Pátek 4. prosince 1936

Místopředseda Taub (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. Kočandrle. Dávám mu slovo.

Posl. Kočandrle: Slavná sněmovno, dámy a pánové!

Již několik dnů se projednává státní rozpočet na r. 1937, jehož struktura je v podstatě zachována, jak byla v minulých letech. Státní rozpočet, to je rámec, v němž se pohybuje hospodářský život tohoto státu. Pravda, my budeme vždycky všichni uplatňovat v tomto rozpočtovém směru zásadu šetrnosti. Ale musíme ovšem dbáti také toho, aby se vyhovělo všemu, co je třeba učiniti pro tento stát a jeho hospodářský život. Ale do jisté míry nás jedno uspokojuje, a to je to, že se zdá, že hospodářská krise ustupuje a dostavuje se částečná konjunktura. Jsou toho různé příčiny. Jednou z nich je obrana našeho státu a práce, které jsou s tím spojeny. Vidíme velmi rádi, že ubývá počet uchazečů o práci a roste počet pojištěnců. Přes to ovšem je podle mého názoru problém nezaměstnanosti stále velmi vážný a bude nás dále tížit. Je třeba hledati u nás dále cesty k oživení hospodářského života.

Jednou z těchto cest je soustavná elektrisace venkova. Slavná sněmovno! To není jen otázka hospodářská. Chtěl bych podotknouti dále, že elektrisace našeho venkova není pouze snad otázkou republikánské strany a ne druhých stran. Je to otázka hospodářského rázu, je třeba se na ni takto dívat a věnovat jí patřičnou pozornost. A mám za to, jak ještě dále rozvedu, že je to jistě velmi nutné.

Řekne se, že se poskytuje určitá podpora ze státních prostředků na tyto věci. Je to jenom nepatrná část nákladů, které se dávají na místní síť v obci, je k tomu třeba vedení o vysokém napětí, je třeba provést instalaci domovní, jsou to žárovky, jiné spotřebiče elektřiny a nákup řady hospodářských strojů. Je zde třeba tedy 6 až 10krát větší částky, nežli se dává v tomto státním příspěvku.

A co bych dále velmi zdůraznil, je to, že tímto státním příspěvkem pomáháme vlastně oživovat soukromé podnikání. Podle mého názoru nestačí na to jenom investiční činnost našeho státu. Máme-li působiti v tom směru, aby klesala nezaměstnanost a dostalo se lidu práce, musíme vzbuditi opravdu soukromé podnikání tak daleko, pokud je to možné. Proto dnes tak zdůrazňuji, jako jsem činil v dřívějších letech, tuto otázku soustavné elektrisace venkova, poněvadž je to věc, která hospodářsky znamená velmi mnoho. Tím, že podpoříme tyto snahy ze státních prostředků, děláme veliké investice a umožňujeme práci dělnictvu, průmyslu elektrotechnickému, instalačním živnostem, dřevnímu průmyslu, stavebním živnostem atd.

Chtěl bych k tomu podotknouti, že venkovské obce nelze elektrisovati bez státního příspěvku na místní elektrovodné zařízení. Takový nárok byl přiznán obcím a elektrárenským družstvům už r. 1924, kdy bylo započato po prvé s touto podpůrnou akcí, která trvá do dneška. Musíme také zdůrazniti, že dnes každý venkovský poplatník platí v daních a přirážkách na soustavnou elektrisaci, která se v dřívějších dobách prováděla v bohatších obcích a krajích, a dnes, kdy má dojíti na obce chudší, by na ně pomalu v tomto příspěvku nedošlo. To považuji, slavná sněmovno, za věc, která není spravedlivá a kde je třeba, aby bylo také uznáno, že obcím chudším, mají-li býti elektrisovány, musí se poskytnouti možnost příspěvku, podpory, tak jako tomu bylo u obcí bohatších.

K vůli informaci sděluji, že z ca 9.000 obcí, které byly elektrisovány za 17 let, obdrželo státní příspěvek nebo jeho příslib od r. 1924 5.411 obcí a dalších 7.000 na něj čeká. Zbývajících 7.000 obcí nemůže býti elektrisováno bez státní podpory v dnešních tísnivých hospodářských poměrech.

Na zákonný podklad byla státní elektrisační podpora postavena před 10 lety, r. 1926, kdy příslušné dotace měly v rozpočtu ministerstva zemědělství ročně po 10 mil. Kč. Od r. 1928 dostává se tato věc do rozpočtu ministerstva veř. prací. Nedostatečnost ročních dotací způsobila jejich zvýšení novým zákonem od r. 1929 do r. 1933 ročně po 35 mil. Kč. Na r. 1934 až 1940 byly zase z důvodu státních úspor zákonem sníženy dotace na 25 mil. Kč. Ale úsporná opatření způsobila, že r. 1932 a 1933 místo 35 mil. vyplácelo se jenom 25 mil. Kč a r. 1934 až 1936 z 25 mil. Kč vyplácí se jenom 10 mil. Kč.

Tedy, slavná sněmovno, dámy a pánové, v uvedených pěti letech bylo proplaceno o 65 mil. Kč méně, nežli bylo zákonem slíbeno. Tím ovšem se dostala soustavná elektrisace našeho venkova do stavu naprosto neudržitelného. Tento nemožný stav byl ukončen tím, že žádosti došlé na ministerstvo veř. prací od 1. května 1932 nejsou z příkazu ministerstva financí vůbec vyřizovány.

Stav státních elektrisačních podpor ke konci r. 1936 jest tento: Nedoplatky na přislíbené podpory žadatelů, jichž žádosti došly před koncem dubna r. 1932, činí ca 61 mil. Kč. Za předpokladu zařazování ročních dotací po 15 mil. Kč, jako je to v projednávaném rozpočtu na r. 1937, může býti nedoplatek zlikvidován po 4 letech, t. j. r. 1940, kdy končí platnost zákona č. 72 z r. 1932. Mimo to však leží na ministerstvu veřej. prací ca 1.200 žádostí, které representují stavební náklad 160 mil. Kč a kdyby se příznivě vyřídily, při podpoře 40 % je zde částka 64 mil. Kč. Mám ovšem za to, že se tyto žádosti vyříditi musí z toho důvodu, poněvadž veřejnost, když zde jsou zákony, které jsem jmenoval, se plným právem dívá na to tak, že tyto žádosti vyřizovány budou. Tedy, prosím, je zde dohromady potřeba 125 mil. Kč. Kdyby dotace byly po 15 mil. Kč ročně, byla by tato částka splacena teprve za 8 roků, t. j. v r. 1944.

Jaké ztráty vznikají při tomto stavu oběma kategoriím žadatelů s vyřízenými a nevyřízenými žádostmi, osvětlí několik příkladů: Elektrárenské družstvo Kolvín, okr. Rokycany, žádalo o podporu v prosinci r. 1930. Žádost byla vyřízena příznivě. Z přislíbené státní podpory 43 tisíc nedostalo doposud nic. 6 roků čeká na první splátku. Na interkalárních úrocích zaplatilo toto družstvo 17.000 Kč, t. j. 40 %. Bude-li podpora vyplacena v 5 ročních splátkách počínaje příštím rokem, bude další znehodnocení činiti 10 až 20 %, tedy celkem znehodnocení přes polovinu. To není ovšem jenom tento jeden případ, v takovéto situaci je 300 žádostí obcí a družstev, které byly vyřízeny v poslední, 31. poradě ministerstva veř. prací, z nichž největší část již elektrisaci provedla.

Neudržitelnost nynější t. zv. podpory elektrisace venkova ukazuje se u obcí a družstev, které v důvěře v zákony elektrisovaly, před lety podaly si žádosti, ale nebyly projednány. Jeden případ z nich: Elektrárenské družstvo Chlum, okr. Č. Budějovice, podalo žádost v listopadu r. 1930, na ministerstvo veř. prací došla 10. května r. 1932. Dosud není vyřízena. Rozpočet činí 120.000 Kč, 40 % podpora 48.000 Kč. Nebudou-li zkráceny zákonné dotace v letech 1938 až 1940, mohlo by družstvo obdržeti podporu v r. 1940, t. j. za 10 roků. Ztráty na interkalárních úrocích při 5 % úročení činí 31.200 Kč, při 6 % ním úročení 38.000 Kč. Při omezení dotací, jak se navrhuje pro r. 1937, t. j. 15 mil. Kč ročně, také i v dalších letech 1938 až 1940, by ovšem toto družstvo obdrželo podporu až po r. 1940, a tedy by úroky tuto státní podporu úplně spotřebovaly.

A to zas není jen jeden případ. K této kategorii bych mohl snésti řadu případů, které volají po nápravě. Beznadějná je situace pro obce a družstva se žádostmi dosud nepodanými. Ty by přišly v úvahu až po uspokojení uvedených dvou kategorií. U nyní předkládaných žádostí bylo by to za 10 roků, kdy ovšem, jak jsem podotkl, interkalární úroky pohlcují podporu.

Je tu viděti, slavná sněmovno, že dosavadní způsob podpory elektrisace venkova je nemožný, že je třeba hledati nové cesty k vyřešení této otázky. Je to především možnost dáti okamžitě k disposici 125 mil. Kč pro likvidaci nedoplatků a vyřízení neprojednaných žádostí, a dalších ročních 20 mil. Kč po dobu 15 roků; tato dotace by umožnila elektrisaci asi 400 obcí ročně, čímž by byla dokončena asi v 15 letech. Anebo jinak je možna náprava, slavná sněmovno, změnou způsobu státní podpory elektrisace venkova, při nižším zatížení státní pokladny a rozvržení úhrady na delší řadu let. To je podle mého názoru jediná cesta, aby se udrželo elektrisační tempo. Je to také možnost investiční a možnost práce, tedy další oživení hospodářského života. V tomto případě by stát místo přímých podpor obcím a družstvům převzal za ně dluhovou službu z elektrisačních výpůjček ve výši nynějších přímých podpor. Bylo by to 5 % úroků a 2 % úmoru. Tím by mola býti tato těžká kapitola vyřízena.

Slavná sněmovno! Bylo už jednáno v tomto směru, byly porady a ankety na ministerstvu veřejných prací. A já bych velmi prosil adresuji to do ministerstva financí - aby tam byl změněn náhled, že tento druhý způsob, který navrhujeme, je nemožný. Naopak mám za to, že nemůžeme před tímto problémem dávati hlavu do písku a že jej řešiti musíme. (Výborně!)

Slavná sněmovno! To není jenom akce státní. Na to se navazuje zemská elektrisační akce a činnost všeužitečných elektráren. A tu je třeba, aby se nutně v tomto směru stalo to, co je potřebí k oživení.

Místopředseda Taub (zvoní): Upozorňuji pana řečníka, že jeho řečnická lhůta uplynula.

Posl. Kočandrle (pokračuje): Jinak se budeme snažiti, abychom do každé obce zavedli proud, abychom využili investic a snižovali cenu elektrické energie.

Dále bych chtěl říci už jenom několik málo slov. Týká se to otázek našeho západočeského volebního kraje. Především bych poukázal na vybudování čisticí stanice plzeňských odpadových vod. Je to věc, která je velmi vážná. Všechny splašky tohoto města tekou do řeky Mže, takže na vzdálenost 100 km jsou obce přímo otravovány zápachem, který tam v létě je. Víme, že v tomto směru činí se všechno, aby se stala určitá náprava. Volám ovšem nejen město Plzeň v této věci, volám také i příslušné resorty, aby zde byla pokud možno v nejbližší době zjednána určitá náprava. Mám za to, že při dobré vůli k této věci dojdeme a dojíti musíme. Jinak chci v krátkosti sděliti, že třeba věnovati silničnímu problému západních Čech určitou pozornost. Jsou to kraje pohraniční a je tu nutno pamatovati ze státního silničního fondu všemi prostředky na to, abychom měli situaci lepší než dnes, kde - jmenuji třebas Blatensko - 23 vesnic nemá silničního spojení. Je to také v jiných místech a okresech tohoto západočeského kraje. Dále je tu - zdůrazňuji v krátkosti potřeba zregulovat a meliorovat tento západočeský kraj. Je třeba pokračovati v regulaci Úhlavy a hleděti ji v blízké době dokončiti. Třeba započíti s regulací potoka Vejprnického u Plzně, řeky Klabavky pod Rokycany, Lomnice u Blatné, hlavně sekce Buzice-Lapač, s regulací potoka Řubřiny, je tu nutnost a potřeba urychlení stavby mostu v Dolanech u Plzně a různých věcí, které jsou v programu tohoto kraje. Nebudu se o nich rozšiřovati, protože nemám k tomu potřebného času.

Ku konci svých vývodů chci konstatovati, že západočeskému kraji třeba pomoci. Tam je malý lid rolnický a dělnický. Je tam nezaměstnanost a značná sociální bída a já bych z tohoto místa velmi vřele apeloval na všechny vládní činitele, aby tomuto kraji byla věnována patřičná pozornost. Se své strany, republikánské, řekl bych jedno, že totiž budeme jistě podporovat všechny spravedlivé požadavky druhých stavů, že budeme sloužiti našemu venkovu a pracovati, abychom zajistili stát, svobodu a demokracii. (Potlesk.)

Místopředseda Taub (zvoní): Dále má slovo p. posl. Fuščič.

Posl. Fuščič (malorusky): Chci promluviti o té části státního rozpočtu na rok 1937, která se týká Podkarpatské Rusi. Vystupuji jménem nejsilnější strany na Podkarpatské Rusi, která při posledních sněmovních volbách dostala skoro 80.000 hlasů, abych řekl několik slov i o tom, že republika je ohrožena fašistickými státy, a že jde o. její obranu, neboť vnější nepřátelé našeho lidu zamýšlejí odtrhnouti naši zemi od republiky.

S tohoto místa se již mnoho mluvilo o Podkarpatské Rusi. Mluví zde ve sněmovně i mimo ni agrární zpátečníci, kteří pracující obyvatelstvo Podkarpatské Rusi ožebračili. Mluví také posl. Fencik, který jest nyní v soudním vyšetřování pro styky s polským konsulem, který jest služebníkem Kramářů, Hodačů, Preissů a Stříbrných, který se při zájezdech do Ameriky stýkal s maďarskými revisionisty a nyní vstupuje jako ochránce ruského lidu. Mluvil zde také nedávno posl. Bródy o tak zv. Ruské centrální radě na Podkarpatské Rusi, ve které nejsou zástupci pracující třídy Podkarpatské Rusi, nýbrž zástupci nejzpátečnější buržoasie a vnitřního i zahraničního fašismu. Tuto radu nikdy nezvolil podkarpatský lid a nepověřil ji, aby rozhodovala o jeho osudu.

Pánové zde mluvili o daleko sahajícím návrhu na autonomii Podkarpatské Rusi, ale oni ji nechtějí pro široké pracující masy, nýbrž chtějí je oklamati v zájmu vnitřního a zahraničního fašismu.

Nyní hrozí republice velké nebezpečí na tom důležitém úseku, který spojuje republiku s Rumunskem a přes Rumunsko se Sovětským svazem. To nebezpečí jest tím větší, že za 17 let, co panuje agrární režim v čele s Rozsypaly, Zajíci a Mašaty, podkarpatské obyvatelstvo bylo ožebračeno. Bylo ožebračeno proto, že na Podkarpatské Rusi nebyla provedena pozemková reforma ve prospěch pracujících mas, neboť půdu tam sebrali statkáři, firma Latorica a maltézští rytíři. Nyní 782 statkářů má třikrát tolik půdy než 80.000 selských usedlostí na Podkarpatské Rusi.

Když náš sedlák nemá půdu, nemá chleba, nemůže vykrmiti svůj dobytek, nemůže jíti do lesa na dříví, a zatím firma Latorica, maltézští rytíři mají velkostatky na Podkarpatské Rusi, a jejich hajní střílejí do chudého člověka, který se odváží jíti do lesa na roští, jak se to stalo dne 6. října t. r. v obci Pavlovu, kde sedlák Ivan Kovač šel do lesa patřícího Latorici, sebral otep roští a nedošel ani na kraj lesa, když hajný na něho střelil a na místě ho zabil. Tento chudák zanechal v bídě čtyři děti a ženu. Když zvěř z lesů patřících Latorici ničí úrodu chudých sedláků na Podkarpatské Rusi, sedláci ji nesmějí zabíjeti. Panská zvěř má na Podkarpatské Rusi více práva než chudý sedlák.

O bídě obyvatelstva v naší zemi svědčí tyto příklady. Obec Vyšní Verecky měla do r. 1928 50 párů volů, 30 párů mladých býků a přes 600 krav. Dnes najdete v této obci sotva 8 párů volů, 10 párů mladých býků a 400 krav. Ale tento dobytek není veskrze vlastnictvím rolníků, nýbrž jest vlastnictvím židovských spekulantů, milionářů Grünbegrů a Feilerů z Vyšních Verecek a Skotarského.

Katastrofální bídu podkarpatského obyvatelstva zvyšuje ještě jeho zadlužení, které činí přes 800 mil. Kč. Nepřihlížejíce k této těžké situaci, berní úřady vysílají hromadně do vesnic exekutory, kteří nemilosrdně béřou sedlákovi poslední krávu a poslední polštář pod hlavou. V obci Bělasovici ve svalavském okrese žádal exekutor dne 7. října t. r. od Ivana Sezonského nezaplacenou daň v částce 400 Kč. Poněvadž sedlák neměl peněz, exekutor mu zabavil krávu. V odpověď na to Sezonský se dlouho nerozmýšlel, vzal provaz a oběsil se. Kdyby sousedi nebyli Sezonského odvázali, byla by zůstala po něm zase vdova a sirotci.

Na Podkarpatské Rusi je již 7 let hlad, zvláště na Vrchovině. Nyní agrární družstva se Žurgerem v čele nedovážejí dosti obilí na Vrchovinu, tak že se tam kukuřice nedostane ani 4 neděle, a když se ukáže, sedlák nemá, zač by ji koupil. Pro kukuřici musí sedlák choditi 30 až 40 km.

Široké pracující masy podkarpatské nemají ta politická práva, která mají pracující v historických zemích. Když se náš chudý sedlák nebo dělník odváží jíti k notářskému úřadu, trestají ho a dávají do vězení. Mnoho se jich tak dostalo do vězení a tak sedí v něm do dneška Ivan Lokota, který si již odseděl dvě třetiny svého trestu a má právo, aby zbytek jeho trestu byl proměněn v podmínečný a aby byl propuštěn na svobodu. Sedí tam dosud, protože komise zamítla jeho prosbu. Ale byl propuštěn na svobodu úředník defraudant, který ukradl v Užhorodě na městském úřadě 26.000 Kč z fondu pro nezaměstnané.

Mnoho se zde mluví o národní svobodě, ale pánové z vládní koalice nemohou popříti, že se v úřadech na Podkarpatské Rusi úřaduje jen česky a úřední spisy se zasílají podkarpatskému obyvatelstvu v českém jazyce. Na 4200 úředníků je tam 3500 Čechů, zatím co naše mladá inteligence nemá místa, a když je někdo má, dostává malý plat. A mimo to jest na Podkarpatské Rusi přes 180 českých škol, do nichž dochází přes 32.000 dětí, zatím co všech Čechů na Podkarpatské Rusi jest 34.000. A pánové si troufají tvrditi, že to není počešťování?

Tento státní rozpočet, o němž se zde mluví, není ničím jiným než prodloužením vaší dosavadní politiky na Podkarpatské Rusi. Ani v jediné kapitole tohoto rozpočtu nebyla určena pro Podkarpatskou Rus taková částka, která by souhlasila s počtem jejího obyvatelstva. My, komunisté, pravíme, že taková politika je škodlivá nejen podkarpatskému obyvatelstvu, nýbrž i obraně státu. Lid na Podkarpatské Rusi má míti taková práva, jaká má český lid, a musí býti osvobozen od útisku, jímž ho přitlačila k černé zemi agrární reakce. Aby mohl lépe žíti, musí se Podkarpatská Rus vyčistiti od agrární reakce, od agentů vnitřního a zahraničního fašismu a již hned se musí učiniti mnoho rozhodujících opatření ke zlepšení hospodářského a kulturního života podkarpatského lidu.

Aby náš lid byl schopen hájiti republiku, musí se na Podkarpatské Rusi provésti pozemková reforma a rozděliti mezi sedláky půda statkářů, Latorice a maltézských rytířů. To by znamenalo, že by asi 80.000 našich sedláků mohlo dostati půdu a že by bylo lze převésti sedláky z Vrchoviny do nížin, kde by si mohli vydělati svůj vezdejší chléb. Kromě toho je nutno odstraniti z úřadů ruské a ukrajinské bělogvardějce a na jejich místo dáti naši pokrokovou inteligenci, která jest dnes bez kousku chleba. Našim zemědělcům dlužno odepsati nezaplacené daně a přesunouti daňová břemena na bedra bankéřů, statkářů a lichvářů. Je nutno zastaviti všechny daňové exekuce, nutno odepsati dluhy drobným řemeslníkům, obchodníkům a rolníkům na účet bank a lichvářů.

V zájmu úspěšné obrany republiky jest, aby do těch českých škol, kde není plný počet českých dětí, se posílaly děti místního obyvatelstva, které by se učily v těchto školách v mateřském jazyku. Na Podkarpatské Rusi je vůbec zapotřebí vybudovati větší množství obecných škol a zvláště zříditi universitu pro podkarpatský lid.

Aby obrana republiky byla úspěšná, nutno ihned přistoupiti ke stavbě železnic Užhorod - Mukačevo - Chust, Svalava - Volovec - Volové - Brustury - Jasiňa - Teresva - Bočkov - Barlabaš, postaviti strategické silnice a zajistiti maďarské hranice.

My, komunisté, chceme, aby náš lid žil tak šťastně, jak žije ukrajinský lid v sovětské Ukrajině. Ale vidíme, že Československou republiku ohrožují fašistické státy a nechceme, aby se náš lid dostal do jařma polskohorthyovského fašismu, a proto společně s širokými pracujícími masami jiných národů v Československu budeme chrániti republiku před zahraničním a vnitřním fašismem a budeme bojovati za chléb, práci, svobodu a krásnější život pracujících mas Podkarpatské Rusi.


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP