Úterý 26. května 1936

Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je p. posl. Kut. Dávám mu slovo. (Hlasy: Není přítomen!)

Není přítomen, ztrácí slovo.

Dalším přihlášeným řečníkem je p. posl. dr Kozák. Dávám mu slovo.

Posl. dr Kozák: Slavná sněmovno!

Dovoluji si učiniti za klub poslanců čsl. strany nár. socialistické toto prohlášení:

Od počátku bylo jasno, že osnova zákona, kterým se mění a doplňují některá ustanovení o advokátech, projde parlamentem, když byla usnesena senátem a prošla ústavně-právním výborem. Šlo však o to, aby mladým právníkům byly dány cenné kompensace. Stanovisko čsl. nár. socialistů způsobilo průtah v projednání osnovy, průtah, který se zprvu nepříjemně pociťoval, který se však osvědčil blahodárným, neboť jím byla dána možnost zástupcům studentstva, aby jednali jak s politiky, tak přímo s členy vlády, ba i se samým panem předsedou vlády. Výsledkem těchto jednání je jednak kompromis, jenž zajistí započítání jednoho roku do koncipientské prakse, jednak resoluce, jež budou tomuto sněmovnímu plénu předloženy jako návrh celé koalice. Resoluce vyzývají vládu: 1. aby předložila osnovu zákona, jímž zajistí kolektivní smlouvy a existenční minimum koncipientům, 2. aby předložila co nejrychleji návrh definitivního advokátního řádu a zabezpečila koncipientům účast v disciplinárních radách. Třetí resoluce žádá sociální pojištění advokátů a notářů.

Máme jistotu, že vláda těmto resolucím vyhoví, a to rychle, z části ihned. Tyto skutečnosti také ukazují, že stanovisko, které zaujal, a zdržení jednání, které způsobil poslanecký klub čsl. strany nár. socialistické, nemělo v sobě nic demagogického, také nic, co by bylo namířeno proti ostatním politickým stranám, naopak, byla to situace dosti bolestná právě uvnitř strany, vůči předsedovi advokátní komory a vůči senátním kolegům z vlastní strany.

Nebylo tedy správné, když se v prvním rozmachu tu a tam říkalo, že klub podléhá nátlaku ulice. Nic si zde nedáme vytýkati, nejméně těmi, kteří kdysi studentstvo do ulic vedli. Opak jest pravdou. Hrozilo právě nebezpečí, že studentstvo začne stávkovat a že se dá někým vylákat do ulic. Rozumné zdržení a jednání o kompensacích pro mladé právníky mělo naopak ten účinek, že zabránilo přílišnému rozčilování ve studentstvu a vyloučilo z něho vlivy demagogické, které by teprve byly učinily ze záležitosti aféru rozčilenou a snad dokonce i aféru ulice. Ústřední svaz čsl. studentstva má však nyní vedení demokratické, zároveň energické i rozvážné. že s ním členové vlády jednali, působilo psycho-o logicky na všechny strany dobře. Doufáme, že nyní nastane uklidnění mezi studenty, a vybízíme je důrazně, aby se nedali zlákati k žádnému hlučnému a bezúčelnému činu, který by je připravil o veliký zisk poslední doby, že totiž jsou vážným smluvním činitelem ve věcech, které se jich dotýkají.

Jest však velmi nutno, aby si veřejnost a i slavná sněmovna náležitě uvědomily, že otázka prodloužení koncipientské služby nebyla isolovanou věcí, kterou nějaké vlivy nemírně nadmuly, nýbrž spíše kapkou, která přetekla. Problém studující inteligence není jedním problémem, nýbrž celým klubkem otázek velmi naléhavých a z části trapných. Nejhorší z nich je však nezaměstnanost stále hrozící (Předsednictví převzal místopředseda Langr.) a nejistota životní, které dlouho napřed již do studia vrhají své stíny. Tomu se nedá brániti zdržováním studia, vyřaďováním méně úspěšných studentů z příležitosti, nýbrž pouze cílevědomou prací směřující ke zvýšení pracovních příležitostí a k novému rozvoji života na základě moderně promyšleného společenského plánu. (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda Langr (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je p. posl. dr Holota. Dávám mu slovo.

Posl. dr Holota (maďarsky): Ctená posl. snemovňa!

Je naozaj požutovania hodným skutkom, že unifikačné ministerstvo za 17 rokov nevyriešilo otázku advokátov a všeobecného advokátskeho riadu. Je tu situácia, že medzi Slovenskom a historickými zemiami trvá ešte vždy partikularizmus, a to je prízračné pre prácu unifikačného miniosterstva. Práca unifikačného ministerstva je kodrcavá a slimáčej pomalosti, celý rad nevyriešených otázok je odkázaný na unifikáciu a v tejto unifikačnej práci možno pozorovať, že v unifikácii prevláda duch práva rakúskeho i vtedy, keď v jednotlivých právnych otázkach bol ouhorský zákon liberálnejší a pružnejší, a unifikácia kloní sa preca k duchu zákona rakúskeho.

Napriek 17ročnému pôsobeniu ministerstva unifikácie môžem s požutovaním konštatovať, že právnici zabudli práve na právnikov. Je známa vec, že na poli zákonotvornom vo všetkých ministerstvách udávajú iniciatívu a vykonávajú žví podiel práce samej právnici a práve títo právnici to boli, ktorí otázku advokátsku nechali po dobu 17 rokov otvorenou a trpeli tieto pomery.

Ako je unifikácia potrebná, tomu nič inšie nenasvedčuje lepšie ako to, že sú prípady, kde sa aplikujú nariadenia ešte z dôb Márie Terezie, ba na Slovensku dochádza i k prípadom, kde finančné úrady postupujú vo veciach poplatkových podža nariadení z éry Bachovej. Dôkazom toho chcem pri tejto príležitosti uviesť iba prípad najkrikžavejší, že totiž u prestupkov dôchodkových ešte i dnes platí ustanovenie z éry Bachovej, dža ktorého premlčaný prestupok oživne, jestliže tá istá osoba spáše neskoršie akýkožvek malý nový prestupok dôchodkový. Situácia je tedy tá, že môže niekto vraždiť a ak je to premlčané, tu spáchaním iného menšieho zločinu nikdy sa nevzkriesi trestatežnosť tejto vraždy, avšak jestliže niekto spáchal ťažký, povedzme stotisícový dôchodkový prestupok, a keď je tento už premlčaný, spácha nový 10korunový prestupok, tu sa vzkriesi i ten starý stotisícový prestupok.

Tento príklad som uviedol len ku znázorneniu toho, že sú otázky, ktoré si pálčivo vyžadujú činnosť unifikačného ministerstva v niektorých právnych otázkach.

I tento návrh zákona má tú závadu, ktorá vôbec charakterizuje naše zákonodarstvo, že totiž nehžadá riešenie generálné, ale len partikulárné a vykonáva iba prácu príštipkársku. Namiesto toho, aby vláda predložila snemovni advokátsky riad pre celú republiku, vytrhuje niekožko otázok a tieto rieši - dža môjho názoru - z väčšej časti špatne, a len z menšej časti správne.

Najväčšou chybou nášho zákonodarstva je, že sotva vyneseme nejaký zákon, musíme ho hneď nasledujúceho roku meniť, novelovať. Celý rad zákonov ukazuje na to, že moje tvrdenie odpovedá skutku. Poukazujem iba na zákony penzijné a finančné, alebo na zákony o finančnom hospodárení obcí, alebo na dnes rozdelený návrh zákona o zmene volebného riadu do obcí, ktorý zákon sme novelovali pred poldruhým rokom a teraz naprosto nepatrná otázka činí zase potrebnou jeho opätnú novelizáciu. Pamätujem sa, že pri pojednávaní volebného riadu do obcí pred poldruhým rokom padla s nejednej strany otázka, či sú povinné platiť volebné náklady strany, ktoré sa nedostanú k mandátu. Niekožko rečníkov upozornilo na túto závadu a poukázalo na to, že i táto vec musí byť pojatá do zákona. Tento návrh však našiel u vlády len nahluchlé uši a preto je teraz treba tejto novely. Naše zákonodarstvo podobá sa ružovému kmeňu, ktorý každéhoo roku orezávajú, ale trny vždy na ňom zostanú.

Prejednávaná osnova zákona prináša nové ustanovenia vlastne vo štyroch bodoch. Prvé ustanovenie zvyšuje dobu prakse advokátskeho koncipienta s 5 na 6 rokov. Ak chceme byť uprimní a spravedliví, musíme si priznať, že bolo naprosto zbytočné sahať k tejto otázke, lebo hžadala-li vláda v tejto otázke kompromis, tu dnešný stav tomu odpovedá. Po dža predpisu býv. uhorských zákonov činila doba prakse advokátskych koncipientov 3 roky, podža rakúskych zákonov 7 rokov. Kompromis značí dnešný stav, kde doba prakse advokátskych koncipientov činí 5 rokov.

Vláda ani nie je vstave uviesť v dôvodovej zpráve k osnove zákona dôvod závažný, ale len ten jediný, že je veža advokátov; všetky ostatné dôvody mluvia proti. Nuže, pánovia, veď advokácia je koniec koncov povolaním

slobodným. Kto má nadanie, ten sa uplatní i vtedy, keď doba praktikantskej prakse bude činiť 6 rokov, kto však nenadobudne náležitej prakse za 5 rokov, nenadobudne jej ani za 6 rokov. Aby nivó vzdelávania advokátov a praktická spôsobilosť adeptov povolania advokátskeho boly na vhodnej úrovni, to sa nemá riešiť tak, že predižime praktickú dobu koncipientskú, lebo veď na tomto podklade mohli by sme ustanooviť i dobu 10 ročnú, lež túto otázku nútno vyriešiť vo školení právnikov.

Pri vyučovaní právu chcem poukázať len na jednu vec. Dža môjho názoru bolo by vežomi správné, keby vláda zriadila na fakulte právnickej katedru pre vedy sociálne, lebo tu pociťujeme vežký nedostatok. Máme celý prales sociálnych zákonov a vyžaduje si dlhého štúdia, aby sa v nich niekto úplne vyznal, a preca niet na univerzite katedry pre právo sociálne.

Čo sa mňa týče - naprosto chápem a schvažujem, že právnická mládež protestuje proti osnove zákona, že demonštruje, a nezasluhovala by si ani názov mládeže, keby pri takýchto existenčných otázkach so syrovátkou v žilách, kžudne a bez akejkožvek podráždenosti prihliadala na to, ako naše zákonodarstvo znesnadňuje jej existenciu takýmito úplne zbytočnými a neodôvodnenými predpisy. Čo sa mňa týče, schvažujem a osvojujem si demonštráciu a odpor mládeže proti tejto osnove zákona.

Čo sa týče maďarskej menšiny, táto osnova zákona znamená pre mládež maďarskej men- šiny ťažkú krivdu, a bolo by žiaducné, aby maďarskej mládeži nebola znesnadnená možnosť uplatniť sa v povolaní advokátskom a vydobyť si v ňom kus chleba. Situácia je totiž tá, že mládež, patriaca k maďarskej menšine, môže sa len v mizivo malom počte umiestniť v štátnych úradoch a je odkázaná, donútená uplatňovať sa v povolaniach oslobodných. Deti chudobných rodičov, nemajetní mladíci volia povolanie advokátske a veru už v dobe školských štúdií len ozťažka, ba takrečeno za cenu nadžudského strádania sú vstave svoje štúdiá dokončiť, a keď už svoje právnické štúdiá dokončili, tu sa im stavia v cestu takýto zákonný predpis, ktorý im odníma kus chleba, ku ktorému cítili sa byť už blízko.

Znesnadnenie možnosti uplatniť sa v povolaniach slobodných je otázkou národne menšinovou a preto s hžadiska maďarskej menšiny staviame sa roozhodne proti nemu; veď už i umiestenie mládeže slovenskej naráža na vežké ťažkosti na Slovensku, o čo ťažšie je tedy umiestenie mladíka, náležiaceho k maďarskej národnej menšine. I so slovenských petentov dostane sa len vežmi malé procento do štátnych úradov na Slovensku. Na pr. posledne pri obsadzovaní inženierskych miest u riaditežstva železníc v Bratislave bolo prijaté len vežmi malé procento slovenských uchádzačov, a tedy v oč inferiornejšej situácii sme my, maďarská menšina; a preto musíme zaujať rozhoodné stanovisko proti obmedzovaniu uplatňovacej možnosti advokátov, tejto duchovnej elity maďarskej menšiny.

Dajme tomu, že koalícia, verná svojmu zvyku, preca len pretisne túto osnovu a bude z nej zákon. I tu však vyzývam pozornosť vlády na to, že jediným spravedlivým riešením by mohlo byťo, aby na tých, ktorí sú dnes poslucháčmi fakulty právnickej, nevzťahovalo sa tento zákon, a vzťahoval sa len na tých, ktorí sa zapíšu na právnickú fakultu až potom. Tak to prikazuje justicia distributiva, lebo voči tým - ač nie v úzkom smysle slova - je opravdu skrátením práva nadobudonutého, jestliže v povolaní, ktoré za určitú dobu malo niekomu zabezpečiť budúcnosť, oz nenadania vysunuje sa nespravedlivým opatrením možnosť blízkeho dobývania chleba.

Ctená snemovňa! Chcem prehovoriť tiež k druhej otázke, ktorá sa týka invalidného a penzijného zaopatrenia advokátov, kandidátov advokácie, ich vdôv a sirôt. Toto ustanovenie osnovy zákona vzbudilo v kruhoch záujemcov nerozdielnu radosť, ale musí vzbudzovať nerozdielnu radosť i v ostatných, čo sociálne smýšžajú. Tuná neide o advokátov, ktorí zbohatnú, ktorí sa dostanú k svojmu chlebu a pritom nadobudnú majetku, lež iode o advokátov a advokátskych praktikantov, ktorí zostanú v chudobe i v rokoch svojej staroby, a o ich vdovy a siroty. Len jedna chyba je tu, že totiž osnova prenecháva komorám, zda sa majú zapojiť do stávajúcich už sociálnych inštitúcií, alebo - čo je ešte horšia myšlienka - zda komora s ama nemá zriadiť sociálnu inštitúciu. Slovom, osnova nečiní záväzným sociálne poistenie zostárlych advokátov, koncipientov, ich vdov a sirôt. To by sa malo každým pádom napraviťo, lebo omohlo by dojsť k prípadu, že by tu bola komora, ktorá pre nesociálne smýšžanie členov alebo pre inú prekážku neprevedie sociálne poistenie osvojich členov, kým iná komora to prevedie. Za takýchto okolnosti mohlo by dojsť ku kontrastu, že vo dvoch súsedných mestách bol by jeden advokát na svoju starobu poistený, druhý nie. Zákon totiž vyslovuje iba to, že pričlenenie k sociálnemu poisteniu je pre členov advokátskej komory len vtedy záväzné, ak to vyslovila advokátska komora, ináč však nie.

Rovnako tak musím schvažovať ustanovenie osnovy, že autonomia advokátskych komôr na Slovensku bude obnovená. Pravda, i to je len vežmi potichu vyslovené v osnove, lebo je učinené závislým od vôle ministerstva spravedlnosti, kedy má byť uvedená v život samospráva advokátskej komory. Vytýkam pri tejto veci i to, že vo správe dvoch advokátskych komôr, ktoré majú byť znova zriadené na Slovensku, neuplatňuje sa zásada všeobecnej tajnej vožby a pomerného zastúpenia. Správny výbor advokátskych komôr bude podža osnovy menovaný ministrom spravedlnosti a práve preto vidím silný - a priznajme si to uprimne - zahanbujúci kontrast v tom, že kým i tá najmenšia, 300 obyvatežov počítajúca obec má právny obor autonomný vo správe svojich vecí, dotiaž elita spoločnoosti, advokátsky sbor, honosiaci sa s najvyššou duchovnou vzdelanosťou, nemá tohoto právneho oboru vo správe svojej komory. Z tejto príčiny nemôžem prijať toto ustanovenie osnovy.

Taktiež nepokladám za správné, že disciplinárna komisia komory nie je volená z pléna komory, ale že i táto je menovaná. A preca tento tribunál, táto disciplinárna komisia, ktorá vynáša rozsudky v disciplinárnych veciach advokátov, je vežmi dôležitý orgán v živote advokátov a bolo by treba, aby takáto disciplinárna komisia bola volená z pléna advokátskej komory a nie aby bola menovaná ministrom spravedlnosti.

Naväzujúc na to musím vybočiť na vec, ktorá presne snáď ani sem nepatrí, ale preca len súvisí s advokátskym riadom. Je to otázka advokátskych tarifov. Priznajme si uprimne: vec táto je vežmi nepopulárna, ale jednáme-li už o záležitostiach advokátskeho stavu, nesmieme opomenúť venovať niekožko slov i tejto otázke. Je nepopieratežné, že obecenstvo, hžadajúce právnu pomoc, praje si nízke tarify advokátske, naproti tomu advokátsky sbor si praje, aby mal zabezpečené živobytie, t. j. aby mohol zarábať. Ani advokátsky sbor si však nepraje svoju existenciu bezpodmienečne zabezpečiť vysokými advokátskymi tarifami, ale tak, aby mal prácu a zárobok. Najhlavnejšou závadou dnešných advokátskych tarifov je, že nie sú percentuálné, a totiž vo vežkých sporoch sú nízke, v malých sporoch však vysoké. Vláda by preca mohla túto otázku vyriešiť, veď má k tomu všetku možnosť a prostriedká. V malých sporoch musí byť advokátske zastúpenie zlevnené a vo vežkých sporoch zdražené. Za dnešných pomerov hrozne zbujnila advokácia pokútna, a týmto by sa jej mohlo zabrániť. Pravda, prajem každému, aby nikto nemal vežký spor, lebo takto by ho prišiel advokát lacnejšie. (Posl. Jaross [maďarsky]: Dnes sa opravdu rovná rozsudku smrti navštíviť advokátsku kanceláriu!) To je pravda, ale tomu by sa mohlo predísť tak, aby i záujmy obecenstva boly chránené i existencia advokáta zabezpečená.

Tie časti osnovy zákona, proti ktorým som nič nenamietal, prijímam, avšk neprijímam tie jeho časti, proti ktorým som mal námietky oprávnené. (Potlesk poslanců maďarské nár. strany.)

Místopředseda Langr (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je pan posl. Kut. Dávám mu slovo.

Posl. Kut: Slavná sněmovno!

Při formalistní praksi tohoto váženého sboru nebude zajisté nejmenší pochybnosti o tom, že předložená osnova zákona bude přijata, i kdyby snad soukromé mínění jednotlivých pánů členů bylo poněkud odchylné. Já zejména velmi lituji, že zde v poslední chvíli jako řečník pro osnovu přihlásil se vedle zástupce strany Henleinovy i zástupce čsl. strany nár. socialistické, jehož projev jsem měl tu čest poslouchati na nedávném projevu čsl. studentstva, kde jeho projev vyzněl tenorem poněkud jiným. Neosobuji si zajisté právo býti soudcem nad stanoviskem žádného z mých kolegů a domnívám se, že toto stanovisko zaujme akademická mládež už sama.

Slavná sněmovno, předložená osnova zákona vzbudila veliký ohlas ve veřejnosti, a to právem, neboť by bylo velkým omylem domnívati se, že svou formou, svým obsahem a svými tendencemi je něčím, co se dotýká jenom toho úzkého výseku naší akademické mládeže, našich příštích adeptů advokacie. Tato osnova je rázu zásadního. Je to otázka velmi závažná, která nám při tomto jednání tane všem na mysli, a dovolte mi, než přikročím k vlastním meritorním námitkám a poznámkám, abych především upozornil na dvě zásadní, podstatné vady této osnovy.

Zpravodaj o této osnově, pan posl. dr Mareš, byl již tak laskav, že zde vyslovil "politování" nad tím, že tak důležitá a závažná věc se řeší opět jen novelou. Domnívám se, že každý výraz "politování" je výrazem určitého slabošství. Buď vím, co chci, a pak to udělám, nebo nevím, co chci, a pak to dělat nebudu. Ale slovo "politování" je něco, co zabilo ženevskou instituci těmi jejími věčnými "politováními", a slovo "politování" může býti také něco, co zabije celý náš právní řád.

Slavná sněmovno, občan listující v naší Sbírce zákonů a nařízení, po těch celých foliantech, ve kterých se nevyzná, dává jí okřídlený název "tisíc a jedna novela"; a když se podíváme nazpět na celý náš právní vývoj, na celou tu naši legislativní práci, která je uložena v naší Sbírce zákonů a nařízení, pak musí býti mladému člověku, o jehož právní erudici zde dnes krásně mluvíte, z toho náramně úzko. Máme 18 roků zřízeno ministerstvo unifikací, do jehož vínku jsme dali snahu zcelit ve směru určité právní jistoty celý náš právní řád, který pozůstával ze dvou legislativních komplexů. Místo toho stojíme dnes v situaci, že bychom vedle našeho ministerstva unifikací potřebovali ještě další orgán, další instituci, která by nám zcelila normy, které jsme na poli zákonodárném nebo na poli administrativním v pravém slova smyslu za 18 let napáchali.

Říká-li se, slavná sněmovno, že stát je především právní řád, pak se povaha státu projevuje i v jeho právním řádu. A tu se obávám, že sociálně, politicky a kulturně je náš stát právě tak roztříštěný, jako je roztříštěný náš právní řád. Pan předseda vlády dr Hodža byl si toho vědom, když zvláštní institucí jakési právní rady pokusil se v této věci zjednat nápravu. Ale já ose domnívám velmi vážně, že celá tato instituce právní rady není ničím jiným nežli degradací československého parlamentarismu.

Slavná sněmovno, zde bylo nedávno, v předposlední schůzi žalováno panem řečníkem, příslušníkem strany nár. socialistické na.to, kolik tisíc stran, jaké desetitisíce právních norem obsahují sbírky našich jednotlivých administrativních orgánů. Přiznejme si, že žijeme v ovzduší nadprodukce norem, v ovzduší věčného a věčného sekýrování československého občana. To jsou celé liany novel, předpisů, jimiž se má prostý člověk, občan, u něhož neznalost zákona neomlouvá, prokousat, než může vědět, co má dělat. Naši šoféři, a mluvte s nimi, již pomalu nebudou moci jezdit pro samé předpisy, kterými jste je zavalili. Naši četníci nám na úkor bezpečnostní služby nedělají nic jiného, nežli vyplňují věčně formuláře a nepotřebují k tomu žádné právnické erudice. Jsou dnes versírovanější ve znalosti zákonů a předpisů než řada našich advokátů, než řada lidí, od nichž dnes vyžadujete tuto právnickou erudici. Naši stavitelé, slavná sněmovno, aby byli docenty nějakého zvláštního oboru práva pozemního stavitelství, než vůbec začnou kopat základy pro novostavbu. Náš hokynář je pomalu blázen z těch předpisů, kterými ho zavalujete a kterým vůbec nerozumí. Náš zemědělec, a to je jedna z výtek, která se činí i Obilnímu monopolu a všemu tomu hospodářství, se dnes z těchto formulářů chytá za hlavu. Náš československý rozhlas pořádá zvláštní kursy, dialogy, co jsou to branné předpisy. V rozhlase slyšíte rozhovor majora, vojenského odborníka, který mluví s nějakým místním starostou, poněvadž je to taková spousta předpisů, že se v tom nikdo nevyzná. Naši mlékaři aby byli nejenom chemiky, nýbrž také doktory práv, protože oni skutečně dnes nevědí, co mají dělat. Náš průmyslník, který dnes těžce zápolí s krisí, aby si vydržoval celé zvláštní právní oddělení, a náš poplatník, který si vypůjčí peníze a donese je na úřad, vrací se nazpět s pocitem ulehčení, že učinil zadost zákonu a své občanské povinnosti, ale to ulehčení trvá jen tak dlouho, nežli zjistí, že na něco zapomněl a že uvízl na nějakém tom háčku paragrafu, na který nepamatoval.

Na Slovensku máme po 18 letech celé stovky a tisíce spletitých otázek státního občanství, které nám nevyřešila do dneška tato slavná poslanecká sněmovna, jež najednou pro 20 % mladých právníků žádá zvýšenou právnickou erudici.

Slavná sněmovno, náš mladý soudce musí ze svého hubeného platu vzít pár korun, jít do knihkupectví a koupit si tam soukromou práci, sbírku či komentář nějakého specialisty, ministerského úředníka, aby vůbec věděl, komu může dáti z bytu exekuční výpověď, protože zákony, které děláte, ta věčná novela k novele zákona, novelisující zákon ze dne toho a toho, není nic jiného než sbírka nějakých algebraických příkladů. Za literu h dej literu f, ministrům se ukládá, aby to provedli, dá se to do Sbírky zákonů a nařízení, nikdo tomu nerozumí, nikde není žádná souvislost, a tomu se říká seriosní legislativní práce. (Výborně!)


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP