79/IX.

Interpelace

poslanců Šlíwky, Zápotockého a soudruhů

ministru národní obrany

o sebevraždě vojína Františka Špetíka od 32. letky 1. leteckého pluku v Chebu.

V nedělí dne 30. prosince 1929 zastřelil se u 32. letky 1. leteckého pluku v Chebu vojín František Špetík z Petřwaldu ve Slezsku. Dle našich přesných a spolehlivých informací byl nešťastný vojín dohnán k sebevraždě týráním a šikanováním svých představených. Při poslední dovolené, kterou ztrávil u své rodiny, vyjádřil se takto:

ťNepřežiji tu dresuru četaře, mstí se mně proto, že jsme mu, když jsem byl na stráži, a zastavil jsem ho, žádal jsem na něm heslo a on mi heslo neohlásil, poškodil kolo. Byl jsem totiž na hlídce, četař přišel stráže prohlížet, blížil se ke mně, žádal jsem ho několikráte o heslo, on mě ho však nesdělil a blížil se stále více. Nezbylo mi nic jiného, než že jsem puškou po něm uhodil a kolo mu zdeformoval. Za tento čin se pořád na mně mstil. Jednou ze msty poručil mně za trest dvacekrát k zemi. Nemohl jsem jeho rozkazům rychle vyhovět, protože jsem měl již dvakrát pravou ruku zlomenou a proto toto cvičení nemohu vykonával a při 16 povelu jsem dále nemohl. Na to mne vzal k raportu pro neposlušnost.Ť

Tento doslovný výrok vojína Františka Špetíka dokazuje, že jedinou příčinou jeho sebevraždy bylo neslýchané týrání se strany dotyčného četaře. Jelikož takovýchto případů máme zjištěno již veliký počet, je vidno, že poměry v československé armádě pro prosté vojíny jsou přímo nesnesitelné a že týrání vojáků je dneska systémem.

Ptáme se proto ministra národní obrany:

1.) Zná pan ministr národní obrany tento případ a, nezná-li, je ochoten dáti jej přísně vyšetřiti a pravé původce smrti vojína Fr. Špetíka exemplárně potrestati?

2.) Jest pan ministr ochoten postarati se, aby takovéto případy byly pro budoucnost naprosto zamezeny a jest ochoten pohroziti představeným těmi nejpřísnějšími tresty, budou-li vojáci nadále šikanování?

3.) Jest pan ministr ochoten postarati se, aby rodiče zastřeleného vojína dostali náhradu a doživotní rentu?

V Praze, dne 3. ledna 1930.

Šliwka, Zápotocký,

Hruška, Sedorjak, Rjevaj, Tyll, Kuhn, Kubač, Haiblick, Novotný, Dvořák, Steiner, Babel, Barša, Hrubý, Čižinská, Kliment, Höhnel, Hadek, Štětka, Hodinová, Juran.

 

79/X.

Interpelace

poslanců Jurana, Baršy a soudruhů ministru železnic

o poměrech na čsl. drahách.

Při brněnském, ředitelství železnic byl přijmut do služeb dráhy občan Karel Ráb z Přísnotic jako čistič vozů. V krátké době byl však přeložen na rosické nádraží k posunu a 11. října 1929 utrpěl smrtelné zranění mezi nárazníky, takže na cestě do nemocnice zemřel. Přes to, že tento smrtelný úraz stal se v polovici října, nebylo rodičům Karla Rába vyplaceno ani pohřebné, ani jim nebyla dosud vyměřena pense, která jím přísluší, ježto zabitý Karel Ráb byl jejich jediným živitelem.

Podepsaní se táží:

Je pan ministr železnic ochoten ihned zaříditi, aby manželům Rábovým z Přísnotic u Brna bylo okamžitě vyplaceno pohřebné a aby jim byl vyměřen důchod?

Jak zodpoví pan ministr postup představených, kteří zařadí dělníka bez náležitého poučení a bez jakékoli předběžné praxe k posunu, což zaplatí svým životem?

V Praze, dne 2. ledna 1930.

Juran, Barša,

Šliwka, Hruška, Sedorjak, Rjevaj, Hrubý, Čižinská, Tyll, Haiblick, Novotný, Dvořák, Steiner, Babel, Kuhn, Kubač, Kliment, Höhnel, Hadek, Štětka, Hodinová.

 

79/XI. (překlad),

Interpelace

poslance dr E. Schollicha a druhů

ministrovi vnitra

o provádění příštího soupisu lidu.

Výnosem ze dne 2. listopadu 1929. č. 63.704/1929/8 přikázalo ministerstvo vnitra okresním úřadům, aby vykonaly některé předběžné práce pro sčítání lidu, jež se má konati napřesrok.

Jest přirozené, že celá veřejnost má zájem na soupisu lidu. Ale zcela mimořádně důležitý jest každý soupis lidu pro obce, poněvadž výsledky soupisu lidu jsou často na léta jedinými rozhodujícími podklady pro pozdější šetření a zjišťování.

Budiž zde poukázáno jen na velice důležitá zjišťování domovské příslušnosti, dále na zjišťování ve věcech vojenských. Každý starosta a obecní úředník potvrdí, že se právě státní orgány, zvláště četnictvo stále ve všech možných věcech obracejí o zprávy na obecní úřady. Pro četné takové úřední činnosti v zájmu státu byly dříve jediným a nejlepším základem výsledky soupisu lidu. A aby jím mohly býti, bylo nutno, aby si obce mohly opsati výsledky soupisu lidu.

Této soustavě veřejného soupisu lidu učinila konec československá vláda v r. 1921. Všechny výsledky musily býti přísně tajeny. Spisy, obsahující tak nutný materiál pro všechny obce, dřímají v nějakém archivu v Praze nebo někde jinde. Ale úřady stále žádají od obcí zpráv, které lze dáti jen tehdy, když se vezmou na pomoc výsledky soupisu lidu.

Čeho chce vláda dosíci tímto utajováním, nelze dobře porozuměti. Proto se podepsaní táží pana ministra vnitra, je-li ochoten pečovati, aby obcím byly poskytnuty výsledky příštího soupisu lidu, aby si je mohly opsati nebo aby se sčítací archy sepisovaly hned dvojmo a jedno vyhotovení bylo postoupeno příslušné obcí?

V Praze dne 17. prosince 1929.

Dr Schollich,

Schubest, dr Hassold. Matzner, Geyer, Kasper, dr Hanreich, inž, Kallina, Stenzl, Horpynka, Prause, dr Keibl, inž. Jung, Simm, Köhler, Knirsch, Krebs, dr Törköly, Nitsch, dr Holota, Szentiványi, Eckert.

 

79/XIII. (překlad),

Interpelace

poslance inž. O. Kalliny a druhů

ministrovi vnitra

o úplně neodůvodněném zákazu konati okresní tělocvičnou slavnost 4. okresu hornochebské tělocvičné župy v Jáchymově.

Německý tělocvičný spolek v Jáchymově podal dne 3. května t. r. okresní politické správě žádost, aby mu povolila konati okresní tělocvičnou slavnost. Okresní politická správa, v jejímž čele jest vrchní rada dr Loser, považovala za nutno, dovolávajíc se čl. 2. zákona ze dne 14. června 1927. zakázati tuto okresní tělocvičnou slavnost v navrhovaných rozměrech. Kdo zná poměry, ví, že zde jde jen o onu malichernou a nesmyslnou politiku popichování, kterou pan president státu nedávno velmi případně označil výrazem ťhloupáŤ. Zákaz, jejž vyslovil pan okresní hejtman, nebo omezení zákazu se rovnající jsou tak nesmyslná a neodůvodněná, že lze poznati, že se zde svévolně užilo jen ztrnulých paragrafů, aby se mohlo překážeti rozvoji německého tělocviku. Jest příznačné, že se na témže místě a v témže čase konala před 2 lety tělocvičná slavnost Sokola a rovněž za hlavní sezony v r. 1928 konala se pod předsednictvím pana okresního hejtmana dr Losera slavnost okresního hasičského svazu, a nedošlo při tom k žádnému porušení veřejného klidu nebo pořádku ani k porušení lázeňského provozu. Ale budiž poukázáno i na to, že vloni v hlavní sezoně v Karlových Varech, v době, kdy tam bylo asi 14.000 lázeňských hostů, byla povolena slavnost dělnického tělocvičného spolku s veřejným průvodem úzkými ulicemi, jehož se účastnilo nejméně 7.000 osob. Ovšem že ani zde nelze mluviti o porušení lázeňského provozu.

To samo dokazuje, že se jáchymovská okresní politická správa úplně neoprávněně pokouší dělati těžkosti německému tělocvičnému spolku, zatím co podle zákonitých ustanovení byla by povinna podporovati všechny snahy směřující k tělesné zdatností našeho mladého dorostu.

Podepsaní se tedy táží:

1.) Jest pan ministr ochoten poučiti okresní politickou správu, že příště nemá vydávati takových neoprávněných zákazů, domácí obyvatelstvo právem pobuřujících, a

2.) je-li pan ministr ochoten působiti na zemský úřad, aby plně vyhověl odvolání proti tomu podanému?

V Praze dne 15. prosince 1929.

Inž. Kallina,

dr Hassold. Matzner, dr Schollich, dr Keibl, dr Hanreich, iínž, Jung, Simm, Köhler, dr Holota, Krebs, Prause, Eckert, Knirsch, Nitsch, Stenzl, Schubert, Horpynka, Kasper, Szentiványi, dr Törköly, Geyer.

 

79/XIII. (překlad),

Interpelace

poslance R. Köhlera a druhů

ministrovi sociální péče

o mezistátním vyjednávání v oboru pensijního pojištění a poskytování státních příspěvků v případech vzájemností také cizincům.

Nelze popírati, že velmi mnoho československých státních příslušníků našlo svou existenci v sousedním Německu a Rakousku. Stejně žijí četní římskoněmečtí a rakouští státní příslušníci v československém státě. Mezi těmito cizinci jsou ovšem četní soukromí zaměstnanci, vždyť právě soukromí zaměstnanci ve velkém počtu ze všelijakých důvodů žijí stále v cizině. V četných případech patří dokonce k dalšímu vzdělání, aby se několika let v cizině využilo k rozšíření odborných znalostí. Nemusí se dále odůvodňovati, že činnost těchto zaměstnanců po jejich návratu přináší prospěch domácímu hospodářství. Stát by tedy měl nejen nebrzditi klidné výměny sil, nýbrž naopak ji podporovati. K tomu patří také zajištění získaných práv vůči nositelům pensijního pojištění v Československé republice. Státní správa musí se co nejdříve dohodnouti s Rakouskem a Německem, aby se československým státním příslušníkům, kteří jako soukromí zaměstnanci získali pojišťovací nároky u československých pensijních pojišťoven a kteří se stěhují do Německa nebo Rakouska, byly jejich plné nároky započítány u příslušných rakouských nebo říšskoněmeckých nositelů pojištění. Poněvadž zákon č. 26/1929 Sb. z. a n. o pensijním pojištění zaměstnanců umožňuje takové mezistátní vyjednávání a mimo to zákon ze dne 7. dubna 1920, č. 220 Sb. z. a n. jest velmi vhodným základem pro takové vyjednávání, není ani nejmenší příčiny, aby se s takovým vyjednáváním ještě odkládalo, vždyť i ministr sociální péče Habrman již v odpovědi na sejnou interpelací posl. Patzela dne 16. května 1922 prohlásil, že se již vyjednává.

Ožehavou jest také otázka vzájemného započítání válečné služební doby. Rakouský zákon o pojištění zaměstnanců praví v §u 128. že cizozemským státním příslušníkům lze započítati válečnou dobu, započítává-li ji rovněž příslušný jiný stát rakouským státním příslušníkům, Říšskoněmecký zákon o pojištění zaměstnanců poskytuje v §u 358 tutéž možnost. Zákon ze dne 21. února 1929. č. 26 Sb. z. a n. mluví v §u 176 sice výslovně jen o československých státních příslušnících, jimž se poskytuje státní příspěvek, ale § 191 jest jistě dostatečným základem, aby se bylo lze co nejdříve dohodnouti se sousedními státy, aby československým státním příslušníkům přiznaly státní příspěvky za dobu válečné služby, bude-li Československá republika ochotna učiniti totéž. Takovým opatřením pomohlo by se velmi četným soukromým zaměstnancům, kteří dosud krutým zákonem přicházejí o státní příspěvky. Poněvadž jak v Německu tak i v Rakousku započtení jest příznivější než podle československého zákona, musil by podnět vyjíti s československé strany.

Podepsaní táží se tedy pana ministra sociální péče, je-li ochoten pečovati, aby se ihned zahájilo mezistátní vyjednávání a aby se dohoda týkala zvláště toho, že se i cizozemským soukromým zaměstnancům vzájemně přiznává státní příspěvek podle §u 176 zákona č. 26/1929 Sb. z. a n.?

V Praze dne 17. prosince 1929.

Köhler,

Krebs, inž. Jung, Knirsch, Schubert, Horpynka, dr Schollich, dr Hanreich, Matzner, Szentiványi, dr Holota, dr Törköly, Eckert, Stenzl, Prause, Nitsch, dr Hassold, dr Keibl, inž, Kallina, Geyer, Kasper, Simm.

 

79/XIV. (překlad),

Interpelace

poslance R. Köhlera a druhů

ministrovi sociální péče

o vydání zákona o nemocenském pojištění soukromých zaměstnanců.

Soukromí zaměstnanci již po léta se namáhají, aby jejích nemocenské pojištění stejně jako pensijní pojištění bylo upraveno zvláštním zákonem, přizpůsobeným jejích stavovským potřebám. Dnes sotva lze popírati, že nároky, které soukromí zaměstnanci jsou nuceni činiti na nemocenské pojištění, zcela podstatně se liší od nároků, které musejí vznášeti dělníci manuelní. Abychom vyňali jen jeden jediný bod, budiž poukázáno na rodinné pojištění. Tento druh pojištění má pro soukromé zaměstnance proto mnohem větší význam, poněvadž v převážné většině zaměstnaneckých rodin jest zaměstnanec jedinou osobou, jež vydělává. Proto musí naléhati, aby jeho nemocenské pojištění obsahovalo takové pojištění rodiny, aby jím byli příslušníci jeho rodiny vydatně chránění proti nemoci a jejím následkům. U velmi četných dělnických rodin vydělává kromě muže také žena a jest podle zákona přímo pojištěna a proto nepřichází v úvahu pro rodinné pojištění. Samozřejmě nepovažujeme za dobrý tento stav, kdy žena jest nucena vedle muže vydělávati, ale on trvá a vyžaduje jiného vybudování nemocenského pojištění dělníků než jaké považujeme za vhodné pro zaměstnance. Podle zkušeností žádají soukromí zaměstnanci také o jinou organisaci lékařské služby, předpisování léků a jiné. To vše jsou naléhavé důvody, které mluví pro zvláštní pojištění zaměstnanců.

Ministerská komise pro novelisaci pensijního pojištění vypracovala návrh na nemocenské pojištění soukromých zaměstnanců a na jaře 1928 předložila jej ministerstvu sociální péče. K tomuto návrhu německé organisace, spojené ve všeobecném svazu německých zaměstnaneckých odborových organisacích, předložily ministerstvu sociální péče svá přání a pozměňovací návrhy. Zatím několikráte žádaly, aby byl konečně vydán vládní návrh zákona o nemocenském pojištění zaměstnanců a aby se pří tom přihlíželo k jejich pozměňovacím návrhům. Německé odborové organisace zaměstnanců předložily několikráte konkrétní návrhy zvláště pokud jde o formu organisace.

Bohužel, od té doby, kdy ministerská komise pro novelisaci pensijního pojištění předložila svůj návrh zákona ministerstvu sociální péče, uplynulo již jeden a tři čtvrti roku, ale dosud není známo, co se stalo s tímto zákonem o nemocenském pojištění zaměstnanců.

Podepsaní táží se tedy pana ministra sociální péče, je-li ochoten naříditi, aby byl co nejdříve vydán návrh zákona o nemocenském pojištění soukromých zaměstnanců?

V Praze dne 19. prosince 1929.

Köhler,

dr Petersilka, Oehlinger, Szentiványi, Geyer, Nitsch, Stenzl, inž. Kallina, Prause, dr Luschka, dr Schollich, Simm, Eckert, Krebs, dr Holota, inž. Jung, Knirsch, Horpynka, dr Keibl, dr Hanreich, dr Törköly, Matzner, Kasper, Schubert, dr Hassold.

 

79/XV. (překlad),

Interpelace

poslance H. Simma a druhů

ministrovi školství a národní osvěty

o nepatřičných událostech pří otevírání českých menšinových škol.

Při projednávání školního rozpočtu loňského roku němečtí zástupci v Národním shromáždění několikráte ukazovali, jak se při zakládání českých menšinových škol často vykonává nedovolený nátlak, aby se k doplnění stavu žactva těchto ústavů získaly jako žáci děti německých rodičů. Při této kritice mohli všichni řečníci ukázati na jednotlivé případy, jak se zvláště především užívalo závislé existence k vykonávání nemravného nátlaku. Němečtí úřednicí a dělníci a to železniční, poštovní, finanční stráže, státní správy statků atd. pociťovali zmíněný tlak svých českých národních představených, jemuž se, i když po těžkých duševních konfliktech musili podrobiti. Tyto konflikty byly tím tragičtější, že pocházely z doby, kdy se prohlašovala národní svoboda.

Nechceme popírati, že odpovědná školní správa po těchto loňských kritikách prohlásila, že se neztotožňuje s duchem ťchytání dušíŤ a že tu a tam zasáhla a odmítla založiti české menšinové školy, pokud měly sloužiti jen k odnárodňování, jak jsme to vylíčili. Ale nyní se stávají znovu tytéž případy, a školní správa nevyhýbá se již nepřístojnostem, ačkoliv slíbila, že bude úřadovati nestranně. Pokud by školní správa nevěděla o získávání německých dětí pro nově zakládané české menšinové školy nebo pokud by ji podřízené orgány nesprávně informovaly, dalo by se to ještě omluviti, kdyby stížnost takto postižených Němců v jednotlivých případech způsobila vždy nápravu.

Proto interpelanti oznamují školní správě, která se vždy domáhá konkrétních případů, toto: Z Bruntálu se agituje, aby byly zřízeny české školy v čistě německých obcích, Kunově, v okrese bruntálském ve Slezsku, jakož i ve venkovských obcích Špilendorfu. Nových Heřminovech, Skrbovicích, Dětříchovicích a Bretnově. Tak byli němečtí rodiče v Kunově nedávno vyzváni dělníkem Borakem, aby posílali své děti do českých jazykových kursů. Ukázalo se však, že jde o získávání německých dětí pro školu s českým vyučovacím jazykem. Rodiče úhrnem 14 dětí prohlásili ochotu, že je budou posílati do českých jazykových kursů, ale když poznali pravý důvod agitace, učinili toto prohlášení:

ťMy podepsaní dobrovolně prohlašujeme, že jsme nikdy nezamýšleli posílati své německé děti do české menšinové školy. Byli jsme nedávno uvedení v omyl agitací dům od domu dělníka Boraka, jen nedostatečně německy mluvícího.

Domnívali jsme se, že agituje pro větší počet českých jazykových hodin, než naše dětí dosud měly. Teprve potom jsme se dozvěděli, že šlo o získávání německých děti pro českou školu s českým vyučovacím jazykem. Proto prohlašujeme ještě jednou, že chceme, aby se naše děti vyučovaly, jako dosud, v německé obecné škole.

V Kunově dne 30, září 1929. Podpisy:

Jan Herber, Adolf Jahn, Žofie Exnerová, Alfred Herfert, Pavla Konasová, Eduard Böhm, Alois Jahn, Marie Hafranková, Gustav Iilg,Ť

Ve Starém Hamru u Hostouně bylo získáno 11 německých dětí, z toho jedno ve věku školou nepovinném, pro českou školu, která byla zřízena výnosem ministerstva školství a národní osvěty č. 101.570/29-I ze dne 16. srpna 1929 dnem 1. září 1929 a to: Václav Spörl, Ondřej Spörl, Barbora Spörlová, Erna Schíndlerová, Markéta Schindlerová, Pavla Schindlerová, Marie Hogenová, František Weidner, Jan Penkrt, František Biebl, Růžena Neudeckerová.

Do české menšinové školy v Pláních u Železné Rudy, která byla ministerským výnosem ze dne 21. června 1929 č. 80.510/29-I-IV povolena prozatím jako jednotřídní škola, byly přijaty tyto německé dětí: Josef Nachtmann, Barbora Nachtmannová, Františka Lichová, Bohumil Schetterl, Ondřej Pöhnl, Terezie Zeugová, Josef Schottenhaml, Michal Liebl, Jan Pawlik.

Do české menšinové školy v Dolní Huti u Hostouně, zřízené výnosem ministerstva školství a národní osvěty ze dne 16. srpna 1929. č. 100.660/29-I. chodí 4 německé dětí, Jakub Wild. Marie Wildová, Erasmus Wild a Hilda Wildová.

Doplňkem k tomuto oznámení o Starém Hamru. Pláních a Dolní Hutí musíme se ještě zmíniti, že kromě těchto jménem uvedených dětí nedocházejí do těchto škol žádné jiné děti. V těchto místech není státních úřadů. Ale výsledky posledního soupisu lidu jsou tyto:

Starý Hamr

394 Němců,

2 Češi

Pláně

665 Němců,

1 Čech

Dolní Huť

409 Němců,

1 Čech


V obci Nové Hutě vykonával pro českou menšinovou školu na tamní Němce velice nepatřičně nátlak úřední správce Marek, jenž jest ve službách státní správy statků.

Pan ministr jistě v těchto případech podle slibů školní správy, jak jsme je uvedli, učiní naši stížnost podnětem k přísnému vyšetřování. Prosíme jen, aby nám jeho výsledky byly co nejdříve oznámeny. Musíme však také vyzvati pana ministra, aby vydal přísné pokyny, aby chytání duší bylo jako dříve ostře stíháno a interpelanti se táží, je-li pan ministr k tomu skutečně ochoten?

V Praze, dne 17. prosince 1929.

Simm,

Geyer, Kasper, Schubert, Knirsch, Horpynka, dr. Hanreich, inž. Kallina, Prause, Szentiványi, dr. Törköly, Nitsch, dr. Holota, dr. Hassold. Eckert, Stenzl, dr. Keibl, Matzner, dr. Schollich, Köhler, inž. Jung, Krebs.

 

79/XVI. (překlad),

Interpelace

poslance inž. O. Kalliny a druhů

ministrovi sociální péče

o jmenování do orgánů západočeských okresních nemocenských pojišťoven, příčícím se zákonným ustanovením, se zvláštním zřetelem na nešvary v Kraslicích.

Po novelisaci zákona o nemocenském pojištění lidé všeobecně se domnívali, že dojde konečně k rozepsání a provedení řádných voleb odpovědných správ nemocenských pojišťoven. K největšímu překvapení všech účastníků vykonalo ministerstvo sociální péče přípravy k provedení nového jmenování představenstev, dozorčích výborů a rozhodčích soudů. Proto byla kraslická místní skupina německého hlavního svazu průmyslu nucena vypracovati návrhy pro tato jmenování. Při těchto návrzích řídila se především hospodářskými zájmy a navrhla jen takové osoby, které jsou vlastníky nebo spoluvlastníky zapsaných firem. Pro čistě hospodářský nepolitický ráz sociálních pojišťoven nepřihlíželo se vůbec k politickému smýšlení, nýbrž pro podané návrhy byly rozhodnými jen čistě věcné úvahy. Do představenstva byli navrženi dva členové a dva náhradníci, do dozorčího výboru 6 členů a 6 náhradníků a do rozhodčího soudů 3 členové. Budiž konstatováno, že průmysl kraslického okresu platí na příspěvcích do nemocenské pojišťovny 48%.

Přes to nebyl proti zákonitým ustanovením do představenstva jmenován ani jediný zástupce průmyslu, nýbrž dva zemědělci a jeden živnostník, kteří úhrnem zaměstnávají 7 zaměstnanců. Jmenovaní náhradníci zaměstnávají úhrnem 15 zaměstnanců. Do dozorčího výboru nebyl rovněž jmenován žádný z navržených zaměstnavatelů, takže tam není zastoupena ani jediná zapsaná firma. V rozhodčím soudu zůstala skupina zapsaných firem rovněž bez povšimnutí.

Jak se při jmenování postupovalo, vysvítá na př. z toho, že jako zaměstnavatel byl jmenován zaměstnaný horní úředník, při čemž dlužno přihlížeti k tomu, že dělníci dolu, u kterého jest tento úředník zaměstnán, jsou pojištěni v bratrské pokladně a že jest tedy zaměstnavatelem jen své pomocnice v domácnosti.

Jmenované osoby patří skoro výlučně k zemědělství, jehož pojištění zaměstnanci v celém okrese kraslickém činí 1.8% pojištěnců. Ve skupině zaměstnavatelů jest zemědělství, přes to, že jeho zaměstnanci jsou pojištěni tak nepatrným procentem, totiž 1.8%, zastoupeno 60% jmenovaných členů. Jako zaměstnavatelé jmenovaní řádní členové představenstva a dozorčího výboru zaměstnávají 89 pojištěnců, tedy ani 1% úhrnného počtu pojištěnců, které v okrese činí 10.000.

Podle této jmenovací praxe, jež jest paškvilem všech věcných úvah, jest průmysl, jenž platí největší část příspěvků do okresní nemocenské pojišťovny, vyloučen ze vší účasti na správě okresních nemocenských pojišťoven. Ba dokonce dlužno otevřeně mluviti o příkrém odstrkování této části zaměstnavatelů a konstatovati pobuřující fakt, že pří těchto jmenováních vědomě byly do pozadí zatlačeny věcné úvahy a že pro ně jistě rozhodovaly jen úvahy čistě stranicko-politické. Tímto postupem vláda prokázala, že jedná bez ohledu na hospodářské organisace, když jde o podporu stranicko-sobeckých cílů, tedy stav, jenž jest výsměchem každé demokracie. Mimo to příčí se tato jmenování zákonitým ustanovením čl. 2. §u 131 zák. č. 148/1928 Sb. z. a n., tudíž §§ 69 a 54 tohoto zákona.

Stejně jako v okrese kraslickém postupovalo se i v jiných okresích, jako v ašském a loketském, kde zástupci zaměstnavatelů navržení průmyslníky byli rovněž naprosto pominutí, ačkoliv počet pojištěnců zaměstnaných v průmyslu dosahuje např. v okrese ašském 65%, v loketském 76%, ve falknovském 56%, v nejdeckém 75%, a v kadaňském 72% úhrnného počtu pojištěnců. Naprosto neuspokojivě v tomto směru byla provedena i jmenování v okresích karlovarském a chebském.

Že se při těchto jmenováních nepřihlíželo ke složení obyvatelstva po stránce národnostní, tomu se nelze diviti po zkušenostech s jmenováním jedné třetiny členů okresních zastupitelstev a zemského zastupitelstva.

Z těchto faktů samých vyplývá, že se tyto poměry nedají udržeti a proto se podepsaní táží, je-li pan ministr ochoten:

1.) provedená jmenování ihned odvolati a jmenovati nové členy podle zákonných ustanovení a se spravedlivým zřetelem na podané návrhy?

2.) učiniti všechna opatření, aby bylo lze co nejdříve provésti řádné volby do těchto sborů?

V Praze, dne 20. prosince 1929.

Inž. Kallina,

Knirsch, dr. Szüllö, dr. Jabloniczky, Hokky, Krebs, Schubert, Nitsch, Dobránsky, Köhler, Horpynka, dr. Hassold. Matzner, Fedor, inž. Jung, Kasper, dr. Hanreich, dr. Törköly, dr. Holota, Szentiványi, Geyer, dr. Keibl, Simm, dr. Schollich,

 

79/XVII. (překlad),

Interpelace

poslanců R. Kaspera, H. Krebse a druhů

ministrovi sociální péče,

aby byly konečně vypsány volby do nemocenských pojišťoven.

Již více než 15 let čekají účastníci nemocenských pojišťoven na provedení řádných voleb do těchto sociálních ústavů, ale dosud se nenašla vláda, která by vážně měla ochotu vyhověti těmto více než, oprávněným a jíž tak často projeveným přáním a požadavkům, aby tyto volby byly konečně rozepsány. Ačkoliv všechny dosavadní zákony o nemocenském pojištění obsahovaly i obsažná ustanovení o provádění voleb, těchto ustanovení se leště dosud neužilo. Rovněž všechny jasné sliby v této věci dosud učiněné zůstaly jen prázdnými sliby, které do dneška čekají na splnění. Již dne 9. dubna 1926 prohlásil tehdejší ministr sociální péče, pan dr Schieszl, ve své odpovědi na příslušný dotaz poslance H. Krebse doslova, ťže rozepsati volby podle nového volebního řádu bude možné ihned, jakmile nabude účinnosti zákon č. 221/1924 Sb. z. a n.Ť Tento zákon nabyl účinnosti dnem 1. července 1926 a byl zatím znovu novelován, ale v této době učiněný slib nebyl splněn. Místo aby se rozepisovaly volby, došlo podle výjimečných ustanovení §u 131 zákona č. 184/1928. platných jen pro přechodnou dobu. k provádění přímo nehorázného jmenování, při němž nejen že byly zamítnuty návrhy podané v obapolné dohodě a zato se přihlíželo k nenavrženým a nepříslušným osobám, nýbrž i nejširší vrstvy pojištěnců, tak především cenové odborového svazu německých dělníků, byli vůbec vyloučeni ze společné činnosti a rozhodování a místo slíbeného odpolitisování bylo to ještě ostřejším zpolitisováním. Tímto jmenováním bylo zřetelně a způsobem, jenž jest paškvilem úmyslů zákonodárců a skutečné demokracie, projevena dávná znatelná nechuť proti odevzdání správy sociálních pojišťoven osobám svobodně zvoleným. Tím se však staly ústavy určené pro blaho pojištěnců ještě více než dosud rejdištěm politických pletek, ačkoliv právě nynější velmi těžce otřesený stav nemocenských pojišťoven vyžaduje reorganisace zbavené všech politických vlivů a především důkladné. Zdravý vývoj sociálního pojištění a odstranění krise nemocenských pojišťoven může nastati jen tehdy, bude-li správa těchto sociálních ústavů míti důvěru všech pojištěnců a budou-li moci býti do těchto sborů vysláni svobodnou volbou mužové požívající důvěry. Pod nátlakem neblahých účinků, způsobených jmenováním po každé stránce nespravedlivým, prohlásil i tehdejší ministr sociální péče, msgr. dr. Šrámek zcela jasně, že nyní v nejkratší době dojde k provedení voleb do sociálních pojišťoven. Ale zatím uplynulo znovu několik měsíců, a tento nový slib nebyl splněn.

Pro neudržitelné poměry v nemocenských, pojišťovnách a pro systém panující v četných nemocenských pokladnách a směřující proti pojištěncům a pro velkou nespokojenost dělnictva s těmito poměry dovolují si podepsaní tázati se pana ministra sociální péče:

1.) Jest pan ministr ochoten konečně splniti jíž několikráte dané sliby svých předchůdců?

2.) Jest pan ministr rozhodnut v nejbližších dvou měsících vypsati volby do nemocenských pojišťoven, na něž se již dávno čeká?

3.) Chce pan ministr na tyto otázky v nejbližší schůzi poslanecké sněmovny dáti jasnou a závaznou odpověď?

V Praze, dne 17. prosince 1929.

Kasper, Krebs,

Horpynka, Nitsch, dr Holota, dr Törköly, dr Hassold, inž. Kallina, inž. Jung, Schubert, Geyer, Köhler, Stenzl, Knirsch, Simm, dr Keibl, Prause, Szentiványi, Eckert, dr Schollich, Matzner, dr Hanreich.

 

79/XVIII. (překlad).

Interpelace

poslance E. Zajíčka a druhů

ministrovi školství a národní osvěty

o zřízení české menšinové občanské školy v Lubnici.

V polovici listopadu 1929 dostavila se do Lubnice v soudním okrese jemnickém na jižní Moravě komise, která oznámila, že již v nejbližších dnech bude v Lubnici zřízena česká obecná a občanská škola. Byly ihned vyhledány místností, které však zákonným předpisům nebudou vyhovovati ani tehdy, budou-li provedeny přístavby. Místnosti jsou veskrze mnohem méně vhodné, než ony, které v sousedních Uherčicích byly navrženy pro německou školu. V Uherčicích byly tyto místností označeny za nevhodné, v Lubnici se horší místnosti označují za vhodné.

Lubnice jest malá obec, která při posledním soupisu lidu měla 62 domů a 303 obyvatelů, z nichž se jen 68 přiznalo k české národnosti.

Dosud nebylo v Lubnici potřebí ani české obecné školy. Nyní se najednou vyhlašuje za rozhodně nutnou dokonce česká občanská škola. Dosud nebylo v Lubnici ani dosti dětí pro českou obecnou školu. Kdyby se skutečně měla zříditi česká občanská škola, musily by do ní děti docházeti z velké části z poměrně dalekých sousedních obcí. Při tom většina cest jest zvláště v zimě tak špatná, že by se pravděpodobně v mnoha dnech v roce vůbec nemohlo vyučovati.

Zajímavé jest, že se více sousedních českých obcí ucházelo o tuto občanskou školu. Žádostem se však nevyhovělo. Při zřízení této občanské školy rozhodovaly, jak se zdá, především úmysly počešťovací. Ministři dr Hodža a dr Štefánek několikráte prohlásili, že takové úmysly zamítají a že neschvalují zřizování českých občanských škol v německém jazykovém území.

Dlužno ještě poznamenati, že Němci bydlící v 16 obcích jemnického okresu nemají vůbec německé občanské školy.

Zřízení české občanské školy v Lubnici příčí se zásadám výchovným a zásadám národní rovnoprávnosti.

Proto se Vás, pane ministře, tážeme:

Jste, pane ministře, ochoten přikázati, aby se v Lubnici nezřizovala česká menšinová škola občanská?

V Praze, dne 18. prosince 1929.

Zajíček,

dr Schollich, Matzner, dr Jabloniczky, Dobránsky, Krumpe, Oehlinger, Greif, Kunz, dr Petersilka, Stenzl, Kurťak, Krebs, Kasper, Schubert, inž. Jung, Scharnagl, Fritscher, Prause, dr Mayr-Harting, Bobek,

 


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP