Pátek 1. prosince 1933

Pokud se týče civilních linií, nechť se nezapomíná, jako všude, že všechno, co je civilní, je zároveň reservou pro obranu státu, že máme-li piloty a letadla, máme zároveň také, řekl bych, na náklad civilní s využitím pro běžnou civilní potřebu velkou část našich obranných prostředků. Vždyť na př. celé vojenské letectví německé, jest dnes založeno jen na civilní dopravě, kde jejich Junkersy jsou okamžitě použitelné jako letadla bombardovací nejdokonalejšího typu a jejich Heinkely jsou stihačky, které se rovnají nejlepším stihačkám světovým, a jsou to při tom letadla dopravní. V souvislosti s tím jsou zařízeny base, které jsou potřebné na jednotlivých etapách. To všechno jsou věci svrchovaně důležité. Zvláště připomínám, že máme možnost spojiti republiku Československou letecky přes území Malé dohody se státy Malé dohody. Vždyť my jsme dosud létali do Malé dohody přes Maďarsko a Rakousko, ačkoliv máme možnost abychom létali přes vlastní území, přes Užhorod na Bukurešť. Zkoušeli jsme to asi 14 dní, věc dobře jde, jen záleží na tom, aby byla náležitě vybudována.

Pokud se týká protiletecké obrany, nesmí zůstati záležitostí ochotnickou, kde jednotlivé korporace buď to dělají neb nedělají a kde každý se stará v mezích své působnosti o svůj malý úsek. To jsou věci tak důležité, že musí býti organisovány ministerstvem Nár. obrany jednotně a autoritativně, s dostatečnými prostředky a za součinnosti všech civilních orgánů, které přicházejí v úvahu. Jest zbytečno plašit lidi voláním, kupte si plynové masky, když konkrétně jich není potřebí, nevydrží a nejsou dokonalé. Ale hasičské sbory by jimi měly býti vyzbrojeny a vycvičeny protože jim připadne úkol, aby v konkretním případě obyvatelstvo hájily a jemu pomáhaly. Všechen humbug a kšeftařství musí zde býti odstraněno a věc musí býti vedena autoritativně správou státní. To se připravuje a doufám, že bude urychleně provedeno.

Je nutno vybaviti dokonaleji vojenský ústav letecký. Nevidím co je na něm vojenského, jestliže ve Francii a Anglii tyto ústavy nemusí býti vojenskými, může tento ústav i u nás býti civilní a věcí, které vojáci speciálně potřebují, mohou si vyříditi ve zvláštním oddělení a tím odpadne celá řada nesnází a řeknu přímo pošetilostí. Tak na př. uvedl jsem v rozpočtovém výboru situaci jak vznikla mezi ministerstvem veř. prací a ministerstvem nár. obrany. Ministerstvo nár. obrany má zařízení pro měření rychlosti vojenských letadel u Kbel, jsou to dva cementové domečky, v každém je šikovatel, který má zvláštní fotoaparát a zařízení na přesné měření, ale poněvadž ministerstvo nár. obrany, kterému je ústav podřízen, půjčí toto zařízení civilistům jen za velké poplatky, o kterých oni prohlašují, že je nemohou platiti, měří ministerstvu veř. prací tím, že se o zeď domečku, v němž je šikovatel, opře úředník ministerstva veř. prací, drží v ruce stopky, čeká, až to frkne okolo, pak zmačkne. Jestli se při tom zmýlí o 2 až 3 km, nevadí, ale kompetence je zachráněna.

Dále bych prosil, aby se nezapomínalo na letecký personál. Nakonec všechny věci dějí se lidmi a pro lidi a sebedokonalejší letadlo nemůže nic znamenat, nejsou-li ti, kteří jsou jeho posádkou, také ve svých lidských potřebách dokonale chráněni a zajištěni. Zde mají vojenští letci stejně jako civilní řadu požadavků, které jsou panu ministru nár. obrany známy.

Nesmíme zapomínati, že tito lidé za nějakých 15 let jsou se svými nervy hotovi a že potom, ačkoliv se jim jinak počítá jeden rok za dvě léta do pense, nejsou-li do pense zralí, strčí se k nějaké vedlejší práci a tak ztratí všechny důsledky toho, že byli vojenskými piloty, a mají pak stejné příjmy jako ti, kteří neriskovali mnohonásobně svůj život a kteří neprodělávali to, co musím nazvati již poloviční válkou. Ostatní vojáci normálně v míru neriskují své životy, ale u letců je to jinak. Oni musejí ve svém povolání a ve svém cviku dělat všechno to, co je součástí vojny, oni musejí nésti už část toho risika válečného. Prosím, to je jistě druh permanentní války, a i když jsme jistě všichni pro všecka opatření, která jsou schopna potlačiti přílišné risiko, nemůžeme říci, že můžeme toto risiko v každém případě odstraniti úplně. Máme zde stále ještě 16, 18 až 20 mladých lidí, kteří se ročně zabíjí. To je ohromná cifra, to je tragická cifra. Je pravda a tvrdí se, že tu a tam je to z přebytku jisté, řekl bych, mladické nerozvážnosti nebo odvahy, ale, vážení pánové, je těžko lidem, kteří mají nasazovati svůj život a musí ho nasazovati v každém cviku, vytýkati odvahu. Je ji možno krotiti, omezovati, vychovávati, ale není to možno bez ní. Já sám mohu říci, že jsem se v konkretním případě skutečně až podivil, když bratr dvou letců již zahynuvších se namáhal ze všech sil, aby dostal letadlo a mohl s ním zase on létati a pokračovat v tom, v čem jeho dva bratři před tím zahynuli. To je jistě druh zvláštní odvahy a stát jí musí využít a nikoliv ji ničit. Ale na druhé straně mají zase ti lidé právo, aby jejich oprávněné zájmy byly takovým způsobem zajištěny a hájeny, jak oni ve svém memorandu ministerstvu národní obrany již to uvedli.

Rovněž prosím, aby se nezapomínalo, že naše letecké továrny mají také jednu složku, která je svrchovaně důležitá pro obranu státu, a to je jejich kvalifikované dělnictvo a úřednictvo. Pánové, letadla se nebudou nikdy dělati na běžícím pásu, to nebude věc, kterou je možno rozděliti jako výrobu granátů do malých fabrik a tam ji nechati vyráběti. K tomu musí býti školené dělnictvo, které prodělalo vlastní výstavbu našich továren, jak v Aero, Letově Avii a kdekoliv jinde, od počátku tam nasazovalo všecko, a které má také právo žádati, aby se s ním nezacházelo jako s něčím, co nemá žádnou hodnotu a význam.

V souvislosti s tím jsou také otázky celé dislokace našich vojenských továren. My je máme všechny pěkně pohromadě, aby nedalo práci je najíti. Bude potřeba uvažovat také o tom, jakým způsobem zajistiti bezpečnost personálu i leteckých továren a jejich rozložení, když se o takových věcech vůbec má mluviti.

Dále bych chtěl říci, že ministerstvo nár. obrany stejně jako ministerstvo veř. prací má povinnost podporovati sportovní létání. To je, prosím, nejlacinější způsob, jak si udržeti pomocná letadla a létání, poněvadž zde stát nedává celkem nic, nebo jen nepatrně a má k disposici lidi a letadla. Plachtění, které dnes všecky státy, počínajíc Ruskem a konče Amerikou podporují, znamená, že se vytváří kádr lidí, kteří dovedou létati dříve než přijdou na vojnu a z nichž za 1/10 doby můžete udělati letce na letadlech motorových. Když počítám náklad na jednoho letce dnes asi na 30.000 Kč, můžeme říci, že plachetní letec ušetří státu 27.000 Kč. To jsou věci, které znamenají výchovu, které bude potřebí, ty reservy kterých by stát sám ze svých prostředků opatřiti nemohl. Je to zároveň kus budoucnosti, kus sportu, neboť přijde doba, kdy tato malá letadla s obyčejným motorem z motocyklu budou tak běžnou věcí, jako je dnes motocykl. To jsou tedy rovněž důležité věci a nesmí se na ně zapomínati. Ministerstvo nár. obrany může a musí vyřaditi řadu letadel, která snad jsou ještě k použití, ale nehodí se dobře k tomu, aby v nich vojáci riskovali, řekněme při akrobacii, ale pro nějaké létání sportovců nad letištěm se to hodí, poněvadž se s tím nemůže nic státi; zde není risika, ale pro vojenské účely se nehodí a bude lépe, když se to tam nenechá hníti a dá to těm, kteří toho mohou použíti. V Olomouci leží už 10 let 500 leteckých plášťů. Utvrdly na kůru a nemá to pro obranu státu naprosto žádnou hodnotu. Kdyby se to dalo mechanikům, kteří musí mrznouti při opravách, mělo by to pro ně aspoň smysl a pro letce by bylo potřebí poříditi kompletní moderní kombinesy.

V souvislosti s tím chtěl bych se ještě zmíniti o letecké sbírce, která ukázala skutečné a velké pochopení v širokých vrstvách národa pro účel obrany státu. Toto pochopení však není rovnoměrně rozloženo. Každý z vás zná příklady, kdy v domech bylo poskytnuto lidmi a korporacemi, kteří a které by měly a mohly - a mají velký zájem na tom - něco věnovati na tuto sbírku, méně, než bylo lze očekávati, kdy panstvo dá méně než jejich služka. To také odpovídá skutečnosti, že se u nás na př. k výkonu služby letecké nehlásí skoro nikdo z t. zv. vedoucích rodů, takže tuto službu obstarávají u nás příslušníci třídy dělnické, drobného rolnictva a živnostnictva. Až budeme dělati bilanci této sbírky, nezapomeneme se podívati na jednotlivé její složky a konstatovati, kdo v tomto státě vykonal svoji povinnost pro obranu státu i svou vlastní, a kdo nikoli.

Vážení! Tím vlastně bych končil těch několik slov, která jsem chtěl říci o letectví. Podrobnosti ponechávám si do výboru branného, ale chtěl bych znovu připomenouti, co o leteckých otázkách řekla jistě kompetentní osobnost, bývalý anglický min. předseda Baldwin: "Máme letectvo se všemi jeho možnostmi; na rozluštění toho, co s ním uděláme, závisí osud celého lidstva," - a tím končím. (Potlesk.)

Místopředseda Zierhut (zvoní): Slovo dále má p. posl. Vančo.

Posl. Vančo: Slávna snemovňa! Už niekoľko rokov žijeme v celosvetovom hospodárskom rozvrate. A preto naša štátna správa bola postavená pred veľmi ťažký úkol, zaistiť rovnováhu rozpočtu na budúci rok. Keď uvážime, ako dnes pomery vo štáte ubierajú to, čo štátu k životu je potrebné na príjmoch, na druhej strane ako vzrastajú výdavky štátu, musíme uznať, že udržať štátne hospodárstvo je dnes priamo umením. Za dôb lepšieho blahobytu nebolo ťažké sostaviť štátny rozpočet, keď už samé okolnosti predurčovaly jeho aktívum. Ale dnes vidíme práve na tomto rozpočte, ako sú na ňom stopy dnešnej ťažkej doby.

Slovenská verejnosť nikdy snáď ešte neočakávala rozpočet štátny s takým veľkým záujmom, ako práve tento, a keď ho dnes prijíma, prijíma ho s vďakou k tým, ktorým štátne hospodárstvo do rúk sverila, lebo vidí, že s verejným majetkom hospodárili tak, ako toho dnešná ťažká doba žiada, ako to predpisuje, totiž nevydať viacej než sa prijíma. Nesmieme žiť nad pomery. Keď sme chalupníci, nežijme ako baróni.

Pri rozpočtovej debate v rozpočtovom výbore niektorí naši poprední činitelia upozorňovali, že snáď je to posledný rozpočet deflačný. To podľa mojej skromnej mienky nie je správné. Kto chce zostať na doterajšej deflačnej čiare, musí sa starať, aby náš rozpočet išel ešte hodne a hodne dolu. Keď sa podívame, aké ovzdušie vytvorila terajšia svetová politika, musíme uznať, že toto ovzdušie nie je prijateľné pre tých, ktorí to so svetom doopravdy mierove smýšľajú.

Keď žiadame na jednej strane, aby bol rozpočet snížený, upozorňujeme, že sa to nesmie stať za žiadnych okolností na úkor našej brannej schopnosti a obrany nášho štátu a slobody. (Výborně! - Potlesk.)

Kamkoľvek sa dnes po svete podívame, všade vidíme, ako sa iní pripravujú nie na zábavu, ale na niečo horšie, čo nás môže očakávať. Vidíme, ako každý národ pripravuje svoju mládež v predvojenskej výchove. V Rusku je škola úplne v rukách armády. Tam môžu postaviť v najkratšom čase prápory z posluchačov vyšších škôl a učelišť. V Maďarsku už od útleho veku vštepujú mládeži presvedčenie, že im bolo ukrivdené, že im bolo vzaté, čo tisíc rokov mali, ale keby im vštepovali len to, súhlasili by sme, ale oni vštepujú svojej mládeži i tú najhoršiu a najhnusnejšiu nenávisť ku všetkému, čo je československé. Minulý týždeň som čítal v anglických novinách i to, že církevné ustanovizne v Anglii majú svoje sbory, ktoré vychovávajú mládež v predvojenskej výchove. Vodia ich do terénu cvičiť, učia ich poznávať terén a mapy, len u nás, bohužial, na túto vážnu složku začíname pomalu zapomínať.

Nebudem hovoriť o tom, čo sa robí v Nemecku, v Italii, lebo tieto dva štáty svoje národy úplne prevrátily a úplne ich podrobily vyšším záujmom štátnym a národným. Keď to všetko vidíme, prichádza nám na um jedno, totiž či my ochránime si našu slobodu len mierovými smluvami alebo snáď medzinárodnymi konferenciami? A tu musí každý otvorene povedať, že nie. My svoju slobodu si uhájime len vtedy, keď budeme náležite pripravení, keď nepriateľ bude vedeť, že každý jeho útok dôrazne a so všetkou silou odrazíme. (Výborně! - Potlesk.) Kto myslí, že bude rešpektovaný, keď nebude pripravený, veľmi škarede sa mýli. Rešpektovaný bude len ten, o ktorom bude nepriateľ vedeť, že nielen že má dobre vyzbrojenú armádu, ale že má aj uvedomelé občianstvo, odhodlané ku všetkým obetiam za svoju slobodu a samostatnosť. (Výborně!)

Už niekoľko rokov sa o tom hovorí, ako máme pripraviť obranu nášho štátu, ale zostávame dosiaľ, bohužial, vždy len pri tých hovoroch. Podívajme sa, ako sme dnes pripravení: Na jednej strane snižujeme prezenčnú službu, na druhej strane nepovolávame k výcviku našich záložníkov, neumožníme manévry aspoň v divizii, čo iste bude pre nás mať veľmi neblahé následky, jestli sa nepostaráme o nápravu tohoto zla a čím skorej ho neodstraníme.

Každému je veľmi dobre známé, že voják mimo výzbroje a výcviku potrebuje i mravných hôdnot. Tieto mravné hodnoty nepotrebujú finančných obetí. K výchove vojaka môže veľmi blahodárne prispeť naša rodina, naša škola a naše občianstvo, keď z neho vychová skutočne náležitého obrancu svojej slobody. Ale ako správne včera poznamenal kol. Machník, že komu sme sverili dneska výchovu našej mládeže? Podívajte sa do našich škôl a uvidíte, že v mnohých nie je tomu tak, ako si dnešná doba žiada, že v mnohých školách nežije duch národný a uvedomelý a že tí práve, ktorí majú vychovávať našu mládež, majú taký záujem o náš národ a štát ako o minuloročný sneh. Sám som svedkom a viem mnoho takých prípadov, že učiteľ a učiteľka pobiera zo štátnej pokladnice plat, ale nepostará sa ani o jednu len prednášku kultúrnu, sociálnu alebo hospodársku. Tí sú len na to, aby od štátu pobierali, ale nie na to, aby sa o štát starali.

Keď nechceme, aby nás válka prekvapila, musíme byť na ňu pripravení! Prípravu k tejto válke nemá prevádzať len ministerstvo nár. obrany, ale majú jemu k tomu napomáhať aj iné ministerstvá, medzi nimi hlavne však ministerstvo verejných prác a ministerstvo železníc. Kto z nás prežil boľševickú inváziu r. 1919 na východnom Slovensku, vie veľmi dobre, čo umožnilo maďarským tlupám rýchly postup a čo znemožnilo našu náležitú obranu. Všetci veľmi dobre vieme, že naše železnice boly vždy stavané smerom k juhu, do centra uhorského, do Budapešti, a preto dneska tieto železnice neodpovedajú požiadavkom nášho štátu a je treba, aby znova boly prestavované, alebo aspoň spojky robené, ktoré by zodpovedaly ťažkej dobe, ktorá niekedy bude od nás žiadať náležitej prípravy. (Potlesk.) Jednou takou spojkou, keď sa dnes jedná o rozpočte ministerstva nár. obrany, musím vzpomenúť, a to dráhu Margecany-Prešov-Vranov-Užhorod (Potlesk.), bez ktorej nie je možné brániť naše východné Slovensko a nie je možná akákoľvek obrana východnej časti republiky. Zemedelstvo, lesníctvo nedostatok tejto dráhy už veľmi pociťuje, ale pocíti ho i naša vojenská správa, keď sa nepostará, aby táto závada bola čím skorej odstranená.

Na ministerstvo nár. obrany mal by som ešte jednu snažnú prosbu, aby totiž lepšie dávalo pozor pri rôznych dodávkach, komu tieto dodávky dáva, či ich nedáva práve nepriateľom nášho štátu. V poslednej dobe dostal som dopis z Košíc, v ktorom mi píšu, že vojenská dodávka sena bola daná družstvu stredoslovenských gazdov, družstvu, ktoré pozostáva z pána Teicha a jeho rodiny z Ružomberku. Tento pán Teich dostal túto dodávku a mal do 1. novembra zaistiť 115 vagonov sena. Do dneška tých 115 vagonov sena nemá, ale podal si žiadosť na vojenskú správu, aby to mohol urobiť do 1. januára. Vojenská správa mu to povolila a urobila to aj proti predpisom, ktoré priamo diktujú, aby kvantum, ktoré bolo stanovené, bolo náležite uskladnené. Zapomnela vojenská správa aj na to, že týmto spôsobom pánu Teichovi pomohla získať takmer 17.000 Kč na úrokoch, ktoré peniaze nemusel vydať, pretože nemusí mať seno uskladnené. Ja bych prosil, aby ministerstvo nár. obrany a činitelia našej vojenskej správy starali sa v prvom rade o to, aby dodávky boly dávané ľuďom našim, to je ľuďom, ktorí ťažkosť doby budú snášať na svojich bedrách, a nie ľuďom, ktorí z tohoto štátu len chcú týť. Pán Teich i dnes obracia sa na ministerstvo nár. obrany, ktoré mu povolilo nákup sena v Maďarsku. Hovorí, že u nás na východnom Slovensku nie je sena dosť, a keď je, tak je nekvalitné. Ja tuná prehlašujem, že my máme sena nielen dosť, ale aj mnoho a nevieme si s ním rady, ale pán Teich, ktorý dostával od ministerstva nár. obrany 44 Kč za 1 q sena, platí našemu sedliakovi necelých 20 Kč. Za túto cenu náš sedliak predávať seno nemôže panu Teichovi, aby on na ňom tyl a bohatnul. My protestujeme proti tomu, aby bolo povolené pánu Teichovi i len lisovanie sena na maďarských hraniciach, o ktorom pochybujeme, že je pôvodu československého.

Ministerstvo nár. obrany, keď chce, aby bola obrana nášho štátu náležite pripravená, musí sa starať tiež čiastočne o spokojnosť nášho občianstva, v prvom rade o spokojnosť sedliakovu, ktorý bude pozdejšie pomahať tejto armáde chlebovými dodávkami viesť tú nešťastnú válku. My vieme veľmi dobre, že roľník je prvým a robotník je druhým stĺpom tohoto štátu, ale podívajme sa, či títo dva bratia sú s dnešným stavom spokojní? Roľník narieka už niekoľko rokov, že nemôže na svojom hospodárstve vyžiť, že chleba síce svojej rodinke opatrí, ale odevu a potrebného groša nie. Robotník, z ktorého ruky prídu výrobky priemyselné a živnostenské, pomalu stratí akýkoľvek príjem, vidí, ako pred jeho očima zavierajú sa továrne a ako sa ničia živnosti, a nemôže byť preto spokojný práve tak, ako ten sedliak. (Předsednictví převzal místopředseda Roudnický.) Preto veľmi sa divíme a diví sa náš ľud na vonkove, že práve dnes, kedy je taká ťažká doba, tito dvaja a hlavne ich vodcovia nadávajú si jedni do nenažraných agrárnikov, druhí zasa obrátene do vyžeračov republiky alebo lenochov. Títo dvaja by si mali podať ruky a spoločne si v terajšej ťažkej dobe pomahať. Ako som spomenul, že robotníkovi prejde každý predmet v továrne vyrobený cez jeho mozolné ruky, tak i roľník od svitu do mraku musí každý rok pôdu obhospodárovať a kropiť svojím potom, a ani nevie, zda dostane úrodu, akú potrebuje. A dnes roľník narieka pod ohromným bremenom dlžôb. Narieka, že jeho majetok v dôsledku našej deflačnej politiky sa znehodnotil na polovicu, ale nikto sa nepostaral, aby sa i dlžoba zmenšila na polovicu, aby sa dane zmenšily na polovicu alebo aby sociálne bremená išly súčasne stejne dolu. Chceme-li, aby bola spokojnosť v našom štáte, aby sme všetci ako jeden boli pripravení, treba pomahať tomu zemedelcovi, treba pomahať i tomu robotníkovi. Zemedelcovi pomôžme tým, že ho odbremeníme, aspoň toho, komu sa ešte pomôcť dá.

Naša Národná banka, ktorá má možnosť vydávať štátovky, keť má na nich 30% krytie, dnes má temer 40% krytie, prečo tedy nerozmnoží svoje platidlá a neroztočí stroje továrieň, aby i delník i sedliak si skutočne raz náležite oddechol? To nedelá, a samozrejme sa rozumie, že následkom tejto politiky nastáva u nás istá nervozita, ľud je nespokojný, a to nemá dobrý vliv ani na našu armádu.

Sme bohužial svedkami niečoho ešte trapnejšieho. Slávna snemovňa mi dovolí, abych tuná menom Slovákov a hlavne Slovákov, ktorí sa súčastnili boja za hranicami, boja vo Francii, urobil prehlásenie, že je nám veľmi ľúto, že sa našlo v britskom parlamente 200 poslancov, ktorí žiadali od svojej vlády, aby podala návrh, aby maďarské kraje boly Maďarsku navrátené. Ľúto je nám toho hlavne preto, že títo pánovia zabudli na dobu, kde sme spoločne chránili civilizáciu sveta, kde sme spoločne chránili ich Londýn a spoločne si vydobývali i našu samo statnosť, našu slobodu. My týmto pánom odkazujeme: Nedajte sa klamať nabubrelou, nespokojnou maďarskou propagandou! Príďte sem a presvedčte sa, že okrem pár nafúkaných gentrykov v Čsl. republike nikto nič nechce robiť s Maďary. Pamätujte si i na jedno, že tak ako sme sa spolu s vámi postavili na ochranu civilizácie, na ochranu Londýna, postavíme sa na ochranu nášho štátu, i najmenšej čiastky našej republiky. (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Uděluji slovo dalšímu přihlášenému řečníku, jímž jest p. posl. Baumgartl.

Posl. Baumgartl (německy): Slavná sněmovno! Pan ministr vnitra mluvil v rozpočtovém výboru o beznadějných poměrech v obcích a okresech. Podle jeho vývodů činí dluhy samosprávných svazků koncem r. 1933 kolem 11 miliard Kč. Tato částka jest zajisté obrazem celé finanční bídy samosprávných sborů, kterou dnes tak těžce trpí obce a okresy. Při tom bych však tak rád zdůraznil, že pan ministr zvlášť uvedl, že těmito neudržitelnými, beznadějnými poměry samosprávy není vinna špatná správa, nýbrž že jsou to následky tak dlouho trvající hospodářské krise. Tak jako krise nepříznivě působí na státní finance, rovněž tak tomu jest u nižších samosprávných svazků a dokonce ještě vyšší měrou. Mnoho obcí a okresů zvláště v německých průmyslových krajích jest úplně finančně zničeno a nemohou vůbec ani částečně plniti úkoly vlastního a přeneseného oboru působnosti, nemohou již plniti své smluvní a zákonné platební povinnosti, a tak změna tohoto stavu bude nezbytně nutná, jak to také za nutné prohlásil sám pan ministr vnitra. Jaká jest dnes finanční situace samosprávných svazků, nejlépe vysvítá z číselného materiálu, který uvedu a který se týká výhradně pouze Čech. Dluhy samosprávy dosáhly již výše 6.274,232.000 Kč. Úroky a splátky činí ročně 586,517.000 Kč. Neuhrazený schodek samosprávy činil r. 1933 389,414.289 Kč. Fond zřízený u zemského úřadu uznal neuhrazený schodek 246,144.414 Kč. Příděl z tohoto fondu samosprávným sborům na běžnou potřebu činil 74,446.179 Kč a k částečné úhradě úrokové služby byl vyplacen příspěvek 29,557.676 Kč. Z těchto málo čísel vidíme, že tento fond jest naprosto nedostatečně dotován, poněvadž příděl z něho samosprávným svazkům činí jen čtvrtinu částek jimi požadovaných.

Abych vám ukázal, jak to dnes vypadá v jednotlivých průmyslových obcích, uvedu z mnoha příkladů jen jediný, Rotavu. Potřeba v rozpočtu obce Rotavy v okresu kraslickém činila r. 1934 celkem 1,217.876 Kč. Celková úhrada rozpočtu činí 518.456 Kč. Zůstává tedy neuhrazený schodek 699.456 Kč. Jak se projevuje krise v jednotlivých průmyslových obcích, vysvítá nejlépe z daňových předpisů na jednotlivá léta. Ještě r. 1930 činil daňový předpis nebo daňová základna v této obci 187.563 Kč, r. 1931 klesla na 49.710 a r. 1934 činí již jen 13.583 Kč. Vyjádřeno v procentech činí tedy pokles daňové základny od r. 1930 do r. 1934 93 %. Podobně jest tomu také v jiných průmyslových obcích a zde zvláště uvádím, že daňový předpis v obci Schindlwald v okrese nejdském činil r. 1929 ještě 51.200 Kč, r. 1934 však již jen 4.400 Kč, to jest tedy opět pokles o 91 %. Musíme zde předložiti otázku, zda finanční nouze průmyslových obcí, zvláště v německých krajích, jest výhradně následek krise, či zda zde nerozhodují také jiné okolnosti, že jsou tyto obce odsouzeny k úplné finanční zkáze. Zde bych upozornil zvláště na zákon o obecních financích ze dne 12. srpna 1921. Tímto zákonem bylo povoleno oněm průmyslovým obcím, v nichž měly podniky své sídlo, vybírati od těchto podniků podle §u 27 zvláštní příspěvky na vyšší potřebu, která vznikla obcím z existence podniku. V novém zákoně ze dne 15. července 1927 byl uvedený § 27 změněn §em 17 a tím utrpěly průmyslové obce zvlášť těžkou finanční ztrátu. Také ještě jiné okolnosti zde velmi k tomu přispívají a nouzi obecních správ, zvláště v průmyslových obcích, nemusila by býti tak velká jako je. Těmito okolnostmi jest vinna především racionalisace v průmyslu a prováděné držebnostní transakce. Také zde uvedu jen jeden příklad. Rotavské železárny zaměstnávaly r. 1922 2.350 dělníků a zaměstnanců a celoroční výroba činila 14.480 t plechu. R. 1929 byla provedena racionalisace, kterou nejhůře ucítilo dělnictvo, neboť počet zaměstnanců byl snížen na 1733 a roční kapacita výroby plechu činila 31.760 t. (Německé výkřiky: Slyšte! Slyšte!) Tedy více než zdvojnásobení výroby, na druhé straně však bylo propuštěno z podniku 600 dělníků. To má také finanční odezvu, neboť čistý výtěžek těchto železáren od r. 1923 do doby, kdy splynuly s Báňskou a hutní, byl vykázán berní správě částkou 66 milionů Kč. Můžeme tedy říci, že to sotva byly nějaké hospodářské pohnutky, aby tyto železárny, prosperující až do zavření, byly zavlečeny a přeloženy do cizího kraje, čímž byla postižena nejen Rotava sama, nýbrž i sesterské dílny nejdské a mnoho jiných obcí. Jakou škodu má stát z této přílišné racionalisace, lze pochopiti z toho, že na příklad vývoz železářského průmyslu v Rotavě a Nejdku činil průměrně ročně 87 % a hodnota vyveženého zboží 70 milionů Kč. Je-li takovýto podnik zrušen, vzniká ohromná škoda nejen samosprávě, nýbrž i státu. Spekulace nahraditi jakost množstvím a tím soutěžiti s velikými hospodářskými kolosy cizími, může býti jen pochybená. Celá krajina v okrese kraslicko-nejdském byla finančně těžce postižena tímto nepromyšleným přeložením a lidé jsou tam vydáni na pospas hladu.

Bohužel tento špatný příklad byl již také napodoben a bylo by vskutku nejvýš na čase, aby zde stát konečně zakročil a učinil přítrž soukromé svévoli, která ponechává rozhodovati o blahu a strastech mnoha tisíců lidí několika lidem. Došlo to tak daleko, že vedle kulturního, hospodářského a hygienického poškození tamnějších obcí, nahromadilo se 4.6 milionů dluhů. Zbylo jen 1100 nezaměstnaných horníků. Zde musí konečně zasáhnouti zákon a učiniti přítrž tomuto řádění průmyslových kapitánů. Nejen z důvodů sociálně-politických a komunálně-politických, nýbrž i z důvodů všeobecně státohospodářských musí takováto rušení závodů a omezování býti podrobena státnímu dohledu. (Souhlas.)

Vycházejíc z tohoto poznání podala naše strana návrh na vydání zákona o dohledu na zastavování a omezování závodů, a to návrh ze dne 6. září 1930, tisk 775. Bylo by již nejvýš na čase, aby tento návrh byl přikázán sociálně-politickému a rozpočtovému výboru. Jaké strašlivé následky má hospodářská krise na život dělnictva v německých pohraničních krajích, zvláště v Rudohoří, o tom si mnozí nemohou ani učiniti představu. Všechny snahy obcí, aby dělníky, nezaviněně vyhozené z podniků, zapojily do produktivní činnosti, rozbily se o nedostatek peněz. Z podnětu sociálních demokratů ve vládě byl vydán zákon o půjčce práce. Než domnívali jsme se, že ony kraje, které nejvíce trpí nezaměstnaností, budou především poděleny z výtěžku půjčky práce. Bohužel neděje se to. (Výkřiky.) Obce a okresy, které nemohou převzíti záruku vůči zemskému úřadu nebo ministerstvu vnitra, že budou moci hraditi úrokovou službu z uzavřených půjček, jsou odmítány. Požadavky samosprávných svazků stran přídělu půjčky práce činí u nás 665 milionů, bylo jim však celkem přiděleno jen 265,870.000 Kč. Kraslický okres žádal 300.000 Kč, město Kraslice rovněž tolik. Rotava 250.000 Kč. Všechny tyto žádosti byly zamítnuty, poněvadž nebylo možno zaručiti úrokovou službu. To jsou přece příliš velké krutosti. Je-li tedy na r. 1934 ještě volná větší částka z půjčky práce, musí býti nezbytně přikázána obcím nejhůře postiženým hospodářskou krisí. Jaký jest to rozpor, vidíme-li dnes, že jest velký nadbytek potravin, statků a zboží a na druhé straně chodí v našem německém Rudohoří nezaměstnaní v hadrech a s úzkostí a hrůzou očekávají kritickou zimu. Zde bylo by zajisté úkolem vlády, aby náležitě podporovala a pomáhala v pomocných akcích zamýšlených ministerstvem sociální péče, které se ukázaly jako mimořádně nutné, abychom zachránili naše lidi přes tuto těžkou dobu strašlivé zimy. Můžeme s dostiučiněním konstatovati, že většina německé dělnické třídy, jak jest soustředěna v německé sociální demokracii, jest pevnou oporou státu. Prokázala to nesčíslněkráte a proto tuto důvěru, kterou má ve stát a v demokracii potvrďme tím, že neupřeme těmto lidem právo na život a budeme je podporovati, jak jest to nutno. Jest to nejen sociálně-politické, nýbrž i státně-politické opatření.

V tomto smyslu končím své vývody a ještě jednou zdůrazňuji, že německá dělnická třída této země stojí zcela a úplně na půdě tohoto státu. Proto třeba podporovati oběti hospodářské krise také z těchto krajů, jak jest to nezbytně nutno, neboť budou nejlepší oporou demokracie a státu. (Potlesk.)


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP