Čtvrtek 19. prosince 1935

Místopředseda Langr (zvoní): Dalším řečníkem proti je pan posl. Schenk. Dávám mu slovo.

Posl. Schenk (německy): Slavná sněmovno!

Nové daně mají býti zavedeny na účet širokých mas lidu. Je to daň z kyseliny octové, která má vynésti 8 milionů, a daň z prášků na kypření těsta, která má taktéž vynésti 8 milionů Kč. Zároveň má dávka z umělých tuků vynésti 34 milionů Kč. Mimo to se při rozpočtu mluvilo o tom, že má býti zavedena dávka z minerálních olejů, která sice podle zprávy nemá býti přesunuta na spotřebitele, kterou však prakticky přece jen zase zaplatí spotřebitelé. Tato dávka má vynésti 40 milionů Kč. Jak to vypadá v praksi? Daně má nésti výrobce. Víme však ze zkušeností, že podobnými předlohami jsou postiženi zase jen spotřebitelé a z těchto především pracující, chudí, na něž jsou daně přesunovány. K dani z prášků na kypření těsta se podotýká, že jde jen o přepychové pečivo. Ve skutečnosti však právě chudá žena dělníka potřebuje prášek na kypření těsta, protože se jí nedostává jiných látek jako omastku a jiných věcí, kterých je třeba k pečení. Petschek a Preiss sotva spotřebují metrický cent prášku na kypření těsta. (Předsednictví převzal místopředseda Taub.)

Vidíme však také, že všechny příjmy plynou asi z 81 % z nepřímých daní a sotva 20 % z přímých. A také k těmto 20 % nejméně přispívají bohatí.

Před námi leží vládní návrh tisk 153 o stabilisačních bilancích. Stabilisační fond má býti zatížen 1 až 2 %. Tento návrh je zcela nedostatečný. I pan Vraný psal ve "Venkově", že bude podniknut útok na stabilisační bilance. Tohoto útoku se chtějí komunisté zúčastniti. Byly vykazovány ztráty a ve skutečnosti byly rozdělovány zisky. Byly vydávány akcie zadarmo. Oceňovalo se a znehodnocovalo se, bylo to darebáctví na běžícím pásu, co se provozovalo. Kolik podvodníků by musilo býti zavřeno! Měli by se konečně proletářští vězni pustiti z vězení a za to zavříti do žalářů podvodníci, kteří se směli úžasně obohacovati na bídě lidu.

Náš návrh na zdanění stabilisačních fondů zní, aby jmění do 2 milionů bylo zatíženo 4 % dávkou, 2 miliony 5 %, 4 až 5 milionů 6 % a více než 5 milionů 7 %. Namítá-li se, že se to nedá snésti, můžeme dokázati, že tato břemena mohou kapitalisté a jejich kartely zcela dobře snésti. Přede mnou leží zpráva 60 největších akciových společností, které vydělaly na stabilisačním fondu 3 miliardy. 614 milionů z tohoto nezdaněného fondu použily ke zvýšení akciového kapitálu a 200 milionů k úhradě ztrát, při čemž v mnohých případech přes vykázané ztráty byly vypláceny dividendy. Také zisky velikých průmyslových koncernů vykazují vzestup. Tak činil na př. vykázaný čistý zisk 14 podniků Báňské a hutní společnosti v roce 1931 60.9 milionů Kč, v roce 1932 51.1 milionů Kč, v roce 1933 49.4 milionů Kč a v roce 1934 zase 61.1 milionů Kč. 6 cukrovarů vydělalo v roce 1931 14.1 milionů Kč, v roce 1932 16.9 milionů, v roce 1933 19.2 milionů a v roce 1934 dokonce 20.4 milionů. V podobné situaci jsou také jiná průmyslová odvětví a z bilancí víme, že byly vypláceny až 16%ní dividendy. Mohli bychom Vám uvésti řady takových průmyslových magnátů. Zisk pocházející ze vzestupu akciových kursů průmyslových podniků je odhadován pro rok 1933 a 1934 na 1 1/4 miliardy. Zisk ze vzestupu kursů ukládacích papírů činí přes 2 1/2 miliardy. Zatím co platy a mzdy zaměstnanců se stále snižují, je počet lidí, kteří podle svého daňového přiznání vydělávají přes půl milionu Kč ročně, velmi veliký. A to osob s ročním důchodem od půl milionu až do jednoho milionu ročně je 525. s ročním důchodem od jednoho až do 5 milionů 236 a těch, kteří mají roční důchod vyšší než 5 milionů 19. Ve skutečnosti je asi toto číslo několikráte vyšší.

Pro podporu bank byly zřízeny 2 fondy, které stát napájí v r. 1924 ročním příspěvkem. nejdříve 50 milionů a od r. 1932 ročním příspěvkem 70 milionů. Bankám bylo tedy podle upřímného doznání darováno ze státních prostředků přes 600 milionů Kč. Také zákon o fusích umožňuje kapitalistům, že při převzetí nebo lépe řečeno při koupi stamilionového majetku nemusí platiti poplatky z převodu. Tak nezaplatila Živnobanka při převodu dolů Orlová a Lazy ani haléře na poplatcích z převodu, ačkoliv jde o majetek v ceně několika set milionů Kč. Za všechny tyto dary a podpory defraudují tito pánové ještě státu daně, zatajují zisky, zakládají reservní účty a ničí tím celé hospodářství.

K dani z tantiem navrhujeme, aby dosavadní přirážky byly zvýšeny, jelikož výtěžek byl naprosto nedostatečný. Bylo totiž vybráno celkem 11 milionů Kč. Dosud činila přirážka při částce 50.000 Kč 100 %, do 100.000 Kč 150 % a přes 100.000 Kč 200 %. Navrhujeme tyto přirážky: při částce do 50.000 Kč 200 %, do 100.000 Kč 300 % a přes 100.000 Kč 400 %. Daňový základ jest zde totiž neobyčejně nízký, takže výtěžek musí býti označen jako velmi nepatrný.

U zvláštní daně výdělkové podle zákona z r. 1927 zjišťujeme nápadný pokles výtěžku. Ačkoliv v r. 1926 bylo vybráno 239 a v r. 1927 251 milionů, klesl výtěžek v r. 1928 na 41 milionů, t. j. na šestinu. Peníze zůstaly v kapsách kapitalistů. Žádáme tudíž, aby zvláštní daň výdělková, která až dosud činila 9 %, byla zvýšena na 15 %.

Také k dani důchodové jsme učinili návrh, který byl předložen sněmovně jako návrh iniciativní a který stanoví:

"§ 1 zák. č. 76/1927 se mění a zní:

Od daně důchodové jsou dále osvobozeny osoby, jejichž příjem v době pro zdanění rozhodné (§ 4) nepřekročuje 12.000 Kč, u osob se 4 členy rodiny (§ 5) zvyšuje se tato částka na 13.200 Kč, u osob s pětičlennou rodinou na 14.400 Kč a konečně u osob se šestičlennou rodinou na 15. 600 Kč. Počet členů rodiny se u vdov a vdovců snižuje vždy o jednoho takového člena."

To jsou naše návrhy k přímým daním. Žádáme mimo to zrušení daňového tajemství, jež neobyčejně poškozuje obce a obyvatelstvo. Žádáme, aby se uveřejňovalo zdanění bohatých, a ohražujeme se co nejrozhodněji proti tomu, aby berní úřady v praksi užívaly slidičů, kteří vyzvídají u drobných živnostníků, obchodníků a sedláků, zatím co důchody bohatých milionářů nechávají bez povšimnutí. Neboť tito pánové mají možnost se chrániti před daňovým vyzvídáním. Mimo to zjišťujeme, že se k udáním proti určitým boháčům, jakož i proti jistým korporacím, kde jde o značné přečiny, často nepřihlíží. Takový případ je zde při ústeckých jatkách; tam bylo učiněno oznámení státnímu zastupitelstvu, že se poráží na černo a že se dělají také jiné manipulace. Nevzali zřetel k tomuto oznámení, dokonce i policie, která byla již pověřena tímto vyšetřováním, nechala tuto věc rozplynouti v niveč. Pročpak se jde proti malým a nevidí se, že statisíce mohou býti získány od těchto daňových defraudantů, keťasů a podvodníků?

Jako odůvodnění pro naše návrhy dovolím si nyní podati zprávu o sudetskoněmeckém území. Jaké jsou poměry v sudetskoněmeckém území? Situace pracujícího lidu je měsíc od měsíce katastrofálnější. Podnik za podnikem je zastavován, osazenstva musejí vésti proti zastavování zoufalý boj, zaměstnanci a úředníci putují městy a vesnicemi jako podomní obchodníci s tužkami, t. j. jako žebráci. Shledáváme však také, že obce a okresy jsou finančně úplně na mizině a že nemají žádný prostředek, aby boháčům, kteří zde ještě jsou, uložily vzestupné daně. Tyto obce se přivádějí úplně na mizinu a nejsou s to, aby čelily ohromné bídě lidu. Zjišťujeme, že statisíce dělnických rodin jsou nuceně vystěhovány a že v jednotlivých městech jsou kůlny a stodoly nacpány nábytkem nuceně vystěhovaných nezaměstnaných. Zjišťujeme, že dobytek ve stájích boháčů snad lépe bydlí než sta a tisíce nezaměstnaných, kteří venku v bídných, tmavých dírách hladoví a chřadnou. Je ovšem jasné, že v takovýchto poměrech vzrůstají také sociální choroby. Tážeme-li se, kdo na tuto těžkou krisi doplácí, stačí si jen vzpomenouti na statistická čísla a sledovati zprávu ministra sociální péče. Tu zjišťujeme, že dělníci a zaměstnanci ztrácejí ročně na mzdách a platech 12 až 15 miliard, že tedy kupní síla veřejných a soukromých zaměstnanců klesla v posledních letech asi o 60 až 70 miliard. Roční spotřeba potravin klesla rovněž o 30 až 40 %, jak tomu je u mouky a chleba. Zároveň zjišťujeme, že drobní živnostníci a obchodníci mají asi 11 miliard dluhů. Toto zadlužení nabývá takových rozměrů, že v r. 1930 bylo zahájeno 4464 konkursních a 17.006 vyrovnávacích řízení, při čemž dluhy převyšují jmění o více než 3 miliardy. Sledujeme-li jednotlivé etapy těchto obrazů bídy, zjišťujeme, že drobní obchodníci a živnostníci dnes velmi často investují poslední korunu do zboží, aniž mají záruku, že zase své peníze dostanou zpět. Žijí z půjček a nesmějí ani ukázati, jak se jim vede špatně, nesmějí prozraditi, že jsou všichni bez peněz, protože by jinak ztratili svůj úvěr. Ale i drobní majetníci domků hynou pod ohromným břemenem dluhů a musí nechati své domky a chaty zchátrati, protože nemohou podnikati opravy. Nemohou od nezaměstnaných nájemníků vybrati činži, a mají-li srdce v těle, nemohou ani tyto lidi vyhoditi na ulici, jak to často dobří kamarádi ze sudetskoněmecké strany dělají chudým proletářům. Také drobní rolníci hynou, protože dluhy a dávky stoupají do nekonečna. Obce zavádějí ve své finanční tísni jednu dávku za druhou bez ohledu na přetěžká břemena chudého lidu. Mimo to jsou drobní rolníci poškozováni svými vlastními velkostatkáři, jak se na př. děje obilním monopolem. Tímto monopolem se zdražil chléb, mouka a pícniny. Chce-li si nyní drobný rolník vypůjčiti peníze, je v beznadějných poměrech, jelikož Kampeličky a ostatní úsporné ústavy zapůjčily své peníze vlivným činitelům v těchto svazech, kteří velmi často svůj majetek předlužili, zatím co chudý drobný rolník se marně pokouší si vypůjčiti alespoň 1000 Kč. Při tom je daňový exekutor denním hostem u těchto nejchudších z chudých, ať už to je živnostník, majetník domku nebo drobný rolník. Moratorium pro ochranu malých zemědělců také mnoho nepomohlo. V tomto moratoriu je § 11, který praví, že dlužník, který své dluhy neplatí, ačkoliv by je mohl platiti, nespadá pod ochranu. Tak některé berní úřady zcela podle libovůle mačkají daně a jiné dluhy z drobných zemědělců. Viděli jsme to u pěstitelů chmele, zvláště na případu kryrském, kde berní úřad zabavil chmel 30 drobným rolníkům. I 30 kg chmele zabavili, větší množství, která byla drobným zemědělcům odňata, činila 2 až 3 q. Tím byli ovšem i jinak poškozeni, protože žádný nakupovatel chmele nechtěl převzíti zabavený chmel. Tak berní úřady uměle stlačily cenu chmele.

Co se vůbec týče daňové prakse berních úřadů, konstatujeme, že jsou v sudetskoněmeckém území daňové výměry předepisovány ještě stále podle výsledků z r. 1928. To znamená, že se nebéře zřetel k úpadku hospodářství, žádný zřetel k zániku nesčetných existencí a ke klesání příjmů; bez slitování se rozesílají daňové výměry. Vyjmul bych jen jeden případ, který vrhá na tyto poměry typické světlo. Drobný obchodník Rosenkranz v Chomutově se vloni oběsil. Před tím si připevnil na prsa lístek, na kterém bylo napsáno: Stal jsem se obětí berního úřadu.

Náš klub dostává z jednotlivých území nesčetné množství podání, která potvrzují, jak nemilosrdně pracují berní úřady. Nechci se všemi zabývati, chci jen vyjmouti jednotlivé případy, jež nám daly obecní a okresní úřady k volnému použití a ze kterých lze vyčísti celý hospodářský úpadek a hroznou bídu. Město Cvikov vynášelo v r. 1928 ještě 3,612.000 Kč na daních. V r. 1934 klesl daňový výnos na 1,122.000 Kč. Daně tedy klesly o 69 %. Také obratová daň klesla s 1,231.000 Kč v r. 1928 na 748.000 Kč v r. 1934. Pro srovnání budiž zjištěno, že počet exekucí stoupl z 389 v r. 1925 na 1463 v r. 1932, potom pro daňové příročí pro zemědělce klesl na 1176, a to v r. 1934. To jsou neobyčejně ohromující čísla.

Nejinak je tomu se zprávou, kterou nám dal k volnému použití starostenský úřad města Boru u České Lípy.

Obecní úřad v Boru oznamuje, že během roku bylo vedeno 2500 exekucí, z toho jen 24 dražeb. Máme zde dále případ z obce Albrechtice. V této malé obci klesl daňový základ s dřívějších 44.000 Kč na dnešních 29.000 Kč, u daně výdělkové s 29.000 Kč na 4600 Kč. To jsou úžasná čísla, která správně osvětlují celý úpadek obcí a okresů.

Dostali jsme také podání od družstev, drobných živnostníků a jiných zaměstnání, která nám potvrzují, že berní úřady, místo aby tlak na obyvatelstvo uvolnily, dnes ještě jej ohromně zesilují.

Zvláštní kapitolou, o které je nutno mluviti, je zastavování podniků. Obce a okresy, kde byly zastaveny nebo ještě dnes se zastavují podniky. jsou rozhodně přiváděny do zkázy. Máme před sebou několik příkladů, jak kapitalisté venku dovedou své továrny zavírati a obratem ruky vyhoditi celé osazenstvo na dlažbu. Je třeba se nejprve zmíniti o případu fy Kroll v Rybářích, kde bylo zaměstnáno asi 200 dělníků. Tento podnik byl na příkaz hospodářského svazu porculánového průmyslu zastaven, podnikatel si zajistil roční důchod 180.000 Kč na 10 let, t. j. 1,800.000 Kč jistého důchodu, kdežto 200 dělnických rodin bylo zbaveno chleba.

Zvláštním případem je příhoda na dole Elektra v obci Vrskmani u Chomutova. Tento důl spravuje Duchcovsko-podmokelská železniční společnost, která po léta vydírala z dělníků miliony. Je pro tento případ typické, že jen pro ředitele, který tam podnik vede, byla vystavěna ohromná vila, vila, která snad stála miliony. Osazenstvo tam třikrát zahájilo hladovou stávku, posledně po 81 hodin. Jak k tomu došlo? Vedení komanditní společnosti žádalo bezohledně, aby 24 dělníků bylo propuštěno a aby pracovní doba byla snížena na dvě směny, neboť podle pražské dohody má podniky klesne-li pracovní doba na 2 směny. možnost propouštěti osazenstvo bez ohledu na smluvní ustanovení, jak se mu zlíbí. Úmyslem těchto parasitů z dolu Elektra bylo násilně snížiti pracovní dobu na 2 směny, aby mohli vyhoditi celé osazenstvo. Byl jsem sám na tomto dole. Jaká byla situace rozhodného dne? Dělníci v dole stáli již 80 hodin, nemohli v tomto počasí ležeti, onemocněli horečkou, v zadních štolách nemohli choditi, protože z nich vycházely dusivé plyny. Jejich volání o pomoc vycházelo z hloubi země, nahoře stálo 10 četníků, před branou stály dělnické ženy a volaly své muže, kteří tam třikráte zahájili hladovou stávku. Pan ředitel Schauberger, příslušník sudetskoněmeckého národního souručenství, při vyjednávání uvnitř prohlásil: Provádím opatření správy podniku. Při tom je třeba konstatovati, že na tomto dole jde o čistě německé osazenstvo. Ženy prohlásily: Na vilu vám zbyly miliony, ale pro nás a naše rodiny nemáte již ani korunu, protože se vám ten obchod již nevyplácí, protože se vám již nevyplácí nás obírati a vykořisťovati. V té chvíli byla situace nebezpečná. Tím bylo dokázáno, že jednotlivé osazenstvo sotva může s úspěchem bojovati proti zastavování podniků, nezasáhnou-li ostatní podniky a doly do tohoto zoufalého boje. Neboť osud dělníků na šachtě Elektra může býti zítra nebo pozítří osudem jiného osazenstva.

Máme dále případ podniku firmy Marbach v Horním Litvínově se 400 dělníky, který také byl zastaven. Byla uzavřena dohoda, že po třech měsících bude práce v podniku opět zahájena. Známe však již mezery v zákoně o zastavování podniků, neboť není žádného zákonitého prostředku, aby byl podnikatel donucen podnik po třech měsících znovu otevříti. Podnik byl zastaven, ředitelé si ještě krátce před zastavením dali vyplatiti měsíční plat 15.000 Kč. Musíme zde také uvésti případ fy Schroll v Broumově nebo případ telnický, kde němečtí kapitalisté propustili čistě německá osazenstva. Lidé, kteří právě jsou v pozadí za těmito kapitalisty, jsou lidé ze sudetskoněmecké strany, jako známý majitel továrny na porculán Menzel z Jakubova, dr. Vogel atd. Viděli jsme, jak sudetskoněmecká strana nehnula ani prstem, aby těmto zastavením zabránila. (Různé výkřiky.) Teprve pořádně pozdě jste přišli, když již podnik stál a poslali jste pana Hollubeho na 5 minut do schůze. To byla celá vaše akce. (Různé výkřiky. - Místopředseda Taub zvoní.)

Zajímavé je, jak se o těchto otázkách mluví v podnikatelské hantýrce. Četl jsem zprávu vedoucího ředitele Engla, zaslanou jednomu advokátovi, v té stálo, že podnik je určen na porážku, tedy jako když řezník vytrhává dobytčeti vnitřnosti. V takovéto hantýrce mluví kapitalisté o zastavování podniků. Jde jim jen o to, jak zajistiti investovaný kapitál, co se však stane se sty dělnických rodin, je těmto pánům úplně lhostejno.

Můžeme uváděti jeden případ za druhým, tak na př. případ cementárny v Bohosudově, která má taktéž býti zastavena. Dále bylo předevčírem oznámeno, že veliká sklárna Inwaldova právě snižuje svému dělnictvu mzdy o 20 %. To znamená, že bída a nouze v sudetskoněmeckém území stále roste.

Nyní se ovšem musíme zabývati otázkou: Co dělá sudetskoněmecká strana v boji proti tomuto utlačování, proti zastavování podniků a proti ohromné bídě, jež je v celém sudetskoněmeckém území na denním pořadu? (Posl. Beuer [německy]: Je stranou podnikatelů!) Velice správně! Protože je stranou kapitalistů, nesmí nic podniknouti a jestliže nejsou sami kapitalisty, jsou alespoň hlavní popoháněči, ředitelé podniků, naddůlní a mistři, všichni v sudetskoněmecké straně, kteří šlapou na šíji sudetskoněmeckého proletáře pro své kapitalisty, ať již jsou křesťany nebo židy, aby zisk kapitalistů byl jen pořádně veliký. Že sudetskoněmecká strana není tak špatně zapsána u českých vládních míst, dokazuje to, že továrník Weber ze Šluknova a generální tajemník Svazu průmyslníků Kieslinger byli povolání do zemského zastupitelstva jako jmenovaní zástupci této strany. Továrník Weber má ve Šluknově, jak ví každé dítě v severních Čechách, známou vykořisťovatelnu, kde se platí nejhorší mzdy a kde jsou dělníci nuceni své nízké mzdy zase zanášeti do továrního konsumu. (Poslanec Beuer [německy]: Co tam dělá krajský důvěrník sudetskoněmecké strany?) Ten nemá na zákrok času. Jaká byla další činnost sudetskoněmecké strany? Přece již uplynulo několik měsíců a musilo by býti možno zjistiti, jak se podařilo sudetskoněmeckým pánům podnikatelům zlepšiti poměry sudetskoněmeckého lidu. Volali jsme na pana Neuwirtha, když zde stál na tribuně: "Kdy budete s námi hlasovati proti Živnobance? Kdy budete hlasovati pro nezaměstnané?" Na to nám odpověděl, že si nedá tu dobu předepsati od komunistů a že na to prý mají ještě čas. Víte, co říkají venku nezaměstnaní? Že byli vámi trpce zklamáni, právě v této otázce. Vždyť máte několik "Ras Gugsů" ve svých řadách, kteří jsou zatíženi minulostí, že byli také účastni těchto zločinů. Jen se ohlédněte, jak to venku vypadá! Co jste zde již vykonali? Učinili jste prohlášení "Byli jsme Němci, jsme Němci a zůstaneme Němci." Taková prohlášení jsou laciná a nestojí české a německé kapitalisty ani haléře. Dělali jste dále rámus, že při smuteční slavnosti Bradáčově nedali vašemu Henleinovi loži. To jsou vaše starosti a bolesti. Rozčilovali jste se, že byl s jednoho domu sňat Henleinův obraz. Ukažte nám však, kde jste se dali do boje, abyste zmírnili sudetskoněmeckou bídu! To bychom dlouho mohli hledati a nic bychom nenalezli. Moc třídy vykořisťovatelů spočívá vždy na násilí a podvodu. Sudetskoněmecká strana nemá ovšem moc jako Hitler, a proto musí v politice prováděti tanec mezi vejci, musí každému něco slibovati. Mohli jsme i v zemědělském výboru pozorovati, jak to vypadá s t. zv. národní pomocí. Tam navrhl pan Künzel, aby vláda učinila opatření, aby dobré máslo mohli kupovati bohatí lidé a aby margarin zbyl pro chudé. Nezaměstnaní se vám za takovou národní pomoc pěkně poděkují. (Výkřiky.) Nebo jiný příklad: Pan dr. Hodina navrhl v zemědělském výboru, aby co nejrychleji bylo provedeno upevnění dobytčího monopolu, protože obilní monopol je sám o sobě pro sedláky bezcenný. Víte, co to znamená? To by znamenalo, že pomáháte, aby chudým zaměstnancům byl zdražen ještě ten kousek masa, kterého si někdy dopřejí. Pan dr. Hodina však také pro špatnou úrodu udílel jako pomoc pro sudetskoněmecké sedláky tyto rady: "Chcete-li dostati dobré obilí pro setbu," radil "jeďte do skladiště, prohlédněte si obilí a je-li dobré, kupte je." Tuto chytrou radu skutečně drobní rolníci od vás nepotřebují. Má-li někdo peníze, aby jel do skladiště a tam si vyhledal dobré obilí pro setbu a je koupil, nemá takových rad zapotřebí. (Různé výkřiky.)


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP