Úterý 28. dubna 1936

Místopředseda Onderčo (zvoní): Ako ďalší rečník má slovo pán posl. dr Eichholz.

Posl. dr Eichholz (německy): Slavná sněmovno!

Pan kol. dr Neumann užil zde v odpovědi na řeč kamaráda Sandnera důvodů, které nás velice překvapily. Označil se ve své první řeči na podzim minulého roku jako zástupce mladé generace. Očekávali jsme tudíž, že zde uvede také nové důvody, ale to, co jsme se od něho dověděli, jest to, co čteme denně ve "Večerním Českém slově", zprávy, které pocházejí od hraničářů, a zkoumáme-li je, jsou většinou daleko přehnány. Vykládá-li, že mezi sudetskými Němci vládne psychosa, chtěl bych poukázati, že právě vy máte možnost, když mluvíte o psychose, zde tuto psychosu také odstraniti. Bylo to ve vaší moci. Ale že vy sami stojíte pod dojmem psychosy, to přece dokazuje úvodní článek, který napsal předseda ústavně-právního výboru, člen vaší strany, dr Patejdl v "Národním osvobození" z poslední neděle, kde vyložil, že prý je ovšem pravda, že vážná mezinárodní situace, anarchie poslední doby v mezinárodním právu, uspíšila návrh tohoto zákona. Psychologický moment v době, kdy byl návrh zákona předložen Národnímu shromáždění, způsobil, že bylo voláno po rychlém projednání. Kol. dr Neumann prohlásil, že právě tento návrh byl hraničáři vítán. Chtěl bych naproti tomu zjistiti, že jsme byli doposud vždy toho mínění, že jde o zákon k ochraně státu a ne toliko o zákon k ochraně hraničářů. (Potlesk poslanců sudetskoněmecké strany.)

Jest jasné, že musíme vždy a vždy znovu, jsou-li zde proneseny takové projevy, vyjadřovati těžké pochybnosti, že jste to vlastně svou výpovědí potvrdil, co zde kamarád Sandner řekl k této osnově. Nezdá se nám však, že psychosa, kterou trpí právě dnešní doba, je způsobilá zde vykonati plodnou práci. Nám se zdá ovzduší, jímž je právě český tisk naplněn, nezpůsobilým, aby taková osnova zákona, jenž tak hluboko vniká do práv a povinností občana, byla zde projednávána a usnesena. Domníváme se, že neklid, nervosita a téměř chronická přecitlivělost nikdy nebudou moci utvořiti takové ovzduší. Projednávají-li se zde již s tímto spěchem tak důležité osnovy zákonů, bylo by bývalo vaším vlastním zájmem očistiti ovzduší, aby mysli nebyly stále drážděny tiskem, dychtivým po sensaci, který směřuje pouze k tomu, aby zadusil budoucí zárodky pochopení. Jest nemožné podezřívati velikou stranu trvale z drobných pletich a malicherného smýšlení. Pánové, nejsme kramářské duše, nám není obrana státu otázkou taktiky, nýbrž otázkou existence státu. (Potlesk poslanců sudetskoněmecké strany.) Jsme zde zástupci mladé generace, jež sem nepřišla proto, aby dělala zásadní oposici, nýbrž aby cestou upřímné a poctivé diskuse nejedno odstranila z cesty, co nás přes stoletou společnou tradici vždy ještě od sebe dělí. Ale hledíme-li na vývoj poslední doby, musíme ke své největší lítosti zjistiti, že se vždy dále, nikoliv naší vinou, od sebe vzdalujeme. Jest nutné vyložiti to právě zde při této osnově zákona, protože zpravodajství o naší práci postavilo ve výborech pravdu přímo na hlavu. Mohu vám říci, že jsem byl v ústavněprávním výboru osobně přítomen, když tam kamarád dr Neuwirth prohlásil, že jsme pro to, aby byli věšeni špioni, ale jenom špioni. A byl jsem překvapen, když jsem přišel domů a četl ve "Večerním Českém slově": "Henleinovci pro špionáž." (Německé výkřiky: To je nestranné zpravodajství!)

Pánové! To je dostatečný důkaz, že se k sobě takto nepřiblížíme. Není to však také možné, aby z kritického stanoviska k zákonu byly dělány tak dalekosáhlé závěry, jak to vy vždy děláte. Vždyť není smyslem parlamentní demokracie, aby se kritické stanovisko k zákonu ztotožňovalo hned vůbec s odepřením nutnosti a tendence zákona. Upozorňuji na to, že nejen my jsme vyjádřili nejvážnější pochybnosti, když byl tento návrh zákona uveřejněn, nýbrž i osobnosti vládě blízko stojící, lépe řečeno určitým vládním kruhům blízko stojící. Může se to dokázati úvodníkem v časopise "Prager Tagblatt", kde se slavný právní historik dr Bill vyslovil, že se tímto zákonem odbočuje od základní zásady naší ústavy, od nezávislosti soudnictví, ježto na místě ústavně nezávislého soudce mají ve špionážních procesech civilní osoby souditi vojáci. Viděl stejně jako my v částečném zmilitarisování soudnictví krajní nebezpečí, jež nám vůbec může na tomto poli hroziti. Pokračujete tím v praxi, kterou můžeme i tak pozorovati, že se stávají vždy více při soudnictví směrodatnými úřady správní, že správní úřady zakročují s nesmírně velkými sociálními a hospodářskými sankcemi. Takto ženete vývoj do proudu, o kterém ještě sami nemůžete říci, kde jednou přistanete. (Potlesk poslanců sudetskoněmecké strany.)

Celá osnova opět jednoznačně dokazuje, že stojíme tep rve na počátku takového vývoje, ale je také možné, že právě vaše české vrstvy budou jednou nuceny přivlastniti si výstrahy, které dnes pronášíme my. Odmítli jste ve výborech každou naši změnu. Šli jste tak daleko, že jste dokonce neměnili ani stylistické nesrovnalosti, při kterých jsme se obávali, že by mohly vésti k nejasnostem jen proto, že se přece oposici nikdy nemůže dáti za pravdu. To přiznal jeden z vašich kolegů otevřeně v soukromém rozhovoru. (Německé výkřiky: Demokracie jest diskuse!) Ale s předpokladem, že účel světí každý prostředek, není možné ospravedlniti průlom správy do výkonu soudnictví. Dokazujete nebo chcete vše dokázati poukazem na státní nutnost. Říkám vám, že první a nejvyšší státní nutností jest bezpodmínečná důvěra všech občanů ve výkon soudnictví. (Potlesk.) Chcete-li tuto důvěru obnoviti, musíte mnoho napraviti a pak jste přispěli nejcennějším příspěvkem pro obranu státu, jakým jste v této době vůbec mohli přispěti. Neboť jest skutečností, že pomalu počíná mizeti pocit právní jistoty pro zkušenosti, které jsme učinili v poslední době.

Nazýváte tuto osnovu zákona krátce špionážním zákonem nebo novelou k zákonu na ochranu republiky. Říkám vám však, že tato osnova obsahuje v určitých případech úplnou změnu celého trestního soudního řádu. Osnova má velice nevinné jméno, ale stane-li se jednou zákonem, odstraní právě svým nejasným, volným a často také dvojsmyslným formulováním i poslední pocit právní jistoty u Němců. Jest samozřejmé, že máme právě my - a dovolávám se zde dějin celého němectví po staletí - rozhodný pocit pro to, čeho stát potřebuje. Ale není možné, aby se to zde takto odůvodňovalo. Říkáme: Není toliko právem státu, nýbrž také jeho povinností chrániti se špionů, ale chrániti se tak, aby tím nebyla ohrožena existence jeho občanů. Právě proto, že se zde bude jednati o poslední rozhodnutí, nikdy již se nedající napraviti, musí býti za všech okolností zabráněno tomu, aby byli pod dojmem určité psychosy odsouzeni lidé, kteří nikdy v životě nepomyslí na to, aby něco dělali proti státu. Dnes je tomu tak, že se každodenně dožíváme v sudetskoněmecké jazykové oblasti zatčení lidí, jež se stali jenom obětí denunciací. (Potlesk.) Právě o této kapitole denunciací by se mohl napsati obrovský román, denně se vyskytují takové případy a když se jednou náhodně - i to se stává - stane Čech obětí takové denunciace, pak to prostě nemůžete pochopiti.

Prohlásili jsme, že jsme pro to, aby byli věšeni špioni, ale jenom špioni. Neobáváme se o hrdla velezrádců, jak napsaly "Lidové listy", ale že zde jde o dalekosáhlé odchylky od ustanovení trestního řízení, připouští sama zpráva ústavně-právního výboru. Vy to však odůvodňujete tím, že zde jde nejen o řádný výkon práva a o možnost ji sté obrany, nýbrž i o důležitá vojenská tajemství. Řízení by se muselo tudíž upraviti tak, aby nechybilo cíle. Zde se ovsem objeví otázka, zda tento cíl nemohl býti dosažen také jinou cestou, aniž se při tom ohrozila právní jistota státních občanů.

V dalších paragrafech této osnovy zákona jsou obsažena ustanovení, která, jak jsem již řekl, mění pro případy vojenské zrady celý trestní soudní řád. Při několika krajských soudech budou zřízeny zvláštní soudy, z vojenské zrady obvinění přijdou před takový zvláštní soud. K tomuto tříčlennému senátu bude náležeti vojenská osoba, jež má první právo i povinnost odevzdati hlas, t. j. chcete tím přímo ovlivňovati ostatní soudce vojenskou osobou.

Ale nejen řízení samo bude vedeno zvláštním soudem, nýbrž i řízení předběžné. Věc sama přináší s sebou, že nebude u každého krajského soudu zřízen takový zvláštní senát. Stane se proto, ze krajské soudy, které leží v německé jazykové oblasti, nebudou většinou míti těchto zvláštních soudů a že z vojenské zrady obviněný bude odveden do Pardubic nebo Tábora, do zcela neznámého prostředí. Tím nesmírně uškodíte člověku již napřed v jeho obranné možnosti. Je-li to odůvodněno tím, že jest v zájmu obžalovaného, aby zde bylo postaráno o specifikaci a urychlení, pak bychom byli pro to, kdybychom neměli pochybnosti, že tato specialisace a toto urychlení jdou na úkor nalézání práva. Je zde snadno dáno nebezpečí, že takové urychlení může vésti k justičním omylům. Samotné urychlení musíme vítati, protože dnes víme, že sta našich lidí bude vyšetřovací vazbou často po měsíce trvající tělesně zeslabeno a duševně zdrceno, aniž by bylo možné dokázati jim nějaký zločin.

Dále omezujete člověka v jeho obranné možnosti tím, že mu omezujete právo volby obhájce podle jeho vlastního uvážení. Neboť ministerstvo spravedlnosti, tedy správní úřad, založí vlastní seznam advokátů, kteří budou do takového soupisu zapsáni, jehož účelem jest právě dáti přehled o obhájcích, kteří jsou schopni ve vojenských procesech někoho obhajovati čili nic. Odmítne-li někdo zápis do takového seznamu, můžete proti němu zakročiti s tak ohromnou sankcí, že mu vůbec můžete vzíti právo býti obhájcem v nějakém procesu. To neznamená pouze těžké hospodářské poškození, nýbrž i diskriminaci celého stavu, nehledě na to, že tento seznam vede právě ministerstvo spravedlnosti.

Dále dojde k tomu, že žalobce může odmítnouti zvoleného důvěrníka a že obžalovanému prostě bude předložen soupis důvěrníků, které vůbec nezná, z nichž však rozhodně musí jednoho spolknouti. Zde jest nebezpečí, že důvěrník bude spíše důvěrníkem žalobce než obžalovaného. (Potlesk poslanců sudetskoněmecké strany.)

§ 8 obsahuje pak ustanovení o obžalovacím spise a o rozsudku. I to zde má zůstati v zájmu ochrany vojenského tajemství tajným, t. j. nedáte obhájci ani možnost vypracovati skutečné odvolání k vyšší instanci. Proto nelze přímo pochopiti, že se ve zprávě branného výboru prohlašuje, že postavení obviněného tímto opatřením nikterak nebude zhoršeno. Vždyť není možné, aby bylo smyslem zákonodárství, jež chce býti všestranně spravedlivým, chrániti jen výhodu jedné strany, zároveň však zbytečně zatěžovati postavení druhé utvořením zvláštního trestního soudního řádu. Jest prokázáno, že je spousta případů, kde lidé, obvinění podle §u 6 zákona na ochranu republiky, dodatečně byli odsouzeni podle §u 17. Ale vždyť jest známo, že tato novela nepochází tak velice z potřeby právníků, jako mnohem spíše z potřeby vojáků a politiků.

Žádali jste v souvislosti s touto novelou právě tak jako s osnovou zákona o obraně státu, aby se s tím zde naprosto souhlasilo. Viděli jste již v samé kritice odmítnutí tendence této osnovy zákona. Docházíte pomalu k tomu, že učiníte každé kritické stanovisko k nějakému návrhu kriteriem loyality. Mohl by se z toho proto snadno vyvoditi důsledek, že máte v úmyslu vůbec umlčeti každou oposici. Jak daleko se tím vzdalujete od myšlenky Masarykovy, jenž jednou řekl: Demokracie jest diskuse! Má-li však toto slovo míti opravdu smysl, ne smíte viděti v každé diskusi čin neloyality nebo nepřátelství ke státu. Chcete-li to, pak můžete zákonodárství utvářeti mnohem prostěji a laciněji, pak stačí jen dáti vládě generální plnou moc.

Nemůžeme uvěřiti, že jest úmyslem směrodatných činitelů tohoto státu udělati Národní shromáždění skutečně jen ozdobou. Jsme pevně přesvědčeni, že jest úkolem Národního shromáždění nejen péče o obranu státu, nýbrž také zajištění ústavně zaručených práv všech jeho občanů. Proto jsme hlasovali ve výborech pro materiální stránku této osnovy zákona, jen abychom ukázali, že jsme pro zajištění zájmů obrany, ale proti každému otřeseni právního postavení občanstva. To jsou ty dvě základní podmínky pro zdravý rozvoj státu. Nám se zdá, že tyto dvě základní podmínky nejsou splněny, a proto zamítáme osnovu v této podobě. (Potlesk poslanců sudetskoněmecké strany.)

Místopředseda Onderčo (zvoní): Slovo má ďalej p. posl. Hladký.

Posl. Hladký: Slavná sněmovno!

V roce 1917 mluvil nynější president Masaryk-Osvoboditel v Petrohradě k našim vojákům a v řeči své uvedl (čte): "Já jsem se zastyděl, že my političtí vůdcové byli jsme bezradní ještě v okamžiku, když už naši vojáci vedli revoluci." Myslím, že i tato slova dnes platí. Lid náš cítí a je si vědom válečného nebezpečí, a proto právem se- ptá, co dělá vláda a co dělá parlament. Není sporu o tom, že vět- šina nás a většina národa si přeje zachování míru. Na nikom nic nechceme, ale také nikdo od nás nemůže žádati, abychom mu dali některou část svého území.

Jsme si vědomi, co znamená ztráta svobody, která byla vykoupena krví. Poněvadž chceme mír a poněvadž chceme bránit náš stát, vítáme předloženou osnovu zákona. Stanovisko naší strany k osnově zákona vyložil předseda naší strany posl. Hampl v ústředním orgánu strany "Právu lidu". Zdůraznil naše upřímné stanovisko k republice a odpovědnost k jejímu lidu. Této odpovědnosti jsme se nikdy nezříkali, nečekali jsme nikdy za ni odměnu, poněvadž jsme vlastenectví považovali za svoji povinnost vůči státu, národu a pracující třídě Československa.

Při projednávání zákona ve sněmovních výborech jsme byli svědky, že některé časopisy chtěly být strážci vlastenectví a rozdílely známky spolehlivosti. A tak jednou byli obviňováni marxisté, po druhé lidovci a na konec i republikáni. Bylo to v časopisech "Národ" a "Expres". S vlastenectvím této politické skupiny máme podivné zkušenosti. Na Kladensku máme velké zbrojní podniky, které jsou vedeny většinou německými úředníky. Politické přesvědčení těchto úředníků projevuje se tím, že odevzdali většinu hlasů Henleinově straně, a při tom tito úředníci při přijímání dělnických sil protežují příslušníky

žlutých organisací. V severních Čechách jsme svědky teroru proti socialistickým dělníkům u České uhelné společnosti, která je ovládána příslušníky národního sjednocení, a stejně je tomu i u firmy Lukeš v Duchcově. Jde se proti těm socialistům, kteří za starého Rakouska dávali pro své vlastenectví a proto, že chtěli, aby jejich děti navštěvovaly české školy, v sázku nejen svou existenci a vystěhování na ulici, nýbrž byli i pronásledováni za to, že chtěli, aby jejich děti uměly česky. Dnes proti těmto socialistům vystupují tito vlastenci, z nichž mnozí ještě před převratem se styděli česky mluvit. Bohužel, je tomu tak, že někdo o vlastenectví mluví a na vlastenectví vydělává, kdežto jiný vlastenectví projevuje skutkem. Soc. demokratičtí příslušníci tvořili velkou část naší zahraniční armády, a byli to naši dělničtí jednotáři, kteří se ochotně přihlásili pod prapory, když bylo Slovensko v nebezpečí. A proto právem musíme odmítnouti, když "Expres" a "Národ" chtějí si hráti na našeho soudce. Slavný francouzský vůdce dělnictva Jaurés ve svém spise "Ľarmée nouvelle" vyložil stanovisko socialistů k armádě, a já se domnívám, že stejně jako tehdy platila jeho slova k Francii, mohou býti i pro nás poučením. Napsal tenkráte (čte): "Buď se Francie opozdí v zastaralé, nepevné a nedostatečné formě vojenské a bude vydána na milost a nemilost všem nebezpečím." Myslím, že tato slova, třeba v jiné formě, platí i pro naši republiku. Plně souhlasím s presidentem Masarykem, že naše armáda má býti vybudována pro defensivu a ne pro ofensivu a že to má býti armáda myslících vojáků a myslících důstojníků.

Máme k armádě důvěru. Naše armáda musí zůstati věrna tradici našeho zahraničního vojska. Naši armádu nemohou vésti lidé, kteří by zradili tuto tradici, poněvadž by armáda ztratila důvěru širokých vrstev občanstva a musela by dojíti k těm koncům, jako došla armáda rakouská.

Že jsme při projednávání vládního návrhu zákona ve výborech měli četné námitky a snažili jsme se prosaditi zachování práv dělníků a aby nebyla dána příliš velká pravomoc úřednímu aparátu, uznaly naposled i ostatní strany a přišly s pozměňovacími návrhy. Zdůraznili jsme zejména, že nemáme takovou důvěru ke všem politickým úřadům, kterým osnova zákona dává tolik pravomoci, poněvadž často podléhají stranickému rozhodování. Znovu to připomínáme, poněvadž setrvání v tomto stavu mohlo by býti nebezpečím nejen pro stát, nýbrž i pro obranu státu.

Obrana-státu je také otázkou mladých lidí. Několik čísel o zaměstnávání mladých lidí u velkých společností na Kladensku, Nučicku a Příbramsku ukáže, jaká je situace mladých lidí. V oboru působnosti revírní bratrské pokladny v Kladně, kde vedle horníků jsou i hutní zaměstnanci, z počtu 14.298 zaměstnanců bylo r. 1935 18 až 20letých 75, to je 0.53%, 21 až 23letých bylo 231, to je 1.61%. Při tom jsme tam ovšem měli 60 až 62leté zaměstnance, kterých bylo 104, 56 až 59letých 553. Nemůžeme žádati, aby tito zaměstnanci byli propuštěni, poněvadž jsme si vědomi, že by za ně nebyli přijati mladí dělníci a poněvadž by tito starší zaměstnanci nenalezli zaměstnání, a to, že jsou dnes zaměstnáni, je jedinou oporou jejich mladých synů, kteří zaměstnání nemohou nalézti. Máme však i takové případy, že mladí lidé do 25 až 28 let jsou vydržováni rodiči-pensisty z ubohé pense, která činí několik Kč. Považujeme proto sociální politiku a péči o nezaměstnané za největší zbraň a nejsilnější argument, aby mohly býti pracující vrstvy získány k účinné obraně státu.

Při jednání o osnově ve výborech vytvořila se proti zákonu jednotná fronta Henleinovy strany a strany komunistické. Obě jsou, jak jsme slyšeli, pro obranu státu. Obě ovšem chtěly by vybrati všechno ze zákona, takže nakonec by z té obrany státu nic nezbylo. Některé požadavky,- které zde přednášel pan Gottwald - patrně nečetl osnovu zákona - jsou už v osnově zákona obsažené nebo se zásahem socialistů do osnovy zákona dostaly. Pánům ze strany Henleinovy chtěl bych říci toto: Poměry v severních Čechách mluví jasnou řečí. Byl-li již v některých městech připraven seznam osob z Henleinovy strany, které měly převzíti státní úřady, ukazuje to, jak to Henleinova strana upřímně s naším státem myslí. My nemůžeme tuto stranu posuzovati podle toho, jak zde mluví, nýbrž podle toho, jak se její myšlení ozývá u německých dělníků a německých sedláků. A to je mluva docela jinačí, než jakou zde slýcháváme někdy od pánů ze strany Henleinovy. V severních Čechách jsme svědky teroru proti dělníkům, zaměstnaným v závodech ovládaných příslušníky Henleinovy strany. A při tom Henleinova strana protestuje v Ženevě proti tomu, že stará úmluva, která byla sjednána v severních Čechách, o procentuálním zaměstnávání českých dělníků a úředníků v závodech má býti zrušena, ačkoli je nám známo, že na př. na takovém Karlovarsku dávno již úmluva není dodržována a že tam český živel dělnický skoro zmizel. A proto jsme se domáhali při sdělávání zákona, aby tam bylo opatření, že dělníci státně spolehliví, ať jsou to čeští nebo němečtí dělníci, mají býti chráněni. Klademe velký důraz na zabezpečení našeho pohraničí. Dovoláváme se postátnění policie, řádného vybavení pohraničních četnických a finančních stanic a řádného honorování těchto služeb úředníků na předních strážích.

Opatření obou osnov zákonů jsou nesporně přísná. A tu bych chtěl upozorniti na slova komisaře spravedlnosti v sovětském svazu Krylenka při jednáních o změnách a doplňcích trestního svazového zákona, který pokládá za pilíř sovětských zákonů, zákona o zradě vlasti. Praví (čte): "Přiznávám, že tento zákon je tvrdý a přísný, ale je nutný na ochranu sovětské vlasti. Slovo vlast jest nám základním politickým pojmem."

A proto tím více nás musilo překvapiti podivné stanovisko zástupců komunistické strany. Dnešní politika komunistické strany nemůže prospěti ani dělnictvu ani Sovětskému svazu. Musíme se ptáti, kdo měl pravdu, komunisté včerejška nebo komunisté dneška? Dělnictvo s díkem vítalo, že nastává doba, kdy opět bude se možno sejíti, ne-li v jedné straně, tedy aspoň ve společné práci. Tyto iluse jsou rozbity. Kol. Šverma, který vedl komunistickou stranu tak, že tomu rozuměly široké vrstvy pracujícího lidu a že nepřátelé dělnictva měli obavy z toho společného postupu se socialistickými stranami, musil pokorně odvolat. Na sjezdu komunistické strany byly vytaženy opět staré argumenty proti socialistickým stranám, sociálfašismu, a byly vytaženy staré rozvratné způsoby proti socialistickým stranám. Pan Gottwald dnes řekl, že byrokracie je zavilý nepřítel Sovětského svazu. Nevěříme tomu, že by všechno naše úřednictvo bylo fašistické. Řekl dále, že jsme prý na nejlepší cestě dopracovati to k Bílé hoře. Odmítáme prý ruku k sjednocení, krátce, jak on řekl, nechceme rozumět komunistické abecedě. Ale stejně i my můžeme tak hovořit. Každý stát musí míti nějakou vládu. A vláda znamená státní moc a ovlivňování státního aparátu. Ptali bychom se kamarádů komunistů, zdali nám radí, aby socialisté vystoupili z vlády. Nebudu jim na tuto otázku odpovídati. Ať se zeptají svých komunistických dělníků a ti jim dají docela jinou odpověď, než jak oni odpovídají. Ale rozhodně nebudeme dělati to, k čemu nám radil pan Gottwald, kerenštinu, poněvadž jsme si vědomi, že kerenština nevedla by nás ke komunismu, nýbrž k fašismu a k rozvratu státu.

Ukázal jsem, jaké stanovisko k obraně státu mají v Sovětském svazu. Dovolte, abych ještě citoval jednoho Rusa, samého Lenina, který napsal (čte): "A my, velkoruští dělníci, jsme naplněni národní hrdostí, usilujeme se vší rozhodností o svobodné a nezávislé, samostatné, demokratické, republikánské a hrdé Velkorusko, které by upravilo své vztahy k sousedům na lidském principu rovnosti." Chceme říci: I my máme rádi naši republiku, náš národ, naši samostatnost, a nepochopilo-li lidstvo dosud veliký odkaz světové války a neumí-li dáti jinou odpověď na slova básníkova pronesená nad válečnými hroby "Pověz mi, živý, proč jsi umíral?", neumí-li odpověděti jinak nežli jak odpovídá v "Angriffu" pan Goebbels: "Jediný nástroj, jímž lze výhradně psáti zahraniční politiku, je meč", pak se v případě potřeby budeme brániti a věříme, poněvadž jde o věc spravedlivou, že se společně s našimi přáteli ubráníme. (Potlesk.)

Místopředseda Onderčo (zvoní): Prerušujem prejednávanie tohoto odstavca poriadku ako i poriadku schôdze.

Sdělení předsednictva.

Dovolené

podle §u 2, odst. 4 jedn. řádu obdrželi na dnešní den posl. dr Branžovský, dr Hula, Laušman, Rybárik, Jaša.

Omluva.

Za platnou podle §u 2, odst. 4 jedn. řádu uznána dodatečná omluva posl. dr Branžovského na 38. schůzi posl. sněmovny.

Rozdané tisky

mezi schůzí:

Odpovědi tisk 396 (I až XI).

Návrhy tisky 420 a 421 - přikázány výboru iniciativnímu.

Místopředseda Onderčo sdělil, že se předsednictvo usneslo, aby se příští schůze konala ve středu dne 29. dubna 1936 v 9 hod. dopol. s

pořadem:

Nevyřízené odstavce pořadu této schůze.

Schůze skončena v 8 hod. 28 minut večer.


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP