Čtvrtek 10. června 1937

Předseda (zvoní): Dále je ke slovu přihlášen p. posl. Pik. Dávám mu slovo.

Posl. Pik: Slavná sněmovno!

S uznáním kvitujeme, že ministerstvo vnitra vyhovělo našemu iniciativnímu návrhu z r. 1935 a že volební lehkomyslnost a nevážnost má býti stíhána náhradovou sankcí. Víme velmi dobře - a zejména poslední volby v Košicích nás znovu v tom utvrdily - že následkem velké přemíry neúspěšných kandidátních listin způsobují se obcím mimořádně velké náklady. Je proto velmi žádoucí - a zákonem to má býti řešeno - aby tato nevážnost a lehkomyslnost byla znemožněna tím, že kandidující skupina, nedosáhne-li mandátu, má povinnost krýti náhrady za rozmnožení kandidátní listiny.

Ovšem připomínáme, že přes to, že zákon má býti nejen brzdou, nýbrž i pokrokem, chybí v něm ustanovení, aby volební skupina, která nedosáhne volebního čísla, byla povinna touto náhradou. V zákoně místo slov "volebního čísla" je slovo "mandát". Tady se dává jednotlivým stranám možnost postaviti více kandidátních listin, a třeba nedosáhne některá z nich volebního čísla, sdružením dosahuje mandátu, takže sankce proti kandidující skupině nemůže býti uplatněna. Jisté atomisaci našeho veřejného a politického života se dává znovu půda tímto nedostatečným opatřením zákonným. Přes to však je osnova zákona proti dosavadnímu stavu pokrokem, ale také brzdou, která snad zjednoduší náš politický život a znemožní nevážnost a lehkomyslnost při obecních volbách. Soudím, že však je také potřebí, aby odpovědné kruhy zabývaly se jinými otázkami samosprávnými, aby jim věnovaly žádoucí pozornost, aby v zájmu velmi poškozené a trpící samosprávy bylo učiněno to, co potřeba naší samosprávy vyžaduje.

My musíme znovu a znovu s tohoto místa zdůrazňovati veliký význam československé samosprávy pro stát i obyvatelstvo, a to zejména proto, poněvadž v posledním desetiletí naší samosprávě přes její těžké úkoly a přes to, že pracuje pro stát, bylo velmi ublíženo. Dožadujeme se především, aby provedena byla důkladná revise protisamosprávných zákonů z r. 1927, ježto desetiletá prakse ukázala, jak těžce finančně a na své pravomoci byla samospráva poškozena. Žádáme zejména také, aby okresní a zemské samosprávě byla vrácena její sebeurčovací pravomoc. Pro obecní samosprávu dožadujeme se aspoň toho stavu ve věci hospodaření a pravomoci, jaký byl za účinnosti zákona čís. 329/1921. Podle zákonů z r. 1927 byly veškeré obce a zejména velké obce velmi krutě finančně postiženy, ale mimo to jejich pravomoc byla těmito zákony značně omezena, takže považujeme za prvý úkol, aby tyto nedostatky, tyto vady a toto příkoří proti samosprávě byly odčiněny.

Žádáme, aby otázka unifikace obecního zřízení pro všechny země byla urychleně řešena. Již léta nejen my, nýbrž četné korporace a ústředí samosprávní se dožadují, abychom měli v republice jednotné obecní zřízení. Dnes země Česká má jiné obecní zřízení než země Moravská a odlišné obecní zřízení má Slovensko a Podkarpatská Rus. Běží o to, aby nastala jednotnost, čímž bude způsobeno také zjednodušení správní, a konečně moment mravně-politický je zde velmi rozhodujícím, abychom spíše zjednodušovali na místo udržování rozdílů mezi jednotlivými zeměmi. Chceme také, aby v novém obecním zřízení byl vymezen poměr mezi malými a velkými obcemi, dále v otázkách přenesené působnosti a konečně, aby správně vyjádřeny byly funkce státní a funkce samosprávné.

Dalším velmi důležitým požadavkem zvláště velikých měst je, aby byl vybudován nový moderní stavební řád, poněvadž dosavadní předpisy stavební platí přes rozdílnost malých a velkých obcí pro obce všechny, ačkoliv víme velmi dobře, že zvláště velká města se potřebují říditi modernějšími předpisy stavebního řádu. Dožadujeme-li se těchto reforem v obecním zřízení, zdůrazňujeme, že trváme zásadně na župním zřízení, neboť v této organisaci spatřujeme nejen uplatnění regionalismu, nýbrž i zjednodušení správy, rychlejší a bezprostřednější řízení instanční. I ústřední úřady byly by zbaveny přítěže různých řízení, která by připadla do pravomoci žup. Vedle toho dožadujeme se jako věci nutné a prospěšné zavedení správního soudnictví, abychom i sporné otázky v samosprávě postavili na novou basi, odlišnou od dnešního naprosto nedostatečného postupu.

Musíme žádati, aby si vláda povšimla více finančních poměrů v samosprávě, neboť i tu je třeba podstatných zásahů k ozdravění samosprávy. Když stát svým zásahem z r. 1927 způsobil ochuzení samosprávy tím, že ustanovil limit přirážkový, že snížil daňové základy velkým podnikům, že zrušil školní přirážky, že odebral obcím příděly z daně obratové, přepychové a z motorových vozidel, soudíme, že stát má zase povinnost, aby chybu po 10 letech napravil základním řešením těžkého problému finančního. Zákony z r. 1935 a 1936 o úpravě dluhů svazků územní samosprávy přinesly některé úlevy obcím, které zvláště byly postiženy, avšak touto dluhovou službou není ani zdaleka vyrovnáno to, oč byly obce připraveny protisamosprávnými zákony z r. 1927. Je tedy třeba, aby vláda, jak to již žádají všechna ústředí samosprávná, věnovala tomuto problému pozornost, neboť přes výkon dluhové služby je veliká část obcí, které nezaviněně mají dosud rozpočty nevyrovnané a nemohou konati své předepsané povinnosti.

Víme také velmi dobře, že každý nový zákon ukládá zvláště obcím velmi těžké a nové povinnosti, které vyžadují nových a nových příspěvků se strany samosprávy. Také zákon o civilní protiletecké obraně vyvolal mimořádné výdaje obcí, které ani rozpočtově na tuto povinnost nebyly připraveny. Je samozřejmé, že v této věci samospráva vykoná plně svou povinnost, ale nutno říci, že potřeby a zařízení protiletecké obrany vyžadují si v celé republice se strany samosprávy stamilionových nákladů a že při této povinnosti větších výdajů nemá samospráva žádných zvláštních nových příjmů. Je tedy třeba, aby finanční problém samosprávný byl řešen od základu.

Než bude přikročeno k tomuto řešení, musíme se dožadovati, aby byly obnoveny státní příděly pro obce, zejména z daně obratové, a aby byly opětně povoleny přirážky z vyšších důchodů. Po rozumu první finanční novely č. 76/1919 žádáme, aby stát převzal náklady na národní školství, na postátnění učitelů, obchodních učilišť, škol rodinných a odborných. Žádáme, aby byly obce zbaveny závazků plnění věcných nákladů a nákladů školnických na státních školách středních tím více, poněvadž zákony z r. 1927 byly zrušeny školní přirážky, z nichž mohly obce uhražovat nejen náklady na školství národní, nýbrž i vedlejší závazky, které stanoví stát při zřizování státních škol.

Musíme také opakovati požadavek, aby v zájmu malých živnostníků a malozemědělců byla obnovena přípustnost diferenciace obecních přirážek k různým daním a uvnitř těchto daní. Stejnoměrné zatížení velkého kapitálu i malých přímých poplatníků je zvráceností jak v době krise, tak i v době konjunktury, neboť ziskový a existenční poměr u obou je podstatně rozdílný. Dokud platila ustanovení o diferenciaci obecních přirážek, mohly obce vycházeti vstříc maloživnostníkům a malozemědělcům, zejména v místech, kde je velký průmysl, a zvláště nyní, kdy je veliká konjunktura.

Mohl bych to demonstrovati na Plzni. V Plzni je ohromný rozdíl mezi sférou malých živnostníků, kteří velmi těžce zápasí o svou existenci, a sférou mamutího podniku, který má velikou konjunkturu a vykazuje, jak víme, velmi značné zisky. My nemůžeme odstupňovat přirážky. Nemůžeme však ustanoviti, že živnostníci a menší obchodníci budou platit na př. 210% obecních přirážek, jak jsme to měli při účinnosti ustanovení o odstupňování přirážek, kdežto velké podniky, které nejvíce obce a města upotřebují, by platily přirážky vyšší. To jsme mohli dělat dříve, nemůžeme to však činiti dnes, což je velice na škodu zejména té intenci, aby nejmenším živnostníkům a na venkově malozemědělcům byla břemena snížena a aby úměrně vzestupně byla přenášena na ty, kteří při větších ziscích zařízení obecních co nejvíce pro sebe potřebují.

Apeluji na všechny koaliční strany, aby tuto věc vzaly v úvahu a po úřadě zapůsobily u vlády, aby připustila opětně diferenciaci obecních přirážek.

Žádáme také, aby obce byly zproštěny poplatkového ekvivalentu. Je to nesmyslnost vyžadovat od obce tento poplatek z veřejných budov, když víme, že budovy tyto slouží k veřejným účelům.

Žádáme, aby při revisi celého finančního problému naší samosprávy byla též řešena otázka spravedlivější úpravy přirážkové tangenty. Je to zase nesmyslnost, že obec, která má na svém území provozovnu, továrnu, musí se podílet o část svých přirážek s místem, kde je pouhé obchodní ústředí tohoto podniku. Tady přicházejí obce o veliké příjmy, při tom obec, kde je podnik, musí k vůli tomuto podniku upravovati cesty, ulice, vodovod, rozmnožovat školy. Bude správné, když i tato otázka přirážkové tangenty bude řešena ve prospěch obcí, kde je provozovna podniku.

Žádáme také, aby na prospěch veřejné hygieny byly dobudovány a rozšířeny nemocnice, aby zejména všechny medicinské discipliny byly těmito zařízeními uplatňovány. Záleží velmi na tom, aby nemocnice, zvláště venkovské, byly vybudovány náležitě, poněvadž frekvence v nemocnicích velmi stoupá.

Poněvadž víme, že i přes veliký odpad počtu nezaměstnaných přece jen v jednotlivých obvodech a městech je nezaměstnanost ještě velmi značná, žádáme, aby investiční projekty a projekty produktivní péče byly u samosprávy co nejvíce podporovány, poněvadž jde o to, aby ti, kteří přes dnešní konjunkturu nemohou nalézti zaměstnání, mohli se uživiti, a aby zvláště obcím byla tato pracovní schopnost umožněna podporou produktivní péče a také investic, které samospráva podniká.

Musíme zde také vysloviti podivení nad tím, že ministerstvo vnitra nevypsalo resp. nařídilo pozdržení voleb v těch obcích, v nichž funkční období již počátkem tohoto roku skončilo. Je nám nevysvětlitelno, proč právě v tak velikém počtu obcí nebyly vykonány volby, když jde především o to, abychom respektovali právní stav, abychom nezdržovali obnovu správ obecních, když funkce staré správy dávno vypršela. Musíme žádat, aby i v tomto směru ministerstvo vnitra nekladlo překážek pro vypsání voleb tam, kde skončilo funkční období.

Po zkušenostech musíme žádat, aby pro přechodné správy vládních komisařů v jednotlivých obcích byla vymezena správně pravomoc těchto vládních komisařů. Soudíme, že funkce vládních komisařů má býti krátkodobou, přechodní, a že vládní komisař nemá zasahovati do věcí, které příslušejí jedině pravomoci volených sborů. Stává se, že vládní komisaři řeší veliké problémy obecní, zatěžují obec a připravují velmi nevýhodnou situaci obecním správám, které po volbách mají nastoupiti. Někteří vládní komisaři neuvědomují si svou přechodní funkci a rozhodují o věcech, které mohou býti ponechány na odpovědnost správám voleným. Proto žádáme, aby pravomoc vládních komisařů co nejpřesněji byla vymezena, aby vládní komisaři svou původní působnost nepřekročovali v rozhodování o věcech, které příslušejí zastupitelským sborům.

S ohledem na poměry ve venkovských obcích musíme také žádati, aby urychleně byl prováděn další příděl zemědělské půdy. Již jsem měl zde příležitost konstatovati, že na venkově máme velmi značný počet nesoběstačných existencí domkářských a malozemědělských, které dříve mohly nalézti zaměstnání v průmyslových podnicích. Dnes tato možnost je u nich vyloučena, takže se dostávají do velmi tísnivé situace. Je třeba, abychom tomu velikému množství statisíců nesoběstačných existencí pomohli tím, že přídělem nové části půdy stanou se existenčně soběstačnými a že tím odpadne povinnost obcí, aby se o ně chudinsky a jinými podporami starala. Venkovský domkář, který dříve docházel do fabrik, kam nyní docházeti nemůže, a který při své nezaměstnanosti nemá nárok na podporu v nezaměstnání, je dnes úplně odkázán na milost svého okolí, poněvadž z nedostatečné výměry půdy nemůže býti živ. Proto žádáme, aby přídělová věc byla urychlena, aby hlavně zbytkové statky, na kterých se hospodaří nedokonale a které ještě státu zaplaceny nebyly, byly rozparcelovány a jejich půda přidělena těmto malým existencím venkovským.

Konečně jde také o to, aby i v obvodech hornických, kde byla půda zneplodněna, došlo k rekultivaci této půdy, jejíž značná výměra může rovněž sloužiti k tomu, aby nesoběstačným existencím chudého lidu venkovského bylo k soběstačnosti pomoženo, nehledě k tomu, že touto rekultivací se dosáhne příležitosti zaměstnati nezaměstnané na venkově. Zdůrazňuji znovu, že naše strana, jak o to usiluje už několik let, znovu dnes při této příležitosti urguje revisi protisamosprávných zákonů z r. 1927 a že zejména žádá v zájmu obcí, ale i v zájmu státu, aby byl vyřešen podstatně a jednou pro vždy finanční problém samosprávy. Samospráva potřebuje trvalých, pevných příjmů, aby mohla konati svoje ušlechtilé poslání, a stát, který o pilíře samosprávy se opírá, jest povinen dáti, co samosprávě patří a co samospráva potřebuje. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Ke slovu je dále přihlášen p. posl. Birke. Dávám mu slovo.

Posl. Birke (německy): Slavná sněmovno!

Projednávaná osnova, která již prošla cestou z poslanecké sněmovny do senátu a která byla v senátě v ten smysl změněna, že strany, jež jsou zastoupeny v parlamentě, nemusí v případě, že v obecních volbách propadly, zaplatiti volební náklady, je podle našeho mínění výhodou, kterou jste poskytli německým vládním stranám jako přídavek k 18. únoru. Sotva se lze domnívati, že některá strana, dejme tomu strana z českého tábora, má takový strach, že při obecních volbách propadne. Domníváte se tedy, že se německým vládním stranám musí dostati tohoto ústupku, aby, když již při obecních volbách propadnou - a to se stane ve velmi četných případech, pokud se rozhlédneme po kraji a posuzujeme situaci, stane se to ve velmi četných případech - propadly alespoň, aniž by musily platiti náklady. Tedy ústupek zvláštního významu.

Jinak je třeba říci, že by bylo bývalo zapotřebí zabývati se více než takovouto novelisací volebního řádu do obcí samotnou obecní správou, zabývati se vnitřní organisací obcí podle zdravějších zásad a konečným odstraněním vládních komisařů z obcí, mluví-li se již o volbách, a jejich nahrazením svobodně zvolenými obecními zastupitelstvy. Máme ohromný počet sudetskoněmeckých obcí, které již několik let čekají na volby, a tam sedí vládní komisaři a spravují proti vůli lidu obec, a máme velmi mnoho obcí - převážná většina těchto obcí je v naší sudetskoněmecké domovině - které jsou spravovány obecními zastupitelstvy a vedeny starosty, obce, jejichž složení vypadá zcela jinak než mužové, kteří jsou představiteli tamnější obecní správy. Víme, že tito muži nepožívají vůbec důvěry. Jen jejich část je volena, ostatní měli to štěstí, že byli jmenováni, jinak by vůbec nebylo možno, aby se někteří z nich stali členy obecního zastupitelstva, městskými radními a starosty. Tyto volby jsou více než opožděné a doufáme, že dostojíte svému slovu a že vypíšete alespoň na podzim nové volby, ale ne zase jen v malé části obcí podle zásad terminované demokracie, ale všeobecné obecní volby na celém státním území. Kdybyste zase chtěli provésti takové pokusné volby jako 6. prosince minulého roku, pak by se nejen náš národ, nýbrž i všechny soudné národy a národnostní skupiny v tomto státě, ba dokonce i celá cizina stále více domnívali, že se na demokracii pohlíží jako na sváteční věc, že se však jinak věci dělají tak, jak se to v dané době hodí a jak to odpovídá dnešním koaličním poměrům se zvláštním zřetelem na účast německých stran.

Dne 6. prosince minulého roku bylo provedeno několik voleb. Dopadly tak, jak jsme očekávali, a ne tak, jak to očekávali odpůrci, ne tak, jak to očekávaly německé vládní strany. Tyto si sice vyhledaly nejlepší místa. Navrhly všechna místa, o nichž se domnívaly, že tam alespoň poněkud udrží své posice, a tato místa jste jim také povolili. Jsme ovšem přesvědčeni: Navrhnou-li německé vládní strany něco proti národním sudetským Němcům, povolí se to vždy. Přesto se jim nepodařilo vyjíti z těchto voleb vítězně, nýbrž měly opět stejně veliké ztráty jako 19. května roku 1935 a v mnohých místech ještě i větší. V převážné většině obcí jsme dostali absolutní většinu a bylo samozřejmostí, že jsme ve všech měli navrhnouti starosty obcí a měst. Musili jsme konstatovati, že tyto starosty nevolili jen naši kamarádi v obecních zastupitelstvech, nýbrž že i malé strany, které ještě zbyly, volily v obecním zastupitelstvu s námi, zejména ve venkovských obcích, a přece musíme konstatovati, že je ještě řada starostů, kteří byli dne 6. prosince minulého roku zvoleni a do dnešního dne nebyli potvrzeni. Několika bylo také potvrzení odepřeno. Poukazuji na starostu ze Starého Harcova u Liberce. Byl dříve členem Svazu zemědělců. Jako člen Svazu zemědělců a starosta byl upotřebitelný, byl schopný, byl loyální a hodil se pro úřad svobodně zvoleného starosty v sudetskoněmecké obci. Jakmile však poznal jako desetitisíce jiných sudetskoněmeckých sedláků, že mu ve Svazu zemědělců nekvete pšenice, a jakmile proto vstoupil do sudetskoněmecké strany a jelikož ho sudetskoněmecká strana kandiduje v čele kandidátní listiny do obecního zastupitelstva, protože je schopný, všeobecné úcty požívající a zachovalý muž a převážná většina ho zvolila za starostu, vše se změnilo. Tuto věc by si měla druhá strana přece jen lépe rozmysliti a neodkrývati své slabiny tak, že tento starosta není najednou potvrzen, protože se prý nehodí, protože není dosti loyální. Slavná sněmovno, byl-li jím až dosud, na cestě k nám se rozhodně nezměnil. Jedna věc je však možná. Snad již dříve byl nepohodlný, protože neměl hřbet, kterému chyběla nejdůležitější část, páteř, protože je to muž, který jde v životě přímou cestou. Proto má býti dnes zdánlivě neupotřebitelný. Můžete však býti ujištěni: Nepotvrdíte-li nám opravdu toho neb onoho starostu, protože ten neb onen četník zjistil, v rozporu s míněním svobodné obce, která ho zvolila, že je neupotřebitelný, kdybyste se domnívali, že si tak můžete počínati, jak tomu teprve bude, až provedete všeobecné obecní volby! Prohlašuji vám již dnes: Dostanete v sudetskoněmecké domovině 70 až 80% starostů z řad sudetskoněmecké strany. Utvrzujete jen v nás neustále tímto způsobem myšlenku, že se s námi protiprávně nakládá. Pomyslíme-li, že naše obce velmi zchudly všeobecnou bídou, která na nás v posledních letech dolehla, tak těžce dolehla, že jsme se zle zadlužili, ne snad proto, že jsme prováděli skvělé a nákladné stavby, že se dělaly věci, které lze označiti jako přepych, nýbrž že touto všeobecnou nouzí byly tyto obce tak těžce postiženy, že nebyly více s to hraditi náklady na nejprimitivnější věci potřebné pro udržení obce, pomyslíme-li, že tato bída je z největší části v sudetskoněmeckých obcích, pak je nám zcela nepochopitelné, že chcete prostřednictvím okresních úřadů ještě tyto obce nutiti, aby poskytly finanční prostředky na obranu státu. To je trochu mnoho. Proti obraně státu nemáme námitek. Je dobrým právem každého státu uspořádati svou obranu podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. (Předsednictví převzal místopředseda dr Markovič.) Ale shledáváme nepochopitelným, že se přiměje chudá obec k tomu, aby zaplatila několik betonových bloků nebo aby draze zaplatila nějaké zábradlí u mostu, že se jí nařídí, aby na to zaplatila několik tisíc korun, zatím co její rozpočet činí sotva 2000 až 3000 Kč, a domníváme se, že to velmi často nebylo nařízeno shora ministerstvem vnitra po dohodě s ministerstvem nár. obrany, nýbrž že se to většinou děje z rozkazu pánů okresních hejtmanů, kteří si takto chtějí udělati jméno, že jsou obzvláště schopní při organisování brannosti v kraji, který zastupují. Máme v našich Orlických horách, máme v žacléřském okresu, podél celého pohraničního kraje severních Čech a Slezska obce, které žijí těsně na hranicích. Po hranicích často tekou potoky nebo říčky. Tam lidé, pokud jsou ty kraje vůbec osídleny, stále přecházeli a často si i zřídili lávku. Nyní však tam všude byly postaveny závory. Lidé nesmí již přecházeti, každý vidí jen závory a má při tom věřiti ve svobodu, mír a demokracii. Pánové, poměry, které dnes máme venku v pohraničních krajích, jsou neudržitelné. Musíme-li při tom ještě konstatovati, že chcete tyto obce, které nemají žádných prostředků, ještě nutiti, aby na mnohých místech tyto věci, které považujeme za nezpůsobilé pro každý obranný účel, zaplatily, a to draze zaplatily, přesahuje to již všechny meze.


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP