Středa 2. prosince 1936

Místopředseda Mlčoch (zvoní): Slovo má dále pan posl. Pozdílek.

Posl. Pozdílek: Slavná sněmovno!

Projednávání státního rozpočtu dává nám každoročně vítanou a vhodnou příležitost, abychom ve svých projevech a připomínkách více než kdy jindy se zabývali nejenom čistě rozpočtovými položkami našeho rozpočtu, nýbrž abychom také zaujali stanovisko k různým otázkám politickým i hospodářským, které bývají venku předmětem diskusí a polemik.

Ujímám-li se dnes, ačkoliv jindy jako výkonný rolník pravidelně se hlásím k debatě o otázkách čistě zemědělských a odborných, slova v debatě politické, činím tak z toho důvodu, abych svým prostým selským rozumem pokusil se osvětliti a přivésti na pravou míru některá tvrzení, která jsouce nesprávně vykládána, bývají předmětem zjevných i skrytých výtek politice naší strany anebo představitelům naší strany zúčastněným ve vládě republiky Československé. (Předsednictví převzal místopředseda Košek.)

U nás se stává, slavná sněmovno, nechvalným zvykem, posuzovati věc ne podle toho, jaký je její skutečný význam, nýbrž spíše podle toho, kdo tu myšlenku nebo otázku vznesl. Soudím, že nebylo příčiny rozčilovati se tolik v diskusi o t. zv. revisi naší zahraniční politiky. Slovo revise samo má někdy velmi špatný zvuk, ačkoliv konec konců vpravdě neznamená nic jiného nežli zkoumání a kontrolu. Na rozdíl od pojmu revise území, již všichni svorně a bez rozdílu důrazně odmítáme a již právě v tyto dne slavnostně a před celým světem odmítají parlamenty naší Malé dohody, musíme uznati, že revise v jiném slova smyslu je nejvýše nutná a potřebná. Poctivý a svých povinností dbalý občan nemusí se jí nikterak obávati, ano někdy si ji dokonce vyžaduje, ale pravda je, že bývá postrachem lidí, kteří často nemají dobré svědomí, ať už to jsou pokladníci různých peněžních ústavů nebo správcové družstev anebo jiných podniků nebo také představitelé veřejného mínění.

Zahraniční politiku naši, a nejen naši, nýbrž takřka celého světa revidovala sama doba a poměry, jichž jsme se stali svědky v posledních letech a zejména poslední rok. Není možno popříti, že byla podlomena víra v mohoucnost Společnosti národů, tak jak je složena, že ztížila se možnost zásahu Francie na obranu středoevropských států a především nás, a že celý svět postaven byl před fakt, že v politice světa se opět uplatňuje silné, ozbrojené Německo a že se opět frontují někdejší bojovné bloky států. A debatovalo se také o tom, zda v případě konfliktu Německa s námi byly by povinny přispěti nám na pomoc oba druhé malodohodové státy. Porušení mírových smluv, nedbání koncepce Ženevy a jiné zjevy, to již samo sebou stačí, abychom věnovali větší pozornost zahraniční politice vůbec, zahraniční politice celého světa, z něhož nejsme ani my jako osamocený ostrov ovšem vyňati.

Světová politika revidovala se sama. My v Československé republice jsme správně pochopili, že musíme zůstati věrni svým spojencům a státům spřáteleným, že musíme však hledati všecky možné cesty, abychom toto spojenectví a toto přátelství posílili a zpevnili, ale že musíme také hledati zlepšení vztahů a styků i k jiným státům, jež mají a mohou míti vliv na naši bezpečnost a budoucnost. My prostě nesmíme zakrývati oči před faktem, že dnes je Evropa docela jiná než před 2 lety. I zahraniční politika věrna jsouc zásadní koncepci, musí se přizpůsobiti době a poměrům a musí hleděti rozšiřovati okruh těch, kdož mohou přispěti nebo umožniti bezpečnost státu a naší svobody. O to nám šlo, slavná sněmovno, o nic jiného, a že skutečně se tak děje, to uznal sám pan ministr zahraničí nedávno v zahraničním výboru. Já, slavná sněmovno, na důkaz tohoto tvrzení poukazuji na nedávný článek v "Českém slově", kde velmi pěkně bylo řečeno, že zahraniční politika Anglie dovede se velmi přizpůsobiti změněným poměrům.

Ale je zde také ještě jiná věc a bylo by dobře udělati v ní určitou nápravu. Když zde v pondělí kol. Hrubý poukazoval ve své řeči na naše politické přátelství s Francií a dožadoval se, aby bylo také podepřeno lepšími obchodními styky, stálo druhý den v jistém koaličním listě, že kol. Hrubý útočil na Francii. Tu bychom prosili, aby se podobné nepravdy v tomto směru neopakovaly.

Ale my jsme museli, slavná sněmovno, v nedávné době provésti jednu dobrou a velikou revisi v jedné velmi vážné a důležité otázce: revisi v náhledech na potřeby a význam naší československé armády. Výsledek této veliké revise byl, slavná sněmovno, onen veliký zákon na obranu státu. Poukazoval jsem tehdy, když se tento zákon projednával, na to, že právě v pohraničním území, jehož mám čest býti zástupcem, tento zákon, ačkoliv právě tam byl nejvíce vítán a potřebný, přinese řadu určitých zásahů do soukromého podnikání především našich zemědělců tam usedlých. Dnes se tento zákon na obranu státu provádí. Provádí se zejména v našem kraji. v oblasti župy královéhradecké, velmi dokonale a důkladně; jsme tomu rádi a jsme tomu povděčni. Víme, proč se tak dokonale a důkladně provádí.

Ale je zde, slavná sněmovno, jedna velmi vážná věc. Na našem pohraničí není velkých hospodářských podniků. Jsou tam téměř samí malí zemědělští lidé a těm se různými opatřeními, prováděnými na obranu státu, zabírá někde polovina, někde 2/3, někde třeba takřka celé jejich malé hospodářství. Ale je tady ještě jedna vážná věc. § 90, odst. 7 zák. o obraně státu praví, že v případě potřeby může vojenská správa, uzná-li to za vhodné, naříditi různá opatření, různé překážky na cestách, jichž náklad mají nésti majitelé a udržovatelé cest a silnic. A tu, slavná sněmovno, v řadě našich obcí dostávají obce i jednotlivci - malí zemědělci - výměry od okresních úřadů, kde jest jim nařizováno, že do 6 měsíců po kolaudaci musí zaplatiti různá opatření. dělaná na obranu státu. Tyto náklady jdou u některých obcí v našem pohraničí do desetitisíců a u některých jednotlivců také do několika tisícikorun. A bylo by velikou pokutou pro tyto naše pohraniční české zemědělce. kteří jsou v tomto náchodském úseku, daleko více než 14 km dlouhém, jak tady říkal předešlý řečník kol. Frank, kdyby tito lidé měli býti tímto způsobem trestáni za svou lásku a houževnatost národní, se kterou udržují po tisíciletí svůj jazyk a národní zvyky až na samu hranici a ještě přes ni. Učinil jsem potřebný zákrok na příslušných ministerstvech a jsem pevně přesvědčen, že bude ve prospěch těchto lidí brán náležitý zřetel.

Slavná sněmovno! Byla zde jak včera, tak i dnes několikrát s díky kvitována zdatnost naší armády, na kterou jsme opravdu hrdí a která budí respekt a uznání našich sousedů. S díky kvitujeme veliký zájem o armádu, který projevuje náš pan president republiky jako její nejvyšší velitel. Ale při té příležitosti nutno vzpomenouti na jeden nepěkný zjev, na onu nepěknou kampaň, ne právě slušnou, která před nedávnem byla vedena proti ministru nár. obrany, který jsa nemocen, nemůže se dnes při projednávání rozpočtu svého resortu do sněmovny dostaviti a který věnuje armádě všecky své síly, starosti a schopnosti; a přece bylo naň útočeno takovým způsobem, že těžko se dá něco takového omluviti. O francouzském ministru vnitra bylo nedávno napsáno, že podlehl, poněvadž jeho nervy vypověděly službu, že nesnesl útoků, kterým byl vystaven. Děkujme pánu bohu, že náš ministr nár. obrany má nervy silnější a že vydržel zrovna tak, jako vydržel ministr vnitra v kampani, která proti němu byla vedena, ať už se to týkalo otázek drahotních nebo prý blahovolného postupu proti Henleinově straně. A přece dnes je všeobecně uznáváno a bylo velmi krásně řečeno, jak v rozpočtovém výboru, tak i zde, nejen se stran koaličních, nýbrž i oposičních, že tak jako jsme dobře a přímo vzorně připraveni a vybaveni vojensky, nebyli jsme nikdy dosud tak bezpečně opatřeni administrativními zásahy ministerstva vnitra v pohraničí ať v otázce zestátnění policejních sborů nebo zdokonalením a vybavením četnictva a vůbec vší bezpečnostní politikou, kterou cílevědomě, soustavně, důkladně a bez rámusu, tiše a klidně provádí ministr vnitra s celým svým resortem. Důkazem, že vůči Henleinově straně se nepostupuje nijak blahovolně, jest celý stoh interpelací této strany, který jsme dostali minulý týden na lavice naší posl. sněmovny, kde poslanci této strany si stěžují na rázný a ostrý postup úřadů podřízených min. vnitra proti praktikám, na které při svém vystupování jsou zvyklí. A za tuto záslužnou práci útočiti na ministra vnitra ať té neb oné strany není ani demokratické, ani koaliční a není dokonce ani křesťanské.

Diskuse o otázce, která také rozvířila veřejné mínění, byla věc týkající se směru napravo nebo nalevo. "České slovo" napsalo nedávno, že rozvíření této otázky a rozdělování národa na pravici a na levici je zločinem. My jsme nezačali rozdělovat národ na pravici a levici, a já náhodou zde mám stenografický protokol z 2. prosince 1931, kde tato otázka byla rozvířena a kde význační činitelé političtí tenkráte říkali, že vývoj jde nalevo, a já, když jsem právě před 5 lety mluvil s tohoto místa, jsem žádal, aby, jako se fedruje směr nalevo v otázkách politických - v stenografickém protokole je to černé na bílém - hleděl se zachovat směr nalevo i v jiné otázce, hospodářské, totiž v zachování jízdy nalevo na našich silnicích. Jak víte, tato věc byla připravena v ministerstvu veř. prací jako návrh zákona, který se měl projednávat. My zemědělci vědouce, co by provádění tohoto zákona přivodilo za potíže, postavili jsme se ostře proti změně směru jízdy zleva napravo. A já jsem použil legračně za přítomnosti pana ministra zahraničí této otázky a doslovně podle stenografického protokolu jsem řekl: "Říkám jen tolik, že tato změna napravo způsobila by pravou revoluci mezi venkovským lidem v otázce obsluhy potahů i povozů a proto prosím, aby i tuto naši věc - fedrovati tuto věc nalevo, vzal pan ministr zahraničí za svou a plně se za ni postavil." V závorce je napsáno: Veselost! A pan ministr zahraničí se nezlobil, přišel, poděkoval a stiskl mi ruku a byli jsme jako dříve dobrými přáteli.

My jsme v minulých letech vždy dokázali. že i když byly zde určité výstřelky jak krajní levice v prvých letech naší republiky, tak krajní pravice v době právě minulé, že jsouce bezpečnou stranou středu, tak jak určuje nám zákon půdy a vřelý poměr k národu a státu, zabránili jsme svou stálou aktivitou, po celých 18 let nepřetržitě prováděnou, ať ve spolupráci s levicí, jejíž výstřelky jsme mírnili, tak ve spolupráci s pravicí, proti jejímuž vystupňování ve fašismus jsme se rázně a nejvíce opřeli a bránili, i když kolem nás bylo mnoho lákavých příkladů, že touto svou vpravdě demokratickou politikou uchránili jsme svůj mladý stát občanských válek, pučů a snad i krveprolití, čehož jsme byli svědky kolem nás všude, kde tato silná strana středu vůbec neexistovala, nebo kde byli pouzí vůdcové bez lidu, který by jejich politice dal váhu a sílu.

Velmi názorný a odstrašující příklad ukazují nám dnešní hrozné poměry ve Španělsku, kde zápas mezi krajní levicí a pravicí vystupňoval se tak katastrofálním způsobem, že bude míti, ať dopadne tak nebo onak, jistě dalekosáhlé následky na dlouhá a dlouhá léta pro zemi i národ. A přece bylo Španělsko nám líčeno již ve školách jako země nejnábožnější, nejkatoličtější, jejíž panovníci byli samou papežskou stolicí poctěni titulem katolických. Vidíme. že idea náboženská nedovedla odvrátiti tuto zemi od dnešní zkázy. Jsme pevně přesvědčeni, kdyby tam byl zapustil své hluboké kořeny onen často posmívaný a nenáviděný zákon půdy, a na něm vybudována silná a mocná fronta uvědomělého zemědělského lidu, vědomého si nejen svých práv, nýbrž i povinností a odpovědností, že nemohlo by tam dojíti k dnešním smutným zjevům. (Výborně!)

Odmítáme nevěcné a záměrné výtky, ať se týkají výkladu nesprávného pojmu zákona půdy, i výtky sobeckosti snah lidu, jejž na podkladě půdy a práci na ní nezorganisoval nikdo jiný než zvěčnělý Antonín Švehla, který zájmům tohoto lidu, jakož i zájmům republiky, dal vše, co měl, všechny své krásné vlastnosti, veliké schopnosti, své zdraví i život. Je tomu 9 let, co právě v rozpočtovém výboru posl. sněmovny přesvědčivě zvěčnělý Antonín Švehla rozhovořil se o svém velikém životním úkolu, jakož i o těžkostech, jež tomuto jeho dílu stavěly se v cestu. Jeho výklad, který jak tenkráte, tak i dnes i do budoucna je pro nás směrodatný, zbavuje nás povinnosti zabývati se podrobně tiskem a projevy, které v poslední době byly učiněny, aby toto jeho dílo a učení zlehčily. Kdo nezná a neprožívá zákona půdy ve svém životě, srdci a duši, nechť uloží si reservu o něm mluviti nebo posměšně psáti!

Víme, že zde nejsme sami, a tak jako přejeme každému svobodu jeho přesvědčení a respektujeme světové názory jiných směrů, tak reklamujeme toto právo také pro sebe, jsouce přesvědčeni, že svorná spolupráce se všemi ostatními, kteří mají dobrou vůli a upřímnou snahu spolupracovati na základě vzájemné důvěry, zabezpečí stát a svobodu naši nejen uvnitř, nýbrž také navenek. (Potlesk.)

Místopředseda Košek (zvoní): Dávám slovo dalšímu řečníku, jímž je p. posl. dr. Neuwirth.

Posl. dr. Neuwirth (německy): Slavná sněmovno!

Než přikročím podle příkazu k rozpravě o odstavcích "soudnictví a správa", pokládám za nutné, krátce odpověděti na zvolání kol. dr. Stránského, který k řeči kamaráda Franka mínil, že jsme prý opustili zásady z České Lípy, a zjistiti, že Česká Lípa zůstává pro nás v celém rozsahu jako program v platnosti. Musíme ovšem prositi, aby se neposuzovala českolipská řeč jen podle toho, zda jsou tu a tam obsaženy formulace, z kterých by se mohl vyvoditi odpor k našemu dnešnímu jednáni, nýbrž především se musí konstatovati rozhodné požadavky a zjištění lipského programu a tu se mi zdá býti nutným vzpomenouti toho, co jest základem pro naše všepolitické požadavky. V České Lípě prohlásil předseda naší strany Konrád Henlein, že se vší vážností, které jsme schopni, chceme pracovati o vnitřní výstavbu našeho národního kmene a o vnitřní vyrovnání mezi národy a o zdravou stabilitou našeho státu. "Toto vyrovnání jest ovšem jenom možné, když budou odstraněny všechny příčiny, které v nás vzbuzují pocit ponížení nebo nespravedlivého zacházení. President Masaryk ustálil jistě jednou pro vždy výtečný vzor pro spolužití národů v národnostním státě: Já pán, ty pán! Myslím" - pravil tehdy Konrád Henlein "že by bylo zapotřebí vyvoditi jen praktické důsledky z tohoto slova, a byl by pohřben celý národnostní spor. Toto slovo neznamená přece nic jiného, než že musí býti zajištěna každému národu svoboda v jeho vlastním vnitřním vývoji. Nesmí se jen stále mluviti o oddanosti sudetských Němců ke státu, musí se také mluviti k nám o oddanosti státu a Čechů. Takováto vzájemná oddanost však neznamená nic jiného, než solidaritu různých, v tomto státě žijících národů." Na to jsem chtěl upozorniti pana kol. dr. Stránského a pan kol. Stránský nechť nám při příští příležitosti přesně dokáže, jak jsme opustili základy z České Lípy.

Slavná sněmovno! Loni měl jsem příležitost v rozpočtovém výboru zabývati se velmi přesně danými poměry ve státní správě a v soudnictví, a jako hlavní požadavek, postavil jsem především pro obor soudnictví požadavek, aby se obnovilo neodvislé soudnictví. V nesčetných určitých případech dokazoval jsem ve vývodech, celé hodiny trvajících, oprávněnost tohoto požadavku. Účinek byl ten, že se mi tehdy namítalo, a to pan ministr spravedlnosti sám, že jsme zcela neprávem poukazovali na osobní odpovědnost odborového přednosty a směrodatných úředníků v ministerstvu spravedlnosti. Od těchto prvních porad o rozpočtu, kterých jsme se účastnili, uplynul rok. Letos poznali jsme vedoucí muže, jak odboru vnitřní správy, tak také soudnictví, a neostýchám se s tohoto místa prohlásiti, že jsme je poznali i jako lidi. Jest mnoho těžkých případů, jež byly na naše přímluvy rozřešeny zcela uspokojivě na tom podkladě, že se může skutečně říci, že zákon a lidskost byly základem rozhodnutí. Ale jak upřímně zjišťujeme tyto skutečnosti, tak musíme s druhé strany zjišťovati, že jsou a zůstanou nesčetné případy, na kterých lze dále pozorovati v soudnictví a ve správě poměry, jež nepůsobí jen náš odpor, nýbrž vybízejí také k nutné nápravě.

Já jsem se snažil letos v rozpočtovém výboru, když jsme tam probírali kapitoly "vnitřní správa" a "soudnictví", vyložiti zevrubně duševní pozadí, čímž jsem chtěl zároveň vyjádřiti, že jsme potud souhlasili, že jsme nechtěli bez dalšího připustiti, aby určití lidé do jisté míry s nejvyššího místa úmyslně zaváděli a udržovali nějakou soustavu, a že jsme poznali, že stojíme proti soustavě, která se projevuje tisícerými zjevy v denních rozhodnutích. Ale konec konců nepřijde na to u těch, kteří jsou touto soustavou postiženi, zda to rozhodně udržují určití směrodatní a vedoucí činitelé, nebo zda se trpí, aby to vznikalo z jednotlivých denních rozhodnutí. Rozhodné jest, zda jest tu soustava, a zda bude dále trpěna, či nikoliv. Když jsme nedávno postavili požadavek o duševní nezávislosti soudnictví, měli jsme k tomu své praktické důvody. Nechtěl bych se tentokráte se zřetelem na vývody v rozpočtovém výboru již pouštěti do zásadního zkoumání, nýbrž na případech po ruce jsoucích dokázati, jak velmi rozdílně se vydávají praktická rozhodnutí ve správě a soudnictví.

Jedním z hlavních oborů, kterým náš odpor platí, jest obor censury, který nám právě v uplynulém roce přinesl mnoho praktické látky, nebo praktická rozhodnutí, která musí způsobiti náš odpor. Pro krátkost času se musím omeziti jen na několik rázovitých případů. Tak mi připadá rázovitým případ, ve kterém byl zabaven časopis "Deutsche Leipaer Zeitung" ze dne 12. srpna 1936, poněvadž přinesl obraz Hitlera a Swen Hedina. Mělo se za to, že jest to skutková podstata činu podle §u 14 zák. na ochranu republiky. Týž obraz se objevil v mnohých českých denních listech a ilustrovaných novinách, aniž byly jen nepatrně pozastaveny.

Časopis "Heimatruf", jeden z našich krajských časopisů, ze dne 4. července 1936, byl zabaven pro uvedení faktu z hladovějícího území, které nesporně existuje, a jehož existence byla s nejsměrodatnějších míst uznána, poněvadž se v tom spatřovala skutková podstata činu podle §u 14 a §u 18 zák. na ochr. republiky. Stejně byl zabaven časopis "Heimatruf" ze dne 24. června 1936, protože přinesl ona známá místa z velké řeči Konráda Henleina v Chebu, ve které žádal samosprávy pro sudetskoněmecké území. Jest to již mnoho, když naše soudnictví v tom spatřuje skutkovou podstatu činu podle §u 14 zák. na ochr. republiky, protože prý se pobuřuje proti samostatnosti a ústavní jednotě republiky.

Časopis "Heimatruf" ze dne 29. ledna 1936 byl zabaven pro výraz "Sudetenvolk", jakoby sudetský lid nebyl jednoznačný zeměpisný pojem.

Časopis "Weckruf", výlučně jihomoravský list, byl zabaven proto, že citoval z jedněch alsaskolotrinských novin zprávu a připojil větu: "Nevede se nám Němcům v tomto státě právě tak?" Také v tom se spatřuje skutková podstata činu podle §u 14 zák. na ochr. republiky.

Obzvláště typický případ jest zabavení listu "Ruf" ze dne 1. srpna 1936. Obsahuje místo: "Českému národu se jistě nevedlo ve starém Rakousku hůře, než se nám dnes vede. Tehdy se Češi cítili nespokojenými a dnes my". Pro tuto větu byl časopis "Ruf" zabaven, protože všechny stolice v tom spatřovaly skutkovou podstatu činu podle §u 14 č. 5. zák. na ochr. republiky.

Zvláště význačný pro zabavovací praxi jest případ, že časopis "Zeit" ze dne 5. září 1936 byl zabaven pro článek, který obsahoval všeobecné obavy o činnosti nových státních policejních úřadů, a spatřovala se v něm skutková podstata činu podle §u 300 trestn. zák., ačkoliv není dán, ježto § 300 přichází jen v úvahu, když se skutečně ponižují určitá úřední rozhodnutí. Zvláště význačné pro smýšlení našeho soudnictví, které jedná prostě z důvodu pohnutky, jak jsem to nazval v rozpočtovém výboru, jest zabavení časopisu "Zeit" ze dne 3. dubna 1936, pro toto místo: "Po dosavadních zkušenostech mohla však tato ujišťování míti malý účinek na zástupce sudetskoněmecké strany." Byla v tom spatřována skutková podstata činu podle §u 300 trestn. zák. Význačné v této souvislosti jest také jednání státních policejních úřadů, jmenovitě již několikrát jmenovaného státního policejního komisařství v Karlových Varech, kterému zůstalo vyhrazeno zabavovati časopis "Zeit", došly k rozeslání ještě ve 2. vydání, ve kterém již nebyla obsažena zabavená místa. Tento případ se opakoval, aniž jsme mohli s úspěchem dosíci rozhodnutí ministerstva vnitra.

Obzvláště příznačná však jsou ve směru usměrnění našich soudních úřadů, čistě podle pohnutek, tři zabavení jednoho z našich časopisů. Časopis "Heimatruf" ze dne 17. června 1936 byl zabaven pro kritiku jednání novin svazu zemědělců, poněvadž prý v tom byla obsažená skutková podstata pobuřování k nenávisti proti jednotlivým skupinám obyvatelstva. Tímto rozhodnutím, které nabylo moci práva, když jsme je byli prohnali všemi stolicemi, se jasně prohlašuje, že svaz zemědělců jest pokládán za skupinu obyvatelstva, která požívá mimořádné ochrany republikánských zákonů.

Přesně takové bylo rozhodnutí, které se týkalo zabavení "Heitmatrufu" ze dne 27. května 1936. List byl taktéž zabaven pro kritiku jednání členů svazu zemědělců. Také tato kritika se pokládala za skutkovou podstatu činu podle §u 14 zák. na ochr. republiky. Tato zabavení jsou význačná, poněvadž dokazují, že podle čistě právnických zásad všechna tato rozhodnutí rozhodně se nedají ospravedlniti. Dokazují spíše, že máme skutečně soudcovské orgány, které se neostýchají převzíti do jisté míry čistě správní úkony ve smyslu pohnutky podle potřeby. Pokud jsou takové způsoby možné, nemůže se mluviti o věcném soudnictví.


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP