Sobota 4. února 1933

Každoročně zaplavené louky volají přímo po úpravě řečiště tohoto toku. Velmi naléhavě žádám v této slavné sněmovně, aby dokončena byla rekonstrukce řeky Úslavy v obvodu města Plzně, z určité části již uskutečněná, aby tak toto dílo ministerstva veř. prací, do jehož kompetence tento plzeňský tok spadá, bylo již s menším nákladem zachováno. (Předsednictví převzal místopředseda Špatný.) Vím, že v rozpočtu jmenovaného ministerstva se pamatuje na dokončení úpravy tohoto toku, který má pro veřejnost tak eminentní význam. Je tu však třeba rychlého postupu. Vždyť se tím poskytne práce nezaměstnanému dělníku západočeské metropole.

Při této příležitosti musím též poukázati na těžký zjev, jehož jsme my zemědělci svědky, jmenovité na periferiích měst. Jsou to velké škody, působené mnohdy svévolně různými lidmi, t. zv. polní pych. Nynější zákon je slabý a nedostačuje. Trpící zemědělec na periferii města volá po pomoci, ale zatím stále marně. Budiž konečně puštěn tento zákon ze senátu, aby tak byl zabezpečen klid, práce a majetek zemědělského podnikatele. Jsou případy, znám je osobně, že trestní senát se neschází z vůle určité většiny, pokuty se nevyměřují a poškozený zemědělec tu vskutku stojí bez ochrany. Tento stav je naprosto neudržitelný a nutno tu zjednati co nejrychleji nápravu.

Slavná sněmovno! Při této příležitosti znovu poukazuji na konec svého referátu, že je nutno, aby zemědělské prvovýrobě byla věnována patřičná péče a pozornost, aby byla odstraněna náležitým způsobem disparita, která se dnes tak těžce jeví. Na konec zdůrazňuji: Nikdy nebylo jasněji prokázáno, co znamená silné zemědělství v našem státě, jako je tomu v přítomné době. Blahobyt zemědělství je také základem blahobytu všech ostatních odvětví. (Potlesk.) V bídě zemědělství byla by však bída celého národa. (Potlesk.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Dávám slovo p. posl. Schweichhartovi.

Posl. Schweichhart (německy): Slavná sněmovno! Finanční otázka, způsob úhrady státních výdajů jest v dnešní době pro rostoucí schodky nepochybně nejtěžší otázkou nejen u nás, nýbrž na celém světě. Vždyť schodek Spojených států severoamerických činí 30 miliard Kč, Francie 17 miliard franků.

I My sociální demokrati velmi dobře víme, že je nemožný dnešní daňový systém, který byl přistři žen pro majetné třídy, aby tyto politicky a hospodářsky vlivné vrstvy mohly za to tím více zatěžovati bezprávné masy. Stejně jako dříve je nám známo, že zvláště nepřímé daně jsou nejnespravedlivějšími a nejtíživějšími břemeny, počítaje v to daň z obratu.

Byl to občanský blok, který dosavadní daňový systém zostřil na škodu pracujících lidí a boháčům poskytl velké dary, chudáky však ještě více trvale zatížil. Financím samosprávných sborů byla tehdy zasazena přímo smrtelná rána. Pokoušeli jsme se, pokud to bylo v naší moci, tento systém přeměniti. Nelze popírati, že způsob, jak se ho na příklad užívá při přirážkách k dani důchodové, jak zvýšení pivní daně, zvýšení cla z kávy atd. bylo vloženo na bedra výrobců a dovozců schopných platiti, jest docela něco jiného než ve staré čistě kapitalistické daňové methodě v neprospěch spotřebitelů. Při každé příležitosti jsme se aspoň pokusili, aby daňová břemena byla uvalena na vrstvy schopné platiti daně a aby bylo chráněno existenční minimum. Nemůže-li se to bezvýhradně podařiti, jsou toho příčinou politické mocenské poměry. Většina této sněmovny a koalice jest, jak známo, různých směrů. V této souvislosti rád bych se vrátil k výroku německého nacionálního poslance pana dr Keibla, pronesenému v rozpočtovém výboru. Obvinil socialistické ministry, že vzdávajíce se svého přesvědčení stávají se nejsilnější oporou kapitalistického hromadění. Je to zvláštní, že socialistické ministry tak trpce nenávidí právě ty kapitalistické vrstvy, které zastupuje pan dr Keibl. Pan dr Keibl nebo jiný kapitalistický oposiční řečník se nezmíní ani slovem, že všeobecná finanční krise jest v zemích jak demokraticky, tak i fašisticky ovládaných naprosto logickým důsledkem zhroucení kapitalistického hospodářství, na jehož půdě přece žalobci stojí. Pociťujeme-li u nás finanční krisi v celé její tíži, není to naprosto vinou marxistických stran. Pan kol. dr Kramář již uznal, že se v době dobré konjunktury vydávaly peníze příliš štědře a často velmi zbytečně, místo aby se pomýšlelo na co nejsilnější reservy, jak to chytře činí každý, aspoň poněkud dobře vedený podnik. Jak mnoho miliard bylo asi zbytečně vydáno. Nyní, kdy všechny reservy zmizely a zadlužení r. 1932 stouplo o 1357 mil. Kč a r. 1933 hrozil dvoumiliardový schodek, přišlo poznání poněkud příliš pozdě. Škrty, které provedla parlamentní úsporná komise, snížení platů státních zaměstnanců nedovede ucpati velkou díru, a proto nové daně, které se naprosto nesetkávají s naším souhlasem, jsou jen dalším následkem.

Ti, kdož tvrdí, že by se u militarismu mělo radikálně škrtati, jak to jest vlastně naším nejvřelejším přáním, bohužel přehlížejí, že v době, kdy v Německu vládne Hitler a kdy se do Maďarska podloudně dovážejí zbraně, není pro to na české straně žádná nálada, což přece při posuzování této otázky jest rozhodující. Přes to se nám podařilo uštípnouti něco i militarismu. Uspokojivé řešení finanční otázky, která se vyznamenává miliardovým schodkem státních drah a bohužel ještě příliš nízkými výdaji na sociální péči, ztěžuje se přáním ministra financí, aby se rychle opatřily daně, které se snadno dají zachytiti a nevyžadují nákladného aparátu. Pan dr Keibl se v rozpočtovém výboru pozastavoval nad tím, že se šetří velcí poplatníci. Z jeho úst jest to zvláštní stížnost. Očekáváme, že nám pan kol. dr Keibl brzy předloží návrhy odpovídající tomuto jeho mínění. Jak by to bylo s ostrým zdaněním kartelových zisků, se zostřenou daní z kuponů a bursovní, zkrátka s bezohledným zatížením poživatelů důchodu bez práce, kteří byli dosud jen slabě zachyceni? Jak by to bylo dále se zachycením monopolových zisků, obchodu s cukrem, lihem a uhlím? Kdyby páni kolem pana dr Keibla a zástupci jiných zdánlivě lidu přátelských stran s tím souhlasili, mohli bychom se pak jednou ranou zbaviti všech starostí o nové daně. Obávám se jen, že strana pana dr Keibla ve skutečnosti nechce nic věděti o takových návrzích, jinak označovaných za marxistické pokusy.

Ale právě proto on a jemu rovní, nikoliv my, jsou nesmírně vinni, že se musejí hledati nové daně. Ještě jednou budiž zdůrazněno, že naším cílem jest šetřiti hospodářsky slabých. Existenčního minima 15.000 Kč osvobozeného od daně žádali jsme již dávno, ale nemohli jsme toho dosíci. Vítáme úsilí, aby se snížením úrokové míry hospodářství poněkud oživilo, ale nesmí se to u bank státi na útraty zaměstnanců. Dal-li ministr financí skutečně své požehnání tomuto protisociálnímu opatření, vyzývá to k nejostřejší kritice. Smlouvy se musejí dodržovati ve prospěch hospodářsky slabších. Ujišťujeme bankovní zaměstnance svou úplnou sympatií. Užije-li se nového úvěru k tomu, aby hladoví byli nasyceni, jak prohlašuje pan ministr financí dr Trapl, žádný správně smýšlející člověk nebude moci proti tomu nic namítati. Že sanace hornického pojištění, nemocenských pojišťoven, obcí a okresů jest rovněž naléhavým příkazem, jak rovněž zdůraznil pan ministr financí dr Trapl, jistě nebude také nikdo moci popříti.

Pan kol. dr Keibl mluvil poněkud dvojsmyslně o tom, že nikdo nemá zájmu na inflaci. To není správné. Je dosti kapitalistů, kteří by se rádi chtěli zbaviti špatnými penězi svých dluhů často lehkomyslně nadělaných. Pro ty však, kdož dostávají mzdy a platy, byla by inflace osudná, a o drobných střadatelích již naprosto nemluvíme. Ze všech těchto důvodů chceme také pomáhati, aby nebezpečí inflace bylo zažehnáno. Devisové hospodářství, které hanil pan dr Keibl a jiní řečníci, se nám také nelíbí, a prakse devisové komise hraničí často se směšností, nehledě k tamější jednostranné protekci. Ale podle spravedlnosti musíme přece poznamenati, že ve dvou tuctech států jsou tytéž poměry a že i jinde se začíná se středověkým výměnným obchodem a že se obchodní styk velmi krutě rdousí. Právě proto zamítajíce šílenství soběstačnosti stále poukazujeme na nutnost mezinárodní spolupráce a dorozumění, aby se společné zlo společnou prací aspoň zmírnilo. Úplné řešení světové krise jest ve znamení kapitalistického hospodářství ovsem vyloučeno. Stěžuje-li si někdo na jisté neudržitelné poměry v berní správě, že se daně předpisují libovolně, že se účtuje mylně atd., jest to většinou správné. Celý daňový systém jest nanejvýš nepřehledný, libovůli jsou otevřeny dveře dokořán, k čemuž někdy přispívají i jednostranně složené daňové komise. Nedostatek školeného personálu jest často citelný a proto nelze doporučovati další rušení berních úřadů. Stížnosti na přísné vymáhání daní nejsou na místě určitě tam, kde jde o notorické ulejváky, jejichž počet není naprosto nepatrný, a to ve vrstvách majetných tříd. Dělníci a zaměstnanci, jak zde pravil generální zpravodaj kol. Remeš, musejí své daně zaplatiti úplně do posledního haléře, zatím co si podnikatelé vydržují dobře placené odborníky, kteří jim pomáhají všelijakými úskoky snížiti daňové břemeno. Byrokracie jim při tom ještě dosti často pomáhá, neboť jak by bylo jinak možné, že známý dodavatel uhlí Stejskal, jemuž státní dráhy vždy přesně platily, mohl býti dlužen na daních 13 mil Kč! Ohromná spousta dlužných daní nepochází určitě z vrstev dělníků a zaměstnanců, drobných živnostníků a rolníků. Skutečně potřební poplatníci musejí býti ovšem chráněni, přehmaty úředníků se musejí přísně trestati.

Pan dr Keibl považoval za nutné v rozpočtovém výboru zahájiti útok proti konsumním spolkům a jejich velkonákupním společnostem. To jest velmi zvláštní způsob přátelství k lidu, jímž se vážený pan kolega chce zabývati. Konsumní družstva jsou přece, jak známo, všeobecně užitečné podniky, které konají velmi cenné služby právě nejchudším vrstvám. Statisíce dělnických rodin dostává v konsumních spolcích nejen dobré zboží při plné váze a levných cenách, nýbrž i náhrady v hotovosti, které ročně činí často několik set korun. To všechno znamená právě v nynější bídné době skutečně sociální čin. Chtíti konsumní spolky daněmi učiniti neschopnými výkonnosti, jak se o to pokoušejí i hakenkrajcleři v Německu, bylo by přímo loupeží na nejchudších z chudých. Že ke konsumním spolkům patří i mnoho členů z vrstev zaměstnanců, živnostníků a drobných rolníků, že by tedy i tyto vrstvy byly poškozeny, pan kol. dr Keibl úmyslně ráčí přehlížeti. Každý jasně myslící člověk musí uznati, že družstva všeho druhu, která často zahrnují mnoho tisíc členů, mají národohospodářsky větší hodnotu než jednotliví podnikatelé a že tedy právem zasluhují zvláštní podpory. Pan dr Keibl podepsal také návrh kol. Geyera na přípravu plánovitého hospodářství. Jak si pan kol. dr Keibl představuje plánovité hospodářství bez širokého základu konsumních spolků a zemědělských družstev? Zdá se tedy, že vlastní navrhovatelé nesmýšlejí docela vážně s tímto návrhem, s nímž se venku tropí mnoho povyku.

Nyní něco o kapitole "Zemědělství". Lidská společnost jest, jak konstatoval i pražský arcibiskup dr Kordač, odstavený pro své sociální cítění, v kritické době hlubokého přelomu. Moderní měšťácká společnost, která vykouzlila tak ohromné výrobní a dopravní prostředky, podobá se, abych užil slov Karla Marxe, čarodějníkovi, který nemůže již ovládnouti podzemní moci, které vyvolal. Nejen v oboru průmyslovém, nýbrž i v zemědělském vzrostla síla produkce způsobem dříve netušeným, stroj zatlačil často navždy lidskou pracovní sílu. Výroba slepě poháněná motorem kapitalistického zisku nahromadila ohromná množství neužitečného, t. j. neprodejného zboží, které zcela zvlášť v zemědělství působí na stlačování cen. Zatím co mnoho milionů lidí hladoví, spaluje se v Kanadě a Argentině spousta nejlepší pšenice, v Australii bylo zakopáno 800.000 ovcí, v Holandsku bylo 100.000 selat zpracováno na hnůj, v Brazilii bylo zničeno statisíce pytlů kávy, a tak vděkuplně dále. U nás v Československu pokusili jste se podobně se zbaviti velkých zásob chmele, které byly za 20 milionů státních peněz nakoupeny a uskladněny. Spekuluje se také, jak by bylo lze se zbaviti velkých zásob obilí, aby skutečně nízké ceny tohoto výrobku byly vyhnány do výše.

S jistou těžkomyslností konstatuje z takových poměrů pan odb. přednosta Ondřej Meisner z německého odboru pražské zemědělské rady ve svých "Návrzích programu státních a mezistátních opatření k ozdravění zemědělství", že soukromokapitalistická forma společnosti byla vyvrácena z rovnováhy a že trvá proces hospodářsko-politické a sociální přeměny. To jest veskrze správné, ale právě agrárníci to často neradi uznávají.

My soc. demokrati úplně uznáváme, že domácí zemědělství musí bojovati s velikými starostmi. Zdali zadlužení zemědělství činí dnes již skutečně 30 miliard Kč, jak se tvrdí, nebudeme blíže zkoumati. Velké jest rozhodně. Břímě hypoték tíží určitě zvláště ty, kdož ve ztracených dobách dobré konjunktury, za války a několik let po ní, převzali hospodářství za tehdejší přehnané ceny a nyní, když příjmy silně poklesly, nemohou dostáti svým závazkům. Všeobecné snížení úrokové míry, o které se usiluje, musíme tedy uvítati. Pan ministr zemědělství dr Hodža zdůraznil v rozpočtovém výboru, že jest nutno umožniti zemědělci zase provozovati výnosné hospodářství, poskytnouti mu kupní sílu, což jest úplně pochopitelné. Otázkou jest jen, zdali tato nutnost se zřetelem na světovou situaci bude moci býti brzy splněna. Podle odborných posudků známých agrárních politiků, jako na př. prof. Beckmanna v Bonnu a dr Strakosche ve Vídni nelze vynutiti rychlého konce krise a nelze tak brzy očekávati, že na světových trzích ceny stoupnou. Docela v tom smyslu, jak jsme jej již dávno projevili, tito odborníci tedy naléhavě doporučují, aby se krise potírala tím, že se sníží náklady zemědělské výroby. Beze vší pochybnosti jsou pro zemědělce nezbytně nutné výrobní prostředky jako umělé hnojivo, stroje atp. více, v dnešní době příliš drahé. Zaviňují to většinou vysoké kartelové ceny. V Německu činí roční poplatek kartelů 1.700 mil. marek, u nás jistě také několik set milionů Kč. Jest známo, že se polští zemědělci velmi energicky domáhají, aby přespříliš vysoké kartelové ceny byly sníženy.

Boj proti cenové lichvě kartelů, který ohlásil i pan předseda vlády Malypetr, musí se vésti energicky, nikoliv v poslední míře v zájmu zemědělství, aby se proslavené cenové nůžky mezi průmyslovými a zemědělskými výrobky pokud možno uzavřely. Zdá se ovšem, že pan ministr obchodu dr Matoušek na tom svým srdcem nelpí.

Pan ministr dr Hodža právem poukázal na to, že řešení agrární krise musí se provésti nikoliv regionálně, nýbrž jen pokud možno ve společnosti co nejvíce států, tedy mezinárodně. To ovšem nepřekáží, aby se svépomocí a státními opatřeními nehledala úleva. Pan odb. přednosta Meisner dává po této stránce popud, aby se omezilo pěstování pivovarského ječmene, cukrovky a chmele. Doporučuje rozdělení práce v zemědělství v rovině a na horách, přizpůsobení trhovým poměrům a požadavkům, organisovaný odbyt, zkoumání konjunktury, pozorování trhů a cenové zpravodajství, racionalisaci, standardisování a plánovité zužitkování dobytka. Z toho jsme i my již dávno mnoho použili. Rád bych se jen mimochodem zmínil, že r. 1931 bylo spotřebováno úhrnem 4.3 milionů vepřů a 767.000 kusů hovězího dobytka. S doporučovaným vybudováním družstevních organisací můžeme právě tak souhlasiti jako s úsilím o zajištění odbytu zemědělských výrobků za přijatelné ceny. My soc. demokrati to jsme, kteří jsme již tisíckrát zdůraznili, že věčné kolísání cen způsobované kapitalistickou výrobní anarchií a spekulací jest pro zemědělství nanejvýš zhoubné a že pokud možno stálé ceny, které znamenají spravedlivou mzdu za namáhavou práci rolníkovu, musejí býti hlavním cílem úspěšné agrární politiky. Ale obilní syndikát a jistě i příští dobytčí syndikát není ve své dnešní formě vhodným prostředkem, aby sloužil tomuto účelu. Konstatuje-li pan odb. přednosta Meisner, že sněmovnou usnesené agrární zákony, pohyblivá cla atd. měly příznivý účinek a zabránily, aby ceny agrárních výrobků neklesly až na nenormálně hlubokou cenu světového trhu, uznává tím nepřímo i spolupráci soc. demokratů ve prospěch zemědělství. Nelze tedy již soc. demokraty pomlouvati, jak se to často stává, a líčiti je jako nepřátele zemědělství.

V mezinárodním oboru existují již ve formě společnosti pro zemědělský hypoteční úvěr, berlínské cukerní konvence atd. zárodky ke společnému řešení zemědělských otázek. Tyto zárodky se musejí vybudovati.

S čím však naprosto nemůžeme souhlasiti, jest agrární požadavek zrušení sociálního pojištění, na př. vyloučení sezonních a mladistvých dělníků. O tom nemůžeme vážně mluviti, naopak musíme usilovati o vybudování sociálního pojištění, k čemuž přistupuje rozšíření úrazového pojištění na lesní dělníky.

Pan kol. Dubický interpeloval pana ministra soc. péče dr Czecha v rozpočtovém výboru, co jest s pojištěním samostatně výdělečných osob. To se mi zdá býti jistým rozporem proti stálému tvrzení agrárníků, že se sociální břemena nedají již snésti. Jest jistě zbytečné říkati, že my sociální demokrati naprosto nejsme vinni, že se pojištění samostatných stále ještě nestalo zákonem.

Poukazovali jsme na tuto nutnost tím spíše, že 71% všech zemědělců jsou drobní zemědělci, kteří si většinou nemohou dopřáti samostatného postačitelného výměnku nehledě k tomu, že výměnek vede velmi často ke sporům mezi starými a mladými, ba dokonce k zabití a vraždě. My bychom tedy jen uvítali, kdyby pro samostatné zemědělce a živnostníky bylo brzy zavedeno přiměřené zákonité zaopatření pro případ stáří.

Zasluhuje pozornosti, že pan ministr zemědělství dr Hodža s poukazem na smíšený průmyslový a agrární ráz našeho státu zdůraznil, že jest nutno přihlížeti k zájmům průmyslníků. Tím i tato strana dala výpověď nesmyslné myšlence soběstačnosti. Jednostranná agrární politika není v této zemi skutečně možná. S tímto faktem se musejí agrárníci konečně jednou smířiti a vzdáti se toho, aby se úmyslně oddělovali od průmyslu a aby z republiky dělali příště český agrární stát.

Jest pravda, že v Německu a jinde občas obyvatelstvo proudí z velkých měst zpět na venkov. Jde zde o lidi, kteří přišli z venkova a nacházejí tam útulek u příbuzných. Ale pro statisíce nezaměstnaných, kteří jsou zakořeněni jen v průmyslu, jest umístění v zemědělství naprosto nemožné. Vesnice odjakživa postupovala svůj přebytek obyvatelstva průmyslovým územím. Naprosto není s to, aby zase přijala zpět bývalé děti tohoto místa, vůbec již nemluvě o jiných zpětných vystěhovalcích.

Nouzi o dělníky na venkově čelí se na větších statcích dnes zaměstnáváním slovenských dělníků, v selských hospodářstvích v sezoně zaměstnáváním žen a dětí domkářů. Kdyby se všichni selští synové a dcery věnovali zemědělství, místo aby šli do města, byla by nouze o lidi na venkově určitě menší.

Mezi agrárními požadavky jest významná žádost o větší subvence. Nejsme nepřáteli státního podporování zemědělství, ale nesmí to nikdy dojíti tak daleko, jako v Německu s východní pomocí, kde se velcí agrárníci dávají státem přímo vydržovati. Bohužel musíme zase konstatovati, že se při rozdělování subvencí nepostupuje spravedlivě. Při výplatě podpor za živelní pohromy na př. stalo se zase v kaplickém okrese, že se dávala přednost křesťanským sociálům a členům Svazu zemědělců, stejně v okrese novobystřickém. Ostuda, že rozhoduje stranická legitimace, musí konečně jednou přestati.

Mohl bych po této stránce předložiti celý seznam notorických nespravedlností, které se staly. Předložíme materiál panu ministrovi zemědělství a požádáme ho, aby tomuto protekčnímu hospodářství učinil přítrž. Tím, že se v zemědělských radách úmyslně nadržuje okresním zemědělským svazům, v jejichž čele jsou pravidelně političtí tajemníci, poškozují se vědomě samostatné organisace drobných rolníků. Tito tajemníci jsou nástroji agrárníků, kteří se neostýchají veřejně říkati: Sociální demokrati nedostanou žádné subvence! Neboť přece agrárníci nemohou již postupovati, jakoby měli dnes za sebou všechny zemědělce. Víme velmi dobře, že nastal silný útěk z agrárního tábora.

Stejně ostře budeme vystupovati proti tomu, že se při udělování subvencí na př. mlékárnám ukládá podmínka, že stroje musejí býti objednány u určité pražské firmy, ačkoliv říšskoněmecké stroje jsou mnohem lepší a tato firma sama objednává z Německa část svého materiálu.

Tímto spojováním subvencí s nepatřičnou jednostrannou protekcí se stává hodnota subvencí velmi ilusorní. Ještě bych rád poznamenal, že agrárníci ke státním podporám nezaměstnaným rádi připojují požadavek nucené práce. Tak to česká agrární strana učinila právě nedávno dne 1. listopadu 1932 na svém pražském sjezdu. Budiž mi dovoleno poukázati, že podle této zásady by měli zemědělci za přijaté subvence od státu poskytovati přirozeně také příslušné vzájemné úkony; co jest pro jednoho spravedlivé, musí býti spravedlivé i pro druhého.

K nejdůležitějším agrárním problémům patří otázka zvýšeného odbytu zemědělských výrobků, zvláště úplně hotového zboží, jako másla a masa. Plným právem ukazují význační agrární politikové, jako profesor Laur ve Švýcarsku, že jest nezbytně nutno zvýšiti spotřebu. Mezinárodní agrární kongres v Praze zvlášť zdůraznil tento požadavek ve spojení s organisací trhu. Profesor Brandt v Berlíně, správce říšskoněmeckého ústavu pro pozorování trhu, nedávno plným právem zdůraznil, že každý nezaměstnaný jest dalším krokem ke zkáze zemědělství. Pan Rossmanith v Raase ve Slezsku vhodně poznamenává, že osudem rolníků jest osud kupní síly širokých vrstev. Kdyby se podařilo zvýšiti kupní sílu obyvatelů Československa tak dalece, že by si každý mohl koupiti tolik potravin, kolik dáváme jednomu vězni, bylo by tím uděláno neobyčejně mnoho pro zemědělství. Jasně to uznávaje, ukazoval bývalý říšskoněmecký ministr zásobování von Schlange-Schöningen - nikoliv snad Hugenberg - na úzkou spojitost agrární otázky s problémem průmyslu a nezaměstnaných. Proti tomu u nás není málo agrárníků, jako na př. ředitel Hilmer v Brně, kteří vědomě žádají, aby se snížily prý vysoké mzdy a tím oslabují kupní sílu. Snížením mezd - i zemědělských a lesních dělníků - chcete snížiti náklady výroby a uřezáváte tím větev, na které sedíte.

Těší mne, že pan kol. Černý ve své včerejší rozpočtové řeči výslovně prohlásil, že nouze drobných zemědělců v Československu nemůže býti napravena, dokud jest zde milion nezaměstnaných a velké hřbitovy průmyslu. Jak dalece kupní síla spotřebitelů souvisí s blahobytem zemědělství, ukazuje zajímavá říšskoněmecká statistika. V době od r. 1924 do 1929 stoupla reální mzda dělníků a zaměstnanců v Německu o 30%, při čemž zemědělství získalo na prodeji o 32% více. Při stoupající krisi a klesajících mzdách od r. 1929 do 1931 klesly výnosy z prodeje automaticky o 27%. To lze úplně pochopiti. Když si 100.000 nezaměstnaných nemůže koupiti ani dosti chleba, nemluvě již o mase a másle, když sta dělníků omezeně pracujících dostává jen zlomek svého obvyklého výdělku, nemůže odbyt zemědělských výrobků býti uspokojivý. Doufám, že pan ministr zemědělství dr Hodža vhodně ocení souvislost mezi bídou zemědělství a bídou dělnictva a v zájmu zemědělství pomůže zabrániti snížení mezd a sociálních výdajů.

Rovněž jest v zájmu zemědělství, aby se prováděly veřejné práce, stavby cest atd., při čemž mnoho zemědělců může dovozem a přímou prací jen získati, naprosto nehledě k tomu, že při zlepšených cestách ušetří výdaje na spravování vozidel. A poněvadž by zkrácením pracovní doby především v průmyslu na 40 hodin týdně vzrostl počet zaměstnaných a tím i spotřebitelů, mělo by se i po této stránce rozumněji postupovati než dosud.

V souvislosti mezi naléhavým příkazem povznésti kupní sílu širokých vrstev jest boj proti zdražujícímu meziobchodu. Zájmy zemědělských výrobců a spotřebitelů se po této stránce sbíhají. Stále užším spojením zemědělských družstev s organisacemi spotřebitelů bude oběma částem velice pomoženo. Ministerstvo zemědělství mělo by věnovati velkou pozornost vybudování tohoto spojení.

Jak velký národohospodářský význam má přímý obrat zboží pro obě skupiny - zemědělské výrobce a spotřebitele - vyplývá z toho, že v Německu při prodejní ceně úhrnem 20 miliard dostává zemědělství jen 9 miliard marek. Heslo "služby zákazníkům", které si oblíbil Baťa a jiní, mělo by i v agrárních vrstvách více rozhodovati než dosud. Pan ministr financí dr Trapl mluvil o nutnosti snížiti nebo vyrovnati ceny. Stane-li se to způsobem, jejž jsme navrhli, a to snížením kartelových cen a odstraněním zisků meziobchodu, jistě proti tomu nebude moci nikdo nic namítati. Ani proti levným úvěrům pro drobné zemědělce skutečně trpící nouzi nemůže nikdo vznášeti odůvodněnou námitku. Výslovně musíme poukázati, že v této zemi dělníci a zaměstnanci jako spotřebitelé přinášejí velmi značné oběti ve prospěch zemědělství, srovnáme-li to s jinými státy. Přepětí agrárních požadavků nelze tedy naprosto snésti. Rád bych ukázal, že jen u obilního syndikátu jsou již velmi značné poplatky: ze pšenice 15 Kč za 1 q, z mouky 30 Kč, z kukuřice 20 Kč a to všechno musí ovšem nésti spotřebitel. Třeba že se velice přimlouváme za upřímnou spolupráci s agrárními zástupci zemědělství, nesmíme zapomínati, že to jest možné jen na půdě demokracie. Koketuje-li se v agrárních vrstvách s fašismem, propagují-li krajiny, kde vládne Svaz zemědělců, nejreakčnější stavovské myšlenky a pomýšlí-li pan president zemědělské rady posl. Windirsch na nové zavedení kuriálního volebního práva pro obce, nepřispívá to naprosto k dorozumění mezi námi a agrárníky stejně jako odpírání demokratické volební reformy do zemědělských rad. Působí velmi zvláštním dojmem, když pan kol. Windirsch na schůzích zemědělské rady, jako v Děčíně, stejně jako na krajských schůzích Svazu zemědělců stále zdůrazňuje, že většina členů Svazu zemědělců jsou drobní rolníci a když tímtéž dechem příkře zamítá zdemokratisování zemědělských rad. Prohlašuje-li pan president Windirsch, že demokratisace zemědělských rad by znamenala jejich zpolitisování ke škodě zemědělství, jest to více než liché dokazování. Jakoby němečtí a čeští agrárníci odkládali své smýšlení před branami zemědělských rad. Přeměna zemědělských rad v demokratickém smyslu musí nastati právě tak, jako konečné obnovení zákona na ochranu pachtýřů. Agrárníci dosud vědomě sabotovali příslušný návrh. Prohlášení pana ministra zemědělství dr Hodži, že bude vypracován návrh zákona ve prospěch ochrany pachtýřů, přijímáme na vědomí s jistou nedůvěrou. Neopomineme velmi podrobně si jej prohlédnouti a domáhati se skutečné, nikoliv jen zdánlivé ochrany pachtýřů. Návrh pana ministra spravedlnosti dr Meissnera měli bychom uvítati. Jelikož sami čeští agrárníci musejí uznati, že nynější pachtovné jest se zřetelem na pokles výtěžků příliš vysoké, dává nám to naději, že drobní zemědělci, budou-li po stránce organisační dosti silní, mohou v tomto směru dosíci úspěchu, jestliže jim k tomu nepomůže již zákon na ochranu pachtýřů.

Třeba se agrárníci sebe více bránili proti moderní reformě platného honebního a rybářského zákona v tom smyslu, aby výsady velkostatkářů byly zrušeny, přece se musí dostaviti. Stejně změna lesního zákona v tom smyslu, aby místnímu méně zámožnému obyvatelstvu bylo zajištěno sbírání dříví a lesních plodin. Generální ředitelství státních statků ukázalo již po této stránce jakousi ochotu. S díky uznáváme úsilí ministra spravedlnosti dr Meissnera, že zemědělským podnikům poskytl jistou ochranu před exekucí a litujeme jen, že ochrana dlužníků ve formě jednoročního moratoria, na kterou pomýšlí, ještě nebyla provedena.

V oboru daňovém usilovali jsme my sociální demokrati, jak jsem již dříve zdůraznil, nikoliv bez úspěchu, vložiti břemena nových daní na bedra hospodářsky silnějších. Nedá se udržeti nespravedlivé odstupňování domovní daně třídní a nepřiměřeně vysoké zatížení drobných zemědělců vyměřováním daně důchodové a jednostrannými přirážkami.

Třebaže i ministerstvo zemědělství velice podporuje zemědělské lidové vzdělání, ještě zdaleka nepostačuje nynějším nárokům, při čemž zvláště dorost by se měl vzdělávati v zemědělských školách. Velice jest zapotřebí zemědělského úřadu pro zkoumání trhů a zkoumání kultur podle říšskoněmeckého vzoru. Jest to ironie, která nemá sobě rovné, že v Berlíně jsou o situaci československého zemědělství ve všech podrobnostech lépe informováni než četné zdejší úřady.

Že ve venkovském zdravotnictví nebylo splněno ještě mnoho věcí a v sociální péči rovněž, jest smutným zjevem. Ministerstvo zemědělství udělá dobře, bude-li této věci věnovati plnou pozornost ve smyslu loňské mezinárodní konference pro hygienu venkova.

Ještě několik slov o kapitole pozemkový úřad, který byl pro nás vždy kamenem úrazu a bohužel jím i zůstal, neboť se v pozemkové reformě nepokračovalo v duchu skutečně sociálním. Hlavní péči věnoval Státní pozemkový úřad majetníkům zbytkových statků, nikoliv drobným lidem. Není naprosto spravedlivé, že se bývalému vysokému panstvu, jako na př. Schwarzenbergům, proti jasným ustanovením zákona ponechaly tak velké majetnosti. Ničemné hospodářství na četných zbytkových statcích, které doznal pan president dr Voženílek a které skončilo hospodářským zhroucením, nesmí býti záminkou pro drahé sanační akce na útraty státu. Uvolněná zemědělská půda musí se přenechati drobným zemědělcům a zemědělským dělníkům, lesy pak obcím, které na tom mají zájem. Pan president dr Voženílek v rozpočtovém výboru ukázal, že tisícům průmyslových sezonních dělníků byla dána půda a že osud četných nezaměstnaných byl pozemkovou reformou udělán poněkud snesitelnějším. To jest správné jen z části, neboť pozemková reforma také zničila mnoho existencí, zvláště pokud jde o lesní personál. Rozhodně se mnohem lépe osvědčily příděly drobným zemědělcům, než z národnostních důvodů provedené osídlení vracejících se vystěhovalců. 2.824 míst kolonistů ve 209 koloniích, které jsou převážně v německém a maďarském území, stát velmi draze zaplatil. Další oběti se nám nezdají odůvodněné. Tím nechceme ovšem říci ani slova proti osídlování podle říšskoněmeckého vzoru. Jestliže při lesní reformě dostaly prý samosprávné sbory 13%, pak to u německých obcí a okresů určitě nesouhlasí, poněvadž se s nimi zacházelo velmi macešsky.

Poukazuje-li pan ministr dr Hodža na značnou pasivitu státních lesů a statků, poněvadž klesly ceny dříví atd., pak to jistě není jediná příčina. Jak to přijde, že lesy a polní hospodářství na př. obce olomoucké poskytují zcela slušné výnosy? Zdali se odbyt dříví utváří pro stát výnosněji obchodním spojením s firmou Körnerovou, musíme vyčkati. Podle provisních podmínek, o kterých jsme se dověděli, jest jen jisté, že dřevařská firma Körnerova bude rozhodně míti zisk. Nikterak se to nesmí státi na útraty mezd lesních dělníků.

Pana ministra zemědělství dr Hodžu stejně jako můj kolega a stranník Kremser naléhavě vybízím, aby nepřekážel utvoření sborů důvěrníků u generálního ředitelství státních lesů a statků. Tím jsem projevil veskrze blahovolné chování německých soc. demokratů k zemědělství a zdůraznil jsem několik naprosto nutných reforem ve prospěch drobných zemědělců, jakož i zemědělských lesních dělníků.

Hlasujíce pro rozpočet netajíme se tím, že hospodářská krise jako následek kapitalistického systému naprosto nebude moci býti zlomena největším úsilím státu. Jen plánovité hospodářství k úhradě spotřeby, vedené v sociálním duchu a stojící pod veřejnou kontrolou přinese i zemědělství to, čeho potřebuje: odbyt a stálé ceny. Nikoliv zostření kapitalistických metod, jak to chtějí agrárníci, znamená zajištění existence zemědělců, nýbrž organický vývoj k socialistickému plánovitému hospodářství. (Potlesk.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Přerušuji projednávání tohoto odstavce, jakož i pořadu této schůze.

Před ukončením schůze ještě sděluji:

Dovolené dal jsem dodatečně na schůze dne 1. až 4., 6. a 7. t. m. posl. Hellerovi, pro neodkladné zaměstnání.

Nemocí omluvili se posl. Gottwald, Steiner, Török, též dodatečně na včerejší schůzi.

Lékařské vysvědčení předložil posl. Pozdílek.

Podle usnesení předsednictva navrhuji, aby se příští schůze konala v pondělí dne 6. února 1933 ve 3 hod. odpol. s

pořadem:

1. Nevyřízené odstavce pořadu 244. schůze.

2. Návrh, aby jednáním zkráceným podle §u 55 jedn. řádu projednána byla osnova státního rozpočtu republiky Československé a finančního zákona pro rok 1933 (tisk 2150).

Jsou proti tomuto návrhu nějaké námitky? (Nebyly.)

Není jich.

Končím schůzi.

(Konec schůze ve 2 hod. 16 min. odpol.)

Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP