Čtvrtek 21. ledna 1937

To by byly, slovutní pánové a dámy, moje poznámky k osnově zákona, s nímž z uvedených věcných důvodů souhlasiti nemůžeme. (Potlesk poslanců nár. sjednocení.)

Místopředseda dr Markovič (zvoní): Udeľujem slovo ďalšiemu rečníkovi na strane "proti", p. posl. Ivákovi.

Posl. Ivák: Slávna snemovňa!

Dvaja páni rečníci predo mnou sa už vyjadrili o tom, čo obsahuje táto osnova zákona. Ústavno-právny výbor odôvodňuje osnovu z tých dôvodov, aby bola jednotnosť v administratíve a potom aby bol zavedený demokratický riad volebný. Ja sa pozastavujem nad tým, čo je účelom tejto organizácie, ako je to spomínané v prvom paragrafe v odst. 2 d, kde je povedané, že táto organizácia slúži tiež tomu, aby prejímala štátne príspevky určené na kultové potreby a tieto vyúčtovala. Tedy robí to dojem, ako keby si hned v prvom paragrafe chcely dať to, že budú podporované štátom, že budú prijímať štátne príspevky.

V §e 7 je hovorené o dozore, a neviem určite, ako sa to má rozumeť, keď tento § 7 spomína, že štátna správa doziera, aby kultové organizácie zriadené podľa tohoto zákona neprekročovaly obor svojej pôsobnosti a neporušovaly zákony a nariadenia, ani ústavy v §e 4 uvedené. Tedy je na tom, či sa to vzťahuje len na kultové organizácie, po prípade na kultúrne spolky židovské, a či cirkev židovská ako taká nepodlieha tomuto dozoru štátu.

Konec koncov je tam potom odstavec, že sa vláda "vybízí", aby pôsobila k tomu, aby vo všetkých náboženských obciach židovských v Československej republike a v ich vyšších organizačných jednotkách boly zavedené demokratické riady volebné. To je, vážení pánovia, celkom pekné. Ja by som však na to pozeral snáď z iného stanoviska. Na mňa to robí dojem, ako by sme my, vláda a zákonodárstvo, chceli pôsobiť k tomu, že by sme donútili židovstvo, aby sa ešte viac spojilo, ako už i tak spojené je. Jestli je tam spomínané, že ku príkladu v Galante sú dve náboženské obce židovské, ortodoxi a neologovia, neviem, či to nie je možné snáď prirovnať k takému niečomu ako je, dajme tomu, náboženská obec evanjelická a náboženská obec českobratrská, a teraz by niekto, snáď ani nie z hierarchie jednej alebo druhej cirkvi chcel, aby zákon nariadil, že tieto dve náboženské obce sa musia spojiť. Neviem, či tu nie je takéto nebezpečie, či nehrozí nebezpečie, že jestli prejde tento zákon, bude sa to môcť aplikovať i na ostatné kresťanské náboženstvá. Snáď nám z tohoto hrozí podobné nebezpečie! Na oko je to tak, ako keby sme my náboženskú cirkev židovskú chceli upútať zákonom a donútiť k niečomu, aby nemohla tak autonomne žiť, ako by snáď chcela. Ale vskutku - ja sa obávam - je tu tá tendencia, že o niekoľko rokov dojde potom k novelizačnému zákonu i ohľadom ostatných cirkví a teda že pozbavia sa aj ostatné cirkve autonomného práva.

Vážení pánovia, ja by som bol veľmi rád, keby pán dr Goldstein alebo aj iní pánovia nepozerali na mňa, keď kritizujem tento zákon, ako na človeka, ktorý je zaujatý proti židovstvu vôbec. My nemáme cieľ stavať nejaké barikády proti židom, alebo robiť snáď nejaké pogromy na židov, ako je to v iných štátoch. To nie je naším cieľom, my chceme, aby sa židovstvo prispôsobilo, a ja práve po tejto stránke chcem kritizovať túto osnovu zákona, že nie je v nej to, čo by tam malo byť.

V tomto zákone chybí jedno: donútiť náboženskú obec židovskú, aby sa riadila čisto náboženskými citmi a aby tieto náboženské city upravila k pomerom dneška. Ja myslím, vážení pánovia, kto ste len trochu študovali alebo si prečítali niektoré - dajme tomu, že to môžeme tak nazývať - "protižidovské" články a publikácie, musíte uznať jednu vec: že neodpovedá dnešným pomerom Talmud a Šulchan aruch. To, čo máme vznešené v ostatných kresťanských cirkvách: milovať bližného svojho ako sebe samého, teda láska k bližnému, to nie je ani v Talmude ani v druhom učení Šulchan aruch vyjadrené. Je tam síce povedané, že i oni majú milovať svojho bližného, ale súčasne je im povedané, že bližným je im len rasový žid, ostatní nie sú spolubratia atď. Vážení priatelia, ja by som sa nestaval proti tomu. Veď povedzme aj pri našej kresťanskej viere, keby sa museli ľudia pridržiavať v celej prísnosti čisto toho kresťanského učenia, tak by sme došli k tomu, že by sme boli len žobráci, že by sme museli opustiť všetky hmotné majetky atď. My sme si však učenie prispôsobili. Ale vážení pánovia, v istých veciach sa židovstvo tak húževnate pridŕža učenia Talmudu, že bližný mu je výhradne len žid. To je to nebezpečie, a tohoto sa oni nechcú vzdať. Veď to vidíte ku pr. na rôznych veciach, ktoré sa dnes dejú, tá ohromná spojitosť, tá ohromná jednotnosť ako komplex, nech už je to v čomkoľvek, jedine podpora seba samých i v dobrom i v zlom. Máte tu ku pr. pražcovú aféru. Tí, ktorí robili tie korupcie, sú väčšinou a takmer všetci židia. Vážení pánovia, ja nechcem, útočiť, ale jestli by sme skutočne chceli uviesť nejaký zákon v život, tak by bolo treba, aby sme upravili i túto otázku. Práve v dnešnej dobe, vážení pánovia, nám fašistom sa vytýka, že sa hlásime ku pr. k rasizmu. A najkrásnejšie je dokázané, že židovstvo je to, ktoré sa najviac hlási k rasizmu. Je to asi dva alebo tri mesiace, čo bola v Bratislave valná hromada Slovenskej ligy, teda inštitúcie kultúrno-hospodárskej. Pravda, boly tam pozvané tiež náboženské obce, už či katolícka či evanjelická, grécko-katolícka či židovská. A keď tam padla otázka židovská, povstal dr Hugo Roth a povedal: "Ja som pyšný na svoju židovskú rasu. Ja som pyšný, že židovská rasa dala kresťanstvu Ježíša Krista. A nech si jeden každý kresťan uvedomí, keď bozká kríž, že bozká rasového žida". Vážení pánovia, v jednej vete je trikráť či štyrikrát spomínaná rasa. A nám sa, vážení pánovia, zakazuje hlásiť sa k rasizmu, nám sa po prípade už čo chvíľa bude zakazovať, aby sme sa hlásili k tej rase, ktorá v nás je po matke Slávii. A tu je to nebezpečie! Na jednej strane sa to pripúšťa, na druhej nie. Nepatrí to síce priamo k tejto osnove zákona, ale ja preto chcem na toto poukázať, poneváč, pánovia, nielen my, ale i naši badatelia k tomu došli. Veď ku príkladu máme Karla Havlíčka Borovského. Podívajte sa, akým spôsobom sa on vyjadroval o židoch. A je to práve preto, že židovstvo sa tak prísne drží Talmudu a prikázania, že bližným mu je výhradne len žid. Alebo máme ku pr. nášho slovenského badateľa Svetozara Hurbana Vajanského, ktorý sám povedal, že nebezpečie zo židovstva je hlavne v tom, že ono sa nechce vôbec prispôsobovať - nepoviem vôbec asimilovať, to nikto nechce, ale aspoň sa prispôsobiť - ako ostatné náboženstvá k dobe. Židovstvo by sa malo prispôsobiť, nielen jednotlivci, ktorí v civilnom živote židovstvo reprezentujú, ale i tie duchovné osoby, rabíni atď. Tí všetci by mali prispôsobiť učenie Talmudu dnešnej dobe. Dokial, to nebude, vážení pánovia, darmo sa budeme pokúšať rôznymi zákony o nápravu, to nám nebude stačiť. Zákon by bol len jeden možný, jestli by ho niekto vypracoval takým spôsobom, aby aspoň veci, ktoré som čiastočne tu poznamenal, boly v ňom obsažené, aby bol upravený súčasne Talmud, aby sa upravilo ostatné učenie v židovskej cirkvi. Len v takomto prípade by došlo k istému dorozumeniu medzi kresťanmi a židmi.

My na základe toho, že táto osnova zákona nám nevyhovuje, nebudeme za ňu hlasovať. (Potlesk poslanců nár. obce fašistické.)

Místopředseda dr Markovič (zvoní): Ku slovu nie je nikdo prihlásený, rozprava je skončená.

Dávam slovo k doslovu zpravodajcovi výboru ústavne-právneho, pánu dr Goldsteinovi.

Zpravodaj posl. dr Goldstein: Slavná sněmovno!

Mám-li odpovídati řečníkům, kteří k předložené osnově promluvili, dovolte mi, abych především co do prvního řečníka projevil svůj podiv nad tím, že se přihlásil na řečnické listině "proti", neboť pokud jeho vývody se věcně vztahovaly k předpisům a osnově samé, mohu jen konstatovati jeho naprostý souhlas s celou osnovou. To myslím, pokud kritika jeho se vztahovala k legislativní práci, která jest uložená v této osnově. Je sice pravda, že se pan kol. Šalát stavěl proti tomu, že mezi Židy na Slovensku jsou bolševici, ale kdybych nebyl referentem a mohl mluvit v debatě jako řečník, pak bych mu projevil, že i já toho lituji, ale aby někdo zevšeobecňoval a házel židovské bolševiky na vrub celku židovského to by byla asi taková nespravedlnost, jako kdybych já chtěl činit p. kol. Šaláta odpovědným za bolševiky slovenské. Každý národ má lidi dobré a špatné, lidi toho neb jiného politického přesvědčení, a já a každý jiný Žid, který nepatří ke komunistické straně a jejich smýšlení, jsem právě tak odpověden nebo neodpověden za smýšlení této jedné skupiny, jako je nebo není p. kol. Šalát odpověden za komunistické vyznání řady lidí, kteří jsou Slováky. Tímto způsobem nelze věc řešit. Vůbec pochybuji, že tato otázka, zajisté velice důležitá, ale ne specificky židovská, nýbrž všeobecná, by se dala řešiti cestou legislativní. Řekl jsem: Jako se pokládám nebo nepokládám za odpovědného, a mohu říci, že se nepokládám za odpovědného, poněvadž k té straně nepřináležím a už svou přináležitostí k jiné straně a politickému vyznání jsem jejím odpůrcem, ale přesto nechci naprosto tvrditi, že bychom my všichni dohromady neměli určité viny na jakémkoliv sociologickém vyznání a sociologickém útvaru. A tak jako my jsme odpovědni za to, že v našem středu dochází toto smýšlení určitým způsobem odezvy, tak jsou Češi odpovědni za své české komunisty, Slováci za své slovenské a Němci za své německé. Je podle mého názoru věcí výchovy a nikoli legislativy, aby se cestou výchovy hledělo dosáhnout toho, co má být cílem naší občanské výchovy.

Pan kol. Šalát poukazoval na onen odstavec mého referátu, kde jsem mluvil o tom, že vytvořením vyšší organisace židovské společnosti církevní bude zde možno zříditi učiliště pro výchovu učitelů a duchovního dorostu rabínů a že nebude potom potřebí, aby na tato místa byly dosazovány osoby, které vůbec nemají našeho státního občanství nebo nedošly své výchovy na našich školách. (Posl. Dubický: Vždyť i Berlín nám chce dát školu pro rabíny!) Pane kolego, mluvíte takovým způsobem, jako byste tomu, co říkám, oponoval, ale jsem přesvědčen, že jsme zajedno. Faktum je, ža na území republiky dosud takové školy není. My si na to stěžujeme, i vláda to uznává a touto cestou hodlá dosáhnouti toho, abychom měli v budoucnosti učitele a duchovní správce, vychované zde, nejenom co se týče teritoria, nýbrž i v duchu této demokratické republiky. (Posl. Dubický: Tak to mělo být jednotné a ne dualismus!) To je jiná otázka, o které teprv budu mluvit. V tom směru, že p. kol. Šalát si stěžoval, kdyby se objevil nějaký katolický duchovni, který nemá státního občanství, že se ihned vláda i státní orgány proti tomu postaví, kdežto u židů tomu ještě tak není, poněvadž pro futuro se to staví jako program, na to mám odpověď: Zde jsou theologické fakulty, zde jsou školy, takže o dorost katolického duchovenstva a katolických učitelů je postaráno do té míry, že kdyby se chtělo, bude dostatek československých státních občanů, poněvadž to školství tu je; a když tu takové školství je a chtějí se přesto dosazovat lidé, kteří nemají zdejšího státního občanství, kteří nejsou vychováni v duchu demokratické ústavy této republiky, pak musím doznati, že se právem naše státní správa staví proti tomu, aby se cizinci stali učiteli a vychovateli jedné vrstvy státního občanstva.

Stěžuji si, že tento stav trvá ještě ve společenství církevním, ke kterému přináležím, že trvá protože těchto škol dosud není. Není vůbec ani jednoho učiliště. Před převratem bylo mnoho takových učelišť, bylo na př. takové učiliště v Budapešti a ve Vídni, ale zůstalo tam, u nás v Československu však takového učiliště není. Já si slibuji - a je to v úmyslu vlády - že se touto osnovou učiní krok dále a že vytvořením ústředí bude možno takovou školu zříditi - vždyť jich mnoho nebude potřebí - a potom, kdyby se chtěl někdo, kdo není státním občanem, stát u nás učitelem, rabínem nebo duchovním správcem, bude právem zamítnut.

Všichni kolegové, kteří mluvili proti projednávané osnově, si stěžovali, že je proti zásadě unifikace práva. Měl jsem příležitost s tohoto stanoviska osnovu kritisovat a velice lituji, že právě tato osnova nevyhovuje našim zásadám a našim snahám po unifikaci. Lituji toho všeobecně, lituji toho jakožto právník a lituji toho jakožto Žid. Já bych si byl právě při tomto zákoně přál, aby to byl zákon, který by vyhovoval zásadám unifikačním. Unifikace, to není jen technika práva. V unifikaci leží velký výchovný smysl a právě unifikací práva vzniká představa celistvosti, jednotnosti a nedělitelnosti této republiky. Vím, že neunifikace práva mnohdy zhoubně působí právě z psychologických důvodů, že špatně vychovává nebo že vychovává ke špatnému. Mnoho přestřelek se stanoviska autonomistického, separatistického - nechci ani mluviti o revisionismu - dostává svou stravu duševní právě v tom, že máme dvojí zákony, že máme dvě oblasti, že v jedné oblasti platí právo jiné než v oblasti druhé.

Nechci se nikterak tajiti tím, že právě pro onu část obyvatelstva, pro niž tento zákon je sděláván, by působilo velmi výchovně, kdyby právě při této příležitosti bylo došlo k unifikaci zákona a k unifikaci práva. Proto s tohoto místa znovu, jako jsem to činil mnohdy dříve v debatě v interpelacích, apeluji na vládu a ministra školství a nár. osvěty, aby učinili všechno, aby došlo k unifikaci. Lituji, že se tak nestalo při této příležitosti, a nemohu učiniti nic jiného než právě toto.

P. kol. dr Domin si rovněž stěžoval, že nedošlo k unifikaci, vznesl však ještě tří výtky - podle mého názoru dvě - kterých však nesdílím. Svazy nejsou jazykově rozděleny. Je to věc, která je slabinou židovské společnosti ... (Posl. dr Domin: Vždyť má ten svaz oficielní německý název!) Chci vám odpověděti. Je přece úplně jasné, že v době, kdy zde není vychován dostatečný dorost, že německé svazy mají mnohem lehčí půdu. poněvadž německy mluvících učitelů, německy vychovaných rabínů je mnohem více, poněvadž ti z Berlína, z Vratislavi nebo z Vídně jazyk ovládají. Otázka českých obcí je mnohem tíživější a palčivější a proto vzniklo seskupení tímto způsobem. Není zde žádných snah národnostních, není zde národnost německá a národnost česká. Také se to nedá srovnávat s něčím podobným, jako jsou zemědělské rady, kde jde o zájmy majetkové, o zájmy politické a o národnostní nástrahy, zde je svornost a nesvornost, jaká panuje mezi českými katolíky a německými katolíky, a abych to ještě snad řekl jasněji, jak právě kol. Šalát vyslovil v partii řeči, na kterou mu odpovídat nebudu, mezi českými katolíky a slovenskými katolíky.

Pokud jde o autonomii obcí, měl jsem čest, nežli jsem se stal členem tohoto domu, mnoho let zasedati v zastupitelstvu města Prahy a proto se pamatuji na to, když vznikal zákon, podle něhož měla pražská předměstí býti sloučena s vnitřním městem. Myslíte-li si, pane kol. dr Domine, že mezi českým obyvatelstvem - ba co mluvím o celém obyvatelstvu - mezi samými zástupci v tomto hlavním městě byla nějaká svornost, že byli pro sloučení, že starostové a radní z předměstských obcí rádi se vzdali svých funkcí a řekli: "To všechno beze všeho uděláme proto, aby povstala Velká Praha", jste na omylu. Každý, nebo skoro každý lpěl na svém úřadu, na tom svém titulku a nechtěl si jej nechati vzíti; proti jeho vůli musil býti zákon vytvořen. (Výkřiky.) Chci konstatovati, že také starostové a jednotliví funkcionáři předměstských židovských obcí sponte sua, z noblesy, v uznání zájmu celku se svých úřadů asi také nikdy nevzdají, jako druzí starostové se jich nevzdali. A proto je navrhována druhá resoluce, aby vláda zákonným způsobem je donutila, aby právě k té unifikaci došlo.

A ke třetímu řečníku mám několik slov. Pane kolego, namlouvám si, že přece jsem studoval v židovských věcech více než průměr. Citoval jste tu Talmud a knihu Šulchan aruch. Doznávám, že jsem ty knihy nikdy nečetl, ale jednou jsem se pokoušel jednu kapitolu v překladu čísti, ale nesvedl jsem to, poněvadž to bylo pro mne příliš těžké. Dovoluji si o tom veřejně vysloviti pochybnost, že byste vy znal ty knihy a že byste byl povolán, abyste mi je správně citoval.

Jednu nesprávnost, kterou jste řekl, chci tu vyvrátiti, a to příběhem ze starých dob dávné historie. Řekl jste, kdyby ten Talmud a Šulchan aruch se přizpůsobily - při čemž nežádáte asimilaci, proti té jste - že by potom vzniklo jiné prostředí, poněvadž Talmud a Šulchan aruch zakazuje uznávati za bližního někoho, kdo není Židem. Tedy vám řeknu ten příběh, jen dvěma větami: Kdysi přišel pohan k filosofu Hillelovi a řekl: Stal bych se rád židem, ale pod tou podmínkou, když mně tomu co nejstručnějším způsobem naučíš, a kladu ti za podmínku, že bys mne musil židovství vyložit za onu dobu, pokud budu státi na jedné noze. A na to Hillel řekl: Miluj svého bližního jako sebe samého. Již v oné době stojí psáno - dlouho před Novým zákonem - že naše věrouka je: "miluj bližního svého jako sebe samého." (Posl. Sivák: Ale kdo je ten bližní?) Pane kolego, to je psáno v knihách mnoho tisíc let před naší dobou, dlouho před vznikem Nového testamentu. Daleko jsem vzdálen toho, abych vážil jedno proti druhému, ale fakt to je. Račte si představiti, co to znamená: soudobý národ může poukázati na to, co stojí v prorocích, v jejich etice a morálce, a to tolik tisíc let před námi. Dnes Hitler a jeho lidé se staví nad nás, ač by se měli zamysliti na tím, v jaké kulturní sféře byli předkové Hitlerovi v oné době, kdy se odívali ještě koží a sbírali žaludy. Proto myslím - že se mohu hrdě hlásiti k tomu, co bylo hlásáno o etice a morálce mými předky.

A z těchto všech důvodů, vážená sněmovno, paní a pánové, nemohu dospěti k jinému názoru, než k tomu, že nebylo nic vyvráceno ze slov, kterými jsem doprovodil osnovu, a proto činím zdvořilý návrh, aby osnova byla schválena tak, jak zní zpráva výborová i s jejími resolucemi. (Potlesk.)

Místopředseda dr Markovič (zvoní): Dávam slovo k doslovu zpravodajcovi výboru kultúrneho, pánu posl. dr Kugelovi.

Zpravodaj posl. dr Kugel: Vzdávám se slova.

Místopředseda dr Markovič (zvoní): Pán zpravodajca dr Kugel sa vzdáva doslovu.

Pristúpime tedy ku hlasovaniu.

Snemovňa je spôsobilá sa usnášať.

Osnova zákona má 10 paragrafov, nadpis a úvodnú formuľu.

Poneváč niet pozmeňovacích návrhov, dám o celej osnove hlasovať naraz podľa zprávy výborovej. (Námitky nebyly.)

Námietok niet.

Kto tedy súhlasí s celou osnovou zákona, to jest s jej 10 paragrafmi, nadpisom a úvodnou formuľou podľa zprávy výborovej, a to vo znení shodnom s predchádzajúcim usnesením senátu, nech pozdvihne ruku. (Děje se.)

To je väčšina. Tým posl. snemovňa prijala túto osnovu zákona podľa zprávy výborovej, v čítaní prvom, a to vo znení shodnom s predchádzajúcim usnesením senátu.

Predsedníctvo usnieslo sa podľa §u 54, odst. 1 jedn. poriadku, aby o tejto osnove bolo čítanie druhé prevedené v tej istej schôdzi.

Vykonáme preto ihneď druhé čítanie.

Ad 1. Druhé čtení osnovy zákona, jímž se doplňuje organisace náboženské společnosti židovské v zemích České a Moravskoslezské (tisk 676).

Sú nejaké návrhy opráv alebo zmien textových?

Zpravodaj posl. dr Goldstein: Není jich.

Zpravodaj posl. dr Kugel: Nejsou.


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP