Pátek 3. února 1933

Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je p. posl. Oehlinger. Dávám mu slovo.

Posl. Oehlinger (německy): Velectění! Ministr pro věci zahraniční, dr Beneš, odjel dne 19. ledna t. r. již po tolik a tolikráte do Ženevy k pokračování odzbrojovací konference, která byla včera opět zahájena. Před tím, dne 13. ledna, učinil v rozpočtovém výboru prohlášení, v němž se opět jednou zabýval Společností národů. Dne 18. ledna promluvil ministr pro věci zahraniční dr Beneš na schůzi důvěrníků české národně-socialistické strany, pravděpodobně, aby se lépe porozumělo jeho řeči v rozpočtovém výboru, ještě jednou o zahraniční politice a zvláště o otázce revise. V poslední době slyšeli jsme tedy dvě řeči ministra pro věci zahraniční a přece nikoliv mnoho nového, nikoliv mnoho dobrého a především nic upřímného. (Výkřiky posl. Krumpeho.) Po těchto dvou řečích odjel ministr pro věci zahraniční co nejrychleji vlakem do zaslíbené země, do Ženevy, aby na odzbrojovací konferenci podle starého zvyku v duchu Francie a Malé dohody podle potřeby buď hrál anděla míru nebo boha války.

Jako doma, tak také v Ženevě ministr pro věci zahraniční a s ním ostatní státníci, zvláště státníci francouzští, Malé dohody a Polska mohou si téměř vymluviti plíce o rovnoprávnosti, revisionismu, ale především o bezpečnosti a odzbrojení. Ale výsledek této mnohomluvnosti rovná se vždy nule. Otázky, které se mají řešiti na odzbrojovací konferenci, nemohou přece býti vůbec nikdy rozřešeny mnohomluvností, ani tehdy, projednávají-li se jednostranně, vládne-li jen moc a vyřazuje-li se spravedlnost. Ministr pro věci zahraniční dr Beneš a ostatní státníci francouzští a Malé dohody se totiž ještě nenaučili, že nikoliv moc, nýbrž jen spravedlnost jest jediným základem moci a trvání státu, jakož i jediným poutem lidské společnosti.

Jaký obraz se nám dnes naskytuje při opětném zahájení odzbrojovací konference? Vskutku, truchlivý obraz! Žijeme v době, kdy hospodářská krise velikou nezaměstnaností hluboko zasahuje do existence pracujících lidí všech národů a všech států. A kupodivu, čím větší jest světová hospodářská krise, tím více vzrůstá miliardový náklad na zbrojení. Každoročně se stále ještě vydává přes odzbrojovací konferenci, nebo snad právě proto, 5 miliard dolarů na zbrojení, to znamená o 70% více než před válkou. Přes 5 milionů vojáků slouží činně a přes 20 milionů jest v záloze. Ani Československo nečiní zde slavné výjimky, také u nás se militarismus neomezuje, nýbrž ještě vzrůstá. (Posl. Krumpe [německy]: Kontingent nováčků se zvyšuje!) Byl-li roční stav nováčků zvýšen ze 70.000 na 75.000, neznamená to přece omezení militarismu a reorganisace ministerstva národní obrany, ohlášené panem ministrem národní obrany Bradáčem, a reorganisace vojska nebude přísahámbohu prováděna z lásky k odzbrojení, nýbrž jem proto, aby veškerý militarismus u nás byl zahalen do neprůhledného závoje, zvláště před zvědavými zraky obyvatelstva, hroutícího se již pod ohromným daňovým tlakem. (Souhlas na levici.)

Že by zvýšení ročního stavu nováčků ze 70.000 na 75.000 mužů bylo nezbytně nutné pro novou úpravu výcviku, strážní službu a pomocnou službu, není přece nic jiného než předstírání nesprávných skutečností. Generální štáb a vojenský poradní sbor se již postarají, aby tak zvaná reorganisace ministerstva národní obrany a vojska nebyla snad zaměněna s odzbrojením a jemu rovnocenná. Vskutku, to jest největší rozpor, ba největší zločin naší doby, že státníci u Společnosti národů v Ženevě, zdá-li se jim to právě oportunním, klopíce licoměrnicky oči, volají: "Pryč s jedovatými plyny, pryč s letadly a leteckými bombami, pryč s válečnými loďmi a těžkými děly." Ale doma se překotně vesele zbrojí dále. Jen tak jest možno, že ohromně stoupl počet válečných zbraní všeho druhu v neodzbrojených státech.

Také u nás vidíme nesmírně přemrštěné rozmnožení válečných zbraní všeho druhu. Jen jeden příklad: Roku 1930 měli jsme 270 letadel, 1931 bylo jich u kádrů již 546 a v leteckých školách 141, dohromady 687 letadel.

V jednom roce se kádr letadel zvětšil o 150%. Pro naše poměry právě dost! Na střelivo, cvičení a běžnou potřebu, jak krásně zní ony vojenské odborné výrazy, žádá ministerstvo národní obrany v rozpočtovém výboru 72 milionů. Tato částka je obrovsky vysoká a právě zde musím vysloviti zcela zvláště podiv, že "sedmička" většinových stran právě tuto částku nesnížila velmi radikálně a že sociálně-demokratické strany mohly spojiti se svým antimilitarismem, že hlasovaly právě pro tuto položku. Snížiti náklad na střelivo v době, kdy nouze a bída tísnivě doléhá na statisíce nezaměstnaných a hladovějících státních občanů, bylo by zajisté méně bolestným snížením než leckteré jiné snížení, které bezohledně provedla dnešní vláda a většina, jako na příklad snížení úřednických platů. Že dnešní vláda byť i jen pomyslila na snížení vojenského žoldu, zdá se nám přímo čirým šílenstvím. Již myšlenka na snížení vojenského žoldu mohla vzniknouti v mozku přímo chorobně založeném.

Studujeme-li vojenský rozpočet, nemůžeme se zbaviti dojmu, že pro "sedmičku" většinových stran, pokud jde o případná snížení, která by byla měla veliký význam, byl noli me tangere, netykavkou, před nímž dokonce i soc.-demokratické strany stáhly plachty. Bohužel musíme konstatovati, že jak u nás, tak také u většiny evropských států a i mimoevropských nelze očekávati v nejbližší době snížení výdajů na zbrojení, spíše naopak. To bude míti bohužel za následek, že se ani nezlepší hospodářský stav, dále že mírová práce několika málo skutečně mírumilovných států musí býti ilusorní, potrvá-li závodění několika států ve zbrojení, především Francie a států na ní závislých, k nimž patří také Československá republika. Odzbrojovací konference, která byla včera opět zahájena, má-li vůbec míti ještě nějakou cenu (Výkřiky posl. Krumpe.) musí konečně jednou, a to velmi brzy, provésti pronikavé snížení zbrojení všech států. V otázce odzbrojení nelze již déle míti státy s dvojím právem, státy, které již odzbrojení provedly, a státy, které stále žádají odzbrojení jiných, ale na odzbrojení ve vlastní zemi nemyslí ani v nejmenším. Jisto jest tolik, že konference generálních štábů, právě nedávno konaná taková konference generálních štábů ze států Malé dohody i s Československou republikou v Bělehradě, jsou nejméně způsobilými předehrami pro úspěšnou odzbrojovací konferenci, neboť konference generálních štábů připravují daleko spíše válku než mír.

Na bělehradské konferenci generálních štábů mluvilo se asi jistě spíše o válce než o míru. Neboť tyto vrstvy holdují odedávna zásadě: "Vítězství buduje mír." Záleží-li panu ministrovi pro věci zahraniční dr Benešovi vskutku vážně na tak zvané likvidaci války, na odzbrojení, na smíření a spolupráci se sousedními státy, s Německem, Rakouskem a Maďarskem, pak jest vskutku zbytečné stále a stále demonstrativně při všech možných a nemožných příležitostech zdůrazňovati vojenské spojení s Francií a Malou dohodou, a velmi důrazně podškrtávati přátelský poměr s nimi. Takovéto počínání musí přece u jiných států vzbuditi nedůvěru k pokojným záměrům Československé republiky.

Podobně jest tomu také s projevy konanými nedávno ve Varšavě o úzké spolupráci Československé republiky s Polskem. Tu jest zajisté oprávněna otázka panu ministrovi pro věci zahraniční, zda se tato spolupráce netýká snad také oboru vojenského. Citovému a strnulému lpění ministra pro věci zahraniční dr Beneše na zvláštním a vojenském spolku s Francií děkujeme také za francouzskou vojenskou misi, která stále ještě sedí v Praze. Náklady na ni byly sice již sníženy, nečiní ani celý milion, avšak tuto částku bylo by lze úplně ušetřiti. Než nejde zde pouze o úsporu nákladů na francouzskou vojenskou misi, nýbrž především o odstranění poručníkování a dozoru, nedůstojného samostatného státu. Jak známo, vojenské mise bývají vysílány do takového cizího státu, jehož vojsko má se reformovati a na něž se má dohlížeti, zvláště poskytl-li peníze na tuto reformu, nebo má-li se tím velmi jasně vyjádřiti, že cizí vojsko jest jaksi součástí vlastního. Potřebuje československé vojsko stále ještě cizího, byť i sebe více zpřáteleného organisátora a poručníka? Jest stále ještě závislé na francouzském vojsku? Sebe více vřelý a přátelský poměr mezi oběma státy, národy a vojsky neodůvodňuje další existenci vojenské mise. Na péči o tento poměr po stránce vojenské jistě by byl plně stačil vojenský přidělenec francouzského vyslanectví. Či má snad francouzská vojenská mise za úkol, aby byla učiteli legionářským důstojníkům československého vojska?

V této souvislosti bylo by velmi zajímavé zvěděti od pana ministra národní obrany, kolik generálských míst a míst důstojníků generálního štábu bylo obsazeno bývalými legionáři a kolik nelegionáři? Tato otázka se mi zdá býti důležitou z několika důvodů. Domnívám se totiž, že pro vojsko není dobře, jsou-li vyšší důstojníci, kteří přece mají vésti, mladší než nižší důstojníci. Nemáme totiž důvěry v nejvyšší vedení a i oni důstojníci, kteří kdysi nevstoupili do legií, pokládají se za odstrčené tím, že byli přeskočeni bývalými legionáři, což ovšem musí opět nepříznivě působiti na kázeň a ducha vojska. Znám případy, kdy bývalí poddůstojníci, kteří vstoupili do legií ve stáří 20 až 25 let, jsou dnes v československém vojsku generály a plukovníky, a na druhé straně případy, kdy důstojníci, kteří nebyli v legiích, musí ještě dnes sloužiti jako štábní kapitáni a nemají vyhlídky na postup. Třeba přece přiznati, že nikoliv nepatrný počet bývalých legionářů častokráte již při prvé hlídce nebo boji se dostal do zajetí, většinu války ztrávili však někde v zajateckém táboře, a i když byli pak posláni na frontu, šlo většinou jen o bezvýznamné šarvátky.

Ani Sibiř nebyla přece správnou válečnou školou pro moderního vůdce vojska, poněvadž to byl více nebo méně drobný boj, který tam byl bojován a který nakonec nabyl rázu bojů mezi žoldnéřskými vůdci. Jen na takovéto dobrodružné půdě mohl si Gajda vybojovati vavříny. (Souhlas.) Vůdce moderního vojska na evropském bojišti musí vedle geniálnosti míti ještě také mravní pevnost a spolehlivost. Proč se tedy tak okatě dává přednost bývalým legionářům před důstojníky starého rakouského vojska?

Tito důkladně prodělali školu války, s úspěchem vedli setniny a prapory proti rovnocennému, technicky i číselně je převyšujícímu nepříteli. Že zůstali věrni své přísaze, nemůže býti důvodem pro jejich odstrčení. Zůstanou věrni také přísaze, kterou složili Československé republice.

Dále by bylo zajímavé zvěděti, dostanu-li od nynějšího pana ministra nár. obrany Bradáče odpověď na své několikeré dotazy v branném výboru a v rozpočtovém výboru, v jakém číselném poměru jsou zastoupeni ve vojsku Němci v hodnosti důstojníků generálního štábu a v důstojnické hodnosti, ve stavu rotmistrů a ve stavu délesloužících poddůstojníků a kolik jest ročně jmenováno nových důstojníků a kolik z nich je Němců.

Kdyby pan ministr nár. obrany sestavil seznam, v jakém poměru jsou zastoupeny národnosti v důstojnickém sboru a ve vyšším poddůstojnickém śboru, viděli bychom, že Němci, o Maďařích vůbec ani nemluvě, ve vyšších důstojnických hodnostech nejsou téměř vůbec zastoupeni a v nižších důstojnických hodnostech a v aktivním poddůstojnickém sboru jen velmi skrovně a ani zdaleka, jak ba to odpovídalo klíči obyvatelstva. Němci jsou totiž v československém vojsku jak v aktivním stavu, tak také v záložním podřízenými, Češi představenými. Mezi představenými a podřízenými jest jen subordinace, ale žádné kamarádství. Jest tedy a zůstává tvrdou skutečností, že přes ujišťování nynějšího ministra národní obrany, že mezi různými národnostmi v československém vojsku jest kamarádský poměr, tohoto kamarádského vojenského poměru, bohužel, není. Německé vojáky zvláště legionářští důstojníci pokládají za podvratné živly a podezřívají je. Se vší rozhodností prohlašuji tak jako v branném výboru s této tribuny: Němečtí vojáci nejsou podvratní živlové a němečtí důstojníci nedělají žádnou politiku, nýbrž jsou, jak se to naučili ve starém rakouském vojsku, jen vojáky. Německých vojáků, poddůstojníků a důstojníků, se československá vojenská správa obávati nemusí. Podvratní živlové jsou jinde, nikoliv mezi Němci, a všechny pokusy nazývati německé příslušníky vojska podvratnými živly, musíme co nejostřeji odsouditi a naprosto energicky odmítnouti.

Pokud jde o inteligenci, kázeň, statečnost a věrnost, nejsou němečtí vojíni vskutku ani v nejmenším pozadu za vojíny českými a slovenskými, a, jak ukázal brněnský puč, jsou nejen svému národu, nýbrž i vojsku a státu ke cti a k ozdobě. Tím bolestněji musí pociťovati němečtí vojíni, že přes to přese všechno jsou odstrkováni, že jsou většinou vypovězeni do nejodlehlejších posádek slovenských a podkarpatoruských, přímo jako malomocní, aby byli isolováni před stykem se svým národem, se svými příbuznými a přáteli, a ženatým aby se dokonce znemožnilo, aby mohli dáti vychovati děti mateřským jazykem. Že některé vojenské oddíly, jako na příklad letecký oddíl, žádají jen čekatele české nebo slovenské národnosti, musíme co nejostřeji přibíti na pranýř a žádati nápravu. Německému vojákovi se také musí usnadniti, aby mohl sloužiti ve své vlasti a u oněch vojenských oddílů, pro něž jest nejlépe způsobilý a k nimž také touží.

Chce-li vojenská správa odůvodniti vyhnanství německých vojáků na Slovensko a omluviti je tím, že každý vojenský oddíl má dostatečný počet mužstva, které ovládá jazyk vojska a že tedy musí rozdělovati nováčky stejnoměrně podle mateřského jazyka, jest to jen pokus o vylíčení věcí v lepším světle a výmluva. Staví-li se dále vojenská správa na stanovisko, že určitý počet nováčků z průmyslových krajů musí býti přesunut do krajů zemědělských a naopak, nerozhodují o tom přece jediné důvody národní. Vojenská správa měla by přece věděti, že touha po domově jest nejnebezpečnější nemocí mladého vojáka. Touha po domově má v zápětí nechuť ke službě, a nezřídka deserci a dokonce i sebevraždy. Pro isolaci Němců v československém vojsku nemůžeme se diviti, zachvacuje-li mladé lidi velmi často hluboká duševní deprese, která u citlivých povah může míti v zápětí sebevraždu. Řekl-li jednou pan ministr národní obrany Bradáč tak krásně: Vojsko bude vybudováno v demokratickém duchu a práva vojáků jako lidí a obránců vlasti budou žárlivě střežena a všechna porušení těchto práv budou přísně trestána - přál bych si jen, aby tato zásada byla také jednou ve vojsku uskutečněna. Bohužel dnes jsme ještě od toho velmi daleko, nakládání s vojáky i jejich stravování v mnoha posádkách, zvláště na Slovensku, jest stále ještě velmi nedostatečné. Němečtí vojíni na Slovensku a Podkarpatské Rusi nemohou jezditi na neděle a svátky domů jako jejich čeští druzi v Čechách a na Moravě, doma se zotaviti a pak obtíženi dárky vraceti se do posádek. Němečtí vojíni musí ztráviti většinu své služební doby v cizích krajích a mezi cizím lidem, není pak divu, že toho či onoho zachvátí trudnomyslnost. Když jsou pak ještě od představených dokonce šikanováni a trýzněni, nesmíte se diviti, když takový mladý člověk nenajde jiné cesty, jak uniknouti tomuto trýznění, a spáchá sebevraždu.

Pokud jde o sebevraždy ve vojsku, dosáhlo československé vojsko v tomto oboru, bohužel, mezinárodní slávy. Neuplyne téměř jediného týdne, aby nebyla hlášena sebevražda vojína. Vojenské úřady si věc velmi ulehčují a jako důvody sebevražd uvádějí zpravidla vždy nešťastnou lásku, pohlavní choroby a rozvrácené majetkové poměry. Ve skutečnosti bývá věc často úplně jiná a přes ututlávání a skrývání ve velmi mnoha případech vyšla najevo pravda, že příčinou sebevraždy bylo jen neslýchané trýznění ve službě. Tu se musíme vskutku tázati, jaký jest vlastně účel komise pro vyšetřování všech sebevražd, zřízené u ministerstva, když nám statistika jasně ukazuje, že sebevraždy prudce stoupají, místo aby jich ubývalo. Také podvýbor branného výboru pro vyšetřování sebevražd, který měl pracovati společně s komisí u ministerstva, halí se v mlčení. Do tohoto podvýboru byli zvoleni jen členové vládních stran, také sociálně-demokratických a německých vládních stran, oposice byla vynechána. Od této volby zavládlo opět veliké ticho. Neboť, jak se zdá, obě komise pro vyšetřování sebevražd nemají náležité vážnosti a pocitu odpovědnosti. O těchto komisích není již ani vidu ani slechu, jen vojíni se vraždí klidně dále.

Události, k nimž došlo v důstojnické škole v Litoměřicích loňského roku, pronikavě osvětlily poměry, lépe nešvary, jaké by se ve vojsku kulturního státu jistě neměly vyskytovati. Ale mnozí představení, zdá se, jsou právě toho mínění, že nedostatek duševního vzdělání lze nahraditi osobní surovostí. Vojenská správa má povinnosti nejen poučovati instruktory a představené vojáky, nýbrž je i kontrolovati, zda především vždy a svědomitě konají své výchovné povinnosti.

Má-li stát a jeho zřízení, k nimž patří také vojsko, ovládnouti pravá demokracie, nesmí chyběti ani duchovně-kulturní předpoklady. K tomu patří především mravně-náboženské idee. Starý rakousko-uherský služební předpis praví o tom velmi správně: "Bázeň boží jest mravním základem vojska. Zásady, které nabádají člověka k svědomitému plnění jeho povinností, dávají mu útěchu v neštěstí, pevnost ve snášení útrap, odvahu v nebezpečí, musí býti v úctě a musí býti podporovány."

V československých služebních předpisech byla bázeň boží vymýcena. Domníváte se, že v československém vojsku nepotřebujete velkých, mravně-náboženských ideí. Proto se v československém vojsku vyskytují určité zjevy.

Pokud jde o používání vojska v míru - při stávkách - bylo by žádoucí, aby se ho používalo vůbec jen v nejnutnějším případě. Vojsko by mohlo vykonati velmi mnoho užitečného, kdyby se ho použilo také u nás jako v Rakousku a Německu, aby pomáhalo při velkých sbírkových akcích ke zmírnění velké nouze, kdyby gulášová děla vojska byla co možná nejčastěji nabíjena i pro mrznoucí a hladovějící nezaměstnané, méně ostře, ale za to plněji. V nynější době zdá se mi gulášové dělo důležitější než přesně střílející dělo. Hladovějící nezaměstnaní chtějí k životu chléb a nikoliv býti potravou pro děla. Naše doba potřebuje, aby spíše byly plně zaměstnány dílny než vojenské střelnice. Proto co nejostřeji protestuji proti zřízení vojenské střelnice v Novém Dvoře u Trutnova. Trutnov jako hlavní město v Krkonoších, jako město cizineckého ruchu a letovisko, hodí se vskutku nejméně pro střelnici. Zřízení střelnice bude vyžadovati také velikého nákladu. Částek, jež na to musí býti vynaloženy, mělo by se dnes využiti lépe pro účely péče o nezaměstnané. Právě v Trutnově byla by k tomu velká příležitost.

Češi nemohou také popříti, že německé obyvatelstvo Československé republiky přispívá podle své berní síly na vojenský rozpočet částkou přes 40%, že tedy má plné právo a nárok, aby jeho přání byla plně respektována a také právem žádá, aby se části milionových dodávek ministerstva národní obrany dostalo německému zemědělství, německým živnostem, německému průmyslu, a tedy německému dělnictvu.

Na někdejší mou stížnost, že při vojenských dodávkách jest německý průmysl proti českému odstrkován, ba přímo vyřazen, dostalo se mi odpovědi, že to není pravda. Dokonce jste se odvážili tvrditi, že na příklad české textilní firmy dostaly menší dodávky než německé. Roku 1931 dostaly prý německé textilní firmy objednávek za více než 22 milionů Kč, české textilní firmy jen za méně než 22 milionů Kč. Toto tvrzení jest nesprávné a jest to klamání. České firmy v německém území byly prostě připočteny k německým firmám, aby se pak mohlo říci, že se vojenská správa chová k německým oferujícím firmám přímo vzorně nestranně.

Žádám pana ministra nár. obrany, aby více dbal přání německého obyvatelstva než jeho předchůdce. Vždyť přece každé dítě ví, že nejvíce se projevuje hospodářská krise hlavně v německém území, že strašidlo hladu jest denním hostem nikoliv v českém kraji, nýbrž v německém, a to u tisíců rodin, zvláště však v německé části volebního kraje královéhradeckého, který kladu si za čest zde ve sněmovně zastupovati.

Vítám, že v poslední době několik ministrů zajelo si na zotavenou do německých Krkonoš, snad budou míti páni také jednou chvilku starati se nejen o stav sněhu, nýbrž i o neutěšené hospodářské poměry Krkonoš a Orlických hor. Snad i pan ministr financí dr Trapl, když na konci týdne zajíždí k boudě na hřebenu Krkonoš, přijde k poznání, že sice německé Krkonoše mají velmi mnoho dobrého vzduchu, ale že jsou velmi chudé na jiné poklady a že obyvatelstvo nemůže již déle snášeti ohromně veliké daně.

Břemeno, které nám bylo uloženo pro úplně pochybenou zahraniční a vojenskou politiku přes agrární a průmyslovou krisi, přes to, že poplatníci mohou platiti méně, jest nesnesitelné. Poněvadž dnešní vláda nepodnikla žádného vážného kroku, aby vydatně snížila vojenský rozpočet, aby došlo k trvalému odzbrojení, ke změně zahraniční a vojenské politiky, k rozmachu našeho hospodářství a poněvadž nestarala se o naše kulturní úkoly, my němečtí křesťanští sociálové nemůžeme míti k této vládě důvěru a státní rozpočet tedy odmítáme. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Chobot. Uděluji mu slovo.

Posl. Chobot (polsky): Slavná sněmovno! Vážení pánové! Nynější rozprava o státním rozpočtu na rok 1933 poskytuje mi příležitost, abych znovu vylíčil stanovisko polského pracujícího lidu, bydlícího v tomto státě, především na Těšínsku, k této vládě a ke státnímu hospodářství.

Těžká hospodářská krise doléhá také na náš průmyslový kraj a hrozí zkázou tomuto kdysi kvetoucímu kraji, jenž jest jedním z nejdůležitějších ve státě. Horní a hutní průmysl ostravsko-karvinské pánve byl neodpovědným kapitalistickým hospodářstvím a neschopností rozhodujících vládních činitelů úplně zničen a nevíme, zdali se ještě dovede povznésti k svému bývalému významu. A poněvadž na vývoji našeho průmyslu závisí také hospodářský vývoj jiných stavů, a především i samosprávy našich měst a obcí, musíme konstatovati, že zničen byl také náš stav rolnický a živnostenský, náš řemeslník a obchodník, že vývoj našich družstev byl zadržen.

Přímo katastrofální jest hospodářská situace našich měst a obcí, tudíž okresů, při čemž musíme zdůrazniti, jako velice škodlivé pro náš kraj, že s námi zachází macešsky zemská byrokracie v Brně, která sice vybírá z našich okresů větší dávky a daně než z okresů Brnu bližších, ale pro Těšínsko vydává poměrně mnohem méně než pro Brno a bližší okresy. Stejně státní úřady v Praze při dodávkách a investicích zacházejí macešsky s naším průmyslem a vůbec s naší zemí. Pokusím se ve svých dalších vývodech odůvodniti toto stanovisko, které sdílí všechen náš lid bez ohledu na stranickou nebo národní příslušnost. Křivda, kterou působí úřady státní a zemské ostravsko-karvinské pánvi a především Těšínsku, jest tak velká, že pobouření lidu této krajiny se stává stále hroznějším a nikdo z nás nemůže převzíti odpovědnost za další vývoj poměrů, jestliže se co nejdříve radikálně nenapraví.

Břemena, která ukládá celému lidu dnešní krise, musí býti stejnoměrně rozdělena na všechny země, a investice a dodávky státních a zemských úřadů musejí býti rovněž stejnoměrně přidělovány všem zemím. Že se tak neděje, pokud jde o Těšínsko a Ostravsko, jest zřejmo z několika působivých příkladů, které zde uvedu, při čemž poznamenávám, že to jest jen nepatrná část křivdy páchané na naší zemi, neboť není možno vypočítati všechny případy v krátké době, která jest určena pro mou řeč.

Ukazuji především na to, že při dodávkách veškerého druhu, zvláště při dodávkách průmyslových výrobků, ústřední úřady soustavně nadržují podnikům pražským, plzeňským nebo brněnským a odstrkují se zdejší průmyslové podniky, jako na př. vítkovické, hrušovské, bohumínské, třinecké atd. Při úpravě řek, stavbě silnic, mostů a jiných staveb úřady zemské a státní odkládají na dlouho provedení návrhů již hotových, zatím co v krajinách bližších Brnu a Praze takového odkladu není.

Ukazuji na př. na přímo ostudné odkládání již několik let hotového návrhu na stavbu zemské nemocnice v Českém Těšíně, kde milionové úvěry byly již dávno povoleny, návrhy byly již dávno hotovy a potvrzeny a přes neustálé naléháni vinou zemských a státních úřadů stavba nebyla dosud zahájena. Návrh na stavbu silnice z Mor. Ostravy do Radvanic, dále návrh na rozšíření silnice z Mor. Ostravy do Fryštátu, z Karvinné do Suché, dále velmi potřebné silnice z Frýdku do Jablunkova přes naše podhorské obce, i rozličné stavby v Karvinné, Fryštátě, v Českém Těšíně a Třinci, jejichž návrhy ústřední a zemské úřady již dávno schválily, nebyly dosud provedeny.

Úprava řeky Olzy od Jablunkova až po Věřňovice, návrh na prohloubení řeky Odry a spojenou s tím úpravu řeky Ostravice stále se odkládá a místo aby se příslušné práce zahájily, jezdí tam z Brna a z Prahy rozličné komise, což jest spojeno s velkými výdaji a dietami. Zatím desetitisíce nezaměstnaných, jichž v župě ostravské bylo úředně napočítáno 75.000, hynou hladem se svými rodinami, a obce a města ohlašují úpadek, nemajíce prostředků ani na úhradu svých nejpotřebnějších běžných výdajů.

Neblahá daňová reforma z r. 1927 způsobila, že velké průmyslové podniky získaly odpisy daní již předepsaných, dosahující desítek milionů Kč, při čemž si někteří advokáti, předstírající velké vlastenectví, napočítali milionové palmare, jako na př. pan dr Šavrda a jiní. Poněvadž obce a města, na jejichž území jsou příslušné průmyslové podniky, nemohou zvýšiti přirážky k přímým daním a vysokých dávek spotřebních a jiných také již zvýšiti nelze, mají taková města, jako na př. Karvinná, Třinec a Fryštát prázdné pokladny a nikdo neví, jak v nejbližší době budou hraditi své výdaje. Má-li se předejíti katastrofálním následkům, musejí se na jaře t. r. zahájiti stavby ve větších rozměrech, aby se takto rozhýbal hospodářský život ostravsko-karvinské pánve a poskytl výdělek aspoň jedné části nezaměstnaných.

Proto také poslanci a senátoři z Ostravska, patřící ke všem stranám, z nichž se nyní skládá vládní koalice, rozhodli se zabývati se touto věcí, a dne 12. února t. r. má se konati v Moravské Ostravě anketa za účasti všech odpovědných vládních činitelů a okresních zastupitelstev z Ostravska. Všichni obyvatelé Ostravska uvítali tento krok a s velkým zájmem pozorují, jak se tato akce vyvíjí.

Jménem všeho polského lidu na Těšínsku a všech polských stran vřele doporučuji tuto akci a vyzývám rozhodující vládní činitele a především presidium ministerské rady a ministerstvo financí, dále ministerstvo veřejných prací a všechna jiná zúčastněná ministerstva, jakož i zemský úřad a zemský výbor v Brně, aby přispěli ku provedení aspoň těch nejpotřebnějších shora zmíněných veřejných staveb a prací, aby se takto ulehčilo našemu ubohému pracujícímu lidu, našim nezaměstnaným a našim městům a obcím. Jestliže i tentokráte státní úřady, jsoucí pod vlivem vysoké byrokracie, která často svými pletichami brzdí a zdržuje vyřízení těchto věcí, nebudou dbáti této akce, pak odpovědnost za následky toho musíme přesunouti na ty pány byrokraty, kteří sice dovedou tupiti parlament, poslance a senátory, ale sami nedovedou uvésti v život návrhy, které již dávno schválila okresní a zemská zastupitelstva, jakož i poslanecká sněmovna a senát, neboť pro jejich taktiku nelze se dočkati vyřízení nejožehavějších věcí.

Vybízím také rozhodující činitele, především i ministerstvo, aby se postaralo o nejrychlejší vyplacení těch subvencí a půjček, které jsou již schváleny, ale nebyly dosud vyplaceny. Stejně musejí se učiniti opatření, aby se zamýšlené investiční půjčky nepoužilo opět na úhradu nějakých schodků nebo na vyhovění požadavkům krajin ležících blízko Prahy a Brna, nýbrž aby se přihlíželo i k ožehavým potřebám Těšínska a ostravsko-karvinské pánve. Mělo by také přestati posílání na Těšínsko a do ostravsko-karvinské pánve úředníků a dělníků z hloubi Čech a Moravy, kteří odnímají chléb našemu lidu a zvětšují počet nezaměstnaných v našem kraji.


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP