Středa 29. listopadu 1933

Přítomni:

Předseda: dr Staněk.

Místopředsedové: Taub, Roudnický, Stivín, Špatný, Zierhut.

Zapisovatelé: Dubický, Petrovič.

225 poslanců podle presenční listiny.

Členové vlády: předseda vlády Malypetr; ministři dr Beneš, dr Czech, Černý, dr Dérer, dr Franke, dr Hodža, dr Meissner, dr Spina, dr Šrámek, dr Trapl.

Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník dr Říha; jeho zástupci Nebuška, dr Mikyška, dr Záděra.

Předseda dr Staněk zahájil schůzi v 9 hod. 52 min. dopol. a konstatoval, že sněmovna je způsobilá jednati.

Sdělení předsednictva.

Dovolené

podle § 2, odst. 2 jedn. řádu udělil předseda na dnešní den posl. Stejskalovi, dr Marešovi.

Omluvili se

nemocí posl. dr Macek, Petrovič, Pekárek.

Lékařské vysvědčení předložil posl. Marek.

Za platné podle § 2, odst. 4 jedn. řádu uznal předseda dodatečné omluvy posl. dr Macka, Petroviče, Knotka, dr Mareše na včerejší den.

Změny ve výborech.

Do výboru iniciativního vyslal klub poslanců "Vereinigter parlam. Klub des Bundes der Landwirte und der Deutschen Arbeitsund Wirtschaftsgemeinschaft" posl. Viereckla za posl. Wagnera.

Do výboru techn.-dopravního vyslal klub poslanců čsl. strany nár.-socialistické posl. Vaňka za posl. Fialu.

Nový poslanec.

Volební soud v Praze sdělil pod č. 145/33 své usnesení ze dne 3. listopadu 1933, jímž bylo nalezeno, že posl. Hruška pozbývá poslaneckého mandátu a že na mandát takto uprázdněný nastupuje náhradník z téže kandidátní listiny František Pecháček, úředník v Bílovci.

Ministerstvo vnitra sdělilo přípisem ze dne 25. listopadu 1933, č. 78.001/1933-7, že na místo posl. Hrušky, který pozbyl poslaneckého mandátu, povolalo podle § 56 řádu volení do posl. sněmovny jako poslance Františka Pecháčka, úředníka v Bílovci, a že mu vydalo ověřující list poslanecký.

Ze senátu došlo.

Předseda senátu NSRČ. sdělil, že senát projednal a přijal:

ve 235. a 236. schůzi dne 7. a 14. listopadu 1933 osnovu zákona o přirážkách k dani z obratu a dani přepychové (tisk 1120 sen.) (přípis ze dne 14. listopadu 1933),

ve 236. a 237. schůzi dne 14. a 15. listopadu 1933 osnovu zákona, kterým se mění a doplňuje zákon o lékařských komorách (tisk 1128-III sen.), (přípis ze dne 15. listopadu 1933.)

Vyloučeno z těsnopisecké zprávy.

Předsednictvo se usneslo podle § 9, odst. 1, lit. m) jedn. řádu vyloučiti z těsnopisecké zprávy o včerejší 300. schůzi sněmovny projevy ohrožující bezpečnost státu z řeči posl. Sterna.

Předseda (zvoní): Přistoupíme k projednávání prvého odstavce pořadu, jímž jest:

1. Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu (tisk 2366) státního rozpočtu republiky Československé a finančního zákona pro rok 1934 (tisk 2385) a rozprava o prohlášení ministra financí, učiněném ve 297. schůzi posl. sněmovny dne 6. listopadu 1933.

Rozpočtový výbor, jemuž předloha tato přikázána byla ve 297. schůzi dne 6. listopadu 1933, stanovil zpravodajem pana posl. Remeše. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Remeš: Slavná sněmovno!

Z příkazu rozpočtového výboru podávám zprávu o státním rozpočtu na rok 1934. Zdálo se, že tíživost poměrů znemožní opětovně včasné předložení a ústavní projednání státního rozpočtu a že ani pro budoucí rok se neobejdeme bez rozpočtového provisoria. Dnes možno však již bezpečně říci, že rozpočet bude oběma komorami včas projednán a že státu dostane se hospodářského plánu, podle kterého bude moci již od 1. ledna budoucího roku hospodařiti.

Čas k projednání rozpočtové materie, výboru rozpočtovému vyměřený, byl tentokráte velmi krátký. Trvalo pravidelně 4 až 6 týdnů, nežli výbor rozpočtový tuto práci zdolal. Tentokráte byl však rozpočtový výbor se svou prací hotov za 14 dnů. Stalo se tak, aniž bylo předsednictvo výboru použilo ustanovení jednacího řádu o omezení řečnické lhůty. Všichni členové výboru, zejména pak ti, kteří se ujali ve výboru slova, byli si vědomi plně odpovědnosti za včasné vyřízení rozpočtu. Toto vědomí odpovědnosti za včasné vyřízení prací rozpočtových rozhodovalo bez rozdílu u všech členů výboru, ať již patří k většině či do řad oposičních, a proto dostává se státní rozpočet do plena sněmovny se značným urychlením.

Na této okolnosti vidíme také nesmírný rozdíl mezi klidnými poměry předválečnými a nynějšími. V rakouském parlamentě mluvilo se obyčejně k rozpočtu skoro celý rok. Půl roku se projednávalo rozpočtové provisorium a druhý půl roku rozpočet.

Je samozřejmé, že mezinárodní situace politická byla podnětem k četným politickým projevům jak poslanců, tak ministrů. Nesporně však měla rozprava o rozpočtu převážně charakter hospodářský. Šla do hloubky až na kořen příčin světového rozvratu hospodářského a přes rozdílné světové názory hledány opravdově a upřímně styčné body, umožňující nalézti cestu z hospodářských zmatků k oživení výroby a obchodu.

Prohlásil-li pan ministr zahraničních věcí dr Beneš v rozpočtovém výboru, že velmi rád konstatuje, že téměř všichni mluvčí z řad členů rozpočtového výboru vyslovili v celku souhlas s programem, resp. s linií hospodářské politiky, jaký on ve svém exposé v zahraničním výboru precisoval, mohu jako sledovatel jednání výboru rozpočtového jenom potvrditi naprostou správnost tohoto postřehu. (Předsednictví převzal místopředseda Stivín)

Hospodářská situace státu, která je reflexem celého hospodářského života, byla výborem posuzována skutečně objektivně. Protivy vyrůstající z protichůdných hledisk na hospodářskou a obchodní politiku zahraniční, jindy na sebe tak prudce narážející, byly tentokráte neobyčejně tlumeny. Téměř všichni mluvčí byli si vědomi vážnosti situace, v níž stát a jeho obyvatelstvo jest. Hospodářská bída způsobila, že byly vyhledávány a akcentovány motivy, které nás sbližují, a nikoli disharmonické tóny, které rozkládají a vzdalují.

Nebylo téměř žádné otázky časové a žádného úseku státního hospodářství, jehož se dotýká ta nebo ona část dílčího rozpočtu státního, aby se jí byl vážně výbor nezabýval. Debata držela se na vysoké úrovni; to týká se rozpravy povšechné i speciální. Debata podávala také svědectví, že řečníci, kteří se v ní ujali slova, ovládali projednávanou látku.

Jednání o resortních rozpočtech přítomni byli resortní ministři, kteří bez rozdílu ujali se slova, někteří dokonce dvakráte, a odpověděli na všechny připomínky, dotazy i výtky. Předsednictvo min. rady zastupoval ve výboru min. předseda, který pronesl při té příležitosti politický projev, podložený hospodářskými motivy, který byl všeobecně novinářsky glosován. Také zástupce presidia sněmovního přítomen byl projednávání rozpočtu zákonodárných sborů a ujal se k rozpočtu slova.

Stručný přehled jednání výborového obsazen jest v tištěné zprávě výborové, která byla včera tiskem rozdána.

Výbor rozpočtový neprovedl na číslicích rozpočtových proti původnímu znění žádných změn. Ne proto, že by se vzdával svého ústavního práva měniti na rozpočtu, nýbrž proto, že směrem dolů nelze již rozpočet stlačovati, a změny znamenající zvyšování rozpočtu nemožno připustiti z jednoduchých důvodů, že by pro ně nebylo potřebné úhrady.

Parlament nebyl vyloučen z vlivu na stanovení výše výdajů i příjmů rozpočtových. Rozpočet sestavovaly resorty a podniky v dohodě s rozpočtovým odborem ministerstva financí. Takto předpracovaný rozpočet byl pak postoupen výboru úsporné a kontrolní komise parlamentní, která prošla jej od položky k položce a provedla na něm ještě další věcné úspory ve výši cca 38 mil. Kč. Tato částka neprojevuje se však v konečných číslicích rozpočtových, připadla celá k dobru státních zaměstnanců. Kdyby těchto úspor nebylo, byla by oběť státních zaměstnanců, kterou rovnováze rozpočtové přinášejí, o tuto částku větší. O tyto dodatečné úspory snížil se totiž rozpočtový schodek, který měli uhraditi státní zaměstnanci ze svých požitků.

Nebude nemístnou poznámka, řeknu-li, že výbor úsporné a parlamentní komise má na snížení rozpočtu značný podíl, což bylo také v debatě rozpočtové v četných projevech s uspokojením konstatováno.

Rozpočet po stránce formální zachovává strukturu používanou po dobu posledních sedmi roků. Změny jsou v tom, že po zrušení ministerstva zásobování má rozpočet místo 22 jenom 21 rozpočtových kapitol. Agenda, která po zrušení ministerstva zbyla, byla rozdělena tím způsobem, že část přikázána předsednictvu min. rady, část ministerstvu vnitra, něco veř. zdravotnictví, soc. péči a financím. Současně s tím provedeny některé změny rozpočtové. Mimo to provedeny některé další podružnější změny zejména v rozpočtu ministerstva nár. obrany a pak v rozpočtu ministerstva soc. péče, z něhož vyloučena byla položka "Sociální příspěvek k podpoře nezaměstnaných", na které bylo loňského roku preliminováno 75 mil. Kč, a celá potřeba 700 mil. Kč vložena byla do skupiny III z důvodů mimořádné povahy této péče.

Finanční zákon obsahuje tentokráte nezvyklou novotu připojením čl. XXV, o němž lze říci, že je určitou vadou krásy. Tohoto doplňku bylo potřebí nutně proto, že úsporná opatření personální nebylo možno včas rozpočtově vyčísliti, a to jak u vlastní státní správy, tak také u rozpočtů státních podniků. Rozpočet obsahuje správná čísla toliko v sumáři po odečtení očekávaných personálních úspor ve výdajích a po připočtení v příjmech.

V ohledu materielním pohybuje se rozpočet na budoucí rok na značně nižší číselné basi nežli rozpočet roku předešlého, a to jak ve výdajích, tak také v příjmech.

Státní výdaje na rok 1934 preliminují se částkou 7.630,665.720 Kč a státní příjmy částkou 7.631,839.990 Kč, vykazuje tedy rozpočet malé plus 1,174.270 Kč.

Nechci mluviti o rozpočtovém přebytku, ale mohu mluviti o tom, že rozpočet je skutečně v rovnováze, neboť rozpočtová čísla opírají se o pravdě nejpodobnější možnosti, pokud je lze s ohledem na stále nejisté poměry předvídati.

Spolehlivý a doslova pravdivý rozpočet možno sestaviti jenom v klidných hospodářských poměrech. V situaci mimořádné, kdy hospodářský život je ve stálém destruktivním pohybu, nelze sázeti na to, že všechna čísla rozpočtová vyjdou tak, jak byla do prelimináře nasazena.

O rozpočtu na r. 1934 lze však bezpečně říci, že je budován na reelním podkladě. Nasvědčuje tomu fakt, že rozpočet tento je o celou miliardu nižší nežli rozpočet na r. 1933 a proti r. 1932 o 1.750 mil. Kč a proti rozpočtu na rok 1931 dokonce o 2.208 mil. Kč. (Výkřiky komunistických poslanců.) Během tří let byl tedy rozpočet snížen o více nežli o pětinu. V tomto snížení nejsou obsaženy úspory podnikové, které činí také skoro 2 miliardy Kč. Snížení rozpočtových čísel opírá se o dva momenty: je to jednak pokles cen různých potřeb, které stát nakupuje, a jednak nutné omezování zbytných výdajů.

Preliminované příjmy na r. 1934 jsou oproti roku předcházejícímu nižší o 1.002,330.000 Kč, tudíž asi o stejnou částku, o jakou byly sníženy výdaje. Příjmy skládají se ze dvou hlavních pramenů: jednak z příjmů veřejnohospodářských (daně, dávky, cla, kolky, právní poplatky a jiné správní příjmy) částkou 6.364,141.020 Kč, jednak z příjmů soukromohospodářských (výnosy státních podniků) 1.267,698.970 Kč, úhrnem 7.631,839.990 Kč.

Snížení státních příjmů cca o 1 miliardu Kč má svůj důvod ve výsledcích hospodaření za r. 1932, jak jsou obsaženy ve státním závěrečném účtu, a pak ve vývoji státních příjmů za 10 měsíců r. 1933.

Za těchto 10 měsíců vykazujeme na příjmech proti rozpočtu méně: u přímých daní o 52.1 mil. Kč, u daně z obratu 379.5 mil. Kč, u cel 159 mil. Kč, u spotřebních daní 223.1 mil. Kč, u poplatků 104 mil. Kč, u dopravních daní 44.3 mil. Kč, odvod státních podniků je proti rozpočtu za 10 měsíců letošního roku menší o 653.7 mil. Kč, vykazují tedy státní příjmy z těchto pramenů proti rozpočtu za 10 měsíců okrouhle z těchto titulů asi o 1.600 mil. Kč méně.

Ve III. skupině rozpočtové máme také určité manko, takže tou dobou jsou příjmy na rozpočet včetně skupiny III proti očekávání asi o 1 3/4 miliardy menší.

V říjnu zlepšily se poněkud tyto příjmy proti stavu ke konci září. Doufejme, že zlepšení bude pokračovati také v listopadu a prosinci. Přes to však budeme moci schodek z letošního hospodaření odhadnouti asi na 1 1/2 miliardy Kč.

Nejsou to již jenom daně přímé, které vykazují v příjmech menší výnosy a jichž čísla rok od roku a od měsíce k měsíci klesají. V poslední době dochází také k citelnému poklesu daní konsumních a obchodových, které až do nedávné doby se jakž takž držely na své výši a zachovávaly určitou stabilitu. Svědčí to o tom, že konsumenti upadli do bídy.

Do konce září tohoto roku vykazují oproti rozpočtu menší příjmy tyto nepřímé daně: daň z cukru vykazuje menší příjem o 32.4 mil. Kč, daň z pitného lihu o 32 mil. Kč, daň z droždí 8.4 mil. Kč, daň ze zapalovadel o 21.4 mil. Kč; to je doklad, že není vždycky správné počítat se zvýšením některého pramene, že vynese tolik, aniž bychom měli na mysli, že obyvatelstvo s ohledem na daní přetížený předmět sáhne k nějakým náhradním prostředkům, kterých v daném případě také používá.

Daň z piva je menší o 13 mil. Kč, všeobecná daň nápojová o 24.8 mil. Kč, daň z masa vykazuje menší výnos o 10.1 mil. Kč. Daň z uhlí souvisí se zaměstnaností našeho průmyslu, je menší o 30 mil. Kč.

Celkem do konce září činí úbytek na nepřímých daních 171.7 mil. Kč.

Poplatky a monopoly jsou v příjmech proti rozpočtu za 9 měsíců letošního roku rovněž menší o 155.7 mil. Kč, z toho připadá na daň z dopravy osob automobily 5.7 mil. Kč, na daň z dopravy nákladů automobily 9.1 mil. Kč, na kolky 11.9 mil. Kč, na právní poplatky 53.7 mil. Kč, na dopravní daně železniční 44.8 mil. Kč, dávka z telefonních poplatků je menší o 27.2 mil. Kč, dávka za úřední výkony 4 mil. Kč.

Z přímých daní je to jedině daň důchodová, která r. 1932 vynesla o 385 mil. Kč více, nežli bylo rozpočtem preliminováno. Tento větší výnos připadá na vrub přechodné přirážky, vyměřené za berní léta 1930 a 1931, která byla v tomto roce vybrána. Na této přirážce bylo za tato dvě léta předepsáno 519.3 mil. Kč. Daň srážková, v dani důchodové obsažená, vynesla r. 1932 359 mil. Kč čili 2 1/4krát více nežli daly státní pokladně všechny tři daně výnosové dohromady, to je všeobecná a zvláštní daň výdělková a daň pozemková.

Soudím, že pryč jsou doby, kdy státní rozpočet řídil se zásadou, že státní příjmy musejí se přizpůsobovati výdajům. Toto pravidlo obrátily poměry na ruby a donucují stát, aby se řídil zásadou soukromého hospodáře, že vydati se může jenom tolik, mnoho-li máme možnost přijmouti. Vydáváme-li více, žijeme na dluh a proto nad poměry. Na dluh je možno žíti jen určitý čas, ne však trvale. Dluhy jedí vždycky z mísy, neboť zatěžují na dlouhou dobu běžný rozpočet úrokem a amortisací. V době hospodářské tísně je pak dluhová služba dvojnásobně tíživým břemenem. Schodkové státní hospodářství skrývá v sobě řadu nebezpečí. Je to především nebezpečí pro měnu, na jejíž stabilitě musí záležeti všem, kdož nemají interes zbaviti se lacino svých závazků a nejsou odhodláni jíti přes mrtvoly. Inflace je nejstrašlivější daní, kterou zaplatí zpravidla lidé nejchudobnější, především dělníci a gážisti. Schodkové státní hospodářství působí napětí na peněžním trhu, odssává hotovosti výrobě a obchodu a v neposlední řadě otřásá v základech nejdražšími statky - důvěrou obyvatelstva - které v nejistotě thesauruje a pomáhá tak hospodářskou tíseň a bídu ještě zvětšovati.

Tyto momenty nutily právě státní správu i úspornou komisi přizpůsobiti státní výdaje státním příjmům a ne naopak. Bylo to nutno také proto, že v této době není pomyšlení na zavádění nějakých nových daní. Děláme-li všude deflační politiku, nemůžeme v daních dělati inflaci. Smím proto říci, že státní příjmy preliminovány byly co nejopatrněji. A z těch důvodů možno činiti další závěr pro solidnost státního rozpočtu.

V mimořádných dobách, jaké právě prožíváme, kdy prameny příjmové vysychají a nové výdaje rostou, neobejde se ovšem ani stát bez nějakých rozpočtových schodků ve státním hospodářství. Ty však nemohou jíti do tak závratných sum, aby způsobily nebezpečí, o němž jsem právě mluvil.

Stačí, uvědomíme-li si, že hospodářství r. 1930 skončilo schodkem 425 mil. Kč, r. 1931 1.257 mil. Kč, r. 1932 1.748 mil. Kč, a počítáme-li, že letošní rok skončí nekrytým schodkem, o který jsme více vydali, než jsme byli s to si vydělati, asi 1.500 mil. Kč, tedy během 4 let dostaneme sumu 4.930 mil. Kč.

Také pouhé mechanické škrty v rozpočtu nemohou však býti alfou a omegou státnické moudrosti ve státním hospodářství. Bylo by to tuze málo. K odstranění příčin, které nutí nás namnoze k velmi tvrdým úsporám, musíme použíti účinnějších a prozřetelnějších prostředků. Naše obchodní a vývozní politika musí býti orientována tak, aby nám pomáhala zvedat pracovní příležitost a poskytla konsumentu prostředky k nákupu denních potřeb, zejména těch, jež produkuje náš zemědělec, a nemůže je přes značný cenový pokles prodat prostě proto, poněvadž jeho konsument schudl tak, že je nemůže koupit. Ve výboru rozpočtovém charakterisoval kol. dr Pružinský - sám praktický zemědělec - situaci těmito slovy: "Hospodářská politika omezující dovoz a vývoz neprospěje státu a neprospěje ani našemu zemědělství, jemuž neškodí, že na náš trh přicházejí cizí výrobky, nýbrž že naše dělnictvo nekonsumuje dosti." Soudím, že tato diagnosa je úplně správná.

Pokud ovšem tento tísnivý stav trvá, nemůže jej ani státní správa přehlížeti při sdělávání státního rozpočtu, poněvadž ve státním hospodářství se nutně obráží situace celého našeho národního hospodářství. Stát a jeho občan jest jedno tělo. Blahobyt občana, je blahobytem státu a bída občana je bídou státu. (Tak jest!)

Určité pochybnosti co do solidnosti rozpočtu mohla by vzbuditi okolnost, že preliminované zisky státních podniků u srovnání s výsledky dosaženými podle závěrečného účtu za rok 1932 jsou odhadnuty nad výsledek dotčeného roku, kdy krise nebyla ještě na vrcholu.

Na první pohled zdá se to býti skutečně paradoxon. Podíváme-li se však na kalkulaci blíže, seznáme, že příčina spočívá ve výdajích, které u podniků teprve pro rozpočet na rok 1934 byly více přizpůsobeny prudkému úbytku příjmů, nežli tomu bylo v letech minulých. Při odhadování podnikových výtěžků nutno ovšem zachovati potřebnou míru opatrnosti, poněvadž zkušenost učí, že výtěžky zůstaly obyčejně značně za rozpočtovým preliminářem. V celku ovšem nutno přiznati, že preliminované příjmy jsou s ohledem na postupující destrukci hospodářskou přiměřeně sníženy.

Mezi státní podniky nepatří ani dost dobře monopolní podniky finanční, t. j. tabáková režie a státní loterie. Kdybychom tyto monopoly od státních podniků oddělili, ukázalo by se na první pohled, jak vysoce pasivní je státní podnikání. Přes to však některé - třeba pasivní - podniky je stát nucen s ohledem na zájem veřejno-hospodářský provozovati. Snahou podnikových správ musí ovšem býti, aby schodky svou neúměrností neohrožovaly státní finance.

V rozpočtové skupině III obsaženy jsou podíly samosprávných svazků a fondů na státních daních, dávkách a poplatcích. Jsou to:

V oddílu A - tato skupina je totiž rozdělena na čtyři oddíly: Příděly fondům a zemím z daně pozemkové 38,994.200 Kč, příděly zemím a obcím z daně domovní 184,325.000 Kč, příděly z daně obratové samosprávě 242,946.000 Kč, zálohy na učitelské platy (z obratové daně) 925 mil. Kč - to je ovšem výdaj, který stát, i když jej poskytuje zálohově, nikdy nedostane zpět - přirážka k výrobní a spotřební dávce z lihu, která je dávána zemím, 31,300.000 Kč, příděly zemím z výnosu pivní daně 220,320.000 Kč, podíl zemí na dědických poplatcích 7 mil. Kč, a konečně daň ze zbraní a lovu 340.000 Kč; úhrnem representuje tento oddíl výdaj 1.650,225.200 Kč.

V oddílu B nalézá se opětně položka na podporu k řešení krise malých pivovarů podle zákona o pivní dani, která nebyla však dosud uvolněna, částkou 6 mil. Kč.

V oddílu C je především obsažen podíl státního silničního fondu na dani z motorových vozidel, z jízdného, na clu z dovozu pneumatik 242 mil. Kč, podíl fondu melioračního (na dani z vodních sil) 10 mil. Kč, podíl vodohospodářského fondu na téže dani 16 mil. Kč, úhrnem 268 mil. Kč.

Konečně v oddílu D obsaženy jsou zálohy Košicko-bohumínské dráze z daně obratové (100 mil. Kč) a z daně důchodové (25 mil. Kč), v částce 125 mil. Kč, a na péči o nezaměstnané (z daně důchodové 300 mil. Kč a z daně obratové 400 mil. Kč) v částce 700 mil. Kč, dohromady na tomto oddílu D 825 mil. Kč.

Podíváme-li se na tento oddíl mimorozpočtového hospodářství, vidíme, že je to slušný rozpočet sám pro sebe, neboť tyto příděly, které plynou jako příjem z různých pramenů daňových, činí 2.749,225.200 Kč, tedy bezmála 3 miliardy Kč, kterážto číslice kryje se s ustanovením čl. IV finančního zákona. O tyto daňové příděly v této skupině obsažené jsou kráceny výnosy příslušných daní v rozpočtu ministerstva financí, kde tyto částky plynoucí do III. skupiny poznamenány jsou toliko v kolonách textových intra marginem.

Ve skupině IV obsažen je náklad na úrok a úmor ze státního dluhu, který vyžaduje na budoucí rok částku 1.697,455.753 Kč. Proti předcházejícímu roku je to o 298,799.063 Kč méně.

Vedle rozpočtových čísel nutno ovšem také obrátiti zřetel k obsahu finančního zákona, zejména k jeho čl. XIV, jímž se ministru financí dostává zmocnění, aby k opatření potřeb v zájmu veřejném nevyhnutelných převzal státní záruky až do výše 150 mil. Kč. Jde zde především o garancie státu za zápůjčky poskytované Zem. bankou bratrským pokladnám, které dosáhly výše daleko přes 100 mil. Kč. Také tento problém zůstává stále přes svou naléhavost nerozřešen.

Je to pak další ustanovení čl. XV finančního zákona, která je dalším zmocněním k tomu, aby úvěrovými operacemi, nebo přídělem z půjčky práce opatřeno bylo krytí investičních nákladů státních podniků až do výše 239.5 mil. Kč.

Státní dluh včetně půjčky práce je preliminován na budoucí rok částkou 38.736,993.462 Kč, proti 37.969,344.056 Kč dluhu, který přecházel z minulého roku jako dluh počáteční, tudíž o 767,649.406 Kč více.

Z preliminovaného výdaje na státní dluh v částce 1.697 mil. Kč připadá na vlastní státní správu částka 997,278.303 Kč, zbytek uhrazují jednak státní podniky a fondy, společná pokladna, část pak připadá na fond pro konsolidaci přechodného dluhu státního, na kuponovou daň a na úroky z dluhopisů složených na daňové nedoplatky, placené v souvislosti s úpisy půjčky práce. Náš vnitřní dluh činí tou dobou 28.684,334.500 Kč, zahraniční dluh 7.452,658.962 Kč a t. zv. státovkový dluh, který platíme a nevíme z jakých důvodů, 2.600,000.000 Kč, úhrnem tedy 38.736,993.462 Kč.

Nejtíživějším dluhem je ovšem náš dluh přechodný, pozůstávající z pokladničních poukázek a bonů, který podle rozpočtu činí 4.452,681.000 Kč a úrokování jeho vyžaduje 259 mil. Kč.

Pan ministr financí ve svém exposé zdůraznil důležitou okolnost, že i přes nesmírné obtíže, které se nám stavěly v cestu, dovedli jsme udržeti hospodářské základy položené v lepších dobách, čehož nejlepším dokladem je, že jsme vždy své závazky vůči cizině nezkráceně plnili. To týká se především naší povinnosti dluhové. Na štěstí náš dluh zahraniční nečiní ani celou pětinu našeho celkového zadlužení.

Mínění, které zde o našem zahraničním dluhu pronáším, bylo potvrzeno ve výboru i mluvčím oposice panem kol. dr Roschem, který mluvě o státním dluhu pravil, že Československo je na tom příznivě, pokud se týká břemene dluhu; že máme skrovný dluh zahraniční a také vnitřní dluh že nelze považovati za nadměrný. Mohu se k tomuto mínění jen připojiti.

Teď bych se chtěl zmíniti o některých otázkách naší administrativy.

Při zahájení generální debaty o rozpočtu v rozpočtovém výboru mluvil jsem o některých problémech naší finanční správy. Chci použíti této příležitosti, abych své vývody poněkud doplnil.

Řekl jsem, že přímé daně jsou jádrem problému naší finanční správy. Závěrečné účty státní nás čím dále tím více přesvědčují, že náš systém přímých daní, jak byl kodifikován Englišovou berní reformou z r. 1927, se přežil a potřebuje nové konstrukce. Připomínám napřed, že nemám na mysli žádné nové daně ani zvyšování daní dosavadních. Řekl jsem to již ostatně zcela jasně. Pokládám však za účelno, poukázati na některé důležité momenty, které mají býti důvodem, abychom se včas podívali pravdě do očí a připravili se na některé změny, k nimž dříve či později dojíti musí.

Reálné daně pozbyly dnes pro státní hospodářství významu a výnos výdělkových daní neustále se železnou pravidelností, jak jsem to již ukázal, klesá.

Reálné daně se přežily a jsou pro státní finance spíše balastem nežli zdrojem.

Na dani pozemkové činila r. 1932 hrubá platba 100,395.535.20 Kč, samosprávným svazkům bylo na podílech vyplaceno z této daně 58,462.421.85 Kč, takže nám z této daně zbylo pro státní pokladnu 41,933.113.35 Kč.

Správní výlohy daně pozemkové r. 1932 naproti tomu činily: a) ústřední správa pozemkového katastru 4,722.414.50 Kč, b) náklad na udržování pozemkového katastru 33,580.347.90 Kč, a počítáme-li s podílem správních nákladů na berní úřady, t. j. asi 1/6 tohoto výnosu, dostaneme 16 mil. Kč, takže nás správa dohromady stojí 54,302.762.40 Kč.


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP