Čtvrtek 30. června 1932

Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je pan posl. Kurťak. Dávám mu slovo.

Posl. Kurťak [rusky]: Slavná sněmovno! Na denním pořadu dnešní schůze jest návrh zákona o zvýšení důchodové daně. Tím se ruší zákon č. 76/1927 Sb. z. a n., o pravoplatnosti dosavadních daní a podle dnešního zákona budou se vybírati se zpětnou platností od r. 1931 nové důchodové daně s přirážkami.

Proti tomuto zvýšení se zpětnou platností protestovali právníci, profesorové dvou universit, průmyslové závody, které jsou silně organisovány, a jménem zemědělců, hlavně z Podkarpatské Rusi, kde hospodářská krise vzrostla tak dalece, že nám náš chudý lid umírá hladem, jsem nucen protestovati já. Protestuji rozhodně a napomínám vládu, aby tento návrh zákona vzala z pořadu dnešní schůze, dokud ještě není pozdě, a uvážila, že dnes v této hospodářské krisi lze daně jen snižovati a nikoliv zvyšovati.

Naše finanční politika jest tak špatná, poněvadž nepřihlíží k velkým státům, které stojí na vyšší hospodářské úrovni než Československá republika, a hlavně její část Podkarpatská Rus. V těchto státech snižují daně všeho druhu, snižují příliš vysoké úřednické platy, provádějí všude revise, všechny státy šetří, jen my v naší republice to nevidíme.

Můžeme nazvati našeho ministra financí Trapla ministrem pro zvyšování daní. Kam vede tato politika zvyšování daní, můžeme viděti z těchto ukázek. Stačí podívati se na číslice v časopisech, abychom poznali, že dosavadních nezvýšených daní nebylo vybráno několik miliard. Když zvyšujeme své daně, poplatníci nejsou schopni zaplatiti ani tu polovici, kterou ještě dluhují.

Bývalý ministr financí dr Engliš řekl r. 1928, že se musíme postarati o daňovou morálku a v daňových věcech učiniti tabulu rasu, a příště vybírati daně podle důchodů a že odhadní komise mají býti odborné, aby odhad a vyměření daní byly spravedlivé.

Ale co vidíme na Podkarpatské Rusi? Sama agrární strana, jejíž místa zde ve sněmovně jsou prázdná, tvrdila na Podkarpatské Rusi při každém vyměřování daní finanční správou, že z jednoho jitra jest 650 až 950 Kč čistého příjmu. Jak to jest ve skutečnosti, mohu říci jako odborný zemědělec - o tom jsem mluvil již několikráte ve svých řečech - že urodí-li se na Podkarpatské Rusi na 1 jitru 400 kg kukuřice (tehdy stála kukuřice 60 Kč za 100 kg a nyní stojí 80 Kč, neboť Národní banka vydala přísné nařízení stran valut při dovozu kukuřice z Rumunska), že jitro vynese 4 x 80, t. j. 320 Kč. Finanční ředitelství drží se dále tohoto předpokladu tím spíše, že u těchto ředitelstev pracují tak zvané finanční komise, které jsou z 75% agrární a neodborné. Rozhodnutí zpravodajova v tomto směru přijímají se jednomyslně a tak se daněmi zatěžuje chudý podkarpatoruský lid.

Jest všeobecně známo, že jsme se v květnu 1919 připojili k Československé republice, Byli jsme nuceni zaplatiti daně za léta 1917, 1918 a 1919. Platili jsme tyto daně třem státům. Po prvé platila Podkarpatská Rus Maďarům, po druhé za rumunské okupace Rumunům a konečně byla nucena zaplatiti našemu státu.

Druhou daní jest tak zvaná daň z majetku. Odhadní komise odhadla náš majetek příliš vysoko, takže jsme na Verchovině platili daň z majetku o mnoho tisíc větší, než v nížinách na Podkarpatské Rusi, kde půda byla dražší a úrodnější a kde jsou majetky vyšší hodnoty.

Potom přišla pozemková daň. Měli jsme špatný katastr a neměli jsme přesné pozemkové knihy, neznali jsme přesně rozměrů našich pozemků. Finanční ředitelství se nepostarala, aby přesně určila rozměry našich pozemků, nýbrž ustanovila tak ohromné daně, hlavně daň důchodovou, daň z obratu a daň z majetku, že hmotně a finančně zničila podkarpatoruský lid a dnes exekutor nemůže sehnati ani haléře na daňové splátky.

Musíme se diviti, že když se na celém světě daně snižují, v naší republice ministr financí je zvyšuje. Především byla zvýšena daň z obratu, která byla prozatímní, byla zvýšena daň důchodová. Jest určeno, že od 15.000 až 25.000 Kč bude nutno platiti 30% dosavadní daně důchodové, ale obávám se, že finanční komise, která nebude rozuměti odhadu příjmů, vyměří každému zemědělci více než 15.000 Kč důchodů.

Pan ministr ve svém návrhu zapomněl na krisi, zapomněl hlavně na Podkarpatskou Rus, kde rolník nemá žádných příjmů z chovu dobytka, z rolnictví, ze sadařství, neboť jsme tak daleko od ústředí, od Prahy, že naše příjmy se sazbami ničí a že nenacházíme ani kupce na svých trzích. Neplatíme daně nikoliv ze zásady, nýbrž pro přirozenou bídu, poněvadž nemáme ani haléře. Naši hospodářskou zkázu snadno lze viděti na vlacích. Lid hromadně chodí pěšky k okresním úřadům, do okresních měst a odtamtud se vrací pěšky. Jest to důkaz, že jest úplně zničen.

Vracím se ještě jednou k "tabule rase", o níž mluvil pan ministr financí v tom smyslu, že lze očekávati zlepšení v daňové otázce. Konstatuji, že místo tohoto zlepšení exekutoři dosáhli takového práva, že mohou prohledati člověka kdekoliv, i na cestě, vytáhnouti mu peníze z kapsy, mohou prováděti bez soudního rozhodnutí prohlídku bytů ve dne i v noci, ve svátek i ve všední den. Daně se zvyšují a já se táži vlády, kde vidíme toto zlepšení, kde vidíme snížení daní, když se dnes zvyšují a většina zde ve sněmovně na tomto zvýšení daní se usnese.

Musíme věděti, kolik daní platíme. Platíme především daně za léta 1917, 1918 a 1919, pak jsme platili daň z obratu, kteroužto daň platíme paušálně z jitra, platíme přímou daň, platíme pozemkovou daň, platíme dávku z přírůstku na nemovitém majetku, platíme přirážky zemské, okresní a obecní. Když se obrátíme k našim finančním ředitelstvím, dostáváme stále mylné informace. Tyto informace jsou takové, že dnes zaplatím daň a za dva nebo tři dny se ke mně dostaví znovu exekutor, který u mne provádí exekuci za daně, kterých nemohu zaplatiti.

"Pondělní list" ze dne 26. t. m. přináší zprávu, že náš rozpočet jest určen na 18 miliard Kč. Z toho ušetřila naše vláda 200 mil. Kč. To jest příliš málo. Proto se ukládají zemědělci takové daně, že musí platiti 30% ke své dani, má-li od 15.000 Kč do 25.000 Kč majetku.

Dnes, kdy každý zemědělec jest se svou rodinou zničen, kdy se svou rodinou hladoví a trpí bídu, rád bych předložil sněmovně několik fotografií, aby viděla, jak se vede našim dětem, jak naše děti a sirotci hladovějí a jak to jsou degenerovaní čekatelé souchotin. A naše vládní strany tvrdí, že není na Podkarpatské Rusi hladu, a je-li hlad, že karpatoruský lid mu zvykl.

Na výzvu naší strany ke kulturnímu světu, aby ukojil hlad na Podkarpatské Rusi, dostal jsem telegram z Ameriky, abychom předložili statistiku hladovějících a nemocných dětí. Předložil jsem tuto statistiku našim americkým bratřím v naději, že dostaneme pomoc. Druhý příklad jest maďarský. Z Maďarska dostal jsem 7 vagonů obilí. Toto obilí zadrželi naši finančníci v Čopu, ono tam dnes leží a naše děti na Verchovině trpí hlad. Já dám toto obilí odvézti zpět, vrátím je tam, odkud přišlo, ale vyzývám vládu, aby jako já chci zadarmo poskytnouti toto obilí na chléb, aby i ona rovněž zadarmo dala něco našim zemědělcům z našich daní a z 315 mil. Kč zisku při výměně peněz.

Předkládám panu předsedovi tyto fotografie, které nestranně ukazují bídu na Podkarpatské Rusi, a prosím, aby bylo postaráno, aby hladovějící Verchovina byla zásobena chlebem, neboť hospodářský rok 1932/33 bude stejně smutný jako letošní. Zima byla dlouhá, co z obilin bylo zaseto, vymrzlo a ještě nyní jest na Podkarpatské Rusi tak chladno, že celá úroda byla sežehnuta mrazem. Začali jsme pozdě síti, poněvadž byly velké povodně a všechny ozimy sebrala voda. Dnes myši a sucho zničily tak dalece úrodu obilin a seno, že nebudeme věděti, co máme příští zimy dělati s našimi dětmi a s naším dobytkem.

Obávám se, že náš chudý lid bude donucen k poslednímu kroku, že nebude litovati svého života a dá se probodati četnickými bodáky, dá se postříleti puškami, jen aby déle nestrádal. S této tribuny od r. 1924 podávám sněmovně nestrannou kritiku naší vlády, ale moje kritika nikdy nebyla vyslechnuta. Ale když z ciziny přišli dva novináři Hamilton a Renn, kulturní lidé za hranicemi se rozhořčovali, že na Podkarpatské Rusi jest tak úžasná bída. A Hamilton z naší bídy a z naší nouze nevypsal ani jednu tisícinu.

Na Podkarpatské Rusi šli by naši zemědělci pracovati za 4 až 5 Kč od rána do noci, aby mohli koupiti svým dětem kukuřici, mouku nebo 1 kg bramborů, ale ani těch 4 až 5 Kč nemohou nikde vydělati a nedostávají podporu v nezaměstnanosti jako průmysloví dělníci.

Když vidíme, že vládní kruhy, vládní poslanci proto, aby od svých klubů nedostali důtku, neodvažují se vylíčiti pravdu a pravdivý stav na Podkarpatské Rusi, když nás z Podkarpatské Rusi jest 7 poslanců, stydím se. Jak může náš poslanec chrániti Podkarpatskou Rus, když zapomíná na svůj původ a dovoluje, aby lid byl zničen hladem? Kam nás tato vládní politika dovede, nemůžeme věděti, ale můžeme věděti jedno: Učiní-li karpatoruský lid rozvahu jak hospodářskou tak i politickou, bude to úžasný obraz pro naši vládu. Politická rozvaha jest taková, že vládní peníze jsou příčinou korupce a dobrodružnosti na Podkarpatské Rusi. Z vážných karpatoruských zemědělců neviděli jste ještě ani jediného blouditi po Praze, ale viděli jste politické dobrodruhy s vašimi poslanci, kteří s nimi chodili, ale nepomáhali nám, nýbrž sloužili jen svým vlastním zájmům.

Pokud jde o finanční rozvahu, jest také smutná, náš lid nemá dnes ani haléře, nemůže si nikde vypůjčiti, celý jeho majetek jest zatížen hypotečními dluhy. Směnečné protesty bank tak dalece zničily našeho chudého Rusína, že neví, kde a co jest jeho a podle dnešního návrhu zákona bude musiti ještě platiti důchodovou daň. Pan ministr financí uvidí veliký zázrak, bude-li své exekutory dále posílati do našich obcí. Uvidí, že nebude moci ani pod kůží nic vydříti z našich chudáků. Budou nás chudáky dříti tak jako dosud židy, jejichž nábytek prodávají za směšné ceny. Za skříň, která stojí 600 až 700 Kč, nabízí se 30 až 50 Kč. Hlavně čeští úředníci, kteří jsou dobře placeni, chodí a kupují to. To není fráze, to není obvinění, nýbrž konstatuji spravedlivý fakt, že se to denně děje v Chustu. Není zde vrchnosti, která by zadržela takové exekuce. Potom se vláda diví, proč na Podkarpatské Rusi nenávidí Čechy.

Vždy jsem tvrdil, že k udržení státu jsme nuceni platiti daně, a i nyní uznávám, že je musíme platiti. Ale nechť si naše vláda nehraje na velký stát, ať uvede své výdaje v poměr ke 13 1/2 mil. svého obyvatelstva, nechť provede široce založenou revisi v každém ministerstvu, nechť provede revisi ve svých řadách mezi bohatými ministry, kteří byli chudí a dnes mají 100milionový majetek, nechť odsoudí politické konjunkturalisty a prozkoumá, odkud dostali své peníze a [ ]. Je to snad morálka, že strádá několik milionů lidí a několik členů parlamentu má milionové majetky, jak to píší časopisy o ministru Benešovi, který byl chudý a má nyní 700 milionů Kč? Pak bude rovnost, bratrství a slovanská láska mezi námi. Poněvadž dosud nemáme žádných práv, nepřijímám tento návrh zákona. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je pan posl. Krumpe. Dávám mu slovo.

Posl. Krumpe [německy]: Slavná sněmovno! Poslanci mají svým voličům přinésti jako prázdninový dar nový zákon, který zatíží lid těžkými břemeny. Těžká věc se žádá od poslanců, ale ještě těžší od poplatníků: Sanace státních financí provedená zvýšením příjmů a daní, místo sanace státních financí snížením výdajů, které jsou v tomto státě velmi zbytečné. Poplatník se bude tázati, zda má něco z tohoto zvýšení daní, zda to nějak pocítí, zda za to dostane od státu něco ve větší míře. Vzrůstá státní sociální péče vzhledem k nouzi, vzrůstá sociální péče státu o hladem strádající živnostenský stav, vzrůstá sociální péče o veřejný pokoj a pořádek?

Třeba prohlásiti, že činnost úřadů v poslední době značně vzrostla. Některé politické úřady vyvíjejí přímo vynikající píli, četnictvo pracuje bez ustání. Ale státní občan pociťuje tuto zvýšenou činnost jen v dalším omezení svobodného jednání, beztoho již tolik omezeného. Zatím co četnictvo ve dne v noci zdatně běhá za každou stužkou, za každým znakem, obrazem nebo odznakem, úřady se přímo překonávají zákazy a nařízeními a propuklo přímo šílenství proti praporům a barvám, které šlo tak daleko, že žádalo vyvěšení státního praporu dokonce i při biřmování. Nedivil bych se, kdyby natřeli ještě Pána Boha modrobíle červeně, ale pravděpodobně na něho asi nedosáhnou! Toto šílenství proti barvám a činnost úřadů nabyla ohromných rozměrů, ale celý ten mocný a dobře namazaný státní aparát najednou selhává, jde-li o to, aby byli chráněni němečtí občané, jak to přímo strašlivě dokazuje duchcovský případ. Nemusím zde uváděti podrobností této smutné neděle v Duchcově, učinili to již obšírně kol. pan dr Keibl a pan Knirsch tak, že prostě nedovedeme pochopiti, jak vůbec k těmto poměrům mohlo dojíti. Na jednu věc bych poukázal zvláště. Správce duchcovské politické správy, tamější okresní hejtman, prohlásil v neděli dopoledne jedné deputaci, že nemůže dáti záruky za bezpečnost při konání slavnostního průvodu. To prohlašuje okresní hejtman, který má po ruce množství prostředků státní moci, na jehož pokyn nastoupí celé prapory četnictva, který může uvésti vše do pohybu, aby opatřil četníky a zaručil bezpečnost. Tázal bych se pana ministra vnitra, co hodlá podniknouti proti tomuto člověku, který tak vyloženě poškozuje státní prestiž a stát s jeho mocenskými prostředky zesměšňuje, říká-li, že nemůže ručiti za bezpečnost. Vždyť to nepřišlo neočekávaně, tak jako živelní pohroma. Z případů, k nimž došlo v sobotu, musil přece duchcovský okresní hejtman tušiti, že se tyto události mohou v neděli opakovati, a od soboty večer do neděle poledne bylo dosti času, aby se sehnalo sta četníků a aby se poskytla německým státním občanům v Duchcově také jistota, že při pořádání této slavnosti nebudou rušeni českými bandity. Duchcovský okresní hejtman měl k ruce 30 četníků. V téže době konal se župní tělocvičný sjezd v Cvikově. Úřad tam vyslal 60 četníků. Proč, nikdo neví. Vždyť nehrozilo nebezpečí, že severočeští turnéři napadnou nebo znásilní tamější skrovnou českou menšinu. Všechny německé tělocvičné slavnosti prokázaly, že němečtí turnéři jsou tak disciplinováni, že celý český stát mohl by býti šťasten, kdyby jeho správa měla jen zlomek této discipliny. (Souhlas na levici.)

Tak vyslal 60 četníků do Cvikova. Připomínám jen nevinné, bezvýznamné schůze, kdy týž úřad v jedné hodině opatřil 50 četníků. Viz Želízy, Dubsko, atd. při docela malých, nevinných schůzích. Zde, kdy bouře takřka visely ve vzduchu, ba kdy již v sobotu večer započaly, bylo by bývalo povinností úřadu, aby všem, kdo působili nepokoje, ukázal svou autoritu a uplatnil ji. Při této příležitosti poukazuji na jinou slavnost. Na Boží hod svatodušní a v pondělí svatodušní konal se velký sokolský sjezd v Děčíně. V čistě německém městě obrovský nástup se všemi možnými výkřiky, ovsem také jen se stálým voláním: "Ať žije český Děčín", přesto že zůstane německý tak jako před tím, ať se již takto volalo, či nikoliv. Ale co učinilo německé město Děčín? Na počest cizích hostů postavilo dokonce čestné brány a ověnčilo je, ozdobilo úřední budovy prapory a dalo pozdraviti sokolský sjezd zástupcem městské rady. Mohlo se tedy očekávati, že sokolové ukáží tolik rytířskosti a svým soukmenovcům v Duchcově řeknou: V německých městech chovají se k sokolským sjezdům takto, bylo by pro nás ostudou, kdybychom se nyní chtěli chovati k německým sjezdům podobného rázu jinak. Než této rytířskosti jsme se nedočkali a je nám líto, že po děčínském sjezdu necítí Sokol takovéto čestné povinnosti. Poděkovali sice děčínské městské radě za přijetí, za vyvěšení praporů atd., ale vidíme, že všechna ta laskavost byla bez velkého výsledku, duchcovský příklad otevřel nám zřetelně oči. (Posl. Horpynka [německy]: Pro Sokoly milionové subvence, pro německé turnéry rány nožem!) To je princip.

V Duchcově byl zvolen opačný způsob. Obyčejně se to dělá tak, že se německé slavnosti zakáží, nebo je úřady tak šikanují, že se konání vůbec znemožní. V Duchcově byla slavnost povolena, ale byla vypuštěna ulice, aby slavnost rušila a znemožnila ji. Chci uvésti jeden příklad. Podpůrný svaz vysloužilých pěšáků litoměřického a česko-lipského doplňovacího okresu v Ústí n. L. zažádal dne 6. dubna u okresního úřadu, aby mohl ve dnech 11. až 13. června konati sjezd svazu v Georgswalde. Poté dne 10. června, v den před zahájením slavnosti, došlo povolení. A odpoledne byla slavnost telefonicky odvolána a zakázána. Všichni pořadatelé byli přesvědčeni, že slavnost jest povolena. Jest samozřejmé, že takovýto zákaz přímo o slavnosti jest strašlivou pohromou pro takováto hospodářsky ohrožená místa a že musí způsobiti největší škody. Podařilo se sice dosíci, aby slavnost byla povolena v omezeném rozsahu, ale škoda byla způsobena a nedá se napraviti. (Výkřiky.)

V naší německé vlasti zakazují se nám slavnosti a my se musíme každou neděli dívati z okna, jak cizí sokolové, dovežení za levné jízdné, oživují naše ulice a slaví své sjezdy. Ještě jsme se proti tomu nebránili, ale při nejmenším musíme žádati totéž právo, abychom také my mohli vystoupiti ve své vlasti a ukázati se. Jest pravda, nemáme myšlenky na slavnosti, přísámbohu nikoli. Ale slavnosti mají také jiný účel, oživiti opět pokleslou chuť k životu a uchrániti lidi před zoufalstvím.

Mluvil jsem o velké zdatnosti a hybnosti četnictva. Mohu zde uvésti příklad haňšpažský, kde si četnictvo krátí chvíli honbou a jinými zábavami. Zde na příkl. četnictvo ostře zakročuje a zatýká nám každého, kdo roznáší nebo doručí nějaký leták. Komunistické letáky mohou se sice rozvážeti na ručních vozících, to nevadí, ale naše jsou ihned zabavovány. Každého týdne jest u česko-lipského krajského soudu podána na někoho žaloba pro zakázanou kolportáž. (Výkřiky komunistických poslanců.) Když došly prvé zprávy o událostech v Duchcově, vskutku jsme se domnívali, že to byl čin neodpovědných živlů. Všechno to bylo příliš klukovské, příliš sprosté, než abychom za tím mohli tušiti vážné osoby. K našemu největšímu překvapení veškerý pražsky český tisk reklamoval tyto duchcovské bandity pro sebe, nejen Stříbrného časopisy, nýbrž v ušlechtilém závodění se Stříbrným také všechny časopisy až k "Venkovu", všechny časopisy ministrů, kteří zde sedí, reklamovali je pro sebe. Tak tyto duchcovské události přestaly býti episodou a rozrostly se ve velké nebezpečí, které nás může jistě co nejvíce znepokojiti. Jest povážlivé, jak to již zdůraznil řečník přede mnou, že čeští vůdcové a poslanci, všichni se dali opět informovati tímto tiskem a odnášejí si domů nesprávný obraz, místo aby zkoumali, jak se zachovali jejich soukmenovci tam v Duchcově.

Vidíme také, že čeští poslanci nemají na dnešní rozpravě zájmu. Dnešního jednání se doslovně vůbec neúčastní a že vyslali pana Zierhuta, aby zde hlídal a naslouchal, není ovšem rozhodující. Jedné věci třeba se však obávati, že duchcovský případ bude vzorem. Vidíme-li, že v Duchcově byli Němci biti, že na ně bylo házeno kamení [ ], co myslíte, jaké to musí vzbuditi sebevědomí a co očekává Němce při nejbližší příležitosti - či není to vítaný podnět pro všechny okresní hejtmany, aby prostě všechny slavnosti ihned zakázali a zachovali veřejný pokoj a pořádek [ ] (Posl. dr Stern [německy]: Za vaší spoluvlády bylo stříleno na dělníky a neprotestovali jste!) Protestovali jsme proti střílení v Duchcově a rovněž i ve Frývaldově. To jste zde prostě nebyl. (Posl. dr Stern [německy]: Když jste byli ve vládě, kryli jste tato všechna svinstva!) Nekryli jsme jich.

Vidíme, že vedle velké a státní moci vládne vedlejší vláda: hraničáři, Jednota severočeská a některé spřízněné spolky a také okresní hejtmani, bohužel, podléhají jejich rozkazům. V poslední době slyšeli jsme zde několikráte volání po silné ruce. Dobře! Nic proti tomu nenamítáme, je-li zde silná ruka, která skutečně zavede pokoj a pořádek, která ovšem nedá také lidem zajíti hladem. Nic nenamítáme, ukáže-li ministr vnitra silnou ruku, ale musí také ukázati ruku spravedlivou, aby 3 1/2 milionů Němců nemusilo zoufati nad právem a spravedlností v tomto státě. Žádáme od ministra vnitra, aby k těmto duchcovským událostem zaujal stanovisko a uvidíme, co k tomu řekne, či zda odloží požadavek německých poslanců prostě jako bezvýznamný, na který netřeba odpovídati. Ministr odpověděti musí.

Kdybychom to mohli říci ministrovi vnitra, musili bychom však zároveň také připomenouti německým vládním stranám, aby se postaraly, aby se takové ostudné události již neopakovaly. Jestliže německé vládní strany nedovedou tomu zabrániti, musí také obyvatelstvo pochybovati o tom, že německé vládní strany mohou německému lidu v tomto státě něčím prospěti. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Dále je k slovu přihlášen p. posl. Štětka. Dávám mu slovo.

Posl. Štětka: Paní a pánové! Jsem zmocněn klubem komunistických poslanců, abych především k událostem duchcovským učinil toto prohlášení:

Komunistická strana Československa protestuje jménem pracujícího lidu, zejména však jménem českých dělníků, proti událostem v Duchcově, k nimž došlo dne 25. a 26. června 1932. Zároveň protestujeme proti neslýchanému zpravodajství úřední tiskové kanceláře, která se snažila odpovědnost za tyto události svaliti na komunisty.

Oč vlastně v Duchcově šlo? Šlo o brutální útok českých šovinistů proti německým nacionalistům. Běželo o útok, který podle našich spolehlivých zpráv byl připravován [ ]. Další doklady o přímé účasti úřadů na událostech jsou: ačkoliv bylo do města staženo několik set četníků, dostavili se tito na místo činu až po srážkách. Ačkoliv útočníky byli zřejmě čeští šovinisté a němečtí turnéři se pouze chabě bránili, zatýkáni byli samí Němci. Když ve tmě a omylem došlo také k zatčení tří Čechů útočníků, byli tito ihned propuštěni. Dále při srážkách byli zraněni pouze němečtí turnéři. V pondělí dostavila se do Duchcova zvláštní komise, která usilovně hledala "zraněného" Čecha, aby tak byla podepřena lež, že turnéři útočili. Neodpovídá také v tomto konkretním případě pravdě, že by turnéři provokovali. Svědectvím českých lidí máme zjištěno, že Havlíčkův pomník byl provokativně popliván ne turnéry, nýbrž českými šovinisty, kteří pak toto ihned svedli na turnéry, aby měli záminku k útoku. Máme také zjištěno, že to byla provokující zaplacená individua, která vykřikovala hesla jako "Heil Hitler", ba dokonce "Heil Moskau" Celý sobotní program byl řízen z duchcovské sokolovny, kde také byly vypláceny útočníkům odměny: egyptky a 30 až 50 Kč za ukořistěný německý prapor podle velikosti. Tak se tedy ve skutečnosti odehrály události v Duchcově.

Zjišťujíce nesporný fakt, že duchcovské srážky byly vyvolány a organisovány českým fašistickým živlem [ ], naprosto tím nemíníme bráti v ochranu německé hakenkrajclery. Víme, že němečtí hakenkrajcleři v říši vraždí soustavně německé dělníky, víme, že zdejší hakenkrajcleři zavraždili v Prošvicích německého dělníka a byli českým soudcem osvobozeni, že zdejší hakenkrajcleři se ze všech sil snaží zavésti i u nás hitlerovské moresy dělnických vražd, při čemž před českými kapitalisty a českým státním aparátem zbaběle zalézají do děr. Ale s německými hakenkrajclery se vypořádáme jinak a učiní tak především němečtí dělníci, jak už se to také na mnohých místech stalo. Povinností nás českých komunistů je především vypořádati se s českými fašisty, Gajdou, Stříbrným a spol.

Je to právě Stříbrný, který za souhlasu ostatních měšťáckých stran využívá duchcovských událostí k neslýchaným šovinistickým štvanicím zde v Praze a pokouší se využíti sokolského sletu k protidělnickým a protiněmeckým pogromům. Jemu asistují v nacionální štvanici listy českých socialistů, zatím co v německých územích bijí na šovinistický buben němečtí hakenkrajcleři. Přes všechno vzájemné štvaní je však cíl obou těchto nacionálně fašistických táborů stejný; v zájmu českého i německého kapitálu rozraziti tvořící se mezinárodní jednotnou frontu pracujícího lidu, svésti pracující lid od boje za chléb a práci do nacionálních bratrovražedných půtek. Že principálové Stříbrného i Junga, čeští i němečtí milionáři Preissové i Rotschildové, nedají se nikterak rušiti nacionální štvanicí ve svých společných kšeftech, o tom byl podán přímo symbolický důkaz na nedávném župním sletu Sokola v Mor. Ostravě, kde na čestné tribuně českého Sokola seděl mladý pan baron Rotschild.

Není také náhodou, že popud k oživení šovinistických štvanic vyšel právě z Duchcova. Tam, kde čeští i němečtí havíři vidí zblízka jednotnou frontu svého třídního nepřítele, tam, kde čeští i němečtí havíři jsou rukou společnou a nerozdílnou vydíráni jak Petschkem a Weinmannem, tak i Preissem a Bělohříbkem, tak i státními doly, tam, kde čeští i němečtí havíři nejednou stáli a bojovali společně proti těmto vykořisťovatelům, zejména posledně v hornické stávce, tam, kde 4. února 1931 byli zabíjeni čeští dělníci českými četníky, tam, kde 13. dubna 1932 v Mostě dva čeští dělníci zaplatili svými životy, aby němečtí uhlobaroni nebyli zkráceni na svých ziscích, tam zkrátka, kde byla utvořena a proletářskou krví zpečetěna jednotná fronta českých i německých dělníků proti českým i německým kapitalistům, právě tam se dál pokus vraziti do této jednoty šovinistický, fašistický klín jak ze strany českých, tak i německých šovinistů.

Pokus však už ztroskotal. České dělnictvo a velká část českého obyvatelstva v Duchcově vůbec s rozhořčením odmítá šovinistické pogromy. A s duchcovskými dělníky protestuje všechen český pracující lid, který, sám dříve národnostně utlačen a i nyní bez milosti vyssáván mezinárodně spojenou smečkou kapitalistů, nedá se zneužíti a poštvati proti svým jinonárodním bratrům. Naopak utuží svoji mezinárodní frontu, bude bojovati proti národnímu útlaku, za národní sebeurčení a za národní a sociální svobodu všech národů Československa. Proti zvýšeným národnostním štvanicím českých a německých šovenů voláme: Proletáři všech národů, spojte se! (Potlesk komunistických poslanců.)

A nyní k projednávanému vládnímu návrhu zákona, kterým se rozšiřuje platnost zákona o mimořádné přirážce k dani důchodové také na 15.000 Kč ročních příjmů a zavádí se 30% přirážka a na příjmy nad 500.000 Kč 100% přirážka. Je to část zbídačovacího plánu, ale podle úředního termínu se mu říká "finanční plán" Návrh je předkládán k ústavnímu projednání - jak říká důvodová zpráva - z nezbytných finančních důvodů státních, kdy potřeby státu kategoricky prý vyžadují, aby v době nutkavé finanční tísně byly žádány oběti, zejména prý od těch, jichž hospodářské zabezpečení to připouští. Jaké jsou to finanční "nutnosti", které si vyžadují předložení tohoto návrhu, v době, kdy podle tiskové korespondence ministerstva zahraničí ze dne 24. června t. r. byla rozšiřována zpráva v zahraničním tisku: "že Československo přes svou finanční tíseň, kterou dnes pociťuje, nerozpakuje se vydati 150 milionů Kč, t. j. asi 1/4 půjčky, kterou po tolikeré námaze dostalo od Francie, na organisování sokolského sletu"?

V důsledku této zprávy podal jsem v rozpočtovém výboru u příležitosti projednávání vládního návrhu o nové přirážce k dani důchodové, zatěžující drobné poplatníky, dotaz na ministra financí a žádal jsem, aby odpověděl, kolik dal jako ministr financí ze státní pokladny na sokolský slet jako soukromý podnik [ ]. Ministr financí neodpověděl, beru to na vědomí, neboť jeho mlčení je také odpovědí. (Posl. inž. Žilka: Tyrš a Fügner založili "Sokol" proti SSSR?) Zde nejde o Sokolstvo jako takové, nýbrž o štvanice a o to, že Sokolstva zneužíváte k těmto štvanicím. To přibíjíme před celou pracující třídou na pranýř. (Výkřiky komunistických poslanců.)


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP