Čtvrtek 8. dubna 1937

Musíme hleděti, abychom výchovou svého občanstva tento smysl pro spravedlnost převedli také do denního života, a v tomto směru musejí členové zákonodárného sboru býti zářivým příkladem. Jsem toho názoru, že poslední řeč pana posl. Sidora ve výboru zahraničním těmto zásadám neodpovídala, ba naopak, že antisemitská tendence, která se v ní projevila, mnohem spíše vyplynula z ducha, kterým jest ovládána sousední Třetí říše, nežli svobodomyslností u nás panující. Velice se divím, že pan posl. Sidor sahá k těmto pramenům a že je rozšiřuje, poněvadž pan posl. Sidor jest poslancem strany, která bojuje pro zásady katolicismu a slovenskosti. Antisemitismus šířený ze Třetí říše a duch norimberských zákonů nemůže však zůstati pouze při své rasové nenávisti, nýbrž tato nenávist se musí také prakticky projeviti proti všemu tomu, co má svůj původ v židovství a židovském národě, a proto zavrhují ve Třetí říši starý testament a šíříce novopohanství stavějí se nutně proti misijní myšlence křesťanství. Ze všech těchto důvodů není jenom židovství předmětem jejich nenávisti, nýbrž také křesťanství a katolicismus sám. Se stupňovaným pronásledováním Židů se stupňuje také nenávist proti církvi katolické a poslední encyklika papežova jest toho zřejmým osvědčením. Myslím, že víra a láska k vlastnímu náboženskému přesvědčení by mě!a býti něčím silnějším nežli zloba proti společnosti židovské. Pan posl. Sidor nejenom že posílal naše židovské spoluobčany, po dlouhá staletí na Slovensku usazené, do Birobidžanu, nýbrž k motivaci svého názoru ještě používal onoho nařknutí z bolševismu, které také na sjezdu norimberském okázale bylo proklamováno a učiněno předmětem veliké světové agitace. Ať se nikdo neklame, že snad vedoucím osobám v Třetí říši jde o praktické potírání komunismu! Jsem toho názoru, že celé tažení proti komunismu je pouze záminkou, aby se poukazovalo na všecky skupiny a státy, které jejich plánům stojí v cestě, a naše republika právě teď prožila kampaň, kdy takováto nařknutí o plánech bolševických a o rudých letištích v celém světě byla šířena nikoli snad za tím účelem, aby bylo čeleno nějakému nebezpečí, nýbrž aby tímto nařknutím celá republika upadla v podezření a aby byly poškozeny zájmy tohoto státu a také zájmy státního národa Čechů a Slováků, tedy zájmy těch Slováků. které pan posl. Sidor v tomto sboru má hájiti.

Již jednou jsem měl příležitost s tohoto místa odmítnouti paušální podezření proti celé národnostní skupině židovské vznesené a činím tak s důrazem opět a bráním se proti generalisování jednotlivých případů a podezřívání celku. Ostatně dovoluji si poukázati na to, že předseda strany ľudové pan posl. Hlinka v srpnu 1936 poskytl rozhovor panu dr Matěji Weinerovi, místopředsedovi strany židovské, ve kterém zdůraznil, že ani on sám, ani jeho strana není protižidovsky orientována, že antisemitismus nepatří do jejího programu, že jest si vědom velikého mravního, náboženského a dějinného významu židovství pro celé kulturní lidstvo a zvláště pro křesťanství. Pan posl. Hlinka poukázav na to, že část mládeže koketuje s extrémními radikálními stranami, nikterak negeneralisoval, nýbrž v tomto smyslu uvedl doslovně (čte): "Vítám velmi srdečně. že se Židé na Slovensku a v republice organisují ve vlastní židovské straně a nechtějí nadále býti nádeníky jiných stran. Je to jediná záruka zdárného soužití s námi a můžete ujistiti svou stranu, že v tomto svém úsilí může vždy počítati s mou upřímnou pomocí".

Ani naše snahy se nikterak neliší od tohoto etického postoje, který takto byl projeven, a ujišťuji pana posl. Sidora, jakož i celou československou veřejnost, že naše mládež je stejně předmětem naší výchovné péče, jako všichni v této republice hledají cestu k uskutečnění politického, kulturního a hospodářského smírného soužití skupin a národností zde sídlících.

Poněvadž právní jistota jest jedním z nejdůležitějších předpokladů pro takovýto pokojný vývoj, vítám osnovu zákona o nejvyšším správním soudu a doufám, že bude přispívati k dosažení tohoto vznešeného cíle. (Potlesk.)

Místopředseda Taub (zvoní): Dále má slovo p. posl. Jobst.

Posl. Jobst (německy): Slavná sněmovno!

Dovolte mi, abych řekl několik slov k osnově zákona o nejvyšším správním soudu navazuje na slova svého kamaráda dr Peterse. Hlasujeme-li pro tuto osnovu zákona, činíme tak v naději, že se tím začíná prováděti zásada právnosti ve státě.

Mluvím-li již o správě a nejvyšším správním soudu, který je s ní co nejúžeji spojen, chtěl bych zde uvésti několik příkladů, jak se dnes správa v různých správních odvětvích vykonává a jak by se vykonávati neměla. Bylo nám před nedávnem vytčeno, že se s naší strany tvrdilo,

že vedle vlastní vlády jest vláda vedlejší, jež jest vlastně rozhodující při rozhodnutích správních orgánů. Pánové, jest přece samozřejmé, že venku mezi lidem taková mínění musí vzniknouti při velkém počtu přehmatů. které si dovolují jednotlivé správní orgány v nejrůznějších odvětvích správy. Mezi lidem venku je dnes mínění, že tu již není správa pro státního občana, nýbrž naopak lid pro správu. Pojmy se zvolna obrátily, takže to nelze malému občanu prostě zazlívati; dnes tomu jest přece tak, že si každý malý úředník venku upravuje nařízení a zákony podle svých vlastních schopností.

Chci vám pro to uvésti několik příkladů, že tomu jest skutečně tak - jsou to příklady, jež znám ze své vlastní zkušenosti. Uvažte na př., jak při obecních volbách v Prachaticích ztratilo tisíce státních občanů důvěru ve správu státu, prostě proto, že se při této volbě prováděly s vědomím prachatického okres. úřadu manipulace, jež jsme udali a při nichž nám dal volební soud za pravdu. Tak jsem musil na př. já sám konstatovati, že se do politických voleb obce Prachatic činně pletl s vědomím okresního úřadu v Prachaticích spolek jako "Pošumavská jednota". Učinil jsem na spolek oznámení, až dosud se však nic nestalo. Pánové, co by se stalo Svazu Němců, kdyby se pletl do politických voleb?

Tu máte dále příklad se školou v Jaroníně, který se týká ministerstva školství a nár. osvěty. Tento jaronínský akt se stane pomalu světoznámým. Konstatuji, že tento akt slav l minulého roku své desetileté jubileum v tomto státě. Mimo to konstatuji, že všechny německé strany v této věci od roku 1926 intervenovaly a akt zpracovaly a že přes to školy, ani expositury v Jaroníně nelze dosíci. A chci nyní říci důvod: 39 dětí, které tam dnes jsou vyučovány soukromě - soukromé vyučování může býti podle zákona Uhlířova zastaveno každý den - chodilo dříve do školy v Brlohu. A jen zcela malá skupina lidí v obci Brlohu se zajímá o to, aby děti chodily do školy zase do Brlohu nebo aby tato školní třída trvala dále, protože tyto děti snad za rok v Brlohu nakoupí za několik korun. A tu se ukazuje, že ministerstvo školství a nár. osvěty před touto zájmovou skupinou až dodnes kapitulovalo.

Podobné případy máte s přeškolením obcí Oseka a Sedlic z Věžovaté Pláně do Přídolí. Musil jsem v této věci několikrát intervenovati. Měli byste se jednou podívati na stav cest na Šumavě a pak byste snad jednali jinak, kdybyste viděli, jak 6leté děti mají choditi 6 km daleko do školy sněhem vysokým 1.40 až 1.60 metru, kdežto jinak by to měly 10 až 20 minut. Přes opakované zakročení nestalo se v této věci po celou zimu nic, ačkoliv bylo slíbeno příznivé vyřízení.

Podle našeho mínění představuje velmi velikou nehoráznost případ okresního úřadu v Kaplicích, kde těmto chudým šumavským obcím okresní úřad přikázal, aby zařadily do rozpočtu 20.000 až 90.000 Kč pod touto podmínkou: Pan okr. hejtman si obeslal obecní představené - z části jednotlivě - a přikázal jim, aby tuto částku do obecního rozpočtu zařadili a pohrozil jim, že zmíní-li se byť i jen slovem o tomto nařízení, mohou očekávati nejpřísnější tresty. To jest přece nezákonnost nemající sobě rovné. Představte si tyto chudé obecní představené, kteří jsou svým voličům odpovědni za hospodářství v obci a kteří k tomu nesmějí říci ani slova. To jsou přece nepřístojnosti. Nebo jestliže se na př. při žádostech za hostinskou koncesi, jak se to u nás stalo ve čtyřech případech, koncese nebo pronájem koncese prostě odepře z důvodů, při nichž se musíme chytiti za hlavu, jak jsou přitaženy za vlasy. Jednomu hostinskému byla odepřena koncese, protože, jak to jest v rozhodnutí, se v jeho hostinci konaly schůze sudetskoněmecké strany. To jest případ Gängrův v Malšíně. Jiný hostinský dostal koncesi jen s omezením, že se v jeho hostinci nebudou konati schůze sudetskoněmecké strany. Druhý případ jest případ Katzlův v Českém Krumlově. Ten jest hostinským od svého mládí, přestěhoval se do Čes. Krumlova z Rožmberku nad Vltavou, koupil si dům, má dvě děti a jest pravidelným poplatníkem. Tomu byl nájem koncese odepřen pro jeho cesty do ciziny a pro jeho vychvalování tamějších poměrů. To by se musil podle našeho mínění pokárati i pan dr Preiss. (Předsednictví převzal místopředseda Košek.)

Třetí případ jest Wesselakův, také v Čes. Krumlově, jemuž nebyl povolen nájem koncese, protože se stýkal se státně nespolehlivými lidmi. Korunou politických přehmatů jest však případ, jenž se udál nedávno v Kaplicích, kde k okresní zprostředkovatelně práce šli nezaměstnaní, kteří byli tak chudí, že správkyně toho okresního úřadu jim sama řekla: "Zapíši vás, vím, že jste potřební." A když ti lidé přišli po druhé a když jim chtěli dáti poukázku, musila ředitelka tohoto úřadu těmto nezaměstnaným chudákům říci: "Nemohu vám vydati žádné poukázky, musím nejdříve vzíti lidi, které mi přikázal poštmistr Žabka, český soc. demokrat, a tajemník odborové organisace Lepší." Protokol jest podepsán i ředitelkou tohoto úřadu. Zde jest jasný případ, že se do politické agendy vlády vměšuje dokonce poštovní úřad.

Co se týče berní správy, vlastně správních orgánů berních, chci poznamenati tyto případy: Byl jsem volán v prosinci minulého roku k daňové exekuci, jež byla provedena u chudé ženy v Čes. Krumlově, obchodnice máslem, jejíž celý provozní kapitál činí snad 450 Kč, a musil jsem se vlastníma očima dívati, jak pan exekutor Zeman se s touto paní a jejími dětmi doslova rval; to jest podle našeho mínění absolutně pod důstojnost státního úředníka. Na druhé straně poukazuji zase na případ, kde minulý týden byla v dražbě prodána v Křemži u Čes. Krumlova pila, při čemž vyšlo na jevo, že tento podnik jest bernímu úřadu dlužen 700.000 Kč. Pohledávka berního úřadu jest sice zapsána do knih, ale na 13. a 14. místě, tedy nedobytná. Podle našeho mínění bylo by bývalo povinností berního úřadu dohlížeti tam, kde jest stát poškozován o statisíce. U berního úřadu se nesmí přihoditi, aby daňový dluh objektu v ceně snad 200.000 Kč vzrostl na 700.000 Kč.

Další případ se týká ministerstva zemědělství. Podal jsem před několika měsíci panu ministrovi zemědělství interpelaci, týkající se případu v Bedřichově. Tam pozemek trochu větší než 10 ha až dosud najímali chudí lidé vlastník kníže Schwarzenberg - protože to bylo pro tyto chudé lidi základem jejich možnosti výživy, prostě proto, že tito lidé mají dvě kozy nebo krávu, a tak získali svou pastvinu. Nyní byl tento pozemek přidělen nezletilé dceři advokáta Fuchse v Čes. Krumlově. Ale korunou odpovědi na interpelaci jest věta, když pan ministr zemědělství tvrdí, že tato dcera tam zřídí vzorný statek, neboť jest k tomu předpoklad, protože chodila do kuchařské školy. Mimochodem podotčeno, to celé jest domněle spekulačním objektem židovského advokáta dr Fuchse, protože ví, že na tomto pozemku jest rašelina v ceně 400.000 až 500.000 Kč.

Podobný případ máme zase v Čes. Krumlově. Městská obec Český Krumlov ucházela se u pozemkového úřadu o příděl parcely Jungferngarten, protože stavební místa jsou v samém vnitru města a obec jest stále více nucena postaviti novou budovu pro okresní úřad. Ačkoliv jest v přídělovém zákoně řečeno, že nejdřív má býti vzat ohled na městskou obec, byl tento pozemek přidělen nedávno zbytkovému statkáři Tvrstovi v Čes. Krumlově, který sám před dvěma roky protokolárně prohlásil, že se tohoto pozemku zříká. Stát potřebuje sice novou budovu pro úřad, ale - a to je mínění obyvatelů venku - státu nejde o vlastní zájmy, nýbrž zde se zájmy počešťování stavějí před zájmy státu.

O přehmatech státní policie by se dala napsati jistě celá kniha. Chci zde vyjmouti jen několik případů, které znám z vlastní prakse. Jestliže mě na př. na schůzi v Sněžné varoval policejní komisař z Volar, protože jsem uváděl slova pana presidenta, jichž užil v Liberci, pak to jest, pánové, překročení slušných mezí, že takový malý státní úředník venku může prostě nedbati prvního muže republiky. To je nepřístojnost. Nebo když státní policie vydá v Teplicích rozkaz, že se všichni obyvatelé mají dostaviti osobně na státní policejní úřad za účelem přihlášení a registrace a že mají udati celé své nacionale a národnost, pak to nemá s hlášením nic společného, neboť hlásiti se u státní policie mají jen cizinci a nikoliv místní osoby. Co provádí státní policie v Teplicích, není podle našeho mínění nic jiného než sčítání lidu na vlastní vrub, a k tomu nemá žádného práva.

Nebo vydá-li na př. pan policejní rada Vyskočil v Prachaticích našim funkcionářům prostě rozkaz, že mají svou schůzi podle §u 2 hlásiti napřed, pak to jest nepřístojnost a přehmat podřízených orgánů. V žádném zákoně není, že schůze podle §u 2 mají býti hlášeny předem, neboť smysl těchto schůzi podle §u 2 přece jest, že totiž nemusí býti hlášeny napřed. Před 14 dny byla úředníky téhož policejního rady Vyskočila ve Zbytinách rozpuštěna schůze podle §u 2 za těchto okolností: Schůze ještě vůbec nezačala, když se tam objevili tři pánové v občanském oděvu a prostě jako malí Napoleonové nařizovali: "Zde jest schůze. Kdo jest předsedou atd.?" Teprve na mou otázku, kdo jsou pánové, byli nuceni se legitimovati. Když jsem jim vytkl, že schůze ještě vůbec nezačala a že proto nemají právo kontroly, řekli mi do očí: "Do toho nám vůbec nic není, to nevadí." Pak dali tito policejní úředníci rozkaz k zahájení schůze podle §u 2. To je prostě neslýchaný nezákonný stav. Když jeden úředník učinil zkoušku namátkou a nemohl nic namítati, začal zjišťovati, kdy byla podepsána listina přítomných. Jest samozřejmé, že listina přítomných se podepisuje v místnosti samé, proto se jmenuje také listina přítomných. To byl však pro něho zákonitý důvod, že schůze je nezákonná, listina přítomných byla zabavena, což jest také nezákonné, a schůzi rozpustil.

Nebo jestliže na př. byl našemu členu, který chtěl jeti do Německa na návštěvu, odebrán ve Volarech cestovní pas, průkaz a odznak strany, při čemž odznak není státním dokumentem, nýbrž soukromým vlastnictvím. Řeklo se, že nechce jeti na návštěvu, nýbrž že jest podezřelý, že prý tam má pro sudetskoněmeckou stranu něco vyříditi. To bylo neudržitelné jako v tisíci jiných případech. Tento muž musil býti propuštěn, ale průkaz a odznak mu byly dlouho zadržovány.

Jak se kamarád Peters zcela správně zmínil, užili jsme důkladně práva podávati interpelace. Ale kamarád Peters má zcela pravdu, označuje-li část odpovědí na tyto interpelace jako výsměšky. Co si však má pomysliti veřejnost, snižují-li se odpovědi ministrů na grotesky. Chci vám zde říci příklad. Podal jsem loni panu ministrovi vnitra interpelaci s obsahem, že četník strhl v naší krajině našemu členu odznak strany s kabátu a zase mu jej připevnil s podotknutím: Dokud se mnou mluvíte, nesmíte tento odznak nositi. Co myslíte, že na to pan ministr odpověděl? Napsal doslovně v odpovědi: Přiznal skutkovou podstatu, četník však nemohl v panujícím přítmí pozorovati, je-li odznak dovolený nebo zakázaný. Jsme toho mínění, že se taková odpověď hodí snad do redakce politických humoristických listů, ale ohrazujeme se proti tomu, aby takové odpovědi byly vydávány v plenu Národního shromáždění tohoto státu.

Z těchto málo příkladů, jež postihují jen malý úsek státu, totiž budějovický volební kraj, jest patrno, jak státní občané stále více musí ztráceti důvěru ve vedení a správu státu. Jest jistě zcela správný názor, že se tím korumpuje i nejlepší úředník a že se přímo svádí, aby jednal podle vlastní libovůle, když se vylíčené přehmaty interpelují a na to se v té věci prostě nic nestane. Ztrácí se tím právě důvěra v samou vládu. Vidíme to také, přijdeme-li při mnoha intervencích, které musíme konati, k hodnému staršímu úředníku, že tam klape státní správa bezvadně. Vidíme však také tolik případů, kde se úředníci řídí politickými motivy a nikoli věrností ke státu. Kdyby se snad mělo věřiti, že se tím nyní dosáhne zlepšení, že německé vládní strany dostanou nyní občas kousek cukroví a že se tím dosáhne důvěry ve správu nebo že by jí bylo možno dosáhnouti, pak je to velký omyl. Neboť nezapomínejme na jedno, co bych chtěl pánům z německých vládních stran říci: Budete míti v koalici tak dlouho co mluviti, dokud tu bude sudetskoněmecká strana. Neboť dříve jste také neměli o čem mluviti. (Posl. dr Mareš: Už jste byli v r. 1927 tady?) Ano, já tu byl. Jest zbytečno prohlašovati s tohoto místa všem těmto vlastencům, od Kramáře přes Spinu až k Zajičkovi, že naše mínění vychází z absolutního státně-občanského citu. Neboť na příkladech, jež jsem uvedl, je viděti, že úředníci venku při rozhodování se řídí hlavně směrnicí, je-li člověk nepřítelem nebo přítelem státu. Chceme to jednou říci otevřeně. V našem státě jest tomu asi tak, že každý státní občan, který schvaluje a podporuje vládní a koaliční strany a jejich systém, se považuje za přítele státu, každý, kdo jest proti tomu. jest označen za nepřítele státu. Nezapomínejme však na morální stránku, že většina státních občanů vidí ve všech těchto přehmatech zkrácení svých ústavou zaručených práv a že se na tyto lidi, kteří přikládají svou ruku k těmto zkrácením, nemůžeme nikdy dívati jako na podpory státu, jako na přátele státu. Nezapomínejte, když se také někdy při takové odpovědi na interpelaci usmíváte, když schvalujete tyto různé politické metody, jež se ve správě rozšířily, jež působí proti nám, Němcům, že tím házíte bumerangem, který na konec dopadne na vaši vlastní hlavu, protože právě politické strany nejsou věčným výtvorem. Mohlo by se velmi lehko státi, že zítra bude část českého lidu vtlačena druhou částí do oposice a že se proti této části bude užívati přesně týchž zchytralostí, jaké jsou dnes proti nám běžné. To, co my zde bičujeme, nazýváte demokracií. Mluvíte mnoho o zvláštní demokracii v tomto státě. Ano, zdůrazňuji to, je to zvláštní demokracie, jež hledá snad v celé Evropě sobě rovné. (Posl. dr Mareš: Nepřehánějte, pane kolego!) Vším tímto pronásledováním, vším tímto utlačováním a persekucemi, jimž jsme vystaveni, míníte lidové sjednocení rozbíti. Neoddávejte se tomuto pocitu! Lidové sjednocení jest pevnější, než si myslíte. Na české straně se snad počítalo s jistou, chceme říci, nemorálností sudetských Němců, když se začalo jednati o vyrovnání s aktivistickými stranami, že nyní přece od lidového sjednocení odstoupí tolik a tolik sudetských Němců ze samolibých a zištných důvodů. Tvrdím, že německé vládní strany tu jsou jen k tomu a že vyrovnání bylo sjednáno proto, aby byl rozbit uzavřený blok sudetskoněmecké strany. Avšak my neztratíme nervy, půjdeme dále, až k cíli, který jest v tom, že nám bude dáno naše právo, naše ústavně zaručené právo, za něž bojujeme, a nemáme strach, neboť vy sami máte zde zavěšeno heslo, jež zde jest před vámi jako mene tekel, a věříme, že pravda zvítězí! (Potlesk poslanců strany sudetskoněmecké.)


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP