Čtvrtek 17. prosince 1936

Pokud pan kol. Chmelík a Knöchel a jiní poukazovali, že v této osnově zákona je příliš zesílena pravomoc správního úřadu, tu upozorňuji, že bylo právě úkolem podřízených výborů, aby pravomoc podle názoru těchto pánů kolegů příliš rozšířená byla zúžena. Jak ústavně právní výbor, tak i jiné výbory do jisté - a značné - míry tuto pravomoc zúžily.

Ingerence veřejné správy na soukromé a jiné podniky železniční je nutná. Byla-li zesílena v tomto případě, stalo se tak jenom v některých oborech a ukázalo se to jako nevyhnutelné tam, kde šlo o bezpečnost dráhy, tedy jeden z důvodů kat exochen. Na druhé straně však bylo rozhodování železničních úřadů v přemnohých směrech okleštěno, na př. při úpravě řízení stavebního, kde byla zapjata součinnost řady jiných odvětví veřejné správy a přiznána jim výhoda privilegovaných námitek.

Není objektivní, jestliže někteří páni, zejména pan kolega Chmelík, poukazovali, že železniční správní úřad tu stojí bez jakékoliv kontroly. Zdůrazňuje-li osnova jakýsi princip jedné instance, pak tím nikterak nevylučuje konečnou etapu, cestu k Nejvyššímu správnímu soudu. Je sice pravda, že výkon kontroly se důkladně opožďuje, ale po této stránce bude brzy sjednána náprava, jak nasvědčuje osnova zákona o Nejvyšším správním soudu. V rámci železničního zákona nebylo možno řešiti i tuto otázku urychleného postupu správní soudní instance.

Pan posl. Ježek se zmínil široce o smísení agendy vrchnostenské a podnikové v ministerstvu železnic. Je to problém vážný, jemuž uznávám za potřebné věnovati několik slov: S takovým smísením setkáváme se nejenom u ministerstva železnic, nýbrž také u jiných resortů. Tak na příklad ministerstvo veř. prací vykonává výsost ve věcech horních a je zároveň báňským podnikatelem, stejně ministerstvo zemědělství soustřeďuje u sebe státní výsost ve věcech zemědělských a má zároveň v rukou vrchní vedení podniků státní lesy a statky, politické úřady rozhodují velmi často v právních poměrech, kde jsou samy stranou, atd. Smísení spojení obou funkcí musí tedy míti důvody hlubší, než se zdá povrchnímu pozorovateli. V přečetných případech je prostě úspornější užíti odborných sil, které jsou zaměstnány v agendě podnikově, také pro úkony vrchnostenské. Všeobecná tendence musí ovšem mířiti k tomu, aby z důvodů ryzosti řešení bylo takové spojení funkcí vymycováno, nesmíme se však oddávati naději, že se to někdy podaří v celé přímočarosti.

Pokud jde o sám železniční zákon, nutno proti vývodům pana posl. Ježka zdůrazniti, že tato osnova zákona přináší pokrok proti dosavadnímu stavu věci aspoň po té stránce, že v denní praksi bude napříště úplně jasné, běží-li o úkon vrchnostenský či podnikový. Strana bude věděti, na čem je, a bude také míti jasno, kterých opravných prostředků se má chopiti. Jsem právě u věci, v čem tkví další omyly pana posl. Ježka. Železniční správní úřad může rozhodovati jednou ve věcech veřejného práva - a to bude ve většině případů - po druhé o soukromoprávních nárocích stran. V případě prvním je otevřena stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu, v případě druhém je tu kolej §u 105 ústavní listiny, po případě čís. 277/25 Sb. z. a n., podle níž strana se může domoci revise u řádných soudů. Když už z důvodů, které leží mimo autory osnovy a také mimo výbory sněmovny, nebylo možné uskutečniti řešení radikální - neběželo by tu pouze o resort železniční, nýbrž také o resorty ministerstva veřejných prací, obchodu, po případě pošt a telegrafů - představuje železniční zákon nicméně jeden znamenitý krok ve směru řešení ideálního.

Pokud jde o § 141, byl ovšem pan posl. Ježek na omylu, neboť tento paragraf se nevztahuje na dráhy státní (srovnej § 144).

Nechci polemisovati s vývody pana kol. Bergmanna, zda otázka zřízení ministerstva dopravy je příliš monstruosní a příliš obsáhlá atd. To je věc, spadající na jiné forum, snad i politické, a vymyká se z projednávání této osnovy.

Pokud pan kol. Chmelík vytýkal osnově, že nepřihlíží k požadavkům hlav. města Prahy, poukazuji, že i v tomto směru pan kol. Chmelík není dosti věcný, že přehlíží řadu ustanovení, kde jeho výtky byly vyvráceny, zejména tam, kde kritisoval osnovu po té stránce, že nepřihlíží k potřebám samosprávy, že se dotýká práv samosprávy, že samosprávu jako podnikatele drah staví na roveň soukromému podnikání a podřizuje je takové kontrole, jaké státní železniční správa podřizuje soukromé podniky. Tu pan kol. Chmelík úplně přehlédl řadu ustanovení v zákoně obsažených, ve kterých je řada excepcí stanovených pro samosprávné podniky. Že si při tom železniční správa i na tyto podniky reklamuje jistý dozor, že i u těchto podniků v pravomoci samosprávy ležících si vyhrazuje jisté právo kontroly, právo nahlížet, právo, aby jí byly předkládány bilance atd., souvisí samozřejmě s rozsáhlým úkolem železniční správy jako celku, s jejím požadavkem, mít statistické doklady o veškerém železničním podnikání v tomto státě v otázce tarifů atd. (Předsednictví převzal místopředseda dr. Markovič.) V tomto směru tendence zákona není nikterak zahrocena proti podnikům samosprávy, je tu řada excepcí právě ve prospěch samosprávy.

Pokud ostatní pánové kolegové se zabývali detailně ve svých řečech železniční správou, vedlo by daleko, kdybych je zde rozebíral. Zhodnotil jsem je ostatně v celku. I tendence pánů kolegů, kteří je přednášeli.

Pokud pan kol. Ježek vzpomíná některých věcí - nemohu se s tohoto místa zabývat jeho vývody, ale snad na jiném místě vyvrátím anebo jiný kolega vyvrátí jeho vývody. Jen poukáži na jeho stížnosti a stesky, pokud se týká zřízení železničního strážního sboru. Tu myslím, že je tu zásadní omyl. Jestliže vytýká, aspoň jak jsem doslechl, že se příliš optimisticky vyjadřuje jejich rentabilita, že se příliš optimisticky zachycuje rentabilita toho strážního sboru po té stránce, čemu zabránila tato stráž, že se tedy nezhodnocuje, co bylo positivně vykonáno, nýbrž negativně, poukazuji, že je účelem strážního sboru železničního, aby působil po stránce negativní. Nejde o součet positivních činů, jako nejde u četníků nebo strážníků o to, aby se zjistila jejich rentabilita tím, kolik zlodějů chytli, nýbrž poukazuji na to, že sice nechytli za celý rok nikoho, ale že se jich zloději bojí a proto se v jejich okrese nic neděje. Máme strážní sbor železniční proto, aby železnice bránil. V tom je jejich positivní hodnota a ta je mnohem důležitější než hodnota negativní, že se nemohou vykázati positivními výsledky.

Pokud p. kol. Ježek nabývá dojem, že by tu mohlo být podezření, že by tohoto sboru mohlo být zneužito, mám za to, že také ten incident, o kterém s takovým gestem zde mluvil, po prvé v ústavně-právním výboru a po druhé zde, a který pan ministr jasně vysvětlil, neopravňuje k tomu, aby zrovna u tohoto jediného státního resortu, zrovna u ministerstva železnic byly vysloveny obavy a žádáno, aby tyto obavy našly nějaký výraz v zákoně, aby tato státní instituce, jíž strážní sbory konec konců jsou, zrovna v tomto resortu nebyla zneužívána. Nevím, co opravňuje kolegu Ježka k tomu, aby tyto obavy nepřednášel, pokud se týká četnictva, vojska a jiných resortů státních, proč zrovna tato věc by měla spadat na instituci, která tvoří integrující součástku státního resortu železničního, za který pan ministr odpovídá podle ústavy jako každý ministr za svůj resort jemu podřízený. (Výkřiky posl. Ježka.) Nevytýkám, mám jen za svou povinnost zpravodajskou korigovat názor kol. Ježka, že by bylo potřebí ještě jiných přísnějších ustanovení, než beztak osnova obsahuje, že strážní sbory mají sloužiti jenom k tomu, k čemu zde jsou, k ochraně státního majetku. Myslím, že tato zásada dalšími expressis verbis, jinými slovy nemusí býti vyjádřena, než vyjádřena je. My se jistě dohodneme v tom, že tato výtka trochu přestřelila a měla přece jen do jisté míry tendence politické.

Myslím, že bych tím vyčerpal vývody pánů řečníků. Resumuji jejich kladný postoj vůči osnově a mám za to, že osnova byla celkem vlídně přijata a že bude sloužiti k tomu, k čemu ji zákonodárce určil. Mám za to, že se kol. Bergmann jistě nezklame v očekávání, že exekutiva by této osnově nedala, co osnova žádá, to je krev a maso, když máme kostru. Je správně podtrhnouti, že bude záležeti na exekutivě, na výkonu, aby tak pěkný, moderní zákon, tak jasně stylisovaný, účinně zasahující do života hospodářského, byl právní exekutivou chápán a stal se tím, čím má býti, dobrodiním našeho hospodářského života. (Potlesk. - Výkřiky poslanců nár. sjednocení.)

Místopředseda dr. Markovič (zvoní): Dávam slovo k doslovu zpravodajcovi výboru soc.-politického, p. posl. Tichému.

Zpravodaj posl. Tichý: Slavná sněmovno!

Většina řečníků, kteří promluvili k této osnově zákona po stránce soc.-politické, vyslovila se dosti příznivě, zejména mohu kvitovati, že i oposiční řečníci uznali, že soc.-politický výbor provedl v některých pasážích změny toho druhu, které možno nazvati určitým úspěchem, zejména s hlediska sociálního. Přesto všechno jsem nucen aspoň některými vývody se zabývati, a to proto, abych objasnil některé pasáže, které byly chápány těmito řečníky z důvodů malé informovanosti a které nutno uvésti také na pravou míru.

Velmi silně byl vzat v úvahu § 74, kde se mluví o služebním řádě, jejž má železniční podnik vydati a v němž má vymeziti určitým ustanovením otázky jak přijímání zaměstnanců, tak také právního uspořádání personálních poměrů. Chci říci na adresu těch, kteří neuznali za vhodno potvrditi úspěch soc.-politického výboru, že v několika schůzích jeho subkomitétu a také pléna soc.-politického výboru bylo konstatováno, že výsledky práce těchto schůzí jsou toho druhu, že původní vládní návrh je do značné míry opraven a že zejména v §u 74 je vyjádřena zásada, jak železniční podnik má posuzovat otázku personální nejen co do práv zaměstnaneckých, nýbrž také co do práv platových.

Už odst. 1 mluví o tom, že služební řád musí obsahovati zejména podmínky pro přijetí a ustanovení na jednotlivá služební místa jakož i zásady platové úpravy stanovené s přiměřeným zřením k platovým poměrům u drah státních.

Velevážené dámy a pánové! To je proti dřívějším zvyklostem a úpravám značný pokrok, poněvadž známe případy, že některé železniční podniky doposud vůbec nevydaly služební řád a že zejména po převratu zaměstnanci soukromých železničních podniků, dovolávajíce se vydání služebního řádu, nemohli najíti určitou platformu, jakým způsobem si mají upraviti svůj služební, příp. platový poměr.

Rovněž odst. 3 §u 74 je uspořádán proti původnímu návrhu tak, že je jasno, za jakých podmínek mohou býti přijímáni smluvní zaměstnanci na sezonní práci a za jakých podmínek mohou býti při těchto pracech drženi.

Konstatuji, že je to značný úspěch, a odpovídám-li v této souvislosti p. posl. Clementisovi z komunistické strany, který mluvil o rušení zákonného článku XVII z r. 1914, zdůrazňuji, že tento zákon o drahách vlastně unifikuje nejen předpisy právní a předpisy, pokud se týkají dopravních poměrů a poměrů provozních, nýbrž i otázku personální. zejména s hlediska unifikace jak pro země historické, tak pro Slovensko, a že i v důsledku toho jsme byli nuceni přistoupit ke zrušení čl. XVII z r. 1914 a uspořádat věci §em 74 tak, aby ve všech soukromých podnicích bylo jasno a aby zde byla striktně vyjádřena platforma, která se dá uzpůsobit služebním řádem. Právo nejen kontroly, nýbrž i schvalování bude mít ministerstvo železnic.

Slavná sněmovno! K těmto otázkám, zejména k §u 74 promluvilo několik řečníků. Zejména p. kol. Suroviak se dotkl personální otázky s hlediska výlučně slovenského. Uváděl, že na Slovensko jsou překládáni čeští zaměstnanci a že Slováci nejsou přijímáni do služeb dráhy. Je pravda, že tohoto roku bylo přeloženo 25 zámečníků do obvodu košického ředitelství, kteří mají praksi dílenskou, aby mohli okamžitě nastoupiti službu jako strojvůdci, ale v té době byl v obvodu košického ředitelství přijat tentýž počet nových zaměstnanců Slováků, kteří byli přeloženi do Čech za účelem zastupování. Poněvadž košické ředitelství vykazovalo velmi silný vzestup dopravy a poněvadž potřebovalo doplnit zejména stav strojvůdců, bylo nutno, aby železniční správní úřad toto opatření učinil, aby na druhé straně nedošlo ke kalamitě. při které by eventuálně následkem nedostatku personálu doprava vázla.

P. kol. Suroviak si zde stěžoval, že v tomto případě nebyla dodržena československá vzájemnost, ale já se domnívám, že čsl. vzájemnost by byla nejkrásněji uplatněna, kdyby bylo častější překládání Čechů na Slovensko a Slováků do historických zemí. Tady by byla dokumentována československá vzájemnost a zde by bylo potvrzeno to, co tvrdíme, že jsme jeden stát, že jsme jeden národ. (Potlesk.)

Je pravda, že výnosem ministerstva železnic ze dne 9. října 1936, č. 52 424, byla ředitelství košické a bratislavské zmocněna. aby přijímala zejména strojvůdcovský dorost z vlastního stavu. Tím se značně pomůže zejména uchazečům Slovákům, aby mohli býti přijati do služeb dráhy pro strojvůdcovskou službu.

Chci ještě říci, že zejména po stránce železniční a po stránce personální kol. Suroviak nemá pravdu, když tvrdí, že veškerá místa na Slovensku jsou obsazována z větší části Čechy. Máme na Slovensku dvě ředitelství a obě jsou obsazena řediteli Slováky. To je jistě značný a krásný úspěch československé vzájemnosti.

Bylo zde také mluveno p. kol. Klimentem, že osnova zákona nezaručuje práva železničních zaměstnanců, zejména že nezdůrazňuje § 40 služebního řádu. Konstatuji k této věci, že se osnova vůbec nedotýká práv a platového poměru železničních zaměstnanců státních drah. § 40 služebního řádu, který se uplatňuje pro zaměstnance státních drah, nemá naprosto žádnou souvislost s tímto železničním zákonem, ba naopak některá ustanovení této osnovy potvrzují, že pro železniční zaměstnance státních drah zůstávají v platnosti předpisy, které jsou doposud platné.

I otázka disciplinárního výboru byla předmětem velmi důkladné revise jak v subkomitétu, tak i v celém výboru soc.-politickém. Konstatuji, že proti původnímu vládnímu návrhu vidíme v osnově značnou změnu, poněvadž jsme dosáhli, že jsou zaměstnanci v této disciplinární komisi, resp. výboru, zastoupeni, a to 5 členy z 12. I otázka předsedy je vyřešena ve prospěch, v tom smyslu, že předseda bude jmenován po dohodě s ministrem spravedlnosti z řad řádných soudců. Chtěli jsme tím dáti výraz absolutní objektivity, absolutní spravedlnosti, když jsme dosáhli této změny, aby předsedou disciplinárního výboru byl řádný soudce z povolání.

Při této příležitosti p. posl. Kliment pojednával o otázce, která sice přímo nesouvisí s vládní osnovou zákona o drahách, ale která byla už přetřásána v tomto slavném domě dvakrát. Jde o to, že zástupci komunistické strany v poslední době velmi silně obviňují způsob překládání železničních zaměstnanců na Těšínsku. Vážené dámy a pánové, dovolte mi, abych se při této záležitosti zastavil několika větami.

Na Těšínsku, Bohumínsku a Opavsku byli zaměstnáni zaměstnanci všech tří národností, české, německé i polské. Železniční správa vůči všem zaměstnancům vycházela naprosto objektivně, pokud se týče jejich práv. Konstatuji, že železniční správa v žádném případě nenadržovala Čechům, ač čeští zaměstnanci přinesli po převratě velmi veliké oběti. Ale chci říci, že během doby poměry, zejména mentality se změnily natolik, že z těchto zaměstnanců polské a německé národnosti vycházela určitá nenávist vůči československému státu Pan kolega Kliment prohlásil doslovně: "Hotové peklo, opravdu dusivá atmosféra byla vytvořena při překládání železničářů z národnostních důvodů."

Slavná sněmovno, mám zde před sebou leták, který vyšel v srpnu t. r. a který je podepsán dvěma železničními zaměstnanci polské národnosti. V tomto letáku se mluví, že území těšínské, náležející Československé republice, je územím polským. (Slyšte!) Slavná sněmovno, jsou v projednávání věci, které hraničí přímo se zákonem na ochranu republiky. My dnes zjišťujeme případy, že jiné mocnosti mají seznamy zaměstnanců železničních, kde stojí, kde jsou tito zaměstnáni, jakou službu vykonávají, jak daleko bydlí od hranic, prostě veškerá jejich data. A je to zjišťování zejména po stránce špionáže, ba dokonce máme dnes zjevy, že zaměstnanci jiné národnosti vyhrožovali zaměstnancům českým, máme dnes ve vyšetřování případy, že zaměstnanci jiné národnosti vyslali do jiných států důvěrné věci, čili jsou zde případy, které hraničí s československými zákony. Vážená a slavná sněmovno, konstatuji, že došlo-li k překládávání železničních zaměstnanců z tohoto pohraničí, pak to nebyl zjev vyvolaný důvody národnostními, nýbrž bylo přikročeno k tomuto opatření z důvodů vyloženě státních. (Výborně!)

Slavná sněmovno! Toto opatření, ke kterému přikročila železniční správa, už dávno a dávno provedly jiné státy, Německo i Polsko. Jestliže jsme měli zjevy, že naši čeští železniční zaměstnanci se obávali nastoupit službu bojíce se o svůj vlastní život, pak bylo nutností a v zájmu bezpečnosti dopravy, v zájmu bezpečnosti života, ale také v zájmu státu, aby bylo provedeno určité opatření.

A tu mi dovolte malou poznámku. Území Těšínska je pokropeno krví našich legionářů. Území Těšínska je územím Československé republiky a v důsledku toho je povinností, aby každý železniční zaměstnanec a státní zaměstnanec bez rozdílu politického zabarvení, bez rozdílu národnosti respektoval nejenom stát a jeho zřízení, nýbrž aby také respektoval zákony Československé republiky a její nařízení. (Výborně!) Není možno přihlížeti, abychom měli na pohraničí zjevy, které hraničí se zákonem na ochranu republiky. (Tak jest!) Domnívám se, že v zájmu života státu a v zájmu života národa Československého bude nutno, aby celé pohraničí Československé republiky bylo obsluhováno zaměstnanci, kteří nejenom jsou loyální vůči svému služebnímu poměru, nýbrž kterým jsou také svaté základní podmínky života československého státu. (Výborně! - Potlesk.)

Slavná sněmovno! Poněvadž tato osnova zákona přináší po stránce soc.-politické značně lepší uspořádání s hlediska zaměstnaneckého poměru a i po stránce státní se snaží uspořádati věci tak. aby byla zaručena bezpečnost státu, přikloňuji se jménem soc.-politického výboru k projevu zpravodaje výboru ústavněprávního a prosím slavnou sněmovnu, aby osnovu odhlasovala tak, jak byla předložena. (Potlesk.)

Místopředseda dr. Markovič (zvoní): Dávám slovo k doslovu zpravodajovi výboru tech.-dopravního p. posl. Němcovi.

Zpravodaj posl. Němec (čsl. soc. dem.): Slavná sněmovno!

Budiž mi dovoleno, abych reagoval na některé výtky a náměty, které vzešly z debaty, a to s hlediska dopravně-technického.

Je to především tvrzení pana posl. Suroviaka, že v důsledku dnešních tarifních sazeb je slovenský průmysl a obchod ničen a že poskytování tarifních slev na Slovensku se odmítá a v historických zemích blahovolně uděluje. Toto tvrzení odmítám. Právě naopak, železniční správa, přihlížejíc ke geografickému útvaru našeho státu, jakož i k tomu, že některá odvětví slovenského průmyslu ztratila předpřevratová odbytiště, věnuje slovenskému obchodu a průmyslu péči co největší. (Hlasy: Kde?) Budu jmenovati. Poukazuji na generální úpravu dřevařských tarifů, provedenou hlavně s ohledem na dřevařské hospodářství Slovenska a Podkarpatské Rusi, vedle toho na řadu individuálních slev značného rozsahu pro dřiví slovenské a podkarpatoruské, na dalekosáhlé snížení tarifů uhelných ve prospěch slovenských baní, jak hlavních - Handlová, Čakanová - tak i baní podřadnějších Čergov, Ilnica, Filakovo, Saldoboš - na slevy dovozného pro železné a manganové rudy v rozsahu dosud neexistujícím, při nichž zlevněné sazby nekryjí ani svéstojné výlohy železniční, na řadu slev značného rozsahu pro typické produkty slovenské, jako asbest, křemelinu, kyzy, sádru, sole, těživec, třísloviny, kůru, obilí a mlýnské výrobky, ovoce, zeleninu a jiné.


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP