Pátek 20. března 1936

Místopředseda dr Markovič (zvoní): Ďalším rečníkom je pán posl. Chmelík. Udelujem mu slovo.

Posl. Chmelík: Vážená sněmovno! Chápu se slova, abych pojednal o předložené osnově s hlediska klubu národního sjednocení, abych tlumočil stanovisko své volební skupiny a abych zdůraznil, že navrhovaná osnova zákona o podpoře stavebního ruchu přichází příliš pozdě. Tímto zákonem již nepodchytíme letošní stavební ruch, nepřipraveností a nepohotovostí jsme promarnili celou jarní konjunkturu.

Je třeba se zamysliti nad tím, proč hospodářské a sociálně-politické zákony, jejichž lhůty jsou předem dávno vymezeny a jejichž lhůty vyprší, nejsou včas zabezpečeny a projednávány, proč není učiněno opatření, aby normální zákonný stav mohl jíti svou cestou a mohl plně prospívati potřebám hospodářským, sociálním a kulturním. Stavební ruch byl loňského roku ochablý. Kdekdo, ať podnikatel či stavebník, očekával potřebné a včasné vyřešení stavebních a bytových otázek, dožil se však zklamání. Vzpomínám exposé pana ministra soc. péče, který již loňského roku na podzim a i letos v únoru vykládal, že je nutno hledati novou pracovní příležitost, že je nutno oživiti stavební ruch a pomoci soukromému podnikání. Teď se podívejte, co po té stránce vláda a koalice vykonala. Proč hned po tom, kdy tato slova byla řečena a kdy se potřeba cítila, nepřešla koalice a ti, kdo mají moc v rukou, od slov ke skutkům, a proč otázky bytové, stavební a jiné neřešili skutečně tak, aby se umožnila pracovní příležitost, aby se dala práce a aby se oživil náš život? Docela otevřeně nutno konstatovati, že vinou nepřipravenosti ve vládních a koaličních kruzích nezachytíme letošní sezonu. Dále chci říci, že bytové zákony měly býti řešeny všechny najednou jako celý soubor a definitivně, aby byla vyřešena právní jistota a svoboda domovního majetku a aby zejména byla možnost investic takto zaručena zákonem.

A tu jsem znovu u stížnosti, kterou jsem uvedl. V květnu loňského roku zvolený parlament, tuším, asi po desetidenním zasedání odešel na několikaměsíční dovolenou a také v podzimním zasedání dovolená střídala dovolenou - sotva že jsme provedli uzákonění státního rozpočtu - aniž se přihlíželo k tomu, že řada osnov visí ve vzduchu a že není nic připraveno. V poslední chvíli musela vláda cestou nařizovací s použitím zmocňovacího zákona prodloužiti platnost velmi důležitých zákonů hospodářských a sociálních, zákon o podpoře v nezaměstnání podle gentského systému, zákon o ochraně nájemníků a pod. Kdyby zde byla pohotovost, kdyby parlament byl dělný, kdyby koalice dovedla včas věc zachytiti, kdyby měla dobrou vůli a našla místo všech dlouhých handlování rozumnou cestu, abychom jednou už upustili od soustavného příštipkování v našem zákonodárství, pak jsme nemuseli ani letošního roku promrskávat tak významné věci ve výborech, ať v rozpočtovém nebo soc. politickém, jako jsme to dělali letos. Uběhl leden, uběhl únor, máme za sebou více než polovinu března, tříměsíční provisorium všech uvedených zákonů vyprší, a my dnes zase tak v poslední chvíli projednáváme tak důležitou a významnou věc, jako je stavební ruch a jako jsou bytové zákony.

Slavná sněmovno, tento systém je neudržitelný, tento systém je nemožný a právě tento systém vyvolává právní nejistotu a podkopává důvěru v zákonodárné sbory. Je to tím horší, že jde o otázky hospodářské a sociální. Už jsem řekl, že řada zákonů na konci roku byla prodloužena vládním nařízením. To je ten pojišťovací ventil, zmocňovací zákon, kterého vláda používá od případu k případu, když poslání parlamentu selže a když zákonodárné sbory - a to je právě otázka - buď nekonají své povinnosti, nebo, jak jsem řekl, parlament není dělný a celá činnost koalice visí ve vzduchu.

A zatím vidíte, jak roste kartel za kartelem jako houby po dešti, vidíte, jak ceny stavebních hmot letí nahoru, a dříve než se zákon stane skutkem, ceny stavebních hmot dosáhly a dosahují tak vysokých cifer, že pak ten zákon pozbude účinnosti. Všechno podražilo a zaviňujeme to svou nerozhodností, svou nestatečností. Celý postup při projednávání jednotlivých návrhů ať v rozpočtovém výboru či v soc. politickém není takový, jak by toho zákony vyžadovaly, jednání je kusé, výbor, zejména soc. politický, je svoláván od případu k případu, oddalován, stalo se nám dokonce, že byl svolán soc. politický výbor, na programu bylo jednání o stavebním ruchu, ale pan zpravodaj nám nepřijel.

Slavná sněmovno, jak potom mohou míti občané úctu k zákonodárným sborům, když dochází k takovýmto skutečnostem? Tím je jednání kusé, materiál se promrskává, ti, kteří již předem mezi sebou mají dohodu, hledí věci odbýti, a podle toho zákony vypadají. A pokud jde o stavební ruch, tvrdím docela otevřeně, že věc byla promrskána nemožným způsobem, jednotlivé paragrafy nebo návrhy projednány tak, že členové soc. politického výboru nemohli k nim ani zaujmouti stanovisko, nebyl prostě čas. A tak jsme předložili sněmovně návrh o stavebním ruchu tisk 329, který zahrnuje nejen dosavadní otázky stavebního ruchu, nýbrž též záležitosti bytové péče o chudé, jakož i o podpoře na usídlení nezaměstnaných.

Nová osnova zákona má 8 hlav a 95 paragrafů. Ze starého zákona vypustili jsme hlavy III a IV o státním bytovém fondu, byla také vypuštěna ustanovení o bytové péči o státní zaměstnance.

Původní vládní návrh byl pozměněn v řadě paragrafů. Připouštím, že jde o určité zlepšení proti původnímu návrhu, ale není takové, jakého by potřeboval podnikatel a stavebník a jaké by bylo nutné, chceme-li skutečně oživit stavební ruch a pomoci podnikání. Jde většinou o změny dohodnuté mezi zpravodajem a ministerstvy soc. péče a financí. Tyto změny a doplňky však nás naprosto neuspokojují, neboť nebyl brán zřetel k našemu návrhu jak ve výboru soc. politickém, tak rozpočtovém.

Předložil jsem s kol. J. Sedláčkem řadu návrhů ve výboru soc. politickém a kol. dr Štůla zase ve výboru rozpočtovém. Žádali jsme, aby novostavby a všechny přestavby byly osvobozeny nejméně na 25 let ode všech daní, přirážek a dávky činžovní, aby platnost nového zákona byla co nejdelší, nejméně do konce r. 1940, aby daňová odpočitatelnost všech investic byla co nejrozsáhlejší, aby amnestie daňová byla bezpodmínečná a toho rázu, že by vzbudila opravdu důvěru a psychologicky nutila a sváděla k investování a podnikání. Dále jsme žádali, aby prvý převod domovního majetku byl bez časového omezení prost všech poplatků, aby stavby a investice byly osvobozeny od komisionálních poplatků, aby zadávací řády byly zreformovány a byly jednotné pro všechny státní a samosprávné úřady, aby byla provedena kontrola cen stavebních hmot, aby snad neodůvodněným zdražením nebylo zmařeno úsilí o rozvinutí stavebního ruchu a tím snížení nezaměstnanosti, aby právní jistota a svoboda domovního majetku a všech investic byla obnovena a trvale zaručena zákonnými ustanoveními, aby bylo konečně provedeno jednání o regresu, aby ve větších městech a průmyslových obcích, stižených nezaměstnaností, a zvláště v Praze byla věnována co největší péče a v tomto případě i mimořádná státní podpora na stavbu laciných malých bytů, nocleháren a pod. Dále jsme žádali, aby byla zvýšena produktivní péče o nezaměstnané atd.

Tím chci říci, že jsme přišli včas se svými požadavky a návrhy, a litujeme, že je koalice zamítla, že k nim nepřihlédla a přešla přes tak důležité otázky, které by podle našeho názoru stavebnímu ruchu skutečně prospěly.

Rozbor a kritiku osnovy, zejména její hlavy I až V, provedl jsem v soc. politickém výboru a nebudu ji opakovat. Chci říci, že bytový zákon jako zbytek poválečného hospodářství podvazuje disposice s domovním majetkem a ohrožuje celý vývoj této otázky. Proto náš klub zaujal k vázanému hospodářství docela otevřené stanovisko a volá po jeho uvolnění. Již v soc. politickém výboru jsme dokazovali, že nikdo nebude stavět, když duch a systém vázaného hospodářství v domovním majetku zůstane nadále, do nekonečna. Proto jsme žádali, aby domovní majetek byl uvolněn, zejména v době, kdy se výrobní aparát nerozšiřuje, kdy živnosti a průmysl jsou v rozvratu a nikdo nemůže podnikat, poněvadž není právní jistoty.

Předložená osnova zákona o stavebním ruchu je krátkodobá, omezená, kdežto stavební ruch měl by býti vybudován trvalým zákonem, jak jsme žádali, nejméně do konce

r. 1940. Opětujeme i dnes v plenu sněmovny svůj pozměňovací návrh a žádáme vypuštění §u 54 a změnu §u 37, který budiž změněn tak, že první věta bude znít: "Stavbám dokončeným v letech 1937 až 1942 přísluší dočasné osvobození od domovní daně a přirážek".

Klub, jehož jménem mluvím, se usnesl hlasovati pro osnovu zákona o stavebním ruchu, žádá však, aby byly přijaty tyto dva pozměňovací návrhy, které jsem předeslal. Jinak vycházíme z názoru, že žádný zákon o stavebním ruchu není s to oživiti stavební ruch větší měrou, dokud nebudou dány podmínky přirozeného stavebního ruchu. Zákon může pouze stavebnímu ruchu napomáhati, ale nemůže jej sám vytvořiti do té míry, aby byl trvalý a zdravý.

Základní podmínkou normálního stavebního ruchu je stabilisace bytového trhu. Ta však není možná, dokud trvá ochrana nájemníků a když se poskytuje v domech státem subvencovaných bydlení za nižší ceny, než které odpovídají skutečným stavebním nákladům. Nelze tudíž žádným zákonem, ani tímto zákonem vyvolávati stavební ruch za každou cenu, nýbrž musí se hleděti, aby byl co nejvíce posílen a podporován stavební ruch soukromý a aby mu byla zajištěna do budoucnosti prosperita takovými podmínkami, které by jej zabezpečily na léta.

Součástkou stavebního ruchu je otázka úvěru. Proto i náš klub uvítal snížení úrokové míry, i když jsme nevěřili, že snížení úrokové míry přivodí podstatné zvýšení stavebního ruchu. Co je platné, když dnes podnikatel má levný úvěr, nemá však objednávek, co je platné, když stavebník může získati levný úvěr stavební, ale nemá jinak důvěry, nemá jinak jistoty, když celý právní řád u nás den ze dne naráží na všechny možné překážky, visí, prostě a lidově řečeno, ve vzduchu.

Snížení úrokové míry může hodně prospěti stavebnímu ruchu, ale není samo o sobě podstatnou a základní jeho podmínkou. Mohl bych ukázati, jaký je nadbytek finančních prostředků. Vezměte si kterýkoliv ústav! Můžete vzíti třeba pražské ústavy, ať Vinohradskou nebo Pražskou městskou spořitelnu, Zemskou banku, vezměte kterýkoli finanční ústav a vidíte, že má nadbytek pohotových finančních prostředků, ale že dnes není poptávky po úvěru, i když je levný. Pražská městská spořitelna poskytla loňského roku za 110 mil. Kč dlouhodobých zápůjček, ale tyto zápůjčky nebyly vyčerpány. Zjišťujete-li důvody, vidíte, že podnikatel na jedné straně chce si úvěr zajistiti, ale bojí se stavět, a zase jste u té otázky právní jistoty, zase jste tam, kde jsme skončili. Je zajímavé, že podnikatelé nevyužili výhody nízkého úvěru, protože není právní jistoty v domovním majetku, protože tyto významné otázky a zejména celý soubor bytových a stavebních otázek neřeší se definitivně, jednou pro vždy, na trvalo, na delší dobu, aby stavebníci, když už budou investovat, když budou stavěti, když se zatíží, mohli počítati, že risiko bude menší.

Další důležitá otázka, kterou jsme projednali ve smyslu našich návrhů v soc. politickém výboru, jest otázka daňová. Žádali jsme zejména daňové osvobození, které by mělo býti tak dlouhé, aby během jeho trvání byla umořena náležitá část stavebního nákladu dříve, než dům přijde do plné daně, ale ani zde jsme nepochodili. Žádali jsme dále daňovou amnestii. Tento náš jistě účinný požadavek byl z osnovy zákona vypuštěn. Nikde ani zmínky, ani slova, ačkoliv víme, že daňová amnestie by umožnila další investice z kapitálu dosud nepřiznaného. Soukromý podnikatel, který by měl jistotu, že se na něho bude vztahovat daňová amnestie, bude se snažit podnikat a investovat. Ani na tento požadavek nebyl brán zřetel.

K osnově zákona o podporování staveb pro osoby chudé máme rovněž své stanovisko. Předpokládáme, že to znamená nové zatížení samosprávy a že pravděpodobně většina obcí nevyužije této výhody zákona a nebude stavěti byty pro chudé. My jsme hlasovali pro tuto věc ve výboru, zejména pokud jde o potřebu obce pražské. Když vidíme, jak Velkou Prahu, hlavní sídelní město, věnčí ohromný pás barákových kolonií, cítíme potřebu postaviti byty pro chudé. I když se obce většinou dluží od sociálně-pojišťovacích ústavů, které poskytují úvěr až na 5%, bude obec nésti pouze tíhu 3%ní služby dluhu. Avšak i to je pro ni na léta velké zatížení. Pokud by však přece mělo býti přikročeno ke stavbám nájemních domů pro chudé, žádáme, aby se tak stalo na podkladě co nejširším, aby výhody pro stavbu těchto domů určené, t. j. 35leté daňové osvobození a státní příspěvek byly poskytnuty každému, kdo tyto domy zřídí a podmínkám pro ně stanoveným se podrobí.

Již jsem se zmínil o jedné z potíží, které stojí v cestě stavebnímu ruchu. Je to tvoření se kartelů. Nynější tvoření kartelů všech druhů způsobuje horentní stoupání cen hmot a prací stavebních, ač toto zdražování je ze značné části neodůvodněno. Uvádím zde zejména sklo, kde se utvoří kartel jen proto, aby ceny skla byly zvýšeny. Tento vzestup cen při současné tendenci snížiti nájemné nepřispěje nijak ke stavebnímu ruchu a je s to zastaviti ruch na dlouhou dobu. Proto tvrdím, že jedině volná soutěž může působit na stanovení přiměřené výše cen stavebních hmot. Náprava je možna také jediné, bude-li kartelový zákon novelisován a znemožní-li se zákonnou cestou, aby ceny stavebních hmot mohly tak libovolně, dokonce cestou organisovanou, býti zvyšovány v době, kdy stát má přispívati k podpoře stavebního ruchu.

Znovu se tu musím obrátiti k exposé pana ministra soc. péče, který mluvil o této otázce a jménem vlády ohlásil boj zdražovací horečce. Tehdy v soc. politickém výboru dokazoval, že vláda podnikne vše možné, aby znemožnila činnost kartelů a stálé stoupání cen stavebních hmot. Nevím, jakou bychom dostali odpověď, kdybychom chtěli, aby tento slib byl splněn, aby nám bylo řečeno, co všechno vláda podnikla, nebo vysvětleno, co si představovala pod tím slibem, že podnikne vše možné. Z vlastní zkušenosti víme, že od slov, od slibů ke skutkům vládních činitelů je hodně daleko.

Mám před sebou tabulku cen stavebních hmot za posledních 8 let. Největší stoupání cen projevuje se od r. 1934. Zajímavé je, že největší stoupání, pokud jde o poslední dobu, projevuje se od měsíce července. Tak na př. předloni v červenci stálo 1.000 cihel 210 Kč, a dnes stojí 235 Kč. V říjnu stály 215 Kč, je to tedy jistě značné zvýšení. Vezmeme-li kteroukoliv jinou potřebu, vidíme totéž. 1.000 tašek stálo r. 1934 325 Kč, dnes stojí 360 Kč, dlaždice stály r. 1934 264.20 Kč, dnes stojí 285 Kč. Sádra stála 31.80 Kč, dnes 34 Kč.

Fošny stály 266.70 Kč, dnes 286 Kč. Prkna 223.30 Kč, dnes 231 Kč. Latě 318.30 Kč, dnes 330 Kč. Sledujete-li v této tabulce ceny kterékoliv stavební potřeby, vidíte, že proti r. 1934 značně stouply, a porovnáte-li r. 1935, ať měsíc červenec nebo říjen, vidíte zase podstatné stoupání stavebních hmot.

Když, jak jsem řekl v úvodu, kartely rostou jako houby po dešti, je na bíledni, jak to bude vypadat, než se zákon o stavebním ruchu uvede do života a než se počne stavět.

Podle posledních zpráv zemský úřad již jmenoval rozhodčí komise pro stanovení cen stavebních hmot. Je třeba všimnouti si i této věci. Ze seznamu přísedících rozhodčí komise pro stanovení cen cementu vidíme, že zastoupení nedostali největší konsumenti celku, stavitelé, betonáři. zedničtí mistři, oproti tomu však zastoupení obdrželi drobní výrobci cementového zboží a dokonce i jednatel průmyslových podniků. To je paskvil, stav naprosto neudržitelný, který věci neprospěje. Na nízkých cenách cementu mají přece zájem především ti, kteří jsou hlavními odběrateli, t. j. betonáři a stavitelé. Proč není možné po té stránce vyhověti, proč se nezvou výrobci ke stanovení cen a proč se nezvou hlavně konsumenti? Vytýkám tento stav jako nemožný a neudržitelný. Takto si zemský úřad počínat nemá.

Slavná sněmovno, konečně cítím za svou povinnost upozorniti s parlamentní tribuny na zvláštní postavení hlavního města Prahy. Presidium městské rady zaslalo členům sdružení poslanců a senátorů pro Velkou Prahu své požadavky a připomínky k zákonu o stavebním ruchu a k zákonu o ochraně nájemníků. Očekávalo, že páni poslanci a senátoři požadavkům obce věnují náležitou pozornost a že také navrhované zákony dojdou určité změny. Bohužel, nestalo se tak. Ve vládních a zákonodárných kruzích Praze není přáno. A je zajímavé, že přece požadavky obce pražské jsou výsledkem dohody tak zvaného radničního souručenství, - ve kterém jsou všecky strany, jež jsou ve vládě, jsou tam sociální demokraté, nár. socialisté, ano i agrárníci, jde tedy o koaliční požadavky, které jsou pomíjeny. Mezi předloženými návrhy je také t. zv. požadavek stavební uzávěry, jíž se městská rada dosud bezvýsledně po řadu let domáhala a jíž má býti usměrněn stavební rozvoj města tak, jak to bude vyžadovati skutečná potřeba a jak tomu dovoluje hospodářská situace obce.

Dámy a pánové, stavební uzávěra je významný požadavek města. Kdyby dnes byla uskutečněna, tak je ve vnitřní Praze přes 8000 parcel, na kterých se může stavěti a kde není třeba žádných investic, kde je komunikace, kde jsou vodovody, kanalisace, světlo a znamenalo by to, že na těchto parcelách by mohlo býti postaveno nejméně pro 250.000 obyvatel bytů. Při té ohromné rozloze hlav. města Prahy, kdy Praha má povinnost veřejných investic, je město ohromně zatíženo a mne překvapuje právě, že zejména strany socialistické nemají pro tento požadavek hlav. města Prahy žádného pochopení. (Zpravodaj posl. Langr: Pane kolego, vy nemluvíte pravdu, vy jste slyšel, že jsme to velmi důrazně žádali, tak prosím, mluvte pravdu s parlamentní tribuny!) Pane kolego, vy jste to žádali, ale vy jste to neudělali. Chtíti se může všecko, jde o to, co provedete, jde o to ... (Výkřiky posl. Langra.) Já konstatuji, že vaši poslanci na poradě poslanců toho souručenství pražského to slíbili ... (Zpravodaj posl. Langr: A zde ne? ) Praha má slib, ale za ten si nic nekoupí, slíbit je velmi pohodlné; ale vy máte moc ve svých rukou, máte možnost to udělati, a to je to nejsmutnější, že slíbíte, ano, projevíte dobrou vůli, ale nic jiného se nestane.


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP