Středa 2. prosince 1936

Místopředseda Mlčoch (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Srba. Dávám mu slovo.

Posl. Srba: Slavná sněmovno!

Předmětem dnešního jednání je také rozpočet ministerstva nár. obrany, a to je jistě věc takového dosahu finančního i hospodářského, že každá strana, a tedy i strana soc. demokratická, za niž mluvím, si jistě položí otázku, zdali náklady, které zde musíme věnovat, jsou nezbytně nutné. Přistupujeme k projednání tohoto rozpočtu s hlubokým politováním nad tím, že je nutno věnovat tak nesmírné sumy na účely zřejmě neproduktivní, jako jsou výdaje vojenské. Bylo kdysi počítáno, že za náklady světové války mohl míti každý občan na světě, resp. každá rodina aspoň svůj domek se zahrádkou. Zbrojní náklady nynější doby dosahují znovu čísel přímo fantastických a také na nás připadá podíl, který těžce doléhá na státní rozpočet a na poplatníky. Jestliže jej povolujeme, jsme si vědomi, že naše zbrojení a jeho náklady jsou vlastně pojistkou proti válce, že je to pojistná prémie, kterou platíme, abychom nebyli vrženi do nákladů daleko větších a ještě doprovázených nedocenitelnými obětmi na životech a zdraví. My bychom byli zajisté ochotni zaplatiti za udržení míru každou cenu, vyjma ovšem cenu své samostatnosti a cenu své občanské svobody. Jsouce si vědomi nutnosti vojenských vydání i jejich tíživosti, musíme tím více přihlížeti, aby peněz s tolika nesnázemi opatřených bylo použito co nejúsporněji. Základním předpokladem toho je zestátnění zbrojního průmyslu. Již při projednávání zákona na obranu státu bylo prohlášeno, že nikdo nesmí na obraně státu vydělávati, a byla to kol. Zeminová, která razila toto přiléhavé a správné heslo. A my jsme podali, aspoň. socialistické strany, návrh zákona, kterým navrhujeme zestátnění zbrojního průmyslu. Co dnes ovšem vidíme, není nikterak tím, čeho by si bylo přáti. Po novém roce, až návrh přijde do branného výboru a bude projednáván, budeme moci posloužiti některými bližšími ciframi, jak posuzuje náš průmysl svou vlasteneckou povinnost při spoluúčasti na obraně státu. Je na vládě, aby v této věci zaujala včas jasné stanovisko. Není to jen otázka hospodářská a naše, je to otázka mezinárodní. Vy víte, že všechny mírové konference, které byly konány, vycházejí z požadavku zestátnění zbrojního průmyslu, protože každý ví, jaký vliv na vyvolání zbrojení a válek mají velké finanční koncerny, které zbraně dodávají.

Nevím, pánové a dámy, zdali by někdo, kdo by si přál své vlastní ochrany, zadával dodávku zbraní tomu, kdo bude zbrojiti, četnictvu, a zároveň aby dodával zbraně lupičům a vrahům, proti kterým ho má toto četnictvo chrániti. Ale v této situaci jsme ve zbrojním průmyslu, který dodává dnes na strany obě a na stranu každou. A kdybychom měli porovnávati věci s velkými, mohu říci, že soudí-li na př. dnes Německo, že Rusko je jeho úhlavním nepřítelem a vrahem, mohu dále konstatovati, že zároveň toto Německo poskytlo Rusku nedávno 2.000 mil. Kč úvěru a nabízí mu dalších 3.000 mil. Kč úvěru, kteroužto částku Rusko vyčerpalo a, dostane-li další, vyčerpá je na opatření své obrany a pro své vlastní zbrojení. Zde vidíme morálku zbrojního průmyslu v úplné jeho nahotě, a to ve státě, který sám prohlašuje konkretně, že se připravuje na obranu státu proti sousednímu státu. Odstraniti tyto ohromné zisky zbrojního průmyslu, to znamená, ucpati jedno ze zřídel, kudy proudí otrava stokami mezi národy. Také důvody úsporné to žádají. Konstatuji jen ukázkou a namátkou na případě, který jsem si zkontroloval, že vojenské objednávky, které dává náš stát jedné továrně, znamenají, že pouhým ziskem z těchto objednávek byl by zaplacen akciový kapitál této továrny čtyřikrát. Pánové, nechápu, proč by stát ty věci, kde je jediným nebo hlavním odběratelem, měl za drahé peníze objednávati někde jinde a tak by měl 3- až 4-krát zaplacen podnik, který si může zaříditi sám a mimo to laciněji. Není pravda, že by státní podniky nedovedly vyráběti v konkurenci s podniky soukromými, nýbrž naopak státní podniky jsou ty, které regulují cenu podniků soukromých, a kdybychom jich neměli, jako na př. u telegrafie, v letectví nebo brněnskou Zbrojovku, tedy bychom platili soukromým podnikům za jejich dodávky nepoměrně větší částky, než jim platíme dnes, kdy tuto kontrolu máme ve svých vlastních rukách.

Běží-li o ochranu státu, musíme ovšem především žádat co nejdokonalejší vybudování našeho vojenského letectví. Nesmíme zapomínat, že tu jde o předpoklady poněkud odchylné od ostatních zbraní. Letecká zbraň musí býti již v době mírové v pohotově v plném válečném rozsahu a v naprosté připravenosti se všemi reservami lidí i věcí. Zde nebude čas na improvisace a mobilisace. Při debatě o zřízení ministerstva letectví ve Francii bylo konstatováno jedním z generálů, že dříve se počítala doba mobilisace vojska na týdny, nyní že se bude počítat na dny, ale v letectví na hodiny. Že tomu tak je, stačí podívat se na rozvržení civilních letišť nikoli vojenských, která jsou tajná - na německo-českých hranicích. Je jich tam koncentrováno asi 8 nebo 10, a to takovým způsobem, že letadlo za 10 minut přelétne přes hranice Československé republiky a za necelou hodinu může býti v Praze nebo ve kterémkoliv jiném místě. V takovýchto případech se nemůže teprve mluvit o nějakých zařízeních, mobilisacích a pod. Má-li obrana vykonati svůj úkol, může se tak státi pouze tehdy, když je od počátku, už nyní v úplném válečném stavu a připravenosti. Proto letectví připadá dnes úkol odrazit první nápor nepřítele, umožnit mobilisaci ostatních zbraní, zjednat styk se spojenci a přenést ofensivu přes všechna opevnění na území útočníka. To jsou úkoly nesmírné, ale také nevyhnutelné, a podle toho se musí s letectvím zacházet.

Již při debatě o letectví civilním bylo řečeno, sečteme-li všechny náklady na letectví vojenské, na letectví civilní i to, co dáváme z půjčky obrany státu, že dáváme teprve toho, co dává Anglie, Francie, Italie - o Německu ani nemluvě. Zanedbali jsme tolik, že jsme velmi pozadu, a kdybychom se uvedeným státům měli rovnati, musili bychom na letectví vynakládati mnohem více, než se vynakládá jinde.

O těchto věcech se všude uvažuje a mezi jednotlivými státy jsou pořádány hotové závody, kdo bude připravenější - a proto ani my nesmíme zůstati pozadu.

Minulý týden jsem byl na letecké výstavě v Paříži. Možno tam pozorovat tak ohromný vývin techniky, že si o něm neučiní představu nikdo, kdo výstavu neviděl. Máte dnes stíhačky o rychlosti přes 500 km za hodinu, bombardovací letadla, která by mohla honit dosavadní stíhačky, které byly určeny k obraně a útoku proti nim, máte množství zařízení, která umožňují létání za tmy do té míry, že útoky se mohou dít z úplné temnoty a velkých výšek. Všechny tyto věci se dnes tak rychle zdokonalují, že si musíme dáti skutečně dobrý pozor, abychom nebyli předhoněni a abychom se nedostali do pozadí.

Při tom dlužno s politováním konstatovat, že právě díky těmto zařízením nelze vůbec zabrániti leteckým útokům na velká střediska. Nasadí-li nepřítel dostatečnou sílu, je naprosto vyloučeno zabránit leteckému útoku na velká města. Lze pouze odplácet. A nepřítel si musí býti vědom, že mluvou, kterou bude hovořit on, bude s naší strany hovořeno vůči němu.

V této souvislosti musím konstatovat, že naše protiletecká obrana není naprosto na výši svého úkolu. Račte se podívati kolem sebe. Nemáme krytů na letištích, na nádražích, v centrálních úřadech, v důležitých továrnách atd. Tázal jsem se v jedné letecké továrně, co mají zařízeno, a odpověděli, že jim bylo doporučeno, aby si koupili pár kulometů. Ale to je úplně směšné. Když jsem se tázal, co s nimi budou dělat, řekli, že snad budou střílet na ty, kteří budou z fabriky utíkat, až budou pumy dopadat.

Pro Prahu není ani vyřízena primitivní otázka výpadních cest pro případ evakuace. Je to věc, která znamená nesmírně důležitou součást obrany státu a která by proto vyžadovala při nejmenším samostatnou sekci dokonale zařízenou. U nás však to vyřizuje v ministerstvu vnitra jeden ministerský rada, který má ještě hromadu jiné agendy, s 3 nebo 4 pomocníky. Vydává sice občas nějaká nařízení, pokyny nebo instrukce, ale za celou dobu svého trvání tento úřad se nezmohl ani na to, aby konstruoval poradní sbor, který má předepsán v zákoně o obraně státu, poněvadž by mu ti lidé, kteří by tam byli povoláni, musili vytknout, že celá spousta nejdůležitějších věcí není hotova a řada těch, které byly vykonány, nejsou ve stavu dokonalém.

Domnívá-li se někdo, že obyvatelstvo je povinno, ať na to má nebo nemá, kupovat si plynové masky pro svou obranu, nebo že má povinnost umřít, když jich nebude, je velmi na omylu. Anglická vláda objednala 30 milionů plynových masek, které vojsko uskladňuje a rozdělí v případě, že jich bude potřeba. U nás ponecháváme soukromé dobročinnosti nebo možnosti, zdali si někdo pro nějaký případ něco opatří a zdali to tu bude. To jsou primitivní věci, které jsou ve skutečnosti zločinem. To by se stejně mohlo žádat od každého vojáka a občana, aby si koupil osobně flintu nebo kulomet, se kterými půjde do války. Protiletecká obrana je součástí nezbytných obranných opatření státu a může ji organisovat a platit pouze stát sám. Tento stav je přímo nebezpečný pro republiku, poněvadž nemůže zůstat tajný těm, kterým na tom záleží.

Také osobní otázky vojenského letectví nejsou luštěny s pochopením pro jejich zcela zvláštní význam. Řekl jsem, že letectví musí být permanentně ve stavu válečném, že na nějakou mobilisaci není vůbec času. Systemisace zde pokulhává za normálním stavem, poněvadž letectví roste a systemisace pokulhává o 2 léta za ním. Ale vůbec se nebere v úvahu, že systemisace musí býti stanovena podle potřeby válečné, nikoliv mírové, stejně všecky reservy. Není možno si myslit, že vezmeme pilota, který byl někdy vycvičen, že ho povoláme do služby a svěříme mu těžké, několikatunové bombardovací letadlo, se kterým se nenaučil zacházet. To jsou úplně jiné poměry, a říkám, že s letectvím se musí zacházet tak, jako kdyby zítra mělo vstoupiti v plnou aktivitu. A to se neděje, o ty věci se nikdo nestará. Máme ještě pořád jediného generála letectví a postupové poměry jsou úplně nedostatečné u této zbraně, kde výcvikové risiko je tak veliké, že ve Svazu letců, jehož mám být čest členem, připadá na celkový počet členů 330 zabitých, tedy na 2 žijící jeden zabitý člen.

Při tom nechci mluviti znovu a znovu, jak to dělám každý rok, o nedostatečném personálním vybavení našeho vojenského studijního ústavu leteckého, kterému připadá důležitý úkol, aby sledoval soustavně všechny vynálezy a pokroky, co se děje v letectví v celém světě. V Americe mají zařízení, že co nového se v letectví vyskytne, okamžitě stát zakoupí, zkontroluje, okreslí a rozdá továrnám, i civilním, jichž se to týče. U nás máme ústav vybudován za více než 20 mil. Kč, kde jsou inženýři placeni 800, 1000 Kč za práci, která má tak ohromný dosah a není jich dost, aby mohli prováděti potřebné zkoušky. Jsem velmi zvědav, až začnou dodávky z vojenských továren leteckých, jak ústav bude s to, aby letadla přezkoušel.

Podle mého mínění může být náprava zjednána jen tehdy, když podle vzoru jiných států v poslední době také Rumunska, bude zřízen pro všechno letectvo, vojenské i civilní, jeden společný úřad, nejlépe ministerstvo. Civilní letectví musí se stále více přizpůsobovat letectví vojenskému, tak aby se stalo jeho reservou, jednak novými konstrukcemi. Je velmi zajímavé vidět, že na př. v americkém letectví přicházejí nová bombardovací letadla s konstrukcí civilních letadel. Proč? Poněvadž civilní letectví musí konkurovat dokonalostí a rychlostí letadel; letadla se za 2 roky vylétají, kdežto ve vojenském letectví za 5, 6 let. V civilním letectví se počítá s novými konstrukcemi, věnují se na ně ohromné peníze a těchto nových konstrukcí se používá ve službě vojenské. Douglasy jsou dnes vojenskými letadly, stejně jiné typy. Vidíme, že ve skutečnosti civilní letectví se stává průkopníkem i technickým, letectví vojenského. Vedle toho je třeba, aby se vojenští piloti naučili létat nad terénem v noci atd. Víme, že prostředky vojenské nejsou zase tak veliké, ale každý z nás ví, kolik německých důstojníků létá pravidelně na letadlech Lufthansy a vyznají se na pražském letišti tak dobře, že mohou přistáti bez jakéhokoliv zařízení.

Vedle toho jsou zkušenosti personálu leteckého, zařízení letišť a v neposlední řadě letectví civilní; máme leteckou eskadru v Jugoslavii, v Rumunsku, na př. v Kluži nebo v jiných městech, což znamená, že máme svoje skladiště, své lidi, zařízení, své pohonné prostředky, náhradní součásti, čili ve skutečnosti to slouží zase možným leteckým potřebám, poněvadž to všechno je velmi důležité. Letectví je věcí tak choulostivou, že žádá velmi vyškoleného personálu a naprosté vzájemné důvěry.

Potřebujeme, aby zde existoval autorativní úřad dokonale vybavený, který by sledoval vývoj letecké techniky a spolupracoval s letectvím civilním. Je toho třeba také pro hospodárné využití peněz na letectví věnovaných a uplatnění i civilního letectví pro daný účel, vždyť nemáme tolik lidí a peněz také ne. Konstruuje-li se letadlo pro jeden účel, je záhodno, aby bylo uzpůsobeno i k účelu druhému. Máme-li schopné konstruktéry ve vojenském letectví, je třeba, aby mohli pracovat i v letectví civilním. Je toho třeba tím více, poněvadž musíme počítati s každým krejcarem a časem. Ale dnes je to tak, že o jedné části rozhoduje ministerstvo veř. prací, o druhé ministerstvo nár. obrany, do něčeho mluví ministerstvo pošt, do jiného ministerstvo obchodu, školství a právě nyní je kompetenční konflikt mezi ministerstvem vnitra a veř. prací, kdy ministerstvo vnitra nešťastnou shodou okolností dostalo leteckou policii a myslí, že si má zařizovat také vlastní letiště a proto jeho lidé chodí na letiště a kontrolují i cizí letadla na letištích, poněvadž to patří do kompetence letecké policie. Tak vypadají tyto věci v části, která má býti organisována jednotně, jak to má zařízeno Anglie, Řecko, Jugoslavie, Rumunsko a pod., a my, kteří se domníváme, že jsme v čele v těchto administrativních věcech, jsme daleko pozadu za jinými státy. (Posl. Haššík: -Hlavne, že sa úraduje!) Hlavní věc je, že jsou kompetence.

Konstatuji, že naše vojenské letectví je stále ještě pouhou jednou sekcí z několika sekcí našeho ministerstva nár.obrany, a naše civilní letectví vůbec nemá samostatné sekce. Minulý rok jsme se toho domáhali a řeklo se, že bude zřízena zvláštní sekce, ale dodnes je civilní letectví přiřaděno v ministerstvu veř. prací k presidiu ministerstva veř. prací s jeho ohromnou agendou. Myslím, že to jsou poměry neudržitelné, za něž nelze nésti odpovědnost, a konstatuji to s této tribuny veřejně, aby bylo jasno, že odpovědnost neleží na nás, kteří do této věci vidíme, nýbrž tam, kde o tom mohou a musí rozhodovat. Letectví je určeno, aby bylo prvou obranou státu ve chvílích nejtěžších a stát je povinen dát mu to, co k tomu potřebuje: organisaci, lidi a věcné prostředky. (Potlesk.)

Místopředseda Mlčoch (zvoní): Slovo má dále p. posl. Frank.

Posl. Frank (německy): Slavná sněmovno!

Těší mne, že je ve sněmovně přítomen pan ministr zahraničních věcí dr. Krofta. Mám dnes vyzvati pana ministra zahraničních věcí dr. Kroftu, jenž před krátkým časem nazval sudetské Němce druhým státním národem, aby vzal v ochranu tento druhý státní národ, sudetské Němce, podle zásady "rovný mezi rovnými" proti propagandě lží, již provádějí na státní útraty jeho vlastní úředníci.

Pan vrchní odborový rada Josef Chmelař, úředník 3 b. oddělení zpravodajského odboru v československém zahraničním ministerstvu vydal před nedávnem ve známém nakladatelství Orbis v Praze brožuru v anglické a francouzské řeči, jejíž titul zní: "Německá otázka v Československu". V zahraničním výboru posl. sněmovny nazval dr. Peters tuto brožuru pamfletem a pan ministr zahraničních věcí dr. Krofta postavil se na to ostře proti dr. Petersovi a nazval brožuru "vážnou, věcnou prací". Myslím, že by bylo bývalo lépe, kdyby pan ministr zahraničních věcí nebyl podal toto ocenění. Mohu totiž podati důkaz, že je tato brožura opravdu pamfletem, slátaninou nejhoršího druhu, která provádí lživou propagandu a může snížiti v zahraničí vážnost československého státu, zvláště i proto, že nebyla snad r. 1918, nýbrž r. 1936 zaslána ve velkém nákladu vládám a vyslanectvím evropských mocností. Nemáme starosti, že by mohl míti tento způsob propagandy v r. 1936 zvláštní úspěch v zahraničí. Neboť 19. květen roku 1935 na trvale zničil fikci o českém národním státě a mnohé návštěvy zahraničních politiků a žurnalistů objasnily zahraničí pravé poměry v československém státě.

Čte-li se nyní brožura pana Josefa Chmelaře, máme napřed dojem, že odpovídá v mnohých částech známému a pověstnému Memoáru III, jejž svého času spolu s ostatními 11 memoáry a notami předložila delegace československé revoluční vlády spojeným a sdruženým mocnostem při mírové konferenci v St. Germain, aby byl odůvodněn nárok, jejž prý má československý stát, který má býti utvořen, na německá území Čech, Moravy a Slezska. Dikce a argumentace v této brožurce pana Chmelaře se velice často podobá Memoáru III jako vejce vejci. Zčásti hrubé falšování skutečností při zeměpisných, statistických a obyvatelsko-politických údajích, jež jsou obsaženy v Memoáru III, vrací se také v této brožurce. Víme, že je dnes různým československým místům nepříjemný samotný obsah Memoáru III, neboť jinak by nebyl, jako se to stalo mně, zkonfiskován československou censurou Memoár III, když měl býti otištěn v jedné z brožur mého nakladatelství.

Jsem toho mínění, že autor této brožury, pan Chmelař, musí míti špatné svědomí, domnívá-li se, že může po 18letém trvání státu oklamati zahraničí o pravdivých poměrech a situaci ve státě takovými prostředky, jaké jsou obsaženy v brožuře. Nezapomeňte přece, pánové, že pominuly krásné dny ze St. Germainu, že od roku 1918 zahynul starý svět se zestárlými a zrezavělými ideologiemi a že byla vystavěna nová Evropa, že se tvoří na vzájemném uznání a vážnosti národností, cti a důstojnosti národů. (Posl. dr. Stránský [německy]: A krásné dny z České Lípy jsou také pryč! Tam řekl Henlein, že jste s námi spojeni společným osudem! - Výkřiky poslanců sudetskoněmecké strany.)

Nazývá-li pan ministr zahraničních věcí brožuru pana Chmelaře "vážnou a věcnou prací" pak s ní souhlasí. (Výkřiky posl. dr. Stránského.) Je vám nepříjemný Memoár III, chci o tom mluviti. Pane dr. Stránský, můžete obdržeti co nejdříve všech 12 memoárů vytištěných ke čtení, abyste se mohl o obsahu přesvědčiti, neboť se zdá, že se na to již nepamatujete. (Posl. dr. Stránský: Henleinova řeč, znám ji velice dobře! - Výkřiky poslanců sudetskoněmecké strany.) Označuje-li pan ministr zahraničních věcí tuto práci za "vážnou a věcnou práci" pak také souhlasí s pochvalnou písní, kterou zpívají tak mnohé liberální kruhy zde ve státě o "stabilitě našich poměrů". Jsme toho mínění, že by bylo lépe, kdyby bylo ve státě v mnoha věcech trochu méně stability, za to však o něco více vitality a odvahy po ruce, jež by sahaly na kořeny problémů v každém oboru našeho národního a státního života. Pak by byla u nás nejen stabilita, nýbrž také spokojenost ve státě. Pánové, vývoj v Evropě nesmíte posuzovati předně podle tisku emigrantů a známých štváčů. Sice by se nám mohlo státi, že se jednou náhle octneme na ostrově "samotných a opuštěných". (Souhlas poslanců sudetskoněmecké strany.)

Nyní k samotné brožurce. Pan Chmelař přiznal sám v časopise "Prager Presse" dne 20. listopadu 1936, že jel o brožura je určena pro informaci zahraničí, aby zaujal stanovisko proti zahraniční propagandě mé strany. Těší mne, že mohu nejprve zjistiti, že je nyní úředně potvrzeno, že je v Československé republice německá otázka. Doposud bylo velice mnoho českých míst - připomínám jen okresního hejtmana z Podbořan, pro kterého sudetští Němci vůbec nežili. Zjišťuji toto: Čísla a cifry, které vám nyní vyjmenuji a které stojí v křiklavé protivě k číslům a cifrám pana Chmelaře, jsou vyňaty z úředního statistického materiálu československého Státního statistického úřadu. Jsem toho mínění, že je jenom jedna úřední statistika a zpracuje-li příště pan Josef Chmelař úřední statistická čísla, pak mu doporučuji, aby si nasadil brejle bez opravných skel. (Potlesk poslanců sudetskoněmecké strany.) Působí poněkud trapně, když pak člověk pohnán jsa k odpovědnosti, sám musí přiznati, - jak to činí v časopise "Prager Presse" ze dne 20. listopadu 1936 - že se mu stalo tu a tam "nedopatření". Taková nedopatření jsou nám známa, ta se vyskytují velice často v československých publikacích. Ale také zahraničí umí správně čísti úřední statistiky.

O historické části spisu se zde již dále nemohu zmiňovati. Zde stojí prostě proti německému pojetí dějin diametrálně od roku 1918 konstruované československé pojetí dějin. Naše pojetí předložíme co nejdříve veřejnosti v německém vědeckém dějepisném díle.

Zajímavé jest toto: Pan Chmelař rozděluje v knížce sudetskoněmecké území a to napřed na šest oblastí, pak na osm oblastí. Vzpomínáme si také zde opět na podobné rozdělení a argumentaci v proslulém Memoáru III. Toto rozdělení jest neudržitelné. Je jedno semknuté území osídlené sudetskými Němci, jež sahá nepřetržitě východně od Jablonce přes Aš až do jihovýchodního cípu Čech. A to ani pan Josef Chmelař nezmění. Ani tehdy nikoliv, přihlížíte-li při tom k násilnému pronikání českého živlu do německého území od r. 1918, ani když přihlížíte k tomu, že od r. 1918 přišel do německého území nesčíslný počet českých státních úředníků, kteří přivedli s sebou dětmi početné rodiny řemeslníků, dělníků a učitelů, ani když přihlédnete k tomu, že jsme od r. 1918 ztratili přes 400.000 ha půdy a přes 40.000 míst státních úředníků a nesčíslný počet německých pracovních míst, vždy ještě zbývá značné, semknuté, Němci osídlené území.


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP