Čtvrtek 14. května 1936

Přítomni:

Předseda Malypetr.

Místopředsedové: Langr, dr Markovič, Košek, Onderčo, Mlčoch, Taub.

Zapisovatelé: Sivák, Vávra.

220 poslanců podle presenční listiny.

Členové vlády: ministři dr Dérer, dr Kalfus.

Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník dr Říha; jeho zástupce dr Mikyška.

Předseda Malypetr zahájil schůzi ve 4 hod. 10 min. odpol. a konstatoval, že sněmovna je způsobilá jednati.

Sdělení předsednictva.

Rozdaný tisk

počátkem schůze: návrh tisk 448 přikázán výboru iniciativnímu.

Předseda (zvoní): Přistoupíme k projednávání prvého odstavce pořadu, jímž jest:

1. Zpráva výboru rozpočtového o usnesení senátu (tisk 433) k vládnímu návrhu zákona (tisky senátu 171 a 182) o výměně dluhopisů vnitřního státního dluhu (tisk 438).

Zpravodajem jest p. posl. Martinásek. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Martinásek: Slavná sněmovno!

Osnova zákona o výměně dluhopisů vnitřního státního dluhu řeší tři otázky vnitřního státního dluhu, které dozrály k definitivní úpravě. Předně je to formální stránka problému úrokového. Materiálně byl tento problém s konečnou platností rozřešen již dříve. Jak známo, stalo se tak na dvakrát v rámci všeobecné úpravy úrokové míry, jejíž snižování bylo cestou, kterou byla u nás řešena otázka dluhů zhodnocených za hospodářské krise. R. 1933 byla to daň kuponová, kterou byl úrok ze státních dluhopisů snížen o 1/6, koncem r. 1935 bylo to vládní nařízení č. 239/ 1935 Sb. z. a n., kterým byl úrok ze státních dluhopisů snížen o dalších 10%, takže celkem snížení činilo 25% a došlo se k 41/3% standardu státních půjček. Obojí zmíněné snížení mělo však za následek, že se kupony nevyplácejí nyní částkami na nich uvedenými, nýbrž se srážkami, což ztěžuje manipulaci a způsobuje někdy nedorozumění. Proto již v důvodové zprávě k vládnímu nařízení č. 239/1935 Sb. z. a n. prohlásila finanční správa za svůj nejbližší úkol výměnu dosavadních titrů za titry nové, tak aby dosavadní ryzí úrok byl zachován, aby však odpadly obtížné srážky.

Druhou otázkou, kterou osnova řeší, jest úprava umořování vnitřního státního dluhu založeného. Jeho pravidelné umořování bylo zastaveno zákonem o půjčce práce do konce r. 1934, finančními zákony na r. 1935 a 1936 až do konce roku 1936. Nahrazeno bylo částečně provisoriem, totiž přijímám státních půjček na úhradu daňových nedoplatků podle zákona o půjčce práce a nákupem dluhopisů z trhu z paušální částky k tomu určené v rozpočtech na r. 1935 a 1936. Podle dosavadních umořovacích plánů vyžadoval by úmor ročně asi 700 mil. Kč, kteroužto částku v dohledné době sotva bude lze k tomuto účelu zařaditi do rozpočtu. Zdá se býti nezbytno, aby umořování vnitřního státního dluhu bylo postaveno na nový základ, t. j. rozvrženo na delší dobu a stejnoměrněji než dosud. Již s ohledem na přechodný dluh, značně vzrostlý v posledních letech, jest třeba konsolidovati vnitřní dluh založený, jehož značná část pro svou blízkou splatnost patřila by spíše mezi dluhy přechodné.

Konečně řeší osnova otázku unifikace vnitřního státního dluhu založeného. Dluh tento skládá se dnes asi z 6 milionů kusů půjček, z toho pod 500 Kč nominální hodnoty 1,440.000 kusů, pod 1.000 Kč nominální hodnoty 1,900.000 kusů. Při tom se liší dobou oběhu, způsobem umořování, úrokovou mírou - je zde 11 stupnic od 2% do 6% - tak také různou hodnotou - je 23 různých hodnot, od 37.50 Kč do 50.000 Kč - liší se také výplatními termíny, zajištěním a pod. Tyto různosti byly způsobeny neustálenými poměry po převratu, ve kterých byly půjčky vydávány a ve kterých bylo obtížno vytvořiti tradici, z části také nutností navazovati na půjčky předpřevratové (na př. IV. státní půjčka, vydaná k odškodnění majitelů válečných půjček). Unifikací zjednodušila by se a zlevnila služba státního dluhu a získali by také majitelé.

Tento trojí úkol má býti splněn výměnou dosavadních státních půjček za unifikační půjčku, která by byla vydána ve čtyřech různých druzích, totiž jako 4 1/2%, 3 3/4%, 3% půjčka umořitelná v 50 letech a jako 3% neumořitelná renta. Zásadně mají býti dosavadní půjčky vyměňovány za typ stejně zúročitelný, hledíc k dosavadnímu ryzímu úroku a beze všeho zkrácení jmenovitého kapitálu. Úroky unifikační půjčky nebudou podléhati žádným srážkám. Výměna nevztahuje se na půjčky, jichž dosavadní čisté zúročení činí méně než 3% (celkem 6 emisí, nehledíc ke stavebním losům) a jejichž zahrnutí do unifikace pro jejich přílišnou rozdílnost působilo nepřekonatelné obtíže.

Pamatováno je však na mimořádnou a zcela volnou výměnu těchto půjček za unifikační půjčku některého ze čtyř uvedených druhů. Výměna má býti zásadně dobrovolná, to je majitelé dosavadních půjček mohou si je také ponechati.

Ač lze očekávati, že většina rozhodne se pro výměnu již pro její výhodnost (nová půjčka bude řádně umořována, kdežto umořování půjček nevyměněných zůstane zatím otevřenou otázkou), přece účel výměnou sledovaný, totiž unifikace a zjednodušení státního dluhu vyžaduje, aby výhodnost výměny, resp. nevýhodnost podržení dosavadních půjček byla zdůrazněna ještě některými opatřeními zvláštními. Bude požadováno - v souhlasu s praksí při konversích obvyklou - aby se ve stanovené krátké lhůtě přihlásili ti, kdož s výměnou nesouhlasí. Přihlášku dlužno učiniti předepsaným formálním způsobem u Poštovní spořitelny, u které dlužno také staré dluhopisy složiti do úschovy. Dluhopisy tyto budou zbaveny sirotčí jistoty, nebudou přijímány za kauce a nebudou obchodovatelny na burse. Konečná úprava těchto dluhopisů je vyhrazena pozdějšímu zákonu. O všech dluhopisech, které ve stanovené lhůtě nebudou u Poštovní spořitelny složeny, bude se předpokládati, že s výměnou souhlasí. Výměnu bude lze efektivně provésti v propadné lhůtě 15 let.

Unifikační půjčka, vyjímajíc typ rentový, bude umořitelná v 50 letech podle soustavy annuitní, takže náklad na úmor a úrok bude po celou dobu stejný. Za zvolnění umořovacího tempa dostane se majitelům náhrady zvýšeným výměnným kursem. Umořování unifikační půjčky má býti zahájeno nejpozději r. 1938. Zároveň má býti obnoveno umořování půjček do unifikace nepojatých, vyjímajíc stavební losy, jichž umořovací tahy budou ob noveny již 1. února 1937. Náklad na úmor dluhů do unifikace nepojatých může býti hrazen emisemi unifikační půjčky, takže nepřímo i tyto dluhy byly by časem do unifikace zahrnuty.

Co se týče finančního nákladu, počítá důvodová zpráva, že nová úprava přinese pokles nákladů na vnitřní státní dluh založený o přibližně 60 mil. Kč ročně, v podstatě v důsledku volnějšího úmoru. Protože však výdaje na státní dluh nejsou hrazeny výhradně všeobecnou pokladní správou, nýbrž také z příspěvků státního fondu, státních podniků a svazků územní samosprávy, kterým snížení přijde částečně k dobru, zvýší se příspěvek vlastní státní správy na službu státního dluhu asi o 85 mil. Kč, z čehož však asi 40 mil. Kč doufá důvodová zpráva vyrovnati zvýšeným saldem státních podniků.

Rozpočtový výbor projednal ve schůzi dne 8. května 1936 usnesení senátu k vládnímu návrhu zákona o výměně dluhopisů vnitřního státního dluhu, projevil souhlas s tímto usnesením senátním a doporučuje je ke schválení posl. sněmovně beze změny. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): K této věci je přihlášen řečník. Zahájím proto rozpravu.

Podle usnesení předsednictva navrhuji lhůtu řečnickou 30 minut. (Námitky nebyly.)

Námitek není, navržená lhůta je schválena.

Přihlášen je na straně "pro" p. posl. Bergmann. Dávám mu slovo.

Posl. Bergmann: Slavná sněmovno!

Sněmovna projednává jeden z nejdůležitějších hospodářsko-finančních zákonů, který znamená dokončení konverse státního dluhu po stránce formální. Jestliže jsme měli dosud asi 47 typů různých státních půjček, budeme mít na příště podle osnovy zákona jenom 4 typy, to je 4 1/2% půjčku, která slučuje dosavadních 9 typů, 3 3/4 % půjčku, která slučuje 8 typů, a 3% umořitelnou půjčku, která slučuje 21 typ, a konečně 3% neumořitelnou rentu, která slučuje asi 9 typů našich půjček. Konverse týká se asi 23.312 mil. Kč vnitřního dluhu založeného. Náš nezaložený krátkodobý dluh v pokladničních poukázkách činí okrouhle 7.462 mil. Kč, zahraniční dluh okrouhle 8.160 mil. Kč a státovkový asi okrouhle 2.000 mil. Kč. To znamená, že máme státního dluhu dohromady okrouhle 41 miliard Kč; od r. 1930 zaznamenáváme vzrůst státního dluhu o 8 miliard Kč. Výměnou krátkodobých pokladničních poukázek dostaneme se jistě k přeměně také tohoto krátkodobého dluhu na dluh dlouhodobý, takže bychom tím skončili konsolidaci našeho státního dluhu.

Pan ministr financí dr. Kalfus při projednávání této osnovy v rozpočtovém výboru projevil optimistický názor, že není potřebí u nás míti příliš mnoho obav ze skutečnosti, že po dobu krise zvýšil se náš státní dluh o 8 miliard Kč, poněvadž následkem snížení úrokové míry zůstane služba úroková vlastně na stejné výši jako nyní, a uvedl také, že proti předválečné relaci nemáme veliký státní dluh, poněvadž bychom mohli míti vzhledem k předválečné relaci dluh 49 miliard Kč.

Pan ministr financí se zároveň také dotkl některých důležitých otázek, souvisících s finanční rovnováhou našeho státního hospodářství. Uvedl zejména důležitou otázku nákladů veřejné správy a tvrdil, že prý tento náklad svou dnešní výší překročuje již číslice z doby předkrisové. Poněvadž již několikráte bylo rozhodujícími činiteli státními prohlášeno, že osud zaměstnanců veřejných souvisí s otázkami rozpočtovými a že také úzce souvisí s reformou státní správy, považoval jsem za svou povinnost, abych právě o tomto passu vývodů pana ministra dr Kalfuse zde promluvil.

Jest viděti, že dostáváme se celou reformou státní správy do začarovaného kruhu. Nevím, neznaje číslic, o něž se opírá pan ministr financí, jak by bylo možné dnes tvrditi, že náklad na státní správu vzrostl již natolik, že je vyšší, než byl před dobou krisovou. Nedovedu dosti dobře pochopiti toto tvrzení, když uvážím, že máme v mnoha resortech státní správy neobsazeno několik desítek tisíc volných míst, docilujeme tedy značných úspor, že máme také u snesením vlády předepsaný 10 % interkalář, který znamená při našem nákladu osobním přibližně kolem 400 mil. Kč. Jestliže se tedy snad přece jen zvýšil náklad na státní administrativu, pak ne na vlastní správu, nýbrž na bezpečnost tím, že bylo přijato několik desítek tisíců nových četníků, bezpečnostních a finančních strážníků.

Budiž mi dovoleno, abych ukázal na několika cifrách, zda je možno tvrditi, že by náklad na státní administrativu byl tak vysoko stoupl, že by převýšil již číslice z doby předkrisové. Když jsme projednávali r. 1926 zákon platový, bylo počítáno v důvodové zprávě, že si tento zákon vyžádá osobního nákladu okrouhle 700 mil. Kč. Tehdy posl. sněmovna povolila vládě úhradu tohoto zvýšeného vydání v různých daních, zejména ve zvýšení daně cukerní, lihové atd., kteréžto zvýšení a zavedení nových daní vyneslo státní pokladně téměř 1.200 mil. Kč.

Podíváme-li se na účetní uzávěrku z r. 1926, vidíme, že osobní náklad klesl proti r. 1925, kdy ještě nebyl účinným nový platový zákon, o 339,645.000 Kč. Stejně r. 1927 se zase snížil tento osobní náklad proti r. 1926 okrouhle o 80 mil. Kč, a r. 1930 osobní náklad podle účetní uzávěrky činil proti r. 1925 o 472 mil. Kč méně nežli v r. 1925, kdy ještě zákon nebyl v účinnosti, přes to, že se tehdy poskytl zaměstnancům vánoční příspěvek a že se provedlo zrovnoprávnění staropensistů.

Podíváme-li se do účetní uzávěrky za rok 1931 vidíme, že bylo docíleno osobních úspor okrouhle 348 mil. Kč, r. 1932 okrouhle 305 mil. Kč, r. 1933 pak okrouhle 315 mil. Kč; a vedle toho r. 1933 přišly platové srážky, které vynesly okrouhle 382 mil. Kč. R. 1934 bylo docíleno podle účetní uzávěrky úspor okrouhle 19 mil. Kč a srážky platové vynášely 530 mil. Kč.

Podíváme-li se tedy na tyto číslice, je pochopitelná pochybnost, že by mohl náklad na státní administrativu nyní stoupnouti na tolik, že by převyšoval náklad z doby předkrisové. Prostě účetní uzávěrky zde dokazují, že bylo ušetřeno tolik set mil. Kč, že není možno, aby dnes náklad na státní administrativu převyšoval náklad z doby předkrisové. Ostatně i sama účetní uzávěrka z r. 1930, to byl první rok krisový, nám říká, že osobní vydání vlastní státní správy činila 27.19 % celkových výdajů a v r. 1934 30 99%. Ale musíme uvážiti, že rozpočet klesl sám o 3 miliardy, takže je přirozeno, že procento tohoto osobního nákladu se zvýšilo, poněvadž bylo vypočítáno z menší základny rozpočtové, která se snížila o celou třetinu.

Stejný poměr byl také u státních podniků, takže subsumujeme-li i státní podniky- pod státní administrativu celkovou, není možno věřiti, že by byl náklad na státní administrativu nyní tak stoupl, že by převyšoval číslice z r. 1929, tedy z doby předkrisové.

Pan ministr financí dr Kalfus vážně promluvil k naší veřejnosti, aby se konečně provedla reforma státní správy. Jistě že všichni občané a my s nimi velmi toužíme po tom, abychom se dočkali nějaké reformy státní správy. Volá se již od r. 1919, od převratu, po reformě státní správy, ale za celých těch 17 let jsme se nedostali ani krok kupředu. Já sám zde ve sněmovně již po 14 let upozorňuji na vady státní administrativy, přednáším také podněty, jak by se měla státní administrativa reformovati, ale nedostali jsme se dále, než že jsme se roku 1924 usnesli na zákonu, který v prvé své části ukládá nejen vládě, nýbrž také státní administrativě, aby se vážně zabývala reformou státní správy. Ale tato první část zákona č. 286 zůstala vlastně na papíře. Říká-li tento zákon, "organisace veřejné správy budiž zrevidována a vybudována ve všech stupních a odvětvích s jednotného hlediska a účelně", říká-li dále, "budiž vyřešena otázka příslušnosti jednotlivých ministerstev a tato příslušnost budiž přesně vymezena", ukládá-li dokonce vládě, aby do 31. prosince 1925 předložila příslušné zákonné osnovy, které by vyřešily otázku příslušnosti ministerstev - a vidíme-li, že se nic nestalo, nýbrž naopak, že celá státní administrativa byla daleko více komplikována nežli před tím, že se jí také ukládají nové a nové úkoly, tedy se mi zdá, že jsme se dostali do začarovaného kruhu, ze kterého neví nikdo žádného východiska. Provedli jsme tuhou centralisaci, která znamená značné zvolnění běhu státní administrace a přirozeně také vzrůst nákladů na tuto státní administraci.

Konečně říká zákon č. 286: "Správní úkoly vyšších orgánů buďtež přeneseny na orgány nižší". My však pozorujeme úplně pravý opak. To, co dříve vyřizoval okresní úřad, vyřizuje dnes zemský úřad, to, co vyřizoval zemský úřad, vyřizuje dnes ministerstvo vnitra, a to, co dříve vyřizovalo ministerstvo vnitra, vyřizuje dnes celá vláda. Tedy úplně opačnou cestou se béřeme ve své životní praxi, nežli jak předpisuje zákon čís. 286.

Konečně také ukládá tento zákon, aby správní řízení bylo zjednodušeno a jednotně upraveno. Dosud se o to nikdo nepokusil. Jenom některé resorty se pokusily aspoň o sbírku svých normativních předpisů, zákonů a norem. Tak ministerstvo veř. prací vydalo sbírku zákonů, nařízení a předpisů pro státní službu stavební v Československé republice. Je to velmi bohatá materie 7 svazků, čítajících 7150 stran, ve kteréžto knížce je uvedeno 1366 norem.

Konečně pánové Havelka a Placht se pokusili ve školské správě o takovouto sbírku zákonů a nařízení. Tato příručka školské a osvětové práce má 1930 stran. Uvažme, že jsou to jen ze dvou úseků sebrané materie. Má-li státní služba stavební v Československé republice předpisů 7 svazků, čítajících 7150 stran, pak se nedivte, že se nemůžeme hnouti s investicemi, že to musí jíti pomaloučku, když je zde tolik předpisů vydáno a je zde takový právní chaos.

Konečně zákon č. 286/1924 předepsal, aby důležité správní předpisy, jichž používání vzhledem k provedeným podstatným změnám působí praktické obtíže, byly sestaveny a cestou nařizovací znovu vyhlášeny. Od té doby uplynulo 12 let, a nestalo se zase nic. Plujeme v síti zmatků a spletí norem, počínajíc dobou Marie Terezie až na naše časy. Při spletitějších otázkách musí se referenti prokousávati touto spletí nařízení, 100 let starých zákonů a výnosů, a pak se nedivte, že státní administrativa u nás je čím dál dražší. (Předsednictví převzal místopředseda dr Markovič.) Kdyby zde byly pomůcky, kde by byly sebrány všecky předpisy, aby každý referent nemusil rozložiti kolem sebe tolik zákoníků, ať státních, zemských, nebo jiných a prokousávati se těmito předpisy, nežli rozhodne, kdyby zde měl sbírku, mohl by býti hotov se složitým aktem za několik hodin, kdežto takhle mu to trvá ne už několik dnů, nýbrž několik týdnů, nežli může rozhodnouti. Z toho vyplývá veliká potřeba legislativního archivu, který by měl za úkol: získati spolehlivou sbírku všeobecných norem práva platného a recipovaného, republikaci norem nečeskoslovenských a dále zrevidovati vydané zákony, byly-li všechny provedeny a zejména byla-li k nim vydána prováděcí nařízení. Myslím, že by se to vyplatilo, kdybychom začli aspoň s této stránky prováděti reformu státní správy. Kdyby si vláda vybrala několik schopných a zkušených administrativních úředníků a několik soudců a uložila jim, aby dali dohromady legislativní archiv, a kdyby nelitovala na to prostředků, ať to stojí několik milionů, myslím, že by pak ušetřila stamiliony, kdyby zde byly takové příručky, kterými by se mohli říditi referenti při vyřizování našich administrativních úkolů.

My jsme se pouze usnesli na komisi pro reformu státní správy. Trvalo to 8 let, nežli byla ustavena. Nyní její činnost trvá již jedno tříletí, ale s reformou státní správy jsme se nedostali ani krok kupředu. Pánové v této komisi se zabývají normalisovaným papírem a normalisovanými obálkami; to je sice hezká věc, ale myslím, že k tomu nepotřebujeme míti vědeckou komisi, to mohou vyříditi kancelářští úředníci mezi sebou, takové komise není zapotřebí k tomu, aby se zabývala těmito věcmi, nýbrž k tomu, aby se zabývala materií k zjednodušení státní administrativy a zjednodušení úřadování vyřešením a rozšířením kompetence a rozšířením odpovědnosti, aby naše správa byla hybná a precisní.

Za to druhá část zákona č. 286/1924 byla provedena do všech důsledků prostě proto, že se dotýkala osobních úspor a zejména také právních poměrů veřejného zaměstnanectva. Jestliže dnes projednáváme osnovu zákona o konversi státního dluhu, musíme přiznati, že byly to organisace státně-zaměstnanecké, které vládě doporučovaly její provedení a doporučovaly také snížení úrokové míry ve svém vlastním zájmu, doufajíce, že, bude-li toto všecko provedeno, zlepší se také jejich situace, že budou odvolány nebo podstatně sníženy srážky; ale jak situace ukazuje, zdá se, že není mnoho naděje, že provedením těchto návrhů, které navrhovaly organisace státně zaměstnanecké, přijde jim také něco z toho k dobru.

Prosím, snížení úrokové míry bylo jistě děláno za tím účelem, aby bylo umožněno podnikání, zejména podnikání soukromé zlevněním režie a snížením této režie o úrokovou službu, že také se mohlo, mělo očekávati a očekávalo, že v důsledku snížení úrokové míry sníží se také ceny životních potřeb a sníží se zejména také činže; ale prosím, snížení úrokové míry bylo provedeno, avšak indexy cenové se nehnuly, a jestliže se hnuly, tedy nahoru. Nehnuly se také činže. Platíme stejně vysoké činže a nyní v bytech, které byly vyloučeny z ochrany nájemníků, platí se ještě větší činže; v důsledku snížení úrokové míry pro nájemníky nedosáhlo se žádné úlevy.

Stejně je to také nyní s provedením konverse státního dluhu, které jistě přinese státní pokladně značné ulehčení, ale naděje státních zaměstnanců, že z toho budou něco míti, jsou naprosto zklamány. Stejně také navrhovaly organisace zaměstnanecké, aby byly zavedeny bonifikace pro řádné poplatníky. Stejně navrhovaly také likvidaci daňových nedoplatků; a jestliže za první čtvrtletí tohoto roku zaznamenáváme, že příjmy daňové vzrostly o 420 mil. Kč, je to přirozený důsledek těchto opatření. Ale zase se nemohou státní a veřejní zaměstnanci oddávati žádným nadějím, že z toho, poněvadž byly realisovány jejich návrhy, budou také něco míti.

Jestliže se situace hospodářská také lepší, o čemž svědčí zejména počet přistavených vagonů, je jistě potřebí, aby pan ministr financí zaujal přátelské stanovisko i k některým ožehavým požadavkům a otázkám státních zaměstnanců, aby se zejména nevyskytovaly námitky, jako se to stalo při jednání o provedení 4. etapy staropensistů; nejvyšší kontrolní účetní úřad přichází s námitkami, že pro to není úhrady, ministerstvo vnitra přichází s námitkami, že prý vláda není zmocňovacím zákonem oprávněna zvyšovati státní vydání. Na mne to činí dojem, že proto se čin tyto námitky, že z úpravy 4. etapy staropensistů nebudou ti, kteří tyto námitky dávají na papír, nic míti, poněvadž páni měli vznésti námitky - jak nejvyšší účetní kontrolní úřad, tak také ministerstvo vnitra - loňského roku, když vláda snižovala srážky pro státní zaměstnance o 30 %. Na to také nebyla úhrada a také tedy mohla býti pochybnost, zdali vláda je zmocněna zvyšovati státní vydání tím, že zmírní srážky platové. Tenkráte páni neměli námitek. Nemohu se ubrániti dojmu, že tenkrát nebylo námitek, poněvadž jim to šlo do kapes, na IV. etapě staropensistů nemají zájmu, proto jsou námitky.

Tyto námitky jsou naprosto nicotného rázu, poněvadž nejen že je zde praejudic, ale zmocňovací zákon říká také něco, že vláda může činiti opatření, která mohou zabrániti hospodářským škodám a hospodářským poruchám. Domnívám se, že přeložením výplatního termínu na 10. bylo způsobeno mnoho hospodářských poruch; vždyť také obchodní a živnostenské komory žádají, aby toto opatření bylo zrušeno. Snížením kupní síly 350.000 zaměstnaneckých rodin byla způsobena také hospodářská porucha a vláda je podle zmocňovacího zákona zplnomocněna o této věci rozhodnouti. A konečně máme zde praejudic, že vláda povolila 14 mil. Kč ze státní pokladny pro mlynáře a odůvodňovala to tím, že je zplnomocněna činiti opatření k odstranění hospodářských poruch. Tedy byla-li zde obava z hospodářské poruchy, že by se zabrzdila cirkulace statků a že by nebylo možno dodržeti maximální ceny moučných výrobků, myslím, že tu také nastaly hospodářské poruchy všemi opatřeními, která jsme v posledních letech na státních zaměstnancích provedli.

Konečně i národní hospodáři, kteří se zúčastnili různých anket, poukazují, že jednou cestou, jak bychom se mohli dostati z krise, je zvýšení kupní síly občanstva. Domnívám se, že kdyby byly splněny zásadní požadavky odborových organisací, zejména pracovního souručenství státních zaměstnanců, že by tím mohl také nastat obrat k lepšímu, poněvadž zaměstnanci by to, co by získali, nenosili do záložen, nýbrž do krámů, živnostníkům a obchodníkům, přivodili by větší cirkulaci statků a tím zvýšení peněžního obratu a zlepšení hospodářské situace. Rozumové důvody tedy mluví pro to; a zvítězily-li tyto rozumové důvody v Anglii, která odvolala srážky, ve Švédsku, které nejenže srážky odvolalo, nýbrž znovu upravilo platy veř. zaměstnanců, zvítězily-li ve Španělsku, kde byly také srážky odvolány, v Belgii, v Norsku a v Americe, myslím, že by konečně měly také zvítězit u nás. Prohlašuji, že budeme pro osnovu zákona o konversi státních papírů hlasovat. (Potlesk.)


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP