Pondělí 30. listopadu 1936

Konečně musím také připomenouti, že výroba výbušnin, výroba plynů, výroba zamlžovacích plynů musí jako základní suroviny používati především lihu a že nyní Německo při nedostatku tuků používá k výrobě glycerinu a nitroglycerinu rovněž lihu, čili líh je věc ohromné průmyslové budoucnosti, ovšem cena směsi, pokud se svádí na účet lihové industrie, není ve 20 % obsahu lihu v této směsi, nýbrž v 65 % zdanění této směsi. 65 % ceny ve velkoobchodě představují daně.

My jsme v tomto ohledu na jedné linii s automobilisty a přejeme si, aby náš automobilový ruch se rozmáhal, už z důvodů obrany státu. Ale tu musím právě poukázati, že rozhodujícím faktorem, který hraje důležitou roli v rozvoji automobilismu, je cena vozu. Uvážíme-li na př., že Fordův vůz v Americe stojí na našich penězích 16.000 Kč, že však clo na tomto voze při váze 1300 kg je 35.000 Kč, čili trojnásobek ceny, tu teprve si musíme uvědomiti, v čem spočívá brzda našeho automobilismu. Především v ceně vozu. Musíme ovšem poukázat, že tato cla, která byla zavedena v březnu 1931, automobilismu valně neposloužila, že naopak poškodila i ostatní průmysly, poněvadž Amerika zavedla retorsní cla na textil, sklo a jiné produkty, takže jsme byli tímto prohibitivním clem poškozeni daleko šířeji, než by se bylo původně zdálo.

O této kapitole bylo hodně mluveno v rozpočtovém výboru, kde byla snesena spousta argumentů, jež vyvracet není mou povinností, poněvadž v nové lihové společnosti, která dnes spravuje industrii lihovou, není nepořádků, které by mohly míti takový reflex, který se tam přenášel z doby rakouské nebo poválečné. Naopak, sám pan ministr financí zdůraznil, že lihová společnost a její hospodaření je kontrolováno třemi státními úředníky, že tato lihová společnost netvoří a nesmí tvořit žádných fondů a konečně že tam nebylo žádných daňových odpisů nebo výhod. My zemědělci a hlavně pěstitelé zemáků, máme-li se vyjádřiti o lihovém monopolu, musíme vyslovit obavu, aby místo tří úředníků, místo obchodní pohotovosti a pružnosti nevytvořil se ohromný aparát s velkou režií, který by na konec přišel jako při přebytku obilí s návrhem, aby byla snížena cena zemáků. Dokonce bychom musili kategoricky odmítnouti, aby byla forsírována výroba lihu z řepy. Uvažme, že řepné kraje na svých dobrých půdách mohou pěstovat spoustu různých plodin, kdežto v horských krajích může zemědělec pěstovat s úspěchem pouze tři plodiny, totiž žito, brambory a oves. Vezmete-li mu poněkud slušnou cenu za zemáky, zničili jste z větší části jeho existenci, a nám nejde o hájení existence určité společnosti, nýbrž především o hájení existence desítek a statisíců zemědělců, kteří žijí v horších krajích a kterým regulovaná výroba lihová zabezpečila slušnější příjem.

Rozhodně bychom museli odmítnouti, kdyby tento útok nebyl veden jen bona fide lidmi, kteří chtějí přinést zlepšení, nýbrž kdyby měl býti veden benzináři, kdyby se tu měly najíti prostředky z kruhů jiných než faktických konsumentů, které by různým skandalisováním chtěly donutit naši lihovou industrii k ústupkům ve prospěch několika zahraničních spekulantů. Právě tak jako prohlásila naše delegace, když se vrátila s hrdostí z Francie, musíme i my říci, že Československo nebude kolonií ani pro benzináře, ani pro margináře. (Výborně! - Potlesk.)

Zemědělská politika se snaží a bude se vždycky snažit býti demokratická ve všech směrech, a tuto zásadu si vyprošujeme také pro hospodářství, aby zemědělství požívalo ne více výhod než druzí, ale nejméně tytéž výhody, jakých se v tomto demokratickém státě dostává všem ostatním.

Nechci mluviti o tom, že na př. zemědělství ve své výnosnosti je daleko níže než ostatní obory, že tu působí ta velká tragédie poklesu rentability zemědělského podnikání, která vyvolala ohromné zadlužení zemědělců právě z toho důvodu, že výnosnost klesla na 1 až 1/2 %. Protože zemědělec nemůže docílit větších výsledků, nemůže postačit platit ani t. zv. 5 %, event. 4 1/2 % úroky a výsledkem tohoto neupraveného stavu by byla úplná národní katastrofa, anulování pozemkové reformy.

Vidíme, jak v pohraničních krajích družstva legionářů, - které jsme vyslali na hranice, aby tam zastupovali a hájili český element, kteří tam přinesli peníze své a věna svých žen - zkracovala a jak nám píší přímo hrozné dopisy a proklínají ty, kdož je tam vyslali. Dokonce říkají, že světová válka byla pro ně pohádkou proti té existenci, jakou prožívají dnes.

Otázka úpravy úrokové míry, úpravy zemědělských dluhů není otázkou strany republikánské, to je otázka všech zemědělců v tomto státě a jako na takovou se musejí všichni odpovědní činitelé, kteří to myslí s tímto státem dobře, dívat. Jestliže náš pan ministr zemědělství navrhuje zemědělský fond, kolonisační fond, pak to není dílo anebo požadavek agrární, to je požadavek vysloveně sociální, neboť jeho neuskutečněním nebo špatným provedením zničili bychom spoustu existencí a pracovali bychom buď pro bolševismus nebo pro fašismus. Proto právě je nutno, aby se v rámci této rozpočtové debaty i tyto hospodářské problémy uváděly, a rovněž tak i to, co souvisí se zatížením zemědělské výroby, i ten daňový systém, který se dnes pozvolna sice zdokonaluje, ale není ještě dokonalý, i ta otázka převodních poplatků, která se stala největším břemenem pro všechny zemědělce, kteří přebírají svá hospodářství, kdy namísto toho, aby dostali určitou podporu, poněvadž začátky jsou těžké, jsou hned v začátcích postiženi převodními poplatky a mnohde jsou tyto převodní poplatky hned příčinou zadlužení, takže můžeme otevřeně dnes říci, že je to dávka z majetku a při několika převodech v rodině během 80 let vlastně si stát jednou celý majetek vezme.

My ovšem musíme také připomenouti, že bude zapotřebí revidovat nejenom daňový systém, nýbrž revidovat i systém těch, kdož tento daňový systém zastupují a provádějí. I kdyby byl zákon a předpisy daňové sebe dokonalejší, nebudou-li dokonalí ti, kdož tyto zákony provádějí, nic nám tato dokonalost nebude platna. Shledáváme se se zjevy, že představitelé berních správ, úředníci a referenti, nejsou dostatečně kvalifikováni, aby dovedli náležitě posoudit, zda přiznání, které poplatník předkládá, je správné nebo nesprávné. Právě v oboru zemědělské výroby vidíme. jak referenti, kteří neznají vůbec zemědělské výroby, a mnohdy ani jiné výroby, ani obchodu a živností, podle neživých a nepraktických tabulek vyměřují daňový základ a tak dochází ke zjevům, že drobný poplatník, který nedovede využít všech fines zákona, je přitištěn k zemi, zatím co velcí poplatníci utíkají. Tu je potřebí, aby nastala jiná výchova a vzdělání berních úředníků, aby oni zdravě a správně dovedli podchytit daňový základ, neboť jenom od správně posouzeného příjmu může teprve přijíti daňová spravedlnost. Začasté ani úředníci nemají zlého úmyslu, aby zdanili nesprávně, ale z obavy, aby nezdanili málo, raději daňový základ zvyšují. Vypadá to jako anekdota, když řeknu, že při sjednávání daňových paušálů zemědělských referent řekl, že slepice snese za rok tisíc vajec. (Veselost.) Račte uvážit, to by znamenalo 21/2 vejce denně! No, bylo by to skvělé, kdyby je snesla! Ale to je dokladem, jak lidé, kteří mají podchytiti daňový příjem, jsou neinformováni. Ne ze zlomyslnosti, ale z toho, co zde neříkám. Myslím, že je právě třeba, aby u tohoto ohromného kolosu, který představuje finanční správa. jež nemá dostatek kvalifikovaných odborníků, která má také nedostatek úředníků, nastalo určité ozdravění, neboť to nejsou malé kapitály, které spravuje tato složka, uvážíme-li, že hodnota jmění celé naší veřejné správy představuje bez dluhového zatížení skoro 100 miliard Kč a že roční obrat jejího hospodaření se pohybuje v částkách několika desítek miliard Kč. A tu teprve seznáme, jaké je to zlo, když u správy tohoto ohromného majetku, zdroje národního důchodu, nejsou náležitě vychovaní odborníci.

Myslím však, že závada tohoto systému by se dala velmi dobře odstraniti, kdyby ministr financí, který má jistě zájem, aby bylo vybráno daní co možná nejvíce a únosně. vytvořil určité kursy pro výchovu berních úředníků, aby tu nastala určitá praktická výchova, aby pro určité okresy zemědělské či průmyslové byly vybíráni referenti, kteří mají poznatky z praktického života.

Mluvím-li již o této kapitole, chci se jenom závěrem zmíniti o naší veřejné správě, která je předmětem tak častých úvah. Pro reformu této veřejné správy byla vytvořena zvláštní komise, jejíž práce se prozatím ovšem neprojevila. Myslím, že je to jedna z nejnaléhavějších kapitol státního hospodářství, aby konečně byla veřejná správa reformována, neboť, račte uvážiti, že takováto reorganisace čsl. rozpočtového hospodářství spočívá na základech převzatých od dob Marie Terezie, která provedla reorganisaci finanční správy v letech 1748 a 1749, a také celý systém veřejné správy spočívá na základech vybudovaných touto slavnou panovnicí. Pravda, historie o Marii Terezii říká, že měla velkou moc, a je to také pravda, neboť její vliv sahá až do dnešní doby, a ještě dnes se řídíme zařízeními, která vybudovala tato slavná panovnice.

Naše veřejná správa si vynucuje přímo veliký počet úředníků, neboť máme velkosklad správních předpisů, zákonů, nařízení, normálek, dekretů a jiných opatření skoro ve všech oborech veřejné správy. Máme dualistickou soustavu veřejné správy, kde máme, jak známo, jiné zákony na Slovensku a Podkarpatské Rusi, a za 16 let Československého státu jsme nedovedli sjednotiti a provésti revisi občanského zákona. nemluvě ani o zákonu trestním, civilním řízení, vodním a horním právu. Sjednocení zákonů má i pro rozpočtové hospodářství velký význam, jak ukazuje na př. Napoleonův Code Civil, který sjednotil Francii tak, že ještě dnes je tento stát stmelen ne jinou organisací, nýbrž organisací. která přečkala staletí a může se postaviti na úroveň moderních zákonných opatření. Bohužel, je to pravda, že právní normy vzhledem ke svému stáří se rozešly se životem, který nestojí, nýbrž jde stále vpřed. Naše poplatkové právo je proslulé svou neobyčejnou složitostí a nepřehledností. Myslím, že v ministerstvu financí je jen několik málo lidí, jichž životním osudem jest zabývati se poplatkovými předpisy, kteří jediní se vyznají v tom velkém bludišti, jehož kořeny, jak jsem vám řekl, sahají do minulých století.

Vždyť na př. máme ještě dnes dvorské dekrety, kdy za jistých okolností může náš vyšší úředník použíti podle předpisů dvouspřežného kočáru, ale nemůže použíti autotaxi, poněvadž staré předpisy o tom tehdy bohužel ještě nic nevěděly. Tak tu vznikla hora spisů, které brání vidět život a které potom vedou k bezduchému byrokratismu. Chlubíme se sice pokrokem v demokracii, ale veřejná správa táhne za sebou 180 let starou minulost. Nesmíme přehlížeti závažnost tohoto starého rakouského dědictví a musíme dokázati, že demokracie je nejméně tak pružná, ne-li pružnější, jako diktatura. Tak na př. Německo pochopilo toto volání doby a hodlá zrušiti asi 93.000 starých zákonů, nařízení a jiných předpisů, které jen zamořují veřejnou správu neplodným studiem, činí ji nepřehlednou, těžkopádnou, a co s rozpočtového stanoviska je důležité, drahou. Demokracii v tomto ohledu jako v ostatních oborech čeká veliký úkol. Demokracii však neudrží a neposílí neplodní kritikové. Demokracii také neposiluje vzájemné štvaní a osočování, třídní zápasy, které otravují národ a oslabují jej v jeho základě.

Musíme proto při každé příležitosti a hlavně v oboru hospodářském odmítati všechno, co nás oslabuje. Rozpočtová debata nemůže sledovati svůj cíl jenom v rovnováze hospodářských čísel a výslednic, nýbrž v rovnováze rozumu a srdce. Věřím proto, když dosáhneme rovnováhy mezi rozumem a citem, že rovnováha rozpočtová bude nám přidána.

(Potlesk.)

Místopředseda Taub (zvoní): Dále má slovo p. posl. dr. Porubszky.

Posl. dr. Porubszky (maďarsky): Ctená posl. snemovňa!

Uverejnenie rozpočtu na budúci rok vyvolá v kruhoch poplatného občianstva oprávnené roztrpčenie. Rozpočet nepočíta s neúrodným hospodárskym rokom a očakáva na daniach budúceho roku príjmový prebytok 325,000.000 Kč. Daňové nedoplatky činia ešte vždy asi 4.5 miliardy Kč. Preliminovaná suma štátnych výdavkov s výdavkami mimoriadnymi pohybuje sa medzi 11 a 12 miliardami, nepočítajúc do toho samosprávne daňové prirážky.

Opozdené bolo upozornenie zpravodaja Remeša, že vraj "nemožno robiť dlhy do nekonečna". Československý štát nemôže sa rozlúčiť s vysneným obrázkom štátu luxusného a postaviť sa na starú sedliacku pravdu, dľa ktorej má sa človek rozťahovať tak ďaleko, kam sahá jeho pokrývka. Od r. 1927 až do dnes zvýšil sa štátny dlh s 27.8 miliardy na 46.8 miliardy, ročný priemer činí 2 miliardy. Okrem toho štátna garancia činí 11.3 miliardy. Tento výkon znamená na poli robenia dlhov olympický rekord. Podľa katolíckej nauky každý človek sa zrodí v peccatum originale, v dedičnom hriechu. Toto duševné zaťaženie doplňuje sa v republike ešte iným zaťažením, že totiž každé novorozeniatko prijde na svet so štátnym dlhom 3.120 Kč "na hlavu". K tomu prichádza ročná dávka verejných daní, ktorá činí približne 450 Kč na jednotlivca.

Prejav pána min. predsedu Hodžu, že zo 46.8 miliardy je 36.6 miliardy dlhom tuzemským, je veľmi slabou útechou. Snáď to znamená, že splatenie tohoto dlhu nenalieha alebo že to nie je nezbytnou povinnosťou? Neľutujem rezervných fondov veľkobánk a kartelov, avšak nesmieme zabúdať, že samosprávne sväzky upísaly na slabší nátlak značnú časť svojho majetku najprv na pôžičku práce a teraz na pôžičku obrany štátu. Štátne pôžičky upisovali ex offo štátni a štátom podporovaní úradníci a funkcionári až do posledného zriadenca parlamentu, ktorí často nežijú medzi takými hmotnými pomery, aby upísané pôžičky mohli postúpiť štátu ako národný dar.

Pre národnostný štát platí v zostrenej forme zásada, že existencia štátu závisí od hmotnej a mravnej prosperity občianstva. Výdavkové položky rozpočtu ani v najmenšom nezabezpečujú prosperitu hmotnú a prosperitu mravnú v sanácii naších menšinových krívd však márne očakávame po dobu 18 rokov.

Z naších krívd chcem pri tejto príležitosti vyzdvihnúť len jednu, a to je tá, ktorou boli postižení katolíci a ostatné náboženstvá na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi odňatím ich verejných stredných škôl.

Pri 10ročnom výročí trvania republiky požiadal slovenský biskupský sbor za predsedníctva olomúckeho arcibiskupa dr. Prečana československú vládu o vrátenie katolíckych gymnázií na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi, v počte 21, ktoré československá vláda po prevrate z časti zrušila, z časti vyvlastnila. Reholnícki profesori boli prepustení, vynímajúc benediktínov v Komárne a na miesto nich boli zo zemí historických často importované učiteľské sily s pochybnou kvalifikáciou a s podozrelým svetovým názorom. Tak na pr. maďarské gymnázium piaristov v Leviciach dostalo po prevrate riaditeľa Čecha, ktorý neznajúc maďarsky nahradzoval tento svoj nedostatok lútkovým divadlom, ktoré predvádzal žiakom.

Biskupský sbor na Slovensku s historickou objektivitou konštatuje, že práva katolíkov na svoje stredné školy boly v minulosti od doby ich zakladania vždy uznávané. Z katolíckeho majetku boly zriadené tieto stredné školy: V r. 1671 v Banskej Štiavnici, v r. 1687 v Banskej Bystrici, v r. 1628 v Bratislave, v r. 1625 v Komárne, v r. 1650 v Košiciach, v r. 1815 v Leviciach, v r. 1673 v Levoči, v r. 1702-1705 v Nitre, v r. 1841 v Nových Zámkoch, v r. 1673 v Prešove, v roku 1642 v Podolíne, v r. 1666 v Prievidzi, v r. 1659 v Rožňave, r. 1726 v Ružomberku, v r. 1740 v Sabinove, v r. 1648 v Skalici, v r. 1648 vo Sv. Jure, v r. 1656, 1659, 1660 a 1694 v Trenčíne, v r. 1558 a 1852 v Trnave, v r. 1868 v Trstenej a v r. 1640 v Užhorode. Z týchto stredných škôl zostala len v Komárne jedna stredná škola s maďarským vyučovacím jazykom, avšak i nad touto stále visí meč Damoklov. Uhorskému štátu stále sa dáva vina, že maďarčil na vidiekoch slovenských, avšak nesmieme zabúdať, že maďarský štát nikdy nepoložil ruku na katolícke stredné školy, aby ich poštátnil a dekatolizoval slobodnozednárskymi alebo nekatolickými profesormi. Naopak, vždycky respektoval § 3 zákona čís. XX/1848, až v r. 1883 bol vynesený stredoškolský zákon, podľa ktorého "školské potreby vierovyznaní zákonom uznaných musia byť hradené z verejných peňazí štátu."

Pribíjam tuná podobný prejav biskupského sboru československého učinený vo zmienenom obežnom liste: "Kultúrne dejiny nepopierateľnými fakty dokazujú, že i keď zašlá maďarská éra bola úzkoprsá voči týmto verejným katolíckym stredným školám, avšak ani jedenkráť sa nepokúsila o skrátenie katolíckych občanov v týchto ich historických právach." Mohlo sa to stať katolíckemu obecenstvu na Slovensku len po revolúcii následkom bezdôvodnej ovšem ale bezmedznej nedôvery, ktorá vznikla voči maďarskému profesorskému sboru týchto ústavov.

Akcia katolíckeho biskupského sboru má iba ten výsledok, že boly učinené pozemnoknižné opravy a zaistené bolo vlastnícke právo katolíkov na tieto budovy. Na papieri tedy bolo nám vrátené 21 gymnázií, avšak po ostatných stránkach všetko zostalo tak, ako sa to utvorilo po štátnom prevrate, ba voči Maďarom sa to ešte zhoršilo, lebo na veľa miestach Maďarmi obývaných pozbudly niektoré z tých starých 21 gymnázií nielen svoj náboženský, ale i maďarský charakter. Tak sa to stalo v Leviciach, Rožňave a Užhorode, inde však, ako v Košiciach, je budova poštátného maďarského katolíckeho gymnázia v naprosto zanedbanom stave.

Bývalých 9 kráľ. katolíckych gymnázií bolo v roku 1922 i pozemnoknižne z príkazu školskej verejnej správy prevedené omylom ako konfiškované "cisárske a kráľovské imanie" na meno československého štátu, zrejme s obídením historického práva tunajších katolíckych škôl. Ani u týchto ani u ostatných býv. rehoľných gymnázií nemá zákonitý udržovateľ školy právo slova a tedy zúčastnené diecézne vrchnosti alebo zúčastnené cirkevné rády nemajú inštitucionelné právo menovať profesorov a zabezpečiť katolícku výchovu. Je pravda, že u nás neboly vyučovacie cirkevné rády vyhnané, avšak ich činnosť bola v rukavičkách, pod kepienkom demokracie učinená nemožnou a odveké práva obyvateľstva, zo 77.7 % katolíckeho, boly proste nulifikované. Je smutný fakt, že demokratická republika odníma katolíckym stredným školám práva, ktoré podľa tvrdenia biskupského sboru československého boly i najabsolutistickejšími cisárskymi vládami uznávané a zabezpečené v prospech katolíkov.

Chcete-li nás trestať, používate proti nám ešte vždy paragrafov starých uhorských zákonov. Cudzozemský pobyt penzistov posudzujete ešte vždy na základe cisárskeho patentu z doby Marie Terezie; ak by bolo však treba prevádzať ustanovenia, ktoré sú v náš prospech s hľadiska náboženského alebo národnostného, tu pod zámiekou "zákonného vývoja" musíme strácať i to, čoho sa nám dostalo za starého uhorského režimu.

Na poli výchovy maďarského katolíckeho ľudu sme tam, že ešte ani dodnes nemáme ani jediného maďarského katolíckeho učiteľského ústavu pre mužov.

Prevrat neušetril ani autonomie protestantských stredných škôl. Poštátňovanie a zároveň zrušenie autonomie cirkevnej povahy bolo usnadnené okolnosťou, že niektoré protestantské cirkevné vrchnosti podriadily cirkevné sebavedomie štátnej myšlienke napriek tomu, že niektoré náboženské obce i po odňatí štátnej podpory po dlhú dobu viedly s heroickou silou boj za náboženský charakter svojích škôl; tak tomu bolo v Rimavskej Sobote.

Z 8 starých protestantských stredných škôl, aké sú bratislavská, štiavnická, banskobystrická, rožňavská, kežmarská, spišskonovoveská a rimavsko-sobotská, zostaly podľa mena evanjelickými ústavy v Prešove a v Kežmarku. Profesorov menuje štát a nerespektuje pri menovaní náboženský charakter školy. Samosprávny sbor školy nemá vplyvu ani na učebný plán, ani na činnosť profesorov. Učiteľské ústavy boly zrušené. Podobne zanikla teologická fakulta a právnická akadémia v Prešove.

Neuznávaním nadobudnutých práv trpí vždy respekt voči zákonom a právam a otvára sa široké pole právnej neistote. Neviem, či môžeme počítať so sanáciou uvedených cirkevných krívd. Alebo snáď pri našich národnostných krivdách zostane i to iba šablonovitou bremenovou stránkou demokratického vládneho režimu?

Predimenzovaný rozpočet neprijímam. (Potlesk.)


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP