Čtvrtek 7. května 1936

Začátek schůze ve 3 hod. 25 min. odpol.

Přítomni:

Předseda Malypetr.

Místopředsedové: Mlčoch, dr Markovič, Langr, Košek, Taub.

Zapisovatelé: R. Böhm, Dubický.

208 poslanců podle presenční listiny.

Členové vlády: ministři dr Dérer, dr Franke, Najman.

Z kanceláře sněmovny. sněm. tajemník dr Říha; jeho zástupci Nebuška, dr Záděra.

Předseda (zvoní): Zahajuji 42. schůzi poslanecké sněmovny.

Sněmovna je způsobilá jednati.

Ministerstvo vnitra sdělilo přípisem ze dne 29. dubna 1936, č. j. 31.336/1936-7, že na místo posl. Dvořáka, který nálezem volebního soudu ze dne 25. dubna 1936, č. 60/ 36, pozbyl mandátu, povolalo podle §u 56 řádu volení do posl. sněmovny jako poslance Karla Procházku, horníka v Plzni, a že mu vydalo ověřující list poslanecký.

Jmenovaný dostavil se do dnešní schůze.

Poněvadž před tím podle §u 6 jedn. řádu v kanceláři sněmovní podepsal slibovací formuli, přistoupíme ke slibu podle §u 22 úst. listiny a §u 6 jedn. řádu tím způsobem, že přečtena bude ústavou předepsaná formule slibovací, pan posl. Procházka ke mně přistoupí a vykoná slib podáním ruky a slovem "slibuji".

Žádám o přečtení slibovací formule. (Poslanci povstávají.)

Sněm. tajemník dr Říha (čte):

"Slibuji, že budu věren republice Československé a že budu zachovávati zákony a mandát svůj zastávati podle svého nejlepšího vědomí a svědomí."

Předseda (zvoní): Žádám pana posl. Procházku, aby ke mně přistoupil a podáním ruky vykonal slib.

Posl. Procházka (podávaje předsedovi ruku): Slibuji. (Poslanci usedají.)

Sdělení předsednictva

Dovolené

podle §u 2, odst. 4 jedn. řádu dal předseda: na dnešní den posl. Onderčovi, Klimentovi, Bruknerovi, dr Köllnerovi, Soglovi, Stanglovi, Jäkelovi, Obrlikovi, inž. Künzelovi, inž. Peschkovi, F. Nitschovi, inž. Richterovi, dr Jillymu; na dnešní a zítřejší den posl. Pikovi, Rechcíglovi, dr Clementisovi, Petráškovi, Schmidkemu.

Omluvil se

nemocí posl. Kunz.

Lékařské vysvědčení předložil posl. Líška.

Změny ve výborech.

Do výboru ústavně-právního vyslal: klub poslanců "Sudetendeutsche und Karpathendeutsche Partei" posl. inž. Richtera a Birke za posl. dr Peterse a dr Neuwirtha; klub poslanců komunistické strany Československa dne 5. května 1936 posl. dr Jar. Dolanského za posl. B. Köhlera a posl. Slanského za posl. Švermu, dne 6. května 1936 posl. Kopeckého za posl. dr Clementise; klub poslanců "Deutsche sozialdemokratische Arbeiterpartei" posl. Köglera za posl. Jaksche.

Od vlády došlo.

Předseda vlády sdělil přípisem ze dne 29. dubna 1936, č. j. 3161/1076/S/36 m. r., že při podpisování zákonů a nařízení podle ustanovení §u 1 zákona ze dne 9. dubna 1920, č. 294 Sb. z. a n., jakož i v případě nepřítomnosti v ministerské radě, při vedení resortní agendy atd. zastupuje pana ministra financí dr Kalfuse pan ministr školství a nár. osvěty dr Franke.

Ze senátu došlo.

Předseda senátu NSRČ sdělil přípisem ze dne 5. května 1936, k tisku 182-IV sen.1936, že senát projednala přijal v 31. schůzi dne 5. května 1936 osnovu zákona o výměně dluhopisů vnitřního státního dluhu.

Došlá vládní nařízení

přikázána výborům:

soc.-politickému vládní nařízení:

ze dne 20. dubna 1936, č. 102 Sb. z. a n., kterým se prodlužuje platnost vládního nařízení ze dne 29. dubna 1935, č. 102 Sb. z. a n., jímž se upravují pro přechodnou dobu v textilní výrobě pracovní podmínky dělnictva (přípis předs. vlády ze dne 27. dubna 1936, č. j. 9616/1936 m. r.),

ze dne 24. dubna 1936, č. 108 Sb. z. a n., kterým se prodlužuje platnost hromadných smluv pracovních (přípis předs. vlády ze dne 30. dubna 1936, č. j. 9941/1936 m. r.);

ústavně-právnímu a rozpočtovému vládní nařízení ze dne 21. dubna 1936, č. 101 Sb. z. a n., o některých opatřeních týkajících se Fénixu, životní pojišťovací společnosti ve Vídni, ředitelství pro republiku Československou v Praze (přípis předs. vlády ze dne 27. dubna 1936, č. j. 9617/36 m. r.).

Došly odpovědi

min. školství a nár. osvěty na dotaz posl. dr Holoty č. D 73-IV,

min. vnitra na dotaz posl. dr Neumana č. D 81-IV.

Rozdané tisky

počátkem schůze:

Vládní návrhy tisky 431 a 432 - přikázány výborům zahraničnímu a živn. obchodnímu.

Zprávy tisky 429 a 435.

Odpovědi tisk 423 (I až VII).

Interpelace tisk 424 (I až XVII).

Návrh tisk 428 - přikázán výboru iniciativnímu.

Těsnopisecké zprávy o 34. a 35. schůzi posl. sněmovny.

Imunitnímu výboru

přikázal předseda písemnou žádost posl. Kuta, aby proti posl. Vallo zakročeno bylo podle §u 51 jedn. řádu pro urážlivý výrok, jehož proti němu použil ve 40. schůzi posl. sněmovny dne 29. dubna t. r., k podání písemné zprávy podle odst. 2 §u 51 jedn. řádu do 8 dnů.

Předseda (zvoní): Přistoupíme k projednávání prvého odstavce pořadu, jímž jest:

1. Zpráva výborů kulturního a rozpočtového o usnesení senátu (tisk 380) k vládnímu návrhu zákona (tisky sen. 112 a 149), jímž Československý stát nabývá sbírek Společnosti vlasteneckých přátel umění v Čechách (tisk 397).

Zpravodaji jsou: za výbor kulturní p. posl. Otáhal, za výbor rozpočtový p. posl. Vičánek.

Dávám slovo prvému zpravodaji, za výbor kulturní, p. posl. Otáhalovi.

Zpravodaj posl. Otáhal: Slavná sněmovno, vážené dámy a pánové!

V minulém týdnu jsme projednávali velmi důležitý zákon o obraně státu. Ale na kolbišti světovém se odehrávají zápasy nejen silami hmotnými, nýbrž jsou vedeny také zápasy o duševní majetek národů a států, jsou vedeny boje kulturní, které sice jsou nekrvavé, ale mnohdy veliké důležitosti a výsledky jejich jsou dalekosáhlé, takže se může státi, že jen ty národy zůstanou vítězi, které jsou kulturně zdatnější a vyspělejší. Kulturu národa lze posuzovati s rozmanitých hledisek: s hlediska vědeckého, uměleckého, mravního. A dnes v předložené osnově máme se obírati právě kulturou národa s ohledu uměleckého.

Každý národ se honosí kulturou nejenom doby současné, nýbrž také kulturou dob dávno minulých. Máme národy starověké, jako byli Řekové a Římané, jejichž kulturu té doby obdivuje ještě dnes celý svět, a cizinci přicházejí do těchto zemí, aby shlédli památky kultury starověku. I náš národ náleží k národům kulturně vyspělým a může se chlubiti kulturou mnoha staletí z dob předcházejících. Bohužel sbírky a památky této kultury se nezachovaly v takovém množství v našich zemích, aby to odpovídalo kultuře naší v dobách, kdy byla na nejvyšším bodu svého úspěchu.

Již v roce 1348 stala se Praha střediskem kultury středoevropské, když zřízena u nás universita. A v umění pokračovaly pak naše země za doby Václava II., Karla IV., za doby Vladislava Jagejlovského, a pak později nahromaděny umělecké sbírky za Rudolfa II.

Země naše byly vyhledávány jako středisko kultury severních evropských států. Ale do našich dějin zasáhly bouřlivé doby, ve kterých bylo zničeno množství naší kultury a hlavně našeho umění. Byly to doby husitské, kdy zničeno bylo veliké množství uměleckých památek v kostelích, v klášteřích, na hradech a v palácích. Nicméně přece jenom zůstaly ještě země koruny české bohatou pokladnicí uměleckých památek. A že tomu skutečně tak bylo, bylo pozorovati ještě tím, že Praha se honosila bohatými sbírkami uměleckými v době pozdější, za Rudolfa II.

Velikou pohromou pro naše umělecké sbírky byla doba války třicetileté, kdy sbírky, nahromaděné v našich zemích, byly rozváženy do všech okolních zemí, kdy sbírkami našimi byla obohacena musea a galerie v Mnichově, Drážďanech, ve Štokholmu, v Kolíně n. R. a v různých okolních zemích a státech. Mnoho z uměleckých děl bylo také prodáno do ciziny, ale přece ještě se zachovaly některé na zámcích šlechty české. Když se Rakousko zmocnilo zemí koruny České, byla ještě veliká část sbírek odvezena do Vídně, a marně se namáhali zástupcové českého národa, aby Praha byla umělecky vybavena; všechna snaha směřovala k tomu, učiniti Vídeň střediskem říše nejenom v ohledu hospodářském a státním, nýbrž také v ohledu uměleckém.

A tu konečně koncem 18. století seskupili se čeští vlastenci ve "Společnost vlasteneckých přátel umění", aby zachránili alespoň to, co v zemi zůstalo, a aby přivezli anebo přinesli do země České zpět to, oč byla země Česká v dobách minulých ochuzena. Tato společnost neměla dostatečných prostředků, ale získáváním mecenášů a konáním sbírek přece se jí podařilo nahromaditi značné umělecké sbírky v Praze. Bylo očekáváno, že po převratě budou naše umělecké sbírky doplněny tím, co nám bude z Vídně vráceno. Leč tato naše naděje byla zklamána, a zůstaly nám jenom právě sbírky Společnosti vlasteneckých přátel umění. Náš stát a naše hlavní město postrádají právě to, čím se honosí hlavní města jiných států - umělecké galerie a umělecké sbírky Sbírka přátel umění byla již od převratu považována za galerii státní. Ale Společnost přátel umění po převratě, kdy pramen příjmů téměř vyschl, neměla prostředků, aby mohla zdolati všechny požadavky, které uchování sbírek na ni kladlo. Nebylo budov, kde by sbírky mohly býti umístěny, a sbírky stěhovány byly z jednoho paláce do druhého a umístěny pak v Rudolfinu, nynější poslanecké sněmovně, a konečně v budově Městské knihovny.

Konečně změna poměrů a starost o zachování těchto sbírek donutily Společnost přátel umění, aby požádala stát a vládu o převzetí sbírek do státní správy. Dohoda sjednána byla 3. února 1933 se zpětnou platností od 1. ledna 1932. Nejdůležitější částí v této dohodě bylo to, že sbírky Společnosti přátel umění stanou se vlastnictvím státu, jakmile příslušný zákon nabude platnosti. Společnost také po tomto zákoně změní své stanovy, přemění se ve "Společnost přátel státní galerie" jako v jiných hlavních městech.

Stát převezme tedy sbírky Společnosti přátel umění. Sbírky tyto, které representují částku asi 60 mil. Kč a obsahují l.366 obrazů, 170 plastik, 4.209 kreseb a 6.368 rytin, rozděleny jsou ve dva oddíly. Jeden oddíl, který obsahuje staré umění až do konce 18. století, obsahuje 7 obrazů mistra Třeboňského, 1 obraz Dětřicha Pražského, 15 obrazů Škrétových, obrazy Brandlovy a obrazy Renerovy, z cizích mistrů jeden obraz Dürerův, jeden Holbeinův, jeden Van Dyckův, dva Cranachovy a 4 Rubensovy. Novější umění je zastoupeno čelnými díly umělců českých. Jsou tam 3 obrazy Mánesovy, obrazy Čermákovy, Brožíkovy, Mařákovy, Schwaigrovy, Slavíčkovy mimo plastiku Myslbekovu a je tam velký výběr umělců německých a mistrů zahraničních.

Stát má přejmouti tyto sbírky za úhradu, a to předně za úhradu věcné režie, za úhradu nákladů se správou obrazárny, převezme personál, bude platiti pense dřívějším zaměstnancům a převezme dluhy Společnosti, které ke konci r. 1935 činí 392.658 Kč. Nové Společnosti přátel státní galerie bude stát platiti ročně 50.000 Kč, kterých však nevyužije Společnost pro sebe, nýbrž naopak k propagaci, získávání mecenášů a přátel umění, a mimo to bude zařazena do státního rozpočtu do ministerstva školství zvláště částka 1 mil. Kč, kterého má býti užito k rozmnožení sbírek uměleckých.

Je jistě uznání hodno, že Společnost přátel umění ještě i tehdy, když odevzdává státu sbírky tak hodnotné, stará se, a by tyto sbírky nebyly zkracovány a aby bylo zabezpečeno jejich rozmnožování a jejich rozvoj. Jest jisto, že tím stát a také zákonodárné sbory, když právě tuto osnovu zákona o převzetí sbírek schválí, vykonají svou povinnost zachránit umělecké sbírky jako doklady kultury českého národa a přispějí tím k umělecké výchově lidu, když sbírky tyto budou lidu přístupny, ale také vychovají národu umělecký dorost. Praha jako hlavní město bude tím zbavena nedostatků, které má vůči jiným hlavním městům, a stane se střediskem uměleckého a kulturního života celého našeho národa a státu. A konečně bude tím způsobeno, že umělecké sbírky nebudou v rukách cizích, nýbrž jako doklady naší dávné kultury stanou se majetkem státu a národa. Tím bude vykonáno velké dílo na obranu národa po stránce kulturní a bude to také pobídkou mladým silám uměleckým, aby se snažily dosíci velikosti mistrů umění z dob uplynulých; ale také před cizinou vymůže si stát a národ uznání, že se snaží nejen dějinami svými vyrovnati se státům a národům jiným, nýbrž že také kulturou a památkami kulturními postaven bude on i hlavní město na roveň všech ostatních kulturních států.

Z těchto důvodů doporučuje kulturní výbor, aby osnova zákona, jímž československý stát nabývá sbírek Společnosti vlasteneckých přátel umění, byla schválena ve znění vládou navrhovaném. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Dávám slovo druhému zpravodaji, za výbor rozpočtový, p. posl. Vičánkovi.

Zpravodaj posl. Vičánek: Slavná sněmovno!

Kladu si za čest podati jménem rozpočtového výboru zprávu k předloženému usnesení senátu, kterým československý stát nabývá sbírek Společnosti vlasteneckých přátel umění v Čechách.

Zpravodaj výboru kulturního kol. Otáhal obšírně objasnil velikost tohoto činu, nesmírnou cenu, uměleckou a kulturní hodnotu všech těchto sbírek a mně zbývá povinnost zabývati se usnesením senátu po stránce rozpočtové.

Smlouva se Společností vlasteneckých přátel umění byla sjednána ledna 1931. Tímto usnesením senátu, které se stane zákonem, nabývá jednak stát značného majetku a jednak béře na sebe určité povinnosti. Majetek, který stát přebírá, odhaduje se asi částkou 60 mil. Kč. Jak již bylo vypočítáno, obsahují sbírky 1.366 obrazů, 6.386 rytin, 170 plastik a 4.209 kreseb. Částka 60 mil. Kč, kterými se odhadují všechny tyto sbírky, je ovšem jen přibližná, poněvadž je těžko přesně odhadnouti cenu všech těchto, zejména starých obrazů. Naproti tomu stát přebírá určité povinnosti. Především jsou to dluhy Společnosti, které k 1. lednu m. r. činily 727.144 Kč. Poněvadž však z toho dluhu je částka 334.486 Kč dluhem u ministerstva školství a nár. osvěty a převzetím sbírek sama sebou padne, přebírá stát ve skutečnosti na dluzích pouze 392.658 Kč.

Zákonem se dále zavazuje stát, že bude dotovat společnost nově utvořenou nebo lépe řečeno základy budoucí státní galerie částkou 1 mil. Kč ročně, ze které mají býti rozmnoženy všecky tyto dosavadní sbírky přejímané.

Dále se stát zavazuje dávati roční podporu 50.000 Kč společnosti, která bude změněna na Společnost přátel státní galerie, kteréžto částky ovšem bude využito zase ve prospěch budoucí státní galerie. Zákon dále ukládá povinnost státu, aby převzal jednak zaměstnance, kteří již požívají zaopatřovacích platů - ty ovšem jsou nepatrné a činí pouze okrouhle 8.000 Kč ročně - a konečně, aby převzal podle možnosti všechen personál dosavadní Společnosti vlasteneckých přátel umění se služným, jaké mají doposud a které činí asi 266.000 Kč ročně.

Uvážíme-li všecky tyto okolnosti, zejména srovnáme-li nepatrné výdaje, které vzniknou přijetím tohoto zákona státu, a na druhé straně ohromnou cenu sbírek, které se pak téměř zdarma stanou státním majetkem a budou velmi cenným základem státní galerie československé, nemůžeme přijíti k jinému názoru, než že stát zde nesporně a velmi získává.

Z toho důvodu doporučuje rozpočtový výbor posl. sněmovně, aby schválila usnesení senátu o převzetí sbírek Společnosti vlasteneckých přátel umění ve znění, jak bylo také přijato kulturním výborem. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): K této věci jsou přihlášeni řečníci. Zahájím proto rozpravu.

Podle usnesení předsednictva navrhuji lhůtu řečnickou 20 minut. (Námitky nebyly.)

Námitek proti tomu není. Navržená lhůta je schválena.

Přihlášeni jsou tito řečníci: na straně "proti" p. posl. Zupka; nastraně "pro" p. posl. Jobst.

Dávám slovo p. posl. Zupkovi.

Posl. Zupka: Vážená snemovňa!

Dneska sa tu prejedná osnova zákona, ktorým československý štát nabýva sbierok Spoľočnosti vlasteneckých priateľov umenia v Čechách. Nepodceňujeme kultúrne otázky, ktoré majú svoj historický význam. Ale my, zástupcovia robotníctva, svoj postoj ku každému návrhu zákona určíme podľa toho, nakoľko tento prospeje, alebo neprospeje robotníctvu.

Koľko zákonov i nariadení poznáme, ktoré pamätajú navšetko, ale nepamätajú na to, ako zmierniť biedu robotníctva, zvlášte robotníctva národnostných menšín.

Bieda i na Slovensku je nesmierna a nepovoľuje. Vzdor tomu, že vykazuje sa rôznými ciframi, že nezamestnanosť klesá, vieme my veľmi dobre, že ten pokles ukazuje sa každý rokvtedy, keď sa zahajujú sezónné práce, keď robotníctvo tu a tam najde ešte nejaké zamestnanie. To je každoročne, ale vidíme, že počet nezamestnaných trvale neklesá a tým menej môže klesať, keď štátnych dodávok pre Slovensko, ktoré jediné by mohly dnes poskytnúťešte nejaké zamestnanie, vždycky a v každom roku je menej a menej. Keď prirovnáme, v r. 1933 obdržalo Slovensko 27% všetkých štátnych objednávok, naproti tomu v r. 1935 iba 14.4%. Preca sa hovorí, že Praha na Slovensko dopláca. Tí Slováci nevďačníci! Vykazujúnám číslicami, koľko sa na Slovensko dopláca. My vieme, že nikdy ešte nevykázali, koľko tie české podniky zo Slovenska odviezly, aké zisky majú české banky a české podniky, Baťa, Rolný, Nehera a ti ostatní, ale nám ukazujú položky z rozpočtu ministerstva vnútra a ministerstva financií, koľko sa vydáva na Slovensku na četníctvo, na notárov, exekútorov. Pánovia, ktoo toto všetko stojí, kdo to potrebuje? Vezmite ich k čertu, slovenský ľud ich nepotrebuje. Ale môžete ešte ušetriť: snížte početčetníkov, zrušte notariáty, snížte...

Předseda (zvoní): Upozorňuji vás, pane řečníku, že nemluvíte k pořadu, a volám vás k věci.

Posl. Zupka (pokračuje): To tiež patrí k tomu, ale jak tomu ešte prehovorím.

A práve jestli by sa to snížilo a previedlo také opatrenie, získaly by sa sumy, s ktorými by mohly byť aj ostatné práce zahájené, a tiež by sa zaistily tým robotníkom a zamestnancom na sezónnych a investičných prácach lepšie, snesiteľnejšie platebné a pracovné podmienky.

Hovoríme o kultúrnych otázkach, ale je nutné, aby ľudia boli nasýtení. Ale pracujúci ľud slovenský o tomto nemôže hovoriť. Veď pán min ter inž. Nečas tiež cestoval a objavil na Českomoravskej vysočine a nedávno, pred niekoľkýými dňami tiež na Hlinecku a Skutečsku, že robotníci zarábajú 30 hal. za hodinu, ale máme také miesta aj na Slovensku, kde sú všeobecne známe platy 4, 6 až 7 Kč denne medzi zemerobotníkmi, na stavbách ciest atď. a tiež na Horehroní, kde pracujú drevorubači za 4 až 8 Kč denne. To všetko: bieda, bezosmluvný stav, podvýživa, nemoci, ktorými trpí pracujúci ľud slovenský - to sú, pánovia, príčiny tej nespokojnosti, príčiny toho, že dnes na Slovensku na stavbách 5000 robotníkov stávkuje. Tiež na poľných prácach 2000 robotníkov stávkuje, ale nestávkujú len za to, aby vybojovali väčšiu skývu chleba, lebo vidíme, že nielen za zvýšenie platov, ale dokonca musia viesť tvrdý boj za uplatnenie kolektívnych smlúv. Sme toho svedkami priamo na Horehroní, kde robotníci drevorubači vybojovali si kolektívnu smluvu, ale dnes, keď pracujú, pracujú dokonca prez čas, odmietajú im tie procentá zaplatiť, a keď sa toho dožadujú, ľudia, ktorí hovoria tiež okultúre, vyfackujú a vykopajú ich. Takto sa jedná s robotníkmi.


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP