Čtvrtek 25. února 1937

Přítomni:

Předseda Malypetr.

Místopředsedové: Taub, dr Markovič, Langr, Košek, Mlčoch.

Zapisovatelé: dr inž. Fulík, Pik.

242 poslanců podle presenční listiny.

Členové vlády: ministři dr Dérer, Machník.

Předseda nejvyššího účetního kontrolního úřadu dr Horák.

Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník dr Říha; jeho zástupce Nebuška.

Místopředseda dr Markovič zahájil schůzi v 11 hod. 10 min. dopol. a konstatoval, že sněmovna je způsobilá jednati.

Sdělení předsednictva.

Dovolené

podle §u 2, odst. 4 jedn. řádu obdrželi na dnešní a zítřejší den posl. Sivák, Coufal.

Omluvili se

nemocí posl. dr Dominik, David.

Lékařské vysvědčení předložil posl. dr Korláth.

Změny ve výborech.

Do výboru zemědělského vyslal: klub poslanců republ. strany zeměděl. a malorol. lidu posl. dr inž. Fulík a za posl. Coufala; klub poslanců "Deutsche soz. dem. Arbeiterpartei" posl. Jaksche za posl. Krejčiho; klub poslanců "Bund der Landwirte" posl. R. Böhma za posl. Zierhuta.

Do výboru kulturního vyslal klub poslanců "Deutsche soz. dem. Arbeiterpartei" posl. Kirpalovou za posl. Zischku.

Došel dotaz a odpovědi.

Dotaz posl. dr Goldsteina min. spravedlnosti ve věci zlého nakládání s Chajimem Berkovičem, t. č. ve věznici kraj. soudu v Užhorodě (č. D 289-IV).

Odpovědi:

min. školství a nár. osvěty a min. financí na dotaz posl. J. Sedláčka, č. D 206-IV;

min. vnitra na dotaz posl. Zierhuta, č. D 229-IV;

min. zemědělství na dotaz posl. Polívky, č. D 176-IV, na dotaz posl. Otáhala, č. D 260 --IV.

Rozdané tisky

počátkem schůze:

Interpelace tisk 790 (I až XXVII).

Odpovědi tisky 786 (I až XVIII), 791 (I až XII).

Zápisy o 78. a 79. schůzi posl. sněmovny, proti nimž nebylo námitek podle §u 73 jedn. řádu.

Těsnopisecké zprávy o 78. a 79. schůzi posl. sněmovny.

Přikázáno výborům.

Výborům zahraničnímu a živn. obchodnímu přikázán počátkem schůze rozdaný vládní návrh tisk 795; výboru ústavně-právnímu počátkem schůze rozdaný vládní návrh tisk 796.

Vyloučeno z těsnopisecké zprávy.

Předsednictvo se usneslo vyloučiti podle §u 9, odst. 1, lit. m) jedn. řádu z těsnopisecké zprávy o 81. schůzi sněmovny dne 19. února 1937 projev hrubě urážlivý z řeči posl. Slanského.

Místopředseda dr Markovič (zvoní): Pristúpime k prejednávaniu prvého odstavca poriadku, ktorým je:

1. Zpráva výboru branného o vládním návrhu zákona (tisk 787), jímž se mění § 3 zákona ze dne 11. května 1932, č. 66 Sb. z. a n. (tisk 794).

Zpravodajom je pán posl. Hintermüller. Dávam mu slovo.

Zpravodaj posl. Hintermüller: Slavná sněmovno!

Dříve nežli přikročím ke zprávě o osnově zákona, kterým se mění § 3 zákona ze dne 11. května 1932, čís. 66 Sb. z. a n., chtěl bych podati krátké vysvětlení, jakým způsobem byl u nás po převratu upravován mírový počet československé armády.

Početní síla armády může býti stanovena dvojím způsobem: buď se stanoví celkový mírový počet vojska, do něhož se započítávají jak osoby vykonávající presenční službu, tak i vojenské osoby z povolání v činné službě a osoby vykonávající dobrovolnou činnou službu, anebo může býti početní síla armády stanovena tím způsobem, že se stanoví roční kontingent branců. Kontingentem branců sluší rozuměti předem stanovené množství osob, které mají býti v určitém čase a místě přidrženy k vojenské službě.

Stanovení mírového počtu armády, jakož i stanovení ročního kontingentu branců vyhrazeno je státním zákonům. U nás byl zároveň s branným zákonem schválen zákon čís. 196 Sb. z. a n. z r. 1920, kterým byl stanoven celkový mírový počet vojska na 150.000 mužů. Jak známo, trvala tehdy branná povinnost 14 měsíců plus 10 měsíců, tedy celkem dvě léta.

Jak jsem se již zmínil, započítávaly se do tohoto mírového počtu vojska jak osoby vykonávající presenční službu, tak i vojenské osoby z povolání v činné službě a osoby vykonávající dobrovolnou další činnou službu. Když bylo později přikročeno k 18měsíční presenční službě, bylo nutno početní stav armády stanoviti odchylným způsobem, a to jednak pro dobu od 1. října do 31. března příštího roku, v kteréžto době byly v činné službě vojenské 2 ročníky mužstva, avšak jinak v době od 1. dubna do 30. září, kdy byl v činné službě toliko jeden ročník mužstva.

Mírový počet vojska byl v této době stanoven zákonem č. 176 z r. 1924 Sb. z. a n., a to tak, že v době od 1. října do 31. března činil 150.000 mužů a v době od 1. dubna do 30. září 90.000. Stanovení mírového počtu určitou číslicí nemělo však a nemá toho významu, že by v žádný den dotčeného kalendářního roku anebo části roku nesměl býti fakticky počet vojska pro tento rok stanovený překročen, nýbrž znamenalo pouze, že průměr vyplývající ze skutečných početních stavů v příslušné době nesměl převyšovati číslici, jíž byl celkový mírový počet pro tento rok, po případě dobu stanoven.

Tyto početní stavy čsl. armády byly poněkud pozměněny zákonem č. 52 z r. 1927 Sb. z. a n., a to tak, že v době od 1. října do 31. března činil početní stav 140.000 mužů a v době od 1. dubna do 30. září pak 70.000 mužů. Zásada určovati mírový počet čsl. vojska zákonem byla opuštěna zákonem č. 53 Sb. z. a n. z r. 1927, jímž byl stanoven roční kontingent branců a zavedena do československé branné moci soustava, instituce náhradní zálohy. Zákonem přímo bylo stanoveno, a to bez jakéhokoliv časového omezení, že k zajištění potřebného mírového počtu vojska má býti z branců v jednom kalendářním roce odvedených určeno k vykonávání zákonité presenční služby 70.000 branců, a to s přiměřeným zřením k pravděpodobným úbytkům a přírůstkům v důsledku dobrovolných odvodů v prvních měsících po nastoupení do presenční služby. Skutečné kontingentní číslo pro první dobu po nastoupení nováčků určí ministerstvo nár. obrany. Důvodová zpráva, jež byla připojena k osnově zákona č. 53 Sb. z. a n. z r. 1927, počítala tu asi se 72.500 nováčky.

Branci, kteří by byli odvedeni nad právě uvedený kontingent, mají býti zařaděni do náhradní zálohy s povinností podrobiti se místo pravidelné presenční služby pětiměsíčnímu vojenskému výcviku. Určením ročního kontingentu branců byl tedy nahrazen dřívější systém určování celkového mírového počtu vojska; nyní tedy celkový mírový počet vojska není určen přímo zákonem, nýbrž resultuje z počtu branců obou ročníků, dále pak z příslušníků náhradní zálohy, vojenských osob z povolání a pod.

Ustanovení o ročním kontingentu branců bylo doplněno, a to v §u 3 zákona ze dne 11. května 1932, č. 66 Sb. z. a n., o délce presenční služby a o některých změnách branného zákona, a to tak, že roční kontingent branců, stanovený §em 1, odst. 1 zákona č. 53/1927 Sb. z. a n., může býti ministrem nár. obrany za souhlasu vlády podle potřeby zvýšen. Odst. 2 téhož paragrafu pak stanovil, že toto zvýšení ročního kontingentu branců nesmí přesahovati počet 5.000.

Účelem právě projednávané osnovy zákona jest, aby toto omezení vlády a ministra nár. obrany stran zvýšení kontingentu branců bylo zrušeno. Napříště má tedy býti ponecháno ministru nár. obrany, aby se souhlasem vlády určil přesnou výši kontingentu na příslušný rok anebo i na několik let, a to podle skutečné potřeby československé branné moci. Opatření tohoto jest potřebí nevyhnutelně, neboť mimořádné úkoly, které se v poslední době kladou na československou brannou moc, vyžadují toho, aby všechny vojenské útvary po stránce osobní byly vybaveny podle skutečné nutnosti a potřeby. Podle ustanovení §u 1 osnovy má se toto opatření vztahovati již na odvodní ročník 1936. Osoby, které nastoupily presenční službu dne 1. října 1936, měly by býti, pokud převyšují stanovený kontingent branců, určený pro presenční službu, po uplynutí 5 měsíců, t. j. koncem měsíce února 1937, dány do náhradní zálohy. Není však možno všechny tyto osoby do náhradní zálohy přeložiti a stane se tak jenom v takovém počtu, který bude přesahovati počet osob tohoto ročníku, jak bude stanoven na návrh ministra nár. obrany vládou.

Vzhledem k tomu, slavná sněmovno, že jde o opatření nevyhnutelně nutná, navrhuji, aby slavná sněmovna přijala osnovu zákona, jímž se mění § 3 zákona ze dne 11. května r. 1932, č. 66 Sb. z. a n., ve znění vládou předloženém a branným výborem ve schůzi 18. února t. r. schváleném. (Souhlas.)

Místopředseda dr Markovič (zvoní): K tejto veci sú prihlásení rečníci, zahájim preto rozpravu.

Podľa usnesenia predsedníctva navrhujem lehotu rečnícku 30 minút. (Námitky nebyly.)

Námietok niet. Navrhnutá lehota je schválená.

Prihlásení sú rečníci: na strane "proti" pp. posl. dr Szüllő, Haščík, dr Jar. Dolanský; na strane "pro" p. posl. Smetánka.

Dávam slovo prvému rečníkovi "proti", pánu posl. dr Szüllőmu.

Posl. dr Szüllő (maďarsky): Vážená snemovňa!

Vlády republiky Československej stále vyhlasujú, že jedinou pevnosťou na obranu demokracie v strednej Europe je táto republika, v ktorej je verejná sloboda podľa propagandy v takom rozkvete, ako v Anglii. Naproti tomu ja už odo dávna hlásam, že vláda spravuje veci pro foro externo a pro foro interno. Že vo správe štátu zavládol tento duch, to nám dokazuje tiež práve predložený návrh zákona. V každom ústavne spravovanom štáte náležia parlamentu dve veľké verejné práva: Sú to dve hamamamovnice, ktorými možno zauzdiť každý absolutizmus; je to právo na rozpočet a právo na povolenie nováčkov. Záklakladom práva rozpočtového je to, aby vláda bez svolenia ľudu nemohla nakladať s daniami podľa svojej ľubovôle, a základom práva na povolenie nováčkov je to, aby vláda mohla použiť krvi mládeže národa len do tej miery, do ktorej to zast úpenie ľudu pokladá za vhodné.

Tento cieľ mal každý boj za slobodu, ktoré svedly národy oproti samovláde. Týmto návrhom zákona zamýšľa vláda vyrvať proste z ruky ľudového zastúpenia jednu z najväčších garancií ústavnosti, právo na povolenie nováčkov, na povolenie rozsahu obeti krvi, a chce toto právo zaradiť do oboru diskrecionálnych práv vlády a tým chce vytvoriť ustanovizeň, ktorá nachádza svoju podobu vo "führerskom" a fašistickom zákonodarstve, ktoré vláda toľkokrát už vytýkala.

Čo môže byť príčinou toho, že vláda takýmto spôsobom chce vykrojiť z ústavy právo na povolenie nováčkov, tento najhlavnejší pilier ústavnosti. Či je štát v nebezpečenstve, a jestliže je, čím je toto nebezpečenstvo zapríčinené?

Aby sme sa vyhnuli nedorozumeniu, už teraz zreteľne pribíjam, že my, k tomuto štátu pričlenení Maďari, známe naše štátoobčianske povinnosti. My sme štátu nikdy neodopierali ani dane, ani nováčkov, my len podrobujeme ústavnej kritike, akým spôsobom a k čomu sa používa štátny rozpočet, a i teraz kritizujeme len to, či je tu treba nováčkov a koľko je ich treba. Činíme-li buďto proti rozpočtu alebo proti počtu nováčkov svoje námietky, nie je to protištátny čin, ale je to len rezultátom našej snahy, aby sme hmotné a krvné obeti tunajších štátnych občanov vtesnali v rámec, ktorý neukladá na bedrá tunaj- šieho ľudu nevýslovne ťažké bremená a odpovedá rozumnej miere. Jestliže už minulého roku sme museli zvýšiť početný stav nováčkov, avšak toto zvýšenie sme obmedzili - tu teraz, jestliže tieto medze zrušíme, ako si toho praje tento zákon, povolíme krvnú obeť bez medzí a totiž kladieme do rúk vlády diktátorskú moc, ktorá sa nesrovnáva s myšlienkou toľkokrát prizvukovaného vládnutia ústavného a demokratického.

Chcem rozoberať, akú príčinu mohol mať tento krok. Jeho príčinu budem hľadať vopred v politike zahraničnej, a potom v politike vnútornej. Čo do politiky zahraničnej mal som vždycky proti vládnej politike dosiaľ výtku, že táto republikánska vláda už od prvopočiatku zahráva si na veľmoc v záujme dosaženia nejakého fantomu. Tento fantom je: štát národne j ednotný. Podľa môjho presvedčenia mala by táto republika, v ktorej niet ani jediného národa, ktorý by bol v absolútnej väčšine, sledovať politiku štátu národnostného, a keďže tento štát územne i čo do obyvateľstva patrí do kategorie malých štátov, mal by tento š tát rozlúčiť sa s politikou veľmocenskou a mal by žiť pokojným životom malého štátu na základoch demokratických a na základe dorozumenia so súsedmi.

Československo bolo utvorené tak, aby bolo prosté akejkoľvek národnostnej nespokojnosti. Preto bola pojatá do zákona ochrana práv menšinových a preto bol tento štát utvorený územne tak, aby vláda štátu mohla byť predchnutá jeho dokonalou strategickou bezpečnosťou. Týmito dvoma fakty boly dané tejto republike, tomuto zhýčkanému dieťaťu Veľkej dohody všetky predpoklady rozkvetu. Tento rozkvet sa však nerozvinul do miery, ako sa úfalo. Dôkazom toho je dnešný vládny návrh, ktorý ukazuje na to, že tu sa musia až do krajností napiať národné sily, aby mohla byť zaistená bezpečnosť.

Nová diplomacia, práve tak ako nové vládne režimy sú charakterizované tým, že nepozerajú do minulosti, ale hľadia len do budúcnosti a preto nevidia prítomnosť. Zahraničná správa vlády republiky Československej prijala dva pevné body ako nezmeniteľné dogmatá. Jedným z nich je, že mierové smluvy z r. 1919 sú nezmeniteľné, a druhým, že spojenectvo Malej dohody je večné. Vo viere v tieto dva pevné body ministerstvo zahraničných vecí nevšimlo si múdreho učenia rímskeho práva, že similia similibus. Nesnažilo sa dostať pod jednu strechu činiteľov rovnakých záujmov, lež snažilo sa o to, aby činitelia totožných záujmov seba navzájom podporujúc vo smere pozitívnom podporovaly štát v jeho pokojnom živote. A totiž Československo ako štát so západnou kultúrou nehľadalo smierenie a poroz umenie s Rakúskom a Maďarskom, ktoré dva súsedné štáty majú tiež kultúru západnú, ale vyhľadalo si za partnerov štáty následnícke, aby tým ešte viac priostrilo a zahrotilo protivy medzi štátmi, ktoré po roztrhaní monarchie prirodzene pociťujú bolesti vyvolané ranami im zasadenými.

Československo utvorilrilo Malú dohodu. Bolo to najososobnejšie dielo pána ministra zahranianičných vecí Beneša. Táto Malá dohoda mala byť zveľadená vo veľmoc, a ešte i dnešný pán minister vecí zahraičných znázorňoval ju vo svojom expozé ako veľmoc, ktorej vojsko má silu svetobornú.

Podívame-li sa však na túto veľmoc z blízka, uvidíme, že medzi jednotými člensnskými štáty niet jednotnosti vo smmere pozitívnom. Členovia Malej dohody majú rôzne záujmy na veľmociach, ako je Rusko, Nemecko, Poľsko a Itália. Pomer na pr. Československa k Rusku najpádnejšie charakterizujem, citujem-li svetoznámy veršík Heineho. Pánové! Náš poměr k Rusku velmi dobře charakterisuje tato básnička Heinricha Heineho:

"Blamier´ mich nicht, mein schönes Kind,

Und grüß mich nicht Unter den Linden.

Wenn wir nachher zuhause sind,

Wird sich schon alles finden ..."


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP