27/VI.

Interpelace

poslanců Rud. Tayerle, Schäfera a soudruhů

předsedovi vlády

o ústavním projednání úmluv, schválených mezinárodními konferencemi práce.

V mezinárodní organisaci práce, jež vytvořena mírovou smlouvou ve Versailles v r. 1919, projevuje se snaha smluvních států, vyrovnati rozdíly v jich sociálním zákonodárství a zlepšiti tím ochranu zaměstnanců. Proto scházejí se každého roku v Ženevě mezinárodní konference práce, na nichž projednávají se vhodné návrhy mezinárodních úmluv. Na těchto konferencích práce bylo si často stěžováno, že státy, jež obesílají konference a schvalují návrhy předložené svými vládními zástupci, nepodpisují pak úmluv a neprovádějí doporučení, jež konferencemi byla schválena. Také máš stát nepodepsal ještě a neprovedl řady mezinárodních úmluv. Uvádíme mezi mami tyto úmluvy, které byly schváleny mezinárodními konferencemi a dosud naším státem nepodepsány:

Na I. mezinárodní konferenci práce v r. 1919 schváleny tyto úmluvy, u nás dosud neprovedené:

1. O nezaměstnanosti.

2. Ochrana žen, pracujících před porodem a po porodu.

3. O noční práci dětí.

Na II. mezinárodní konferenci práce v r. 1920 schváleny tyto úmluvy, u nás dosud neprovedené:

4. Nejnižší věk pro připuštění k práci námořní.

5. Odškodnění za nezaměstnanost při ztrátě plavidla.

6. Zprostředkování práce námořníků.

Na III. mezinárodní konferenci práce v r. 1921 schváleny tyto úmluvy, u nás dosud neprovedené:

7. Odškodňování za pracovní úrazy v zemědělství.

8. Nejnižší věk dětí pro připuštění k práci v topírnách a lodních komorách.

9. Povinná lékařská prohlídka dětí a nedospělců, zaměstnaných na lodích.

Na VII. mezinárodní konferenci práce v r. 1921 schváleny tyto úmluvy, u nás dosud neprovedené:

10. Odškodnění za pracovní úrazy.

11. Odškodnění za nemoci, vzniklé při výkonu povolání.

12. Zákaz noční práce v pekařství.

Na IX. mezinárodní konferenci práce v r. 1926 schváleny tyto úmluvy, u nás dosud neprovedené:

13. Najímací smlouvy námořníků.

14. Repatriace námořníků.

Na XI. mezinárodní konferenci práce v r. 1928 schválena tato úmluva, u nás dosud neprovedená:

15. Metody stanovení minimálních mezd.

Celkem bylo našim státem schváleno dosud 11 úmluv, 15 však dosud neschváleno. Náš stát jest proto na 15. místě v řadě států uznávajících mezinárodní úmluvy.

Poněvadž většina těchto úmluv, zejména pokud pocházejí z let 1919-1925 jsou schváleny řadou států, např. úmluva o nezaměstnanosti 23 státy, úmluva o pracovních úrazech v zemědělství 12 státy, o odškodnění za nemoce z povolá ní 15 státy; není vážné námitky, že by z důvodů soutěžních nemohl náš stát také tyto úmluvy podepsati a provésti. Z úmluv výše uvedených byly doporučeny již k ratifikaci: úmluva o ochraně žen pracujících před porodem a po porodu, úmluva o noční práci dětí, úmluva o nejnižším věku pro připuštění k práci námořní, úmluva o odškodňování pracovních úrazů v zemědělství. Dosud však také jejich ústavní schválení nebylo provedeno, ač podle článku 405 mírové smlouvy ve Versailles (XIII. část, jednající o mezinárodní organisaci práce) každý členský stát je vázán nejpozději do 18 měsíců předložiti návrh úmluvy nebo doporučení k ústavnímu projednání.

Poněvadž dnes nastaly ve vývoji mezinárodních úmluv již klidnější poměry a většina států se jim přizpůsobila, není vážných důvodů, aby se dále setkávalo s ratifikací mezinárodních úmluv.

Podepsaní dotazují se proto pana předsedy vlády:

1. Jaké důvody způsobily, že dosud ratifikace tak četných mezinárodních úmluv nebyla u nás provedena?

2. Je pan předseda vlády ochoten působiti k tomu, aby mezinárodní úmluvy dosud u nás neratifikované předloženy byly neprodleně k ústavnímu projednání?

V Praze dne 18. prosince 1929.

Tayerle, Schäfer, Kremser, inž. Nečas, Klein, dr. Winter, Taub, Vácha, V. Beneš, Hampl, Benda, Kučera, Neumeister, Prokeš, Stivín, Hummelhans, Srba, Chalupník, Bečko, Nový, Pohl, Jurnečková, Staněk, Seidl, Pik, Chalupa, Remeš.

27/VII.

Interpellácia

poslancov dr. Jozefa Tisu, Antonína Čuříka a druhov

na vládu

Československej republiky o súrnom zaknihovanie drobného prídelu poľnohospodárskej pôdy z pozemkovej reformy.

Pozemková reforma chýli sa ku koncu, výsledky tej že ale sú nepochopiteľným odkladaním zaknihovania, menovite drobného prídelu ohrožené. Trpí týmto nielen štát, voči ktorému sa týmto odkladaním budí nedôvera. Trpí štátna pokladnica pre neusporiadanie daňového základu, lež najviac trpí ten drobný, malý prídelec, ktorý nemôže dostať investičnú pôžičku, čím pravda trpí aj všeobecné hospodárstvo.

Uctive sa preto pýtame Vysokej vlády:

1. Či pamätá pri prevádzaní svojho programu na túto životnú otázku malého roľníckeho ľudu?

2. Či je ochotná zariadiť Štátnemu Pozemkovému Úradu, aby s urýchlením a keď treba i decentralizovaním žiaducného pokračovania toto zaknihovanie previedol?

V Prahe, dňa 19. prosinca 1929.

Dr. Tiso, Čuřík, Hlinka, dr. Labaj, Macháček, Onderčo, dr. Polyák, Krumpe, dr. Pružinský, Bobek, dr. Ravasz, Greif, Sivák, dr. Fritz, dr. Gažík, Grebáč-Orlov, dr. Mederlý, Mojto, Slušný, Suroviak, Šalát, Danihel.

27/VIII.

Interpelace

poslanců inž. Záhorského, dra Moudrého, dra Stránského a druhů

ministru financí a ministru školství a národní osvěty

o nedostatcích vysokých škol československých.

Studentstvo vysokých škol československých, trpící již delší dobu pro neurovnanost studia, učiliště a práv akademických stavů, se odhodlalo v několika dnech měsíce listopadu k veřejným projevům, jimiž upoutalo pozornost nejširší veřejnosti na věcné výsledky svých porad, vyjadřující souhrn požadavků pro zabezpečení řádného, vědeckého a odborného studia vysokoškolského.

Tíživé poměry hospodářské a sociální a nedostatečné umístění a nedokonalé vědecké vybavení našich vysokých škol přinutily vysokoškolské studentstvo, že samo počalo hledati cesty k nápravě a k vytvoření podmínek pro utěšenější budoucnost.

Nastala nutnost, zabývati se staveními nedostatky a nedokonalým vybavením věcným i osobním vědeckých ústavů universitních i technických, řešiti maximálně přípustnou návštěvu škol a účast na studiu vysokoškolském, a konečně obrátiti zřetel na vykonávání služeb akademických stavů příslušníky cizích států.

Projevy studentstva, přednesené na půdě akademické i veřejné v hlavních městech státu za účasti sborů profesorských, vyzněly v resolucích všeobecně známých a poukazujících podrobně, ve kterých směrech má býti učiněna náprava.

Velmi mnoho z požadovaného může býti uskutečněno v době krátké a po opatřeních finančních, snadno v rámci rozpočtovém přípustných, za dohody sborů profesorských vysokých škol s ústřední správou státní pro školství a finance.

Ale hlavní nedostatky, projevující se v příliš pomalém postupu novostaveb a vybavování vědeckých ústavů, vyžadují mimořádného řešení ve vládě a v zákonodárných sborech, neboť položky rozpočtové ve výši položek minulých let odsunuly by úplně odstranění zmíněných nedostatků na dobu nedozírnou.

Téměř katastrofálně neutěšenými se staly poměry zejména na vysokém učení technickém a na lékařské fakultě Karlovy university v Praze. Jsou umístěny vědecké ústavy i ve sklepeních bez denního osvětlení a přirozeného větrání. V tomto stavu nelze déle udržovati československé vysoké školy bez hanby.

Prozíravým stavebním programem, urychlujícím postup novostaveb lze jedině pomoci vysokým školám. Tento postup sledovati nutí i doba příštích let, v nichž lze očekávati lze známých důvodů stagnaci soukromých staveb obytných domů nájemných pro malou hospodářskou nosnost slabých a středních důchodců.

Dobrý krátkodobý stavební program a promyšlený dlouhodobý plán finanční, distribující finanční břemena na dlouhou řadu let v úmoru a úrokování stavebních nákladů, dají lidem práci, stavebním řemeslům a průmyslu zaměstnání, obchodu obrat a vysokým školám přístřeší, aby pod ním nabývalo naše studentstvo nejlepšího vzdělání vědeckého i odborného a pak opouštělo vysoké školy jako nejlepší naděje národa.

Tážeme se proto:

1. je ochoten pan ministr financí a školství a národní osvěty v nejbližším zasedání rozpočtového výboru podati správu, jaká opatření hodlají učiniti, aby se uskutečnilo vybudování a vědecké vybavení vysokých škol československých v době co nejkratší;

2. jsou oba páni ministři ochotni v nejbližším zasedání kulturního výboru podati správu, jaká opatření hodlají učiniti ve směru školském, aby úspěšné studium vědecké a odborné na vysokých školách bylo zajištěno?

Záleží na vládě a na sněmovně, aby zachováno bylo dobré jméno československých vysokých škol nejenom uvnitř státu, ale i za hranicemi jeho.

V Praze, dne 18. prosince 1929.

Inž. Záhorský, dr. Moudrý, dr. Stránský, Fiala, Knejzlík, Zeminová, Netolický, Špatný, Stejskal, David, Vaněk, Polívka, Mikuláš, dr. Patejdl, Šmejcová, Tykal, Hatina, Pechmanová, Lanc, Sladký, Malý, Richter.

27/IX.

Interpelace

poslanců Vojty Beneše, Václava Jaši, Marie Jurnečkové, Jul. Husnaje a soudr.

ministru školství a národní osvěty

o vypisování konkursů s dodatky.

Republikánské zákonodárství doplnilo a z části nově upravilo otázku vypisování uprázdněných učitelských míst na veřejných školách obecných a měšťanských konkursem o dosazování (jmenování) učitelstva na tato místa.

Podle ustanovení odst. 3., § 5, zákona ze dne 13. července 1922, čís. 226 Sb. z. a. n., pučet míst literních učitelů na obecných školách řídí se počtem tříd tak, že na každou třídu připadá jedno místo učitelské. Analogicky podle § 6 téhož zákona a podle předpisu § 179 řádu škol. a vytyčovacího jsou na měšťanských školách kromě místa ředitele alespoň místa 3 učitelů zastupujících tři odborné skupiny. Pojem učitelského místa (učitelské služby) vyplývá tedy jedině z tohoto zákonitého ustanovení.

Podle § 1 zákona ze dne 10. dubna 1919, č. 205 Sb. z. a n., jest služba na školách veřejných úřadem veřejným, jehož dosáhnouti může bez rozdílu každý státní občan, prokáže-li k tomu náležitou způsobilost. K tomu dodává vládní nařízení ze dne 5. srpna 1919, č. 473 Sb. z. a n., že průkazem způsobilosti pro úřad učitele a správce školy (ředitele) jsou toliko:

a) příslušná vysvědčení o vykonaných zkouškách učitelských předepsaných v §u 34 a 38 říšského zákona a školách obecných a

b) příslušné doklady o působení ve školní službě.

Ohledně systemisace učitelských míst ustanovuje přesně § 10 zákona ze dne 13. července 1922, č. 226 Sb. z. a n., že na každé veřejné škole má býti polovina mužů a polovina žen (odchylky jsou též přesně stanoveny), a že orgán, který místa učitelská vypisuje, vysloví v konkurse, kterému pohlaví náleží při obsazování místa přednost.

Vlastní obsazování míst (jmenování učitelů) má se díti podle článku IV., zákona ze dne 9. dubna 1920, číslo 306 Sb. z. a n., v němž jsou vysloveny přesné direktivy, podle nichž musí se říditi nejen presentátor, ale i školní úřady při potvrzování presentace i při rozhodování o rekursech, jako stolice odvolací, má-li býti místo obsazeno podle ustanovení zákona.

Přes tyto jasné a zavazující - poněvadž zákonné předpisy obsahují školní úřady učitelská místa v četných případech - jak jest zřejmo z uveřejněných konkursů ve ťVěstníku ministerstva školství a národní osvětyŤ - podle jiných hledisek, než jsou uvedeny v zákonných normách, a to tak, že ve vypsaném konkursu na uvolněná učitelská místa jest slibována přednost těm uchazečům, kteří vykáží formální způsobilost k vyučování jazyku francouzskému, německému atd., t. j. k vyučování různých nepovinných předmětů, buď na téže škole zavedeným, nebo také nepovinným předmětům, které vůbec na škole, při níž jest místo vypsáno, zavedeny nejsou.

Školní úřady opírají se při tom o § 26 prováděcího předpisu k zákonu ze dne 13. července 1922, čís. 226 Sb. z. a n., t. j. výnosu ministerstva školství a národní osvěty ze dne 15. května 1925, čís. 16137-I., který však není žádnou platnou normou a jest v rozporu se zákonitými ustanoveními. Tímto způsobem jest školními úřady vědomě obcházen předpis §u 10 zák., ze dne 13. července 1922, čís. 226 Sb. z. a n., jakož i čl. IV. zák. ze dne 9. dubna 1920, čís. 306 Sb. z. a n., nehledíc ani k předpisům o vypisování konkursů a konkursního řízení.

Že tomu tak jest, ukazujeme na příkladě:

Při měšťanské škole dívčí v Protivíně bylo vypsáno místo odborného učitele s předností pro žehy. V konkurse zbyla slíbena přednost síle okoušené z jazyka francouzského pro školy měšťanské.

Kompetenti v úvahu přicházející byli:

Anna Sklenářová, ve služebním stáří 10 roků 8 měs.,

J. Zachystal, ve služeb. stáří 17 r. 5 měs.,

Josef Hejný, ve služeb. stáří 14 r. 3 měs., 22 dní.

Formální způsobilost k vyučování jazyku francouzskému prokázal žadatel J. Hejný, který místo obdržel, ačkoliv presentována byla Anna Sklenářová a to na základě rozhodnutí ministerstva školství a národní osvěty ze dne 11. července 1929, č. 82026-I.

Podepsaní se táží pana ministra školství a národní osvěty:

1. Jest panu ministru školství a národní osvěty znám tento protizákonný postup při obsazování učitelských míst?

2. Jest pan ministr školství a národní osvěty ochoten zjednati nápravy, aby školní úřady se při obsazování učitelských míst řídily zákonitými předpisy?

V Praze, dne 19. prosince 1929.

V. Beneš, Jaša, Jurnečková, Husnaj, inž. Nečas, Tayerle, Brodecký, Srba, Biňovec, Pik, Staněk, Kučera, Remeš, Chalupa, Prokeš, dr. Macek, Stivín, Hampl, Chalupník, Koudelka, Tomášek, Vácha, Seidl.

27/X.

Interpelace

poslanců Vojty Beneše, Václ. Jaši, M. Jurnečkové, Jul. Husnaje a soudruhů

ministru školství a národní osvěty

o vypisování a obsazování učitelských míst na školách národních.

Zemská školní rada v Praze vydala oběžník pro okresní školní výbory v Čechách, datovaný dnem 18. července 1927 a pod číslem II-A-4447/4 ai 1928, čís. z. š. r. 6411 ai 1928. Oběžník tento se týká vypisování konkursů na uprázdněná místa učitelská a určení nástupního data v ustanovovacích dekretech.

Zemská školní rada jako nadřízený úřad dává podřízeným okresním školním výborům direktivy:

a) Důtklivě doporučuje okresním školním výborům, aby s výjimkou jen zvláště závažných případů, jež nikterak nekonkretisuje, aby napříště vypisovaly konkursy na uprázdněná místa učitelská jen v podzimním období po provedení dislokací učitelských s počátkem školního roku.

b) Doporučuje, aby okresní školní výbory uveřejňovaly konkursy na uprázdněná místa učitelská na školách národních, pokud jde o školy s vyučovacím jazykem českoslovanským pouze v ťPříloze Věstníku ministerstva školství a národní osvětyŤ a v ťÚředním Listě republiky ČeskoslovanskéŤ a podotýká k tomu, že sice nebude činiti proti vyhlašování konkursů také v jiných listech námitek, pokud to nebude spojeno s výlohami pro okresní školní fond a že nadále nebude povoleno krýti z dovolených úspor státních rubrik rozpočtových schodek rozpočtové položky XIII/C okresního školního fondu, pokud by vznikl výdaji za konkursní inserci v jiných listech, než jest výše uvedeno. Pokud se týče uveřejňování konkursů na uprázdněná místa učitelská v příloze ťVěstník ministerstva školství a národní osvětyŤ, sděluje zemská škodní rada, že tyto budou uveřejňovány v čísle zářijovém, říjnovém a listopadovém.

c) Konečně oznamuje zemská školní rada v Praze, že po skončeném konkursním řízení nebudou nadále, s výjimkou zvláště pozoruhodných případů, vydávány ustanovovací dekrety jinak, než s nástupním datem od 1. září pro síly učitelské a od 1. srpna pro síly vedoucí.

Z uvedených hlavních bodů oběžníku zemské škol. rady v Praze plyne, že tato, vydávajíc jej pro podřízené školní úřady a vyžadujíc důtklivě jeho provedení:

překročila svou vlastní kompetenci tím, že doporučuje důtklivě, aby podřízené školní úřady postupovaly v příčině rozepisování uprázdněných míst učitelských proti jasnému znění zákona, jehož změny jsou vyhraženy zákonodárným sborům,

omezila kompetenci podřízených okresních školních výborů, jež jim bude výslovným zněním zákona dána.

V obou směrech jest postup zemské školní rady v Praze v rozporu se zákonitými ustanoveními a jest nepřípustno, aby zemský školní úřad, jehož členové podle §u 48. zákona ze dne 24. února 1878 čís. 17. z. z. pro Čechy skládají slib, že budou základní zákony státní a veškeré jiné zákony zachovávati, podřízeným úřadům školním doporučoval a při tom činil byť i nepřímo donucovací opatření, aby tyto úřady nepostupovaly podle zákona a činily rozhodnutí a opatření, která jim sám zákon vymezil.

Ad a)

Podle §u 1. zákona ze dne 19. prosince 1875, čís. 86 z. z. pro Čechy, má místní školní rada, jestliže se uprázdnila učitelská místa při veřejné škole národní, oznámiti to bez průtahu okresnímu školnímu výboru, který konkurs ihned rozepíše.

Jasné znění zákona nepřipouští ani, aby okresní školní úřad vypsání uprázdněného místa učitelského odkládal, ani aby zemský školní úřad odklad takový doporučoval a vypsání konkursů na určité, časově vymezené období omezoval.

Ad b)

Podle § 3 téhož zákona se má rozepsání konkursu vyhlašovati v úředních novinách zemských a ještě v plném, anebo i v několika jiných listech veřejných, jež podle udání okresního školního výboru k tomu budou ustanoveny, zvláště pak v takových, jež jako Listy odborné se zabývají školstvím.

Zákon ponechává okresnímu školnímu výboru, aby rozhodnul, ve kterých listech má býti rozepsání konkursů uveřejněno a žádá, aby se tak stalo i v listech odborných, aby učitelstvo se mohlo s mimi snadno a v čas seznámiti.

Jestli zemská školní rada určuje sama, ve kterých listech a kdy mají býti konkursy vyhlášeny, omezuje protizákonně kompetenci okresního školního výboru, a znemožňuje-li uveřejňování konkursů v listech odborných, znemožňuje učitelstvu, aby se včas o vypsání míst dozvědělo. Příloha Věstníku ministerstva školství a národní osvěty vychází jednou měsíčně a na školy dochází list kolem 20. v měsíci, takže zbývá pravidelně krátká lhůta k podání žádostí. Poněvadž žádosti o místa musí býti předloženy cestou úřední (§ 34. téhož zákona), jest nebezpečí, že se dostanou na místo určení pozdě, což se již nyní stává. Tím může býti a bude učitelstvu z cizích školních okresů znemožněno o místa vypsaná kompetovati.

Ad c)

V §u 1 až 6 téhož zákona jsou vymezeny přesně lhůty, které jest zachovati pod ztrátou práva presentačního, při obsazování učitelských míst. Již z toho plyne, že zákonodárce chtěl dosíci, aby uprázdněná místa učitelská byla co nejrychleji obsazena a učitel, který byl na místo dosazen, aby co nejdříve místo to nastoupil.

Jestliže zemská škodní rada nyní oznamuje, že nastupování učitelů na místa, na něž byli jmenováni během obsazování míst v podzimní době, nastane vždy až příštím rokem od 1. září resp. od 1. srpna, jediná proti duchu zákona o dosazování učitelů. Mimo to učitelům, jichž se toto omezení nástupu týče, vzniknou hmotné škody (Posunutí výplaty ředitelského přídavku), případně právní škody (pensionování nebo úmrtí dříve, než místo jím udělené nastoupí).

Tážeme se p. ministra školství a národní osvěty:

1. Jest p. ministrovi známo, že zemská školní rada vydala oběžník ze dne.18. července 1928, čís. II. A-4447/4 ai 1928, čís. z. š. r. 6411?

2. Jak hodlá p. ministr zajistiti, aby vpisování a obsazování uprázdněných učitelských míst dělo se podle zákona?

V Praze dne 19. prosince 1929.

V. Beneš, Jaša, Jurnečková, Husnaj, Jaroš, inž. Nečas, Chalupník, Chalupa, Vácha, Brodecký, Kučera, Staněk, Tomášek, dr. Macek, Klein, Neumeister, Prokeš, Pik, Nový, Remeš, Stivín, Koudelka, Hampl.

27/XI.

Interpelace

poslanců Ferd. Richtra, Frant. Langra, dra Stránského, C. Malého a druhů

ministrům spravedlnosti, veřejných prací a financí

o definitivním, účelném a důstojném umístění nejvyššího soudu v Brně.

Nevyšší soud byl přeložen do Brna v roce 1919. Místnosti byly nalezeny jednak v justičním paláci, jednak v býv. ústavu šlechtičen na rohu Kobližné a Běhounské ulice. Poněvadž v justičním paláci byl nejen vrchní soud, ale též krajský soud civilní a dva okresní soudy, dostalo se Nejvyššímu soudu jen nepatrné množství místností a zbytek musel býti hledán v býv. ústavu šlechtičen. Tato budova byla však stavěna pro účely obytné a nikoli úřední a proto místnosti zde nalezené ani osvětleným ani jinak mnoho nevyhovovaly. Když byly vyklizeny místnosti v býv. ústavu šlechtičen, najala justiční správa pro nejvyšší soud místnosti jednak v Moravské zemské pojišťovny v Brně naproti justičnímu paláci, jednak v hotelu Plzeňský dvůr. Po tomto provisoriu umístění na třech místech byly justiční správou najaty místnosti v přístavbě nového zemského domu a zde ubytován větší počet zpravodajů nejvyššího soudu a celá generální prokuratura. To jest nynější stav. V této přístavbě jest kavárna a hostinec a hudba z kavárny zaléhá až do místností úředních. Na schodech ke kavárně a k restauraci dějí se různé nepřístojnosti. Zpravodajové z této budovy musí docházeti k seděním do justičního paláce a též do knihovny a ztrácejí tak mnoho času. Spisy musí býti roznášeny do této budovy a jest potřebí zase větší počet zřízenců, k čemuž při systemisaci nebylo přihlíženo. Nedostatek místnosti trvá. I nyní částečně sedí dva zpravodajové pohromadě. Dojde-li ku rozmnožení míst v gremiu nejvyššího soudu, zhorší se ještě poměry. Tři členové sekretariátu nemají vůbec úřední místnosti a pracují v té úřadovně, která jest právě volná, poněvadž se tam nekoná sedění. Pro tři členy sekretariátu byla zřízena úřední místnost z chodby u jednací síně vrchního soudu. Psací oddělení jest většinou umístěno na chodbě v přístavbě zemského domu. Tamtéž jest nutno kolationovati veškeré opisy napsané písárnou. Též diktáty v psacím odděleni konají se na chodbě jak v přístavbě nového zemského domu, tak v justičním paláci. Při diktátu takovém nelze se vyvarovati přítomnosti neúředních osob.

Jednací síň má nejvyšší soud pouze jednu. Potřeboval by pravidelně každý den tři. Získány byly tím způsobem, že jedna jednací síň byla zařízena z chodby vedle hlavní jednací síně a třetí jednací síň získává se od případu k případu v některé volné úřadovně. Tyto dvě nouzové jednací sáně nemají tedy ani poradních síní ani čekáren pro advokáty ani pro strany. Těchto pomocných místností nemá ani hlavní jednací síň, poněvadž z místnosti advokátů byla zřízena úřadovna pro účetního úředníka a v části chodby pro strany jest jednak druhá jednací síň, jednak místnost pro psací oddělení.

Pro neveřejná sedění bylo by potřebí 7 místností, neb má nejvyšší soud senátních předsedů. V pravdě má nejvyšší soud stálou místnost pro neveřejné sedění jen jednu. Ostatní sedění konají se pravidelně v úřadovnách senátních presidentů, které k tomuto účelu musí býti třikráte týdně zvláště přizpůsobeny, což způsobuje zase zbytečnou práci a znešvařuje tyto místnosti.

Pro sedění plenárního senátu nemá nejvyšší soud místnosti a zařizuje to tak, že v obyčejné místnosti použije dvou stolů, aby se získalo místo pro 11 členů senátu. Taková místnost nemůže však nikdy pro plenem dostačiti. Pro schůze všech členů gremia nejvyššího soudu vypůjčuje si nejvyšší soud místnost od vrchního soudu.

Ani první ani druhý president nejvyššího soudu nemá kromě své úřadovny nějakých jiných místností. Knihovna nejvyššího soudu byla zřízena z bývalé čekárny vrch. soudu a naprosto nevyhovuje potřebám nejvyššího soudu, který musí klásti na dokonalé zařízení knihovny co největší důraz. Doposud bylo lze jenom nastavěti do této místnosti skříně s knihami bez ladu a skladu.

Pro registraturu nemá nejvyšší soud zvláštní místností, ač jí nutně potřebuje. Registratura nejvyššího soudu obsahuje totiž po několik let spisy, kterých jest při poradách nejvyššího soudu zapotřebí; nemůže proto býti takováto živá registratura umístěna někde ve sklepě, nýbrž jest potřebí zvláštní prostorné světnice.

Práce členů nejvyššího soudu je vysoce odpovědná a duševně namáhavá a zasluhuje veškerých ohledů a usnadnění práce nejen v zájmu jejich, nýbrž také v zájmu veřejnosti. Justice musí býti správná a také podle možnosti rychlá. Vedle nedostatečného vybavení personálního jsou to lokalitní poměry, které zdržují odbavování aktů nejvyššího soudu a spoluzpůsobují, že doposud na 30% věcí rozhodovaných nejvyšším soudem čeká na vyřízení až 10 měsíců. Nelze plýtvati ani pracovní energií soudců nejvyššího soudu ani podceňovati zájem publika na rychlém vyřizování soudních věcí. Také není důstojné naší republiky, že ve svém jedenáctém roce a po 10 letech přemístění nejvyššího soudu do Brna nemá pro tuto nejvyšší soudní instanci účelné a důstojné budovy a účelných a důstojných místností, přes to, že otázka stavebního místa je rozřešena vhodným stavebním místem v Husově třídě.

Důrazně poukazujíce na nemožné poměry u nejvyššího soudu po stránce jeho umístění, táží se interpelanti:

1. Jsou tyto poměry panu ministru spravedlnosti známy?

2. Co zamýšlí pan ministr spravedlnosti spolu se súčastněnými ministry veřejných prací a financí podniknouti, aby nejvyšší soud v Brně byl konečně již umístěn definitivně, účelně a důstojně?

V Praze, dne 19. prosince 1929.

Richter, Langr, dr. Stránský, Malý, David, Pechmanová, Špatný, Bergmann, Hatina, Stejskal, Tykal, Šmejcová, Knejzlík, B. Procházka, Zeminová, dr. Patejdl, Hrušovský, Sladký, Polívka, Lanc, Netolický, Mikuláš, Vaněk, Fiala.

27/XII.

Interpelace

poslanců dr. F. Hodáče, J. Lišky a druhů

předsedovi vlády

o poměrech na vysokých školách.

Studentské projevy v měsíci listopadu upoutaly pozornost veřejnosti na jejich hlavní příčinu: nedostatky vysokých škol, jež ztěžují vzdělání tak úplné a dokonalé, jakého dnešní doba vyžaduje. Zvlášť obtížné poměry se objevily na lékařské fakultě Karlovy university. K jejich odstranění je naprosto nutno, aby se přikročilo k urychlenému provádění stavby budov teoretických ústavů a hlavně náležitému vybudování klinik lékařské fakulty, jež zároveň jest v naléhavém zájmu veřejného zdravotnictví.

Rovněž poměry na českém vysokém učení technickém jsou vždy kritičtější. Vysoké školy technické jsou nedostatečně vybaveny pokud se týče laboratoří, vědeckých pomůcek, sbírek i přednáškových dvoran atd. a také počet učitelských sil je nedostatečný. Nedostatečné vybavení vysokého učení technického se pociťuje vždy více, ježto moderní rozvoj průmyslu vyžaduje neustálého doplňování vysokoškolských učebních základů.

Stejně dlužno upozorniti na nedostatečné vypravení vysokých škol v Brně, kde trpí zvláště nově založené vysoké školy. Nutno vybudovati jak vysokou školu zvěrolékařskou, tak dobudovati vysokou školu zemědělskou a lesnickou. Na universitě Masarykově jest třeba vybudovati fakultu přírodovědeckou a lékařskou, kde zvlášť naléhavé jest rychlé vybudování klinik. Také česká technika brněnská potřebuje naléhavě pavilony stavební a architektury, pavilon elektrotechnický, jakož i pavilony pro I. a II. ročník chemie a zařízení strojnických laboratoří v bodově již postavené. Neméně naléhavým je dobudování Komenského university v Bratislavě.

Potřeba vybudování vysoké školy báňské v Příbrami jest naléhavá se zřetelem na nutnost výchovy domácího dorostu inženýrského pro horní a hutní průmysl. Dobudování věcných spotřeb vysokých škol samo ovšem nestačí a je třeba, aby i po stránce osobní bylo o rozvoj vysokých škol postaráno a zvláště napravena naprosto nedostatečná systemisace.

S otázkou našich vysokých škol souvisí otázka reorganisace zkušebních a studijních řádů téměř na všech vysokých školách. Tyto zjevy, jejichž naléhavost se posledními událostmi ostře projevila, ukazují nutnost soustavného řešení.

Podepsaní se proto táží pana ministra školství a národní osvěty:

Co vláda hodlá učiniti, aby zajištěno bylo provedení soustavného plánu k odstranění nedostatků a vybudování vysokých škol a studia na nich?

Jest vláda ochotna podati kulturnímu a rozpočtovému výboru zprávu o tom, co za účelem urychleného soustavného vybudování českých vysokých škol jak po stránce věcné, tak po stránce osobní hodlá učiniti?

V Praze, dne 18. prosince 1929.

Dr. Hodač, Liška, Hudec, Náprstek, Jiráček, Najman, Pekárek, Hýbner, dr. Lukavský, Horák, Vávra, Petrovický, Vetterová-Bečvářová, dr. Hain, Špaček, inž. Novák, Ježek, dr. Kramář, Al. J. Beneš, dr. inž. Toušek, dr. Ivanka, Ostrý, Pechman.


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP