Středa 2. prosince 1936

Místopředseda Mlčoch (zvoní): Slovo má dále pan posl. Macoun.

Posl. Macoun (německy): Slavná sněmovno!

Kapitola sociální péče v státním rozpočtu jest zrcadlem sociální politiky naší země, sociální politiky, která v době dlouhé hospodářské krise dospěla ještě k většímu významu, než to bývalo kdysi. Můžeme zjistiti, že velké dílo sociální politiky dřívějších let v naší zemi po dobu krise zůstalo zachováno. Takový případ není ve všech zemích. V dnešním Německu, kde kdysi nádherným činem Výmarské ústavy bylo veliké sociální pracovní právo, totalita tento nádherný čin zničila. V dnešním Rakousku, ve stavovském státě, ruší se nepřetržitě sociální práva dělníků a zaměstnanců. Doba krise vyžaduje obzvláštní kus sociální politiky a pracovního práva. Dnes splývají hospodářství a sociální politika a hospodářství především potřebuje státu na cestě z krisového období k nové konjunktuře. Zaznamenáváme vznik určitých organisačních forem jednotlivých odvětví průmyslu, tak zv. syndikalisace. Když tyto nové organisační formy vzniknou, stát uplatní právo spolupracovati na tomto novém hospodářském útvaru, ale také dělnictvo a zaměstnanci.

Zpravodaj státního rozpočtu taktéž prohlásil, že se tentokráte přece projednává státní rozpočet ve znamení hospodářského oživení. Skutečně, jak bylo již zde zjištěno, zaznamenáváme klesání nezaměstnanosti, ale naše nouzová území na hranicích naší země zůstávají přibližně o polovinu pozadu v klesání číslice nezaměstnaných. Proto vítáme, že pan president státu dr. Beneš v Liberci a pan ministerský předseda dr. Hodža v jednáních rozpočtového výboru a jinde prohlásili, že se o státní činnosti pro nové oživení průmyslu v německých oblastech pronáší slovo, kterémužto slovu má následovati čin. Něm. soc. dem. strana dělnická a něm. svaz odb. organisací zúčastní se svými návrhy na této hospodářské opětné výstavbě sociálních požadavků pro naše nouzová území. To uvedl zde včera v generální debatě o rozpočtu také po věcné stránce můj soudr. Kögler, já připojuji, že jsme po vyšetření, které naše odb. organisace r. 1934 provedly v našem nouzovém území, zjistili 560 větších nepracujících oblastí. Mezi nimi jich jest mnoho, kde jest dána možnost nového oživení; některé závody mohou býti za státní pomoci zase uvedeny v činnost, tak bude dobře a správně, když po devalvaci bude následovati další pomoc vývozu, obzvláště v průmyslu porcelánovém, sklářském a textilním.

Jednu starost bych zde chtěl jménem svého klubu zdůrazniti. Očekáváme po oficiálních prohlášeních, že bude na přijímání německých dělníků a zřízenců do státních služeb, do služeb veřejné správy, k železnicím, poště, v tabákových továrnách, na zařazení do soukromých závodů, které jsou pod státním vlivem, vzat patřičný zřetel, aby se docílilo s uspokojením národnostním také značného hospodářského uspokojení.

Chtěli bychom stran investičních prací, jež se nyní ve větší míře provádějí, projeviti zde zase své přání, aby při zadávání příkazů podnikatelům v nouzových územích bylo zaměstnání domácích dělníků vzato za zásadu, jinak však stále budeme žádati, aby podané projekty byly urychleně vyřizovány. Jest někdy zapotřebí, aby bylo potřebné množství dělníků zase zařazeno v závodě, aby nebyly dodávací lhůty při státních příkazech ustanoveny příliš krátké, právě se zřetelem na zařazení a zaměstnání největšího množství sil.

V této souvislosti chtěl bych při jednání o předložených návrzích ke zkrácení pracovní doby znovu žádati čtyřicetihodinovou pracovní dobu. Se zkrácením pracovní doby jde o hospodářské opatření, o krisové opatření prvého stupně, nikoliv tak, jak to řekl pan Kasper ze sud. něm. strany na celostátním sjezdu dělníků dne 10. března, že to prohlašují jenom maristé, že jde o všespasitelný prostředek proti hospodářské krisi. Ne, to pan Kasper rozhodně neměl zastoupeným podnikatelům učiniti. Proto myslil, že jest to sice krásná věc, ale žádný všespasitelný prostředek. My však prohlašujeme, jak již řečeno, že zkrácení pracovní doby jest opatření proti krisi prvého stupně, a jest správné, co řekl pan ministr Nečas v rozpočtovém výboru, že zkrácení pracovní doby nejen v našem státě, nýbrž ve všech zemích krisí postižených mělo by státi v čele.

Podle technologické racionalisace jest zkrácení pracovní doby nevyhnutelné a jest naším přáním, aby ve sněmovně předložené návrhy byly projednány. Podle poslední úřední měsíční statistiky máme ještě v celém státě 439.000 nezaměstnaných. Přes naše zjištění o hospodářském oživení jsme s touto číslicí ještě daleko nedospěli k číslici nezaměstnaných při počátku velké krise z roku 1931. Obzvláště v našich oblastech máme nezaměstnané, co dlužno zdůrazniti, kteří po léta nepracují. Na ochranu nezaměstnaných, jejich výživy, máme jako pojištění nezaměstnaných po celou dobu jen státní příspěvek k podpoře nezaměstnaných, gentský systém, pro který odb. organisace ohromně mnoho finančně učinily.

V době krise byly provedeny změny dávek v zákoně, státní příspěvek byl pro stále rostoucí počet nezaměstnaných snížen, v r. 1935 byl částečně zase zlepšen. Při tom byly uloženy odb. organisacím dalekosáhlé právní předpisy pro provádění výplat státního příspěvku k podpoře nezaměstnaných. Nyní slyšíme o návrzích ministerstva financí, jež, jak se nám zdá, přicházejí velmi nevhod. Vrcholí, pokud o tom víme, v úmyslu, žádati odpracování podpor, pokud přichází v úvahu státní příspěvek k podpoře v nezaměstnanosti. To jest nemožný požadavek, poněvadž jde o nabytou pojišťovací dávku a za práci se musí žádati mzda, nikoliv práce za podporu. Žádá se omezení podpůrných dávek sezonních dělníků, aniž se přihlíží k proměnám a technickým změnám, jež se udály v mnohých povoláních, a aniž se přihlíží k nemožnosti, že sezonní dělníci nemohou jako dříve nalézti v zimě v nějaké továrně práci. Ministerstvo financí má ve svých návrzích požadavek, aby svazy odb. organisací daly vyšší dávky do podpůrného fondu. Ministerstvo financí také prohlašuje, aby odb. organisace v této době téměř výhradně se věnovaly podpoře v nezaměstnanosti. Můžeme říci, že to byly největší krisové položky u našich svazů, které v letech 1932, obzvláště však v roce 1933 musily až 100 % a přes 100 % svých příjmů věnovati podpůrným příspěvkům podle gentského systému. Ale jest samozřejmé, že tyto dávky mohly býti jenom zálohami na fond pro případ nezaměstnanosti. Správní prací jsou odb. organisace již tak přetíženy, že skutečně nejsou již nové předpisy žádoucí. Odb. organisace nesou již dnes odpovědnost za správu státního příspěvku v celém rozsahu. Dále se naznačuje, že ministerstvo financí jest pro zrušení produktivní péče o nezaměstnané. Myslíme, že by to nebyla žádná podpora opatřování práce, která v poslední době skutečně byla s úspěchem provedena. Konečně se vyslovuje ministerstvo financí pro omezení vyživovací akce, která byla kdysi za působnosti ministra sociální péče dr. Czecha zavedena a od té doby byla vybudována, a která, ačkoliv nespočívá na žádném zákoně, jest jedinou podpůrnou akcí pro nezaměstnané, kteří nejsou podporováni podle gentského systému nebo jsou vyloučeni. Již dnešní výluky, které se od nějaké doby provádějí, působí neblaze. Dostáváme z jednotlivých oblastí zprávy, podle kterých, na př. v jednom okrese mého volebního obvodu, ti, kteří požívají vyživovací akce a zdráhali se pracovati za 90 hal. hodinové mzdy na státním hospodářském dvoře, byli z vyživovací akce vyloučeni, aniž se byl vedoucí okresního úřadu dotázal příslušné sociální komise.

Chceme při rozpravě o této kapitole zdůrazniti jako nejdůležitější věc příští doby, že s oživením hospodářství bude nutno zvýšiti mzdy a platy našich dělníků a zaměstnanců. Stali jsme se zemí nízkých mezd a platů. Zvýšení mezd jest dnes národohospodářsky nutné, aby se spotřební síla našich mas konečně jednou zvedla. Pan ministr soc. péče ve svém výkladu v rozpočtovém výboru podal obraz o snižování mezd v období krise. V jednotlivých otázkách sociálně politických a pracovního práva, jež zaznamenáváme jako krisová opatření, máme nařízení o zákazu libovolného zastavování provozů, jež také mělo podle sdělení ministra sociální péče dobrý výsledek, na základě jehož 48.000 dělníkům byla zachována práce. Jest zapotřebí prodloužiti nařízení o zastavování provozů a stejně nutné jest utvořiti zákon o kolektivních smlouvách místo dosavadních krisových opatření. Místo nynějšího nařízení o zastavování provozu musí podle platných ustanovení býti vydán trvalý ochranný zákon. Nařízením ze dne 9. června t. r. bylo konečně počato s úpravou zprostředkování práce, a sice bylo zavedeno povinně. Toto nařízení se často potírá a my jsme u nás v severních Čechách zjistili, že v různých podnicích při přijímání dělníků se provádí teror. (Různé výkřiky.) Třebas si to poslechnete. V březnu t. r. lze čísti v časopise "Reichenberger Zeitung" tuto výzvu: "Sdělujeme našim kamarádům, že sud. něm. strana v Liberci zařídila pro naše kamarády zprostředkovatelnu míst. Národní souručenství vyžaduje zde bezodkladně spolupráci všech. Proto přicházíme s prosbou k našim zaměstnavatelům, aby všechna volná pracovní místa oznámili naší zprostředkovatelně práce. Za zprostředkovatelnu práce: František Schuster, zprostředkovatelna práce, Špitálská 35." Sud. něm. strana otevřela jako politická strana (Posl. Kundt [německy]: Kde pak?) - zrovna jsem to zde přečetl, musíte dávati pozor - zprostředkovatelnu práce s úmyslem, aby závodní teror, na nějž jsem právě poukázal, prováděla za pomoci svých kamarádů podnikatelů.

Jest proto nutno zjednati vládnímu nařízení o zprostředkování práce skutečně platnost a tento teror potlačiti.

Ze souboru otázek sociálního pojištění buďtež uvedeny: Podpora přestárlých, kteří již nepřišli do sociálního pojištění, musí býti provedena podle našeho návrhu tisk 144 z roku 1935. Finanční náklad jest tak snesitelný, že toto nutné zahrnutí může konečně nastati zákonitou cestou. Nutně zapotřebí jest zákona o převodu, jenž jest v ministerstvu sociální péče již připraven a má upraviti přestupy mezi sociálním pojištěním a pensijním pojištěním. Právě tak nutná jest léčebná péče o nezaměstnané, která spočívá nyní na okresech; zde musí nastati rozšíření, a to jest taktéž pro stát možné s poměrně malým nákladem. Dále budiž také vzpomenuto na zemědělské a lesnicko-hospodářské dělníky, v kterémžto směru přejeme si rozšíření povinnosti úrazového pojištění na všechny zemědělské a lesnickohospodářské podniky.

K věcem soukromých zaměstnanců chci podotknouti: Zákon o soukromých zaměstnancích ze dne 11. července 1934 naráží na odpor mnohých podnikatelů, německých podnikatelů, pro zahrnutí technických zaměstnanců některých mistrovských odborů. Také zde se musí prováděcími nařízeními odstraniti tento odpor. Velmi nutné je také přijetí zákona o cestujících a zástupcích, aby jejich postavení bylo zabezpečeno, a konečně zavedení celostátního nedělního klidu v obchodní živnosti. Zamýšlené nemocenské pojištění soukromých zaměstnanců jest vybudovati na podkladě okrskových ústavů se samosprávou pojištěnců.

Nezaměstnanost naší mládeže jest jistě nejtěžší otázkou. Zde jest třeba přípravných opatření, která přece také leží u úředních míst. Nutné jest větší vzdělání v povolání a vyškolení mladistvých, poněvadž již dnes při tom slabém oživen průmyslu v různých povoláních a podnicích jest nedostatek dorostu u odborných a kvalitních dělníků. V odporu k určitým návrhům ministerstva financí, o kterých jsem dříve mluvil, má býti zavedena v našem území zvláštní vyživovací akce pro děti a mladistvé při dlouho trvající nezaměstnanosti. Jistě s pohnutím jsme vzali na vědomí vývody pana ministra zdravotnictví ve výboru o zdravotním stavu dětí a mladistvých, který jest zaviněn dlouhotrvající hospodářskou krisí. Ještě jednou poukazujíce na určité jiné návrhy litujeme, když se tvrdí, že se mladiství podporou svádějí k zahálce. Především se jim musí dáti chléb. Ale jest také zapotřebí zákona, jímž bude zajištěno jednoroční další zaměstnání učňů po vyučení.

Učinil jsem tyto poznámky ke kapitole sociální péče, jsa přesvědčen, že jsou hodny nejrychlejší úvahy. Očekáváme, že bude činnost Národního shromáždění v příští době zase více věnována návrhům sociálně politických zákonů. Zvýšení životní úrovně dělníků a zaměstnanců a pracující mládeže jest hospodářským a sociálně politickým pokrokem v zájmu našeho státu. (Potlesk.)

Místopředseda Mlčoch (zvoní): Dále je ke slovu přihlášen pan posl. Bródy. Uděluji mu slovo.

Posl. Bródy (rusky): Slavná sněmovno!

S údivem jsem slyšel slova pana posl. Florka, protestující proti tomu, aby v 92 školách v ruských obcích na východním Slovensku byl zaveden ruský vyučovací jazyk, při čemž si troufal riskovati takové tvrzení, že se tím porušťuje slovenský lid v Zemplíně. Zároveň se zmínil o stavbě ruského státního gymnasia v Užhorodě, na kterou jest v tomto rozpočtu určena značná částka. Žádá, aby toto gymnasium bylo proměněno ve slovenské, dovolávaje se toho, že užhorodské gymnasium bylo dříve slovenské.

Především musím vysloviti svou lítost nad tím, že právě člen Hlinkovy strany počal protestovati proti zřízení škol s ruským vyučovacím jazykem v ruských obcích, člen strany, která při posledních volbách sebrala pro sebe všechny ruské hlasy a na základě toho byl jí přidělen mandát, zatím co byla povinna dáti tento mandát Rusínovi, členu naší strany.

Domníval jsem se, že tato strana jest mravně povinna právě chrániti zájmy ruského obyvatelstva na východním Slovensku a že nebude protestovati proti základnímu právu každého člověka, aby mohl své děti vyučovati mateřským jazykem. Nechci věřiti, že s protestem pana posl. Florka souhlasí celá jeho strana, a chci se domnívati, že jest špatně informován, neboť všechny tyto obce, ve kterých jest zaveden ruský vyučovací jazyk, jsou obcemi ruskými.

Kromě těchto obcí jest ještě přes 100 obcí, které také podaly žádost, aby i u nich byl zaveden ruský vyučovací jazyk ve školách. Tyto žádosti leží dosud v bratislavském školském referátě a v pražském ministerstvu školství a národní osvěty, aniž byla dána na ně odpověď.

Musím říci i to, že užhorodské gymnasium nikdy nebylo slovenské. Bylo dříve ruské, potom bylo pomaďarštěno. Když nastal převrat, stalo se opět ruským. Při tomto ruském gymnasiu zřídila ovšem česká vláda české gymnasium. Pro toto české gymnasium se nyní má postaviti zvláštní budova. My, podkarpatští Rusové, nemáme ovšem nic proti tomu, zřídí-li tam Češi místo českého gymnasia slovenské. Vždyť jest nám slovenský jazyk bližší než český. Ale na východním Slovensku se v poslední době obnovil odnárodňovací nátlak na ruské obyvatelstvo.

Bohužel Slovenská liga v posledních pěti letech obrátila svou působnost, když se jí nepovedla na maďarském území, proti slovanskému, a slabšímu než Maďaři, živlu, proti Rusínům ve východním Slovensku. V těchto dnech konala Slovenská liga svůj sjezd v Bratislavě a na něm se jednalo jen o dvou otázkách: o otázce Židů a o otázce Rusínů. To znamená, že se Slovenská liga odvrátila od svého původního cíle a rozhodla se zaútočiti všemi silami na Rusíny, na ruské okresy na Slovensku.

Ve své resoluci žádá Slovenská liga: 1. aby byl jmenován biskup Slovák pro ruské řecké katolíky na Slovensku, 2. aby dosavadní hranice mezi Slovenskem a Podkarpatskou Rusí byly uznány za definitivní, 3. aby úředníky v ruských okresích byli jmenováni jen dobří a spolehliví Čechoslováci, kteří by dobře uměli potlačovati jakýkoliv národní ruský projev, 4. aby se provozovala silná propaganda pro rozšíření slovenských škol v ruských okresích prý proto, že tam žijí řecko-katoličtí Slováci, 5. aby ruský vyučovací jazyk byl změněn ve slovenský ve všech obecných školách, kde rodiče plných 15 let bojovali o svůj ruský mateřský vyučovací jazyk, a ministerstvo školství a národní osvěty právě před sněmovními volbami r. 1935 jaksi agitačně rozhodlo, aby ve 35 čistě ruských obcích byl slovenský vyučovací jazyk změněn v ruský.

V ministerstvu školství a nár. osvěty i dnes ještě leží spousta memorand a žádostí o změnu slovenského vyučovacího jazyka v ruský, ale o tom budu hovořiti zvlášť.

Ruský lid na Slovensku žije v sousedství polských hranic. Slovenská liga svou resolucí zneklidňuje právě toto pohraniční území. Komu je potřeba, aby právě ruský lid v pohraničí byl stále drážděn? Resoluce Slovenské ligy ohrožuje celostátní klid, neboť její provedení mohlo by způsobiti nevítané třenice mezi lidem již dostatečně pobouřeným.

Já s tohoto místa rozhodně protestuji proti poslovenšťování ruských obcí na východním Slovensku. protestuji proti úmyslům Slovenské ligy a žádám, aby se učinila přítrž tomu, aby Slovenská liga neprovokovala ruský lid.

Používám příležitosti, abych konstatoval zároveň fakt (Místopředseda Mlčoch zvoní.), že jsem již v r. 1932 ve své první řeči konstatoval, že naše zahraniční politika opírající se o Francii a Sovětský svaz nás uvede do zkázy. Každého roku jsem opakoval tyto svoje domluvy a žádal jsem, aby se hledala dohoda s přímými sousedy republiky. Nyní s uspokojením konstatuji, že poslanci agrární strany, kteří tehdy nejvíce odsuzovali mé stanovisko, nyní píší a mluví doslova to, co jsem zdůrazňoval před čtyřmi lety.

A zase k branné přípravě občanstva pro případ války musím říci, že se na Podkarpatské Rusi zřídila 3, 4, 5, 6 patrová skladiště pro obilní monopol. Každý laik může poznati, že při leteckém útoku jest jeho účelem způsobiti poplach mezi občany a zničiti zásobu obilnin. Divím se, proč tato skladiště obilního monopolu byla zřízena do výše 5, 6 pater, asi proto, aby v případě války vybídla nepřítele, aby tam pustil bombu a jednou bombou zapálil a rozbil zásobu obilnin celého okresu. (Místopředseda Mlčoch zvoní.)

Musím konstatovati, že na Podkarpatské Rusi byla tato skladiště vystavena z veřejných peněz a že byla přidělena Obchodní jednotě, té jednotě, která po 10 let svého působení skoro každý rok končila schodkem. Celý kapitál této jednoty v podílech činí jen 200.000 Kč, ale tato skladiště byla postavena za cenu přes 5 milionů Kč. Tak stavba užhorodského skladiště stála 1,200.000 Kč, mukačevského 995.000 Kč, sevlušského 1,000.000 Kč, baťovského 750.000 Kč, berehovského 1,600.000 Kč, všechno úhrnem stálo 5 mil. 365.000 Kč. Tento výdej byl uhrazen: státním příspěvkem 2,100.000 Kč, zemským příspěvkem (Podkarpatské Rusi) 1,500.000 Kč, příspěvkem mukačevského okresu 500.000 Kč, sevlušského okresu 500.000 Kč, berehovského okresu 500.000 Kč, jedním slovem z příspěvků z daní obyvatelstva byla tato skladiště postavena a jsou takto majetkem veškerenstva.

Místopředseda Mlčoch (zvoní): Prosím pana řečníka, aby skončil.

Posl. Bródy (pokračuje): Nad stavbou těchto skladišť se neprovozovala žádná kontrola. Musíme žádati, aby všechny účty stavby byly uveřejněny, a žádáme, aby bylo určeno, kdo bude v těchto skladištích hospodařiti, neboť víme, že mukačevské skladiště bylo vystaveno na 260 vagonů obilí, užhorodské na 190, sevlušské na 215, baťovské na 100, berehovské na 250. Bude-li v nich ročně umístěno jen 1000 vagonů obilí, při poplatku 7˙50 Kč od 1 q znamená to roční příjem 750.000 Kč. (Místopředseda-Mlčoch zvoní.)

Kdo tím bude hospodařiti? Žádáme, aby nám v této věci úřady složily přesný účet, neboť jsme viděli, že stavba skladišť byla zadána cizím, nikoliv podkarpatoruským firmám, které neznaly pozemkových poměrů na Podkarpatské Rusi a proto se v poslední době v baťovském skladišti nižší místnosti naplnily vodou a obilí bude lze odtamtud dostati jen tehdy, když se voda odtud vyčerpá. A zase v Berehově, neznámo proč, nebyl zakoupen pro skladiště pozemek při železnici s hotovou cestou a byl zakoupen na druhé straně města, odkud stavba zvláštní cesty stála mnoho tisíc.

Místopředseda Mlčoch (zvoní): Upozorňuji pana řečníka, že jeho řečnická lhůta již uplynula.

Posl. Bródy (pokračuje):. Hned skončím.

Se zřetelem na krátkou dobu mi poskytnutou budu se touto věcí zabývati po druhé a nyní zdůrazním pouze to, že podkarpatoruská veřejnost žádá všechny účty této stavby a aby kontrolní závěrky byly uveřejněny pro obecenstvo.


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP