Čtvrtek 20. února 1936

Místopředseda Langr (zvoní): Dále je ke slovu přihlášen pan posl. dr. Štůla.

Posl. dr. Štůla: Slavná sněmovno! Nebudu mluviti o zahraniční politice, kterou se zabýval předešlý pan řečník (Výkřiky komunistických poslanců.), poněvadž není příliš mnoho té zahraniční politiky v rozpočtu a v závěrkách (Výkřiky komunistických poslanců.), které má právě naše sněmovna projednávat. Nechtěl bych upadnout do toho, co se vytýká našemu parlamentu, že se u nás příliš mnoho mluví a mluví, ale ke skutkům že máme daleko. Proto se budu držet toho, co je naším úkolem, to jest, abych zaujal kritické stanovisko k účetní závěrce. A tu řeknu hned na začátku, že tyto závěrky účetní, které máme před sebou za r. 1934, nám potvrzují pravidlo, že každá teorie je šedá. My jsme velmi mnoho teoretisovali a rádi teoretisujeme tenkrát, když si předkládáme svůj rozpočet. Mluvíme, že je to rozpočet inflační, že z inflačního musíme přecházet k deflačnímu, máme radost z toho, když si řekneme, že jsme zarazili deflaci v našem rozpočtování a že se obracíme zase k výdajům normálnějším, ale já říkám, že naše rozpočty státní nejsou ani inflačními ani deflačními, nýbrž že naše rozpočty státní a s nimi i státní hospodářství naše může býti nazváno jediným správným slovem, že je to jak rozpočtování, tak také hospodářství schodkové, hospodářství, které neodpovídá našim skutečným silám poplatním, a že my se jenom holedbáme tím, že máme svůj rozpočet v rovnováze. Také posledně, r. 1934, holedbala se státní správa, že má rozpočet v rovnováze, cifrou asi 1 milion a několik set tisíc Kč, ale ve skutečnosti se nám ukázalo, že hospodářství státní za r. 1934 neskončilo nejen rovnováhou, že neskončilo žádným přebytkem, nýbrž zpráva, kterou jsme dostali do rukou, nám jasně ukazuje, že jsme pasivní 342 mil. Kč. Je vidět, že nedovedeme nalézti prozatím v našem státním hospodářství rovnováhu mezi položkami výdajovými a příjmovými, které by odpovídaly skutečné poplatní síle našeho občanstva, a že si musíme vypomáhati ve svém hospodářství určitými zákroky, určitými zásahy, které se nedají na dlouho udržet.

My můžeme říci, že se nám rýsuje v našem státním hospodářství několik momentů, které se stávají u nás konstantními, stávají se trvalými, poněvadž již po několik let se opakují, a které jsou nebezpečné nejen pro hospodářství státní, nýbrž i pro hospodářství veřejné, samosprávu, i pro hospodářství soukromé, poněvadž konec konců i soukromé hospodářství je odvislé od hospodářství státního a veřejného.

A tu ty momenty, které jsou už u nás konstantní v hospodářství veřejném a které, jak říkám, skreslují. celý náš hospodářský stav, to je to, že u nás už po několik let vidíme překračování výdajových položek, dále, že na výdajové položky nám nedochází tolik veřejných příjmů, jak si je ve svém rozpočtu stanovíme. A při tom další, poslední a přímo strašná věc, že se musíme utíkati, abychom udrželi hospodářství alespoň v chodu, k t. zv. úvěrovým operacím, že kryjeme nedostatky příjmu úvěrovými operacemi, ať už jsou to zálohy u poštovní spořitelny nebo u jiných ústavů, nebo ať už je to systém pokladničních poukázek. V poslední době pak k tomu přistupuje dokonce praprimitivní systém obyčejných směnek.

Slavná sněmovno, uvažme, kam může vésti toto hospodářství, jak je vedeme, musíme-li si vypomáhat, abychom mohli krýti své výdaje - když poplatní síly našeho občanstva nestačí a když už nemůžeme nanésti na jeho bedra větší veřejná břemena - úvěrními operacemi. R. 1934 jsme kontrahovali úvěrními operacemi téměř 1 miliardu ve formě pokladničních poukázek, roku 1935 jsme dosáhli v nich rekordu 2 1/4 miliardy. Prozatím jsou pokladniční poukázky instrument, který se těší přízni občanstva, které jim ještě důvěřuje, ale mohou nastati momenty, kdy poplatnictvo přestane míti víru v ně, kdy už nebudou míti té síly a hodnoty, která je nominelně na nich vedena, a pak nevím, jak si bude moci finační správa vypomáhat, až státní pokladniční poukázky přestanou míti svou vnitřní hodnotu.

Říká-li pan zpravodaj, že r. 1934 se nám hospodářství přes to, že byla krise, zlepšilo, musíme se podívati, jak že se nám vlastně zlepšil finanční stav našeho hospodářství r. 1934. Uvidíme, že nám k tomuto zlepšení finančního stavu přispěly tyto příjmové položky: předně obratová daň, ale ne normální, která by se vybírala z normálního obratu, který máme, takže bychom se snad mohli těšit, že r. 1934 byl v Československé republice větší obrat. Nikoliv! Zvýšení obratové daně nastalo proto, poněvadž došlo k nenadálému zdanění zásob; tedy žádný větší obrat v našem hospodářském životě, poněvadž zdanění zásob není přece obrat.

Jako další zdroj přišly daňové předpisy za minulá léta. V tom zase vidíme další nalhávání v našem rozpočtu, které rok od roku opakujeme. A konečně přišla jako další zdroj přechodná přirážka k dani důchodové. Ale v této přirážce byla uplatněna strašná věc: zpětná planost zákonných předpisů. Viděli jsme docela dobře, co znamenala v poplatnictvu přechodná přirážka daňová, kde se mělo platiti za něco, co bylo v hospodářském životě vlastně již dávno odbyto, daň, která byla poplatníkům za tu dobu již předepsána.

Konečně nastalo zvýšení příjmů také tím, že máme větší výnos úroků z prodlení; i z toho se domněle radujeme, že naše státní příjmy jsou vyšší proto, že poplatnictvo muselo odvésti více na úrocích z prodlení. Naproti tomu přesto, že pan zpravodaj řekl, že se naše finančnictví zlepšilo, musel přece jen doznat, že příjem z veřejných daní a poplatků proti r. 1934 se zase snížil. To je ta konstanta, o které mluvím, která se stává nebezpečnou nejen pro rozpočtování - konec konců víme, že rozpočet jsme si udělali aktivní - nýbrž i pro hospodářství, jak se projevuje v těchto závěrkách. Mám za to, že by měla slavná sněmovna věnovati skoro větší pozornost závěrkám hospodářským než celému rozpočtování. (Souhlas.) Rozpočet si může udělat každý podle toho, jak ho potřebuje, ale se závěrečnými účty se nedá hnouti, to jsou cifry, které ukazují, jak jsem za rok hospodařil. A tu vidíme, že za rok 1934 jsme hospodařili tak, že poplatní síla občanstva nestačila na to, co československý stát potřeboval.

Jednou z konstant našeho neblahého hospodaření je to, že máme trvalé překročování výdajových položek. Co to znamená? To znamená, že výdajové položky neodpoví dají tomu, co jsme si preliminovali v rozpočtu, t. j., že pravděpodobně jsme při rozpočtu neměli tolik kuráže, abychom řekli, jakou cifru výdajovou potřebuje ten či onen resort státního hospodářství, že jsme si zastírali pravdu, poněvadž se dává do rozpočtu cifra daleko nižší, než kolik ukázal hospodářský rok. A poněvadž toto překročování výdajových položek je již několikaleté, vidíme, že trpí systém našeho hospodářství, že trpí systém našeho rozpočtování a celý náš hospodářský život. Tímto zařazováním nesprávných položek do rozpočtu, které se mi pak v hospodářství ukáží docela jinými, skreslujeme si obraz svého hospodářství státního. Vidíme, že hospodářství státní je něco docela jiného nežli rozpočet, který si dáváme. Při tom jedna velmi strašná věc našeho hospodářství státního jest, že vláda necítí tolik povinnosti, aby si dala včas schválit překročení položek rozpočtových, a že teprve dnes máme na pořadu schválení tohoto překročení výdajových položek. To je věc nejen neudržitelná, nýbrž i nezákonná, to je věc, která potírá naši ústavní listinu. Vláda má včas přijíti, když vidí, že výdajová položka nestačí na to, co potřebuje, před parlament, a ne položky z r. 1934 si dát schváliti teprve r. 1936. To je hrubá chyba naší veřejné správy.

Dále vidíme, že ani cifra 342 mil. Kč, kterou máme ve schodku, neodpovídá skutečnosti, že je to jen cifra správní. Konec konců cifry správní jsou asi něco podobného, jako když si děláme rozpočet. Nás musí více interesovati, jaká je cifra schodku v efektu kasovním. A tu by byla chyba mluviti na veřejnosti, že máme schodek za rok 1934 jen 342 mil. Kč, neboť sám pan zpravodaj musel doznat, že k této cifře 342 mil. Kč se musí přičiniti další položky t. zv. nepreliminovaných výdajů. To je věc, o které by jistě slavná sněmovna jednou měla zavésti velkou debatu, co jsou to nepreliminované výdaje a nepreliminované příjmy. Nevím, odpovídá-li to všechno ústavní listině; zatím jsou nepreliminované výdaje a nepriliminované příjmy v našem parlamentě usuelní. K tomuto schodku 342 mil. Kč musí přijíti ještě také cifry t. zv. nepreliminovaných výdajů a pak přijdeme ke kasovnímu schodku 1030 mil. Kč. To je přece jen něco jiného! A jestliže při sdělávání rozpočtu se varovalo, že se nemá jíti na rozpočtování schodkové, že máme dostat do rovnováhy aspoň svůj rozpočet státní, a jestliže se říkalo, že kdybychom již rozpočet státní neměli v rovnováze, že bychom se tím vlastně dali na cesty dobrodružné, tak říkám, že také státní hospodářství, které je na základě rozpočtu státního a které se trvale staví jako hospodářství schodkové, je stejně dobrodružné, jako kdybychom si chtěli dělat jenom rozpočet schodkový.

Slavná sněmovno, myslím, že si ani dobře nezvažujeme těžkou situaci našeho státu právě ve svém hospodaření a že konec konců mnohým snad nepřipadá ta schodková cifra za léta 1930 až 1934, vyjádřená částkou 6.148 mil. Kč, tak nebezpečnou, že snad konec konců o tom ani mnohý neuvažuje, jakým nebezpečím by to mohlo býti pro státní správu a pro celé naše hospodářství. Mám za to, že ani v době těžké hospodářské krise nemůže si nikdo dovolit u nás takový luxus, aby hospodařil schodkově. Každý se má snažiti o to, aby nalezl cestu k vyrovnání mezi výdajovým hospodářstvím a možným hospodářstvím příjmovým. Jestliže se to nepodaří, pak se podlamuje stabilita státu, ale také stabilita každého jiného hospodářství.

Pokladničními poukázkami nebo zálohami od poštovní spořitelny nevydržíme nadlouho, tak se nedá hospodařiti @a la longue, jak se říká; je potřebí, abychom všemi těmito položkami, které takovýmto mimořádným způsobem dostaneme do svého hospodářského života, snažili se oživiti své hospodářství, a tu myslím, že se snad ani příliš mnoho o tom neuvažuje, že příliš pomalu přicházíme k tomu, aby se náš hospodářský život ozdravil. Je to otázka investiční, která má v zápětí všechno ostatní. Co se již u nás namluvilo, že si oživíme hospodářství investicemi! Kolik papíru se popsalo o všem tom, kolik miliard chce státní správa, vláda dáti na investice, které mají oživiti naše hospodářství! Ale jak jsem řekl na začátku, u nás se mluví a mluví, ale ke skutkům máme u nás velmi daleko. Co se u nás namluvilo, že se budou dělati státní investice, ale zatím dodnes vláda nepředložila ani svůj program těchto investičních prací, neřekla, kde a jak se investice budou provádět. Uvažme, že pomalu přicházíme do období jarního, kdy jaro bude chtít na nás viděti skutky; myslím, že v zimních měsících měla býti provedena příprava všeho, co jsme chtěli na jaře provádět. Ale zatím nevidíme, že by vláda předkládala investiční program sněmovně včas, aby sněmovna k němu mohla zaujmouti své stanovisko.

Chci se dotknouti jenom některých jevů. Mám na mysli silniční fond, jeho cifry, jak se mi promítají v účetní závěrce. V účetní závěrce za r. 1934 se jeví silniční fond takto: Příjem o 6 mil. Kč menší, než bylo preliminováno. Suchá odpověď na to: příjmy menší proto, poněvadž byl nepříznivější výnos daně z motorových vozidel. Tato věta "nepříznivý příjem z motorových vozidel" by jistě mohla vésti k ohromné debatě, proč je menší příjem z motorových vozidel, proč ten automobilismus u nás nemá té možnosti, aby do silničního fondu odváděl více. Nechci příliš rozšiřovati známé věci, není mým zvykem mluviti o tom, co je všeobecně známo, ale mohu říci tolik, že ani tímto systémem ubíjení automobilového průmyslu, automobilových živností se nedobéřeme ozdravění svého hospodářského života.

Také se to nejlépe vidí v těch výdajových položkách silničního fondu. Příjmy poklesly o 6 mil. Kč, ale silniční fond ve svých výdajích poklesl o 341 mil. Kč. A zase krátká odpověď na to ve zprávě, která nám byla předložena, že následkem těchto menších výdajů se neopravovaly silnice státní v tom rozsahu, jak to rozpočet předpokládal. Myslím, že ten silniční fond a ta úprava silnic v Československu je přímo monstrem našeho veřejného hospodaření, kdežto cizina si přímo hýčká silniční správu, kdežto cizina se přímo předstihuje v tom, jakým způsobem by přitáhla k sobě cizinecký ruch, kterému dnes přichází kde kdo na chuť, poněvadž vidí, co znamená cizinecký ruch ve všech zemích, kde se jím zabývali. Docela dobře víme, co ve Francii cizinecký ruch vynášel, že před několika roky pan ministr financí doznal, že 4 miliardy franků přinášejí cizinci do Francie, víme, co by znamenaly Švýcary bez cizineckého ruchu a co by bez cizineckého ruchu byla Italie.

V poslední době také vidíme, čím je cizinecký ruch pro Rakousko. Sama rakouská správa doznala, že r. 1935 se přineslo několik miliard Kč do Rakouska formou cizineckého ruchu a že ta velká cifra, která byla vynaložena na úpravu silnice großglocknerské, byla zaplacena již právě v těch dobách, z přínosu cizinců. Bylo to 350 milionů (Posl. Hatina: Korun?) Šilinků, ano, přepočítejte si to na československou měnu. (Posl. Hatina: Ne z Československa!) Neříkám, že z Československa. Já jsem přepočítával, co znamenalo těch 350 mil. šilinků. Ne, že by se to odneslo z Československa, Bůh uchovej, ale jistě že Československo velice vydatně přispělo k té cifře. My jsme také viděli a mluvilo se o tom, že tu a tam nějaký automobil je odjinud a že ty ostatní jsou z Československa, zatím co rakouská propagace cizineckého ruchu nepovažovala za svou povinnost, aby také na těch různých filmech, které o rozšíření cizineckého ruchu vydávala, nechala také jednou paradovati československý automobil s jeho značkou. Tam jste mohli viděti jen samé cizí automobily, československý se tam nedostal, jakkoliv mnoho Čechoslováků jezdilo v Rakousku a přispělo právě na to, aby ta großglocknerská silnice mohla býti zaplacena již r. 1935.

A nyní se podívejme na cizinecký ruch u nás. Kdo že se stará o cizinecký ruch u nás? Ani o kompetenci se nemůžeme dohodnouti, kdo má cizinecký ruch dělat, nemluvě ani o tom, jak příliš málo děláme pro cizinecký ruch, jakkoliv je Československo přímo předurčeno pro to, aby k nám cizinecký ruch přišel.

Při otázce úpravy silnic bychom mohli přejíti také k brannosti národa. Velice mnoho se u nás mluví o brannosti národa, ale myslím, že se zase jenom u nás skoro víc mluví, než aby se dělalo. Byl bych rád, kdyby se podařilo, abychom se u nás branností také více zabývali a aby se nám to také i rozpočtově projádřilo trochu jinak. Dovoluji si upozorniti jenom na význačnou knížku, která se objevila v poslední době, na knihu pana Marcomannuse, který napsal a vydal knihu "Brennnpunkt Bőhmen", kde je velice dobře mluveno o vojenské otázce. Pánové z Německa znají skoro do posledního vojáka, jak a kde jsou rozloženy naše vojenské síly. Pánové si dali práci, aby nám řekli v oné knížce, jak se Československo vojensky vyvíjelo od dob Žižkových a pod. A u nás, myslím, až do nedávné doby nebylo příliš mnoho pochopení pro brannost. Mluvilo se o militarismu a bůhví o čem a myslelo se, že by snad naše armáda měla dělati nějaký výboj. Právě silniční úprava to jest, která nám může velice mnoho přispěti k naší brannosti. Při brannosti národa se musíme starat nejen o to, aby byl branný voják, aby byl branný člověk a branný národ, nýbrž také aby terén, na kterém se národ nalézá a žije, byl způsobilý k brannosti. A tu se podívejme jenom na několik případů, které se promítají také v našich závěrkách. Podívejme se na silnice, které jdou od Prahy na jih, podívejte se, jak vypadají, a řekněte, jak bychom jednou měli jimi vypadávati z Prahy, kdyby došlo k leteckému útoku na Prahu. Praha je všude uzavřena železničními závorami. Dokonce i sám pan předseda vlády se musel zmiňovati o chuchelském podjezdu, aby se s touto věcí konečně hnulo. A takové máme ty výpadové silnice z Prahy všecky. Podívejte se, jak vypadají silnice v Povltaví a v jižních Čechách, jak jsou branné tyto kraje, jak je branná Vltava, kde můžete přejíti s vojskem přes Vltavu, kde máte jaký most? Je u Davle a pak, prosím, až v Kamýce nad Vltavou; celé desítky kilometrů jsou břehy nespojeny jakýmkoli mostem. Podívejte se na Sázavu, podívejte se, jak se můžeme dostati s jednoho břehu na druhý u Berounky atd. Vždyť teprve v poslední době se může dostati táborská posádka s jedné strany Lužnice na druhou, poněvadž donedávna nebylo mostu, po kterém by si mohlo táborské dělostřelectvo troufati jeti s jednoho břehu Lužnice na druhý. Teprve most, který jsme loňského roku 28. října otvírali, umožnil, že táborská dělostřelecká posádka může prováděti svoje cvičení také na druhém břehu Lužnice. Tomu říkáme, že jsme branně připraveni, když si nedovedeme ani silniční hospodářství v těchto krajích náležitým způsobem upraviti? Myslím, že už by bylo na čase, abychom se trochu více věnovali silničnímu hospodářství nestátnímu, aby se nám to také v účetních závěrkách lépe projevovalo. Je už na čase, aby se konečně nedělala o to velké dělítko mezi silnicemi státními a nestátními, a zejména, aby funkce silničního fondu byla postavena na úplně jinou strukturu, aby silniční fond stejně přispíval silnicím nestátním jako státním. Proč? Protože mnohé z těchto nestátních silnic mají stejnou funkci jako silnice státní, ba mnohdykráte je jejich funkce význačnější a větší než funkce některých silnic státních. Tím bychom se dopracovali oživení našeho hospodářského života.

Mluvím zejména o Povltaví a jižních Čechách, co tam by se dalo zaměstnat lidí v těch nádherných žulových lomech, co tam by se dalo zaměstnat nezaměstnaných všeho druhu, jak tam by se mohl oživit ruch, kdybychom mohli svými vlastními prostředky, svým vlastním materiálem upravovat silnice, které máme. Byla to velká chyba, které se dopouštěla naše státní správa, když vozila do Československé republiky asfalt, mexasfalt a bůhví jak se to všecko jmenovalo, zatím co jsme viděli, že máme nádherné produkty vlastní, že nepotřebujeme těžké stamiliony dávati do ciziny, když pro nás z ciziny nepřišlo kompensačního zboží skoro ani za haléř. Když dnes vidíme, že silnice nejenom v Povltaví, nýbrž i na Posázavsku jsou v bídné situaci, když poslední manévry v těchto končinách ukázaly, jak těžko se pohybuje v těchto terénech naše vojsko, když na př. v Humpolci se nemohou dostati z města k nádraží a nemůže se upraviti silnice, to je stav velmi žalostný. Mám za to, že nemůžeme chtíti, aby si upravovaly silnice jenom okresy, poněvadž dnes okresní silnice není to, čím bývávala dříve. Dnes okresní silnice je spojkou mezi ostatními silnicemi nestátními a tvoří v důsledku toho jakýsi dálkový spoj a vlastně silnici, která vykonává funkci silnice státní. Při těchto silnicích nestátních narážíme na těžkou a neobyčejně svízelnou a pro nestátní silnice kritickou věc. Jestliže jdete a přimlouváte se v ministerstvu, abyste dostali subvenci na tyto nestátní silnice, že okres i obec by si ostatní již opatřily, dostanete odpověď, že ministerstvo sociální péče vyčerpalo již všechny prostředky, které jsou na tyto nestátní silnice a které se formou produktivní sociální péče upravovaly, až do r. 1937. To znamená, že jsou tyto okresy a obce odsouzeny k nečinnosti až do r. 1937. A snad že teprve v r. 1938 by byla nějaká větší naděje.

Slavná sněmovno! Mám za to, že není možno tento desolátní stav nestátních silnic u nás v Československé republice trpěti dále a že bude potřebí, aby silniční fond věnoval větší položky na tyto nestátní silnice, než jak se dosud dělalo. Nebudeme-li se touto otázkou zabývati, myslím, že mluviti o brannosti národa, státu, bude jenom planým mluvením a že také zlepšení našeho hospodářského života docela nijak se neposílí.

V naší závěrce za r. 1934 zajímá nás otázka depurace nedoplatků daňových a veřejných břemen. Tyto nedoplatky jsou vyčísleny cifrou 4.845 mil. Kč. A je zajímavý doprovod samotného nejvyššího účetního kontrolního úřadu, který říká, že depurace nedoplatků veřejných daní a dávek zůstává stále naléhavým problémem finanční správy. Chtěl bych říci, že to není naléhavý problém finanční správy, nýbrž že tyto nedoplatky, které máme, jsou balastem veřejné správy a že je skutečně svrchovaná doba, aby se s nimi něco udělalo a došlo k jejich rychlejší likvidaci.

Při těchto nedoplatcích musíme si říci, proč vznikly, jaký je jejich původ, a ptáti se, je-li původcem těchto nedoplatků vždy jenom poplatník, snad jeho liknavost platební, anebo mají-li snad tyto nedoplatky také kořeny někde jinde. Mám za to, že na nedoplatcích je také vinen ukládací systém daňový, a to proto, poněvadž jsme si v dřívějších dobách různými zákroky státní finanční správy zničili ty instance, které mají o daních rozhodovati, které mají daně předpisovati. V předchozích letech jsme si zničili první instance finanční správy, spojovali jsme menší jednotky prvních instancí ve větší celky v domnění, že tu pomůžeme státní pokladně. Rušili jsme mnohé berní úřady, oddalovali jsme tím poplatníka od jeho platebny, a tím se stalo, že to odnáší státní pokladna. Prvním instancím jsme odňali také mnoho schopných úředníků, převedli jsme je jinam, a tím cítíme všecky ty nedostatky. Mám za to, že se nemůžeme jinak dobrati lepšího, jinak nemůžeme provésti likvidaci nedoplatků dříve, dokud zase nevybavíme první instance takovým počtem zaměstnanectva, aby mohly zmoci veliké úkoly, které jsou na ně v posledních letech položeny nejen po stránce platebních předpisů, nýbrž také po stránce rekursní. A myslím, že dnešní doba je velice vhodnou k tomu, abychom úpravu udělali, poněvadž máme takovou ohromnou spoustu nezaměstnané inteligence, která by jistě dovedla zdolati tyto úkoly, kdyby se náležitým způsobem zařadila do pracovního procesu. Také v tomto smyslu se u nás projevuje to, co se stále říká, že mluvíme a mluvíme, a ke skutku máme daleko. Co jsme se jenom namluvili a co jsme slyšeli o reformě státní správy! Kolik náběhů v tomto slavném sboru bylo učiněno, kolik řečí zde bylo promluveno, a prosím, vidíme dobře, jak málo pokročila otázka reformy státní administrativy.


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP