Úterý 4. července 1933

A tady jsme u mravního pramene hodnocení jednotlivých ideí. Proto hodnotíme ideu demokracie, poněvadž v ní zároveň hodnotíme ideu politické rovnosti.

Vidíme, že v takových dobách, jako je dnešní, přicházejí ke slovu různí primitivové, řekl bych to tak, primitivové, kteří jsou tím fanatičtější, čím je jejich myšlení prostší, jednodušší a chudší. (Výkřiky posl. Jurana.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Napomínám p. posl. Jurana.

Posl. dr Moudrý (pokračuje): Já bych měl doklad pro tento politický primitivismus v několika poznámkách, které jsem si vybral z řeči kol. Kopeckého. Tento politický primitivismus můžeme zde posuzovati každou chvíli, když mluví s tribuny kolegové z komunistické strany. Vybral jsem si zde 2 názory.

Kol. Kopecký, když mluvil naposled o zmocňovacím zákoně, viděl podstatu dnešní krise ve snaze kapitalistické třídy, aby si udržela své panství. Proto politika je podle něho koncentrovaná ekonomika. Zde se ozývá ten starý, řekněme v konservativním smyslu marxisticky názor, že podstatou a hybnou silou nějakého dění jsou vždy jen výrobní, hospodářské, ekonomické poměry. To jsou věci, o kterých bylo již hodně debatováno. (Výkřiky s galerie.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Vyzývám galerii ke klidu.

Posl. dr Moudrý (pokračuje): Já bych sám ukázal na ruské revoluci, jak je tento názor naivní a jak všechny ty události zjednodušuje. Není to pravda, že politika je jenom koncentrovaná ekonomika, poněvadž tím se příliš zjednodušuje celý ten ohromný, složitý a velmi komplikovaný proces. (Výkřiky posl. Čižinské.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Napomínám pí. posl. Čižinskou.

Posl. dr Moudrý (pokračuje): Kol. Čižinská myslí, že je to pravda, když někdo dělá urážlivé výroky s galerie. (Výkřiky posl. Čižinské.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Volám pí. posl. Čižinskou k pořádku.

Posl. dr Moudrý (pokračuje): Upozorňuji na celý proces, který se odehrával v Rusku, který se odehrává v Německu. Vidíme, že nelze celé to hnutí soustřediti jenom na ekonomiku. Vidíme na př., jak v Rusku právě náboženská otázka hrála velkou roli. Vidíme, jak v Německu se obracela revoluce proti vynikajícím kulturním duchům, jak se dokonce dělaly indexy spisovatelů, jak se spisovatelé vyháněli. Můžeme všechny tyto stránky tohoto složitého procesu redukovati jen na stránku čistě ekonomickou? V tom je ten primitivismus každého diktátorství. Každý diktátor je primitivní a my se z tohoto důvodu obracíme proti diktátorství. A jak jsem již řekl, také z důvodů mravních. (Výkřiky posl. Vallo.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Volám p. posl. Vallo k pořádku. (Výkřiky posl. Vallo.) Volám po druhé p. posl. Vallo k pořádku.

Posl. dr Moudrý (pokračuje): Dovolte, abych vám konstatoval úctyhodné stáří těchto názorů. Ty to názory už měl u nás před válkou dr Šmeral, když se připravoval náš boj za světové války. Těmito názory se dokazovala nutnost udržeti staré Rakousko. A byli to centralističtí soc. demokraté, kteří si udrželi svou centralistickou organisaci v Brně a kteří ještě ke konci války, když se již vyjednávalo a když byl náš boj o samostatný stát úplně v proudu, ještě užívali své ekonomické teorie, aby podepřeli svou snahu o udržení Rakouska; a tento Šmeral a tito centralisté, to byli zakladatelé komunistické strany v Československu. (Výkřiky komunistických poslanců.) Tady je vidět, slavná sněmovno, jak jsou to úctyhodné šlágry, a já bych vám řekl, je to socialistický středověk, co dneska hlásáte. (Stálé výkřiky posl. Jurana.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Napomínám po druhé p. posl. Jurana.

Posl. dr Moudrý (pokračuje): Ještě bych se dotkl několika slovy snah diktátorských. Leží v povaze diktatury samo sebou, že pramenem práva je vůle diktátorova. (Výkřiky posl. Jurana.) Kol. Juran chce za každou cenu dokázati, že patří mezi primitivy nejprimitivnější. Při každé diktatuře vidíme, že zde konečným a hlavním pramenem práva je vůle diktátorova. Co diktátor chce, jeho vůle rozhoduje naposled. Posledním a nejdůležitějším pramenem práva je vůle diktátorova, ať už je to diktátor jeden nebo ať je to skupina několika oligarchů. Jest to to staré středověké heslo: sic volo, sic iubeo - tak chci, tak rozkazuji. (Posl. Juran: Vy se k tomu vracíte!) Proto se vracím k těm snahám diktatury a k těm kandidátům diktatury, kteří u nás v Československé republice již nadělali mnoho zla a kterých právě z těchto důvodů musíme si velmi dobře všimnouti. Proto hlavně jsem se dnes ujal slova, abych jednoho z těchto hlavních kandidátů diktatury, který nedávno byl také předmětem vyšetřování našeho státního soudu v Brně, osvětlil a abych zde podal jeho podobiznu. (Výkřiky posl. Čižinské a Jurana.) Jestliže se budu i přes všechny ty nerozumné výkřiky komunistických primitivů a socialistů dogmatických obírati životopisem Gajdovým a jestliže ukáži na jeho životě, jaký člověk se uchází v Československé republice o diktaturu, prosím, abyste vzali na vědomí, že to není nějaký osobní boj... (Výkřiky posl. Jurana.).

Místopředseda Špatný (zvoní) Napomínám pana posl. Jurana po třetí.

Posl. dr Moudrý (pokračuje): .... že to není útok osobní, nýbrž že je to prostě požadavek, který vyplývá z teorie diktatury samé, jestliže se v Československé republice presentuje v politickém životě muž, který si říká, že on bude diktátorem a že bude vésti republiku podle své vůle a jestliže organisuje a připravuje hnutí, které podle mého názoru a přes odchylný názor judikatury státního soudu vedlo ke krvavým projevům, kde tekla krev a padly lidské životy - doposud náš politický život byl ušetřen zjevů občanské války - jestliže se proto obírám osobností Gajdovou a jestliže chci předvést veřejnosti jeho obraz, pak prosím, abyste to nepokládali za osobní útok, nýbrž za nutnou informaci celého českého života. (Výborně! - Potlesk.)

Jsou tři životopisy Gajdovy, které líčí jeho osud před válkou a za války. Prosím, aby mně bylo dovoleno, abych pro podepření své paměti použil poznámek, neboť nikdo na mně nebude chtíti, abych se učil všechny životopisy Gajdovy nazpaměť. (Posl. Kliment: Vaše výmluvy jsou pro kočku! Nikdo jim nevěří a věřiti nebude!) Vaše přírodopisné poznámky o kočce docela nic mně neimponují. Konstatuji, váženy kolego, když jsem chtěl podati spravedlivý obraz a chtěl jsem zjistiti správ ně skutečnosti, že jsem musil několik měsíců sháněti informace. Je to tak jako ve vyšetřovacím výboru, kde jsme po dlouhou dobu sháněli materiál, týkající se korupce, a když ho přineseme, tedy ho použijete jednak proti nám, jednak proti korupčníkům jako argumentů. To je stará machiavelská metoda, která nám velmi málo imponuje. (Posl. Kliment: Proč jste Gajdu osvobodili?) O tom se dovíte! Já jsem nikoho neosvobozoval.

Jsme zde v zajímavé situaci, která se jeví i v tomto případě, že páni komunisté budou svými výkřiky dokazovat, že každý boj proti Gajdovi jim vlastně není příjemný.

A teď vrátím se k těm důležitým datům, která jsem si zjistil.

První životopis napsal Gajda sám, když r. 1917 byl vyšetřován pro podvod, jehož se dopustil tím, že se jednak vydával za lékaře a za kapitána.

Tenkráte se ještě jmenoval Geidl a nikoli Gajda. Napsal na úřední výzvu: Narodil se r. 1889. Studoval gymnasium, dvakráte prý jej přeměniv, kde, z opatrnosti neudává. R. 1907 je absolvoval. Roku 1908-1909 sloužil jako jednoroční dobrovolník u dělostřeleckého pluku a zde si vysloužil důstojnickou hodnost v záloze. Po vojně studoval dvě léta obchodní akademii medicinálně-drogistickou. Tak sám Gajda udal.

Z opatrnosti, aby se mu na tento výmysl nepřišlo, neudává, kde taková škola či akademie existuje. Pak prý ještě rok studoval na universitě chemii medicinální se zvláštním zřetelem na kosmetiku. Na které universitě se starali o kosmetiku, zapomněl udati.

R. 1913 se vystěhoval na Černou Horu, vlastně do Skadaru, kde se oženil s dcerou lékárníka Tirona. Tento prý mu tamže zařídil drogerii a kosmetický kabinet. Ve Skadaru jej zastihla světová válka.

Tímto životopisem se hájil proti narčení důstojníků 2 leg. pluku, kteří žádali r. 1917, aby Gajda byl zbaven hodnosti, poněvadž tvrdili, že není ani lékař, ani důstojník.

Druhý životopis napsal rovněž Gajda sám. Napsal jej do "Národních listů" r. 1926, kdy byl vyšetřován pro velezrádné styky s bolševiky. Tenkráte Gajda o sobě napsal: Studoval na gymnasiu v Kyjově, ale z kvarty vystoupil a vyšší gymnasium studoval jako privatista. Poté odejel do Francie, kde dosáhl hodnosti inženýra agrikultury. Kde a jak této hodnosti dosáhl, nevyložil a neudal.

Třetí životopis byl vyšetřen bez součinnosti Gajdovy a proto je pravdivý a podle skutečnosti. Podle úředních záznamů Gajda se narodil v Kotoru r. 1892. Jeho otec byl moravský Němec a jmenoval se Geidl, matka Italka z Dalmacie. (Výkřiky posl. Bergmanna.) Zde bychom měli doklad pro rasovní teorie, o které se opírá často ten čistý nacionalismus. Krátce po narození svého syna odstěhovali se jeho rodiče do Kyjova na Moravu, kde jeho otec obdržel úřednické místo u okr. politické správy. Zde Gajda začal studovati gymnasium, vystudoval však pouze s prospěchem prvé 3 třídy; r. 1907, kdy podle svého tvrzení měl maturovati, vzal si vysvědčení na odchodnou z 3. třídy, dostav pokyn, aby odešel z ústavu pro jakousi svou aféru. Pokusil se ještě o složení zkoušky za kvartu, ale nepodařilo se mu to. Pak jej rodiče dali na učení k drogistovi Marešovi u Votic. Zde pobyl na učení 2 léta, ale nedoučil se dav se r. 1910 dobrovolně odvésti na vojnu, kterou nastoupil téhož roku 1. října u jakéhosi dělostřeleckého pluku v Bosně či Dalmacii. Zde sloužil až do konce r. 1913 a byl přeložen do zálohy jako četař. Práv jednoročního dobrovolníka nedosáhl, nemaje, jak shora vylíčeno, předepsaného vzdělání. Musil tedy přirozeně sloužiti plné 3 roky v rakouské armádě. R. 1914 odešel skutečně do Skadaru, kde si zařídil drogerii a oženil se. Zde jej zastihla světová válka, vypuknuvší v červenci 1914. Gajda byl nucen opustiti Skadar a nastoupiti opětně vojenskou službu, jelikož Rakousko začalo mobilisovati. Ve válce sloužil Gajda v kanceláři patrně jako účetní poddůstojník u nějaké dělostřelecké pevnostní formace na frontě proti Černé Hoře. Tato formace, pluk či prapor se měl súčastniti ofensivy, kterou podnikla rakouská armáda na podzim 1915 proti Srbsku a Černé Hoře. Krátce před touto ofensivou byl Gajda povýšen na "Fähnricha", to je do první hodnosti důstojnické, ač žádného předpokladu a podmínek neměl, zejména ne vzdělání středoškolské nebo vzdělání rovnající se středoškolskému, které bylo podmínkou pro připuštění do důstojnické školy pro záložní důstojníky v rakouské armádě a přirozeně i pro povýšení na důstojníka. Tudíž opravdu záhadným způsobem docílil prvního stupně důstojnické hodnosti v záloze. Tato okolnost není dosud řádně vy šetřena. (Výkřiky posl. Bergmanna.)

Po zahájení ofensivy rakouské proti Černé Hoře, Gajda záhy přeběhl k černohorské armádě. Najednou stál před Černohorci ne záhadný fähnrich Gajda, nýbrž Gajda lékař a nabídl se k jich službám jako lékař. (Slyšte!) Nabídka jeho byla přijata a Gajda skutečně "léčil" černohorské vojíny. Než černohorská armáda musila ustoupiti před rakouskou armádou. Tu Gajda se připojil k ruské missi červeného kříže a s touto odejel na jaře 1916 do Ruska, když černohorské vojsko musilo úplně vykliditi své území. V Rusku se přihlásil na srbském vyslanectví a toto jej odeslalo jako lékaře k srbskému dobrovolnickému korpusu, který se tvořil na jihu Ruska ze zajatců srbských neb jiných slovanských národností na pomoc srbské armádě. Zde Gajda konal lékařskou službu u pluku. Mnoho ruských legionářů, kteří nejprve sloužili jako dobrovolníci v srbském korpusu, se pamatuje, že Gajda tam konal službu lékaře, ač k tomu neměl pražádné způsobilosti a vědomosti. Ale po nějakém čase začali nad Gajdovými znalostmi lékaři kroutiti hlavami a jemu začala v srbském vojsku hořeti půda pod nohama.

Z této situace jej vytrhla akce ku konci r. 1916, která měla ten účel, aby čeští dobrovolci odešli ze srbského korpusu do českých formací v ruském vojsku, aby tak vytvořila se co největší jednotka česká v ruské armádě. Proto v lednu 1 917 odešel ještě s jinými důstojníky ze srbského korpusu, přihlásil se však již nikoliv jako lékař, nýbrž jako kapitán bojové služby. Cestou z Oděsy ke druhému pluku českých legií a v ruském vojsku se s ním stala tato změna, něho se mu stalo ohromné neštěstí, že se mu totiž ztratil "doktorát lékařství", který získal studiem na fantastické akademii medicinálně-chemické a kosmetické. (Veselost. - Posl. Bergman: Doktor kosmetiky!) Ano.

Zde Gajda spáchal eskamotáž se svou hodností tím, že hodnost kapitána, kterou obdržel jako lékař, si ponechal jako důstojník zbraní, v kteréžto službě začal vystupovati v druhém pluku. Jak to mohl dosíci, zůstává záhadou. K tomu chci uvésti poznámku: Pro lékaře byl by stupeň "kapitán" v srbské, patrně také v černohorské armádě jako první hodnost přípustný. S tím začínali sloužiti lékaři. Ovšem spáchal nový podvod tím, že hodnost, kterou získal jako lékař, ponechal si jako důstojník zbraní. Hodnost štábního kapitána je nižší než kapitán v ruské armádě.

Vzhledem k této vysoké hodnosti obdržel Gajda brzy velení nad rotou, ba dokonce i praporem. V této funkci se zúčastnil bojů u Zborova, u Tarnopole, při ústupu ruské armády. Zde u Tarnopole hrozilo rozdrcení pluku. Jen hrdinnost 17 mladých legionářů, kteří se vrhli proti nepříteli protiútokem a strhli do tohoto levé křídlo i střed pluku, zachránila pluk od jeho zničení. Oněch prvních 17 legionářů zůstalo na bojišti. Ovšem vyznamenání za tuto hrdinnou akci dostal Gajda. A byl docela jmenován prozatímním velitelem pluku, ovšem byl brán zřetel na jeho šarži, získanou podvodným způsobem. Avšak jeho kariera vzbudila pozornost a zejména se ze srbského vojska doneslo, že Gajda vlastně není lékařem a nemá oprávnění vystupovati jako důstojník zbraní v hodnosti kapitána. Byla zřízena proto komise, aby jeho podvod vyšetřila. Tato komise přednesla svou stížnost odbočce Národní rady na Rusi, jež jeho hodnost resp. její původ začala vyšetřovati. Velení plukem byl ovšem zbaven.

To bylo v srpnu r. 1917. Přirozeně při velkých prostorách Ruska se vyšetřování táhlo. Gajda na své ospravedlnění udal, že vystudoval gymnasium s maturitou, že sloužil u artilerie v rakouské armádě jako jednoroční dobrovolník, u artilerie v Kotoru u 5. pluku a že byl jmenován aspirantem důstojnické hodnosti, pak studoval medicinu. Za války nastoupil službu jako "Fähnrich", byl povýšen do hodnosti poručíka, pak záhy r. 1915 do hodnosti nadporučíka. V této hodnosti utekl k Černohorcům a když jejich armáda se zhrloutila, přihlásil se jako lékař a s ruskou missí Červeného kříže odejel do Ruska a byl zařazen jako lékař do srbského korpusu.

Poněvadž jeho úplně falešnou historii nemohl v Rusku nikdo vyvrátiti, zejména ne o jeho vzdělání a nabytí důstojnické hodnosti, bylo mu napolo uvěřeno, ale poněvadž bylo postavení jeho jako důstojníka v první divisi otřeseno, vlastně jeho tvrzení, že je skutečným důstojníkem, nepřikládána víra, bylo Národní radou rozhodnuto, že bude odeslán do Francie, eventuálně do Italie k formování českých vojenských částí, aby se na jeho ostudné historie s provozováním lékařské praxe zapomnělo.

Než však toto rozhodnutí padlo, onen transport čsl. dobrovolců, určený pro západní armády, odejel z Ruska. Během jízdy ze Žitomíru do Archangelska uplatňovali důstojníci transportu proti účasti Gajdově na výpravě své námitky tvrdíce hlavně, že je proti němu u druhého pluku zavedeno vyšetřování, že se ke své důstojnické hodnosti nedostal způsobem legálním a čestným. Když to Gajda nemohl popříti a výpovědi ostatních důstojníků proti němu byly svorné, přiměl štábní kapitán Chalupa, který byl velitelem transportu do Archangelska, Gajdu, že se z tohoto přístavu vrátil zpět do Žitomíru. A tak Gajda zůstal v Rusku. Zatím nastala doba velkého pohybu československých legií na východ, poněvadž do Ruska se drala rakouská a německá vojska. Byl proto Gajda přeložen aspoň z první do druhé divise ruských legií a tak 7. pluku, kteréhož se stal velitelem, když ruští důstojníci na nátlak bolševiků byli zbaveni velitelských míst v českých legiích.

Rozhodnutí o odjezdu legií do Francie neuvítali všichni legionáři s nadšením. Byli mnozí, byť ve značné menšině, kteří dokazovali, že nutno pomoci Rusku k nacionální vládě, zejména když kruhy konservativní se o pomoc k našim legionářům obracely a vyzývaly naše legionáře o pomoc k svrhnutí vlády bolševiků. Když pak bolševici z nesmyslných důvodů zarazili odjezd ešelonů II. divise na východ k Vladivostoku, stal se Gajda horlivým stoupencem této myšlenky, resp. akce, a když uvázly eselony 7. pluku nadobro v dopravě na východ, nerozpakoval se dáti do bojů s bolševiky, aby se cesta na východ uvolnila pro naše dobrovolce. (Výkřiky komunistických poslanců.) Počkejte, to přijde.

V bojích, které na sibiřské magistrále následovaly, projevil Gajda podle úsudku některých neohroženou energii v provádění plánů, které ovšem nepracoval sám. (Výkřiky. - Místopředseda Špatný zvoní.) K tomu jeho duševní kapacita ani vojenské znalosti nestačily, jak vylíčeno, ale vypracovali mu je jiní, schopnější, zejména plukovník ruské služby Ušakov. Tento vynikající důstojník takřka na konci bojů o osvobození Sibiře padl a Gajda zůstal zde jako vítězný velitel sám, zahrnut slávou jako dobyvatel Sibiře.

Tato sláva Gajdovi zakroužila hlavou. Gajda uvěřil, že on je ten genius, který vyvedl české dobrovolce z nebezpečí. Zapomněl, že mají hlavní díl na tomto vítězném postupu sami legionáři jak vojáci, tak důstojníci, kteří takřka vedení vojenského mnoho nepotřebovali vzhledem k své vysoké inteligenci všeobecné i k znalostem vojenským. Vždyť v řadách čsl. legionářů byla sta jednoročních dobrovolníků, kteří prodělali vojenské školy, bylo mnoho důstojníků záložních, kteří konali vojenskou službu jako prostí dobrovolci, poněvadž velitelských míst pro ně v legiích nebylo. Všichni ti převyšovali daleko Gajdu jak svým vzděláním, tak i znalostmi i zkušenostmi vojenskými. Tyto Gajda nevedl, ti ho přímo vedli sami silou své vůle probíti se a uvolniti si cestu za každou cenu na východ. Gajda netvořil jich vítězství. Byl pouze jich náhodným představitelem. Vždyť na své místo přišel nehodným způsobem beze všech zásluh vojenských i zkušeností, které mu, 26letému muži, naprosto scházely, jak vidno z pozdějších událostí, jak se sběhly.

Po uvolnění cesty na východ vrátily se československé pluky všechny na západ a zde se koncem r. 1918 spojily k boji s bolševiky. Na začátku r. 1919 nastal tragický obrat ve vnitřních událostech ruského národa v Sibiři tím, že objevivší se admirál Kolčak se prohlásil za diktátora pravého politického smýšlení. (Hlasy: S pomocí Gajdovou!) Hned se to dovíte, nepředbíhejte událostem; každý politik počká až na to, co přijde. (Výkřiky.) Žádným vyslancem nikdy nebyl.

Gajda se hned okázale postavil na jeho stranu a zjevně s provedeným převratem sympatisoval. (Výkřiky komunistických poslanců.) Nekriticky nedoceňoval okolnost, že levě orientované kruhy politické, které vlastně dosud nesly tíhu boje, ztratily zájem na dalším boji s bolševiky a že tato změna bude míti neblahé důsledky na další vývoj válečné situace v Sibiři, jak se později též skutečně objevilo.

Kolčak se domníval, že získá-li Gajdu, získá celou československou armádu. Není dosud přesně vyšetřeno, ale zdá se, že Gajda je jedním z hlavních původců Kolčakovy diktatury. Jisté je, že Gajda ochotně dal za tknouti celý sibiřský sněm a poslal jej pod stráží do Čeljabinska ihned po Kolčakově převratu. Kolčak požádal Štefánika, aby dovolil Gajdovi vystoupiti z legií a vstoupiti do kolčakovské armády. Štefánik varoval Kolčaka, domlouval mu, že u Gajdy nemůže očekávat pro sebe žádného prospěchu, vylíčil mu, jaký Gajda je voják, ale Kolčak setr val na svém a Štefánik svolil. Gajda vystoupil z legií a tím se sám vzdal titulu generála ruských legií, kterého nyní stále neprávem užívá. V té době se také oženil po druhé, ačkoliv byl již jednou ženat s dcerou lékárníka Tirona. Dopustil se tím zločinu dvojženství. Gajdova žena není dcerou Kolčakovou, jak bylo často u nás v žurnalistice tvrzeno. Je z měšťanské rodiny v Jekatěrinburku Gajda dal rozšířiti v republice, že Gajdová je rozená Kolčaková, teprve když začal organisovati stranu fašistickou. Patrně chtěl tím působiti na ty, kteří sympatisovali s ruskými konservativci.

Gajda snadno shodl se s Kolčakem v názoru, že na Sibiři je nutna vojenská diktatura, neshodl se však s ním o otázce, kdo má býti diktátorem. Kolčak přirozeně myslil na sebe, Gajda se však domníval, že nejlepším diktátorem by byl Gajda. Když se později Kolčak dostal do zlé situace a byl těsně před porážkou, dostal od Gajdy ultimatum. Kolčak musí mu předati vedení nad celým vojskem. Za toto ultimatum však Kolčak zbavuje Gajdu vedení a propouští ho z ruské armády. Generálem legií Gajda již nebyl. Byl generálem Kolčakovým, a ten ho nyní propustil z armády s poznámkou, že Gajda je nevzdělanec. Gajda, jako by se nic nestalo, jede se 60 dobrodruhy v salonním voze do Vladivostoku, když byl před tím přijal odstupné od Kolčaka. Spojil se s levými esery, kteří hlásali smír s bolševiky, umluvil s nimi, že provedou povstání, zmocní se Kolčaka a vydají jej ruské komunistické armádě. (Veselost u komunistických poslanců.) Za to jej Kolčak degradoval z hodnosti, kterou obdržel v ruské armádě. Po vstání se nezdařilo. (Posl. Kliment: Mnoho věcí se tu již zkroutilo, ale tak hloupě, jako to děláte vy, ještě nic!) Pane kolego, chcete-li mluviti o hlouposti, obraťte se do svých vlastních řad. (Posl. Kliment: Ani si nedovedete představiti, jak byla celá ta situace! Tohle je falšování historie.) Řekl jsem, že to jsou přesně zjištěná fakta. Máte vždycky možnost je korigovati; chcete-li dělati historickou autoritu, přihlašte se do "Rudého práva". (Výkřiky posl. Klimenta.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Napomínám pana posl. Klimenta.

Posl. dr Moudrý (pokračuje): Mnoho povstalců bylo pobito, Gajda byl zajat, formálně degradován a ruským gubernátorem na žádost gen. Čečka byl vydán čsl. vojenskému velitelství s podmínkou.... (Výkřiky posl. Štětky!)

Místopředseda Špatný (zvoní): Napomínám p. posl. Štětku.

Posl. dr Moudrý (pokračuje): .... že do 24 hodin odjede z Ruska, což se stalo. Tak Gajda přijel do Prahy. Opakuji znovu těchto několik skutečností, jež tak jasně kreslí charakter Gajdův. Vystupuje z legií, bojuje s Kolčakem, opouští Kolčaka a s radikálními socialisty na to bojuje proti Kolčakovi a chce jej vydati jeho úhlavním nepřátelům. (Předsednictví převzal místopředseda Roudnický.)

V republice bylo mnoho starostí s ním. Z legií vystoupil, Kolčak ho ze své armády vyhnal a degradoval. Vystoupil dr Heidler, známý historik a spoluautor Gajdových pamětí, který vycházel z these, že nemáme-li hrdinů, musíme je vytvořiti. Gajda sám byl na rozpacích, co má dělati. Na konec oznámil generálovi Pelléovi, že chce převzíti funkci náčelníka gen. štábu čsl. armády. Francouzský generál, který tehdy vedl naše vojska, vyptal se napřed Gajdy na to, vyptal se na ono, podrobil jeho znalosti a vědomosti vojenské přesnějšímu rozboru a na konec se o něm vyjádřil: "Neumí ani tolik, kolik má uměti reservní lajtnant". Gajda byl odmítnutím uražen. Krátce potom vyměněny byly mezi Prahou a Moskvou známé šifrované telegramy. Gajda totiž se sešel mezitím v Praze s Krakoveckým, vůdcem levých eserů, té skupiny politické, která po nezdařilém povstání proti Kolčakovi spojila se s bolševiky. Krakovecký nabídl Gajdovi jménem bolševiků funkci v bolševické rudé armádě.... (Výkřiky komunistických poslanců.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Prosím o klid.

Posl. dr Moudrý (pokračuje): ... oznámiv mu, že jede do Ruska. Není známo přesně, co na to Gajda odpověděl. Z telegramů později dešifrovaných vysvítá, že šéf sovětské misse v Praze Gillerson telegrafoval tenkráte do Moskvy zahraničnímu ministru Čičerinovi, že Gajda je ochoten přijmouti důstojnickou funkci v ruské sovětské armádě. Čičerin odpověděl, že ještě nebylo definitivně rozhodnuto, přijmou-li Gajdu, ale že pokládá za výhodné, aby se další jednání s Gajdou nevedlo z iniciativy Sovětů, že by bylo lépe, kdyby Gajda sám napsal svou nabídku. Gillerson byl Čičerinem zmocněn oznámit Gajdovi, že podá-li tuto žádost o místo v ruské bolševické armádě, povolení příjezdu do Ruska je zajištěno. Ale za týden na to telegrafovalo sovětské vyslanectví v Praze do Moskvy, že Gajda byl vyslán do válečné akademie francouzské a že je tam pro Sověty důležitější, neboť nabízí, že prý opatří do měsíce pro bolševiky informace o plánech francouzského generálního štábu. A tak Gajda nejel do Ruska, jel do Francie na válečnou akademii. Za krátkou dobu byl urgován, aby poslal slíbené zprávy. Gajda poslal podrobné informace, které byly vykládány účastníkům přednášek ve válečné akademii. (Výkřiky.) Pražské sovětské vyslanectví informace dostalo a poslalo do Moskvy. Zprávy o Gajdových vědomostech nebyly valné. Do školy válečné chodil nepravidelně a nepracoval, ale přece generál Mittelhauser jmenoval jej velitelem divise. Nechtěl snad vystoupiti jako cizinec proti legionáři. Gajda byl poslán v této hodnosti do Košic, tam jednal podivně. Pletl se do politiky, zacházel surově s civilním obyvatelstvem (Výkřiky. - Místopředseda Roudnický zvoní.), a dokonce chtěl na svou pěst podniknouti kárnou vojenskou expedici na Maďary, kteří zastřelili našeho četníka. Z těchto důvodů uznali v Praze za bezpečnější, aby byl blíže na očích, a proto ho odvolali z Košic. Gajda byl ustanoven na důležité místo v hlavním štábě jako zástupce náčelníka, kde měl býti znovu přezkoušen a kde měla mu býti dána příležitost buď ukázati organisační schopnosti, anebo měl býti objeven definitivní důvod pro pensionování. Gajda žádal v den příjezdu do Prahy od jistého činného generála písemné prohlášení, že s ním půjde za všech okolností, a sliboval, že mu předá celou armádu.

Místopředseda i Roudnický (zvoní): Upozorňuji pana řečníka, že jeho řečnická lhůta minula.

Posl. Moudrý (pokračuje): Tento generál odmítl a sdělení služebně hlásil. Ač hlídán, začal teprve v Praze dělat politiku. To bylo těsně před sletem sokolským r. 1926. Tyto skutečnosti daly podnět k úřednímu vyšetřování. Zjistilo se, že Gajda je vůdcem fašistů, ačkoliv přísahal při zdraví svých dětí, že to není pravda. Podařilo se dešifrovati konečně i zachycené ruské telegramy. Ovsejenko, když generál Čeček se ho přímo zeptal, co mluvil s Gajdou, potvrdil, že Gajda se jim nabízel pro rudou armádu, že jim prodal důvěrné dokumenty z Francie. Gajda byl proto poslán na dovolenou a bylo s ním zahájeno vyšetřování. Nastal t. zv. boj o Gajdu. Bylo provedeno kárné řízení s Gajdou. Po dlouhém a důkladném řízení byl uznán Gajda vinným, že udržoval protistátní styky s bolševiky, že zradil vojenské tajemství bolševikům, že udržoval styky s fašisty v době, kdy tvrdil, že s nimi nemá a nechce míti nic společného, že dopustil se řady podvodů, vydávaje se za lékaře, ačkoliv byl drogistou, že lhal, předstíraje středoškolské vzdělání, ačkoliv byl z gymnasia vyloučen a pod. Byl degradován. Gajda tedy není generálem, byl generálem ruských legií, ale z nich sám vystoupil a funkce generálské se vzdal. Byl generálem Kolčakovým, ale gubernátor Kolčakův ho degradoval a propustil. Byl generálem Československé republiky, ale republika ho degradovala a vyloučila z armády. Dnes je Gajda civilistou, který jakéhokoliv vojenského titulu užívá neprávem. Vyloučený a degradovaný Gajda postavil se v čelo fašistů. (Posl. Štětka: Tak ho teď navrhněte zavřít, když neprávem užívá titulu!) Ten návrh udělám, počkejte, nepředbíhejte! (Posl. Štětka: Navrhněte, aby se sněmovna usnesla ho zavřít!) O tom se sněmovna nebude usnášeti, od toho není sněmovna.


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP