Úterý 21. ledna 1936

Místopředseda Langr (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. May. Prosím, aby se ujal slova.

Posl. May (německy): Slavná sněmovno!

Poukázali jsme v této sněmovně již častěji na nesnesitelné poměry, které pro nezaměstnanost jsou v německých oblastech. Poukázali jsme několikrát na to, že státní péče o nezaměstnané má tak velké nedostatky, že můžeme říci: Poměry se staly prostě nesnesitelnými. Upozornili jsme při mnohých příležitostech na to, že musí rozhodně nabýti platnosti nové uspořádání celého státního podporování nezaměstnaných. Vyložili jsme, že se nemohou vésti vedle sebe dva nebo tři druhy nezaměstnaných, z nichž jedni mají sotva tolik, že mohou žíti, zatím co druzí jsou tak na tom, že mohou vyhladověti, a třetí prostě vyhladověti musí.

Slíbili jste nám na podzim, že budou pro nouzové oblasti podniknuta zvláštní pomocná opatření. Slíbili jste nám, že od listopadu do února této zimy budou následovati vedle Czechových lístků a vedle malých podpor podle gentského systému zvláštní pomocná opatření pro 600.000 nezaměstnaných v nouzových oblastech. Slíbili jste nám, že bude každému dospělému nad 14 let přidělen měsíčně 1 kg umělého tuku a pro každou osobu pod 14 let měsíčně 1/2 kg umělého tuku. Po dobu celé pomocné akce jste nám slibovali, že bude dáno každému dospělému 10 kg pšeničné mouky a každému nedospělému 5 kg. Dále měl každý nezaměstnaný obdržeti 1 q bramborů a 5 kg ječné mouky pro dospělé a 3 kg pro mladistvé, dále 3 kg cukru pro dospělé, 2 kg pro mladistvé a konečně 2 kg ječné kávy pro dospělé a 1 kg pro mladistvé.

Budete sami docela přesně věděti, co bylo z těchto slíbených věcí dosud dáno nezaměstnaným. Něco ovšem přišlo - neváháme to zde veřejně přiznati - nezaměstnaní dostali jednou k vánocům tuk a mouku; ale zatím se poměry tak zhoršily, že mohu dnes jen opakovati, co jsme už stokrát řekli: Naši nezaměstnaní kašlou na tuto almužnu. Přejděte konečně k tomu, abyste jim dali místo toho práci! (Potlesk sudetskoněmeckých poslanců.)

Nemusím o těchto věcech mluviti. Chci dnes jenom přednésti čtyři nejnaléhavější požadavky, které vám kladou nezaměstnaní, čtyři požadavky, které představují nejprostší věci, a říkám vám: Musíte tyto věci splniti, neboť jinak nikdo již neví, co se má venku státi s těmito nezaměstnanými.

První požadavek: Velice dobře víte, že se tento průkaz tříměsíční souvislé práce k dosažení požitku státní výživné akce zvrhl přímo v nelidskost. Tři měsíce má podle vládního nařízení každý nezaměstnaný vykázati, tři měsíce souvislé pracovní doby, a teprve potom se může státi podle toho nařízení nezaměstnaným a teprve potom může dostati týdně 10 Kč, aby nemusel zcela vyhladověti. Nuže, víte zcela dobře, jaká je venku praxe. Chybí-li někomu jen dva dny k tomuto souvislému tříměsíčnímu průkazu práce, nemůže se již nikdy účastniti požitků vyživovací akce a co to znamená dnes, kdy máme nezaměstnanost, jež trvá již od r. 1927, co to znamená dnes, kdy k tomu přistoupilo ještě tak mnoho a mnoho tisíc mladistvých, kteří ještě nikdy neměli to štěstí a kterým jste ještě nedali žádnou možnost, aby si vydělali prací vlastních rukou chléb, to sami víte zcela dobře. Jest nejvyšší čas, aby byl, ale ihned, zrušen tento nelidský požadavek průkazu tříměsíční práce. (Potlesk sudetskoněmeckých poslanců.)

Jaké jsou poměry, chci vám ukázati na dvou příkladech. V nejsevernějších Čechách leží dvě průmyslové obce těsně vedle sebe, Georgswalde a Filipov, obě mají úhrnem asi 10.000 obyvatelů. R. 1928 bylo v obou obcích 4700 pracujících, dnes napočítáme v Georgswaldě a Filipově 3100 přihlášených nezaměstnaných, v kraji asi s 10.000 obyvateli! K tomu přistupuje počet lidí, kteří se nehlásí za nezaměstnané prostě proto, že uznávají beznadějnost tohoto přihlášení. A k nim přistupuje ještě 230 mladistvých, kteří se musí započítati do tohoto počtu. Z těchto 3100 lidí dostává 860 osob podpory od odborových organisací, 1570 osob dostane Czechovy lístky; tedy v tomto místě samotném jest 670 nezaměstnaných, kteří jsou bez jakékoliv podpory. 670 osob, které zůstaly při dlouholetém sečkávání do dnešního dne bez jakékoliv podpory od státu. (Různé výkřiky.)

Po léta čekají lidé na to, jen protože mají vládní nařízení, které rozhodně ukládá lidem a úřadům povinnost uznati jen toho za nezaměstnaného, který od r. 1929 tři měsíce souvisle pracoval.

Jiný příklad: Cvikov, místo s necelými 5000 obyvateli, něco přes 4800. Toto místo má dnes 2440 nezaměstnaných při necelých 5000 obyvatelů, a z těchto 2440 nezaměstnaných dostává 600-700 Czechovy lístky a necelých 600 dostává podpory od odborových organisací. Tedy 1200 osob ze 2440 nezaměstnaných se jakž takž podporuje, zatím co jest 1200 osob v tomto místě, které musí postrádati jakékoliv podpory. Říkám vám, že je to trvale nemožné! Od r. 1927 řádí ve Cvikově nezaměstnanost. Nestalo se nic, aby byly dány tamějšímu hroutícímu se průmyslu nové pracovní možnosti, nepřišla ani jedna jediná státní zakázka do Cvikova. Říkám vám to ještě jednou, že není možné, aby to trvale dobře vyšlo, když tyto věci ponecháte tak i nadále. (Výkřiky poslanců sudetskoněmecké strany.)

Říkám vám, že příděly potravních lístků jsou právě tak nedostatečné, že nemůžeme ani 50 % nezaměstnaných v mnoha obcích zachytiti, a dále jsme museli v posledních měsících zažíti, přes mnohá vysvětlení, která byla podána v této sněmovně, že požadované Czechovy lístky, o které žádaly sociální komise prostřednictvím okresních úřadů v okresech, nebyly úřadům přiděleny, aby mohly býti vydány nezaměstnaným. Můžeme zjistiti, že 15 až 30, ba až 40 % lístků, o které žádaly soc. komise, prostě nebylo dále vydáno, nebyly přiděleny nezaměstnaným a úřadům, že tomu bylo vždy tak, že v každém okrese prostě nedostalo žádné lístky 200 neb 300 lidí, kterým to bylo dokonce státně a zákonitě přiznáno.

Táži se vás tedy: Jest to přípustné v této neslýchaně tragické době? Opakuji ještě jednou, tříměsíční pracovní průkaz lze označiti za nelidskost. Potravní lístky se poskytují nedostatečným způsobem, sociální komise se jich domáhají nedostatečně a z dožadovaných lístků škrtáte vy, ve vaší Praze u ústředních úřadů, měsíc za měsícem ještě 10 až 35 %. A domníváte se, že se lidé venku budou moci již nějak protlouci.

Všechny tyto věci by byly mnohem prostší, kdybyste měli jednou odvahu v organisacích venku, v korporacích nově utvořiti sociální komise a nově je jmenovati. Venku sedí v sociálních komisích mnohokrát lidé, kteří již vůbec nemají zájmu, jak se vede lidem a jaké částky venku nezaměstnaní dostanou.

To jest čtvrtý požadavek, který máme. Podávali jsme půl roku okresním úřadům návrhy na jmenování do sociálních komisí z různých odborových organisací. Dodnes vyhověly snad dva okresní úřady těmto návrhům a uznaly za hodné námahy provésti zde jmenování. Přijdeme-li ven a intervenujeme-li u úřadů, říká se nám: To nezávisí na nás, nýbrž na zemském úřadu! Přijdeme-li na zemský úřad, je prý zde nařízení ministerstva soc. péče, že členové státu nepřátelské strany nesmějí býti jmenováni. Byl by nejvyšší čas, abyste zrušili toto rozdělení, které jste z nějakých příčin učinili.

Tu se vypravili čeští mužové, měli odvahu navštíviti jednou sudetsko-německé oblasti a zjistiti poměry. Sloužilo vám vše to, co vám bylo vyprávěno a co vám tu bylo sděleno, jen k tomu, abyste mohli zaznamenati nouzi a bídu a hlad? Sloužilo vše to jen k tomu, že jste zde s odpovědného místa mohli říci: "Ano, to souhlasí? Venku v nouzových oblastech jest 70 % dětí podživených?" Ano, to sloužilo jen k tomu, abyste to zde mohli říci, abyste dnes mohli říci celé cizině, že i vládní místa připouštějí neslýchanou nouzi v okrajových oblastech, v německých oblastech, aniž však učinila opatření, aby poskytla přiměřenou pomoc? Zda mají opravdu míti pravdu nezaměstnaní, kteří dnes říkají: Vláda nás chce nechati vyhladověti, nemůže nás již potřebovati, protože si již s nezaměstnanými neví rady! Mají míti tito lidé pravdu, táži se zde?

Nemám již k tomu co říci. Splňte dnes tyto nejprimitivnější požadavky, které stavíme jménem nezaměstnaných, pomozte, ale pomozte rychle, abyste byli ušetřeni kletby, kterou dnes nezaměstnaní venku mají na svých rtech, [ ]. (Potlesk sudetskoněmeckých poslanců.)

Místopředseda Langr (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Klíma. Dávám mu slovo.

Posl. Klíma: Dámy a pánové! Obsah projednávaných předloh, nedávno uveřejněné zprávy o ziscích bank a o ziscích na pražské burse jsou v křiklavém kontrastu s postavením pracujících mas. Bylo zde již mluveno o postavení nezaměstnaných. (Hluk. - Místopředseda Langr zvoní.) Je třeba říci, že opravdu zde jde o skutečnou katastrofu nejširšího rozsahu, která je tím horší, že se zde odehrává v době, kdy mrak německého fašismu, z něhož trčí hlavně děl a bodáků, mrak, o kterém mluvil soudr. Molotov, je dnes černější, než kdykoli předtím. Jde o katastrofu, která je tím hroznější, že se odehrává v době, kdy se zde jedná o nové soustřeďování všech reakčních sil, a viděli jsme v prosinci, že tyto reakční síly se dovedou spojiti bez rozdílu, že se dovedou spojiti pánové z české pravice s panstvem, které tvoří agenturu Hitlerovu, v době, kdy by bylo potřebí a kdy je opravdu nezbytné semknutí všech zdravých sil k odražení fašistických útoků zvenčí i zevnitř.

Chtěl bych se jen krátce zmíniti, jak se tato katastrofa projevuje na Moravě. Je třeba říci, že Morava přes to, že je méně průmyslová než Čechy, má stále vyšší procento nezaměstnaných vzhledem k celkovému počtu obyvatelstva, a Brno, které co do počtu obyvatelstva nedosahuje 1/3 obyvatelstva Prahy, má tu smutnou čest, že má ze všech velkých měst republiky poměrně nejvyšší počet nezaměstnaných. Při své velikosti má plných 16.000 nezaměstnaných a nebyla tam učiněna ani ta primitivní, nedostatečná opatření, jaká se stala na př. v Praze. V porovnání s minulými lety vidíme, že Morava a hlavně Brno má mnohem vyšší počet nezaměstnaných, než byl loni a předloni. Zpráva konstatuje vzrůst nezaměstnanosti v oboru kovodělném na 2643 osob, konstatuje, že nenastalo zlepšení v textilu, konstatuje zhoršení v průmyslu dřevodělném, kameninovém, potravinářském a všude jinde. Počet pomocných nezaměstnaných dělníků stoupl na 6800 a z příslušníků vyšších a svobodných povolání, jak jsou označena ve statistice, je uvedeno v poslední statistice 728 nezaměstnaných, ale umístěno jich bylo za tu dobu pouze 5.

Nesmírně těžce jsou postiženy moravské venkovské okresy: okres boskovický měl k 1. prosinci 7.723 nezaměstnaných, okres šternberský 9.232, šumperský 9.073, třebíčský 4.339, mor. třebovský 5.712, frýdecký 8.417, frýštátský 6.254. Všude je úžasná nezaměstnanost, jejíž tíha je ještě nesmírně zvyšována vlnou drahoty, která se v létě dostavila a která neustále trvá.

Co o této vlně drahoty říkají samy oficielní statistiky? Statistika města Brna konstatuje, že v porovnání s r. 1934 stoupla cena mouky r. 1935 o 26.5 %, cena chleba o 25 %, cena vepřového masa o 42 %, cena sádla o 10 % a cena telecího masa o 20 %. Taková jsou fakta. Že se něco takového musí projeviti na úžasném zbídačení mas a na úžasném poklesu konsumu, je jen samozřejmé. Oficielní městská statistika v Brně konstatuje, že v porovnání s r. 1934 jen u mléka poklesl konsum v jednom čtvrtletí o více než 20 %. A není tu žádný nedostatek mléka, jak se to ve "Venkově" snažil zkonstruovati pan Vraný. Mléka je dosti, ale není zač kupovat. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Nedávno uveřejněná statistika "Rok 1934 v číslech" vydaná Státním úřadem statistickým, praví mimo jiné na str. 13. (čte): "V období hospodářské krise zmenšila se natalita poměrně nejvíce v zemi Moravsko-slezské. V porovnání s tříletým průměrem let 1928 až 1930 bylo v roce loňském živě narozených dětí méně na Moravě a ve Slezsku o více než 18 %." A ještě hůře jsou postiženy německé oblasti Čech a Moravy. Tyto výmluvné číslice nám ukazují, jak to s pracujícím lidem, s tím skutečným národem vypadá.

Takový neúplný obraz o zdraví lidových mas a o stavu, ve kterém dnes lidé žijí, podávají také číslice o počtu nemocných. Zde zase musí přiznati oficielní statistika, že v porovnání s průměrem let 1926 až 1930 počet nemocných ve veřejných nemocnicích vzrostl z 491.968 na 685.605. Přepočítáno na 1.000, vzrostl počet nemocných z 32 na 43 osoby. V procentech vyjádřeno vzrostl tento počet o 33 %.

Vezmeme-li z tohoto říšského průměru Moravu, vidíme, že tam na 1.000 obyvatel připadá 65 nemocných, to znamená asi o 100 % více, než jaký byl průměr z let 1926 až 1930.

Když taková statistika městské rady brněnské, loni pořízená, konstatuje, že 40 % dětí v brněnských školách má tuberkulosu, je to jen důsledek tohoto systému, toho nesmírného zbídačování, je to jen důsledek toho, že v takovýchto oblastech mají lidé k jídlu takovýto chléb (ukazuje chléb), který jim má sloužiti za potravu, ačkoliv je to hmota naprosto nepoživatelná.

To jsou skutečnosti, které jsou jistě alarmující. Musíme říci a úplně otevřeně prohlásiti, že opatření, o kterých se tu pořád mluví, že se provádějí k prospěchu nezaměstnaných, jsou naprosto nedostatečná. Finanční prostředky obcí jsou z velké míry vyčerpány, stát pokud by mohl v tomto směru opravdu často pomoci, ještě velmi často nouzová opatření brzdí. Konkrétní příklad: Město Brno už loňského roku se usneslo na stomilionové investiční půjčce vlastní emise. Do dnešního dne však ministerstvo financí činí potíže s odůvodněním, že prý, kdyby tyto papíry přišly na trh, byla by tím ztížena konverse státních půjček.

Pokud jde o státní pomocné akce, státní stravovací akci, mléčnou, zimní a nouzovou, provádějí se krajně nedostatečně. Tady je možno uváděti takové případy, jako na př. okres Rosice. Revír rosický je takový umírající revír, ze 6500 lidí pracuje tam nyní jen 2400 lidí. Před krátkou dobou, ještě než se nezaměstnaní opravdu vzbouřili proti poměrům, byl tam takový stav, že nezaměstnaní, pokud nepožívají podpor podle gentského systému, všichni bez rozdílu, ženatí i svobodní, dostávali desetikorunové žebračenky týdně. Ministr inž. Nečas už 21. listopadu mluvil v soc. politickém výboru o tom, že v nejbližší době bude začato se zimní nouzovou výpomocí. V samotném Brně, kde poměry relativně k ostatním oblastem jsou o něco málo, o malé poznání, ale nedostatečně lepší, ani nebylo začato s přídělem cukru ani kávy. Jak to může potom vypadati v jiných oblastech. je nasnadě. Jak to vypadá ve venkovských okresech, to rovněž je zřejmé. V takovém okrese hustopečském - a není to výjimka - nezaměstnaný dostává jednu desetikorunovou žebračenku na měsíc a s tím má býti živ. Je neobyčejně rozšířeným zjevem, že za žebračenky, které přijdou, se nezaměstnaní nutí, aby prováděli bez jakýchkoliv obecních příplatků nouzové práce. Není žádnou výjimkou také, že agrární starostové i ty nedostatečné příděly, které přijdou, nevyzvednou. Takový je stav nezaměstnaných, je to opravdová hladová katastrofa.

Byl-li zde vytyčen požadavek investičních prací, byla-li vytyčena nutnost, že je s nimi třeba začíti v nejbližší době, a nutnost, aby nezaměstnaným, kteří nemohou býti zaměstnáni, se opravdu dostalo náležité podpory, tedy musí býti zdůrazňován dále co nejjasněji požadavek, že nezaměstnaným musí býti poskytnuta opravdová politická práva. Není možno, aby se stávaly takové případy, jako se stal případ v Lysé, který je charakteristický pro dnešní poměry v Československu. Vidíme již delší dobu, že pravicové živly provádějí soustavně ofensivu, útoky proti nezaměstnaným. Agenti Živnobanky, pánů Stoupalů, považují nezaměstnané a jejich hladové podpory za takový objekt, na který mohou útočiti. Obviňujeme přímo tyto živly, že svou štvanicí proti nezaměstnaným a prostřednictvím státního aparátu se přímo snaží vyprovokovati srážku s nezaměstnanými, aby měly záminku k brutálnímu proti útočnému hnutí na jejich existenční požadavky. Přímo obviňujeme vládu, že tuto politiku provádí. Co se stalo v Lysé, mluví jasnou řečí. Prosím, naše zpráva o Lysé říká, že v Lysé je 375 nezaměstnaných mužů a 26 žen. V druhé polovici minulého roku se dvakrát stalo, že bylo provedeno vyřazování nezaměstnaných a v obou případech se ukázalo - a úřady to také přiznaly - že vyřazení bylo provedeno neprávem.

V pátek dne 10. ledna byly na obecním úřadě vydávány tuky a chlebenky. Stravovací lístky však vydány nebyly. Na telefonickou urgenci u okresního úřadu sdělil dr. Novotný, aby si obec pro lístky poslala. Obec si pro lístky poslala, jel tam obecní úředník, jeli tam zástupci nezaměstnaných, ale, a to je příznačné, vrátili se bez lístků. Když nezaměstnaní, čekající hromadně na stravovací poukázky, žádali, aby obec prozatímně vydala své zvláštní obecní poukázky, které by pak byly vyměněny za poukázky státní stravovací akce, sdělil starosta, že to má okresním úřadem zakázáno. Tedy prosím, okresní úřad slíbí lístky, potom je nepošle a ještě obci zakáže, aby se nějakým způsobem postarala o náhradu. Ale místo těch žebračenek se začali sjíždět do Lysé četníci z celého okolí, přesto že tyto události proběhly poměrně klidně, že nezaměstnaní pouze prošli v průvodu obcí a žádali, aby jim jejich poukázky, na které mají nárok, byly vyplaceny. Tedy, prosím, místo lístků četníci!

Novou provokací byla událost z pondělka, 13. ledna. Nezaměstnaní byli vyzváni vyhláškou, aby se dostavili na radnici k vydávání lístků. V místnosti byli už přítomni zase četníci. Četným nezaměstnaným sdělil přítomný komisař okres. úřadu dr. Novotný, že jsou ze stravovací akce vyloučeni. Při tom pan dr. Novotný nedbal směrnic o stravovací akci, počínal si tak hrubě, že to vzbuzovalo krajní rozhořčení mezi nezaměstnanými. Vyhrožoval jim vězením, ač většina nezaměstnaných měla beze sporu nárok na stravovací lístky. Takovým způsobem se jedná! Tedy prosím, zase úplně provokační jednání! A teprve když je celá tato procedura skončena, přijde pan Novotný na myšlenku a teprve potom říká nezaměstnaným, kteří byli vyloučeni: Kdo má nějaké stížnosti, ať se dostaví a ať přednese své námitky proti vyřazení ze stravovací akce. A teď přijde důvěrník nezaměstnaných Veselský. protestuje proti vyřazování nezaměstnaných, žádá, aby jim byly stravovací poukázky vyplaceny, ale pan komisař odmítne uznat Veselského za důvěrníka nezaměstnaných a docela prostě ho dá zatknout. Není to všecko vyslovené provokování hladových lidí? To ovšem musilo vzrušit dav venku tak, že vnikl do této místnosti, že tam začala tahanice o Veselského a že Veselský byl konečně vyproštěn, osvobozen. Ale ráz celé té věci, skutečnost, že to byla pouhá tahanice o Veselského a žádná srážka, žádný útok na četníky, nejlépe dokazuje to, že po této srážce, po tomto incidentu dr. Novotný, komisař okresního politického úřadu, docela klidně, bez jakýchkoliv obav mohl vyjíti před budovu a mohl tam oznámit shromážděným nezaměstnaným, aby ti, kteří mají stížnosti, se k němu dostavili a je předložili. V takovéto situaci zase takový prostředek k uklidnění nezaměstnaných, k ukojení jejich hladu! V tom našem protokolu se tady říká (čte):

"Nezaměstnaní chodili jednotlivě do strážnice, ale v malé chvilce nastalo nové vzrušení, když se blížil kordon četníků v počtu 8 mužů; četníci přicházeli ve dvojstupu pod vedením domácího velitele podporučíka Dvorského, a když přišli k radnici, rozvinuli se k útoku a s nasazenými bajonety postupovali proti lidu a snažili se lid rozehnati, přes to, že sám dr. Novotný vyzýval ty, kteří mají stížnost, aby neodcházeli." Dále se ve zprávě říká: "Dav počal zpívati státní hymnu: "Kde domov můj?" a "Nad Tatrou sa blýská". V době zpěvu hymny četníci vcházeli na strážnici."

Taková byla podstata toho incidentu. Nezaměstnaní po těchto událostech vyslali 3člennou deputaci znovu ještě k p. dr. Novotnému a ukázalo se, že bylo přece jenom možno dosíci dohody. K dohodě došlo tak, že budou rozdány lístky, které zbyly z dřívějška, a pan dr. Novotný slíbil, že má v Ml. Boleslavi ještě 118 lístků a několik mléčenek, které chce přidělit do Lysé, poněvadž vidí, že zde lid opravdu trpí bídu.


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP