Středa 29. dubna 1936

Místopředseda Langr (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Jaksch. Dávám mu slovo.

Posl. Jaksch (německy): Vážené dámy a pánové!

Rozhodující význam této osnovy vyžaduje podrobného stanoviska všech parlamentních delegací v této sněmovně. Každá strana jedná při zaujetí svého stanoviska k této osnově za veliké dějinné odpovědnosti. My němečtí soc. demokraté se této odpovědnosti nevyhýbáme. Souhlasíme s většinou této sněmovny, že země nesmí býti vydána všanc loupežnému útoku zvenčí.

Absolutní mírumilovnost naší zahraniční politiky je celému světu zřejmá. Z toho také vyplývá povaha této osnovy zákona jakožto opatření vysloveně obranného. To je také rozhodný motiv našeho zásadního souhlasu. Očekáváme u této osnovy, že rozvaha národů učiní jeho použití zbytečným až do posledních hořkých důsledků. Toto vroucí přání vyslovujeme zde v zájmu všech občanů, všech národností tohoto státu. Vyslovujeme však toto přání také v zájmu sousedních států a celé evropské rodiny národů.

V moderní válce není vítězů ani poražených, jsou jen ubité, z tisíce ran krvácející národy. Válka nerozřeší žádný sociální problém, neposkytne chléb, a válka také nepřinese spravedlnost mezi národy. Z evropského konfliktu by těžil japonský imperialismus a mladý kapitalismus severoamerický. To by znamenalo, že by se z továrních komínů v severních Čechách, v severomoravském a slezském území již nikdy nezačalo kouřiti.

Na základě těchto poznatků se vášnivě obracíme proti těm hlasům a proudům, které touží po válce jako pomocníku a vykupiteli. Ještě kvete v naší zemi jaro, ještě žijí lidé, kteří by mohli býti obětmi příští války. Ještě je čas hájiti a zachrániti mír.

Na otázku, co by mohlo býti pro záchranu míru učiněno, čím bychom my, sudetskoněmečtí politikové, k tomu mohli přispěti, je jen jedna odpověď: jednomyslné přiznání k míru, jednomyslné přiznání k mírovému poslání této země a její mírumilovné zahraniční politice. I kdyby byl v ministerstvu zahraničních věcí sudetskoněmecký politik na místě nynějšího zástupce našich zahraničně politických zájmů, nemohl by zahájiti jiný směr než směr dosavadní a dnešní zahraniční politiky. Táži se vážené sněmovny a především zástupců sudetskoněmecké strany: Co má znamenati útok proti Sovětskému svazu, který se na venkově provádí a který se zde opakuje? Co tento útok má dělati se sudetskoněmeckými zájmy? Máme snad my sudetští Němci důvod, abychom se báli útoku sovětského Ruska? Máme nějaký důvod, abychom se účastnili štvaní proti Sovětskému svazu, které vyšlo z norimberského sjezdu a které denně dále inspiruje pan Goebbels? Musíme přece uvážiti, že jsme tím hnáni na stranu japonského imperialismu. V tom je politika pro zájmy Japonska a nikoliv pro zájmy sudetských Němců a já se táži: co je zájem sudetských Němců? Potřebuje sudetskoněmecký průmysl ruských zakázek nebo desateronásobného zostření japonské konkurence? Tuto otázku musíte osvětliti s hlediska našich lidí a našich hospodářských zájmů.

Mluvčí sudetskoněmecké strany v této sněmovně mohl odmítnutím všech spekulací na sudetskoněmecký iredentismus prokázati velikou službu věci míru. Takovéto jednomyslné odmítnutí všech sudetskoněmeckých stran v této sněmovně bylo by varovným hlasem pro ty, kteří s tímto iredentismem spekulují a kteří jsou tím posilováni ve své vůli po válce. Řečník sudetskoněmecké strany se však jen omezil na temné náznaky a na to, že jednotlivé části zákona podrobil podrobné kritice. Sandner vytkl, že se touto osnovou zákona vytváří v pohraničních pásmech dvojí právo. Chtěl bych zde zdůrazniti, že v tom nelze spatřovati zlý úmysl zákonodárců. Také Francie musí opevňovati své severní pohraniční pásmo, i severní Francie je více ohrožena než jižní a to si zde musíme uvědomiti: válka a každé válečné nebezpečí zvyšují automaticky risiko pohraničních území a s touto skutkovou podstatou se musí vypořádati každý sudetskoněmecký politik. Z toho, právě z ohromného ohrožení našeho pohraničního území v případě evropské zápletky vyvozujeme závazek bojovati proti všem sebevražedným nadějím a zničiti všechny iluse, které směřují k tomu, že zase půjde jen o malou procházku, jak se domnívali v létě 1914, když rakouské vojsko vtrhlo do Srbska. Říkáme to zde otevřeně, chvějeme se pro případ války o fysickou existenci sudetských Němců, zároveň se bojíme o další trvání Německa a o budoucí význam Evropy ve světové politice. Nikdo z nás si nemůže představiti hrůzy války, v níž by naše pohraniční území bylo bojištěm a v níž by centrálně položené Německo bylo terčem všeho evropského letectva. Každý německý vlastenec musí zdvihnouti proti těmto nebezpečím varovný hlas, musí považovati za svou povinnost bojovati proti šílené pověře, která vrcholí v názoru, že sudetskoněmecká otázka může býti rozřešena mečem.

Dámy a pánové! Pokud jde o vnitropolitickou stránku, ulehčil pan Sandner ve své řeči značně posici a úkol německých vládních stran tím, že sám řekl: "Netvrdíme, že tu jsou konkretní úmysly pro národnostně politické zneužití této osnovy zákona." Pan Sandner rozvinul otázku záruk. Na to bych chtěl odpověděti, že je nejlepší zárukou, stane-li se všechno německé obyvatelstvo této země ručitelem tím, že svým jednomyslným chováním v této věci nedá podnět k nesprávným výkladům. (Souhlas.) Tím se nám záměnou dostane práva úspěšně se brániti s hlediska našeho státotvorného smýšlení proti eventuálnímu zneužívání a uplatniti svůj vliv proti němu. Ovšem je tato úloha ztížena, odpírá-li německá oposice německému aktivismu jakýkoli význam. My, němečtí aktivisté, žádáme od českých stran porozumění pro svůj těžký úkol. Nesmíme ovšem přehlížeti, že toho porozumění bylo dosud nejméně u německé oposice.

Slavná sněmovno! Příkladem pro to byl způsob, jak pan Sandner pojednal o §u 19. Pan Sandner zde tvrdil, že to zlověstné místo, které rozšiřuje pojem nespolehlivosti automaticky a se zpětnou platností na všechny přívržence rozpuštěných nebo zastavených stran, nebylo odstraněno, ale pouze přesunuto ze znění zákona do důvodové zprávy. Musím toto vylíčení zde v každém směru opraviti. Musím především říci, že jsme se při projednávání jednotlivých ustanovení plně snažili zabrániti, aby pojem státně politické nespolehlivosti byl rozšířen na občany národnostních menšin v tomto státě jen pro jejich příslušnost k určité národnosti. Žádali jsme jasného ustanovení, aby pojem nespolehlivosti nesměřoval proti německým nebo maďarským státním občanům nebo proti náboženské menšině. K tomuto požadavku bylo v poradách koalice přihlédnuto a v tom spatřujeme také uklidnění pro německé obyvatelstvo této země, aby poznalo, že osnova zákona sama o sobě nesleduje protiněmecký nebo protimenšinový účel. V interpretaci §u 19, v bližším vymezení pojmu nespolehlivosti bylo skutečně obsaženo ustanovení, že členy rozpuštěných a zastavených stran jest považovati za nespolehlivé. Zastáváme stanovisko, že se nesmí dělati politika msty proti svedeným lidem a také ne politika msty proti neškodným sympatisujícím a již vůbec nikoliv proti lidem, kteří byli svými zaměstnavateli nuceni vstoupiti do těchto stran. Toto ustanovení bylo ze znění osnovy škrtnuto.

Mám zde výňatek z důvodové zprávy a chtěl bych k podpoře svých vývodů přečísti doslovné jeho znění. Zajímáte-li se o toto téma, pak prosím o vaši vlídnou pozornost. Toto místo důvodové zprávy zní v německém překladě takto (čte): "Dále mohou úřady rozhodující o státní nespolehlivosti vzíti v úvahu též příslušnost ke straně, která byla rozpuštěna nebo jejíž činnost byla úředně zastavena před účinností zákona o obraně státu." (Německé výkřiky: Také stanovisko!) - pardon, pánové - "zvláště jde-li o funkcionáře strany nebo osoby, které jinak vyvíjely zvláštní činnost v této straně, leč by nastaly skutečnosti, nasvědčující tomu, že se jejich poměr ke státu změnil." Mají-li na české straně ještě stále vážné pochybnosti o státně-politické spolehlivosti členů dřívější nár. socialistické strany, není to naše vina, zde nesou hlavní vinu pánové Krebs a Jung: neboť příslušníci strany nebo spolupracovníci těch pánů, kteří dnes sedí venku v německém říšském sněmu, nemohou tak snadno přesvědčiti Čechy o své státně politické spolehlivosti. Proto se neobracejme s jednostrannou kritikou proti německým vládním stranám, ale budiž adresována těm pánům, kteří zahájili politiku nespolehlivosti a kteří zde své přívržence opustili a raději se etablovali jako politikové a poslanci Třetí říše. (Německé výkřiky poslanců sudetskoněmecké strany: Deutsch a Bauer!) Něco vám řeknu. Zdá se, že litujete, že Deutsche a Bauera nestihl osud Wallischův. Kdyby byl zde pan Krebs zůstal, jistě by ho nebyl stihl osud Wallischův. S této tribuny pan Krebs prohlašoval, že se nebojí obžaloby, s této tribuny pan Krebs žádal, aby byl vydán, a když bylo jeho přání splněno, utekl za hranice. Proto bych chtěl zdůrazniti rozdíl mezi těmi, kteří byli ohroženi mstou vítěze v občanské válce, a těmi, kteří přivedli své přivržence do žaláře, ale sami měli strach před několika měsíci vězení.

Slavná sněmovno! Slyšeli jsme vždy od sudetskoněmecké strany, že časy úzkoprsé a jednostranné stranické politiky již minuly, že nyní začíná období velkorysé národní politiky. Všechny jednotlivé otázky budou napříště posuzovány jen s hlediska nejvyššího národního zájmu. (Posl. Sandner [německy]: Cože jsme vás nepozvali k poradě?) Podívejte se, pane Sandnere, žádné pozvání jsem nedostal a nemám tedy také příčinu, proč bych tedy takovému pozvání vyhověl. (Různé výkřiky.)

Místopředseda Langr (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Jaksch (pokračuje): Stanovisko, které zde zaujal pan Sandner, nebylo spravedlivým hodnocením zlepšení, kterých jsme dosáhli. Je to stará politika konkurenčního záští, je to snižování německého aktivismu za každou cenu, tvrdíte-li, že výtka státní nespolehlivosti se v této části, která byla převzata do důvodové zprávy, týká všech členů strany národně socialistické nebo německé strany národní. Tím vzbuzujete psychosu, na kterou jste si stěžovali, tím působíte v obyvatelstvu nepokoj, tím v lidech vzbuzujete klamné zdání, že se spekuluje jenom s tím, aby byli uvedeni v nepokoj a ohroženi ve své existenci. (Výkřiky poslanců komunistické a sudetskoněmecké strany.)

Místopředseda Langr (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Jaksch (pokračuje): Není to vskutku podpora těžkého zápasu německých vládních stran, tvrdí-li pan Sandner, že jsme úplně bezvýznamní, popírá-li vůbec naši legitimaci k hájení zájmů sudetských Němců. Pane Sandnere, nikdy jsme od vás nežádali legitimaci a víme, že legitimace, kterou byste nám vystavil, by byla pro nás velmi povážlivá. Svou legitimaci jsme obdrželi od svých voličů a voliček. Těm jsme odpovědni a nikomu jinému, a den, kdy bychom se setkali se souhlasem pana Sandnera a od pana Sandnera utržili pochvalu, byl by pro nás nejhorší chvílí v této sněmovně. (Posl. Kundt [německy]: Proneste tuto řeč v Podmoklech!) Vážený pan Kundte, hned vám na to odpovím. V pondělí jsem dokázal, že umím otevřeně mluviti i před českým forem. To je rozdíl mezi námi a vámi. Proč? Vy ujišťujete pana ministra nár. obrany ve výboru, že mu plně důvěřujete a zároveň podáváte svou stížnost ke Společnosti Národů v Ženevě. To je, jak již řečeno, rozdíl mezi námi a vámi.

Sudetskoněmecká strana vpravdě neprojevila v jednáních ústavně-právního výboru nějaký mimořádný zájem o tento návrh zákona. Její zástupci ani neodůvodnili návrhů, které podali, a pánové dr Peters a dr Neuwirth nebyli většinou přítomni při hlasování o svých vlastních návrzích. (Posl. dr Neuwirth [německy]: To není pravda!) Celý výbor může dosvědčiti, že jste tam nebyl. (Posl. Kundt [německy]: Pan Jaksch tam často vůbec nebyl!) To není pravda, pane Kundt. Především bych chtěl konstatovati, že je nebezpečným argumentem, tvrdí-li zde pan Sandner, že němečtí aktivisté nemají co mluviti, protože jsou menšinou v národě. Němečtí aktivisté jsou mnohem větší menšinou v národě než Němci ve státě. Usilujete-li o totalitní stanovisko proti německé aktivistické menšině v sudetskoněmeckém národě, dáváte českému nacionalismu do ruky legitimaci, které potřebuje, aby podceňoval otázku sudetskoněmecké menšiny. (Hluk trvá.)

Demokracie spočívá v tom, že zaručuje i práva menšin, jen totalitní smýšlení spočívá v tom, že nechce menšině přiznati žádná práva a to rozhodnutí nebylo posledním slovem, honosí-li se pan Sandner počtem hlasů, které obdrželi 19. května loňského roku. Volební štěstí je, jak známo, vrtkavé a poslední volby nerozhodly až do konce světa, ale po těchto volbách přijdou jiné volby, které by mohly míti jiný výsledek. Chápu, že pan Sandner chce pojem jakosti úplně odstraniti ze sudetskoněmecké politiky, že chce, aby platil zákon čísla. Jak to lze uvésti v soulad s duchovním podkladem politiky, na to ať si odpoví sám. Můžeme se odvolávati na to, že realisté byli v českém národě mnohem menší stranou než jsou německé aktivistické strany v sudetskoněmeckém národě. Realisté byli jen malou skupinkou, přesto však vtiskli politice českého národa v rozhodné chvíli svůj ráz a neuplatnili se muži, kteří plavali s proudem, neuplatnili se demagogové, kteří mluvili podle přání davu, ale uplatnila se menšina, která postavila svoji politiku na mravní základ, na konstruktivní myšlenku. Nezáleží v politice jen na početní většině, to jste sami dříve dosti často popírali, vytýkali jste demokracii, že je jen početní, m trikem a že kazí hodnoty jakosti. Nezáleží jen na číslu, ale na myšlence, které politika slouží, na myšlence, kterou je hnutí prodchnuto. A pokud jde o soutěžení myšlenek, v tom s vámi budeme klidně soutěžiti a budeme si již věděti rady, abychom tento boj s vámi probojovali až do konce.

Naše důvěra spočívá v tom, že bojujeme za stejné idee, jako budovatelé tohoto státu: za lidskost, za národnostní a sociální spravedlnost. Proto tvrdíme, že boj za obranu státu musí také býti bojem za splnění zásad, na nichž je stát vybudován. Proto jsme považovali za svůj úkol i v rámci této debaty vysloviti, že osnova zákona o obraně státu potřebuje, aby byla podstatně doplněna sociálními opatřeními, opětným vybudováním průmyslu a přihlížením k oprávněným stížnostem německého obyvatelstva v pohraničí. Na adresu vojenské správy bych chtěl ještě v této souvislosti říci, že převzala veledůležitou funkci. Vojenská správa používajíc tohoto zákona, bude musiti dokázati, že je ochránkyní národnostní spravedlnosti v tomto státě. Vojenská správa bude musiti svou praksí dokázati, že zákon slouží výhradně obraně státu a žádnému jinému úmyslu. Česká politika stojí před velkou úlohou včleniti organicky německé a maďarské obyvatelstvo do organisace státu v zájmu jeho upevnění a zvýšení jeho bezpečnosti. Oposiční řečník zde vytkl, že zákon není nesen vůlí rozřešiti národnostní otázku. (Výkřiky.)

Místopředseda Langr (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Jaksch (pokračuje): Na to odpovídám: Branné zákony nepřinášejí rozřešení národnostní otázky, ale válka teprve nepřináší rozřešení národnostní otázky. Národnostní otázku rozřeší jen zvýšení vzájemné důvěry a vzájemného porozumění na obou stranách.

Úkolem nás německých aktivistů je vzíti si na starost udržení a rozšíření základní důvěry mezi Čechy a Němci. Nepodceňujte příliš naši práci, neboť je to veliký výkon, že jsme se pokusili uskutečniti spolužití národů na demokratické půdě. Podívejte se za hranice do zemí diktatur, v jakých poměrech tam jsou národnostní menšiny. Nekritisujte naši vnitřní politiku, ale tažte se sami sebe, co přinesl fašismus Němcům v jižních Tyrolích, co přinesl Němcům v Polsku. Tažte se sami sebe, zda nám státy diktatur daly příklad pro řešení národnostní otázky. My všichni němečtí aktivisté jsme se pokusili rozbourati hradbu, kterou postavila mezi Čechy a Němce válečná a poválečná politika. Byla to těžká, byla to namáhavá práce. Tato úloha ještě není splněna. Ale předpoklady uzavření míru mezi Čechy a Němci jsme udrželi, půdu demokracie, ústavní půdu demokraticko-republikánské soustavy. Rozšíření základny pro důvěru mezi oběma nejdůležitějšími národy v tomto státě považujeme za své poslání. Úkolem českých vlastenců v této zemi je poskytnouti důkazy svého porozumění pro oprávněná přání a požadavky i německých spoluobčanů.

Tak v této zkoušce obstojíme. Tak se zasadíme celou svou silou, aby tato republika byla zachována pro své mírové poslání a pro svůj úkol dorozumění mezi národy v Evropě. (Různé výkřiky.)

Místopředseda Langr (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Jaksch (pokračuje): Pevně důvěřujíce ve vítězství lidskosti, ve vítězství sociální spravedlnosti, v konečné vítězství politické rozvahy u všech národů této země budeme pro tuto osnovu zákona hlasovati. (Potlesk.)

Místopředseda Langr (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. dr Mareš. Dávám mu slovo.

Posl. dr Mareš: Slavná sněmovno!

Pan ministr nár. obrany uvedl osnovu slovy, že v této předloze jsou břemena rozdělena stejným způsobem a že není pro nikoho v této osnově výsad. Slova pana ministra by neměla být pronesena jen při úvodu této osnovy (Hluk. - Místopředseda Langr zvoní.), nýbrž měla by také doprovázet celou osnovu, měla by být součástkou zákona, měla by také zvláštním fermanem být intimována všem, kdož budou povoláni, aby tento zákon prováděli. Jim je důležité říci, že je třeba, aby rovnost před zákonem, touto osnovou intendovanou, respektovali především oni.

Řada řečníků se zabývala touto osnovou. Nebylo vzácnou výjimkou, že si učinili výlety do jiných problémů, ale přece jen aspoň z určité části se zabývali také některými ustanoveními této zákonné osnovy.

Především je třeba zdůrazniti, že osnova se stala populární. O tom není pochyby. Stala se majetkem celého národa, ne proto, že by se byl o to někdo staral, nýbrž pro svou tendenci, pro své cíle a pro důvod, proč vůbec byla položena parlamentu na stůl a proč má být uzákoněna. Národ věří armádě, že osnovu potřebuje. Národ věří a ví, že stát se musí bránit a že k tomu také potřebuje prostředků, a proto se nemusím zabývat významem osnovy po této stránce a mohu se věnovat, alespoň do určité míry, obsahu této osnovy po stránce právní, po stránce zkoumání, jak dalece osnova a její obsah dá se srovnati s normami ústavy a se zákony, které tu jsou.

Nebude snad nemístné, poznamenám-li, že osnova - a prosím, aby mně bylo dobře rozuměno - nepřichází zrovna psychologicky ve správný čas. Ale ne proto, že by tu neměla být již dávno, naopak - co osnova chce, nemá býti jen náladou doby, jen jakýmsi úkazem, že se stahují mraky, nemá býti produktem takovéto doby, nýbrž má býti produktem pevného vědomí národa, že tuto osnovu potřeboval již v den zřízení státu, že otázka obrany státu není otázkou oportunity, otázkou nějakého seskupení zahraničního, nýbrž otázkou celého státu a že k fundamentům s tátu patří, aby svou obranu zavčas připravil a srovnal.

Tím, že význam osnovy byl již v branném výboru osvětlen, a okolností, že její význam byl také tiskem řádně zhodnocen, byl ústavněprávnímu výboru již jasně vymezen úkol, kterým se měl zabývat, a to úkol, jak jsem již shora podotkl, srovnati jednotlivá ustanovení této osnovy s ústavní listinou. Vyskytly se hlasy, že ve válce netřeba dbáti právníků, že netřeba se starati o nic, poněvadž bude zmatek a nebude šetřeno lidských životů ani práva. To je možno a dovoleno říci někomu jinému, ale nikdy to není nikomu dovoleno říci v Československu. Takto nesmí nikdo mluvit v Československé republice, ve státě malém, který svou celou existencí je založen na dodržování smluv a závazků a který se především musí starati, aby i tato předloha - magna charta, jak správně poznamenal pan ministr nár. obrany - byla jakýmsi odrazem toho, co také je magnou chartou - ústavní listiny.

Ústavně-právnímu výboru nešlo o to, hledati maličkosti, podléhati nějaké tartuferii, vyhledávati nedostatky nebo baviti se slovíčkářstvím. Šlo mu o to, že brannost pozůstává z koncentrace branných sil fysických i duševních. Celý národ je v postoji, v pozoru, ve zbrani po stránce fysické i mravní. Po stránce mravní tedy také potud, aby každý věděl, co naň ve válce čeká, jakým úkolům podléhá a co se od něho bude žádati. To chce občan věděti, chce to míti právně zajištěné, a ústavní listina byla zřízena právě pro takové případy: Aby národ byl zbaven toho, zabývati se čas od času ústavní listinou, aby nepodléhal nikdy žádným otřesům ani vnitřním, ani zevním, je třeba, aby zákon, který tak těžce doléhá na práva jednotlivcova, přesně a přísně souhlasil i s ústavní listinou.

Ústavně-právní výbor neměl lehkou práci, protože mu byla dána příliš krátká lhůta, neúměrná významu osnovy, a proto musil se svou prací spěchat. Přes to třeba konstatovati, že se své práce dobře zhostil, že v mnohých směrech osnovu zlepšil, zejména že ji v různých bodech srovnal s ústavní listinou a že vytkl velmi důrazně práva Národního shromáždění a jednotlivých jeho členů.

Na př. u §u 115 - nechci osnovu detailně rozebírat - výslovně osnova zdůrazňuje, že není možno cestou vládních nařízení porušiti daňovou a dávkovou svrchovanost Národního shromáždění, zejména ne v době mírové, a v době válečné jen potud, pokud by bylo prokázáno, že se nemůže Národní shromáždění sejíti, že je rozseknuté, a že se nemůže sejíti ani Stálý výbor. Teprve pak nastává určitý stav vis major, neboť stát, chce-li žít, musí býti také bráněn a chráněn. V takových případech je teprve možno suspendovati práva Národního shromáždění a sáhnouti k prostředku, který právě osnova má na mysli, vládním nařízením event. pak dávky ukládat a daně vyměřovat. (Předsednictví převzal místopředseda Taub.)


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP