Čtvrtek 29. listopadu 1934

My však, vážení pánovia, tú čiročistú národnú výchovu pre brannosť potrebnú sotva zavedieme, lebo nám - ako ja našich vedúcich pánov poznám - sa u nás odvaha akosi veľmi pomalu hýbe a my ku všetkému potrebujeme toľko času na rozmýšľanie, že ak sa aj na niečom rozhodneme, tak alebo je to zlé, alebo je to už potom, keď je už neskoro. U nás je nešťastné koaličné teleso, skladajúce sa z tak heterogénnych elementov. Najprv bude rozmýšlať tá ľavá čiastka internacionálna, či to neni fašismus, či to neni šabličkárstvo, pravá čiastka zasa bude sa vypytovať, či to majú tak vo Francii, a tak sa pánovia nedivme, že takto sa nikam nemôžeme dostať. A keď nám bude zle, kto nám bude pomáhať? My musíme byť aj bez strýčkov zo západu na všetko prichystaní, boja a zbraneschopní a robiť si politiku a obranu aj tak trochu pre seba a keď aj nie bez nich, alebo aspoň v prvom rade keď aj podľa nich, ale samostatne.

Naši súsedia majú všetci predvojenskú výchovu a my by sme mali tiež snáď uvažovať, či by nebolo niečo podobného účelné u nás. (Hlasy: Máme korporace tělovýchovné.) Naši súsedia nám diktujú stupeň, kvalitu a kvantitu zbrojenia a nie ďaleký západ. Keby naši súsedia nemali letectva, nuž my by sme ho tiež na vojenské ciele nepotrebovali a nestaväli by sme ho len preto, že ho majú vzhľadom na ích vojanské potreby na západe. Ďaleká je mne myšlienka, že by sme si snáď nevážili tak cenného a vzácneho priateľstva, ako je náš západný priateľ, alebo snáď mu po boku nestáli aj v najhorších dobách ochotne, avšak aj týmto naším dobrodincom bude to len vítané, ak si my niečo dobrého, nám primeraného, ím tiež osožného z vlastnej inciativy urobíme.

V posledných dobách mnoho sa spomína pomer československo-poľský. Boly časy, keď tento pomer bol čistým výrazom neskalených, prírodných sklonov bratských slavianskych národov. Čech a Poliak vo vážnych chvíľach historických vedeli cítiť spolu a opretí plecom o plece lámať nepriateľské šíky. No, to bolo dávno, za spoločných bojov proti Nemcom. Ten čistý, slaviansky cit však zavialy tu i tam cudziacke vlivy a znetvorily, čo bolo samou prírodou dané. No, sme presvedčení, že ani u nás, ani u Poliakov nie sú zfalšované ešte všetky národné síly. Tieto sa ešte vzkriesia. I Poliaci, i Česi, i Slováci musia najsť seba samých a tú jedinkú cestu, ktorá ich povedie k svornosti. Pravdepodobne táto snaha nabádať k tej svornosti nie dosť precízne vyjadrená viedla niektoré naše časopisy, keď sa dotykaly tejto boľavojemnej stránky nášho národného života.

Keď sa týchto nepriaznivých okolností súčasnej slavianskej vzájomnosti ideme my mladý slovenský národ hľadať svoje pravé miesto, nám je povinnosťou volať prenikavým hlasom za svornosťou bratov. Ale je nám ešte väčšou povinnosťou vyhlásiť celému svetu, aby bolo vždy a navždy jasno, že zo všetkých slavianskych národov vždy najbližší nám bol národ český. Slovenské kultúrne snahy od storočí úzko boly spjaté... (Hluk. - Výkřiky. - Místopředseda Stivín zvoní.) Pánovia, dovoľte mi, aby som predčítal tieto snáď aj pre štát trochu závažné veci. Slovenské kultúrne snahy od storočí úzko boly spjaté s kultúrnymi snahami Čechov. V našich najťažších bojoch, keď sme už klesali k zemi, nebolo nádeje na vzkriesenie, keď daktorí šľachetní inonárodní mužovia iba sústrasťou pozerali na náš smrtelný zápas, národ český, sám bitý, utláčaný, zachytal nás v bratskom objatí. Ako vítali Česi v dobách našej poroby obetavého, mladého, bitého, slovenského kňaza Hlinku, môžeme to dakedy zapomenúť? Nikdy! Tejto pomoci mravnej a hmotnej sa nám odnikiaľ nedostávalo, ani len od Rusov. Toto zapomenúť nesmieme nikdy. To musia vedieť i naši slavianskí bratia Poliaci, ktorí sa za nás v tých dobách vo Viedni nikdy neozvali. Náš mladý národný život je svojou skutočnosťou možný jedine v rámci štátu československého. A preto nech sa nikto nediví tomu, keď vyhlašujeme, že čo bolí pravého Čecha, to bolí i pravého Slováka, ďalej že nepriateľ štátu československého nemôže byť priateľom národa slovenského. (Vyborně!) Keď sme povinní toto vysloviť, my najmenšia vetva mohútnej rodiny slavianskej, stojaca mimo striel znesvornenych bratov, za ničím iným netúžíme viac, ako že by sa vrátily tie dobré pekné časy, keď jedon duch ovieval nás Slavianov všetkých. (Potlesk slovenských ľudových poslanců.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Dále má slovo p. posl. Špaček.

Posl. Špaček: Vážený sněme! O našem stanovisku k hospodářské situaci republiky promluvil při všeobecné debatě o vládním prohlášení p. min. předsedy, pana ministra zahraničí a p. ministra financí kol. dr Hodáč, o našem stanovisku k všeobecně politickým otázkám promluvil kol. Ježek. V dnešní rozpravě můžeme se tudíž my, kteří budeme mluviti jménem naší strany, omeziti jenom na některé poznámky k jednotlivým a zvláštním otázkám, hlavně proto, že se nám nepodařilo vymoci pro menší kluby sněmovny větší lhůtu řečnickou než 8 minut na člena.

Hodnotíce dnešní mezinárodní politickou situaci republiky a zvláště těžké mezistátní napětí mezi bývalými členy trojspolku na jedné a trojdohody na druhé straně, vidouce, kterak za nepatrný poměrně časový úsek narostly znovu nejen snahy němectva a maďarstva (Předsednictví převzal místopředseda Roudnický.) o "napravení" mírových smluv, nýbrž také touhy po odvetě a po dosažení cílů, které tanuly na mysli vůdcům němectva a maďarstva před 20 roky, před začátkem světové války, musíme se dívati na státní rozpočet na příští rok také s hlediska této mezinárodní politické situace a důsledků, které našemu státu ukládá.

Druhá veliká věc, která je předmětem úsudků skoro všech řečníků, je katastrofální úpadek výrobnosti, výdělečnosti a následkem toho nejenom zaměstnanosti, nýbrž i daňových výnosů, příjmů státu z výnosu práce občanů.

Řeknu napřed něco o důsledcích mezistátního napětí evropského a světového, které musíme míti v této době hlavně na zřeteli, protože vidíme všichni, kteří si nezakrýváme skutečnost růžovými skly, že "iam proximus ardet Ucalegon!" Bezprostřední naše sousedství na severu, severozápadu, na jihu a jihovýchodu a bohužel, dnes i na severovýchodě skrývá nebo i neskrývá povážlivá střediska odvetných tužeb, velikášství a nepřátelství vůči nám i těm, jejichž pomocí jsme se jako stát znovuzřídili.

Je samozřejmé, že ohrožení výsledků světové války, které obsahují také naši svobodu, znamená především ohrožení naší národní a státní existence, a že tudíž musí býti Národním shromážděním odmítnuta každá lehkomyslnost, nedbalost, nepřipravenost a neodpovědnost v hodnocení aktuální mezinárodní situace. Jsme si dobře vědomi, že základnou naší naděje na zachování naší státní svébytnosti i podle spojeneckých smluv, které nás poutají s Francií a se státy Malé dohody, je nejen vnitřní hospodářská a kulturní konsolidace našeho státu, nýbrž předně nejmocnější prostředek mezinárodního zabezpečení, naše vojenská pohotovost a brannost, tedy způsobilost odraziti útok, který by na nás a na naše spojence z jednoho z těch bezprostředně vedle nás se nacházejících ohnisek mezinárodního neklidu mohl býti podniknut. Dostává se nám, bohužel, dostiučinění za 15leté upozorňování na tyto skutečnosti, jež jsme dávno předvídali a jež byly velkou částí našeho veřejného mínění v lehkomyslném pacifismu a spoléhání na to, že dokud žije toto pokolení, které vidělo světovou válku, nebude nové světové konflagrace, že 50 nebo i 100 roků nemáme důvodu báti se války. Je viděti, že nikdo nemůže býti při nejlepší zkušenosti prorokem a že věčné zákony života a smrti, o nichž se zmínil také p. kol. Rázus, zákony pohybu, zdvihu a úpadku národů, donucují všechny, kdo jsou odpovědni za jejich osud, aby měli na zřeteli, že každou chvíli může býti postaven národ před zkoušku své životnosti.

Víme všichni, že náklady na armádu znamenají analogii toho, co v soukromém životě všichni dobří hospodáři platí na pojišťovacích premiích. Je-li tato premie zárukou, že v případě neočekávané živelní nebo jiné katastrofy nebude zničen majetek, je dobrá armáda pro život státu také takovou premií a musíme tedy býti vždycky ochotni premii tuto platiti tak, jak to činíme v životě soukromém. Dnes, bohužel, protože jsme mnoho zanedbali, budeme musiti v dohledné budoucnosti platiti větší premie, než bychom byli musili platiti, kdybychom se nebyli bývali dříve příliš oddávali lehkomyslnému pacifismu, o kterém jsem se zmínil. Dnes je risiko větší a premie bude také větší, ale musíme ji zaplatiti právě proto, že risiko je tak velké, jak všichni víme. Musíme rychle dohoniti všechny nedostatky naší brannosti, musíme nahraditi nedostatek řádného výcviku, řádné organisace armády, vybavení příslušných těles obranných zejména na hranicích našeho státu v takové početnosti, úpravě a formě, jak je to nezbytné, aby mohl býti zadržen první velký útok aspoň potud, pokud nebude celý národ ve zbrani, neboť nic jiného našemu národu v případě takového útoku nezbude, než aby byl celý ve zbrani. Bylo zanedbáno skoro všechno, abychom mohli takový útok zastaviti na těch úsecích hranic našeho státu, které budou prvým předmětem útoku, protože nejsou opatřeny přírodními obrannými prostředky, dávajícími možnost zadržet útok, jako tomu je na velké části hranic Čech nebo severního Slovenska. Myslím, že každý laik, ví, že útok z Německa, který bude jistě spojen s útokem z Maďarska a Rakouska, bude směřovat na nejslabší přirozené hranice našeho státu, na severní moravskou a slezskou hranici, na jihomoravskou, jihočeskou a východní hranici Slovenska. Na těchto místech mělo by býti rychle aspoň do jisté míry vykonáno, co bylo vykonáno velikým nákladem a včasně i při pacifismu Francie na východní hranici francouzské za dobu od světové války, a to nejen na společné hranici Francie s Německem, nýbrž i na hranici belgické, a co nyní podniká belgický stát na své východní hranici proti Německu.

Je potřebí rozmnožení naší výzbroje, našich zásob mobilisačních ve střelivu a jinde, je potřebí rozmnožení druhů zbraní, které byly dosud velmi zanedbávány ze zbytečné obavy, že prý je zakazují mírové smlouvy. Mám na zřeteli naši přípravu k válce plynové, aktivní i pasivní, ve které nás Němci dávno přes omezení versailleskou smlouvou předešli, a nejen nás, nýbrž i naše spojence, i samu Francii. Velký průmysl chemický, který má Německo k disposici, znamená nejpodstatnější přípravu plynové války, která bude nejstrašnější částí budoucí moderní války, dojde-li k ní. Není ovšem nyní ani dost času, ani peněžních hotovostí, aby byly tyto věci napraveny tak rychle, jak by bylo žádoucno, ale právě proto, že je tak zle, že je takové nebezpečí, musí býti vykonáno všechno a za každou cenu, co vykonati lze a nesmí býti ztracena ani hodina, či minuta.

Urychlení materiálního a organisačního vybavení armády, jež jsme žádali i dříve, musí býti ovšem doplněno, jak to správně žádal řečník přede mnou, dr Ravasz, energickou brannou výchovou celého národa a hlavně té jeho části, která v dohledné budoucnosti bude representovat nejživotnější a fysicky nejzdatnější část národa - jeho mládeže. Přidávám se na celé čáře k tomu, co řekl pan kol. dr Ravasz, ale zdůrazňuji jedno: Ani zde nesmí býti nic odkládáno a nemůže se ani vojenská správa, ani kdo jiný z veřejné správy vymlouvat, že není vhodného návrhu. Z řad armády samé, z řad vojáků určených k frontovému boji vyšel návrh, propracovaný do nejmenších detailů, doplněný také po stránce finančních nákladů přesnými prokalkulovanými daty, která dávají každému, kdo si s tím dá práci, pevně věřit, že nejsou jen vymyšlená. Štábní kapitán jezdectva Prokeš z Prostějova podal vojenské správě vhodný, krásný návrh směřující k tomu, aby branná výchova byla opatřena rychle a účelně tak, aby v případě války vykonala svůj úkol a umožnila vojenské správě vycvičiti řádně mladé vojsko i v takové době, která je nyní k disposici, i v době podstatně delší, kterou budeme ustanovovati nejbližším zákonodárným činem svým příštího týdne. Víme, že tato výchova musí býti v rukou vojska a že nesmí býti z jakýchkoliv důvodů stranických nebo jiných, jak to řekl pan kol. Ravasz, svěřena komukoli jinému, aby se nestala předmětem zájmů agitačních atd. Z tohoto důvodu musí býti v rukou oficielních representantů branné moci a musí býti použito nejen úvěrů, které má naše vojenská správa k disposici, nýbrž i dalších, i kdyby k nim bylo třeba nových zákonodárných opatření.

Musíme si stále uvědomovat, vážené dámy a pánové, že se moderní válka stává den ode dne více vědou a uměním, za jakou byla kdysi prohlašována politika. Moderní válka vyžaduje nejenom více a více zdatnosti a odborných znalostí zvláštních, nýbrž bude vyžadovati na všech svých účastnících čím dále více mravní síly, a právě z tohoto důvodu musí býti nejpodstatnějším úkolem vojenské správy připraviti národ výchovou k obětavosti, statečnosti a mužnosti, kterou pěstují hlavně v mládeži vlády všech států nedemokratických v našem bezprostředním sousedství, v Německu, Maďarsku, Polsku, v Italii a jinde. Nesmíme falešně zakrývati očí před touto nezbytností, my odpovědné Národní shromáždění nesmíme dopustiti, aby nám kdokoliv v budoucnosti zvláště naše nejbližší pokolení, naše děti a vnuci mohli vytknouti, že jsme hazardovali s osudem národa a jeho svobodou ve chvíli nejvážnější. Všechno lze odložiti, ale tyto věci musí býti vykonány!

Moderní válka bude vyžadovati velké individualisace všech svých účastníků, nejen ve sborech velitelských v pravém slova smyslu, nýbrž i na místech podřízených, ba každého jednotlivého vojáka. Moderní válka, jmenovitě v pěchotě nemůže býti řízena komandy velikých vůdců, moderní taktika vyžaduje iniciativnosti a samostatnosti úsudku a pohotovosti k činu už u každého člena základní taktické jednotky roje. Právě proto musí býti branná výchova v nejbližší době uskutečněna na základech, které jsou po ruce. Může býti snad i něco riskováno, všechno se nemusí podařiti dokonale, ale musíme přestati váhati s jejím zavedením.

Předpokladem úspěchu naší armády v případě zkoušky je ovšem náležité opatření všech podmínek úspěchu, které jsou dány příštím válčištěm. Příštím válčištěm bude samozřejmě v našem případě celé území republiky a právě proto musí býti, jak jsem již řekl, toto válčiště opatřeno všemi technickými vymoženostmi, kterých je nezbytně třeba, aby mohlo na celém válčišti býti použito poměrně menšího válečného tělesa, bude-li toho nezbytně třeba. Předpokladem toho jsou dobré a účelné komunikace silniční a železniční, o kterých zde včera mluvil také kol. inž. Nečas, dosti četná a vhodná letiště, zásobárny, vhodné přemístění důležitých závodů, pracujících na potřebách pro armádu atd.

Je pro nás jistě s výhodou, že všechna tato, velkých nákladů a práce vyžadující opatření naší brannosti mohou býti provedena s velkým prospěchem právě nyní, aby se dostalo zaměstnání ne tisícům, ale statisícům, ne-li milionům lidí, kteří jsou dnes bez práce a vydáni bídě. Peníze vynaložené na tyto úkoly naší branné pohotovosti budou vynaloženy dvojnásobně účelně: zabezpečí naši svobodu a dají lidem možnost vyjíti z dnešní deprese, ve které i ruce k práci nejpohotovější, mozky i srdce nejobětavější jsou vydány nouzi, za práci odměňovány almužnou, a státní pokladna, veřejné finance při tom propadají neodvratné zkáze, poněvadž nebude na konec dostatek daňových subjektů, a všechny optimistické výpočty, se kterými je i tento rozpočet sestavován a které byly kritisovány povolanějšími ústy, než jsou moje, ukáží se lichými a tak můžeme dojíti k dalšímu zhoršení naší hospodářské situace a tudíž i naší brannosti v případě konfliktu.

Smysl existence našeho národa žádá po nás, abychom brali zřetel také ke skutečnostem, které mohou býti posuzovány se stanoviska účelnosti a prospěšnosti naší státní svobody, kterou jsme měli na mysli, když jsme za války o svou samostatnost usilovali. Při každé rozpočtové debatě by mělo býti podle mého mínění všemi československému státu oddanými účastníky debaty hodnoceno úsilí, které jsme vynaložili za prošlý rok k tomu, aby nastala restituce práva, odčinění křivd, které byly na našem národu páchány po tři staletí a kterých zůstalo - přes revoluční 28. říjen - v našem národním životě ještě více, než můžeme s klidným svědomím snášeti.

Právě okolnosti anebo události posledních dnů dávají o tom všem jistě velmi výmluvné doklady. Odmítám napřed jakékoliv mínění, že bych chtěl tyto události agitačně využívati, ale poněvadž již byly s jiné strany agitačně komentovány, se zjevnou tendencí vzbuditi nejen u nás v republice, nýbrž i v cizině dojem, že my jsme se dopustili nějakých činů, za které bychom se musili styděti, poněvadž již v této debatě a v této sněmovně representanti nejen oposičních, nýbrž i vládních německých stran snažili se učiniti tyto události jednostranně příspěvkem k obraně svých domněle poškozených národních zájmů, musím zdůrazniti jedno: Všechny násilnosti při demonstracích, pokud nastaly, odmítáme, zdůrazňujíce, že nebyly způsobeny z největší části našimi studenty, nýbrž různými elementy, které se k nim přidaly. Já sám jsem viděl jakési výrostky, kteří se k demonstracím přidali a když přišli na ně policisté, chovali se velmi špatně. Při každých demonstracích se taková věc může státi a stala, ale nezapomeňme, že podnět k těmto demonstracím dali vážní, k odpovědnosti povolatelní lidé, placení penězi, na které jsou také částky tohoto státního rozpočtu. Byl to akademický senát německé university v čele s rektorem. Tito pánové vyvolali svým usnesením, že se nepodrobí nařízení ministra školství, odpor československého studentstva, chtějíce zameziti odevzdání starých odznaků staré Karlově universitě, kterou zase nyní po zákonu je naše česká universita pražská. Chtěli zameziti odevzdání těchto insignií svévolí, násilím a brachiální mocí.

S povděkem vítám, že se konečně v naší národní mládeži probudilo odhodlání postaviti se proti této zvůli a násilí, nejen mravním rozhořčením, nýbrž i fysicky tam, kde je to v moci této mládeže, na t. zv. akademické půdě. Karolinum bylo řádným usnesením příslušných knihovních soudů loni vloženo jako vlastnictví Karlovy university do veřejných pozemkových knih a jestliže se opovážilo - na zjevný popud svých profesorů a úřadů německé university - německé studentstvo odpírati representantům státní moci a Karlovy university, která byla státní mocí k tomu pověřena, aby mohli převzíti insignie Karlovy university do svého držení, nebyl projev českého studentstva proti této opovážlivosti činem, který bychom mohli odmítati jen proto, že se z něho vyvinuly - přimísením se jiných elementů násilnosti, kterých neschvalujeme. Naopak, vidíme rádi, že přestává v naší mládeži lehkomyslné přehlížení práv státního národa a úkolů, které jí samostatnost ukládá, že dosavadní chabost a nesmyslný nezájem mládeže o věci veřejné mizí a že se mládež vrací k ideálům, které starší generaci vedly k tomu, aby byla hotova obětovati všechno, abychom ve svém národním státě mohli státní mocí disponovati pro další, kulturní, sociální a hospodářský rozvoj a pokrok našeho národa.

Odmítáme důrazně další pokračování demonstrací německých profesorů, které vidíme dnes znovu v jejich usnesení resignovati na své akademické úřady proto, aby prý zdůraznili domnělou křivdu, která byla prý na německé universitě spáchána. Německá universita nebyla a není universitou Karlovou, pánové z německé university nabyli insignií a různých jejích práv a domnělých nároků na mínění, že jejich universita je pokračovatelkou Karlovy university, jenom v době naší národní nesvobody. Jestliže se revoluční Národní shromáždění usneslo na zákonu Marešovu, ale jestliže je prováděn prostřednictvím orgánů výkonné moci, ministerstva školství anebo celé vlády teprve po 15 letech, nemá pan dr Luschka, dr Hodina, dr Petersilka a inž. Kallina, representanti vládních i oposičních lavic této sněmovny se strany německé, práva naříkati a vytýkati, že zákon neměl být i ještě dále prováděn, že tím byla spáchána křivda na Němcích, a to v době politicky nejméně k tomu vhodné. Dura lex sed lex, je stará zásada, platná v každém řádném státě, i tvrdý zákon je zákon a na jeho provedení není nikdy pozdě!

Odmítáme nesprávné, falešné a povolanými činiteli vyvrácené domněnky o tom, že německé universitě patří něco z Karolina nebo z těchto insignií. Karlova universita byla jenom jedna, Karlem IV založená, podle zakládací listiny "pro věrné obyvatele tohoto království, aby nemusili ovoce vědy okoušeti z cizích stolů a žebrati o ně jinde". Věrnými obyvateli tohoto království, nositeli suverenity tohoto státu, českého státu, v němž on i další čeští králové panovali, byl od nepaměti národ český, resp. československý. A vrátila-li se po revoluci 28. října 1918 národní svoboda, neodvislost a vláda českého národa do jeho vlastních rukou, jeho lidu, bylo samozřejmou povinností nás, kteří jsme jej tenkrát v revolučním Národním shromáždění představovali, odčiniti také křivdu, která se stala na universitě Karlově tím, že byla přeměněna habsburským násilím a protireformačním úsilím na jakousi universitu Karlo-Ferdinandovu, že byla dočasně zašantročena do vedení a správy německé, bylo naší povinností učiniti všechno, aby toto násilí zaniklo! (Tak jest!)

Děkujeme vřele s tohoto místa všem, kdož se po zákonu přičinili o to, aby zbytek poroby, který znamenala německá disposice insigniemi Karlovy university a budovou Karolina, byl odčiněn. Děkujeme za to činitelům vládním i ušlechtilým profesorům, hlavně rektorům Karlovy university, bývalým i nynějším a všem ostatním, kteří stáli věrně na straně práva, děkujeme i studentstvu demonstrovavšímu za právo a zákon, a neodpovědnému za to, co dělaly elementy ulice. Ostatně nedošlo snad k tak strašnému násilí, aby to dávalo podnět pánům s německé strany tady a ovšem i v německém zahraničí k vytloukání kapitálu proti našemu národu a státu, ačkoliv třeba si nepřejeme, aby zbytečné demonstrace takové podněty vůbec dávaly. Nemusíme si z dokumentů protičeské nenávisti, která v Berlíně, Mnichově a Vídni byla a bude vždycky, ať děláme, co děláme, nemusíme si z nich dělat tolik starostí jako část našeho tisku a také někteří representanti našeho kulturního světa a zvláště literatury a veřejného mínění vůbec.

Snad nám tyto projevy nenávisti dávají podnět, abychom si uvědomili, jakými "příznivci" jsme obklopeni. Každá věc má své dva konce, i tato. Jsme rádi, že věc byla skoncována a vyprošujeme si jen jedno od své vlády v budoucnosti: aby nedopouštěla, aby odkladem vykonání zákona nastávaly takové trapné situace jako nastala, aby nemusilo docházet až k projevům na ulicích, aby pak policejní výkonná moc státní musela zasahovati způsobem leckdy zbytečně brutálním. Znám případ, kde záložní nadporučík letectva, který šel prostě s sebou, když se zpívaly národní hymny na oslavu toho, že věc byla dobře skončena, byl vyzván k "rozchodu", a poněvadž se nemohl "rozejíti", byl pendrekem sbit od strážníka č. 365. Viděli jsme po převratu horší demonstrace, které znamenaly in effigie zničení života a právní bezpečnosti ne jenom jedné osoby, nýbrž celého stavu, celé vrstvy společenské, víte, jak se demonstrovalo se šibeničkami atd. a nebyla tehdy taková energická opatření jako nyní. Nechci říci, že schvalujeme, aby policejní moc musila někdy ustupovat, jsme pro právní řád, a každý, kdo je proti němu, ať nese následky svého prohřešení, ale zásada: "qui bene distinguit, bene docet" platí také pro výkonnou moc státní, policii, četnictvo atd.

Stejně odmítáme německé kritisování nařízení vicepresidenta krajského soudu v Chebu. Pánové, kteří žijete v menšinách - v tak zv. menšinách, neboť nemá býti menšin státního národa ve státě, který se jmenuje Československá republika a který jsme si vybojovali hlavně pro sebe, pro plné žití svého národa, neměli by vlastně v tomto státě po 16 letech býti upozorňováni lidé, že je povinností jejich mluvit v úředním výkonu jazykem československým, jak základní listina ústavní nařizuje. Víme, jak tam vypadá znalost státního jazyka u nečeských representantů státní moci v tomto poněmčeném území, které bohužel - udržujeme sami ve falešném obrazu "německého" území tím, že jsme dovolili i oficielní mrzačení původních slovanských a českých názvů, aby na př. místo Oračova byly Woratschen, místo Žaboklik "Schaboglück" atd. To všechno v žádném jiném státě, ani velkém jako je Italie, ani v menších, jako je Rumunsko a Jugoslavie, není vidět. A jsou tam německé a jiné menšiny daleko loyálnější ke státu. A jenom my máme pořád stížnosti na nás u Společnosti národů, zatím co ti tam mají pokoj. Při zájezdě do Jugoslavie před několika roky a do Rumunska měli jsme možnost podívati se po těch věcech a srovnat, jak tam v krajích ryze německých bývalého Sedmihradska nebo Banátu neuvidíte jediného německého nápisu, stejně jako v krajích ryze maďarských, ani slova, které by prozrazovalo, že v tomto kraji je skutečně velká menšina německá či maďarská. U nás máme všude, kde je 20% Němců, zachovány i pitomé zkomoleniny takových Trnovan, Měcholup atd. Všecky tyto věci jsou u nás daleko spravedlivěji upraveny pro menšiny než jinde, ale ne předmětem pochvaly, nýbrž naopak zlé kritiky.

Přál bych si říci na konec jenom několik slov o tom, že máme mravní důvody žádati energické hájení našeho práva, vzpomeneme-li si na to, co nám chystali Němci v dobách, kdy jsme zápasili o tento stát. Nebudu o tom dlouho mluviti, vy mnozí, kteří jste ještě representanty bývalého rakouského parlamentu víte, co nám chystali ve "Svatodušním programu" 1917, všecky německé parlamentní strany rakouské pro případ něm.-rakouskouherského vítězství: nejen zrušení všeho českého vysokého a středního školství, ale i poněmčení středních a nejvyšších tříd našeho školství obecného. Jak jsme na to odpověděli po válce my, co jsme Němcům vzali? U nás na Ostravsku pro 23.000 Němců, z nichž největší část tvoří lidé židovského náboženství, máme 3 německé střední školy, 2 gymnasia a reálku, zrovna tolik jako pro 280.000 českého obyvatelstva na Ostravsku. 17.000 Němců na Těšínsku má státní gymnasium v Bohumíně, asi 200.000 českého obyvatelstva má 2, v Těšíně a také v Bohumíně. A víte, jak vypadá zaopatření kulturních potřeb našich českých dětí v takových místech, ve kterých žije velmi veliká česká menšina, jako je Chomutov, Stříbro, Cheb atd., atd., na Moravě Šternberk atd.? Na celé čáře i při těžkých financích státních vyhovujeme potřebám německým i na úkor svých vlastních potřeb. Víte, jak to vypadá při kulturních potřebách divadelních. Budeme o tom jednati co nejdříve při t. zv. divadelním zákonu. Co dali Němci na potřeby českého divadelnictví na Ostravsku před válkou, kde nám podle privilegovaného řádu vládli? Ani krejcar! A dnes tam dává česká městská správa německému divadlu statisíce, stejně jako v Brně, Olomouci. A pořád nejsme dosti hodni, pořád si na nás stěžují. A my to trpíme a neděláme nic, abychom si získali u Němců respekt energickými činy, které jsou pro ně jedině důvodem k tomu, aby někoho pokládali za rovnocenného. Každá slabost, každé ustupování znamená důvod k provokaci i ve vnitřní, i ve vnější politice. Slabý zasluhuje, aby s ním nebylo zacházeno jako s rovnocenným. Silný nemusí zdůrazňovati, že je silným, ale musí míti zjevné sebevědomí a sílu pro případ, že by jeho právo bylo napadeno.

Chtěl bych říci ještě jedno. Hospodářská situace a její daňový efekt, jak je propočítán v tomto rozpočtu, je žalostná. Vím, jak právě ona zamezuje splnění podstatných nároků českého obyvatelstva, zvláště pracujícího lidu nejen ve vnitřním našem území státním, nýbrž hlavně tam, kde jsme nositeli státní a národní myšlenky, v našem pohraničí, v krajích z valné části zněmčených. Víme, že nemůžeme dělati nyní politiku, kterou dělají jiné státy pomocí velkých mimořádných fondů na podporu rolníků a živnostníků, které si v těchto jinonárodních územích osadily, aby tam rozmnožili počet oddaných občanů vlastního státního národa.

Vím, že na tyto věci není nyní peněz, ba ani na primitivní opatření školních potřeb našich dětí českých a slovenských, nejen v území poněmčeném, nýbrž i v ryze českých krajích, na př. na Valašsku a Těšínsku. Vím, že i nejmenší menšině polské se dává stokráte a tisíckráte více, než se dostává menšině české v Polsku proto, abychom dokázali svoje slovanství. Víme, jak nám za to platí representanti polští i oficielní, venku i zde. Víme, že pánové zahraniční politiky polské dělají schválnosti naší mírumilovné zahraniční politice proto, že ji representuje dr Beneš, že se snad dosud nepřišel poklonit "u vrbiček". Víme, jak nás provokuje zahraniční polská politika činy placeného svého úředníka pana Malhomma, ač není pro nás ani řádným konsulem polským proto, poněvadž jsme dosud nečetli, že má u nás nějaké "exequatur". Tento cizinec hromadí denně nové provokace a my je musíme snášeti, aby se neřeklo, že jsme dali podnět k tomu, že se poměr přiostřuje. To je symptomatické. V době, kdy nemůžeme zříditi pořádné české školy pro našemu státu a národu oddané lidi v takové Koňské, Karpentné nebo kdekoliv jinde na Těšínsku, postátňujeme podle rozpočtu polské gymnasium v téměř ryze české Orlové. Nemáme leckde pořádné obecné české školy, ale menšině německé, maďarské a polské dáváme vše, abychom se zavděčili. A na vlastní národ při tom zapomínáme i v tomto rozpočtu, který je předmětem našeho jednání. Nemáme dostatek příjmů a nemůžeme si uhraditi různé kulturní a sociální potřeby. Předpokladem našeho lepšího národního sebevědomí a respektu pro nás doma i v cizině je navrácení se našeho národa k ideálům, které nás učinily svobodnými, k ideálům let válečných a 28. října. V tomto smyslu snažíme se překonati strašlivou stranickou roztříštěnost, která nás hubí, která stále staví zájmy církví a církviček nad veliký a společný zájem národní. V tomto smyslu snažíme se naši demokracii učiniti přijatelnější a hybnější, schopnější obstarati rychle a dobře nejenom národní a kulturní, ale i hospodářské potřeby naše s větší expeditivností. Ideálem našim je tu přirozená trojčlenka politického stranictví anebo politického seskupení, která nám tane na mysli podle vzoru první demokracie světa, demokracie anglické. Individualistický pokrokový element uprostřed, napravo od něho konservativně-katolický tábor, založený na kat. světovém názoru náboženském, nalevo od nich tábor kolektivistický, založený více nebo méně na naukách Marxových a těch, kteří ho následovali.


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP