Středa 27. května 1936

Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je pan posl. Bergmann. Dávám mu slovo. (Předsednictví převzal místopředseda Mlčoch.)

Posl. Bergmann: Slavná sněmovno!

V krátké době několika týdnů projednává poslanecká sněmovna druhý důležitý zákon na obranu státu. První zákon měl na mysli zmobilisovati pro případ válečného nebezpečí všechny technické i lidské síly našeho obyvatelstva pro obranu státu. Domnívám se, že právě v době projednávání tohoto velkého a důležitého zákona byl by býval ten nejpříznivější psychologický moment vyříditi zároveň také osnovu zákona, kterou dnes projednáváme, to jest osnovu zákona o půjčce na obranu státu. Jestliže jsme se i s touto osnovou poněkud opozdili, neznamená to, že nepovažujeme ji za stejně důležitou, jako byl zákon na obranu s tátu. Doplňujeme touto osnovou zákonnou pouze zákon prvý tím, že chceme dáti státu, armádě všechny potřebné prostředky, aby mohla učiniti příslušná bezpečnostní opatření tak, jak byla zamýšlena v zákoně na obranu státu. Je přirozené, že osnova zákona o půjčce na obranu státu je vlastně dožadováním nové oběti našeho občanstva a že musíme velmi pečlivě uvážiti, zda naše občanstvo by sneslo a uneslo, kdybychom snad v dohledné době měli přijíti znovu s nějakou půjčkou na obranu státu. A jestliže tedy tento moment pečlivě uvážíme, je pro nás příkazem, máme-li pro tuto osnovu zákona hlasovati, zaříditi co nejpřísnější kontrolu všech vydání z této povolené půjčky, to znamená, aby tato vydání byla nejen po stránce technické a bezpečnostní nutná, nýbrž aby byla také hospodárná. To znamená, abychom nevydávali z této půjčky ani haléře, o kterém bychom mohli říci, že byl vydán nadarmo a že nesplnil svého úkolu.

Všechna tato zákonná opatření ovšem nestačí pro úplnou pohotovost a obranu státu, je potřebí ještě dovršiti toto obranné dílo také tím, že budeme počítati s psychologií našeho občanstva, že budeme také počítati s psychologií těch, kteří event. v době nebezpečí válečného budou povoláni do zbraně, aby hájili vlast, aby hájili bezpečnost státu. Chceme-li získati veškeré občanstvo, aby rádo přineslo všechny oběti pro obranu státu, a chceme-li také získati zejména ty, kteří mají, abych tak lidově řekl, nésti kůži na trh, tak musejí býti přesvědčeni, že všichni občané v tomto státě přinášejí oběti, o že zde nemohou býti jedni, kteří přinášejí oběti, mají obětovat i život, prolévati krev pro vlast, pro obranu státu, zatím co druzí by čerpali z obrany státu nezřízené zisky. To znamená, že musíme podrobiti zbrojařský průmysl patřičnému dohledu a zabrániti, aby nevykazoval nadměrné, neobčanské a nekřesťanské zisky.

Vážení pánové, jestliže jsme čtli před několika dny v novinách výsledek bilance některých odvětví zbrojařského průmyslu a jestliže jsme čtli, že loni se vyplácela dividenda 25% a letos že se vyplácí 50% dividenda, jestliže jsme dokonce čtli, že akciový kapitál této společnosti byl sice zvýšen o 100%, a že akcionáři na toto zvýšení ve skutečnosti nedali do podniku vůbec žádný kapitál, neboť dostávají takové nadměrné zisky v dividendách, že vlastně dividendy zaplatí kapitál, který do podniku vložili, pak se nedivme, že by to mohlo psychologicky velmi neblaze působiti na veškeré občanstvo, a zejména na ty, kteří by měli býti povoláni do zbraně, kteří by šli s vědomím, že nasazují život, ale že ti druzí mají z války takto nezřízeně těžit. Je tedy pro nás nezbytnou podmínkou, aby zbrojařský průmysl byl podroben přísné kontrole, aby nevykazoval tak nadměrných zisků. Myslím, že nejšťastnější východisko by bylo, kdyby zbrojařský průmysl byl postátněn. (Posl. Špaček: To by byl zase pasivní!) Jest otázka, pane kolego, zdali by byl pasivní. Není všechno pravda (Výkřiky.), co se vždy o státních podnicích tvrdí, že podniká-li stát, že to znamená vždy pasivum. Myslím, že je vůbec falešné mínění o mnohých našich státních podnicích, i o železnicích, které jsou předmětem časté kritiky. Kdybychom spočítali všechno, co musejí železnice ze své vlastní režie na sociálních výlohách a různých výhodách ostatním státním podnikům a ostatním státním resortům věnovat, pak bychom přišli k výpočtu, že železnice jsou aktivní. A tak bychom mohli říci o různých státních podnicích, zejména o železnicích, že tam hospodářství není takové, jak se někde kaceřuje. Uvádím na př. pošty; pošty vykazují přece velmi slušný zisk, 54 mil. Kč. (Posl. Špaček: Poněvadž mají příjem z radia!) Nikoliv, prosím, pošty mají jenom 35% z radiových poplatků, a to ještě musejí udržovat všechno technické zařízení a musejí je také samy zřizovat a samy investovat, takže to není nijak přehnané. Ale to už je takový zvyk, že právě haníme vždy to, co podniká stát. Není to vždy pravda, poněvadž když to srovnáváme se soukromými podniky, nevíme, může-li stát následovati také špatného příkladu soukromých podniků, kde někdy špatné hospodářství podniku a někdy lajdácké hospodářství podniku se léčí tím, že se vyplácejí japonské nebo žebrácké mzdy. To nemůže stát dělat. V tom je velký rozdíl mezi státním a soukromým podnikáním, a myslím, že by zde nebylo nebezpečí, že by byly tyto zbrojařské podniky okamžitě pasivní, kdyby je převzal stát. (Posl. Srba: Brněnská zbrojovka to prokazuje!) Není prokázáno, že by se to musilo státi. Ostatně i kdyby na pohled byly státní zbrojařské podniky pasivní, tedy prospěch, který by měl stát z toho, že by dostával všechny výrobky zbrojařského průmyslu za režijní svéstojné ceny, by vyrovnával na druhé straně ev. pasivum.

Konečně je potřebí dovršit všechna opatření obrany státu také rozhodnutím o tom, jakého zhodnocení, nechci říci jaké odměny, dostane se těm, kteří byli uznáni za schopné zbraně a kteří vykonáním vojenské povinnosti přicházejí buď ke škodě, nebo jsou za vykonání vojenské povinnosti trestáni. Jde zde o všechny kategorie našeho občanstva. Dělník ztrácí zaměstnání nástupem vojenské služby; když se vrátí z vojenské služby, nedostane zaměstnání. Soukromý zaměstnanec ztrácí také svoje zaměstnání, a zase je otázka, zdali ho zaměstnavatel po návratu z vojenské služby vezme do služby; po většině se stává, že nikoliv. Někdy ztrácí svoji živnost i živnostník. Konečně je poškozen o zemědělec, i když se mu třeba půda neztratí. Tedy všechny kategorie občanstva, které jsou povolány vykonávati vojenskou povinnost, mají z toho újmu, škodu a někdy úplnou ztrátu existence. Je potřebí, abychom tuto otázku vyřešili, aby ti, kteří jsou povoláni ve zbrani hájiti vlast, nebyli za to trestáni podobnými újmami nebo škodami.

Poslanecká sněmovna učinila již v této věci určité usnesení. Poukazuji na to, že v zákoně č. 279 z r. 1935 jest v §u 13 vláda zmocněna, aby vládním nařízením rozhodla, jaké přednosti při přijímání do veřejných služeb dostane se těm, kteří vykonali vojenskou povinnost. Přesto, že uplynuly téměř 2 roky, vláda nerozhodla tuto věc, takže ti, kteří vykonali vojenskou povinnost, obyčejně se do veřejné služby nedostanou, ale dostanou se tam ti, kteří vojenskou povinnost nevykonali. Jest tedy potřebí, aby o tom vláda co nejdříve rozhodla, poněvadž je to stejně otázka brannosti, jako byl zákon o obraně státu a jako je tento zákon o půjčce na obranu státu.

Konečně také při projednávání této osnovy zákona přijala sněmovna některé resoluce, které mají právě za účel uchrániti všechny vrstvy občanstva od škod a event. ztráty existencí, o nichž jsem zde mluvil. Poslanecká sněmovna přijala tehdy resoluci: "Ježto vyživovací příspěvky bývají odpírány rodinám příslušníků zálohy a náhradní zálohy, kteří v době, kdy nastoupili na cvičení, pobírali podporu v nezaměstnanosti, vyzývá se vláda, aby učinila opatření, které by tuto praxi odstranilo tak, aby vyživovací příspěvky podle zákonů č. 120/1921 a 476/1921 Sb. z. a n. byly poskytovány i rodinám uvedených příslušníků zálohy." Dosud se tato otázka nevyřešila a praxe úřadů zůstává stejná. Odepírá se vyživovací příspěvek rodinám záložníků, byli-li nezaměstnanými a pobírali-li podporu v nezaměstnanosti.

Posl. sněmovna přijala další resoluci: "Vláda se vyzývá, aby nařízením stanovila, že při vojenských, po příp. i jiných dodávkách a opři odprodeji vyřazeného vojenského materiálu, jakož i různých výhodách poskytovaných vojenskou správou mají přednost při stejných podmínkách občané, kteří vykonali vojenskou službu". Myslím, že by se sem mohli zařaditi i občané, kteří žádají o koncese, o nichž rozhoduje státní moc, takže by při udělování koncesí byla dána přednost těm, kteří vykonali vojenskou povinnost. Dosud však vláda žádné opatření neučinila, takže jsou zase tyto kategorie našeho občanstva vydány nebezpečí event. újmy nebo škody při nástupu vojenské služby.

Dále je třeba v sociálním pojištění samostatně výdělečných osob, které bohužel ještě nevstoupilo v platnost, také pamatovat na to, aby za pojištěnce, kteří vykonali vojenskou presenční službu, po tuto dobou platil pojištění stát.

Třetí resoluce přijatá při projednávání zmíněného zákona zní: "Vládě se ukládá, aby v nejkratší době přistoupila ke zhodnocení presenční služby vojenské také pro vrstvy občanstva, jichž se právě projednaný vládní návrh zákona tisk 2770 o započítání vojenské služby v některých služebních poměrech netýče, tedy také pro dělnictvo, zemědělce, živnostníky a soukromé úřednictvo a volná povolání".

Čtvrtá resoluce vyzývala vládu, aby co nejdříve předložila návrh, aby byl zaměstnancům v soukromé službě zajištěn návrat do služby, kterou vykonávali před nastoupením presenční vojenské služby.

Konečně zákon tento v §u 14 zplnomocnil vládu, aby také vládním nařízením vyřídila otázku započtení poloviny presenční vojenské služby zaměstnancům veřejným, které zákon č. 279 z tohoto dobrodiní vyloučil. To jsou zejména ročníky, které vykonaly vojenskou službu v letech 1918 až 1920 a pak od r. 1924 až do r. 1934, kdy byl vydán zákon č. 279.

Domnívám se, že je třeba vyvrcholit naše snahy po obraně státu také všemi těmito opatřeními, aby nikdo, kdo je povolán bránit vlast, kdo je povolán do zbraně, aby nasazoval event. život nebo proléval krev, necítil se býti potrestán za to, že byl uznán schopným nositi vojenský stejnokroj. Pak teprve budeme moci říci, že jsme také po stránce psychologické připravili obranu státu, poněvadž pak můžeme počítati také s tím, že všichni občané, kteří byli uznáni schopnými, půjdou rádi nasaditi život nebo prolévati krev pro svou vlast.

Pro nás národní socialisty je samozřejmé, že budeme pro tuto osnovu zákona rádi hlasovat. (Potlesk.)

Místopředseda Mlčoch (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je p. posl. Kopecký. Dávám mu slovo.

Posl. Kopecký: Pokládám také předem za povinnost, abych jménem komunistického klubu vyjádřil s tohoto místa upřímnou soustrast nešťastným matkám, jejichž dítky přišly o život při neštěstí na řece Dyji. Naše bolest je tím větší, že šlo většinou o dítky proletářských rodičů. Budeme trvat na vyšetření příčin tohoto neštěstí, při čemž je již nyní známo, že vinna jest hlavně nedbalost veřejné zprávy, která se nepostarala, aby na nebezpečných přejezdech tak prudkých řek, jako je řeka Dyje, byly zřízeny řádné mosty. Vyslovujeme zároveň soustrast nad obětmi živelních katastrof na Novopacku a žádáme s tohoto místa okamžitou pomoc postiženému obyvatelstvu.

Pánové! Když byl v této sněmovně nedávno projednáván zákon na obranu státu, vyjádřil předseda našeho klubu soudr. Gottwald naše zcela positivní stanovisko k otázce obrany republiky. Prohlásil, že my komunisté jsme nejrozhodnějšími stoupenci obrany země proti fašismu a že se všemi způsoby a všemi silami budeme starati, aby lid a národy Československa byly schopny brániti se válečnému útoku se strany fašismu stejně německého jako maďarského a polského a aby byly schopny brániti se zavlečení do otroctví fašistických států.

Soudr. Gottwald přednesl s této tribuny také resoluční návrh, který je dnes znám nejširším masám dělnictva a lidu, návrh, který naznačoval opatření a zásady, na nichž by měla býti založena obrana republiky, obrana skutečně účinná a úspěšná. V resolučním návrhu soudr. Gottwalda jsme mimo jiné navrhovali, aby byla vypsána půjčka, pomocí níž by byly opatřeny finanční prostředky na provedení oněch opatření, která jsou nutna k obraně země proti fašismu a k ochraně lidu před hrůzami války. Byli jsme to tedy my komunisté, kteří jsme přišli s návrhem půjčky na obranu republiky a kteří jsme od vlády žádali její uskutečnění.

Před námi leží nyní osnova zákona o vypsání půjčky na obranu státu. Vládní návrh byl připraven v nejpřísnějším tajemnu a náhle předložen k nejrychlejšímu projednání a schválení. Tento postup rychlého vyřízení osnovy je sice odůvodňován poukazem na manifestační, slavnostní charakter projednávané věci, avšak ve skutečnosti jde tu o nový doklad, jak si musí vláda měšťáckého státu počínati, aby kapitalisté a zvláště banky neukryli před vnitřní půjčkou volné spekulační peníze a aby s vnitřní půjčkou nebyly spojeny různé nevítané poruchy a spekulace. Máme přece vzpomínky na půjčku práce a víme, že největšími sabotéry upisování státní půjčky práce byli nejvlastenečtější páni ze Živnobanky, kteří zuřili, když měli poukazovati peníze na půjčku práce z vkladů lidí, a když tak byla ztenčena suma peněz, jimiž volně spekulují. Kapitalisté, a zvláště bankovní magnáti druhu Preissů, myslí jenom na výdělky a zpěčují se dáti dobrovolně na něco své nebo k disposici jim sloužící peníze, o i kdyby šlo o věc sebe vlastenečtější. A všechno nasvědčuje, že také nyní v zákulisí zvláště bankéři se brání proti tomu, aby dobrovolnou vnitřní půjčkou byly dotčeny jejich kapsy a jejich spekulační kapitál.

Pánové! My komunisté pokládáme za zásadně chybné založení půjčky, že má být dobrovolná i pro kapitalisty, pro příslušníky bohatých vrstev. V tomto smyslu osnova zákona nevyhovuje, naopak zásadně odporuje tomu, co jsme my komunisté žádali ve zmíněném resolučním návrhu soudr. Gottwalda. Navrhovali jsme v zájmu obrany republiky povinnou, nucenou, bezúročnou půjčku u bohatých vrstev, při čemž jsme nemyslili vůbec na to, že by byla vedle toho nutná dobrovolná půjčka u druhých občanů republiky, poněvadž myslíme, že kdyby se nucenou půjčkou uhodilo na bohaté, kapitalistické vrstvy, sehnalo by se množství peněz, které by postačilo na sebe rozsáhlejší obranná opatření, a nebylo by vůbec nutné, aby pracující vrstvy přinášely oběti v dobrovolné půjčce, když se jim ukládají jiné tak těžké a velké oběti v obraně republiky.

Proč jsme v resolučním návrhu soudr. Gottwalda žádali pro obranu republiky povinnou, nucenou půjčku u kapitalistických bohatých vrstev? Proto, že kapitalističtí boháči peníze mají, avšak dobrovolně je nepůjčí ani na obranu republiky. A lépe řečeno: na obranu republiky je půjčí tím méně dobrovolně. Kdo by pochyboval o tom, že velcí kapitalisté, páni Preissové, se v lásce k demokracii a v lásce k republice stali již dávno nevěrnými, že mají již dávno jiné lásky, že jejich obdiv platí režimům a státům [ ] fašistické diktatury, že jejich obdiv platí Hitlerovi a Mussolinimu, že jejich toužebným přáním jest, aby režim v Československu byl nahrazen podobným fašistickým režimem [ ] proti dělnictvu a lidu, jaký panuje v Italii a v Německu? Jejich tajným přáním je, aby v této zemi zmizela demokracie, aby zmizelo republikánské zřízení a aby se udělalo místo nejbrutálnější diktatuře velkokapitalistických magnátů, která by z Československa udělala stát k obraně [ ] Třetí říše. Kdo by věřil, že oby tito reakční kapitalističtí nepřátelé demokracie a republiky sáhli dobrovolně náležitě do svých kapes a tresorů, aby dobrovolně dali peníze na obranu republiky? Kdo by věřil, že by tito reakční kapitalističtí ctitelé Hitlera sáhli náležitě do svých kapes, aby dobrovolně podpořili svými penězi boj proti Hitlerovi? Kdo by tomu věřil, když je známo, že tito pánové Preissové, Stoupalové a druzí nemyslí ani v nejmenším na boj proti Hitlerovi, nýbrž myslí jen a jen na dohodu s Hitlerem a dovedou se svou vlasteneckou českou myslí srovnati docela i tu myšlenku, aby Hitlerova vojska vtrhla do těchto zemí, aby je okupovala a zavedla zde fašistický pořádek Třetí říše. (Výkřiky.) Nebo máme, pánové, citovati, jak píší žurnály národního sjednocení (Výkřiky.) a jak píší žurnály ostatních fašistických stran a skupin, které docela otevřeně hlásají defaitistické, poraženecké stanovisko v otázce obrany republiky, které docela otevřeně hlásají nemožnost obrany proti německému fašistickému režimu, při čemž nezakrývají, že jejich zbožným přáním jest, aby Hitlerova invase, aby bodáky a kanony Hitlerových armád pomohly zde v těchto zemích udělat to, na co stále nestačí český fašismus svými silami. (Posl. Kut: Sám tomu nevěříte, co říkáte!) Mohl bych citovat. (Posl. inž. Schwarz: Tak citujte!) Královédvorské listy naprosto otevřeně napsaly, že republiku hájiti nelze, že je to naprosto zbytečné mysliti na obranu proti přesile, proti Hitlerovi. (Výkřiky.) Ve vašem táboře jsou defaitisté, ve vašem táboře jsou poraženci a to proto, poněvadž fašistická hnutí, fašistické strany naprosto otevřeně pracují i pro zájmy zahraničního fašismu. A je potom otázka, zda o od těchto reakčních kapitalistických živlů, jejichž zjevná nebo tajná sympatie platí Hitlerovi a Musosolinimu, možno očekávati něco dobrovolně na obranu republiky. My říkáme, že nikoliv. Mají-li tyto živly dáti na obranu republiky, co by vzhledem k velkému bohatství dáti mohly, pak je třeba, aby se na jejich naplněné tresory šlo ve jménu republiky s heverem a aby se jim cestou nucené půjčky, uložené bohatým, kapitalistickým vrstvám, vzaly peníze potřebné pro ochranu republiky před fašismem. Neboť tyto kapitalistické živly dovedou dávat dobrovolně velké peníze na vydržování fašistických stran, na formování šedých košil a budování fašistických úderných rot proti dělnictvu a lidu, avšak obranu republiky jsou hotovy sabotovat i finančně. A tuto sabotáž není možno zlomiti jinak než cestou, kterou jsme navrhli my, komunisté, aby kapitalistickým vrstvám byla uložena nucená půjčka pro obranu republiky.

Osnova zákona o půjčce na obranu státu tomu nevyhovuje. Půjčka má býti vypsána jako všeobecně dobrovolná pro všechny bez rozdílu, tedy i pro kapitalistické boháče. My však odmítáme takovéto řešení a navrhujeme, aby byla osnova zákona doplněna v §u 2 výslovným ustanovením, že pro kapitalistické vrstvy a boháče, vlastnící majetek nad 1 mil. Kč, se půjčka prohlašuje za povinnou, při čemž zároveň žádáme, aby pro příslušníky pracujících vrstev byla tato půjčka skutečně dobrovolnou půjčkou a aby byly zákonem výslovně vyloučeny jakékoliv formy a způsoby nuceného upisování u pracujících lidí. Máme zkušenosti z předchozích vnitřních státních půjček, zvláště z půjčky práce, jež byla také formálně dobrovolná pro všechny, avšak praxe upisování byla vpravdě taková, že zatím co u kapitalistů byla půjčka nejblahovolněji dobrovolnou, byla fakticky povinnou u příslušníků pracujících vrstev. Dělníkům v závodech, úředníkům a zřízencům se nejen vnucovalo, nýbrž přímo nařizovalo a diktovalo upisovati půjčku, a mnohdy bez jakéhokoliv souhlasu se sráželo s mezd a platů na nucené úpisy půjčky. Podobně se nutily i různé instituce, které spravují peníze pracujících vrstev, jako nemocenské pojišťovny, Ústřední sociální pojišťovna, Pensijní ústav, k upisování půjčky dikátem. Prostě s nejpotřebnějšími penězi chudých lidí, dělníků, živnostníků, malorolníků se disponovalo při upisování půjček cestou diktátu, zatím co volné spekulační peníze kapitalistů se šetřily a opomíjely při nejúzkostlivějším respektování jejich dobré vůle.

My komunisté chceme, aby při půjčce na obranu státu to bylo obráceně, totiž tak, aby půjčka byla naprosto a plně dobrovolnou pro příslušníky pracujících vrstev, ale bezohledně nucenou a povinnou pro příslušníky bohatých vrstev kapitalistických, jako se zvláště ohrazujeme proti tomu, aby byly vyplundrovány nemocenské pojišťovny, Ústřední sociální pojišťovna, Pensijní ústav, tedy proti tomu, aby se takto braly peníze, které jsou penězi příslušníků pracujících vrstev, určenými k jejich sociální ochraně a podpoře.

Pánové, je ovšem potřebí, by se vláda odvážila jíti ve věci půjčky na obranu státu na kapitalistické vrstvy. Je přímo pobuřující, jak se vláda bojí dotknouti se kapitalistů při půjčce a jakými pochybnými cestami chce vylákat z bohatých vrstev upsání alespoň nějakých peněz na půjčku. My velmi ostře pranýřujeme ustanovení osnovy o daňové amnestii pro bohaté upisovatele půjčky na obranu státu.

Zákon má 5 paragrafů, avšak nejdelší text ustanovení je věnován vylíčení výhod daňové amnestie, amnestie pro daňové defraudanty, kterým se docela poskytuje i ten velký present, že v případě, když upíšou, i úrokový jejich výnos bude osvobozen od důchodové daně, což je nejskandálnější věcí.

Tážeme se, zda se nehanbil pan ministr financí, celá vláda a koalice, když se pánové odvážili dáti do zákona ustanovení, které svojí nemorálností a svým cynickým obsahem musí pobouřiti každého občana republiky, který je nucen do haléře zaplatiti daně pod hrozbou exekuce. Není to ustanovení o daňové amnestii pobuřující provokací vůči všem těm nebohým lidem, kteří byli exekučně zruinováni, poněvadž nemohli zaplatiti daně, kteří byli vyhnáni ze živností nebo z hospodářství? Nemají býti všichni poctiví poplatníci pobouřeni, když v zákoně čtou, jak se bohatým kapitalistickým defraudantům daní milostivě, vlastně uctivě odpouštějí všechny jejich zlodějny, všechno podvodné zatajování zisků a bohatství, a jak se jim dovoluje, aby se zúročitelným upsáním peněz, jež zatajili a o něž okradli stát, mohli státi docela váženými a ctěnými vlastenci namísto toho, aby seděli v kriminále jako daňoví defraudanti, místo toho, aby je pan ministr financí poslal do kriminálu - aby mohli paradovati mezi vzory republikánského patriotismu.

Říkáme, že by se měli stydět autoři onoho ustanovení o daňové amnestii, a s největším rozhořčením žádáme škrtnutí každé zmínky o daňové amnestii pro upisovatele půjčky z kapitalistických bohatých vrstev. A tážeme se: Což, pánové, chcete republiku bránit s takovouto nemožnou cynickou morálkou, na vlastenectví amnestovaných kapitalistických daňových defraudantů chcete zakládat obranu republiky? Což neznáte jiných cest, jak z kapes bohatých vrstev dostati peníze, než to hanebné cynické lákání na daňovou amnestii a to jarmareční vykřikování a doporučování výhod upisování půjčky kapitalistům?


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP