Pátek 18. prosince 1931

Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je p. posl. dr Labaj. Dávám mu slovo.

Posl. dr Labaj: Vážená snemovňa! Skoro by som mal prosbu k tým štyrom pánom, ktorí tu sedia, aby tiež odišli, a potom by som sa obrátil k pánu predsedovi a to, čo chcem prednášať, povedal by som jemu, lebo ťažko - uprímne vám hovorím - je hovoriť k prázdnym laviciam.

Vážená snemovňa! Hádam ani jeden zákon nášho zákonodarstva nebol toľkokráť novelizovaný, opravovaný a predľžovaný ako práve zákon na ochranu nájemníkov. Vidíme príčinu toho v tom, že je náš parlament úplne zpolitisovaný. U nás sa totižto zákony nevynášajú dľa toho, ako to záujmy nášho národohospodárskeho života vyžiadujú, ale vynášajú, novelujú a opravujú sa dľa toho, ako to vyžiadujú záujmy jednej alebo druhej vládnej strany. Najeklatantnejší príklad je práve zákon na ochranu nájomníkov.

Tento zákon už bol vynesený, poťažne už sa vynášal i v bývalom Rakúsko-Uhorsku a síce hneď za vojny, nakoľko sa nestavalo a nastala bytová kríza, a v našom parlamente hneď po prevrate sa tiež zákon na ochranu nájomníkov utvoril z dôvodu bytovej krízy. Za vojny sa nestavalo, okrem toho následkom nových štátnych pomerov utvorily sa nové úrady, ktoré tiež zaujaly miesta, a okrem toho ešte jeden nepríjemný zjav sa objavil v našej republike, a síce to, že naše občianstvo z dedín a obcí vo veľkej miere posťahovalo sa do mest, takže tu sústredilo sa ohromne občianstva, ktoré následkom toho nemalo dosť potrebných bytov a nastala bytová kríza. Preto boli sme prinútení v parlamente hneď riešiť tú bytovú krízu, aby totižto nájomníci neboli vystavaní sekutúre majiteľov domov.

To boly príčiny, prečo sa vlastne zaviedol zákon na ochranu nájomníkov. Samozrejme každý človek, ktorý trošku politicky smýšľa, povie na to, že akonáhle sa tie príčiny, ktoré zapríčinily vynesenie tohoto zákona, zmenia, samozrejme hneď sa má odbúrať alebo aspoň len postupne odbúravať i tento zákon na ochranu nájomníkov. Žialbohu, v našom parlamente síce občianske strany sa usilovaly už v predošlej i v tejto vláde na jeho aspoň postupnom odbúraní, ale proti tomu sa postavily socialistické vládne strany, a to z tých dôvodov, bo vedia, že tí nájomníci z väčša pochádzajú z ich radov, alebo by som obrátil, oni chcú svoj káder voličstva práve týmito nájomníkmi rozšíriť a preto sa ich zaujali a dnes silou mocou pracujú k tomu, aby sa tento zákon udržal a nepripustia ani t. zv. postupného odbúranie. Dnes predsa len každý človek musí uznať, že zákon na ochranu nájomníkov sa hodí aj pri dnešných pomeroch hádam, na 4, 5 veľkých mest v republike, tedy tam, kde je ohromné množstvo robotníctva, chudoby a kde je potom pár zámožných majiteľov domov. Tu hádam sa hodí, ale na žiadon pád nie je odôvodnený zákon na ochranu nájomníkov v malých mestečkách, potažne na obciach, lebo, pánovia buďme si uprímní, hybajte po dedinách, sú tam byty celkom zanechané, prázdné a pri tom všetkom zákon na ochranu nájomníkov im ešte bráni. Aby som to mohol lepšie, eklatantne odôvodniť, dovoľujem si uviesť jeden maličký príklad na tú okolnosť, na koľko je na ťarchu a na koľko obťažuje zákon o ochrane nájomníkov malých majiteľov domov. Pán referent v dnešnej reči sám uviedol, že skutočne títo malí majitelia malých domkov sú velice poškodzení týmto zákonom, ale že vraj nakoľko proti nim stojí veľký káder chudobných nájomníkov, že je nemožné im odpomôcť. Som tej mienky, že treba je hľadať trochu tú strednú cestu, lebo keď se dá jednomu pomôcť, dá sa pomôcť i druhému. (Správne!) Uvedem zo života maličký príklad u nás. Tam si kúpil pred prevratom jedon človek domok za 160.000 Kč, kúpil si ho preto, aby mal na starobu kde bývať, iného majetku nemal a aby prípadne niečo dal do prenájmu a z toho žil. Byt prenajal k tomu ešte jednému štátnemu úradníkovi, dosť dobre honorovanému, od ktorého dostal asi 1000 Kč nájomného. Z týchto 1000 Kč, keď vezmeme dnešné pomery, zostalo tomu majiteľovi domku 500 Kč, lebo 50% mu vezme štát na dane. A keď vezmeme tie mestá, kde je zavedená t. zv. všeobecná daň činžovná, kde ten majiteľ domku musí i z vlastného bytu platiť, tak mu vlastne nezostane nič, štát mu sobere pod titulom činžovej a všeobecnej dane všetko, takže mu nezostane nič. Vezmeme aspoň ten prípad, kde majiteľ domku má svoj byt a z neho neplatí, kde tedy všeobecná daň činžová nie je zavedená. Tento človek, keď na tomto domku má nejakú dlžobu, čo je samozrejmé, že obyčajne to tak býva, lebo malý človek není vstave zaplatiť 160.000 Kč hneď, keď mu zostane 500 Kč z nájomného, má z tohoto jednak byť živý a jednak platiť úroky z dlžoby. Pánovia, uznáte, že týchto 500 Kč v terajších pomeroch je ťažko k týmto prázdnym laviciam mluviť nestačí mu ani na tu soľ a naproti tomu pán nájomník, ktorý má dnes do 50.000 Kč príjmov, ten platí 1000 Kč nájomného a zostanú mu tedy 49.000 Kč na výživu. Preto tedy prosím, majiteľovi domu zostane 500 Kč na tú celoročnú výživu a tomu nájomníkovi 49.000 Kč. Pánovia, uznáte, že tento pomer nie je zdravý a k tomu ako absurdum musím prehovoriť, že tento majiteľ domu sa tituluje domovým pánom. Ako na posmech si to ten nájomník riekne, lebo vo skutočnosti je ten nájomník domovým pánom a majiteľ domu je vlastne len domovníkom toho nájomníka.

Pri prejednávaní tejto novely občianské vládné strany samy usilovaly o to, aby tento nezdravý pomer, táto nezdravá situácia bola trošičku odstránená v tom smysle, aby ti, ktorí majú väčšie dôchodky, boli vytiahnutí z tejto ochrany, Žialbohu, socialistické strany sa zasadily o to, že od 75.000 Kč neupustia. Vážení pánovia, to nie je spravodlivé a to musia nahliadnuť i socialistické strany, ktoré tvrdia, že hája záujmy chudobného ľudu, lebo ten, kto má dnes 75.000 Kč ročného dôchodku, myslím, že si môže i dom postaviť zo svojho, alebo si vziať byt i v nových domoch, kde je byt samozrejmo komornejší, ale naproti tomu drahší.

Takéto nezdravé pomery žialbohu vidíme nielen pri ochrane nájomníkov, potažme pri našom národohospodárskom živote, ale i na inom poli. Nepatrí to síce k tejto otázke, ale rád by som poukázal, na koľko socialistické strany tohoto parlamentu nespravodlivo používajú. Dovolím si poukázať na podporu nezamestnaných. Vážení pánovia, ja uznám, že dnes je nezamestnanosť, ale tá nezamestnanosť není tak veľká, ako sa to vlastne dnes obecne hovorí. Buďme si uprimní: Nezamestnanosť bola vždy a myslím že i bude vždycky. (Posl. Šeba: Taková ne!) Pán kolega, hneď vám uvedem dôvody, ráčte ich vyvrátiť. Nezamestnanosť bola i pred tým. Ráčte pozreť našich murárov, alebo zedníkov, ak vy ich voláte, (Posl. Šeba: To jsou sezonní dělníci!), ráčte sa pozrieť na poľnohospodárskych robotníkov, po prípade cigánov. (Posl. Šeba: To přece nejde!) To sú, prosím, ľudia ako my. (Posl. Šeba: Mluvíme přece o nezaměstnanosti průmyslového dělnictva!) Ráčte si potom odôvodniť vaše stanovisko. Tedy títo boli skôr nezamestnaní práve tak, ako dnes. Pred tým sa však nezamestnanosť riešila následovne: Kto cez leto robil, úsporne žil a odložil si všeličo, aby mal z čoho žíť i v zimných mesiacoch. Riešila sa v takomto smysle. Dnes sa rieší nezamestnanosť nasledovne: Kto v lete robí, dobre si vyrába 28 až 30 Kč denne. Mohol by si z tejto dennej mzdy, keď má 30 Kč, volačo odložiť. (Posl. Šeba: Kolik si vy odložíte?) Prosím, ráčte sa vo verejnom živote pozrieť a vidíte (Předsednictví převzal místopředseda dr Lukavský), že kiná sú dnes plné, najviac ľudí a i detí tých ľudí, ktorí žijú za dennú mzdu. Pozrite sa na tanečné zábavy a divadlá, sú plné. To ukazuje, že títo ľudia, ktorí si niečo zarobia, neodložia si, ale vyhadzujú to, a keď prijde zima a niet práce - v lete je tej práce viac než v zime - hlásia sa hneď o podporu nezamestnaných dľa socialistickej zásady: Ty si tiež občan, keď nemáš prácu, musí sa štát postarať o tvoju výživu. Žialbohu socialistické strany sa ho ujmú, odhlasujú mu podporu a na tú podporu musí prispievať ten, kto si prácou cez leto volačo nasporil a musí zaplatiť na toho, ktorý cez leto sa bavil.

Tedy, pánovia, uznávam, že je nezamestnanosť, ale táto nezamestnanosť neni taká, ako sa o nej všeobecne tvrdí. Na druhej strane sa má nezamestnanosť liečiť nie tak, ako sa dnes liečí, jednoduchým vyplácaním podpory v nezamestnanosti. (Posl. Šeba: Zde se hovoří jako v Maďarsku!) Pán kolega, som uprimný Slovák, ako ste vy Čech a vy mi do Maďarov nenadávajte. Vy nehovorte, že v Maďarsku boly takéto pomery. Ja sa od vás slovenskému smýšľaniu učiť nebudem. (Posl. Šeba: Tak jsem to neřekl!) Na Maďarsko mi nespomínajte a neporovnávajte mňa s maďarskými pomery. Ja vám to uznávam, že je to ťažké, keď vám pravdu do očí poviem. Otázku podpôr v nezamestnanosti treba riešiť, treba zavádzať núdzové práce a v týchto núdzových prácach potom ten, čo si zarobí, nech si usporí. V takomto smysle sa bude odpomáhať nezamestnanosti. Žialbohu, tu bych odporúčal ten systém, aby ten, kto cez leto zarobí, aby si prispieval k tomu potrebnému fondu nezamestnanosti, ktorý chce p. minister soc. pečlivosti dnes znova na štát a podnikateľa uvaliť. (Posl. Šeba: Máte také odborové organisace! Vy to děláte sami!) Ale pri tom všetkom tým robotníkom do očí povieme, že každému je treba sporiť, nie lajdačiť, zaháľať a potom jednoducho si ísť, aby ho štát vydržoval. Odpusťte, pánovia, musíte nahliadnuť, že ten človek, ktorý dnes dostane na ruku 10 Kč podpory denne, ani sa nehne a nepojde, aby za 15 Kč denne robil. Keď sú tu vysoké mzdy, potom je naša výroba drahá a nemôžeme preto konkurovať. (Posl. Šeba: Jaké vysoké mzdy? Přečtěte si mezinárodní statistiku, kde náš stát je na 15. místě. 11 států v Evropě má vyšší mzdy, vezmeme-li předválečnou základnu!) Neviem, odkiaľ berete, pane kolega, tieto dáta, nemôžem vám hneď na to replikovať, ale fakt je, že ľudia, ktorí zarábali až 28 Kč, si mohli z toho volačo odložiť.

Ďalej bych si dovolil k tej nezamestnanosti poznamenať, že by sme ju mali riešiť iným spôsobom a nie púhym vyplácaním podpory. U nás v Liptove, Ružomborku je jedna veľká továrňa, Mautnerove textilní závody. Táto továrňa stojí dnes pred zastavením; prv sa tu vyplácalo asi priemerne 1 1/2 mil. Kč každých 14 dní. Teraz táto továrňa zastaví výrobu a bude sa vyplácať podpora nezamestnaných. Bude sa vyplácať tým, ktorí samozrejme nerobia, a tu budú na to platiť tí, ktorí robia. Odvolávam sa na socialistické strany, či by nebolo múdrejšie, keď by sa zákon o podporách nezamestnanosti novelizoval a keď by sa na príklad tomu podnikateľovi, to, čo sa má takto vyplácať, hádam asi na milion korún podpory, z toho len polovička, len pol milionu dalo a ten pri tejto štátnej subvencii by vedel ďalej ten podnik prevádzať. Tak by sa nemala podpora v nezamestnanosti prevádzať. O také veci nemáte veľké starosti. V prvom rade o takéto veci mali by ste pečovať a nie jednoducho povedať: dostaneš podporu v nezamestnanosti a nemusíš robiť. Odpusťte, dovoľujem si tvrdiť, že kto dnes vypláca podporu v nezamestnanosti bez všelijakej protipráci, podporuje lajdáctvo. Kto dostane 10 Kč zadarmo, tomu sa nechce pracovať a nebude pracovať, keď ho štát bude vydržiavať.

Tedy socialistické strany takto podporujú týchto nezamestnaných, že im odhlasujú podpory v nezamestnanosti, a jako podporu v nezamestnanosti, tak odhlasujú im aj zákon na ochranu nájomníkov, aby som sa vrátil znova k zákonu na ochranu nájomníkov. Prečo odhlasujú? Oni v tých nájomníkoch a nezamestnaných vidia svoje socialistické kádry a tieto si chcú udržať. Ja v tomto vidím zpolitizovanie nášho parlamentu, poťažne nášho národohospodárskeho života, lebo ako som prvotne poznamenal, u nás sa zákony nie dľa toho novelizuj ú a vynášajú, ako to každodenné pomery vyžadujú, ale ako to záujem jednej alebo druhej vládnej strany vyžaduje.

To je samozrejmo nemožný stav a ja som veľmi zvedavý, keby sa našiel medzi našimi socialisty, či je to jedna a či druhá socialistická strana, či komunistická, jeden taký Macdonald, ktorý ač práve bol rodený a mal socializmus v krvi, aby tomu chudobnému robotníctvu pomáhal, vedel sa pozdvihnúť na štátnika a vedel sa, keď sa to nesrovnávalo so záujmom štátu, pozdvihnúť a upustiť od svojich straníckych záujmov. Žialbohu, to nejestvuje, u nás je hlavnou vecou: podporujme chudobných nezamestnaných, nájomníkov, úradníkov, atď., lebo ich dostaneme do nášho kádru a pri budúcich voľbách budú pre nás hlasovať. To je neštátnické, to je chyba, to je neštátnictvo socialistických strán.

Vážená snemovňa! Ako sa zachovávajú proti tejto, by som povedal, straníckej politike socialistických strán občianske vládne strany? Jednoducho, rieknem otvorene, upúšťajú na celej čiare. To vieme, že sa praks prevádza tak, že keď jedna strana, povedzme či agrárna, či druhá, podá jeden návrh, tak so socialistických strán príde protest a samozrejme začnú vyjednávačky a vyjednáva sa do nekonečna, alebo sa vôbec nedohodnú a vtedy jednoducho predlžia celý zákon, ako sa to stalo so zákonom na ochranu nájomníkov, že bez vážnych zmien jednoducho sa predlží alebo jednoducho upustí jedna strana a upustí druhá strana a sídu sa na tom stredu. Ale čo je výsledok? Že vlastne z toho, prípadne dobrého návrhu, nastane veľké nič, veľká prázdnota, čo nebude osožiť ani jednej ani druhej vrstve nášho štátu a národohospodárskeho života.

Ja by som si dovolil poukázať - znovu sa vrátim na ten návrh ministerstva soc. pečlivosti, ktorým sa chce zaviesť nový fond nezamestnaných a ktorý podľa úradného návrhu má sa zasa sbierať zo štátnych príspevkov, zasa celé občianstvo to bude platiť a okrem toho z príspevkov tých podnikateľov a zasa len tí podnikatelia to budú splácať a ten štát. Ja myslím pánovia, že je už dnes tá výroba dosť drahá a že práve toto je veľká chyba u nás, že náš priemysel nevie konkurovať s výrobky susedných štátov, lebo naša výroba je veľmi drahá, mzdy sú vysoké, dane sú ohromné a teraz prijdú ešte všelijaké penzijné, úrazové a nemocenské príspevky, ktoré samozrejme toho podnikateľa zaťažujú. Teraz znovu, ako som počul, má sa 2% prispeť zasa len z radov tých podnikateľov. Návrh podal socialistický minister, ale na druhej strane vládné občianske strany sa proti tomu stavajú na celej čiare.

Z úst pána min. predsedu sme minule počuli, že oni samozrejme za plat žiadajú prácu a že sa proti tomu budú stavať, ale viem, že na konec predsa popustia, a tvrdil bych, že vzdor tomu, že sa občianske strany proti tomu stavajú, bude z tohoto návrhu zákon. Uvidíte to! Samozrejme takéto hospodárenie v našom štáte nemôže byť dobré. Nuž, buďme si uprimní! Či socialistické, či občianske vládne strany - žiadnym nejde o záujem občianstva, o záujem štátu, než o to, aby tá dnešná t. zv. veľká koalícia sa udržala; či to už ide na úkor občianstva, širokej verejnosti a štátu, či na úkor národo-hospodárskeho života, to je vedľajšie, hlavná vec je, aby koalícia zostala pohromade. Takto sa postupovalo i pri zákone na ochranu nájemníkov a preto z týchto dôvodov nemôžem ja a strana moja hlasovať za tento návrh. (Potlesk poslanců slovenské strany ľudové.)

Místopředseda dr Lukavský (zvoní): Dále je ke slovu přihlášen p. posl. Bezděk. Dávám mu slovo.

Posl. Bezděk: Slavná sněmovno! Ačkoli jde o provisorium zákona na ochranu nájemníků, mluvil p. dr Labaj také o nezaměstnanosti dělnictva. Poněvadž je p. posl. dr Labaj na Slovensku předákem dělnictva a slovenských odborových organisací a já v tomtéž hnutí pracuji v zemi Moravskoslezské, považuji za svou povinnost některé jeho vývody, pokud se týkají nezaměstnanosti a zneužívání podpor, uvésti na pravou míru. Snad zná dobře poměry na Slovensku a domnívá se, že na Slovensku dělnictvo podpor v nezaměstnání zneužívá (Výkřiky posl. dr Labaje.), a proto přišel k názoru, že nezaměstnanost není tak velká, jak se o ní mluví, a že se nemá léčiti tak, jak se to děje, vyplácením podpor v nezaměstnání, nýbrž že se mají zaváděti nouzové práce. Vím, že na Slovensku nezaměstnanost řádí podobně jako v historických zemích a že je tam dělnictvu právě tak zle jako u nás. U nás je nezaměstnanost neslýchaná a nebývalá. Právě teď máme všichni obavu, jak přežijeme zimu. Každým dnem přibývá nezaměstnaných. Já to nejlépe vidím na každodenní poště, která dochází třeba do naší organisace Všeodborového sdružení křesťanského dělnictva, po 50 až 60 přihláškách denně, ale nezaměstnaných neubývá. Ubezpečuji pana dr Labaje, že nezaměstnaní v našich historických zemích velmi rádi by pracovali, oni nestojí o podporu, raději by si vydělávali. A není řídkým zjevem každé pondělí v Brně, že přijdou ráno zedníci a nádeníci a prosí, aby se dostali do práce aspoň k zedníkům a nádeníkům. Jest jim milejší těžce si dobývati ten krejcar, než bráti podporu v nezaměstnání, poněvadž ta není velká, je podle toho, jak si kdo platil, a příspěvek státní je potom podle toho upraven. Na najedení ta podpora není, každý dělník si raději vydělá. Že se vždycky najdou lidé ve všech stavech a při každém zařízení, že dobrodiní zákona nebo společnosti zneužívají, to je pravda a snad p. dr Labaj měl na mysli zneužívání těchto podpor takovým způsobem. Přáli bychom si jistě všichni, aby byly pokud možno podnikány nouzové práce, aby za to, co nezaměstnaný dostane, mohl nějakou práci vykonati, ale to se zase musí upraviti tak, aby podpora stačila aspoň na jeho výživu a na šaty, poněvadž mnohdy by dostal jen takové odškodné, že by rozbil více šatů a bot, než by vydělal. Takové poměry zde máme.

Máme řadu žádostí z obcí, družstev i vrstev dělnických, abychom zakročili u vlády a jednotlivých ministerstev, aby nouzové práce byly povolovány a podporovány. Dělníci z Říčan u Brna chtějí kopati horu, lámati štěrk a kámen, jen aby měli práci. Bylo by na vládě a samosprávných korporacích, aby takovéto práce byly co nejdříve podporovány.

Vím, že pánům na Slovensku je gentský systém poněkud solí v očích. Organisace na Slovensku nejsou na mnoze tak vyspělé jako u nás; ani my nejsme v organisování vyspělí, ale přece jsme poněkud dále než na Slovensku a v důsledcích toho, že slovenští dělníci se stávají členy odborových organisací jenom nahodile, příležitostně a pak zase příspěvku neplatí, nejsou řádně organisovanými členy, nesjednali si tedy nárok, aby dostávali podporu v nezaměstnání a k tomu státní příspěvek. A to je vina vašich poměrů, my za to ovšem nemůžeme. Ale rádi vás podepřeme, aby i po této stránce nastal pokrok. Učinili jsme nejenom my, nýbrž všechny ostatní politické strany, které mají odborové organisace, různé pokusy na Slovensku, aby i po této stránce drželo jaksi jeden krok, ale dosud se to nedaří vinou těžkých poměrů.

Nechci kolegovi dr Labajovi snad vkládati do úst nebo do myšlenek, že to myslil nějak proti dělnictvu (Posl. dr Labaj: To nie!), jak se chytil s p. kol. Šebou. Kdyby byl pan kol. Šeba vyslechl další názory kol. Labaje, byl by přišel k jinému náhledu. Na začátku to vypadalo, jakoby to bylo namířeno proti dělnictvu, ale konstatuji, že kol. Labaj tím nemínil postihnouti dělnictvo, ale způsob řeči byl takový, že si člověk vykonstruoval, když neznal konec, že je to proti dělnictvu. Kol. Labaj je místo nynějšího způsobu podporování pro podporu nouzových prací a s tím my také souhlasíme. Kol. Labaji, podporovati fabrikanty, aby to šlo prostřednictvím jich, to by dělnictvo velmi špatně pochodilo, na to přistoupiti ovšem nemůžeme.

Nyní se vracím k předloze o provisoriu o ochraně nájemníků. Toto provisorium projednáváme za těch 12 roků, já již nevím ani po kolikáté, a zpravidla v každé osnově je vždy ta zásada, že návrh zákona o ochraně nájemníků neuspokojuje ani majitele domů, ani nájemníky, zjev to, se kterým se také setkávaly až dosud všechny dosavadní osnovy zákona o ochraně nájemníků. Tak praví zpráva v r. 1928 a myslím, že tato slova jsou správná pro všechna jednání předchozí i pro jednání následující a že se docela dobře hodí i na osnovu, kterou právě projednáváme. Před lety, když zaváděna byla ochrana nájemníků, byla to do značné míry záležitost majitelů domů a nájemníků. Stát měl na této věci zájem potud, aby nedošlo k výstřelkům při vypovídání z bytů a při stanovení činží. Postupem doby a vývojem stala se otázka bytová problémem národohospodářským. V jiných státech evropských kromě Rakouska nedali tomuto problému na tolik vzrůsti jako u nás, snažili se pokud možno nejradikálněji otázku bytovou řešiti a vyřešili ji. Já nechci býti štiplavý. Ale mimochodem podotýkám, že i v Turecku věděli si rady s bytovou otázkou, postupně upravovali činže a konečně zrušili ochranu nájemníků. U nás je nesprávné mínění, že zákon o ochraně nájemníků pomáhá sociálně slabým. To děje se dnes jen v míře částečné. Vytvořili jsme nerovnost a nestejnocennost případně i stejných bytů a několik druhů nájemníků, požívajících ochrany. Máme velké činže v nových domech a vázané a volné činže ve starých domech. Zákonem o ochraně nájemníků znemožňujeme dělnictvu i úřednictvu opatřiti si byty blízko svého bydliště nebo zaměstnání, výměna bytů za dnešních poměrů je nemožná. Dosavadní zákony o ochraně nájemníků v §u 1 připouštějí celou řadu možností, kdy je možno dáti výpověď z bytu. Je, myslím, takových důvodů dnes asi 22, takže by se mohlo říci se strany obhájců zákona o ochraně nájemníků: Co chtějí domácí, vždyť mohou dáti nájemníkovi výpověď, když se jim nelíbí. Mají k tomu v § 1 22 možností. Když se však pořádně na ty možnosti podíváme, vidíme, že majitel domu, když by chtěl vypověděti nájemníka neslušného, ochrany nezasloužícího, setká se s velkými, namnoze nepřekonatelnými překážkami. Zkušenosti podávají o tom řadu důkazů. Zejména advokáti, kteří se těmito otázkami zabývají, mohou říci, jak těžko je neslušného nájemníka, jenž ochrany si nezaslouží, dostati z bytu ven. Ale i v domech, které jsou určeny k zbourání, kde jest uznána větší prospěšnost, zbourá-li se starý dům a postaví nový, je těžko dostat povolení k vypovězení nájemníků. V takových případech doporučují bytové úřady ve velkých městech, zvláště v Brně: Ano, my uznáváme prospěšnost nové stavby, větší užitečnost, podle zákona vám ji musíme uděliti, ale neudělíme vám ji dříve, dokud se s těmi nájemníky nedohodnete, to jest, dokud jim nedáte náhradní byty nebo odstupné. A tak se velmi často stává, že při takovém jednání o odstupné mnozí nájemníci, ač by toho nepotřebovali a nezasluhovali, hledí vytáhnouti z podnikatele stavby veliké tisíce, takže mnohdy takový odvážlivec, nevěda dříve, jak se tyto otázky budou řešiti, jakživ by se do takové stavby nepustil, když si spočítá, co ho stálo dříve vyklizení starého baráku, aby mohl postaviti dům nový.

To jsou zjevy povážlivé. Řekne se: Zákon vám dává možnost, abyste v takovém případě mohl starý dům vyprázdniti a postaviti nový. Ale kdo takovou křížovou cestu prodělal, dívá se potom na věc poněkud jinak.

Snahou majitelů domů a domků vždycky bylo, aby se dostali do svého domu a aby nejen sami, nýbrž i nejbližší členové rodiny se mohli dostati do svého domu. Je to něco přirozeného, když si koupím domek anebo i větší dům, když do něho investuji kapitál, uspořený výsledek své celoživotní práce, že ho chci užívati, že se chci do svého majetku nastěhovati. Ovšem zákon zase připouští řadu možností, že se takový majitel domu může sám do toho domu nastěhovati, anebo v něm i pro své ženaté syny a vdané dcery byt opatřiti. Ale kdo tuto křížovou cestu musí prodělávati, ví, jak těžko se to uskuteční. Není to tak snadné. Až dosud všechny tyto paragrafy, které tuto eventualitu umožňují, žádají náhradní byt, dostatečný a přiměřený. Výklad toho slova, který byt je dostatečný a přiměřený, to je zase ohromná křížová cesta. A potom na konec postupně při novelizování zákona o ochraně nájemníků vždycky nějaký ten přídaveček byl učiněn, ale prakticky to bylo zase překusováním slovíček a slov, která ve skutečnosti zase mnoho nedávala. Uvádím jen tento případ: Dne 21. března 1930 jednala slavná sněmovna také o takovém okénku, o přípustnosti k výpovědi. Rozšířeny byly důvody, aby majitel mohl dáti soudní výpověď nájemníkovi, potřebuje-li bytu v domě, jehož vlastnictví nabyl nejméně 3 roky před podáním návrhu na výpověď, pro své ženaté nebo vdané děti nebo pro děti, které sňatkem hodlají zaříditi si vlastní domácnost - to by bylo všecko pěkné, ale teď to hlavní - a opatří-li nájemníkovi náhradní byt, který soud uzná za dostatečný. Co všechno se dává nebo slibuje, to se těmi posledními větami staví na hlavu.

R. 1930, 19. listopadu byl zlepšen tento odstavec: Pronajimatel bytu může vypověděti nájemníka bez povinnosti opatřiti mu náhradní byt, potřebuje-li byt pro sebe nebo pro své ženaté nebo vdané dítě. Tohoto ustanovení nemůže majitel domu použíti k výpovědi, octl-li by se nájemník výpovědí v hospodářské tísni anebo má-li pronajimatel nebo jeho dítě, pro něž žádá uvolnění bytu, dostatečný byt vlastní, nebo má-li ve svém domě byt, který nepodléhá ochraně nájemníků, byl-li již byt v domě uprázdněn z téhož důvodu. Majitel domu může z jmenovaného důvodu dáti výpověď jen tehdy, je-li jeho majitelem nejméně 2 roky, což bylo konečně také správné. Když koupí dům, není možno, aby ihned někoho vyhodil a tak ho připravil do svízelné situace. Tedy garanční doba je zde proto, aby se tyto věci mohly upraviti, aby se lidé mohli připraviti na to, co je čeká. To je správné. Co jeden paragraf dává, následující zase béře nebo znemožňuje. Ve skutečnosti to dobrodiní, které vlastně bylo míněno, majiteli domu se dá, ale na druhé straně se mu béře. To je, pokud se týká výpovědi. To by se tak týkalo větších domů.

My jsme učinili pokrok. Také v r. 1928 dali jsme do zákona, že je možno dáti výpověď nájemníkovi, chce-li se vlastník domku nastěhovati trvale do bytu ve svém domku, který má pouze jeden nebo dva byty a jehož vlastnictví nabyl před 30. dubnem 1926. Tento zákon byl pracován v r. 1928, to znamenalo, že byl-li majitelem domku nejméně 2 roky, mohl se do něho nastěhovati bez náhrady. Teď jsme, prosím, novelisovali částečně ustanovení v tomto provisoriu, a na tyto chudáky nedošlo. Jednalo se o tom, aby r. 1926 byl zase změněn na r. 1929, poněvadž doba zase uplynula a bylo by jenom aktem spravedlnosti, aby se tento rok posunul. Nebylo možno dosíci dohody, aby taková maličká spravedlnost pro lidi opravdu chudé, potřebné a zasloužící si toho byla provedena. Prosím, pro koho je to? Kdo bydlí v takových domcích nebo kdo je majitelem těchto domků? Jsou to zpravidla dělníci na periferii velkých měst. Tuto úsluhu jsme těmto lidem neučinili. Oddálili jsme jim možnost zase o několik roků, aby se do svého domku mohli nastěhovati. Ti, kteří po r. 1926 koupili domek, se tam vůbec nedostanou. Majiteli domu a jeho nejbližší rodině má býti větší měrou umožněno nastěhovati se do vlastního domu. Především jde o majitele malých domků s 1 nebo 2 byty, aby, když úsporami dosaženými hlavně ze své práce zbudovali si nebo zakoupili domek, mohli se do něho také nastěhovati. Není skutečně spravedlivé chrániti před výpovědí sociálně silné nájemníky, kteří bydlí ve starých domech. Dnes by potřebovali ochrany nájemníci bytů a provozoven v novostavbách. Také cena bytů v novostavbách musí býti řešena. Po 12 letech trvání ochrany nájemníků poskytuje se ochrana nájemního práva občanu, majícímu ročně dokázaný příjem o 1 Kč menší nežli 100.000 Kč. Nedokázaný příjem tu v úvahu nepřichází. Ti, kdož při zavedení ochrany nájemníků byli dětmi a dnes si zakládají vlastní rodinu a domácnost, trpí nynějšími poměry velmi těžce. Musejí si najímati byty v novostavbách za několikanásobně vyšší činži oproti nájemníkům chráněným jak proti výpovědi, tak proti libovolnému zvyšování činží ve starších domech. Někde jsou to i nájemníci se 100.000 Kč příjmu. Těmito poměry trpí nejen dělnictvo, nýbrž i úředníci a zřízenci, živnostníci a obchodníci. My tu jsme bez ochrany vydáni v šanc poměrům a cenám bytů v novostavbách. Takto postižených přibývá každodenně a nebude-li konečně ochrana nájemníků rozřešena, nebude dlouho trvati a občanů nechráněných bude většina, jak tomu jest už dnes na venkově a v menších a středních městech. Tam může býti ochrana nájemníků likvidována rychlejším tempem, ovšem musí býti učiněna opatření v místech národnostně smíšených, aby nenastaly výstřelky z přepjatého šovinismu. Ale na to mělo býti pamatováno zakládáním družstev stavebních a stavbou rodinných domků, poněvadž se o tom mluví několik roků, ví se, že ochrana nájemníků na věčné časy býti nemůže. Tam jest otázka ta velmi ožehavá a proto měla býti a mají býti učiněna příslušná opatření již nyní.


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP