Čtvrtek 15. října 1936

Dále reakce se chystá vytvořit si mocensky posice pro útok na lid. V ústavně-právním výboru byl spor o § 18, o t. zv. polouniformách. Národní sjednocení se postavilo proti tomuto paragrafu a agrárníci škrtli velmi ochotně tento paragraf ze zákona. Proč? Škrtli ho proto, vždyť v tomto paragrafu se jedná o důležitou sílu reakce organisovaných šedých košil. Šedé košile mají býti v Československu pro reakční nástup tím, čím Hitlerovi byly SS a SA a čím panu Henleinovi jsou jeho turnéři. Proto se dnes mobilisují finanční prostředky, proto pan Kramář posílá podepsaný cirkulář na fabrikanty a žádá o finanční prostředky, daň na vybudování šedých košil a slibuje, že se to fabrikantům stonásobně vynahradí bojem a útokem šedých košil proti dělníkům. Proto se dneska konají cvičení šedých košil v okolí Prahy, proto se dneska jedná o spolupráci šedých košil se Selskou jízdou při rozhodných činech a akcích, jak se říká v novinách, to znamená při rozhodném útoku proti demokratické formě republiky.

A, pánové, velmi jasně se také mluví o cílech těchto šedých košil. Na táborech lidu se říká: Naším cílem je, aby se kutálela hlava Gottwaldova, hlava Hamplova a hlava Klofáčova. Můžeme dodati: Vaším cílem je, aby se kutálela hlava demokratické republiky v Československu.

Vidíte, pánové, ta vlajka je skutečně ohrožena. Hrozí jí nebezpečí, že bude pokálena špinavým, hnědým blátem fašismu. Chceme-li, aby vlajka republiky nebyla pokálena fašismem, aby vlála jako symbol svobody a nezávislosti lidu, pak její ochranu nemůžeme svěřovati do rukou okresním hejtmanům. Tito pánové, kteří se vylíhli ve hnízdě agrární reakce, kteří dýchají ten zatuchlý vzduch starého c. k. místodržitelského paláce, vlajku republiky nezachrání. Naopak budou chtíti využíti a zneužíti tohoto zákona, aby ho obrátili proti rudému praporu, proti tomu symbolu, který včera vlál v boji za samostatnost národů, který dneska v rukou rudého vojáka je jedinou záštitou samostatnosti národů a který zítra bude vláti nad lepší lidskou společností. (Potlesk.) Pánové, brániti vlajku republiky před fašistickým zneužitím znamená mobilisovati síly lidu do boje proti hrozící reakci, proti henleinovským pučistům, proti hitlerovskému imperialismu, to znamená svěřiti vlajku do rukou lidové fronty, která může jedině novým režimem zachrániti hrozící pohromu.

My, komunisté, chceme učiniti všechno, aby se republika nestala kořistí pučistů, aby vlajka její nebyla zneuctěna hnědým morem. Mnohokráte jsme prohlašovali své odhodlání brániti demokratickou republiku proti Hitlerovi, proti fašismu, učinili jsme tak na posledním sjezdu i ústy soudr. Gottwalda. A rozhodli jsme se proto zúčastniti se i manifestace 28. října, protože obranu republiky proti fašismu a Hitlerovi považujeme za historický úkol naší dělnické třídy. Reakce, která spolu s hitlerovskými pučisty chystá rozhodné údery proti demokratické republice, odpověděla strašnými štvanicemi. Opakují známé norimberské fráze a svým protibolševickým křikem chtějí zakrýti svoje úmysly. Říkáme na adresu těchto pánů: Pracující lid prohlédá vaši hru, pracující lid chápe, že pod vašimi protibolševickými štvanicemi se skrývají jiné cíle, cíl nastoliti fašistickou diktaturu v Československu a zbaběle kapitulovati před hitlerovským imperialismem. A, pánové, ať si štvete jakkoli, tento úmysl se vám nepodaří! Komunisty z fronty obrany lidu a obrany republiky nevyloučíte. Zmaříme vaše spiknutí. A spekulujete-li na to, že demokratická třída není sjednocena, sjednotíme demokratickou třídu. Spekulujete-li na Španělsko, sakramentsky se prospekulujete, a my vám nezapomeneme ani jedinou vaši urážku, kterou jste učinili vůči španělskému národu. (Potlesk.)

Obracíme se na socialisty, na demokratické činitele. Říkáme jim: Vzpamatujte se v poslední chvíli, hleďte tváří v tvář velikému nebezpečí a uvědomte si, že v jediném vystoupení sjednocené dělnické třídy je dosti sil, aby byly zahnány tyto mraky reakce. Chcete-li ubrániti demokratickou republiku, chcete-li, aby vlajka republiky vlála na čestném místě, pak sjednoťte řady dělnické třídy do jednotné fronty proti fašismu a reakci. Zavolejte společně s námi demokratický lid na pomoc, vytvořte lidovou frontu, která dá lidu chléb a která reakcionáře a hitlerovské agenty pošle do kriminálu. Vytvořte lidovou frontu, která bude základem nového režimu v Československu a která nedopustí, aby vlajka republiky byla zneuctěna fašismem, aby vlajka republiky musila ustoupiti krvavé barbarské vlajce s hákovým křížem. (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Langr (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Slušný. Dávám mu slovo.

Posl. Slušný: Slávna snemovňa! (Výkřiky poslanců strany komunistické a poslanců strany sudetskoněmecké.)

Místopředseda Langr (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Slušný (pokračuje): Dámy a pánovia! Osnova zákona ktor máme dnes prejednávať, mi dáva slovo preto, lebo vidím, že vlajka národa slovenského a iste aj vlajka národa českého je nie dosť chránená a je postavená na úroveň povedzme červenej komunistickej vlajky. Veľavážení, osnova táto mňa núti k tomu, aby som povedal o nej to, že je nedemokratická a že nehájí dostatočne symbol národa slovenského a tiež aj národa českého. Tu je pojem štátnej vlajky skomolený s národom československým Národ slovenský nemá v osnove výrazu. Príčiny toho, že prečo je tento zákon dnes nastolený, a len dnes, sú dve. Sú to: husté vystupovanie červenej vlajky a dvíhajúci sa slovenský nacionalizmus na Slovensku. Štátna vlajka aako by bola žiarlive chránená pred národnou vlajkou slovenskou a pred znakom rudej internacionály. Ja vychádzam s nacionalistického stanoviska môjho slovenského. Jestli chceme, aby tento štát bol pevný, ak treba nám chrániť nacionalitu štátu, nacionalitu tých dvoch štátotvorných národov, ktoré sú základom štátu, a to národa českého a národa slovenského. V tomto zákone malo byť zvlášť postarané o ochranu vlajok týchto dvoch národov, čo v osnove nevidím. Z pohnútok, že mnoho červených vlajok sa ukazuje na táboroch ľudu, som ako nacionaista za rýchlu ochranu štátnej vlaky. Prichádza 28. október, má prísť korunovaný hosť, možno aj viac, treba je nám štátnu slobodu osláviť výraznejšie ako kedykoľvek, najmä keď i komunisti chcú oslavovať spoločne a komunisticky, je na čase predísť ostude záplavy rudých práporov. Jestliže je ten dencia tejto osnovy táto, tak ju srdečne vítam v tejto snahe. Ale nacionalizmus Slovenska ubíjať, jeho znak ubíjať, by bolo najväčším hriechom. Jestlize chceme sa ostudy rudého prápora nejakým spôsobom zbaviť, musíme rázne zakročiť. Lebo týmto zákonným opatrením odstránime len zlo na vonok, ale duch o stane ten istý. Bolo by na čase rozpustiť komunistickú stranu, ktorá už dávno mala byť rozpustená, čím si nadobudneme autoritu cudziny a naši sociálni demokrati, II. internacionála, nebudú museť konkurovať s množstvom červených práporov, nebudú museť konkurovať revolučnými heslami s komunistami a tak rudá farba zbledne.

Čo je štátna vlajka? U nás je štátna vlajka sp ojením dvoch národných myšlienok v jeden symbol, a to: myšlienky národnej českej a myšlienl slovenskej. Som toho názoru, že keď tieto dve vlajky ctíme a chránime, chránime si aj náš štát a štátnu vlajku. Som toho presvedčenia, že štát je len rámcom, ktorému náplň dáva národ - poťažne u nás národy a chránime-li národy, je chránená republika a jej znak jej vlajka. Naši národní hrdinovia isteže (Výkřiky komunistických poslanců: Franco a Molla?) nebojovali (obrácen ke komunistickým poslancům) za vás, za III. internacionáluu, bojovali za národny štát Čechov a Slovákov a nikdy by neboli bojovali za to, aby ste tuná mohli rudé prápory vystavovať. (Výkřiky komunistických poslanců.) Vy im pomaháte, vy ste postavili Franca na nohy, a ten vás smetie.

Ochrana vlajky potrebuje ochranu nás všetkých nacionalistov, ako Čechov tak i Slovákov, ale ochrany od komunistov nepotrebujeme. Namiesto to o, aby bolo v zákone výslovne povedané, že vlajka slovenská, vlajka česká môže byť používaná voľne tak ako dosiaľ, sú tieto vlajky a znaky, symboly to národa, na jednu úroveň postavené s prápormi rudej internacionály a päťcípovej alebo šesťcípovej hviezdy. Ako je brvnom v očiach nacionalistov českých a centralistov znak samobytnosti Slovenska, tak je nám Slovákom brvnom v očiach červený prápor a ich hviezda, tak isto ako krivým okom pozerajú na tieto znaky naši súsedia: Poliaci, Nemci, Maďari a iné národné štáty. Divým sa, ako môžu Česi pristať na túto osnovu, v ktorej nie sú národné farby české chránené. Tu mi prichádza na um, že takýto príklad sme už mali, keď český národ upustil od svojej tradičnej zemskej autonomie, ktorá mala obsah a pravomoc, len preto, aby sa Slováci nedostali k moci, k ziadnej samospráve. Radšej pristúpili na akúsi potvoru autonomie, ktorú dnes máme, len aby Slováci neprišli bližšie národnému cieľu. Proti tejto tendencii musíme bojovať a budeme bojovať. Vieme, že táto osnova zákona najde väčšinu, ale ním nacionalizmus Slovenska nebude zabitý, ani ubitý. Vieme, čo nás očakáva, vieme, že budú museť naše korporácie žiadať o povolenie vytýčiť aj svoj národný štít, aj svoju národnú vlajku. Ale nebojíme sa toho, slovenský národ potrebuje martyrov a týchto martrtrtyrov narobíte vy. (Výkřiky.) Opýtajte sa, o aký štát išlo našim štátnikom pri zahraničnom odboji, či jednali tam za internacionálu, či za báro dný štát. Odboj sa viedol v smysle národného štátu. Nikdy si naši predkovia a martyri nepomysleli, že v tomto štáte bude mať rovnosť naša národná vlajka s červeným práporom. Slávna snemovňa, končím svoje vývody s tým že za túto osnovu zákonna nemôžeme hlasovať a to preto, lebo národná vlajka slovenská je v tomto zákone nechránená. (Potlesk poslanců slovenské ludové strany.)

Místopředseda Langr (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. dr Neuwirth. Dávám mu slovo.

Posl. dr Neuwirth (německy): Slavná sněmovno!

Budiž předem poznamenáno, nejsme s to, abychom s touto osnovou souhlasili, ne snad proto, že bychom měli jako oposiční strana zásadně hlasovati proti všem návrhům, ale protože musíme svůj souhlas s tímto návrhem ze zcela zásadních úvah odepříti.

"Vládní návrh o užívání vlajek, znaků a jiných symbolů, jakož i stejnokrojů a odznaků, a o opatřeních proti závadným označením!" Kdo četl tento nadpis, mohl míti jenom radost, že vláda konečně pořádá tento věcný obor. Neboť všichni kolegové, kteří mají co dělati v organisačním životě, a hlavně všichni advokáti, řeknou, že jsme měli celé množství nesnází proto, že tato látka doposud nebyla uspořádána. Kdo však blíže prohlédl tento vládní návrh, musel velice brzy poznati, že je takový jako všechny, co zde předcházely, že v podstatě dovolujete, aby vývoj zákonodárství pokračoval tou cestou, kterou již po léta jde, totiž cestou ku propasti. O policejně-technických a zákonně-technických otázkách, také pokud se týkají látky, která se zde má upraviti, se mohou utvořiti různá mínění, ale zde nejde o jednotlivosti, proto nebudiž také o jednotlivostech v této souvislosti mluveno. Vyjímám jenom dvě ustanovení, která jsou zcela typická pro techniku zákonodárství ve státě a nikoliv naposled také pro ducha, který zde vládne, pro ducha naprosté neupřímnosti a nedostatečné korektnosti.

Slavná sněmovno! Je samozřejmé, že je ve zdemokratisované společnosti veliká potřeba přiznati se k něčemu a že mají vlajky a symboly sloužiti především tomuto přiznání. Vlajka, odznak, měly veliký úkol, zvláště v životě politických stran. Víte, že náleží k hlavní bídě našeho veřejného života, že dodnes není jasné, co vlastně je politická strana, ačkoliv tvoří naprosto základ veřejného života; a je-li již právní charakter politické strany nejasný, tím nejasnější je otázka oprávnění, jez strana má, včetně užití svých odznaků. Přihlédneme-li k návrhu s této strany, vidíme, že zákonodárné oddělení ministerstva vnitra nyní na úpravě užití státních symbolů v základě ničeho nemění; mluví dále o vlajkách a symbolech samosprávných svazků a konečně jiných korporací. Zcela typický je však již § 2, který jedná o pojmu vlajky; a čtete-li text tohoto paragrafu, naleznete: "Co se v tomto zákoně ustanovuje o vlajkách, platí stejně i o praporech, praporcích (standartách) a jiných podobných předmětech". Představte si, že píšete knihu o ovocnářství, máte kapitolu o pojmu "ovoce" a řeknete: "Co je ustanoveno v tomto zákoně o hruškách, švestkách a podobných předmětech ..." Máte tím pojem ovoce? Tak se u nás provádí zákonodárství.

Zcela ostýchavě nalézáme v §u 3, odst. 6: "Jiné vlajky a znaky než uvedené v odst. 1 a 2 nevyžadují povolení, jinak však ustanovení tohoto zákona platí i pro ně."

Tyto vlajky, které zde jsou ostýchavě vypočteny, jsou bezesporně vlajky a odznaky politických stran; tolik ostychu přece vláda měla, že řekla, že konečně nemůže zakázati odznaky stran, protože nemůže bez dalšího zasáhnouti přímo do životních projevů stran.

Kdo by se však domníval, že naše administrativa se toho zřekne, aby trýznila strany jak chce, ten se mýlí. A proto jsou také v tomto návrhu dány pro to předpoklady. Naleznete tu v §u 7, odst. 2 ustanovení, které zní: "Užívati veřejně jiných vlajek, znaků nebo jiných symbolů jest zakázáno, jevilo-li by se to vzhledem k rázu takového symbolu nebo vzhledem ke způsobu jeho užití nebo podle povahy skutku jako projev proti vzniku samostatnosti, celistvosti, jednotnosti nebo demokraticko-republikánské formě Československé republiky nebo jako projev neúcty ke státní vlajce anebo státnímu znaku nebo mohl-li by užitím symbolu býti ohrožen veřejný klid a pořádek."

Zde je zřejmě ustanovení, kterým má býti konečně stranám, především nemilým stranám, znemožněno užívati vlajky a zvláště praporů stran. To odporuje postavení stran ve veřejném životě, souhlasí však s celou bezuzdností, která je pro správu našeho státu příznačná. Učinili jsme již bohudík bohaté zkušenosti, abychom věděli, co můžeme očekávati, má-li snad administrativa "způsob užívání" nebo "ráz symbolu nebo vlajky" posuzovati s hlediska rušení veřejného klidu a pořádku. Budu vám vypravovati malý příběh, který budete považovati za nemožný. Jak je známo, máme od října loňského roku nový deník "Die Zeit". Byl udělán plakát pro získání čtenářů a na něm se mohlo čísti:

"Přijde čas." Tento plakát byl tištěn na bílém papíře, normálním tiskem; tisk byl černý, pak zde byla rudá čára. Pak tedy zakázal úřad tento plakát a řekl: "Přijde čas" je dvojsmyslné, zde si Němci něco pomyslí; za druhé černo-bílo-rudá, to jsou cizí státní barvy; a za třetí, celý plakát byl hnědě stíněn, to jsou tedy barvy říšské obrany a to je vrchol státního nebezpečí. (Smích komunistických poslanců.) Smějete se, ale v takových nesmyslech se praxe naší správy rozplývá v nekonečné řadě. (Souhlas.) Vše je zcela dobré a hezké. Mluví-li se o těchto věcech na příslušných místech, řekne se, že to jsou přehmaty podřízených orgánů; ale dodnes jsme ještě neviděli praktická opatření, aby se tyto přehmaty zásadně odstranily. Musíme naopak zjistiti, že tento návrh je pokusem stvořiti zákonné předpoklady k tomu, aby se tyto přehmaty stupňovaly do nekonečna. (Potlesk poslanců sudetskoněmecké strany.)

Mohlo by se mluviti v jednotlivostech o té části, jež se zabývá stejnokroji, mohly by se podati návrhy o všem, co se očekává od obcí při odstraňování povážlivých symbolů. Podle mého mínění je to bohužel zcela zbytečné, protože to nemá vůbec smyslu, aby se podávaly praktické návrhy.

Ale jedno musí býti řečeno se vší zřetelností: tento návrh slouží jenom k tomu, aby se dále utvrdila faktická moc ve státě; slouží konečně k tomu, aby upevnil dále vývoj, jenž nemůže vésti k ničemu jinému, než k úplnému rozkladu právních základů našeho veřejného života.

Mluvíte pořád o státě a vytýkáte nám, že nám nic pro stát nezbývá. Nepoukazujeme na tyto věci, protože vám chceme říci něco špatného, nýbrž v poctivém přesvědčení, že to takhle nemůže jíti dále za žádných okolností. Byla upravena zcela jednoduchá formule. Veřejnost se straší, způsobuje se nálada paniky. (Posl. Beuer [německy]: Vy děláte paniku! Vy, Henleinovci!) Vyvozuje se konečně na základě zahraničně-politických situací a myslí se, že se tím dá všechno ospravedlniti, předně vzdání se všech předpokladů státoprávních vývojů. Nemůžeme ani dnes dělati více, než upozorniti na nesmírné nebezpečí, které vyrůstá z takového chování. Odmítáme proto z těchto důvodů, na nichž nejsme vinni, souhlas s touto osnovou. (Potlesk poslanců sudetskoněmecké strany.)

Místopředseda Langr (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Sandner. Dávám mu slovo.

Posl. Sandner (německy): Slavná sněmovno!

Projednávaná osnova zákona, která jest právě tak symptomatická pro vývoj uvnitř našeho státu, nám právě nyní dává podnět, abychom se začátkem podzimních prací poukázali opět jednou na některé velmi podstatné a zásadní otázky.

Můj kamarád Neuwirth poukázal přece již v tom, co právě nyní přednesl, na to, v jak vysoké míře jest vývoj zjevný v tomto návrhu, a já myslím, že musí býti opět a opět naší úlohou tehdy, když se opět činí krůček v onom osudném vývoji, který známe již 17 let, varovati před tím, aby tu byly vyvolávány důsledky, které nemohou platiti ani ve smyslu státního důvodu ani ve smyslu chránění zájmů národních skupin, které tento stát obývají. Vstupujeme jako sudetskoněmecká strana do podzimní práce zákonodárných sborů s tím zjištěním, že hodláme politickou linii, kterou jsme dodržovali od prvních dnů své práce, také dále dodržeti, poněvadž jest nám více než kdy jindy zřejmo, že zde v tomto státě nejde pro sudetskoněmeckou národní skupinu o drobné a nic neříkající denní úspěchy, nýbrž že jde skutečně o velký celek. (Výkřiky komunistických poslanců.) Vývoj, jak jsme jej zde v sudetskoněmeckém táboře, obzvláště k nevoli poslů a zmocněnců z Moskvy vylíčili, zachováme, protože jsme více než kdy jindy přesvědčeni, že cesta, kterou jsme šli a kterou hodláme jíti dále, jest jediné možnou cestou ke zlepšení situace sudetských Němců. (Potlesk poslanců sudetskoněmecké strany.) Přiznávám, že to, co jsme učinili v posledních letech, neudělalo hodně nervosními jen vás z komunistických lavic, nýbrž věru v stejné míře způsobilo nervositu na straně českých stran a obzvláště způsobilo nervositu v řadách těch českých kruhů, které byly zvyklé na to, spatřovati v nositelích sudetskoněmecké politiky politické činitele malé váhy, malé jakosti a malé iniciativy. (Různé výkřiky.)

Když byla před tím o tom řeč a dr Neuwirth o tom mluvil, padl z komunistické strany výkřik: "Ano, Henleinovci to jsou, kteří vyvolávají paniku." Pánové, my to jsme, ale paniku vyvoláváme u vás a s dobrým důvodem. (Potlesk poslanců sudetsko německé strany. - Výkřiky.) Že vyvoláváme určitou paniku a nervositu také na české straně, nemůže se nikdo při vývoji zvláště posledních měsíců diviti. Neboť po 17 let byl na druhé straně pocit bezpečnosti, že sudetskoněmecké věci se nyní skutečně staly tím, za což by se tak rády považovaly, věcí, o které se myslelo, že ji lze řešiti skrytě před očima světové veřejnosti, vzdáleně od vlivů světového svědomí. Že sudetskoněmecká strana dala svým volebním vítězstvím ze dne 19. května a svou cílevědomou osvětovou prací sudetskoněmeckému problému opět rámec, jaký měl již před 17 roky dne 10. září 1919 v St. Germainu, kdy se před mezinárodním forem mezinárodních mocí rozhodl osud národní skupiny, to, pánové, chápeme samozřejmě jako podnět pro vás býti nespokojenými s vývojem, jak jsme jej vylíčili. Konstatujeme však: Vývoj nemohl míti jiný průběh, než jaký měl, neboť pak by bývalo muselo býti na české straně již před 17 lety jasno o tom, že onen plánovitý a do všech životních oblastí sudetských Němců vnesený český imperialismus musí jednoho dne dříve neb později vyvolati společnou obrannou akci u sudetských Němců (Potlesk poslanců sudetskoněmecké strany.), i když tomu bylo tak, že vůdcové sudetskoněmecké politiky před 17 lety nebyli sami s to, aby pochopili velké změny v sociálních a politických předpokladech sudetskoněmecké existence .... (Výkřiky. - Hluk.)

Místopředseda Langr (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Sandner (pokračuje): .... i když tehdy nebyli s to, aby poznali, že s včleněním sudetských Němců do tohoto státu byly postaveny také naše sociální a hospodářské požadavky před jiné předpoklady, než jaké obyčejně platí pro národ s vlastní státní suverenitou. 17 let, ve kterých jste nás nechali v tomto státě prožíti utrpení, hlad, nouzi, odstrkování, dalo každému sudetskému Němci poznati, že jde pro naši národní skupinu v tomto státě především o jeden problém: o řešení národnostní otázky. Vy jste dali každému sudetskému Němci, ať dělníku, sedlákovi nebo živnostníkovi poznati, že naše hospodářské, naše sociální požadavky, všechny oblasti naší existence jsou především jednou postaveny pod přemocný stín národnostního problému. (Výkřiky posl. Beuera a Appelta.) Zažili jsme, jak se sudetskoněmecké politické strany, sociální demokraté, Svaz zemědělců, křesťanští sociálové jak v oposici, tak i ve vládě, pokusili dosíci pro sudetskoněmeckou národní skupinu nějakých úspěchů. (Hluk.)


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP