Úterý 21. června 1932

My prohlašujeme, [ ], že budeme bránit proti jeho útokům každý kousek svého práva. Naše práva jsou právy dělnické třídy. (Tak jest!) Stavěti nás mimo zákon znamená stavěti mimo zákon dělnictvo. A kdo toho se odvažuje, uspišuje pouze okamžik, kdy dělnictvo musí pochopiti, že se může osvoboditi [ ].

Není pochyby, že střílení do dělníků na Slovensku a rozsáhlá persekuční akce proti organisacím dělnického hnutí a zvláště proti hnutí komunistické mládeže nespadá jen náhodně do doby, kdy vyvrcholuje agitace čsl. buržoasie pro všesokolský slet. [ ]. Všesokolský slet vydává se za "svátek národní bratrské svornosti a radosti" a v zájmu jeho plného zdaru má býti potlačeno volání po chlebu a práci; hladovějící nezaměstnaní dělníci mají zalézti a neukazovati se [ ], když už nechtějí ze svých souchotinářských plic volati: "Ať žije republika!" a "Sláva národu!" a pod. Pan ministr vnitra dr Slávik si myslí, že pro sokolské parády musí zalézti a býti zticha každý hladový proletář, který se nechce ve znamení sokolského sletu bratřiti s otylými měšťáky, se svými vyssavateli a zbídačovateli. [ ].

A přece, pánové: Přes to, že děláte náladu pro sokolský slet všemožně, přes to, že jste do služeb sokolské agitace postavili celý státní aparát od poslední železniční stanice přes školy až po armádu, přes to, že každý hlas odporu proti sokolskému sletu násilím umlčujete, přes to přese vše je v širokých masách pracujícího lidu odpor proti parádám sokolského sletu. Pracující lid odmítá sokolský slet, poněvadž hladoví nezaměstnaní proletáři chtějí práci a chléb, nikoliv parády a hry. [ ]. Pracujícímu lidu je velmi jasno, že sokolskými prapory chcete zakrýt hlad a bídu, která v Československu je. Pracujícímu lidu jest jasno, že o sokolském sletě chcete sice masy zabaviti okázalými hrami, slavnostmi, vířením vlasteneckých bubnů, avšak, pánové, co děláte nyní před sletem a co chystáte po sletu? Před sletem jste provedli a projednáváte řadu nových zbídačovacích útoků na existenci pracujícího lidu, z nichž nejhorší je připravované zvýšení důchodové daně. A po sletě přijdou ještě horší věci: přijde hromadné propouštění železničářů a veřejných zaměstnanců, přijde snížení platů státním zaměstnancům, úplné odbourání vánočního přídavku. Po sletu přijde nové rozsáhlé propouštění v závodech, útoky na mzdy, ještě přísnější kontrola podpor nezaměstnaných, jak po tom volal pan dr Preiss. Po sletu přijde další zvyšování daní, odbourání ochrany nájemníků, po sletu přijdou i další opatření finanční a měnová.

A toho všeho jest si pracující lid dobře vědom a proto se nedává vaší agitací pro sokolský slet odvrátiti od pokračování boje za chléb a práci. A my velmi vážně i odtud varujeme dělnictvo, aby se nedalo omámiti vlasteneckým povykem a slavnostmi sokolského sletu, aby nezapomnělo na svou bídu, aby neustalo v boji za své existenční požadavky, naopak, aby využilo nynější vhodné doby pro rozvinutí boje za své požadavky, aby podporovalo ze všech sil mzdový boj stavebního dělnictva a aby se nedalo zmásti křikem svých nepřátel, jejich pokryteckým povykem, že prý se tak ruší "svaté chvíle národní radosti a bratrství". Po sletu by poznalo dělnictvo to národní bratrství, až z omámení sokolskými slavnostmi by bylo probuzeno novým hromadným vyhazováním na dlažbu, snižováním mezd a dalšími chystanými útoky.

My naopak pokládáme za svoji povinnost čeliti vlně měšťáckého hřmotu se sokolským sletem. Myslí-li buržoasie, že volání po chlebu a práci a mzdové boje stavebníků ruší sokolské slavnosti, máme na to jedinou odpověď: Nechť dá buržoasie hladovějícím najísti, nechť dá nezaměstnaným práci, nechť zaměstnavatelé platí řádné mzdy pražským stavebním dělníkům. Ovšem takhle buržoasie bratrství nerozumí [ ]. A tvrdí-li konečně buržoasie, že naše mzdové akce v této době mají politický ráz a účel, pak je pracujícímu lidu docela jasno, že nejpolitičtější ráz má sokolský slet. Pracujícímu lidu je jasno, že sokolský slet je letošního roku více než kdy jindy aranžován [ ] jako přehlídka branných sil národa [ ], ráz sokolského sletu bije do očí každého dělníka, i dělníka nár. sociálního, i dělníka-Sokola. Na sletu budou paradovat jako nejvýznačnější hosté militaristé ze všech států. Československá armáda je mobilisována k sokolskému sletu v daleko větším rozsahu než o minulém sletu r. 1926. [ ].

Proletariát Československa je pobouřen, že na sokolský slet mají přijeti jugoslávské vojenské oddíly, rumunští militaristé, polští a lotyšští fašisté, vojenští zástupci Francie a Japonska, avšak hlavně, že mají přijeti na sokolský slet ruští bělogvardějci. My jsme zde již před několika týdny prohlásili, že pozvání ruských bělogvardějců na sokolský slet je provokací všeho dělnictva a pracujícího lidu Československa, který ve své naprosté většině sympatisuje se Sovětským svazem a nenávidí jeho nepřátele, a tím více kontrarevoluční emigraci. [ ]. Za tento akt nemůže býti činěna odpovědnou jen Čsl. obec sokolská, nýbrž i p. ministr zahraničních věcí, celá vláda, i soc. demokratičtí a nár. socialističtí ministři, s jichž souhlasem - a jinak tomu býti nemůže - sem do Prahy na sokolský slet přijedou ruští bělogvardějci. My proti této demonstraci, nepřátelské Sovětskému svazu, jménem všeho dělnictva nejostřeji protestujeme a prohlašujeme [ ].

Dále upozorňujeme, že mnohé známky, mimo jiné zákaz předvádění německých zvukových filmů v době sletu, stejně jako nařízené snímání německých štítů a nápisů, avšak zvláště stupňovaná protiněmecká a protisemitská štvanice fašistického a měšťáckého tisku [ ]. Protestujeme proti těmto nacionalistickým štvanicím a provokacím a prohlašujeme, že se spolu se vším německým pracujícím lidem co nejrozhodněji postavíme na odpor všem pokusům o vyvolání protiněmeckých a protižidovských akcí. Varujeme dělníky a pracující lid a voláme k nim, aby se nedali strhnouti do víru sokolského nacionalistického nadšení [ ], snahou, aby v masách dělníků a pracujícího lidu byl vybičován nacionální a rasový šovinismus [ ] r. 1914 až 1918.

Varujeme dělníky a pracující lid před nacionalismem. 10 mil. zabitých, 15 mil. mrzáků, miliony vdov a sirotků, toto strašné ovoce poslední světové války dosvědčuje dodnes, jak dělnictvo a pracující masy krvavě doplácejí na nacionalistické illuse. [ ] Revoluční proletariát Československa bude [ ] podporovati nejmohutnější účastí a za mobilisace nejširších mas dělníků sportovní a tělocvičné akce rudého tělovýchovného a sportovního hnutí, aby tak dokázal [ ] stojí tu proletářská fronta boje proti imperialistické válce, [ ], fronta, která je oduševněna ideou internacionalismu a vedena velikým cílem [ ]: zničiti kapitalismus a vybudovati i v Československu nový společenský řád, socialismus. (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Schubert. Uděluji mu slovo.

Posl. Schubert (německy): Slavná sněmovno! Skoro bychom byli musili konstatovati, že vláda po prvé dodržela své slovo a že má odvahu a sílu pokusiti se o konečné rozřešení bytové otázky. Ale není to zase nic než provisorium, které nám k usnesení předkládá vláda, která nepociťuje ani nejmenšího studu nad tím, že nedodržuje daného slova, ba která nepovažuje vůbec za nutné slavné sněmovně vysvětliti, proč znovu své slovo zrušila. Spojují-li se německé a české strany ve vládu, pak přece má taková koalice účel jen tehdy, když se předem určí program pro řešení národnostních otázek a pak se později celá bída sudetskoněmecké spoluvlády neospravedlňuje výmluvou, že dva němečtí ministři mezi úhrnem 15 nemohou dělati žádné zázraky. Kdyby se nejprostším způsobem dbalo takových samozřejmých věcí, byla by nemožná politika, která jest doma i za hranicemi podporována dvěma německými stranami, které by především měly převzíti ochranu půdy a pracovního místa, které jsou však bezmocnými diváky v sudetsko-německém dramatu, které nám odnímá domácí půdu a pracovní místa a kde se sadismus nezastavuje ani před náhrobky, poněvadž podle mínění úřadů není v tomto státě již německé domácí půdy.

Zatím co se pořádá hon na naši německou mládež a zalidňuje se Pankrác, žebrají o povolení k odstřelu srnců 14 dní před zákonitou lhůtou, chodí do společnosti k nové české venkovské šlechtě na bývalém německém majetku a diví se, že venku ani sedláci nemají pochopení pro takové úspěchy účastenství ve vládě. Úspěchy, které se musejí tak zamlčovati, že nejen česká veřejnost, nýbrž vůbec nikdo z toho nic nepozoruje, nemohou býti nikdy výsadním listem pro politické dobré chování, když při tom hyne vlast a lid a svoboda se rdousí více, než to dělal Metternich. Že se pokusy o rdousení obracejí jen proti oposici, jest tím horší, neboť teprve tím získala slova ministra vnitra, že i německé vládní strany si stěžují na způsob naší agitace, svého pravého významu a tato ministerská slova poskytují nám nový materiál k agitaci, právě jako rudá obrana protimilitaristickým sociálním demokratům a venkovská mládež ve svém tichém hrdinství. Komedie, kterou provozují s fašistickou skupinou, není ani legitimací ani nemůže nikoho oklamati o tom, proti komu jediné směřuje utiskování celého Udržalova policejního kabinetu. Ustaví-li se vláda ze stran socialistických a agrárních a občanských, pak může vykonati úspěšnou kompromisní práci pro stát a národ jen tehdy, vytyčí-li se před spojením v hrubých obrysech společný pracovní program. Nestane-li se to, musí politické čachraření zatlačiti poctivou práci, parlament musí býti jen demokratickou záclonou pro práci za kulisami a pak se dělají zákony tak nesmyslným a odporným způsobem, jako v posledních letech. Zákony není vlastně správný výraz, byly to spíše kompensační obchody, které by často měly býti označeny ještě ostřejším výrazem. (Předsednictví převzal místopředseda Zierhut.)

Připomeňme si jen zbytkové statky, nádražní knihkupectví, nádražní restaurace, dovozní listy na uhlí, sanace bank a konsumních družstev, vývozní úvěry atd. až ke stranickým lihovarům při zákonu o míšení lihu s benzinem. Jest to hnus před takovým postupem, jest to vina Trapla s prázdnou kapsou, že se chcete odvrátiti od subvenční politiky? Neboť najednou stydí se koaliční vládcové za tři nové úvěrní návrhy, popírají jejich otcovství a nedopouštějí vůbec, aby se provedla zkouška krve, nýbrž usnášejí se na tom, aby se porady zastavily. Návrhy se nazývají neúplnými, zbytečnými, dokonce i zpravodaj a předseda se od nich odvrací. I při těchto třech úvěrních návrzích vidíme zřetelněji než kdy jindy "plod vyrovnání sporných zájmů v koalici", jak praví kol. dr Peters, nekalou soutěž politických podloudníků, jak pravíme my, neboť jen proto, že jedna skupina žádá státní peníze, žádají je také jiné a aby se všichni tři radovali v krásném spojení, mají se znovu vymačkati miliony z hospodářství na smrt nemocného.

Známá slova presidentova: Demokracie jest diskuse, dostávají zde obvyklý výklad, kterého Masaryk ani netušil, ani si nepřál, poněvadž se diskuse neprovádí jako v jiných státech, které o politické svobodě méně mluví, ale za to ji zachovávají, mezi většinou a menšinou, nýbrž odehrává se uvnitř koalice. Po měsíce, ne-li po léta, jest demokracie, poněvadž jest diskusí, přeložena do vládního zátiší, jednou to je "pětka", jindy "osmička" a nyní "sedmička", pak političtí nebo hospodářští ministři, ministerská rada atp.

Nedohodnou-li se, oposice nemůže vůbec zaujmouti stanovisko, konečně se dohodnou, když levice ví, co dělá pravice. Pak přichází všechno v úředním obalu do výboru a do sněmovny a oposice nemá vůbec jiného úkolu, než předstírati cizině, že se návrhy zákonů vyřizují parlamentně, ačkoliv oposici není k tomu vyhrazeno ani nejmenší právo spolurozhodování nebo třeba jen diskuse ve smyslu presidentových slov. Nazve-li to někdo znásilňováním a briskováním, nazývají jej zástupci systému, který se právě tak koří zásadě většiny jako kabinet Mussoliniho, fašistou.

Nynější vládní většina byla po úsilí trvajícím celé týdny přivedena na svět s vrozenou vadou, která naprosto není dětskou nemocí, nýbrž rok co rok se zhoršuje a která jednou zaviní, že tato koalice předčasně skoná a nepolituje ji nikdo, než ti, kdož z ní měli prospěch.

Již po měsíce chřadne a jen jejími bolestmi z horečky lze si vysvětliti, i když nikoliv pochopiti, vyšinutí, v nichž si libují Slávikové, Dérerové a Meissnerové a která odpovídají právě tak málo jejich právnickému vzdělání jako marxistické výchově.

Po měsíce se vyjednává, čachruje, obchoduje jako na Kazmierzu v Krakově a po měsíce jest sám parlament skoro vyloučen. Nové daně, nová břemena, nová zatížení živobytí širokých vrstev, ale i příděly politickým mocenským skupinám jsou posledním slovem této moudrosti.

U bytového zákona můžeme nejlépe pozorovati, že nepřirozené svazky nejsou schopny vyřešiti velkých souborů otázek, ledaže před utvořením koalice byl dohodnut pracovní program.

Nemusíme choditi ani do uličky alchymistů, ani míti dar jasnovidectví, abychom si ujasnili, že nynější vládní strany těžce anebo vůbec se nebudou moci dohodnouti na konečném bytovém zákoně.

Kdyby tato otázka nebyla tak vážná, byli bychom se mohli radovati, jak v sociálně politickém výboru narážely na sebe rozpory a jak se zřejmě namáhali slovem i obrazem posluchačům předváděti odpor před koalicí, ozývající se Prahou, neboť to již nebyla trhlina, to byl slavný krach koalice. Tajemník pražských domácích pánů a posl. Dubický, který za převratu padl na zbytkový statek a tak srostl s půdou, udávali tón a ani komunista nenašel silnějších slov než oba zástupci největší koaliční strany.

Aby se pohřeb I. třídy aspoň poněkud protáhl, byl utvořen výbor sedmi, jehož práce, lépe řečeno sabotáž jakékoliv práce, zaviňuje předložené provisorium.

Ať se k návrhu nového bytového zákona a jeho jednotlivým paragrafům postavíme jak chceme, musíme uznati, že s ním měl býti učiněn pokus učiniti přítrž věčné nejistotě pro nájemníky, domácí pány a majetníky subvencovaných domů. Ani my nejsme srozuměni s četnými ustanoveními, jak jako lidová strana, tak i jako socialistická strana, a jen bychom svého stanoviska neodůvodňovali týmž způsobem, jako většina občanských stran.

Litujeme, že vážná a věcná porada neumožnila dohodu, litujeme toho i se zřetelem na obce a na znemožnění stavební činnosti.

I němečtí sociální demokrati, kteří vynikajícím způsobem pracovali také o bytovém zákonu, budou musiti uznati - a všechny zkušenosti z minulosti promlouvají stejně zřetelnou jak i smutnou řečí - že se v tomto státě každé sociální reformy, každého státního socialismu zneužívá k počešťování našeho domova, k vytlačování Němců. Pozemková reforma, zestátnění drah ukazují cestu zde obvyklou, ale i každé jiné pomocné dílo jest vyzkoušeným prostředkem, abychom byli zbaveni práv, neboť od r. 1918 vidíme, že socialismus a demokracie mohou býti velmi účinně postaveny do služeb politiky národního znásilňování a policejního panování nejen v tomto státě, nýbrž i jinde.

Čím méně tedy horujete pro ústřední moc a pomáháte ji zesilovati novými zákony, tím více sloužíte oné "samosprávě", kterou jste si také vepsali na svůj štít a pro kterýžto požadavek, byť neprávem, uplatňujete své prvenství.

Tedy i při hospodaření s byty bude dobře, když se bude vydatně užívati služeb obcí, ale nikoliv jako pochopů politické správy, nýbrž jako samosprávných sborů. Volání po samosprávě nemá tak velkého významu jako činnost směřující k posilnění práva buněk státu na samosprávu.

Nemá smyslu ani účelu zabývati se jednotlivými ustanovení nyní neožehavého návrhu bytového zákona, ale jest také více než zbytečné říkati něco k této novele, poněvadž ani neusiluje o řešení, ani ho nepřipravuje, ba nepřináší ani nejmenší změny, dlužno tedy na ni pohlížeti jen jako na dílo z rozpaků, které nedokazuje sílu koalice, nýbrž její slabost, její bezmocnost.

Jen s hlediska obcí a jejich katastrofální situace řekl bych několik slov. A to nikoliv naposled proto, že se mi to jeví jediným východiskem, aby rozpory byly překlenuty a stavební ruch dále umožněn.

Pozorujeme-li rozpory nedotčené bytovou statistikou, bytovým dozorem atd., které podle mého mínění jsou neodlučnou součástí jakéhokoliv bytového hospodářství, můžeme konstatovati:

Socialisté říkají: Byt není zboží, kapitalismus není ochoten splniti požadavky týkající se malých a nejmenších bytů, a to za nájemné, jež by lidé se svými zmenšenými důchody mohli zaplatiti. Proto řešení musí vzíti do rukou veřejnost, proto musejí něčím k tomu přispěti domácí páni, ale i nájemníci ve starých bytech a ti, kteří kdysi byli při stavbě podporováni.

Jiní, především agrárníci, popírají bytovou nouzi, popírají závazek celku k pomoci, hájí právní nároky těch, kdož dosud dostávali subvence, a očekávají, že se vše rozřeší jen nevázaným hospodářstvím na bytovém trhu.

Každá subvenční politika sama sebou, pokud prospívá jednotlivcům, jest nepochybně bezpráví, zvláště tehdy, když si nemohou na ně činiti nárok všichni, kteří vyhovují zákonitým předpokladům, nýbrž více nebo méně jsou odkázáni na blahovůli a milost úřadů udělujících subvence.

Proč návrh mluví o státní podpoře stavebního ruchu, nelze dobře pochopiti, neboť stát k tomu ničím nepřispívá, jen vymáhá příspěvky a hraje si na šlechetného dárce na útraty jiných.

1. Vzdává se na 20 až 30 let domovní daně činžovní, která patří obcím.

2. Osvobozuje stavby od přirážek, které patří obcím, okresům a zemím.

3. Osvobozuje byty od dávky z nájemného, která patří obcím.

4. Dává subvence budoucím stavbám z příspěvků do stavebního fondu na útraty domácích pánů a starých nájemníků.

5. Přenechává obcím všechna vydání na cesty, osvětlení, kanalisaci, plynovody a vodovody v nových obytných čtvrtích.

Tedy šlechetnost na útraty jiných. Jednou stát proti jasnému znění zákona vědomě poškodil obce pozemkovou reformou, která se mohla státi požehnáním pro četné obce, a obce byly by bývaly mohly vytvořiti základy zdravé finanční, osídlovací a bytové politiky, a obraz komunálního zadlužení nebyl by tak hrozný. Do konce r. 1929 měly obce 7.223 milionů Kč dluhů, které přes umořování vzrůstají ročně o více než 700 milionů Kč. Do konce r. 1931 byly podporovány stavby s uznanou stavební hodnotou 7174 milionů Kč.

Tyto částky se tedy sobě rovnají, i když do konce r. 1931 dluhy obcí dosáhly jistě 8.5 milionu Kč, tedy více než obíhá peněz ve státě, čili jedné čtvrtiny státního dluhu.

Celou tragedii komunálního zadlužení nejlépe změříme, srovnáme-li prameny příjmů, které má k disposici státní moc, s příjmy obcí, ačkoliv stát k úrokové službě potřebuje jen čtvrtinu svých příjmů, četné obce však všechny své příjmy, nyní restringované. Parlament sotva se zdráhá povolovati panu ministru Traplovi všechny nové příjmy; o obce se nikdo nestará.

Pan ministr Czech mohl by se velice zasloužiti o obce, kdyby i je vzal pod svou péči. Podnět k tomu mu dává konečné vyřešení podpory stavebního ruchu a nemohu uvěřiti, že by občanští zástupci potírali podporu stavebního ruchu i potom ještě stejně, kdyby z toho kynul prospěch nikoli jednotlivcům, nýbrž obcím trpícím nouzí.

Vždyť by při troše dobré vůle musilo býti možno poskytnouti stavební podporu příště jen zadluženým obcím, a to navrhovaným 4% ním úrokovým příspěvkem za celou uznanou stavební hodnotu a na celou dobu 30-leté umořovací lhůty. Na takovou podporu musily by všechny obce míti zákonitý nárok pro stavby až k dosažení svého komunálního zadlužení, s výjimkou dluhů, připadajících na podniky, které se samy vydržují.

Není to ovšem pro obec finanční úleva ihned se projevující, ale znamená to vytvoření majetkových hodnot, které podstatně zlepší majetkový stav obce a které jí urovnají cestu k majetku a osvobození z otroctví dluhů.

Ani politické strany, ani majetníci domů, ani nájemníci, kteří přece všichni jsou obcí, nebudou moci trvale a týmiž důvody potírati takové řešení, které nenadržuje jednotlivcům na útraty všech, nýbrž na útraty jednotlivců slouží všem. Obecné blaho předchází blaho jednotlivců, to budiž důvodem pro toto sociální pomocné dílo ve prospěch obcí.

Toto opatření musilo by ovšem býti spojeno s právem vyvlastňovati stavební pozemky ve prospěch obcí ve smyslu sociální a nikoliv národnostní pozemkové reformy.

Takové opatření bude jen tehdy právem a nikoliv zatížením, když bude platiti jako jediná zásada: Z vyvlastnění ve prospěch obcí nesmí vyvlastněný míti hospodářskou újmu, ale rovněž nikoliv finanční prospěch. Jen pak bude možno spravedlivě rozděliti ty šílené útraty, které obcím vznikají otevřením stavebních prostorů při otevřených stavbách domků pro jednu nebo dvě rodiny.

Z komunálního zadlužení přes 8.5 miliard připadá na zadlužení z důvodu stavebního ruchu nejméně jedna čtvrtina.

Aspoň stejně důležité jako potírání bytové nouze je potírání bytové bídy. Dohlédací úřady pro zející prázdnotu zemských fondů hájí pohodlné stanovisko, že bytová péče nepatří k úkolům komunální činnosti.

Ukázal jsem, jaké miliardové oběti přinesly obce přímo a nepřímo bez zřetele na své vlastní stavby, oběti, které lze srovnati s obětmi státu a které je příště mnohokráte překročí. Obce jsou dále k tomu povolány a ochotny, ale jejich síla jest vyčerpána. Vláda musí znáti stav věci a z toho vyvoditi jediné správný důsledek. Zdá se nám, že jednou cestou jest podporování stavebního ruchu. Není to záchrana, ale cesta k uhájení komunálního majetku.

Každé zhodnocení obecního majetku prospívá i státu, neboť obecní samospráva bude jen tehdy svobodná, když nebude musiti žebrati o drobty ze zemského fondu, naprosto nedostatečně dotovaného.

Chce-li stát pomoci obcím, ukazujeme mu cestu. Chce-li, aby zahynuly, nesmí jim poskytnouti pomocnou ruku, nýbrž musí na jejich útraty a uvaluje na ně břemena provozovati dosavadní politiku podpory stavebního ruchu.

Vzestup a zkáza leží ve vašich rukou. Máte aspoň takovou odpovědnost za všechny obce jako obecní správy, jimž jste odňali většinu příjmů a při stoupajících výdajích nedali jste jim takřka nic. (Potlesk.)

Místopředseda Zierhut (zvoní): Slovo dále má pan posl. Bezděk.

Posl. Bezděk: Slavná sněmovno! Při posledním parlamentárním projednávání bytových zákonů bylo přímo slavnostně prohlašováno, že provisorium bytových zákonů bude opravdově již posledním. V důsledcích toho také byla přijata resoluce, žádající, aby byl celý bytový problém upraven definitivně. Ministerstvo soc. péče konalo svou povinnost a snažilo se příkaz sněmovny, vyslovený resolucí, splniti. Po dlouhém a obtížném jednání, které, bohužel, nevedlo ke kýženému výsledku, t. j. dojednati zákon dohodou mezi stranami, podařilo se přece sněmovně předložiti vládní návrh bytového zákona.

Osnova bytového zákona má za účel vytvořiti ve smyslu resoluce Národního shromáždění právní předpoklady pro takovou trvalou úpravu bytového hospodářství, aby bytová potřeba všeho obyvatelstva, městského i venkovského, mohla býti ukojena pokud možno nejúčelněji nejen co do množství, nýbrž i co do jakosti bytů. Leč zaváděné novoty narazily na tuhý odpor značného počtu zájemníků. Jsou to známé prvé tři kapitoly zákona o zjišťování bytové potřeby, o obecní zprostředkovatelně bytů a o dozoru na byty.

Při počátečních jednáních navrhoval jsem, aby sporné tři oddíly byly zatím odsunuty a projednávána byla kostra bytového zákona, totiž ochrana nájemníků a stavební ruch. Podaří-li se upraviti základnu, snadněji možno se dohodnouti o sporných prvních třech kapitolách a konečně o dalších ustanoveních, neméně snad sporných, jako je ustanovení o mimořádných opatřeních bytové péče, kteréžto ustanovení je opravdu anachronismem, dále pak o stavebním příspěvku a o postihovém právu státu, kterážto ustanovení jsou daleko důležitější než první tři kapitoly zákona.

Leč nepodařilo se mezi stranami dosíci dohody ani o postupu při projednávání vládní předlohy a proto jednáme opětně o prodloužení provisoria platných bytových zákonů bez jakékoli změny do 31. srpna 1932 s předpokladem, že ani v této lhůtě se nepodaří konečný bytový zákon dohodnouti, a proto se dává v zákoně vládě zmocnění, aby nařízením tuto lhůtu prodloužila do 31. října 1932. Máme nyní po zkušenostech oprávněné obavy, že ani po této lhůtě nepodaří se konečný bytový zákon projednati, nebude-li dosti dobré vůle mezi vyjednavači o sporných otázkách. Za takové situace budou doba sama a poměry pracovati místo zákonodárců a otázka bytová se rozřeší a zlikviduje přirozeným vývojem. Vývoj je však v nynější těžké hospodářské době nepříznivý, zvláště pokud stavebního ruchu se týká. Staví se velmi málo pro nedostatek a nejistotu zákonného opatření a tím se udržuje nezaměstnanost v hrozivé výši. Je v zájmu našeho hospodářského vývoje a alespoň částečného uklidnění, aby bytová otázka řešena byla definitivně, jak nynější doba a poměry vyžadují. Je nesprávno v této nejisté době otázku samu o sobě těžkou a svízelnou komplikovati. Se stanoviska široce sociálního lze naše bytové poměry řešiti opětně v dobách lepší hospodářské konjunktury a po rozřešení těch problémů, které hýbou nyní myslemi obyvatelstva našeho státu.

Z naznačených důvodů bude klub náš hlasovati pro provisorium zákonných opatření bytových. (Potlesk.)

Místopředseda dr Zierhut (zvoní): Slovo má dále pan posl. Hrubý.

Posl. Hrubý: Ujímám se slova, abych především jménem pracující mládeže Československa protestoval proti rozpuštění Komunistického svazu mládeže. [ ]. Buržoasie sleduje dvě cesty, dvě východiska z krise. První cesta je převalení všech břemen hospodářské krise na bedra pracujícího lidu, kterážto cesta vede pak k masovému hladomoru. Tato cesta má zpětný odraz na řešení hospodářské krise, a to ten, že všeobecné ochuzení pracujících vrstev se jen ještě prohloubilo hospodářskou krisí, že ještě více vyvolalo ve svém prohloubení krise silné revoluční vření v řadách pracujícího lidu. Česká buržoasie již se vzdává naděje, že bude možno vyřešiti krisi jen v rámci tohoto státu, a proto své hlavní těžisko v řešení krise přesunuje na zahraniční politiku, na politiku imperialistické expanse. [ ]. A pro tyto imperialistické cíle musí býti tato mládež hlavně ideologicky získána. Avšak získání této pracující mládeže, která nese důsledky hospodářské krise nejtížeji, důsledky zaviněné tímto režimem, není tak lehkou věcí. Parodoxem právě v tom je, že pracující mládež to má býti, která má zachraňovat tento režim kapitalistický, který pracující mládeži béře chleba a práci. A to není lehká věc pro buržoasii získat tuto mládež. Není to ani lehká věc pro vládu. Proto také buržoasie a její vláda dělá všechno možné, aby pracující mládež získala. Zatím co v této době nemá mládež co jísti, 20 milionů se vyhazuje na sletovou vlasteneckou parádu, jejíž hlavní smysl je vyvolat v řadách pracující mládeže vlastenecko-fašistické nadšení a zabrániti tak rostoucímu vlivu komunismu na masy pracující mládeže a vyvolati v mládeži odpor proti prvnímu dělnickému státu, Sovětskému svazu, k němuž sympatie v ohromné většině pracující mládeže rostou den ze dne. Všechny měšťácké strany a strany sociálfašistické zostřily ideologický boj o mládež, jak víme z posledních projevů v novinách ze sjezdu atd. Jediný smysl je zde vyrvat nebo odvrátit mládež z rostoucího vlivu komunismu, který zde stojí jako velká rostoucí překážka proti zbídačení a válečným plánům kapitalismu. Komunismus, který byl důstojně representován Komunistickým svazem mládeže, tento komunismus razí si v řadách pracující mládeže vítězně cestu přes všechny i ty nejšpinavější prostředky, kterých používají měšťácké a reformistické strany k oklamání pracujících mas mládeže. Komunistický svaz mládeže stal se silou, která svým vlivem na pracující mládež stala se buržoasii tak nebezpečnou, že všechny ideologické prostředky buržoasních a socialistických stran selhaly. Proto právě v této době vláda přichází těmto stranám na pomoc a rozpouští Komunistický svaz mládeže. V této době vláda přichází těmto stranám na pomoc rozpuštěním Komunistického svazu mládeže, po kterém již dávno volali nejen vyslovení měšťáci, nýbrž i reformističtí vůdci a pseudooposiční strana Andreje Hlinky na Slovensku. Rozpuštění KSM předcházela persekuční razie proti mládeži podezřelé z komunismu a z členství v KSM, jaké nikdy dělnická mládež nebyla pamětliva. Sta a sta prohlídek, vyšetřování a zatýkání, bití mládeže, organisování špionážských afér. To všechno se dělo a ještě se děje dnes ve všech koncích Československé republiky. V Moravském Šumperku, na Slovensku, Ostravě, Brně, Praze atd., [ ]. Na příkl. v okresu Hlohovci na Slovensku je obžalováno na 30 mladých dělníků a malorolníků pro § 17 zák. na ochranu republiky (tajné spolčování). V Mikulovciách na Slovensku bylo provedeno přes 80 domovních prohlídek, přes 40 mladíků bylo vyšetřováno, z nichž 7 bylo zatčeno a ještě dodnes 5 jich sedí u krajského soudu v Košicích. Ve Švadleru na Slovensku četníci chodí k mládeži od bytu k bytu a konají domovní prohlídky. Vyhrožuje se mládeži, jestli budou členy Komunistického svazu, že budou dáni do polepšovny podle nového Meissnerova zákona o trestním soudnictví proti mládeži. V Praze byla policií organisována špionážská aféra. Bylo masové zatýkání, vyšetřování. Podobným způsobem postupovala policie v Mor. Šumperku, Bratislavě, Ostravě, Brně atd., až konec konců vyvrcholila akce v rozpuštění celého Komunistického svazu mládeže. Toto rozpuštění se dělo právě v době, kdy na Slovensku v jednom dnu se střílelo do hladovějících dělníků a v době, kdy bratr Klofáč volá po silné ruce a druhé republice, v době, kdy koná se sokolský slet, na který jsou oficielně pozváni vyžírači republiky, ruští emigranti, nejhlavnější nepřátelé Sovětského svazu. Toto rozpuštění KSM se stalo v době, kdy v rámci sokolských oslav žvaní se o demokracii, volnosti, rovnosti a bratrství. Proč byl KSM rozpuštěn? KSM byl rozpuštěn proto, že vedl boj pracující mládeže za chléb a práci proti snižování mezd, proti propouštění. Ano, byl to komsomol, který vedl hornickou mládež ve stávce v severních Čechách a v Ostravě, ano, byl to a je to komsomol, který vede řadu stávek mládeže stavebníků, textiláků a kovodělníků. Pod vedením komsomolu vydobyla si zemědělská mládež na Slovensku v Galantě, Dunajské Stredě a jinde zvýšení mezd na 50 až 60%. Ano, byl to Komunistický svaz mládeže, pod jehož vedením vybojovala si hornická mládež na ostravských šachtách přeřazení do vyšších mzdových stupnic, ano je to Komunistický svaz mládeže, který je všude tam, kde mládež a dělnictvo je v boji za větší skývu chleba. Pod vedením Komunistického svazu mládeže vybojovala si nezaměstnaná mládež na mnoha místech podporu, práci, zařízení útulků pro mládež nezaměstnanou jako v Bratislavě, v Košicích, Brně, Chomutově a jinde. Ano, byl to Komunistický svaz mládeže, pod jehož vedením na mnoha místech vybojovali si rekruti vyhotovení kufrů a poskytnutí peněz a prádla na vojnu na účet obce. Ano, byl to Komunistický svaz mládeže, pod jehož vedením vybojovali si vojáci v kasárnách lepší zacházení s mužstvem, pod jehož vedením byl také mládeží odražen první nápor na provedení a uzákonění předvojenské výchovy mládeže. A je to Komunistický svaz mládeže, který vede neúprosně ostrou kampaň proti chystané imperialistické válce [ ].


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP