Úterý 1. prosince 1936

Místopředseda Taub (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. Bábek. Dávám mu slovo.

Posl. Bábek: Vážená sněmovno!

Věřili jsme za nejhorších okamžiků světové války, že se blíží doba věčného míru a že už lidstvo nikdy se neodhodlá k divému vraždění a ničení kulturních hodnot. Ale dnes po více než 20 letech vidíme nejistotu mezi národy, nenávist, závist a zbrojení, vidíme, že světového zápolení nebyl konec, vlastně že jsme tam, kde jsme byli před 22 lety. Kdo skutečně miluje svůj národ, musí usilovati ze všech sil o to, aby byl zachován mír, aby byly odloženy strašlivé zbraně a zastavena jejich výroba. Dílo mírové je povahy mezinárodní a závisí na tisíci nezvažitelných podmínkách a vlivech, je to síť účinků a příčin, kterých nelze spolehlivě zvládnouti a dosáhnouti. Náš pacifismus, tak nějak to pěkně povídal profesor Emil Svoboda, není raněn fantastickým romantismem. Vidíme věci tak, jak jsou, ale přes to nevzdáváme se naděje na úspěch poctivého snažení o mír. Na štěstí fronta obránců míru u nás se zvětšuje a miliony lidských srdcí touží opravdu po míru. (Tak jest!) Náš stát, naše politika zahraniční stála a stojí za ideami Společnosti národů. Věříme v tyto idee, věříme pevně, ale nevěříme slepě. Pevně proto, že uzavřeli jsme smlouvy s našimi spojenci, a že nevěříme slepě, to je viděti z toho, že budujeme si svoji armádu. Ale právě nejistota blízké budoucnosti nás nutí, abychom v zájmu národa, v zájmu vlastních dětí, ze soucitu a z lidskosti byli připraveni. Dokonalá technická výzbroj, vysoký stupeň vědomostí, charakteru a důmyslu a rozvážné síly u vedoucích mužů, věrná oddanost věci národa a obětavá soudržnost kolektiva, to jsou záruky minimálních ztrát, kdyby přese všechnu snahu nebylo možno osudovou chvíli zadržeti. Dokud hrozí násilí, dotud hledá vůle života i spojence i zbraně. To je řád světa. Útočný nepřítel se musí roztříštiti o ocelovou stěnu naší obrany. Není myslitelné, že by mohl býti zotročen národ, který poznal unášející kouzlo chvíle osvobození po staletích poddanství. My Čechoslováci válku nepokládáme za nutné zlo. Lidský život je svatý. "Rozpoutávat válku", praví ve svých Válečných úvahách plukovník našeho generálního štábu Emanuel Moravec, "je zločin z nejtěžších, ale je-li nám vnucena, pak se na ni musíme dívati střízlivě, nepřepínati její význam po stránce morální a hmotné, neděsit se jí. Neboť abychom se války šíleně báli, to je skrytou touhou našich nepřátel, a to proto, aby s námi měli snažší práci." Prohlašuji, že se války nebojíme. Znovu zdůrazňuji, že se každý může přesvědčit, že Čechoslováci v historii se nikdy nebáli převahy nepřítele. My v nynější době jsme proti válce zajištěni, především vůlí udržeti mír. Naše republika nemá expansivních plánů, od nikoho nic nechce, přeje si jen vyvíjet se ke stále většímu stupni dokonalosti hospodářské, sociální a národnostní. Naše republika se domnívá. že má ve střední Evropě velkou mezinárodní funkci mírovou, a hájí-li sebe a svou svobodu, chrání-li svou budoucnost, je přesvědčena. že tím vykonává velkou mírovou službu ve střední Evropě a že tím prospívá nejen středoevropskému, nýbrž celému evropskému lidu. Jsme zajištěni smlouvami a máme svou armádu moderní. armádu na výši, technicky vybavenou, její duch je morální, je to armáda kvalitní, která se může srovnat s moderními armádami jiných států, máme důstojnictvo vzdělané. iniciativní, republice a presidentu oddané. Tak jsme naší armádu viděli při letošních závěrečných cvičeních branné moci a tak naši armádu také kvalifikoval nejvyšší velitel naší branné moci p. president dr Beneš. Dali jsme si zákon o obraně státu, zákon na ochranu republiky, s úspěchem skončila naše půjčka na obranu státu, zřídili jsme stráž obrany státu, chystáme zákon o branné výchově, zkrátka udělali jsme všechno, co v dané chvíli bylo možno vykonat.

Mluvím-li k rozpočtu ministerstva národní obrany, zdůrazňuji předem, že jsme hrdi na svoji armádu, že naše stanovisko k potřebám armády je naprosto positivní a že jí dáme vše. čeho bude od nás požadovat. (Tak jest!) Už kol. Richter v branném výboru se dožadoval zvýšení motorického potenciálu našeho státu, žádal proto snížení cen pohonných látek a motorových vozidel a upozorňoval na dobrou výstavbu silnic. Lituji, že nemohu pro krátkost času mně vyměřeného promluvit o bídných komunikačních poměrech na Šumpersku.

Žijeme v době, která je příliš vážná, a armáda musí býti nejen nejlépe vyzbrojena, nýbrž i vnitřně spokojena. Není myslitelno, že by se k této vnitřní spokojenosti mohlo dojíti bez vnitřní spokojenosti důstojnictva, zvláště nižšího, a hlavně bez spokojenosti rotmistrů, kteří přece jsou a zůstanou nejdůležitější spojkou mezi mužstvem a důstojnictvem.

Ale k dobré a nejdokonalejší branné přípravě státu náleží také klid, pořádek a spokojenost doma. Proto protestujeme se vší rozhodností proti stoupající drahotě denních potřeb a dožadujeme se nejrozsáhlejších opatření proti zvyšování cen životních potřeb. Voláme k činnosti vládu a úřední orgány, aby byl stále sledován vývoj zaměstnanosti a činěna radikální opatření k potírání nezaměstnanosti. Stojíme věrně za státem, ale vyslovujeme hluboké přesvědčení, že nejlepším sloupem pořádku ve státě jsou spokojení občané, to jest občané existenčně zajištění.

Sociální politika pro lidi strádající jest jednou z hlavních podpor myšlenky brannosti. Nezaměstnanost podlamuje nebezpečně předpoklad silné brannosti. Jen plánovitá demokracie hospodářská a sociální může pozvednouti tělesný stav občanstva a tím i naší armády. My nemůžeme neviděti. že základem brannosti je, aby všechny vrstvy občanstva a zejména ty, od nichž se očekává nejvíce, byly spokojeny, neboť každý raději hájí své, než to, co má sloužiti proti němu.

Měl bych tu promluviti o bídných poměrech svého kraje. Je mou povinností. abych poukázal na trudné poměry domáckých krejčí na Prostějovsku. a proto bych prosil pana ministra nár. obrany. by pamatoval větším přídělem státních dodávek do Prostějova. Zároveň žádám, aby tyto příděly byly přidělovány jen povolaným výrobcům, družstvům. a ne různým podnikatelům k dosažení zisků a k provádění různých manipulací. které se dělají vždycky na účet konfekčního dělnictva. U nás na Prostějovsku podomáčtí dělníci stojí v přítomné době v obraně za uhájení své existence. Mají být přímo obětováni onomu modernímu úsilí technickému, které chce veškerou lidskou práci nahradit strojem, při čemž se žádá na člověku krajní vypětí sil. Krejčí volali po dílnách, nejsou proti dílnám, ale to, co na Prostějovsku tvoří někteří konfekcionáři, to nejsou dílny, nýbrž "otrokárny", jak je krejčí sami nazývají. Proto se dovolávají zákazu zřizovati nové konfekční závody a tovární dílny pro výrobu oděvů, žádají zřemeslnění konfekční výroby oděvů v ČSR, stanovení mezd pro zaměstnance těchto konfekčních dílen a stanovení úřední kontroly z řad domáckých krejčí pro dodržování mezd po dle vyhlášených řádů v konfekční výrobě oděvů.

A ještě bych v této souvislosti ukázal na bídné poměry na Šumpersku. To je bídný kraj, skalnatý a hornatý, chudý, střechy z lepenky, lidé nuzní, trpící podvýživou, a tento kraj není zařazen mezi kraje chudé. Proto prosím, aby příslušní činitelé brali na tento kraj zřetel, aby volání starostenských sborů a Národní Jednoty již od r. 1927 bylo vyslyšeno. (Posl. Stejskal: Aby proniklo do oddělení čís. 16 zem. úřadu!)

Zvýšení brannosti národa je a musí býti pro mládež samozřejmostí. Zajištění úspěchu této snahy nespatřujeme jen v technické předvojenské výchově, nýbrž v celkové přípravě, jejímž předpokladem je také hospodářské a sociální zajištění slabých a mladých lidí. Na 200 tisíc nezaměstnaných mladých mužů je bez výdělku, bez práce, to je jistě strašnou, řekl bych, slabinou naší brannosti. Nemohu zase vypočítávati radu požadavků, opatření proti nezaměstnanosti mladistvých, ale zdůrazňuji aspoň dva: normativně zavést povinnost přijetí vojínů, z presenční služby propuštěných, zaměstnavatelem, u kterého před narukováním naposled pracovali, a dále zajištění budoucnosti mladých lidí, vyšlých z řad drobných zemědělců, v tom smyslu, aby byla zkoumána možnost nové pozemkové reformy a kolonisace.

Vedle armády vojenské je tu řada armád, o které se musíme také starat, a to tak, aby byly dobře vybaveny a spokojeny. Přispějme k obraně státu zlepšením existence železničních zaměstnanců! Spravedlivé je volání železničářů presenčníků po zrovnoprávnění s nevojáky.

Splnění této samozřejmosti je více než spravedlivý požadavek. Bude to opravdovým kladem pro zvýšení dnes tak nutného zájmu o brannost národa. A jak volá kol. Bátková, věnujme velikou péči padesátitisícové armádě pošťáků, telegrafních a spořitelních úředníků a zřízenců!

V rozpočtové debatě se kol. dr Patejdl zmínil o populačním problému, který se jeví hlavně u zaměstnanců státních. To je problém ožehavý a chtěl bych jenom upozorniti, že bylo vypočítáno, že 49 % zproletarisovaných státních a veřejných zaměstnanců, jimž musí býti pomoženo, je bezdětných, zbytek průměrně je se 2 dětmi. Je to v zájmu státu, aby populace nejenom neklesla, nýbrž aby stoupla. Žádáme, aby státním a veřejným zaměstnancům se dostalo stejného výchovného, jakož i podpory na každé dítě. Potom teprve bude možno mluviti o péči státu o brannost národa. Nezapomínat na bolesti státních zaměstnanců v pohraničí a vyhovět jmenovitě volání finanční stráže v jejích spravedlivých požadavcích, vyjít jim vstříc, a tisíce hraničářských srdcí bude posíleno k dalšímu těžkému boji již vědomím, že se na ně nezapomíná.

Je tu dále problém nezaměstnané inteligence, o které bych se chtěl také zmíniti. Musí se jí pomoci hmotně, ale také mravně. Mravně jí pomůžeme, dáme-li jí víru v demokracii. republiku. Víru v demokracii jí můžeme dát, když sami ukážeme, my demokraté, že jsme ochotni a schopni odstraniti všechny závady, které provokují jmenovitě mladého člověka, ale i starého.

Pan kol. Pozdílek o jedné věci psal. Jsem povinen na to upozorniti, je to malá, ale velmi vážná poznámka k provádění zákona o obraně státu v pohraničním kraji. Zabráním každé měřičky půdy pro bezpečnostní a obranná opatření odnímá se drobným zemědělcům v našem pohraničí co skrovného mají. Tato půda je v tom nebezpečném našem pásmu zabírána. Chápeme, musí to býti, dáváme to rádi, ale zde jde o něco jiného, zde jde dnes o velmi vážnou věc, týkající se §u 90, odst. 7 zákona na obranu státu. Dnes dostávají okresy, obce i jednotlivci platové rozkazy na tisícové obnosy za náklady spojené se zřizováním nebo přestavbou cest k účelům obranným a za náklady na zařízení sloužící ke znemožnění dopravy. Nebudu se o té věci šířiti, nebudu mluviti o trestu a pokutách za to, že ti postižení lidé jsou hraničáři, prosím však, aby tento problém byl spravedlivě vyřešen k uspokojení a v zájmu postižených hraničářů.

A konečně o těch mladých. Prosím, aby se jim dostalo právní ochrany. Žaluji, že po dlouhou řadu let zdůrazňovaný požadavek veřejných zaměstnanců-vojínů o započtení vojenské presenční služby do postupu není přes všechny sliby uzákoněn, čímž je ovšem brannost národa oslabována ve svém zárodku.

Učitelé-vojáci pociťují tento právní stav jako křivdu. Jenom po splnění požadavku plného započtení vojenské presenční služby do postupu všem veřejným zaměstnancům, ať sloužili kdykoliv od převratu, lze žádati, aby se učitelstvo věnovalo výchově k brannosti s opravdovým nadšením.

A konečně máme tu armádu legionářů, prvních vojáků republiky, vůči kterým je stát pořád ještě dlužníkem a oni už asi jako věřitelé s tohoto světa s touto nesplněnou směnkou snad odejdou. Pan ministr nár. obrany Machník na Staroměstském náměstí řekl krásná slova, která tu nemohu předčítat, a končil: "Když brannost do budoucna, tedy řádná péče o oběti té brannosti."

Prosíme pana ministra nár. obrany, aby se stal protektorem legionářů, této první naší armády, a aby věnoval patřičnou péči zejména palčivým problémům sociální pomoci legionářů, poněvadž dosavadní zákonodárství legionářské naprosto nestačí a musí býti upraveno způsobem vyhovujícím a odpovídajícím konec konců také jejich významu státnímu. Legionáři jsou na místě, nabízejí se ochotně ku práci a pomoci všude, aby naše demokracie byla upevněna a myšlenka brannosti prohloubena. Připomínám jenom tu krásnou, široce a hluboce založenou poslední akci, seminář mobilisace mravních sil národa na obranu státu, pořádaný ČOL.

Lituji ovšem, že musím při této příležitosti poukázati na samozřejmou jednu věc. Je totiž právě v zájmu propagace brannosti, aby při různých příležitostech, ať je to odhalování pomníků nebo ať jsou to dny brannosti, patřilo prvním vojákům republiky čestné místo po boku armády a aby představitelé, kteří na tyto slavnosti přicházejí, neotáčeli se zády k legionářům. Panu ministru nár. obrany odevzdám některé doklady o tom, jak někteří okr. náčelníci na Slovensku přímo bagatelisují činnost legionářů.

K zákonnému upravení branné výchovy prohlásil pan ministr nár. obrany, že byl návrh zákona ve vojenské správě připraven a že se dostane v krátké době na stůl parlamentu. Prosím, pozvedl bych hlas našeho učitelstva, které je toho názoru, že pro dosažení zdárných výsledků branné výchovy na školách a mezi nedospělou mládeží je nutno, aby provádění výchovy a dozor byl svěřen výhradně silám odborným, pedagogům, učitelstvu, úředním orgánům a těm tělovýchovným organisacím, které mohou vykázati slušný počet odborně vzdělaných tělovýchovných pracovníků. Tito činitelé jsou a budou vždycky v potřebném styku s čsl. armádou. V našem demokratickém prostředí a při spolehlivém republikánském duchu naprosté většiny našeho lidu by se dílo minulo žádoucím účinkem, kdyby se nedbalo psychologických skutečností a kdyby měly býti zaváděny jiné vzory než demokratické. Je ovšem zde třeba oceniti práci jednotlivých dobrovolných tělovýchovných organisací. Učiním tak aspoň o Sokolstvu.

Myslím, že je spravedlivé, když prohlásím: brannost do národa zasil první Tyrš a pěstoval Sokol, jen skrze ně došlo k statečnosti legií. Kdo by myslil, že by byly možny legie bez Sokolstva, byl by na strašném omylu. Právě proto, že jsme ty krásné myšlenky Tyrše a Fügnera ztělesnili tímto způsobem ve svém národě, mohly na tomto podkladě vyrůsti legie. Tyrš má velmi časový význam pro dnešek, nechtěl jen dobýti svobody, nýbrž též ji obhájiti. Tyrš byl jediným teoretickým i praktickým zdrojem brannosti v národě. Sokol, brannost, legie, národní vojsko, na to nesmí býti zapomínáno. Naše armáda potřebuje nejen motorisaci, kanony atd., nýbrž ducha, míti vůli k vítězství. A ten duch a ta vůle šla ze Sokola do legií. Výchovu k brannosti dělalo Sokolstvo - dobře, ale Sokolstvo čekají ještě vážné úkoly. Věřím, že bude obětavě spolupůsobiti při branné výchově národa.

A tu bych upozornil na memorandum Čsl. obce sokolské na dobudování Masarykova státního stadionu. Doufám, že tento problém podaří se vládě uskutečniti. Též upozorňuji na požadavky sportovců. Každý sportovec, to čsl. branec.

Ideovým základem naší národní a státní brannosti musí býti duch legií, ten duch legií, v němž vrcholí česká myšlenka boje za svobodu i obranu. A prohlašuji, že my národní socialisté v duchu legií, v duchu oněch morálních a duchovních sil osvobozenské tradice Masarykovy jsme pohotovi pomáhati naší vládě ke šťastné budoucnosti národa. Dnes konají se krásné oslavy výročí sjednocení bratrského národa jihoslovanského a zrození velkého Rumunska, k nimž zplna srdce se připojujeme. Tyto oslavy nám připomínají velikou povinnost, abychom společně, bok po boku, nikdy zvláště, pracovali radostně a obětavě na utužení míru a pro obranu naší republiky. (Potlesk.)


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP