Úterý 25. června 1935

Místopředseda dr. Markovič (zvoní): Ďalsím rečníkom je pán posl. Fr. Nitsch. Udeľujem mu slovo.

Posl. Fr. Nitsch (německy): Vážené shromáždění! Ve "Venkově" ze dne 23. června bylo v jednom článku zdůrazněno, že řečník sudetskoněmecké strany mluvil o sedlácích 96 slovy, přes to, že sudetskoněmečtí sedláci jsou zastoupeni 18 mandáty. Zdůrazňuji, že předseda klubu sudetskoněmecké strany zásadně mluvil o politice státní, a promluviti o agrární politice v sudetskoněmecké straně jest úkolem mým. Nemohu zde vyjít jenom z předpokladu, že výsledkem voleb jsme obdrželi k tomu právo, nýbrž mohu také podle úspěchů organisace v stavovském rozčlenění vystoupiti jako řečník největší části sudetskoněmeckých sedláků. Udivuje mne, že zástupce Svazu zemědělců mluvil jménem sudetskoněmeckého zemědělství, právě týž člověk, který byl odmítnut nejenom svým volebním krajem, nýbrž všemi sudetskoněmeckými sedláky a hlavně mládeží. (Potlesk.) Udivuje mne však také, že muž, který půldruhého roku jednal se sudetskoněmeckou stranou, právě nyní nalezl podnět k podezřívání sudetskoněmecké strany.

Při jednání o agrární politice musíme vyjíti ze skutečnosti, že hospodářský provoz stran výroby produktů a způsobu výroby je vázán přirozenými podmínkami, které nemůže vůbec nebo jenom z části může ovlivniti. Zemědělský systém, který spočívá na volné hře nevázaných sil, je neupotřebitelný pro splnění zemědělských otázek. Zásady liberalismu nejsou vhodny, aby agrární požadavky úplně splnily. (Německé výkřiky: Tedy hájíte obilní monopol!) Ano. Krisi v zemědělství lze vysvětliti tím, že napřed se uskutečnily ve světovém hospodářství velké přesuny, potom tím, že technika, racionalisace a doprava učinila nesmírné pokroky, nejvíce však tím, že z konservativního sedláka se stal podnikavý hospodář a tím i předmět spekulace finančního kapitálu. Při posuzování agrárních požadavků nemyslíme na hospodářského podnikatele, který pohlíží na půdu jako předmět výroby, který vidí ve statku jen uložení kapitálu, ale na sedláka, selský stav, který má zajistiti výživu národa, který však také je věčným pramenem tělesného i duševního obnovování národa, základem státu a na jehož zachování má proto každý stát nejvyšší zájem. Z toho je zřejmo, že uznání zemědělských požadavků nesmí býti závislým pouze na tom, že 1,100.000 hospodářských velkých, malých a středních podniků na tom závisí anebo na výši národohospodářské výroby, že na př. zemědělství produkuje přes 22 miliard hodnot, nýbrž daleko více na tom, že jest nejvyšší národní a státněpolitickou nutností zajištění existence selského stavu. Poněvadž selskému stavu přísluší tento význam, není možno pohlížeti na selský stav jako na zájmovou skupinu nebo činiti selské požadavky závislými na úspěchu třídních dorozumění. Ale věc sedláka je věcí národa.

Poznali jsme, že v boji všech proti všem nemohly býti plně uspokojeny všecky požadavky, nýbrž že z toho vzešly jenom utrpení a bída. Z půdy a lidské pracovní síly se stalo ve volném kapitalistickém hospodářství obchodní zboží. Je úkolem státu zajistiti vázanost sedláka k hroudě vytvořením vhodného sedlákova práva k půdě. Nejde jenom o zajištění jednotlivé existence, nýbrž také o spojení selské rodiny s hroudou; jde o zajištění selské rodiny vůbec. Vládní prohlášení zdůraznilo neobyčejné zadlužení zemědělství. Nedostačuje však přistoupiti k úpravě úrokové míry, nejdříve musí v zemědělství býti převedeny dluhy. Existující zákaz exekuce znamená sice mechanický zásah do zemědělství, jest také určen k tomu, aby rušil zemědělský úvěr, musí však býti zásadně uznán, neboť při zrušení tohoto zákona nastává nebezpečí vydražení více než jednoho milionu zemědělských nemovitostí a to znamená zkázu veškerého zemědělství. Při proměně dluhu v zemědělství nutno vycházeti ze skutečnosti, že půda nesmí býti oceňována podle ceny trhové, nýbrž podle schopnosti nésti užitek. Jak je zřejmo z provozních čísel, jest díl příjmu, na který možno pohlížet jako na příjem z práce, v zemědělství zcela minimální a nehradí ani skromný způsob života, a tak úroky a splátky mohou býti placeny jen z renty, z výnosu půdy. Návrh zákona sudetskoněmecké strany o agrárním zadlužení požaduje proto, aby všechny knihovní dluhy byly škrtnuty a přeměněny v povinnost platiti rentu. Víme, že každou změnou generace se nově zadluží téměř každý majetek.

Můžeme pak uznati jen dluhy, jestliže je možnost, že generace je může zaplatiti. Úroková služba v zemědělském provozu, nemohouc býti splněna, znamená ve své papírové existenci nejvýše ztrátu pro věřitele. Dalšímu zadlužení v zemědělství může býti zabráněno jen tím, jestliže zemědělci obdrží možnost dostati jisté ceny za své výrobky. Zemědělec je vázán přírodními zákony, musí uměti kalkulovati do budoucnosti, takže je nutno, aby jak výroba, tak i ceny byly upravovány a aby produkce byla přizpůsobena potřebě.

V minulém roce vyhlášené zákony o úpravě obchodu s obilím zásadně uznáváme. Rozhodně však požadujeme, aby německé zemědělství mohlo bráti podíl na správě obchodu s obilím, jak to odpovídá jeho síle a významu, a aby naše stavovské a družstevní organisace obdržely více vlivu na správu obchodu s obilím, poněvadž se tím odvrátí centralisace a také byrokratisace.

Po úpravě odbytu musí však následovat úprava samé výroby. Již proto je nezbytné, aby se obyčejní sedláci zajímali více svými organisacemi o otázky plánovitého hospodářství a obdrželi možnost spolurozhodovati svými organisacemi v družstevním životě.

Obilní monopol se může jenom potom zdárně vyvíjeti, jestliže to bude počátek k zásadní úpravě národního hospodářství vůbec a jestliže po zajištění cen na obilním trhu bude následovati určení pevných cen pro jiné zemědělské výrobky. Zemědělské výrobky jsou navzájem na sobě závislé a tvoří v zemědělském provozu organický celek. Není tedy možné, aby jenom jedno odvětví výroby bylo zajištěno, nýbrž musí se pomýšleti na všechna odvětví výroby. V tomto ohledu má zvláštní význam zajištění odbytu a cen dobytka a výrobků z něho. Právě zde jsme byli v posledním roce svědky neobyčejného zhroucení cen.

Při dobytčím monopolu, který se má utvořiti, nutno vyjíti ze skutečnosti, že centralisační opatření, kterých bylo použito u monopolu obilního, se neosvědčují. Dobytek nelze uložiti, není však také možné provésti klasifikaci u dobytka stejným způsobem jako u obilí. Vhodná úprava dobytčího monopolu tedy předpokládá, že jsou po ruce družstevní a stavovské organisace, které řídí jak výrobu, tak získávají vliv a spolupůsobení při odbytu. Největší pozornost musí býti věnována záměrné úpravě hospodaření s tukem.

Při úpravě produkce smí býti směrodatnými pouze věcné momenty a není možné, aby při rozdělení kontingentů utrpělo německé zemědělství a dobytkářství škodu. (Potlesk.) V tomto směru dojdeme potom k úspěchu, jestliže se nebudou opakovati případy, že v zemské mléčné komisi ze dvanácti zástupců v Čechách nebyl žádný Němec a na Moravě ze dvanácti zástupců jen jeden Němec. Při úpravě zaopatřování konsumu mlékem je bráti zřetel na přirozenou spojitost, na níž je založeno sudetskoněmecké zemědělství.

Při cukerním hospodářství jako přebytečném výrobku, přineslo zemědělství v posledních letech velké oběti. Tyto oběti mají však jenom tehdy účel, jestli se podaří získati cukernímu hospodářství opět příslušné místo na světovém trhu a když se učiní všechno, aby se udržely ceny řepy a tak chránilo důležité odvětví cukerního průmyslu.

Pěstování ječmene a chmele se dotýká silně otázky státně-zahraniční politiky, která v důsledku spojení s Francií a Malou dohodou tvoří pro zemědělství těžce snesitelné obchodně-politické podmínky.

Lnářství, kterým se živí zvláště naši sudetskoněmečtí sedláci v hornatých krajinách, musí zůstati omezeno na území, které již od přírody se hodí pro toto zemědělské odvětví. Znamená pro hospodářsky chudší území pramen příjmů. Velmi důležitá je domácí výroba vína a nutno jí věnovati více pozornosti, poněvadž v době nezaměstnanosti zasluhuje bez výjimky pozornosti každé odvětví živnosti, jež jest intensivně provozováno. Zde v tomto oboru jest úprava daní rozhodně nezbytnou podmínkou. Při pěstování ovoce vycházíme z obchodní statistiky, podle které loni bylo k nám dovezeno ovoce za 441 milionů Kč. Domácímu ovocnářství musí býti věnována největší pozornost, aby také z tohoto odvětví mohly plynouti příjmy. Poněvadž na jižní Moravě jsou podmínky pro pěstování tabáku, je nutno všemožně se snažiti, aby se tam umožnilo pěstování této rostliny.

Se zřetelem na velké úkoly, které má domácí zemědělství v národním hospodářství, je nezbytné, aby bylo podporováno naše školství a aby bylo vybudováno družstevnictví a stavovské svépomocné organisace, aby měl jednotlivý sedlák možnost se poraditi a spolurozhodovati, jak to odpovídá pravé a opravdové demokracii.

Tím, že nyní v několika slovech jsem rozvinul hledisko sudetskoněmecké strany a sudetskoněmeckých sedláků k agrární politice, podal jsem tím důkaz, že se stavíme positivně k otázkám agrární politiky, zároveň jsem však tím odpověděl na článek ve "Venkově", jako hlásné troubě českých agrárníků. (Posl. Beuer [německy]: Tím jste dokázali, že jste pro zdražení cen životních potřeb a před tím poslanec Sandner mluvil o nouzi v německém území!) Uznáváme, že otázka zemědělství může býti řešena pouze v těsné souvislosti s otázkou nezaměstnanosti v našem sudetskoněmeckém území. Víme zcela určitě, že 75% obyvatelstva jest našimi konsumenty a že se
nám jen potom bude dobře vésti, jestliže také kupní síla této části obyvatelstva bude zajištěna. (Potlesk. - Výkřiky.) Senátor Vraný napsal ve "Venkově": "Kdo je opravdu nacionální, musí státi za agrárními požadavky životu nezbytnými, jinak pracuje proti národu." S touto větou plně souhlasíme. Zdravá národní politika je zároveň zdravou agrární politikou a agrární politika musí býti tak vedena, aby byla vykonávána s národně-politických hledisek a poněvadž "Svaz zemědělců" nejednal podle těchto hledisek, utekli mu ze strany sedláci, proto mu utekla mládež a přidala se k nám. (Potlesk poslanců sudetsko-německé strany.)

Místopředseda dr. Markovič (zvoní): Nasledujúcim rečníkom je pán posl. dr. Tiso. Udeľujem mu slovo.

Posl. dr. Tiso: Slávna snemovňa! Vládne prehlásenie, ktoré máme česť projednávať a ku ktorému máme v mene jednotlivých klubov a strán svoje stanovisko vyjadrovať, myslím, že pripravilo pre nás všetkých mnohonásobné prekvapenie. Toto prekvapenie mnohonásobné môže byť rozličných stupníc, rozličnej klasifikácie a rozličných následkov. Myslím, že najväčšie prekvapenie z vládneho prehlásenia majú ti, ktorí od tohoto vládneho prehlásenia, čo je prirodzenou vecou, čakali program vlády. Veď nastupujúca vláda vo svojom prvom prehlásení načrtla vlastne parlamentu a verejnosti štátu svojho pracovný program, ktorý naznačuje, čo tá vláda v tom sostavení, ako sa predstavuje v tom volebnom období, ktoré sa mu dáva k dispozícii, hodlá previesť v záujme štátu a v záujme národa. Na miesto tohoto a takto predostretého programu myslím, že dávajú mi za pravdu všetci, keď všetci sme cítili a vieme, že miesto programu dostali sme vlastne diagnózu. Pán predseda vlády diagnózu nám dával pre zahraničnú politiku, pre vnútornú politiku, diagnózu pre jednotlivé fáze tejto politickej situácie, žialbohu jeden zahrnujúci program, jeden prejav, ktorý by bol z diagnózy vychádzal ďalej a povedal, keď máme diagnózu objektivne zistenú, teraz prikročíme k úprave pomerov takým a takým spôsobom, to sme postrádali - a to je prvé prekvapenie. V tomto ohľade časť toho vládneho prehlásenia nás neprekvapila, lebo sme vedeli od počiatku zrodenia koalície a novej vlády to, že nerozmýšľa sa o programe a čo robiť. Z volieb vyšla vládna väčšina, povedal bych, demoralizovaná. Porážkou svojou a zjavom niektorých volebných bojov v republike ocítla sa v akejsi skľúčenosti, a tá spôsobila, že v tejto skľúčenosti vládna väčšina nenašla toľko sily duševnej, že koncentrujúc svoj rozhľad, koncentrujúc svoje vládnuce idee vedela sa uskrovniť a jedine na tom vedela zostať stáť, že si upovedomila: Chceme vládnuť. Ako vládnuť a čím, k tomu sa ovšem neprišlo. My sme povolebnú situáciu posudzovali s tohoto hľadiska a videli sme na vedúcich politikoch koalovaných strán, že silu, moc chcú dokázať i obecenstvu doma v republike a za hranicami voči pozornosti, ktorá sa stupňovanou mierou obrátila k našej situácii domácej, chcú dokázať, že nič sa nestalo: Tá skľúčenosť, ktorá sa nás týka, psychologicky nemá žiadneho základu. Tie obavy a kritiky, ktoré sa zjavovaly v zahraničnej tlači, sú bezpodstatné, nič sa nestalo, vládneme, vláda je tu, ideme bez všetkej poruchy ďalej. - Kde sa chcelo len to dokázať, že nič sa nestalo, nemohli sme čakať nového programu, lebo ani programove sa nič nestalo a vládne prehlásenie celkom charakteristicky a dôsledne sa pripojilo k tomu: budeme pokračovať tam, kde sme to nechali. S tohoto hľadiska, že vedúcou myšlienkou a snahou vládnej väčšiny bolo dokázať svetu, že nič sa nestalo, a povzbudiť i skľúčenú myseľ (Posl. dr. Slávik: Kde je tá skľúčenosť?) domácich činiteľov: nebojte sa, veď sa nič nestalo, pôjdeme svojou cestou ďalej, čo sa bojíte? Preto sa musely vysvetľovať i voľby a výsledok volieb musel sa tiež vysvetliť v tom smere, že sa nič nestalo a že zvíťazila vláda. Ovšem to tak rukolapne a s takým štatistickým žonglérstvom, ktoré je inak umením a vlastníctvom mnohých pánov medzi námi, se to dokázať nedalo a preto, aby sa ukázalo, že vláda zvíťazila, vzali si aspoň tú najbližšiu složku tej širšej vládnej rodiny, koaličnej rodiny, ktorá síce pred pol a niekoľko rokmi sa stala trošku neverná, ale považovala sa vždycky za člena vládnej rodine blízkeho, a táto ochotne prispela svojím priskočením, aby sa dokázalo, že nič sa nestalo a že vláda skutočne zvíťazila. (Posl. Mašata: Kdybyste to byli vy, tak by se nic nestalo!) Možná, že by sme to isté dokazovali, ale šikovnejšie!

Veľactené shromaždenie, čo sa týka výsledku volieb, a dokazovania výsledku volieb, v tomto ohľade myslím, že majstrom je pán minister dr. Dérer. Pán minister dr. Dérer, prijdúc do Prahy po volebnon boji, cítil sa v zátiší, cítil sa byť uistený, že tu už nepotrebujeme kohorty četnícke a môžeme tu kľudne, pokojne písať do "Práva ľudu", napísať do neho úvahu o tom, ako dopadly voľby na Slovensku, a samozrejme načo by písal a prečo by písal, keby nechcel konec koncov to dokázať, že autonomizmus na Slovensku upadá. (Posl. Bečko: Tak vidíte, ako možno zaviesť ľudí!) Mňa nezavedie, ja dokazujem opak. A zaujímavé je soskupenie tých štatistických dát, ktoré si pán minister dr. Dérer z volebných výsledkov soskupuje a shromažďuje, aby dokázal, že autonomizmus na Slovensku upadá. Neide im o to túto chvíľu, že čo sa robí tu a kto upadá a kto tu víťazí, ani na Slovensku neide im o to, že tam prípadne nové smery sa zdvihajú, hlavná vec je autonomizmus. Docielili sme toľko svojim pohybom, programom a svojou činnosťou, že niektorí páni od autonomie, tuším, ani spať nevedia a akonáhle len autonomia sa spomenie, to je to najväčšie zlo, čo si kto môže predstaviť, a najväčšie nebezpečie, ktoré hrozí. (Výkřiky.) Samozrejme, pán minister dr. Dérer posbiera všetky centralistické hlasy, posbiera... (Posl. Vallo: Vy sa s nimi dohodnete!) Odpusťte, čo sa dohody týka, tuším, že vy ste lepšie dohodnutí ako my, vy ste už dávno dohodnutí. (Výkřiky.)

Místopředseda dr. Markovič (zvoní): Prosím o kľud.

Posl. dr. Tiso (pokračuje): Slávna snemovňa! Na jednej strane soskupuje výslovne autonomistické hlasy, ovšem aby vyšiel výpočet, ktorým chceme dokázať, že autonomizmus upadá, nesmieme pripustiť všetky. Musíme vziať svojské nožnice a obstrihať tie výsledky, aby v Prahe páni videli, že autonomizmus upadá, a preto zcvrkol pohyb a výsledok autonomizmu na užšie výsledky volebné autonomistického bloku, ostatné všetko nechal a štátnicky odôvodňuje: Fašisti vraj nemôžu sa počítať medzi autonomistické hlasy! (Posl. dr. Slávik: A môžu sa?) Ja myslím, že fašistov viaže ich rezolúcia sjazdová, že sme za autonomiu Slovenska. Ja myslím, že to tu zvolení členovia parlamentu na program fašistický v tomto volebnom období prakticky svojím vystúpením tu v parlamente dokážu, že sú za autonomiu Slovenska. (Tak je!) Tie hlasy dostala autonomia Slovenska. (Posl. dr. Slávik: Musíme si vypočuť p. posl. Gajdu, ktorý bude hovoriť!) Pán posl. Gajda bude iste v tomto smysle hovoriť a dá mi za pravdu. Tie výpočty sú zlé. Viem, že sú niekedy tak zariadené, že vyjdú všetky hlasy proti autonomistom. Ovšem, tuším, brali i tam ako nádejné hlasy v 3. skrutiniu, kde sa na 3. skrutinium tých fašistických hlasov najväčšie nároky činili a pustili diabla a vypustili tie vetry, ako to hovorí veľký básnik nemecký, a nedali ste ich udržať a teraz vás to bolí, že sú tie hlasy vonku a ich nemáte v kapse vy. Pán minister dr. Dérer musel na druhej strane obstrihovať a obstrihoval komunistov, poneváč tí nemôžu sa počitať pod prápor autonomistický, lebo oni sú proti autonomii. Myslím, že táto myšlienka dľa pána dr. Clementisa... (Posl. dr. Clementis: Veď sme povedali, že my sme proti pánskej autonomii! - Veselost.) Ja tuto sa dotýkam len tejto stránky stanoviska pána dr. Clementisa a ohľadom autonomie sa ešte vrátim v ďalšej reči. Chcel som len poukázať, ako pán minister dr. Dérer šikovne obstriháva komunistické hlasy, ako odlučuje to, čo mu nepasuje do krámu, a ako shromažďuje všetko to, čo sa pozdáva byť proti autonomii, aby dokázal, že autonomizmus upadáva. Nie je tomu tak.

Volebná štatistika dokazuje toto: Na autonomistický blok hlasovalo 489.583, komunisti - ja myslím autonomisti, keď ste za sebaurčovacie právo. (Posl. Vallo: Nič spoločného s vašou autonomiou, ako nič spoločného s celým pánom dr. Dérerom!) Ja sa pýtam predsedu vášho ustaveného klubu Zápotockého, kde tie hlasy dať, keď nie autonomistom, teda k centralistom? (Výkřiky.) To je tá dohoda, o ktorej sme pred tým hovorili. (Posl. Dvořák: Když vám sanovali banku, tak jste nebyli autonomisty.) Nám bohužial ešte žiadnu banku nesanovali, ja vam to tak poviem, aby ste nemali príčinu sa do toho zadriapovať. Keby boli sanovali, boli by sme dostali niečo na účet tých vkladateľov, chudobných ľudí, ktorí tam ukladali. (Výkřiky posl. Dvořáka.) My si voľby prevádzame poctivejšie ako vy.

Na autonomistický blok... (Posl. dr. Slávik: Je dobre, kde sa vtipkuje.) ...kde sa vtipkuje, tam je dobrá vôľa, a kde je dobrá vôľa, tam je cesta k dorozumeniu priamejšia.

Autonomisticky hlasovalo na Slovensku po vylúčení táchto pánov, ktorí sa... (Hlasy: Se započítáním Maďarů.)... kto bude za autonomiu, ako vy sa nezdráhate maďarských emigrantov brať medzi seba na kandidátnej listine, maďarských emigrantov dávať do redakcií, aby vám redigovali vaše časopisy, tak priberáme i my maďarských emigrantov medzi seba. (Potlesk.) Pánovia, so strašiakmi dá sa strašiť do istej doby, ale vyrastie potom to zdravé súručenstvo, ktoré nám ukazuje cesty falošné.

Teda autonomisticky hlasovalo takmer 1 milion hlasov. Centralisticky naopak k tomu hlasovalo 566.000 hlasov, ale štatistika je tak trpezlivá a dá so sebou robiť, čo kto chce, následkom čoho podľa pána ministra dr. Dérera, keď on vie, že v Prahe to bude dobré, že v Prahe bude za to vzácny, že v Prahe môže čakať ešte ďalšie uznanie, muselo sa preukázať, že autonomia upadá. Nič sa nestalo a z tohoto zorného úhlu "nič sa nestalo" musí sa prekrúcať i volebný výsledok a tak ho prekrucujú.

Ovšem nielen čo do počtu, numericky volebných výsledkov častejše takto prekrucujú hodne i ideove. Ideove minulé voľby sa vysvetľujú tak, že zvíťazila demokracia. To hovorí výslovne pán predseda vlády, a že sa konaly tieto voľby pri zachovaní plných občianskych slobôd. Preto hovorí ďalej pán predseda vlády, z povďačnosti za tieto výsady budú pamatovať všetcí občania tohoto štátu na svoju povinnosť k štátu a k demokracii. Toto je ten bod, kde sa my už rozchádzame so všetkými ostatnými, ktorí snáď necítia sa byť dostatočne vládnym prehlásením prekvapení. Čo sa týče tej demokracie, príjdem na to, ale nemôžem pominúť a nemôžem ísť ďalej, než bych neopravil to plné zachovávanie občianskych slobôd pri týchto posledných voľbách. A patriarchálna postava dr. Kramářa, ktorý sa tu zasadil do tohto stolca a ako český prorok vám s toho stolca do svedomia a do duše povedal, že sa obáva následkov posledných volieb, o budúcnosť štátu, a na základe toho svojho tvrdenia a tejto obavy odvoláva sa na niektoré prehmaty cenzúry, policajtov, ba i súdu. Ja len preto, aby ste si nemysleli, že takáto obava odznela len z úst českého proroka Kramářa a že na Slovensku išlo to vskutku tak pri zachovaní plných občianskych slobôd, dovoľujem si vám označiť toto. (Čujme!)

Habali sa na Slovensku letáky, letáky čisto odborné, letáky čisto vecné o obilnom monopole písané. (Posl. Sivák: Odpoveď na letáky agrárnej strany!) Odpoveď na letáky agrárnej strany, ktorá agrárna strana vydala leták o obilnom monopole pod hlavičkou "Slováka". Hlavička "Slováka" bola napodobnená. (Posl. dr. Slávik: Tam bolo citované len zo "Slováka"!) Ale hlavička bola falšovaná, napodobovaná. Na tento leták napísala strana zasa leták o obilnom monopole, o ničom inom. Tento leták prešiel cenzúrou a tento cenzúrou prešlý leták, ktorý cenzura prepustila po skonfiškovaní niekoľko miest, keď už bol vonku, keď už sa dostal medzi ľud, na rozkaz krajinského prezidenta bol zhabaný. Ja sa vás pýtam, nie je to vskutku obava o demokraciu? My vieme, a sme si plne vedomí toho, čo je majestátne právo štátu, cenzúry a dozoru nad verejne prednášanými slovami či slovom, či tlačou. Sme si plne vedomí toho a stojíme za týmto vysokým, výsostným právom štátu. Ale takéto výsostné právo štátu zneužívať na potláčanie politického straníckeho protivníka, takéto výsostné právo použivať na prípadné získanie volebných hlasov, myslím, že to nemôže byť. (Výkřiky posl. dr. Slávika.) Ja by som vás prosil, pane kolega, ja som tiež tam, každú nedeľu som tam, ráčte mi dať menovite miesto, dátum a označenie toho kňaza, kto to robí, a myslím, že katolícka cirkev má toľko sily, že si s ním spraví poriadok sama a že nepotrebuje policajta, aby nám naše dobré meno po Slovensku ničil. (Posl. Vallo: Ja vam prinesem taký príklad!) Budem vám povďačný. Čo som povedal, povedal som.

Na tomto bode, veľactené shromaždenie, slávna snemovňa, na tomto bode stihlo nás najväčšie prekvapenie, lebo po zistení týchto všetkých zjavov a faktov sme si museli konštatovať a zisťovať to, že hrozí nám tu nebezpečenstvo to, ktoré nebezpečenstvo staré latinské porekadlo a životné príslovie označovalo takto: Lectorem unius libri timeo, čitateľa jednej knižky sa bojím, takého človeka, ktorý v živote snáď len jednu knižku prečítal, alebo ani toľko, človeka, ktorý len jednu garnitúru duševnú má, bych povedal, ktorý človek jednu vec vždy len s jednej stránky vie ponímať; s takým človekom nemôžem sa púšťať do debaty, s takým človekom nemožno ísť, aby si vymenil názor, lebo ja neviem vyraziť ho z koľaje, do ktorej on sa so svojím úzkym horizontom dostáva. Múdre príslovie latinské vraví: "lectorem unius libri..." a čo by povedal ten latiniak, keby povedal "lectorem nullius libri..."?, na toho už by musel povedať "perhoresco".


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP