hlásiti občanstvu v okolních obcích jednak písemnými vyhláškami, jednak vybubnováním, že nevybuchlá střela nebyla nalezena a ve kterých místech asi leží, s důtklivou výstrahou, že jest životu nebezpečno nevybuchlé střely se dotýkati. Zároveň bylo uloženo, aby místo nálezu bylo oznámeno vojenským orgánům za peněžitou odměnu.

Přes všechna důtklivá upozornění došlo k neštěstí dne 13. listopadu 1931 a byli při něm zabiti tři pastevci ve věku 17 a 15 let.

Ihned po neštěstí jsem nařídil, aby všechny okolnosti tohoto politování hodného případu byly co nejsvědomitěji vyšetřeny a zejména objasněna jeho příčina.

Podle výpovědi svědka Ondřeje Hrnčára z Dolních Tomašovců našel granát pastevec Mitter, který v den neštěstí ráno nálezem se vychloubal a prohlásil, že jej se svými druhy vystřelí. Hrnčár jej varoval a vybízel, aby nález oznámil a vyzvedl si odměnu, ale bohužel marně. Ještě před nalezením granátu byli všichni tři postižení upozorněni ústně svými zaměstnavateli, že granát nebyl nalezen a vybídnuti, aby se ho nedotýkali, nýbrž místo nálezu okamžitě oznámili. Také pastevci Ondřej Dudek a Ondřej Novotka, kteří byli při nálezu samém přítomni (granát byl nalezen v lesní houštině), všechny tři napomínali, aby granát nechali ležet a nález oznámili. Ani tu pastevci neposlechli, granát odnesli do salaše, kdež patrně neodborným rozebíráním nebo hozením do ohně jej přivedli k výbuchu. Následky výbuchu byly ovšem hrozné. Pastevci zaplatili svoji svévolnost životem a salaš byla pobořena.

Jak z výše uvedeného vylíčeni případu a všeho, co mu předcházelo jest zřejmo, učinila vojenská správa všechna opatřeni, jež byla v její moci, aby granát byl učiněn neškodným.

Pokud se týká výtky, že nebylo vyvinuto dostatečné úsilí, aby střela byla nalezena, nutno uvážiti, že v terénu několika čtverečních kilometrů, kde se střídají osetá pole a louky na četných místech porostlé hustým porostem, kde na samých hranicích cílové plochy jest les, terén sám zvlněný, jest hledání neobyčejně ztíženo. Přes to, jak již uvedeno, byla střela po celé dva dny usilovně hledána, bohužel marně. Za takových okolnosti musí vojenská správa spoléhati na rozvahu civilního obyvatelstva, které jest vždy náležitě poučeno a má samo dbáti daných výstrah. Kdyby tomu tak skutečně bylo, nedocházelo by k podobným neštěstím. Bohužel přesvědčil jsem se jak v tomto, tak i v jiných případech, kdy se podobná neštěstí přihodila, že na nich nesou vinu postižení sami. Také v daném případe byla to přímo nepochopitelná lehkomyslnost, se kterou hoši již dospívající přes několikerá velmi důrazná upozornění nález neohlásili a sami se střelou manipulovali. Padá tu ovšem částečná vina i na ostatní osoby, jimž se hoši s nálezem svěřili, které však věc neohlásily. Za takovýchto okolnosti dochází pak k těmto jistě velmi politováníhodným neštěstím, ale vojenská

správa nemůže za ně býti činěna výhradně zodpovědnou, jelikož její nejlepší vůle a snaha zameziti neštěstím nepotkává se s úspěchem za okolností právě vylíčených.

V Praze dne 19. ledna 1932.

Ministr národní obrany: Dr. Viškovský. v. r.

1612/ X. (původní znění).

Odpověď

ministra veřejných prací a ministra sociální péče

na interpelaci poslanců Krumpe, Greifa a druhů

o nesnesitelných poměrech při veřejných

stavbách v severních Cechách

(tisk 1305/XV).

Podle ustanovení vládního nařízení č. 667/1920 Sb. z. a n" o zadávání státních dodávek a prací (zadávací řád) jest dodavatel neb podnikatel povinen zaměstnávati v prvé řadě domácí a za přibližně stejných podmínek především místní dělníky a zřízence a dbáti zákonných předpisů o jejich ochraně po stránce právní, zdravotní a bezpečnostní. Podnikatel jest též povinen dodržovati v námezdním poměru příslušné kolektivní smlouvy.

Pokud jde specielně o stavby silniční, při nichž zejména letošního roku mnoho tisíc dělníků dochází zaměstnání, obsahují příslušné zadávací podmínky ještě toto další ustanovení:

»Při pracích, pro které není zapotřebí zaměstnávati odborné dělníky, musí býti zaměstnáni především místní dělníci a osoby, které dostávají podpory od odborové organisace a státní příspěvek v nezaměstnanosti.

Při příštích rozpisech silničních prací bude dána do podmínek i povinnost podnikatele přijímati dělníky prostřednictvím veřejných zprostředkovatelen práce.

Ministerstvo sociální péče při každé příležitosti činí opatřeni, aby příslušné živnostenské inspektoráty anebo okresní úřady dozíraly na dodržování zákona o osmihodinné době pracovní a o nedělním klidu. Okresní úřady zjištěné přestupky uvedených zákonů trestají peněžitou pokutou.

Stejně se postupuje při provádění státních staveb.

Ministerstvo veřejných prací rovněž při zadávání státních staveb soukromým podnikatelům

v oboru své působnosti se všemožně snaží, aby podnikatelé šetřili ustanovení uvedených zákonů, zejména aby též při těchto pracích byly dodržovány mzdy podle kolektivních smluv, anebo mzdy v místě obvyklé, není-li těchto smluv.

Na zmínku o nepřístojnostech při stavbě státního obytného domu ve Sluknově se sděluje, že při provádění hlavních zednických prací zaměstnávala firma J. Uhlíř, pokud je zde známo, až na políra vesměs dělníky a zedníky místní neb z okolí. V přítomné době, kdy se provádějí v novostavbě instalace vodovodu, kanalisace, elektrického osvětlení a kováni oken, byl počet dělníků zmenšen na 2, kteří vypomáhají při shora uvedených pracích. Práce řemeslné zadány byly vesměs firmám mimomístním až na práci sklenářskou, ježto nabídky místních firem byly příliš vysoké.

Při pracech řemeslných zaměstnávají firmy své trvalé pracovní sily a není možno žádati, aby je propustily.

Pokud mohlo býti vyšetřeno, nepracovalo se na této stavbě bez nevyhnutelné potřeby přes čas ani nebyl rušen nedělní klid.

V Praze dne 7. ledna 1932.

Ministr veřejných prací: Inž. Dostatek, v. r.

Ministr sociální péče: Dr. Czech, v. r.

1612/ XI. (původní znění).

Odpověď

ministra železnic

na interpelaci poslance Scharnagla a druhů,

že není ochranných závor na trati místní dráhy Planá-Tachov (tisk 1305/ X).

Podle vyšetření dlužno míti za to, že k nehodě dne 7. června 1931 došlo tím, že řidič postiženého automobilu nedbal náležitě opatrnosti a obezřetnosti. Podle výpovědi očitých svědků byla jízda podniknuta ve stavu rozrušení, jak prozrazovalo i. nejistě řízení vozu, pozorované již u nádraží v Plané u Mar. Lázní. Jiní svědci marně upozorňovali řidiče vozu, který jel k přejezdu na trati nezmenšenou rychlostí, na blízkost trati a na přijíždějící vlak.

Při nutné pozornosti řidiče nemohlo k neštěstí dojíti, neboť rozhled se silnice na trať jest zce-

la postačitelný a vlak sám jel malou rychlostí, která jest pro dopravu na místní dráze TachovPlaná u Mar. Lázní předepsána a pro kterou ve smyslu ustanovení zákona ze dne 8. srpna 1910, číslo 149 ř. z. silniční přejezdy kolejí této dráhy v úrovni nemusí býti opatřeny železničními zábranami.

Ministerstvo železnic se domnívá, že podle povahy této dráhy není nutno zřizovati žádané zábrany na místě, o něž jde, na podnět ojedinělé nehody, vyvolané zřejmě zvláštními okolnostmi; železniční úřady jednají však s příslušnou korporací, aby dosavadní varovná znamení byla zesílena umístěním konvenčních značek automobilových v blízkosti přejezdu.

V této souvislosti dlužno připomenouti, že zvýšenou bezpečnost silniční dopravy na frekventovaných přejezdech v úrovni možno si slibovati od tak zv. výstražných křížů, které státní správa železniční na podkladě mezinárodního ujednání postupně na vhodných místech umísťuje a které mají nápadně upozorňovati řidiče motorových vozidel na blízkost trati.

V Praze dne 2. února 1932.

Ministr železnic: R. Mlčoch, v. r.

1612/ XII. (původní znění).

Odpověď

ministra vnitra

na interpelaci poslance H. Krebse a druhů

o chování četníků k německým tělocvičným spolkům (tisk 1445/ XVII).

Interpelace je svým obsahem totožná s interpelací poslance H. Krebse a druhů ministrovi vnitra o postupu četníků proti německým tělocvičným spolkům (tisk 1379/ XV), na niž jsem odpověděl dne 19. listopadu 1931, a poukazuji nyní proto na tuto svou odpověď, otištěnou pod č. 1487/ VIII.

V Praze dne 26. ledna 1932.

Ministr vnitra: Dr. Slávik, v. r.

1612/XIII.

Odpověď

vlády

na interpelaci poslance Suroviaka a druhů

stran revise školského vzdělání státních

úředníků I. a II. služební třídy

(tisk 1379/IV).

Případ, o kterém se zmiňuje interpelace, byl ve státní správě zcela ojedinělým a vládě nejsou známy jiné obdobné případy. Z podnětu tohoto případu nepokládá vláda revisi školského vzděláni všech státních úředníků I. a II. služební třídy za nutnou a účelnou a to tím méně, že školské vzděláni každého státního zaměstnance se přezkoumává u příležitosti návrhu na povýšení.

V Praze dne 4. února 1932.

Předseda vlády: Udržal, v. r.

1612/XIV.

Odpověď

ministra pošt a telegrafů

na interpelaci poslance Gottwalda a soudruhů

o zadržení telegramu klubu poslanců

komunistické strany v Československu

(tisk 1447/XVII).

Proti rozhodnuti ředitelství pošt a telegrafu v Praze čís. 1331-Pp-XIII-1931 ze dne 16. listopadu 1931, jimž se potvrzovalo inhibování telegramu, o který jde, bylo lze podle ustanoveni § 6 Telegrafního řádu odvolati se prostřednictvím ředitelství pošt a telegrafů v Praze k ministerstvu pošt a telegrafů ve lhůtě 4 týdnů, počínajíc dnem, který následoval po dm, kdy rozhodnutí bylo doručeno, t. i. počínajíc dnem 19. listopadu 1931. Takové odvoláni nebylo však ve lhůtě Telegrafním řádem stanovené ani po vypršení této lhůty podáno, ač o tomto právu byli podavatelé telegramu výslovně poučeni v ředitelském výměru potvrzujícím inhibování telegramu. Odesílatelé telegramu přes výslovné upozorněni ne-

použili práva daného jim Telegrafním řádem, a není proto třeba postup ředitelství pošt a telegrafů v Praze odůvodňovati ani činiti opatření o která se v interpelaci žádá.

V Praze dne 1. února 1932.

Ministr pošt a telegrafů: Dr. Franke, v. r.

1612/XV.

Odpověď

ministra železnic

na interpelaci poslanců Vladimíra Polívky, Igora Hrušovského a druhů

ve věci špatného spojení na Myjavské dráze (tisk 1447/XVIII).

Ke konkrétním výtkám interpelace do uspořádání jízdního řádu na trati Myjava-Veselí n. M. dlužno uvésti toto:

Soupravový vlak 1622, odjíždějící z Veselí n. M. ve 2. 50 hod. do Myjavy, není určen pro vlak 1601, nýbrž pro vlak 1602 Myjava-Nové Město n. V., a nejezdi denně, nýbrž jen v pondělí a v den po svátku, v kteréžto dny přiváží do Myjavy náležitosti od vlaku 1611, jenž jezdí v neděli a ve svátek, t. j. ve dnech cestovní potřeby z Nového Města n. V. až do Veselí n. M., kdežto ve všední dny pouze do Myjavy. Vlak 1601 má denně - kromě pondělí a dnů po svátku - náležitosti od vlaku 1611, v pondělí a v den po svátku od vlaku 1612.

Z uvedeného jest patrno, že žádosti o zavedení nového vlaku z Veselí n. M. do Myjavy v pozdních večerních hodinách nemohlo by býti vyhověno prostě přesunutím jízdy soupravového vlaku, nýbrž musil by v úseku Myjava-Veselí n. M. jezditi denně i vlak 1611, jehož náležitostí by bylo použito pro vlak žádaný. Takové opatření bylo by však krajné nehospodárné, neboť frekvence cestujících v těchto dvou vlacích nemohla by jistě poskytnouti státní správě železniční nějakou úhradu na náklady, spojené s jízdami zmíněných vlaků.

0

Státní správa železniční byla by jistě z vlastního popudu provedla úpravu jízdního řádu v naznačeném směru, kdyby se ve skutečnosti měly věci tak, jak jsou uváděny v interpelaci, neboť věnuje po všech stránkách plnou pozornost tomu, aby na nové dráze myjavskě jízdní řád co nejlépe vyhovoval.

O použití motorových vozů na této dráze bude lze uvažovati později, jakmile jich bude s dostatek po ruce.

V Praze dne 6. února 1932.

Ministr železnic: R. Mlčoch, v. r.

1612/XVI.

Odpověď

ministra financí

na interpelaci poslanců Frant. Seidla, R. Chalupy, J. Husnaje a soudruhů

o přemisťování zaměstnanců finančního resortu Podkarpatské Rusi do země Moravskoslezské (tisk 1407/VI).

Podrobnou revisí všech případů - počínajíc rokem 1926 -, v nichž zaměstnanci finanční správy v obvodu hlavního finančního ředitelství v Užhorodě žádali o převzetí do správního obvodu zemského finančního ředitelství v Brně, bylo zjištěno toto:

Z právních úředníků ucházel se o převzetí do správního obvodu zem. fin. ředitelství v Brně pouze jeden úředník, jehož žádosti bylo vyhověno.

Z účetních úředníků žádalo o převzetí do správního obvodu zem. fin. ředitelství v Brně pět úředníků, z nichž třem bylo vyhověno; zbývající dvě žádosti byly zamítnuty, ježto všechna místa systemisovaná v 6. plat. stupnici v osobním stavu účetních úředníků pro obvod zem. fin. ředitelství v Brně byla obsazena.

Z berních úředníků žádalo o převzetí do správního obvodu zem. fin. ředitelství v Brně celkem devět úředníků. Vyhověno mohlo býti toliko dvěma žádostem. Žádostem čtyř berních adjunktů nebylo lze vyhověti pro nedostatek volných systemisovaných služebních míst na Moravě. Další žádosti nebylo lze vyhověti, ježto žadatel byl churav a neměl předepsaných studií; rovněž nebylo lze vyhověti žádosti dalšího berního adjunkta, ježto by bylo nutně zapotřebí rovnocenné náhrady za něho a z berních úředníků ve správním

obvodu zemského finančního ředitelství v Brně se nikdo nehlásil o přesazení do země Podkarpatoruské. Konečně jedna žádost byla zamítnuta proto, že žadatel na kladené mu podmínky (zejména převzetí ve služebním pořadí, jež by mu příslušelo na Moravě) nepřistoupil.

Z celních úředníků ucházeli se o převzetí do správního obvodu zemského finančního ředitelství v Brně dva úřednici, jejichž žádostem bylo vy hověno.

Z úředníků důchodkové kontroly ucházel se o převzetí do správního obvodu uvedeného ředitelství pouze jeden úředník, jehož žádosti bylo rovněž vyhověno.

Ze zaměstnanců kancelářské pomocné služby byl převzat do správního obvodu zem. fin. ředitelství v Brně jeden kancelářský oficiant. V projednáváni jest ještě žádost jednoho kancelářského oficiála, jíž bude po splnění daných podmínek vyhověno.

Ze dvanácti žadatelů z řad finanční stráže nebyl převzat žádný. V osmi případech nebylo na Moravě volných systemisovaných služebních míst. Žádosti dalšího respicienta fin. stráže, který žádal o výměnu místa s respicientem fin. stráže na Moravě, nebylo vyhověno, ježto hlavní fin. ředitelství v Užhorodě nemohlo na tuto výměnu přistoupiti.

Konečně nebylo vyhověno žádostem tří

respicientů fin. stráže, kteří žádali o přidělení ke

službě u důchodkové kontroly na Moravě, ježto

k uvedené službě byli přiděleni příslušníci finanční stráže z Moravy.

Z výše uvedeného jest patrno, že zemské finanční ředitelství v Brně nestaví se zásadně zamítavě vůči žádostem zaměstnanců finanční správy ze země Podkarpatoruské o převzetí do svého správního obvodu. Všem žádostem toho druhu nelze ovšem vyhověti, ježto důvody pro převzetí žadateli uplatňované nebývají vždy tak závažné, že by se doporučovalo jim vyhověti. Kromě toho nutno bráti zřetel na zaměstnance konající od počátku službu ve správním obvodu zemského finančního ředitelství v Brně, aby nebyli - s výjimkou skutečně nutných případů - poškozováni předřazováním zaměstnanců odjinud převzatých.

V Praze dne 28. ledna 1932.

Ministr financi: Dr. Trapl, v. r.

1612/ XVII.

Odpověď

ministra vnitra

na interpelaci poslance Novotného a soudruhů

o jednání okresního úřadu v Lanškroune (tisk 1447 VIII).

Okresní úřad v Lanškroune zakázal v interpelaci uvedenou schůzi, poněvadž vzhledem k ohlášenému programu schůze, místním poměrům a okolnostem, které zamýšlenému pořádání schůze předcházely, nabyl přesvědčení, že zamýšleného projevu má býti zneužito k rozeštvání zaměstnaných a na dlouhou dobu prací zabezpečených dělníků při železničních pracích v obci Třebovici a vehnání jich do stávky, takže byla odůvodněna obava, že by pořádání schůze mohlo přivoditi porušení veřejného klidu a pořádku. Proti příslušnému výměru nepodali pořadatelé odvolání a vzdali se tak sami nároku, aby důvodnost opatření okresního úřadu byla v instančním pořadí přezkoumána.

Nemám proto důvodu činiti opatřeni v interpelaci žádané.

V. Praze dne 30. ledna 1932.

Ministr vnitra: Dr. Slávik, v. r.

1612/ XVIII (původní znění).

Odpověď

ministra zahraničních věcí,

ministra financí a ministra veřejných prací

na interpelaci poslance Hokky a druhů

o dopravních nesnázích, vzniklých odevzdáním silnice Ďakovo-Halmeu Rumunsku, ohromujících hospodářský život 11 obcí v Československu (tisk 1305/ VIII).

Skutečnosti neodpovídá tvrzení interpelace, že se na dosavadní spojovací silnici mezi obcemi

Ďakovo-Aklín, vedoucí částečně rumunským státním územím, koná celní prohlídka a že se doprava na této silnici děje jen omezeně v určitě denní době. Ani rumunské úřady celní nebo pohraniční této silnice neuzavírají a vůbec nepřekážejí volné dopravě po ní mezi československými obcemi. Doprava po ní je ve dne i v noci povolena a nikomu se dosud v tom směru nekladly překážky. Silnice vede z Aklína tak, že se připojuje na silnici vedoucí do Ďakova a Halmeu v Rumunsku, na niž jsou pohraniční závory v tomto úseku jediné na rumunském území až za křižovatkou obou silnic. Spojení po silnici z Aklína do Ďakova tedy nepřekážejí. Osobám používajícím toho spojení vydává českosl. pohraniční finanční stráž potvrzení o potřebě používati této spojovací silnice, ať již pěšky nebo povozem, příp. jinak. Potvrzení se vydává na požádáni ihned a bez jakýchkoli průtahů a také rumunské orgány bez námitek je uznávají, takže ten. kdo používá této cesty, není o svůj čas nikterak zkrácen, ani nevznikají nějaké výlohy.

Tento režim jest zabezpečen až do doby, než bude vybudována řádná nová silnice mezi oběma obcemi Ďakovo-Aklín, která půjde jenom po území československém a to asi tam, kde již nyní spojují obě obce polní cesty, kterých místní obyvatelstvo používá vedle silnice shora vytčené.

Při podpisu československo - rumunského hraničního statutu v Praze dne 15. července 1930 delegáti obou států sjednali, aby řešení otázky úpravy této silnice bylo přeneseno na místní administrativní úřady, v Československu na zemský úřad v Užhorodě a v Rumunsku na prefekta departementu Satumare. Proto pověřilo ministerstvo věřejných prací zemský úřad v Užhorodě, aby s prefektem Satumare o podmínkách výstavby spojení Aklín-Ďakovo zahájil jednání. Jednáni to není dosud skončeno, poněvadž nebylo zatím docíleno dohody o výši rumunského příspěvku na tuto výstavbu. Otázku bude možno řešiti, jakmile nabude mezinárodní působnosti zmíněný zahraniční statut, jenž bude v Československu i v Rumunsku ústavně projednáván v nejbližší době.

V Praze dne 20. ledna 1932.

Ministr zahraničních věcí: Dr. Eduard Beneš, v. r.

Ministr financí: Dr. Trapl, v. r.

Ministr veřejných prací: Inž. Dostálek, v. r.

1612/XIX (původní znění).

Odpověď

ministra vnitra

na interpelaci poslance Windirsche a druhů

o zákazu zájezdu na jazykové hranice do

Hodkovic v Čechách dne 20. září 1931

(tisk 1422/II),

na interpelaci poslanců dra Keibla, Bobka a druhů

o zákazu, aby ještědsko-jizerská župa Svazu Němců v Čechách konala zájezd na jazykové hranice do Hodkovic u Liberce, zamýšlený na 13. záři 1931 (tisk 1447/XX) a

na interpelaci poslance R. Köhlera a druhů

o zákazu zájezdu na jazykové hranice do

Hodkovic dne 20. září 1931

(tisk 1447/XXI).

Slavnost, kterou pod názvem »Sprachgrenzfahrt« hodlal v Hodkovicích uspořádati liberecký okresní svaz spolku »Bund der Deutschen in Böhmen« dne 20. září 1931, okresní úřad v Liberci zakázal, ježto přihlížeje k okolnostem, za jakých měla býti slavnost pořádána, měl důvodnou obavu, že by slavností mohly býti ohroženy veřejná bezpečnost a veřejné blaho. Zmíněná slavnost, rázu vysloveně národnostního, měla býti totiž pořádána v obci, mající bez mála plné dvě pětiny obyvatelstva české národnosti a hraničící mimo sever a severovýchod na všech stranách vesměs s obcemi českými. Při neobvykle velkém rozsahu slavnosti (očekáváno bylo až 10. 000 účastníků) a při okázalém jejím způsobu (v programu bylo též na př. pálení slavnostních ohňů v předvečer slavnosti na okolních kopcích) bylo se dle poznatků okresního úřadu obávati nevítané odezvy, která by byla na újmu klidnému soužití místního obyvatelstva obojí národnosti. Obava tato byla tím více na místě, ježto slavnost se měla konati v době před volbami do obcí, kdy mysl všeho obyvatelstva byla již beztak dosti napjata a rozčilena volebními agitacemi.

Toto stanovisko shledal správným též zemský úřad v Praze a proto na podané odvolání zákaz potvrdil.

O povolení zahradní slavnosti, kterou hodlal týž den uspořádati v Hodkovicích spolek »Volksbund deutscher Katholiken« v Liberci, bylo zažádáno za okolností budících dojem, že jde o obejití zákazu slavnosti »Sprachgrenzfahrt«. Tomu nasvědčovalo, že v části libereckého denního tisku bylo zvlášť vybízeno k účasti na pouti do Hodkovic a ostentativně zdůrazňováno, že pouti se má súčastniti každý uvědomělý Němec. Ostatně nebylo proti zákazu zahradní slavnosti vůbec podáno odvolání a strana vzdala se tak tudíž sama nároku, aby postup okresního úřadu a důvodnost jeho opatřeni byly nadřízeným úřadem v instančním pořadí přezkoumány.

Zákaz slavnosti »Sprachgrenzfahrt« byl vydán pět dní předem, jakmile úřad skončil nezbytné šetření.

K vyvěšení plakátů, týkajících se této slavnosti, nebylo dáno povolení a byly proto plakáty bez povolení vylepené odstraněny.

Bezpečnostní opatření v Hodkovicích, směřující k zajištění veřejného klidu a pořádku a k zachování zákazu slavností, byla učiněna pouze v míře nezbytně nutné. V důsledku těchto opatření byl v Hodkovicích dne 20. září 1931 zachován klid a pořádek. Skupina mládeže (dorostu) pokusila se sice, utvořivši dvě čety asi po třiceti členech, pochodovati v průvodu směrem k náměstí, na výzvu četnictva se však rozešla. Osoba, která, opatřena pořadatelskou páskou tento průvod vedla, byla zjištěna, avšak ihned propuštěna, načež obyvatelstvo (většinou přespolní) meškající na náměstí, dalo se domluvami hlídek pohnouti k tomu, aby se z náměstí vzdálilo. Jinak byly četnictvem zadrženy a rozpouštěny pouze skupiny vojensky formované, které jsouce po většině opatřeny pochodovou výstroji, tornistrami, kotlíky a pod. očividně nepatřily k účastníkům náboženské slavnosti. Nebylo zjištěno, že by si četnictvo počínalo při tom způsobem, líčeným v interpelaci poslance dra Keibla a druhů a v interpelaci poslance R. Köhlera a druhů. Do postupu a chováni četnictva, dbajícího přesně služebních předpisů, nebyla také na místě dlícímu úředníku přednesena přítomnými poslanci žádná stížnost.

Postupu úřadů a bezpečnostních orgánů nelze podle platných předpisů a okolností případu nic vytýkati a proto odmítám výtku o dvojím právu, obsaženou v interpelaci poslance dra Keibla a druhů.

V Praze dne 26. ledna 1932.

Ministr vnitra: Dr. Slávik, v. r.


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP