Pátek 16. dubna 1937

Místopředseda Mlčoch (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je p. posl. Kögler. Dávám mu slovo.

Posl. Kögler (německy): Slavná sněmovno!

Se stanoviska německé soc.-dem. strany dělnické a německého dělníka vítáme samozřejmě každý pokrok právního sblížení i když, jak je tomu při nynější osnově, ve vysoké míře poslouží především slovenskému a maďarskému obyvatelstvu, pro které je zásadním pokrokem proti nynějšímu stavu. Vítáme tento pokrok proto, neboť jest součástí všeobecného pokroku, jejž chceme a jenž jest v našem kulturním i sociálním životním zájmu. Tento kulturní životní zájem jest základnou. na které musí dojíti k dohodě národů v Československé republice, která podstatně usnadní tuto dohodu. Vítáme jej však také proto, že se při tom jedná o zřetelné důkazy kulturního vzestupu dělnické třídy, jenž jest předpokladem toho, že budou přemoženy těžkosti, které vždy znovu způsobuje úzkoprsý a zpátečnický nacionalismus ve státě obývaném několika národnostmi, neboť konečně může přijíti řešení velkých kulturních otázek přece jen od kulturně zralého evropanství.

Jakkoliv je nutná a nesporná potřeba unifikovati občanské právo, přece zde není nyní právě zvláště vhodná doba pro organický vývoj občanského práva. Se zásadního stanoviska německé soc. demokracie nejde zde pouze o unifikaci nebo o utvoření nových autentických textů, nýbrž o uvážení velkých změn, které prodělal hospodářský a sociální řád v průběhu desetiletí a které musejí opět nalézti svůj ohlas v moderním zákonodárství. Změny na sociálním tělese změnily také občanské právo. Vždyť více než stoletý vývoj nemohl přejíti beze stop ani u občanského práva. Tehdy platné občanské právo bylo jistou mírou čerpáno v historické době zrození našeho občanského společenského řádu vůbec. Jest správné, že to je monumentální dílo občanské tvorby práva, že jeho základy zůstaly neochvějné přes více než jedno století a že přestály několik revolucí. Tvůrcové tohoto zákona nemohli ovšem předvídati jistý vývoj. Předložená novela staví na starém občanském zákoníku. Podle našeho zásadního mínění mají při každém obnovení práva nalézti svůj ohlas nové a pronikavé změny, které se dějí v hospodářském a sociálním životě. Naše těžká doba se svými politickými otřesy, se svými hospodářskými převraty, se svými napětími po stránce mezinárodní, národnostní a náboženské, se svým bojem o kulturní hodnoty je ovšem sotva vhodná k tomu, aby se uskutečnila tvorba práva, o níž by bylo lze říci, že může upraviti na půl století napřed vzájemné vztahy lidí a jejich právo.

V zásadních částech bylo nyní platné občanské právo v průběhu své platnosti a vývoje podrobeno omezením. Myslím jenom na právo soukromé, na obchodně a živnostenskoprávní ustanovení, na spoustu hospodářských zákonů, jichž bylo třeba, aby byl vzat zřetel ke všeobecnému vývoji, na velký počet moderních speciálních zákonů pracovního práva, které mají usilovati o soulad s vývojem moderního individualismu a finančního kapitalismu. Částečné novelisace, které prožilo občanské právo, nebyly ničím jiným než pokusem vyhověti tomuto vývoji.

Československá republika provádí unifikaci občanského práva a novelisaci civilního soudního řádu uprostřed světa, který jest na přelomu, uprostřed napětí, ale také systémů, jež často dokázaly, že nechtějí dbáti psaného práva, osobního práva, které trhají smlouvy a podkopávají právní vědomí a právnost. Proto se unifikaci občanského práva v Československé republice dostává rázu historicky významné demonstrace a uznání zásady právnosti ve státě a práva vůbec. Jsme toho mínění, že demokracie v přítomné době sama sobě nemůže prokázati lepší službu, než když takto demonstruje před celým světem skutečnost, že se opírá o pochopení práva a že chce zůstati věrna tomuto vývoji.

Čím více se musí ovšem nová kodifikace vítati, tím je politování hodnější, že rodinné právo nebylo pojato do předloženého návrhu. Tím vzniká politování hodná mezera v návrhu, jíž se mělo zabrániti z důvodů systému a pro úzkou souvislost rodinně-právních ustanovení s ostatním obsahem zákona. Očekáváme však, že zde parlament přece jen najde nějakou cestu, aby vyplnil tuto mezeru. I když se domníváme, že se zahrnutí manželského práva do návrhu zákona nejeví prospěšným z důvodů světových názorů, přece se nedá ještě vysvětliti, proč nebyla do návrhu pojata ta část rodinného práva, jež upravuje vztahy mezi rodiči a dětmi, jako zvláštní právo otázky nemanželských dětí a svěřenců. V tomto oboru zůstává při dosavadní úpravě a nedojde při tom bohužel ani k unifikaci.

Pokud jde o pracovní právo, ustoupil občanský zákoník do pozadí. Zasluhuje politování, že u pracovního práva nedošlo k samostatné souborné kodifikaci. Tak zůstává dnešní stav, že jsou ustanovení pracovního práva nepřehledně roztříštěna a roztroušena ve velkém množství zákonů. Odpor proti tomu by se měl hledati zvláště na politickém poli, i když se nesmí zneuznávati, že značné věcné těžkosti, především ohled na rozmanitost pracovních poměrů, jsou důvodem překážky. Ale v této souvislosti smí se poukázati na to, že formální platnost čeledního práva představuje anachronismus, jejž jest nezbytně nutno odstraniti. Z materiálního obsahu zastaralého čeledního řádu již mnoho vlastně nezbývá. Čelední knížka jest odstraněna, příslušnost pracovních soudů nesporně dána pro služební poměry zaměstnanců. Pracovněprávní ustanovení předloženého návrhu zákona mohou býti zcela dobře užita na právní poměry pomocnic v domácnosti. Jiné státy v tom také již předcházely zvláštními zákony. Připomínám jenom zákon o pomocnicích v domácnosti v Rakousku a zemské pracovní řády, které ovšem představují úpravu zemskými zákony. Podle mého mínění jest již svrchovaný čas, aby byl také u nás učiněn pokus přemoci anachronismus a provésti modernisaci.

Předložené zákonodárné dílo je, co může býti řečeno ve všeobecném posudku, nesporně na uznané vědecké výši. Snaží se o jasnou, často v jistém smyslu lidovou řeč. Zůstane však významným úkolem justiční správy, aby se postarala o příkladný jazykový, pěkný a ve vyjadřování jasný překlad do řečí menšin.

Zásadně prohlašujeme, že návrh vykazuje vedle svých předností zajisté také nedostatky, především že se neomezeně a zásadně staví na stanovisko daných společenských skutečností. Tomu odpovídá zásada neomezeného soukromého vlastnictví, neomezené volnosti pořizovati poslední vůli a zachovávání zákonného dědického práva, tak jak tomu bylo doposud, v dosavadní míře. Nový § 144 návrhu je zde jako jeho vzor, § 365 starého zákona, týkající se ochrany soukromého vlastnictví, mnohem přísnější než ustanovení §u 109 ústavní listiny, v němž se praví, že vyvlastnění jest možné jen za náhradu, pokud není nebo nebude zvláštním zákonem ustanoveno, že se náhrada nemá poskytovati. Fikci, že každý zná zákon, vlastně má zákon znáti, návrh zachovává. Musíme zdůrazniti, že to je protisociální norma, pokud se především chudšímu obyvatelstvu neposkytne dostatečně možností, aby se jim dostalo v rozsáhlé míře od státu informací a vysvětlení o zákonech. Pokud jde o mezinárodní právo soukromé, jeví se naléhavě nutnou výhrada v zájmu tak zvané "ordre publique", neboť se Československá republika nesmí vydati v nebezpečí, aby se cestou mezinárodního práva soukromého uplatňovaly ve vnitrozemí normy, jež odporují zásadám Československé republiky jako demokratického právního státu a jsou s nimi neslučitelné. Pomysleme na př. na norimberské rasové zákony, jež by měly býti podle předloženého návrhu bezvýhradně respektovány.

Na poli dědického práva trvá návrh na dosavadním vyloučení nemanželských dětí ze zákonného dědického práva a tedy také z práva na povinný díl vůči nemanželskému otci a jeho rodině. Ustanovení hlavy 34 o smlouvě pracovní nás neuspokojují. Nehledě k tomu, že není jasně upraven poměr mezi zvláštními zákony pracovního práva a normami občanského zákoníka ani zde, ani v uvozovacím zákoně, musí býti dána vhodná právní jistota zvláště ve způsobu projednávání kolektivních smluv. Pouhou definicí kolektivní smlouvy není nic vykonáno. Při skutečnosti, že na základě nařízení č. 89/1935 Sb. z. a n. podléhá závaznosti kolektivních smluv přes milion státních občanů ve svém pracovním poměru, nemůže se nový občanský zákoník omeziti na pouhou poklonu před institucí kolektivních smluv. Ano, ustanovení §u 982 jest přímo nebezpečím pro trvání kolektivních smluv a pro úpravu kolektivními smlouvami. Vyslovujeme zvláště zde své pochyby o tom, že se má pod písemní formou rozuměti požadavek podpisu stran. Dnes platí spousta ustanovení rázu kolektivních smluv, služebních řádů, služebních pragmatik, jež nebyly písemně v tomto smyslu sjednány, jež se opírají o pamětní protokoly, o spisové zápisky anebo o ústní dojednání. Kdyby v tom byl formální nedostatek, byly by ohroženy pracovní smlouvy statisíců lidí ve své právní závaznosti. Návrh neustanovuje bohužel ani nezměnitelnost kolektivních smluv. To je krok zpět proti normě §u 4 nařízení č. 89/1935 Sb. z. a n., jehož výslovná další platnost jest ustanovena v důvodové zprávě, ale nikoliv v uvozovacím zákoně. Na poli manželského práva majetkového budiž poukázáno na to, že se zrušuje potíraná právní domněnka §u 1237 všeobecného zákoníka občanského, podle které v pochybnosti platí, že nabytí se stalo mužem. Návrh nahrazuje tuto právní domněnku presumpcí, že to, co bylo získáno za trvání manželství, získali rovným dílem oba manželé. Pravděpodobně bude to ještě zaměstnávati naše finanční úřady, aby se zjistilo, jak bude působiti tato norma na příjmy z dědické daně. Přežije-li zpravidla žena muže, což se musí ještě statisticky zjistiti, pak by nové ustanoveni pravilo, že velká část převodů majetku z manžele na vdovu podléhajících dědické dani pro úmrtí, ujde zdanění.

Při poradách v ústavním výboru bude museti býti navrženo, pokud jde o hlavu o náhradě škody, v zájmu nemajetných vrstev lidu ještě mnohé zlepšení. Snažíme se, aby byla zostřena ustanovení o náhradě škody pro tělesná poškození, aby ten, jenž jest se svou rodinou odkázán na svou pracovní sílu, dosáhl při poškození nebo zničení své pracovní síly opravdu plného dostiučinění, aniž by se octl v nouzi o důkazy. Je přes poučení v důvodové zprávě nesrozumitelné, proč není pro takové nároky na náhradu škody, jež vznikly na základě §§ 1152 a 1153, nároku na bolestné proti všem ostatním ustanovením. Konečně budiž poukázáno na to, že se jeví účelným co se v zákoně neděje - rozšířiti příslušnost okresních soudů při majetkoprávních sporech až do 10.000 Kč. Důvodová zpráva proti tomu namítá, že okresní soudy jsou přetíženy. Zde se má nahraditi otázka, nemá-li se ulehčiti krajským soudům a nemělo-li by se okresním soudům přikázati více soudců. Se stanoviska lidí, hledajících právo, jest zajisté lepší, najdou-li ve sporech do 10.000 Kč svoje právo u bližšího okresního soudu, jenž zaručuje důkladné projednání. Konečně přijde k tomu ještě, že i hodnota peněz klesla v důsledku devalvace, takže částka 10.000 Kč ještě nemusí býti sporným předmětem, jenž by rozhodně ospravedlňoval rozhodování u sborového soudu.

Se stanoviska účelnosti by bylo uvážiti, nemá-li býti zavedena ještě naléhavější modernisace materiálního práva trestního a práva trestního soudního řízení časově ještě před zavedením nového zákona o občanském právu. V protivě k občanskému právu je trestní právo, zvláště hmotné právo trestní, obsahově nemoderní, krajně roztříštěné a nepřehledně upravené. Zatím co se při občanském právu uplatňuje především snaha po unifikaci a po autentickém českém znění, vyniká u trestního práva také jeho obsahová neudržitelnost, zastaralost a nedostatečný soulad s časovými právními pojmy. Projednáváním nového občanského zákoníka a zákona o civilním řádě soudním bude pravděpodobně odložena naléhavá reforma trestního zákona. To zasluhuje politování. Mělo by se snad přes zvýšené potíže, jež vznikají pro právní praxi, uvážiti, nemá-li zároveň s předloženým zákonodárným dílem nabýti platnosti také nový trestní zákon, tím spíše, že v mnohém ohledu souvisí zákonodárství občanské a trestní a že jeden právní obor jest nucen pracovati s pojmy oboru druhého.

Předložený návrh jest dílem důkladné práce vynikajících právníků jak českých, tak i německých. Jeho mimořádný význam je již z toho patrný, že Národní shromáždění určilo, že se má zvlášť projednávati ve společném výboru a že se po prvé před projednáváním ve výboru zahajuje všeobecná rozprava v plenu sněmovny. Jest si jen přáti, aby se náš parlamentní systém věnoval tomuto úkolu a při tom se osvědčil. Nesdílíme juristickou ilusi, že společnost spočívá na právu, neboť víme, že právo patří jen k nástavbě ekonomických základů společenského řádu. Ale na čem záleží, jest, že zde jde o právně-politický pokrok, o prohloubení právního citu, o posílení demokracie. Jest to právní cit, jenž jest dnes zvláště v územích, obývaných Němci, téměř trvale porušován. (Posl. dr Neuwirth: Bravo!) Ano, myslím jen na to, co se stalo včera večer ve schůzi v Dolním Gruntu u Varnsdorfu, na to, že zástupce lidu, zákonodárce, vnikne v čele pořadatelů do soc.-demokratické schůze a nestydí se rozpoutati síly, jež se pustí s naplněnými pivními sklenicemi a pivními lahvemi na tribuně proti bezbranné ženě, zákonodárkyni. (Posl. dr Neuwirth [německy]: Uvedu opačné vylíčení!) Chápeme, že vás to rozčiluje. Ale rytířské to není. (Posl. Birke [německy]: Vy můžete mluviti o rytířskosti!) Zdá se, jakoby nervosita, jež vznikla u pánů ze sudetskoněmecké strany (Výkřiky poslanců sudetskoněmecké strany.) mohla býti odůvodněna tím, že chtějí všemi prostředky zabrániti, aby německá veřejnost, aby jejich voličové neslyšeli pravdu o možnosti a cestách dohody národností v tomto státě. Chtějí zabrániti, aby pravda nepronikla do lidu, aby svedení dělníci, občané a sedláci uznali a poznali svůj neblahý omyl, aby přišli k rozumu a k vědomí, jež jest téhož významu s odsouzením jejich hnutí a s odvrácením se od něho.

Čeho si přejeme, jest úcta před zákony a před pravidly hry demokracie. Nový radikalismus, který vyvíjí sudetskoněmecká strana, jest přece příliš průhledný. Má zakrýti bezúspěšnost vaší politiky, pánové. (Výkřiky poslanců sudetskoněmecké strany.) Konečně se tím zase dodává látka lipskému vysilači, jenž mluví o nepokojích v německých oblastech Československé republiky. Ale orgány demokratické republiky učiní dobře, a zajisté se o to také postarají, aby byl zajištěn klidný a řádný chod vývoje. Soc.-demokratičtí dělníci nasadí své síly, aby přestal tento stav porušování práva, jenž se v poslední době přímo systematicky opakuje.

Výkonnost našeho parlamentu může se státi v novém zákonodárném díle pro příště veskrze pamětnou, čím se v přítomné těžké době - a tím bych chtěl skončiti - blahodárně odliší od fašistického parlamentarismu jiných zemí. (Potlesk.)

Místopředseda Mlčoch (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je pan posl. dr Neuwirth. Dávám mu slovo.

Posl. dr Neuwirth (německy): Slavná sněmovno!

Se zřetelem k rázu předběžné rozpravy a se zřetelem na uložené časové omezení, musím se omeziti na to, abych slavné sněmovně vyložil zásadní stanovisko svého klubu v několika vážných poznámkách k předběžnému návrhu všeobecného občanského zákoníka.

Jsme dosti bez předsudků, abychom nepřihlížejíce ke svému oposičnímu stanovisku neblahopřáli panu ministrovi spravedlnosti k návrhu, který svým autorům musí zajistiti dík všech, kdož jsou ochotni a schopni posuzovati návrh z čistě věcných a právnických hledisek a tedy musejí jej uznati za zdařilý pokus konstruktivního dalšího vývoje našeho zákonodárství. (Předsednictví převzal místopředseda Taub.)

S návrhem souhlasíme se dvou hledisek: Za prvé, poněvadž návrh sám dlužno považovati za dobrý a účelný, a za druhé, poněvadž známe dějiny tohoto návrhu a víme, jak velice práce těch, kdož byli pověřeni přípravou návrhu, hrozily sejíti s cesty. Naše stanovisko bylo by musilo býti podstatně jiné,

kdyby snad návrh byl přišel do sněmovny ve své druhé podobě. Jeden z hlavních původců návrhu, prof. dr Krčmář, vyjádřil se v časopise "Prager Presse" ze dne 15. t. m. k návrhu a ukázal dva vůdčí motivy, jimiž se autoři řídili. Nejprve unifikaci občanského práva ve státě a za druhé vydání znění zákona ve státním jazyce. Oba motivy se uplatnily přímo jako přirozené právně politické pohnutky. Dlužno však souhlasiti s panem ministrem spravedlnosti, který ve svém včerejším výkladu pravil, že předložený návrh jest více než pouhá revise, při čemž se domníváme, že tento návrh nejen proto jest více než pouhá revise, poněvadž pro Slovensko a Podkarpatskou Rus představuje novou kodifikaci. Jest však také více než revise samým výsledkem, poněvadž skutečně dovedl v nejcennějších zděděných statcích podle jejich vnitřní hodnoty důsledně za daných časových předpokladů vhodně pokračovati.

Prof. Krčmář nemohl jinak než nám členům parlamentu dáti na naši cestu výstrahu, říci nám, že během svých prací jistě pochopíme, že máme co činiti s dílem velmi přesně uceleným a že proto, jak doufá, budeme projevovati vhodnou moudrost a umírněnost při případných změnách návrhu. Nevím, mluví-li z projevů prof. Krčmáře nedůvěra v právnickou potenci povolaných zástupců sněmovny nebo nedůvěra kořenící v jiných úvahách.

Myslím, že jménem svého klubu k tomuto bodu mohu říci, že nepodnikneme nic, co by mohlo porušiti přímočarost směrnic návrhu, pokud se opírá o starý všeobecný zákoník. Snad jest právě v této souvislosti oprávněna poznámka, že návrh ve své dnešní podobě se stal možným jen proto, že autoři bez pamatování na příkoří a bez předsudků brali zřetel jak k historickým událostem, tak i k časovým nutnostem. Jen tak se mohl návrh státi přiznáním k nejpravějším středoevropským tradicím státu, dokonce tak dalece, pokud vede do oboru velmi konkretních tradicí německého práva a směrodatných výkonů německých myslitelů.


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP