Sobota 1. prosince 1934

A nyní, slavná sněmovno, chci ještě říci ně kolik slov k nezaměstnanosti. Zdůraznil-li jsem to v rozpočtovém výboru, chci tak učiniti i zde. My musíme míti především smysl pro naše domácí dělnictvo, pro naše domácí čsl. zaměstnanectvo. Jací by to byli rodiče, aby zvali ke svému stolu sice také potřebné cizí, ale svým lidem dali nejen málo, nýbrž nic, nechali je bez práce - hladem. Tedy máme-li zde na 250.000 cizích státních příslušníků, které zaměstnáváme, pak je to, prosím, ne zdravé, pak je to nemožné a musíme jednou začíti s korekturou této veliké otázky. Je beze sporu, že cizina si z našeho dělnictva a našeho zaměstnanectva ponechává jen to, co nutně potřebuje, to nejkvalitnější, kdežto my přijímáme a máme cizích stát. zaměstnanců za městnáno velké množství, ač nepotřebujeme skoro nikoho v ohledu speciálním, abychom ho zde měli v práci. Nechci tím říci, že bychom měli všechny a hned vypověděti, jak mi od povídal pan ministr soc. péče v rozpočtovém výboru, nýbrž chci jen konstatovati, že touto otázkou musí býti hnuto a že musíme beze sporu vydati zákon na ochranu domácího trhu práce.

A nyní jen několik slov, slavná sněmovno, abych dlouho nezdržoval, neboť mám lhůtu vyměřenou. Pomůžeme-li si tímto způsobem, bude-li se řešiti nezaměstnanost plánovitě a budeme-li ji řešit, abych tak řekl, u pramene, budeme-li pracovati na těch pracích, které i stojí nejméně, poněvadž jsou to práce doma, kde se jich nejvíce koná ručně, na př. v našich lesích - týká se to celého pohraničí, týká se to Slovenska a Podkarpatské Rusi a všech částí Čech - pak jsem přesvědčen, že příliv nezaměstnaných nepůjde stále do vnitra, nýbrž že ho zachytíme a budeme nezaměstnanost řešiti, jak se říká, od kořene.

Dále si musíme ujasniti, že je nutno, aby byla věnována pozornost i otázkám jednotlivých kategorií našeho zaměstnanectva, jak jsem již řekl prve, abychom zde měli nějaké zákonité opatření. Na př. potřebujeme zákon o t. zv. statkových úřednících s rozšířením na zřízence, poněvadž ani v letos docíleném zákoně o soukromých zaměstnancích nebylo pamatováno na jejich přání, poněvadž mají jiné speciální požadavky. Nyní však je třeba, aby se přišlo se separátním zákonem, po kterém voláme. Máme oprávněnou potřebu zastati se také zaměstnanců stát. lesů a statků, kde se na př. jedná o systemisaci. Není to bolest všech zaměstnanců státních, kteří měli provedenu resystemisaci r. 1931, nýbrž je to bolest hlavně těch zaměstnanců stát. lesů, kteří byli přibráni po r. 1931. Jest jich mnoho set, jsou nezařazeni a my musíme tento problém řešiti rychle.

Dále se zde obracím na pana ministra školství, aby věnoval svoji pozornost úpravě platů a služeb. poměrů zaměstnanců podléhajících ministerstvu školství, kde jde o nadační podniky a kde v jediném resortu zůstávají tyto poměry neupravené, zrovna tak jako ve vojenských lesních podnicích, kde máme poměry neupravené, poněvadž celý tento problém leží ještě v ministerstvu financí a v ministerstvu vnitra, čili instančně se tak táhne, že právem znepokojuje zaměstnance.

Neméně velkou pozornost je potřeba věnovati otázce okresních horárů speciálně na Slovensku, kteří tu znamenají veliké plus pro stát, a už s tohoto státního hlediska musíme tento problém řešiti. Leží rovněž v ministerstvu financí a je potřebí, aby byl rychle řešen.

Všeobecně k otázce lesních zaměstnanců, zvláště pohraničních bych zdůraznil, že nesmíme podceňovati význam tohoto lesního personálu pro obranu státu. Zdůrazňoval-li se význam finanční stráže, ano, souhlasím, zdůrazňoval-li se význam četnictva a jeho význam v pohraničních krajích, souhlasím plně, ale kdo by chtěl podceňovati význam ozbrojeného státního lesního personálu pro stát v pohraničních krajích, ten by neznal situaci. Musíme dnes z ohledu státní bezpečnosti spíše tento personál rozmnožovat a musíme ho také slušně honorovati, abychom v něm měli dobré strážce a pod.

Ke konci chci říci, slavná sněmovno, že jsem byl napaden určitou částí tisku, jako bych byl chtěl nebo navrhoval kolonisaci usedlostí selských v německých pohraničních krajích. Něco takového jsem jako zpravodaj rozpočtového výboru o Státním pozemkovém úřadu neřekl. Já jsem jenom zdůraznil, že jako Čechoslováci musíme dodržovati usnesení revolučního Národního shromáždění, t. j. zákon o pozemkové reformě také v pohraničních krajích a že tam musí býti bezpodmínečně bez ohledu na Němce zabezpečeno dílo pozemkově reformy. Nic více a nic méně jsem neřekl, to výslovně konstatuji. O nové kolonisaci jsem se vyslovil naopak skepticky a řekl jsem: Dokud nemáme zabezpečenu kolonisaci první, nezačínejme kolonisaci druhou.

Končím své vývody, slavná sněmovno, a prosím, abychom si všichni ujasnili, že doba je vážná, že zvláště dnes je třeba mluviti přímo a jasně, že si musíme otevřeně a kamarádsky říci pravdu a vše otevřeně a kamarádsky řešiti, poněvadž jenom na tomto podkladě je správná spolupráce u nás nejen možná, ale také v zájmu státu a všeho obyvatelstva nutná. (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda Špatný (zvoní): O slovo se přihlásil pan ministr školství a nár. osvěty dr Krčmář. Dávám mu je.

Ministr školství a nár. osvěty dr Krčmář: Slavná sněmovno! Hledě k některým projevům s této tribuny a také k některým projevům, uveřejněným v tisku, pokládám za svou povinnost učiniti prohlášení o provádění zákona č. 135/1920 o poměru pražských universit.

Není zajisté mým úkolem, abych přednesl nějaký historický a juristický traktát o povaze pražských universit, ačkoliv je pravda, že leccos z toho, co bylo předneseno, s hlediska historické skutečnosti i s hlediska právnického výkladu by potřebovalo opravy. Ministerstvo školství a nár. osvěty se ostatně zabývá myšlenkou vydati o těchto věcech informační brožuru, přístupnou i cizině. Chci se omeziti na vylíčení událostí posledních dnů a toho, co je předcházelo, arci s hlediska resortu, který kladu si za čest zastupovati.

Od jara t. r. se jednalo o provedení zákona č. 135/1920. Pomýšlel jsem na to, aby hledíc k §u 11 tohoto zákona věc byla řešena vládním nařízením. V meziministerském jednání ministerstvo vnitra, nemajíc námitek proti obsahu, postavilo se proti formě vládního nařízení, a to s hlediska ústavní listiny. Po poradách s předními znalci ústavní listiny bylo uvažováno o výnosu vládním. Na konec přece jen byla zvolena forma výnosu ministerstva školství a nár. osvěty, jenž obsahem přesně se srovnává s osnovou vládního nařízení, které bylo meziministersky projednáváno.

Po vydání výnosu ze dne 21. t. m. dostavili se ke mně rektor a prorektor německé university tvrdíce, že výnos, tak jak je vydán, nelze provésti. Nemohl jsem než konstatovati, že nevidím nejmenší překážky provedení, ale že jest arci vyhrazena stížnost k nejvyššímu správnímu soudu, jež by neměla odkládacího účinku. Ve dnech na to následujících se vyskytly některé zjevy, které neprospěly klidnému provedení výnosu právní cestou, jež zákonem je předepsána. V tisku se vyskytla především zpráva o permanenci akademického senátu německé university, kterážto zpráva snadno mohla buditi alarmující dojem nějakého "caveant consules, ne quid detrimenti universitas capiat", ačkoliv jsem si dal vysvětliti, že nešlo a nemohlo jíti o nic jiného než o závazek členů akademického senátu neopouštěti Prahu. Povážlivější bylo, že posluchači německé university obsadili místnosti, v nichž byly insignie uloženy, což musilo buditi dojem, že se chystá odpor proti provedení výnosu. Samozřejmě šlo o počin, který provádění exekuce bez obtíží by bylo zlomilo. I to musím konstatovati, že české studentstvo zaujalo postoj, který si nedovedu vyložiti jinak než jako pokus paralysovati zmíněné chování studentů německých, nebo snad i jako odhodlání postaviti se vedle moci státní, nebo dokonce na její místo při vymáhání insignií. O jednotlivostech těchto zjevů by mohl dáti podrobnější zprávu pan ministr vnitra.

Všechny tyto události byly pak důvodem toho, co pan posl. dr Hajn nazval uchýlením od výnosu z 21. t. m. Nemohu s tímto pojetím souhlasiti. Když se ke mně dostavili v pondělí po 10. hod. dopolední a tedy sedm hodin před terminem, kdy pohledávka Karlovy university na vydání insignií dospěla, p. t. funkcionáři německé university s tím, že do půl hodiny odevzdají do rukou resortních úředníků insignie, uvádějíce pro to různé a nikoliv jen nezávažné důvody a zejména i důvod bezpečnosti insignií, nabídku tuto jsem přijal, abych pak v 5 hodin odpoledne a tedy v době, kdy podle výzvy rektora české university nejdříve mohly býti insignie v rukou jeho, resp. v rukou jeho zástupců, ony insignie odevzdal zástupcům akademického senátu Karlovy university. Ničích práv jsem se tedy nedotkl, nikomu jsem neukřivdil, státní moci jsem ne zadal a likvidaci věci jsem podstatně urychlil, ježto nesluší zapomínati, že provedení exekuce by si bylo vyžádalo odkladu snad i ně kolika dní. Necítím žádných výčitek ve svém svědomí lidském, politickém i právnickém, že jsem jednal tak, jak jsem jednal.

Připojuji ještě několik poznámek o podružnějších otázkách, které zde nebo v tisku byly ventilovány. Stala se zmínka o odložení instalace rektora university Karlovy a o zahájení vánočních prázdnin na vysokých školách. Jde o autonomní akty vysokých škol, ležící v jejich kompetenci, ačkoliv ministerstvo školství a nár. osvěty by co do některých oněch aktů mohlo tak zaříditi i z vlastní pravomoci. Objevila se tu však výtka neviditelných rukou. Chtěl bych se zastati rektorů vysokých škol a zejména rektora Karlovy university, kdyby mu někdo chtěl přisouditi povahu loutky, řízené neviditelným principálem. Že ony akty pokládám za účelné, nechci nikterak popírati.

Můj výnos, nařizující vydání starobylých insignií universitě Karlově, dal vzniknouti pohledávce Karlovy university na vydání insignií za té podmínky, že budou německé universitě insignie dosud užívané Karlovou universitou nabídnuty půjčkou na takovou dobu, až budou pořízeny insignie náhradní. Bylo učiněno opatření, aby náhradní insignie byly pořízeny. Domnívám se, že nikdo nebude v tom spatřovati křivdu, když se má německým pracovníkům, příslušníkům tohoto státu, dostati účasti na tomto úkolu. (Posl. Najman: Co ti nepříslušníci tohoto státu? Vy tam máte přece také profesory a rektora, kteří nejsou příslušníky tohoto státu!) Ne, pane poslanče, jedná se o vypracování těch insignií. (Posl. Najman: Kdo bude užívati těchto insignií? Je rektor příslušníkem tohoto státu?) Je.

Ke zprávě o resignaci akademických funkcionářů německé university podotýkám, že jsem si vyžádal bez odkladu vysvětlení, kterého se mi dostalo a které mne uspokojilo zejména potud, že resignace byla odvolána. (Potlesk.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Uděluji slovo p. posl. Pikovi.

Posl. Pik: Slavná sněmovno! V projevech pana ministra financí a také v rozpravě rozpočtové byla zmínka o krisi naší samosprávy. Je třeba co nejživěji zdůrazniti, že tato krise samosprávy má již v četných případech ráz katastrofální a jest jednou z nejdůležitějších otázek našeho problému hospodářského. Přes to nepozorujeme žádný zvláštní zájem, aby tato velmi důležitá otázka byla důkladně a co nejrychleji vyřešena. Pozorujeme, že stát absorbuje na vyrovnávání svých rozpočtů a schodků všechny poplatné síly obyvatelstva. Té možnosti, jakou má stát při své exekutivní moci, nemá ovšem samospráva, neboť její osud je závislý na zákonodárství státu, které velmi těžce zasáhlo do jejího hospodaření zákony z r. 1927. (Výkřiky posl. Jiráčka.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Pik (pokračuje): Samospráva bez svého zavinění upadla do těžké krise. To je nutno co nejdůrazněji vysloviti, neboť dosti často je svalována vina cizí na odpovědnost samosprávy.

Velmi nás zarmoutilo, co řekl o samosprávě v rozpočtovém exposé pan ministr financí dr Trapl. Přiznal sice, že samospráva trpí pod vlivem krise a pod účinky zákonů z r. 1927. Připouštím, že jsou individuální případy nedosti opatrného hospodaření v samosprávě, ale to neopravňuje k paušálním výtkám o špatném hospodaření samosprávy vůbec. Je tedy mylné, když řekl pan ministr financí ve svém výkladu, že velkou část zadlužení v samosprávě "nutno přičísti nedosti opatrnému hospodářskému postupu v nakládání s docházejícími příjmy, zejména nedosti opatrné investiční politice". - To je snadné a lehké odbytí věci. Docházející příjmy samosprávy byly velmi krutě oslabeny jak berní reformou, tak i zákonem z r. 1927 o finančním hospodaření územních svazků samosprávných. Tady je hlavní příčina jak těžké finanční krise samosprávy, tak i nemožnosti konání dluhové služby.

Zadlužení samosprávy nestalo se z lehkomyslnosti těch, kteří za ni odpovídají. Běží dnes jen o možnost nebo nemožnost plnění služby dluhové.

Samospráva je zákonnými opatřeními nucena uzavírat úvěry na mimořádné a hlavně na investiční úkoly, neboť potřeby investiční a výdaje investiční nesmí a nemůže uhraditi rozpočtem řádným.

Popřevratová demokratická samospráva převzala po dřívějších správách třetinu až polovinu dnešních samosprávných dluhů, neboť úvěry investiční jsou dlouhodobé, a stejný charakter má samosprávné zadlužení popřevratové. Nejde tudíž o otázku předlužení nebo nějakého marnotratného zadlužení, nýbrž o otázku plnění dluhové služby se strany samosprávy, neboť samosprávné dluhy jsou důsledkem zákonných opatření a nezbytných potřeb samosprávy vůbec.

Krise samosprávy nastala po 2 letech účinnosti protisamosprávných zákonů. Víme dobře, že důsledky těchto zákonů projevily se nejprve v poklesu daňových základů, neboť berní reforma podle zákona č. 76 způsobila snížení u daně výdělkové o 2%, to znamená, že automaticky zmenšily se daňové základny, které slouží pro předpis obecních přirážek. Kromě toho zákonem č. 77 z r. 1927 byla obcím uložena povinnost krýti schodky školního rozpočtu, poněvadž školní přirážky, z nichž se kryly potřeby školní, byly zrušeny a povinnost, která byla plněna z výnosů dříve trvajících školních přirážek, byla přenesena na obce při sníženém limitu obecních přirážek. Kromě zrušení školních přirážek byly odňaty samosprávě příspěvky z daně obratové, odpadl jejich příjem z dávky z motorových vozidel, z vyššího služného, výnos daně přepychové, takže v celku zkrátily se příjmy obcí do té míry, že po 2 letech účinnosti zákonů z r. 1927 samospráva nemohla konati plně svoji dluhovou službu. Od té doby datuje se krise, od té doby upadla samospráva do nemožnosti plnění toho, co bezpečně před zákony protisamosprávnými mohla dobře konati a také konala. Pozorujeme, že v důsledcích těchto nových protisamosprávných opatření nastala porucha v samosprávných rozpočtech, které při poklesu příjmovém vypadly z rovnováhy. Nikdo nechce, aby stát přejímal dluhy za samosprávu, chceme jen, aby stát cestou zákona napravil, co nemoudrými zákony z r. 1927 bylo pokaženo. A stalo-li se ochuzení samosprávy zákonem, musí jí býti zase zákonem pomoženo, ať již se to stane navrácením ztracených příjmů nebo zajištěním dluhové služby těm obcím a okresům, které dnes zápasí s nevyrovnanými rozpočty, musí je omezovati i ve věcech nezbytných, hojiti schodky na úkor veřejného blaha a pokroku nebo na účet svých zaměstnanců.

Není správná ani zde pronesená výtka ve věci investičního podnikání samosprávy. Pan ministr financí dobře ví, že je dvojí druh investic. Jsou investice podnikové, tedy výnosné; dluhovou službu z úvěrů podnikových konají podniky. Neběží tedy o převzetí dluhové služby za investice podnikové, za investice výnosné. Elektrárny, plynárny, vodárny, jatky a podniky vůbec dostačí na úkol plnění dluhové služby. Z celkového zadlužení samosprávy v naší republice okrouhle 12 miliard zbývají pouze 2 miliardy dluhů tíživých za tak zv. investice nevýnosné a běží nyní pouze o to, když cestou zákona byly samosprávě odňaty příjmy a nejsou jí navráceny a zabezpečeny, aby zase cestou zákona byla věc napravena a obcím, kterým byly tyto příjmy odňaty, byla garantována možnost plniti dluhovou službu. O tuto otázku běží dnes a o nic jiného. A zdůrazňuji, že investice, které obce prováděly zejména v době popřevratové, nejsou důkazem žádného marnotratnictví v samosprávě, neboť ona tyto věci plniti musela. Investicemi staly se podniky výnosnějšími, bylo to na prospěch obce, neboť tyto investice jsou nyní umořovány zvýšeným příjmem podniků, takže nelze vytýkati, že tu byla nějaká marnotratnost nebo nedostatek odpovědnosti.

Každý ví, že po válce byla nutná především obnova obcí, ale nejenom obcí, nýbrž i všech zařízení v nich. Školní úřady naléhaly, aby školní budovy po jejich využití vojskem byly upraveny. Z nařízení úřadů, ale i z důvodů školských nedostatků musely býti zbudovány nové školy v četných obcích, a je nemístné vytýkati jim, že stavěly nákladné budovy. Školy byly budovány podle hygienických a pedagogických potřeb, jak to školní úřady nařizovaly. Stavby samosprávné všeho druhu nedostoupily nikdy takové nákladnosti a vypravenosti jako na př. školy a stavby státní. Je třeba jen srovnati náklady a zařízení státních budov, - ministerstva, státní ústavy, lázeňské budovy, školy hospodářské, střední a vysoké, zemědělská musea, různé památníky a různé budovy státní vůbec - se stavbami samosprávnými, abychom poznali, jak neprávem byla a je viněna samospráva z nehospodárnosti. Obce a zejména velká města musila obnoviti a zdokonaliti své podniky, ale bylo nutno zdokonaliti také nemocnice, chudobince a chorobince, neboť stav národa poválečného vyžadoval většího výkonu a dostatečné péče zdravotní a sociální. Chudinství a sociální péče si vyžádaly rovněž větších nákladů na ochranu chudých vrstev, matek, dětí, invalidů a válkou zhroucených existencí místních příslušníků. Silnice, ulice, náměstí a komunikace vůbec musily býti po dlouhé době udržovací a doplňovací stagnace opatřeny úpravami, dlažbami a pod. Bytová nouze vynutila si přímou účast obce na řešení tohoto problému, ale rozvinutý stavební ruch uložil obcím i zvýšené náklady kanalisační, komunikační a na všechna opatření, souvisící se zastavováním nových, namnoze i odlehlých míst.

Zdůrazňuji zde, že ještě nebyl soc. politickým výborem vyřízen návrh zákona, podle kterého se má obcím dostati práva nepovolovati stavby v odlehlých částech města. Předloha leží ve výboru a nevíme, proč byla zadržena. Pražský primátor velmi důrazně urgoval potřebu tohoto zákona a všechna větší města nevyhnutelně této ochrany potřebují, neboť se staví v odlehlých místech, kam musí obec investovati milionové náklady, i když stavba domů je levnější než obecní investice. Obec musí tam zaváděti vodovod, světlo, zřizovati komunikaci, a to jsou náklady naprosto zbytečné, již proto, že v městech je dostatek pozemků v zastavovaných částech. Jak jsem již řekl, tato důležitá osnova zůstává ležeti, a to ku škodě obcí i samosprávných financí. (Výkřiky posl. Chalupy.)

Hygiena vyžádala si stejnou měrou zvýšených nákladů právě tak, jako obnovený nebo rozšiřovaný ruch průmyslový, zvláště ve městech průmyslových, donucoval obce k mimořádným opatřením, souvisícím s tímto rozmachem a zvýšenou populací. Obce musily daleko dráže nakupovati své potřeby a po zákonu upraviti svým zaměstnancům požitky, které tvoří nové a vyšší položky v samosprávných rozpočtech. Ovšem nyní jsou zaměstnanci obcí s nevyrovnanými rozpočty biti. Tam, kde byly obcím uloženy větší povinnosti, jimiž se zakrvácely, a kde byly obcím odňaty příjmy, jak jsem je vyjmenoval, nastala nerovnováha rozpočtová, a podle zákona je každá taková obec povinna realisovati srážkový zákon proti svým zaměstnancům. Šťastná obec, která nic nedělala, poněvadž není teď postižena. Ale obce, které ku prospěchu státu přinesly velké oběti, obce, které velmi důkladně řešily problémy doby, které řešily také otázku nezaměstnanosti, jsou nyní trestány tím, že mají nevyrovnané rozpočty, a tím zároveň jsou trestáni samosprávní zaměstnanci, kteří podléhají následkem nevyrovnanosti rozpočtu srážkovému zákonu.

K tomu všemu, co jsem vyjmenoval, připojila se zejména ve velkých městech velká nezaměstnanost, která zatížila obce dříve nebývalými náklady, a konečně i zvýšená míra úroková, která způsobila zatížení rozpočtu vyšší službou úrokovou.

Také agenda samosprávy rostla se vzrůstem výkonů a nových úkolů. Kromě toho konaly obce zejména v době převratové i popřevratové takové úkoly, jež by stát nikdy sám konati nemohl, ale jimiž byla samospráva zatěžována značnými náklady finančními. Samospráva oddaně a ráda plnila tyto nové úkoly a povinnosti v rámci obnoveného státu u vědomí, že činí tak pro zdar lidu a národa. Spřátelila se i s finančními novelami, se zvýšením dozoru a revise svého hospodaření, ačkoliv nebyly splněny výhody, jak je obsahoval na př. zákon ze 7. února 1919 o převzetí věcného nákladu na školství, chudinství a v mnohých místech i na policii. Samospráva důvěřovala, že přejde nejtěžší doby a že s nasazením lásky, dobré vůle a všech sil svých správců vykoná dílo obnovy bez ohrožení finančních a hospodářských svých sil. Dobrá situace hospodářská umožňovala až do r. 1929 samosprávě její obrovitý úkol, jak jej konala už od dob popřevratových.

Jak jsem řekl, neblahým zásahem byly pro samosprávu zákony z r. 1927. Zákony č. 76 a 77 byly samosprávě, kromě okleštění její pravomoci ve věcech finančních a hospodářských, způsobeny nesmírné újmy. Daňovými výhodami pro veliké podniky sníženy byly daňové základny, ba způsobeno, že samospráva musila vraceti na přeplacených přirážkách, ač sama velikými průtahy v předpisování daní utrpěla veliké škody. Správný postup daňový byl by samosprávě ušetřil stamilionové ztráty na přirážkách, kterážto újma způsobila poruchy v rozpočtovém a celém jejím hospodaření. Neodůvodněným limitem přirážkovým v době konjunktury způsobena byla škoda nesmírná a v jednotlivých obcích téměř hotová pohroma.

Upozorňuji na jeden klasický případ. Týká se Plzně. Po účinnosti citovaných zákonů upadla také Plzeň do stavu ochuzení a těžké krise. Plnění povinností zákonných a právních se nezmenšilo, ale příjmy katastrofálně poklesly. Na r. 1935 vykazujeme ve svém rozpočtu neuhrazený schodek okrouhle 12 mil. Kč. Obec plzeňská ztratila na zrušených přirážkách školních přes 5 mil. Kč, na dani obratové, z níž před zákony z r. 1927 dostávala příspěvek, ztratila rovněž okrouhle 5 mil. Kč, na dani z motorových vozidel asi 1/4 mil. Kč, takže v celku tyto újmy způsobily ztrátu, počítáno i s poklesem daňových základů, přes 12 mil. Kč, tedy tolik, kolik dnes i za těžké hospodářské krise vykazuje neuhrazený schodek obecního rozpočtu města Plzně. (Posl. Vaněk: Ale dostali jsme vyrovnávací fond!) Ano, dostali jsme vyrovnávací fond, ze kterého nejvýše dostaneme na uhrazení schodku 12 mil. Kč i pouze 2 mil. Zbývá tedy neuhrazených 10 mil. Kč, ale při tom musili jsme z rozpočtu vyjmouti všechny i naléhavé potřeby, musíme omezovati chudinskou péči, sociální péči, omezovati všechny nezbytnosti, které souvisí se životem občanstva a s potřebami doby, a za nejpřísnějšího šetření, za redukce celého rozpočtu vykazujeme neuhrazený schodek, i když dostaneme úhradu z vyrovnávacího fondu.

Kromě toho je ovšem také nutno uvážiti, že samospráva stejně jako stát trpí hospodářskou krisí a poklesem kupní síly. My vykazujeme menší příjem na dávkách nápojových, na dávkách ze zábav a téměř v celé oblasti dávkové. To znamená, že při poklesu kupní síly obyvatelstva poklesá také příjem samosprávy. A připojíme-li k tomu ještě, co jsem předeslal, co se projevuje jako důsledek hospodářské krise, pozorujeme, že veškerá samospráva nikoliv ze své viny, nýbrž z viny protisamosprávných zákonů a částečné pod tlakem dnešní krise upadla do finančního ochuzení a namnoze do nemožnosti konat svou dluhovou službu.

Při tom všem se však nezmenšují povinnosti obcí, které jim ukládá stát a zákon. Na př. školní zákony určují, že obec musí přijímati žáky do vzdálenosti 4 km, města přes 4 km, aniž by jim bylo přispěno na úhradu stavby a udržování škol. Větší města musejí nésti náklad na školy pro celé daleké okolí, až přes 4 km. Zákonem jsou obce povinny zřizovati veřejné knihovny a nésti celý náklad na ně, vésti voličské seznamy a veřejně je vykládati s krytím nákladů spojených s úkonem voleb v obcích. Jsou povinny vésti pamětní knihy, umisťovati různé státní úřady, ubytovati vojsko při nedostatečné náhradě, krýti náklady opatření proti nakažlivým nemocem, působiti při ochraně dětí nemanželských a v cizí péči, přispívati na státní starobní renty. Samospráva se musí podrobovati zákonům o platech, pensích a mimořádných přídavcích, musí zpětně snižovati nájmy pozemků, jak se to stalo při zákoně o změně pachtovních podmínek, ač příjem obec spotřebovala již v uplynulém roce rozpočtovém. Musí dále pečovati o hnance a lidi opuštěné, musí uschovati nábytek rodinám exekučně vystěhovaným podle zákonných předpisů, musí krýti náklad součinnosti jako doručovatelka státních úřadů, vésti soupisy vojenských povinníků, musí prostě konati vše, co jí téměř každý zákon za povinnost nařizuje, aniž by byla možnost úhrady takových nákladů při dnešním ochuzení samosprávných financí. Běží tedy, jak jsem již řekl, nyní o otázku, jak opatřiti samosprávě to, co zákonnými zásahy ztratila, a jak odstraniti vůbec příčiny dnešní její krise.

Velmi dlouho se otálí s předložením osnovy zákona, která se má týkati otázky oddlužovací. Řekl jsem, že neběží o otázku převzetí dluhů za samosprávu, nýbrž o to, aby dluhová služba byla umožněna.

Chci ještě upozorniti, že četnými novými opatřeními byla samospráva velmi těžce poškozena. Na příklad při zvýšení daně pivní nastává odpočítatelnost této daně od daňového základu. To znamená na příklad u nás v Plzni, že ztrácíme 800.000 Kč.

Dále velmi těžce byla postižena samospráva daní kuponovou, kterou platí městské spořitelny. Za jmění a vklady městských spořitelen ručí obec, která spořitelnu založila, a bývá dobrým zvykem, že spořitelny ze svého zisku přispívají obcím na účely dobročinné, sociální a veřej ně prospěšné a na ty úkoly, které obce nemohou po snížení svých příjmů vykonávati. Teď však, když byla zavedena daň kuponová, odpadá možnost této dobré služby. Soudím, že je jistě nejen mravní, nýbrž i právní nárok na to, aby obec, která garantuje za vklady a jmění spořitelny, byla také podělena z toho, co stát pro sebe úplně absorboval, aby totiž z kuponové daně z cenných papírů spořitelen plynul výtěžek nikoliv do státní pokladny, nýbrž do pokladny obecní. V Plzni činí kuponová daň jen u městské spořitelny 2 mil. Kč. Kuponová daň zmenšuje výnos a tím i přirážkový příjem obce. Tady jsme byli ošizeni dvakráte, jednou na poklesu přirážek a dále tím, že následkem poklesu výnosu spořitelny odpadá věnování obci na účely veřejně prospěšné.

Běží tedy o to, aby při tomto neustálém neblahém zasahování do hospodaření samosprávy stát rychle vykonal svoji povinnost. Když zákon způsobil újmu, musí býti zase cestou zákona samosprávě pomoženo.

Referentská osnova, která byla předložena k diskusi, není výrazem toho, co samospráva potřebuje, ani po stránce materielní, nehledě k tomu, že to, co bylo v referentské osnově ministerstva financí obsaženo, je s hlediska svobodné samosprávy naprosto zavržitelné. Divím se, že v dnešní době mohlo vůbec z ministerstva financí vyjíti dílo, které by znamenalo úplný hrob pravomoci naší samosprávy.

V této referentské osnově připouštělo se zřizování zvláštních správních komisí pro obce, které by vyřizovaly hospodářské a finanční věci na svůj vlastní vrub bez souhlasu volených zástupců obyvatelstva. To by byl konec samosprávy, nehledě k tomu, že podle zásady této referentské osnovy mělo býti připuštěno, aby rozpočet tvořili nikoli oprávnění zástupcové obce, nýbrž aby rozpočet obce sestavovala zvláštní revisní komise z cizího prostředí, komise, která nezná poměry a která už svojí existencí znamenala by nejen úplné okleštění, nýbrž i zničení samosprávného práva. Nevím, v jaké podobě vrátí se nám osnova, která má řešiti problém oddlužení samosprávy, musíme však žádati, aby problém byl vyřešen co nejrychleji, aby samosprávě pro příští rok a pro příští sdělávání rozpočtu byly dány nové podmínky pro kalkulaci rozpočtovou, aby s ní bylo sňato břímě hrozných starostí a velikého zápasu o existenci.

Samospráva je velmi důležitým činitelem nejen pro lid, nýbrž i pro stát. Samospráva je velmi významným činitelem hospodářským. Vezmeme-li jen, co za dobu 15 let od vzniku demokratické samosprávy bylo vykonáno v jednom městě na př. že rozpočtová potřeba v městě Plzni činila přes 1 1/2 miliardy, je to svědectvím, jak velmi důležitým hospodářským činitelem je samospráva. Je proto žádoucí, aby samospráva byla zase uschopněna ke konání svého úkolu, a také k tomu, aby mohla zmirňovati krisi a pomáhati státu v jeho boji s hospodářskou krisí a bídou.

Stát potřebuje samosprávu, nemůže bez ní býti, ale musí míti samosprávu dobrou, která mu bude zdravým základem. Na samosprávu nesmí se hleděti těmi zraky, jakými na ni hledí naše byrokracie. A bylo by také omylem, aby samospráva a její dnešní stav byl posuzován tak, jak to mylně učinil i p. ministr financí. Není vinou samosprávy, že upadla do své bídy; vina spočívá v zákonech a v krisi. Samospráva nemá býti osočována a nechceme-li jí býti vděčni za to, co pro stát vykonala, ať jí alespoň není ubližováno. A musí ji býti pomoženo, poněvadž jí bylo ukřivděno. Samospráva potřebuje nutné, rychlé a důkladné pomoci. (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda Špatný: K slovu není již nikdo přihlášen, rozprava o státním rozpočtu a finančním zákoně na r. 1935 je tedy skončena.

K věcné poznámce přihlásil se p. posl. dr Hodáč. Uděluji mu slovo.

Posl. dr Hodáč: Slavná sněmovno! Pan dr Rosche včera mluvil, jakoby byl rozpor mezi mým nacionálním politickým postupem a skutečností, že přijímám za svoji odbornou práci ve Svazu čsl. průmyslníků odměnu, k níž prý přispívají také němečtí průmyslníci. (Předsednictví převzal místopředseda Stivín.) Musím konstatovati, že přijímám odměnu nikoliv od německých, nikoliv od českých jednotlivých průmyslníků, nýbrž že přijímám odměnu od nepolitické odborné organisace stejně jako (Výkřiky. - Místopředseda Stivín zvoní.) státní úředník přijímá svou odměnu od státu a nikoli od p. dr Rosche, třebas p. dr Rosche také platí daně na tento plat.

V mém případě byla tato naprostá neodvislost zvláště jasně zdůrazněna prohlášením, které jsem učinil 25. května r. 1929 na valné hromadě Svazu průmyslníků, kde se jednalo o sloučení se Svazem německým a kde jsem prohlásil: "Nikdo z nás, kteří společně nyní pracujeme, a z velké části již jsme pracovali na jednotné organisaci průmyslové, se tím nevzdáváme ničeho ze svých národních ideálů, ježto není plného rozvoje lidské osobnosti tam, kde by národní myšlenka byla potlačena". (Výkřiky. - Místopředseda Stivín zvoní.) V tomto smyslu jsem také vždycky jednal.

Pánové mne viděli před 4 roky v čele studentů v Praze, jako mne viděli nyní, pan dr Rosche mne mohl viděti v čele sokolského průvodu v Liberci před 3 lety. Moje stanovisko bylo jasné, poněvadž za členský příspěvek do odborné organisace má člen této organisace právo na odbornou poradu, ale za členský příspěvek do žádné organisace si nikdo nekoupil, nechtěl koupiti, nekupuje a nekoupí přesvědčení dr Hodáče.

První, kdo tento nízký názor vyslovil, byl pan dr Rosche. (Výkřiky.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Prosím o klid.

Posl. dr Hodáč (pokračuje): Druhá poznámka: Pan dr Rosche vidí neslučitelnost mezi snahou o splynutí průmyslníků do jednotné organisace a nacionální politikou. Já naopak mu pravím, že nejen my nacionalisté, nýbrž každá vláda a každá státní strana se musí postaviti proti nacionální samosprávě, která by znamenala rozdělení hospodářských a kulturních korporací celostátního významu podle národností. Kdysi před válkou byl učiněn pokus o podobné rozdělení při jednání o t. zv. punktace, a strana, která tento pokus učinila, byla tehdy národem smetena, jako bude smeten každý, kdo by učinil pokus, aby zaváděl nacionální samosprávu do politických, hospodářských, kulturních nebo jiných celostátních organisací. (Výkřiky.)

Za třetí: Pan dr Rosche prohlásil (Stálé výkřiky.), ...

Místopředseda Stivín (zvoní): Prosím o klid.

Posl. dr Hodáč (pokračuje): ... že pochoduji v čele fašismu. Prohlašuji, že ani já, ani moji přátelé nepochodujeme v čele fašismu, a na důkaz toho jsme prohlásili v rozpočtovém výboru a prohlašujeme zde, že budeme hlasovati (Stálé výkřiky.) a hlasovali jsme v rozpočtovém výboru pro rozpočet zákonodárných sborů s výslovným odůvodněním, že tak činíme proto, abychom, ačkoliv jako oposice hlasujeme proti rozpočtu, dali hlasováním pro rozpočet zákonodárných sborů najevo, že jsme jasnými stoupenci parlamentní demokracie. (Výkřiky.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Prosím o klid.

Posl. dr Hodáč (pokračuje): A jestliže pan dr Rosche praví - a tím končím - že účelem mého postupu bylo a je, abych naséval nenávist a jed, tedy prohlašuji, že účelem tohoto postupu bylo totéž, co jsem žádal ve svém prohlášení v debatě o projevu pana předsedy vlády dne 9. listopadu 1932, že totiž žádáme přesné provádění zákonů, poněvadž jsme přesvědčeni, bude-li každému občanu republiky předem jasno, že také její zákony o věcech národnostních a zákon její ochrany budou bez úchylek prováděny, že bude více pořádku a klidu, jehož v této těžké době hospodářské potřebujeme více než jindy. (Stálé výkřiky. - Místopředseda Stivín zvoní).

Účelem a smyslem mého postupu ve věci universitní bylo stejné, jako bude bez ohledu na všechny námitky pana dr Rosche, bez ohledu na všechny pomluvy, postaviti se proti revoltě, která směřovala k tomu, aby zákon nebyl přesně, jasně a rychle proveden. (Stálé výkřiky. - Místopředseda Stivín zvoní.)

Tento postup byl správný, tento postup jsem zachoval, tento postup zachovám a tento postup po mém soudu musí zachovati každá politická strana, která jde za tím, abychom udrželi a abychom povznesli silný československý národní stát. (Potlesk poslanců čsl. nár. demokratické strany. - Výkřiky.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Žádám o přečtení podaných pozměňovacích návrhů.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

Pozměňovací návrhy posl. Dvořáka a soudr.:


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP