Čtvrtek 4. června 1936

Začátek schůze v 11 hod. 36 min. dopol.

Přítomni:

Předseda Malypetr.

Místopředsedové: Taub, Langr, Košek, Onderčo, Mlčoch.

Zapisovatelé: Vičánek, Sivák.

223 poslanců podle presenční listiny.

Členové vlády: předseda vlády dr Hodža; ministři dr Dérer, dr Franke, Tučný.

Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník dr Říha; jeho zástupce dr Mikyška.

Předseda (zvoní): Zahajuji 49. schůzi poslanecké sněmovny.

Sněmovna jest způsobilá jednati.

Pan posl. Fuščič, náhradník za zemřelého posl. Töröka, dostavil se do dnešní schůze.

Poněvadž před tím podle §u 6 jedn. řádu v kanceláři sněmovní podepsal slibovací formuli, přistoupíme ke slibu podle §u 22 úst. listiny a §u 6 jedn. řádu tím způsobem, že přečtena bude ústavou předepsaná formule slibu, a to v jazyku českém, pokud se týče v jazyku národnosti, ke které se slibující přihlásil, a slibující ke mně přistoupí a vykoná slib podáním ruky a slovem "slibuji", po případě shodným výrazem svého jazyka.

Žádám o přečtení slibovací formule a pana posl. Fuščiče žádám, aby přistoupil ke mně vykonat slib. (Poslanci povstávají.)

Sněmovní tajemník dr Říha (čte):

"Slibuji, že budu věren republice Československé a že budu zachovávati zákony a mandát svůj zastávati podle svého nejlepšího vědomí a svědomí."

Tlumočník Wolf (čte): Azbukou

Posl. Fuščič (podávaje předsedovi ruku): Slibuji. (Poslanci usedají.)

Sdělení předsednictva.

Dovolené

podle §u 2, odst. 4 jedn. řádu dal předseda: na dnešní den posl. Řičářovi; na dnešní a zítřejší den posl. Bátkové, dr Jos. Dolanskému, Uhlířovi.

Omluvy.

Lékařské vysvědčení předložil posl. dr Staněk.

Za platnou podle §u 2, odst. 4 jedn. řádu uznal předseda dodatečnou omluvu posl. J. Sedláčka na 26. a 27. května t. r.

Změna v klubu.

Klub poslanců nár. obce fašistické oznámil, že ve schůzi dne 26. května t. r. zvolen byl jednatelem posl. Trnka za posl. dr Branžovského.

Změny ve výborech.

Klub poslanců republ. strany zeměděl. a malorol. lidu vyslal: do výboru rozpočtového posl. Křemena za posl. Mrskošovou; do výboru zahraničního posl. Stundu za posl. Rechcígla; do výboru iniciativního posl. Stundu za posl. Csomora.

Klub poslanců "Deutsche sozialdemokratische Arbeiterpartei" vyslal do výboru ústavně právního posl. Köglera za posl. Zischku.

Klub poslanců "Országos keresztény szocialista, Magyar nemzeti párt és Zipser Deutsche Partei" vyslal do výboru zemědělského posl. dr Porubszkyho za posl. Esterházyho.

Ze senátu došlo.

Předseda senátu NSRČ sdělil přípisy ze dne 29. května 1936:

že senát projednal a přijal v 35. schůzi dne 29. května 1936 osnovu zákona o půjčce na obranu státu (k tisku 207-IV sen. 1936), a to ve znění usneseném poslaneckou sněmovnou;

že senát usnesl se v 35. schůzi dne 29. května t. r. k návrhu posl. sněmovny, aby o dalších 5 měsíců prodlouženy byly lhůty dané

§em 43 úst. listiny k projednání usnesení senátu o osnovách:

zákona, kterým se mění § § 82 a 54 živn. řádu a §u 70 živn. zákona pro území Slovenska a Podkarpatské Rusi (k tisku 2245-I sen. a k tisku 1-IV sněm.),

zákona o veřejné stráži zemědělské (k tisku 699-II sen. a k tisku 2-IV sněm.),

zákona o ochraně polního majetku (k tisku 702-II sen. a k tisku 3-IV sněm.) a

zákona o otváracej a zatváracej hodine obchodných miestností v zemi Slovenskej a Podkarpatoruskej (k tisku 1079-III sen. a k tisku 4-IV sněm.).

Došlé spisy.

Dotazy:

posl. dr Köllnera ministru vnitra, že se vyhláškami v Úředním listě porušuje jazykový zákon (č. D 135-IV),

posl. inž. Schreibera ministru železnic, že se v den Nanebevstoupení Páně nevydávaly nedělní zpáteční jízdenky (č. D 136-IV),

posl. Kopřivy ministru železnic o potrestání železničního zaměstnance Václava Michálka, řádně službu konajícího, a o pardonování Mlíčko, Mášy, Hájka a Holého, železničních zaměstnanců na Smíchově (č. D 137-IV),

posl. Jarossa ministru soc. pečlivosti a ministru vnútra o predlžení platnosti tých ustanovení vlád. nariadení č. 112/1934, ktoré sa týkajú zemedelských robotníkov (č. D 139-IV),

posl. Bátkové ministru zemědělství v záležitosti stálého zvyšování pachtovného z přidělených polí od velkostatku Hrušovany n. Jeviš. (č. D 141-IV).

Odpověď min. nár. obrany na dotaz posl. Neumeistera č. D 110-IV.

Rozdané tisky

počátkem schůze:

Usnesení senátu tisk 485 - přikázáno výboru ústavně-právnímu.

Odpovědi tisk 470 (I až XVIII).

Návrhy tisky 478 až 480, 482 až 484, 486, 488 a 489 - přikázány výboru iniciativnímu.

Zápisy o 43. až 46. schůzi posl. sněmovny, proti nimž nebylo námitek podle §u 73 jedn. řádu.

Těsnopisecké zprávy o 40., 42. až 46. schůzi posl. sněmovny.

Tištěná publikace mezinárodní informační služby parlamentní "Z cizích parlamentů", ročník XVII, čís. 5 a 6.

Výboru imunitnímu

přikázal předseda žádosti:

disciplinární rady adv. komory v Praze ze dne 14. května 1936, č. Dis 168/36, za vydání posl. dr Branžovského pro kárné stíhání podle zákona č. 40/1872 ř. z. (č. J 147-IV);

kraj. soudu v Mostě ze dne 30. května 1936, č. Nt XI 209/35, za souhlas s trest. stíháním posl. Ježka pro přečiny podle § § 1 až 3 zákona č. 108/33 Sb. z. a n. (č. J 148-IV).

Předseda (zvoní): Přistoupíme k projednávání prvého odstavce pořadu, jímž jest:

1. Zpráva výboru ústavně-právního o vládním návrhu zákona (tisk 471), kterým se prodlužuje zmocnění podle čl. I zákona ze dne 21. června 1934, č. 109 Sb. z. a n., o mimořádné moci nařizovací, ve znění čl. I zákona ze dne 26. června 1935, č. 131 Sb. z. a n. (tisk 476).

Zpravodajem jest p. posl. Pozdílek. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Pozdílek: Slavná sněmovno!

Ústavně-právnímu výboru přikázán byl minulý týden k projednání vládní návrh tisk 471, jímž se prodlužuje zmocnění podle čl. I zákona ze dne 21. června 1934, č. 109 Sb. z. a n., o mimořádné moci nařizovací, ve znění čl. I zákona ze dne 26. června 1935, č. 131 Sb. z. a n. Jde o t. zv. zmocňovací zákon, kterým se ústavněprávní výbor a dnes slavná poslanecká sněmovna zabývá již po páté. Po prvé bylo tomu v červnu r. 1933, po druhé v listopadu téhož roku, po třetí v červnu 1934 a poslední prodloužení stalo se 24. června minulého roku ve 4. schůzi nového volebního období. Toto poslední zmocnění bylo dáno vládě na rok a končí podle čl. II osnovy dnem 1. července 1936.

Zákonem tímto, jak je jistě dostatečně známo, zmocňuje se vláda, aby po dobu mimořádných poměrů hospodářských, domácích i zahraničních, mohla upravovati nařízením různá opatření, především rázu hospodářského, kterážto opatření byla rozšířena loňského roku i pro organisaci policejní správy a služby, protože se uznalo, že veřejný klid, pořádek a bezpečnost státu vůbec jsou jedním z předpokladů účinné ochrany a nerušené obnovy hospodářského života.

Nelze popírati, že mimořádné poměry, které na prvém místě byly jediným a hlavním důvodem k vydání tohoto zmocnění, trvají i nadále, i když jsou zde určité známky pomalého hospodářského oživení, jak praví důvodová zpráva vládního návrhu, že "do dalšího údobí vstupujeme se zesílenou pohotovostí a s poněkud příznivějšími výhledy". Není proto ještě dobře možno se obejíti bez jistých usměrňovacích zásahů vlády do hospodářského vývoje a bude i nadále potřebí ochranných a pomocných opatření vlády, aby dosavadní výsledky byly nejen zabezpečeny, nýbrž i vhodně a soustavně doplňovány v zájmu další možné obrody hospodářského života.

Námitky a připomínky, které byly již vícekráte jak v ústavně-právním výboru, tak i v plenu sněmovním vznášeny proti tomuto mimořádnému opatření, jsou vždy v celku jedny a tytéž, jsou dostatečně známé a byly vždy dokonale prodebatovány a uvedeny na správnou míru.

Parlament jako zastupitelstvo lidu přenáší určitou svoji právomoc na vládu, která jest tomuto parlamentu odpovědna. Byl vícekráte přesvědčivě poukázáno, ano i z řad mimokoaličních, že zde není pochyb a závad formálně-právních a že také zákon o mimořádné moci nařizovací nikterak neodporuje ústavním předpisům. Je zde k disposici velká řada dokladů právní vědy, která stojí na stanovisku, ze podobná delegace zákonodárné moci není jen odůvodněna, nýbrž dokonce i nutná.

Rovněž pokud se týče námitek stran zúžení a omezení demokracie, byla tato věc také dostatečně a velmi podrobně prodiskutována a také již dosavadní prakse za tříletého provádění zákona dokázala, že není tomu tak a že naopak, kde demokracie a demokratický systém vůbec neodhodlaly se včas rázně a účelně zasáhnouti do hospodářských poměrů i prostředky, které jsou nebo zdají se zdánlivým omezením demokracie, že tam v základech utrpěla demokracie sama, dokonce nastaly zjevy, že demokracie byla odstraněna vůbec.

Parlamentu jest vyhrazeno právo kontroly, a také ze zkušeností a z obsahu dosavadních vládních nařízení za celá tři léta jest zřejmo, že vláda nikdy nevyužila této plné moci v neprospěch některé hospodářské složky, nýbrž naopak vždy na ochranu všeobecných hospodářských zájmů veškerých složek obyvatelstva, především pak složek sociálně slabších.

Obavy, že snad zákon o mimořádné moci nařizovací vyřadí Národní shromáždění ze zákonodárné činnosti, ukázaly se úplně bezpodstatnými. Po tříletou dobu trvání zákona o mimořádné moci nařizovací bylo dosud vydáno úhrnem 149 mimořádných nařízení, vyšlo pak ve Sbírce zákonů a nařízení 126 zákonů, při čemž však nutno vzíti zřetel ještě na dalších 14 osnov zákonů, které, byvše vládou v Národním shromáždění podány za platnosti mimořádné moci nařizovací, nejsou dosud parlamentně vyřízeny, jakož i na to, že již v nejbližších dnech dostane se sněmovnám asi 6 nových vládních návrhů zákona a že řada dosud vydaných mimořádných nařízení jsou pouhými nařízeními prodlužovacími.

Za nynější vlády bylo vydáno 36 mimořádných nařízení, počítajíc v to asi 6 pouhých prodlužovacích nařízení, jak bylo řečeno, a vyšlo ve Sbírce zákonů a nařízení dnes již 35 zákonů, k nimž sluší však, jak bylo řečeno, připočísti oněch 14 osnov zákonů, které dosud nejsou ústavně vyřízeny, jakož i oněch 6 dalších vládních návrhů zákona, které již v nejkratší době přijdou do sněmoven. Nelze tedy jako dřívější, tak i o nynější vládě tvrditi, že by byla mimořádného zmocnění užívala na úkor zákonodárné činnosti Národního shromáždění. Pouhý pohled do Sbírky zákonů a nařízení pak ukazuje, ze mezi zákony vydanými za platnosti mimořádné moci nařizovací jsou mnohé, zejména v poslední době, velmi významné a velmi obsáhlé.

Z uvedeného je zřejmo, že parlament není vyřazen ze své činnosti, jak se původně namítalo, naopak, že to jsou mnohé parlamentní výbory, které téměř-neustále pracují a zabývají se vládními návrhy zákonů opravdu mimořádného významu, jež pak jsou projednávány v parlamentě.

Ježto pak je zde zřejmá snaha okruh vládní odpovědnosti spíše rozšířiti nezúžiti, což není také jistě bez významu, můžeme míti - dávajíce vládě toto zmocnění - úplně klidné svědomí, že opatření toto jest plně odůvodněno, ano právě v přítomné době více než kdykoliv jindy. Zákonná úprava měny, jakož i ukládání daní jsou jako dosud z mimořádné moci vyloučeny.

Nastanou-li v budoucnosti poměry normální - a těch si jistě všichni přejeme - a za brzké jich dosažení také všichni společně jak vláda, tak i parlament usilovně chceme pracovati a pracujeme - jistě pak vláda sama nebude se prodloužení mimořádné moci nařizovací dožadovati, jak svědčí o tom také terminovanost zákona samého na jeden rok, jak tomu bylo také v posledních případech.

Jménem ústavně-právního výboru žádám slavnou posl. sněmovnu, aby přijala a schválila osnovu beze změny tak, jak ji přijal a schválil výbor ústavně-právní. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): K této věci jsou přihlášeni řečníci, zahájím proto rozpravu.

Podle usnesení předsednictva navrhuji lhůtu řečnickou 30 minut. (Námitek nebylo.)

Námitek není. Navržená lhůta jest schválena.

Přihlášeni jsou řečníci na straně "proti" pp. posl. dr Sokol, dr Porubszky, Šverma, Kut, Kundt, Petrášek a B. Köhler.

Dávám slovo prvnímu přihlášenému řečníku na straně "proti", posl. dr Sokolovi.

Posl. dr Sokol: Slávna snemovňa! Panie a páni!

V posledných troch rokoch už piaty raz zaoberá sa Národné shromaždenie vládnym návrhom zmocňovacieho zákona. Už sama táto skutočnosť je pozoruhodná a svedčí o tom, že ide o osnovu politicky veľmi chúlostivú. Keď Národné shromaždenie v minulom volebnom období prvý raz odhlasovalo zmocňovací zákon, politická verejnosť bola uspokojovaná tým, že ide o opatrenie len výnimočné a časove obmedzené. Dnes tak sa zdá, že z výnimky stáva sa už pravidlo a predlžovanie zmocňovacieho zákzá ona je len nútnou formalitou a zavádzaním demokraticky smýšľajúcej verejnosti. (Tak je!)

Vláda odôvodňuje návrh zákona mimoriadnymi hospodárskymi pomerami zahraničnými i domácimi. Zákon o mimoriadnej moci nariaďovacej má byť tým nástrojom, ktorý má umožniť vláde vydávanie takých opatrení, ktoré majú rázne a rýchle riešiť ťažké hospodárske problémy. Tie isté dôvody uvádzala vláda dosiaľ vždy pri zmocňovacom zákone. A predsa hospodárske pomery pričinením vlády sa vôbec nezlepšily. Od platnosti zmocňovacieho zákona nestalo sa nič takého, čo by potrebu predĺženia zákona odôvodňovalo. To, čo vláda vydala na základe zmocňovacieho zákona vo forme nariadení, mohlo bez ťažkostí vybaviť i Národné shromaždenie. Bolo by sa aspoň menej písalo a hovorilo o nečinnosti parlamentu.

Slávna snemovňa! Hlinkova slovenská ľudová strana, za ktorú mám česť hovoriť, je rozhodne proti osnove zmocňovacieho zákona. Naše námietky proti osnove sú právne a politické. V prvom rade treba objasniť otázku, či Národné shromaždenie môže preniesť zákonodarné právo na moc vládnu a výkonnú. V tejto otázke zaujal jasné stanovisko sám ústavný súd v svojom náleze zo dňa 7. novembra 1922, ktorým bolo rozhodnuté o opatrení Stáleho výboru podľa § 54 ústavnej listiny zo dňa 23. decembra 1920, č. 450 Sb. z. a n., o inkorporácii Vitorazska a Vallčicka. Tento nález znie takto (čte): "Podľa §u 6 ústavnej listiny vykonáva moc zákonodarnú Národné shromaždenie. O tom, že by Národné shromaždenie bolo ústavne oprávnené, aby toto právo prenieslo a tejto svoj ej povinnosti sa zbavilo delegáciou moci na iného činiteľa, najmä ale na vládu, niet zmienky ani v §e 6 ani v inom ustanovení ústavnej listiny. Hlavne nemožno ani z §u 55 ústavnej listiny vyčítať zmocnenie Národného shromaždenia k delegácii zákonodarnej moci na vládu.

Ústavnosť nariadenia podmienená je nielen tým, že bolo vydané na prevedenie istého zákona, ale i v jeho medziach. Nariadenie vydané na základe delegačného zákona bolo by síce vydané na prevedenie tohoto zákona, ale nebolo by vydané v jeho medziach, lebo delegačný zákon zmocňujúci vo všeobecnosti vládu, aby nariadením upravila určitý úsek usporiadania právnych pomerov, vyzadujúcich zákonnej úpravy, nevytyčuje medze, v ktorých sa má usporiadanie právnych pomerov pohybovať. A práve tieto vedúce zásady pre zákonné usporiadanie právnych pomerov, vyžadujúcich zákonné usporiadanie konkrétneho právneho pomeru, sú tými medzami, ktoré nariadením n emôžu byť pprekročené a ktoré preto nariaďovacou mocou musia byť za všetkých okolností a pri najmenšom vytýčené zákonom. Keby bolo správne opačné stanovisko, bolo by len dôsledné pripustiť delegačný zákon, ktorým by Národné shromaždenie po vypočítaní všetkých zákonodarných úloh, ktoré ho v dohľadnej dobe očakávajú ..., jednoducho zmocniť vládu, aby tieto úlohy previedla nariadením. Tým by bolo vlastne vytreté ustanovenie §u 6 ústavnej listiny."

Slávna snemovňa! Z obsahu tohoto nálezu ústavného súdu je nado všetku pochybnosť jasné, že ústavná listina priznala moc zákonodarnú len Národnému shromaždeniu, a moci vládnej a výkonnej právo vydávať nariadenia len na základe určitého zákona a v jeho medziach.


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP