Středa 2. prosince 1931

Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je pan posl. Kaufmann. Dávám mu slovo.

Posl. Kaufmann (německy): Slavná sněmovno! Důležitá věc, kterou musíme konstatovati při projednávání rozpočtu na rok 1932, a jíž si musíme povšimnouti, jest to, že se čísla rozpočtu pro neobyčejně obtížnou hospodářskou situaci a katastrofální krisi v uplynulém rozpočtovém roce stala většinou fiktivními. Že berní síla státu klesla tak, že pan ministr financí prohlašuje, že nemůže opatřiti peníze na 13. měsíční služné a neobyčejně důležitá sociální opatření, není zaviněno jen krisí, již prožívá celé naše hospodářství jako následek racionalisace, přílišné industrialisace, rozvrácení spotřební síly milionů lidí a rozvrácení důvěry národů a států k sobě, nýbrž ze značné části chybami, které páchaly vlády tohoto státu již od převratu v oboru obchodní politiky.

To, co jsme předpovídali, se splnilo. Vypovědění obchodních smluv, zvláště obchodní smlouvy s Maďarskem, zavinilo hospodářskou válku s velmi těžkými následky. Přiostření hospodářských poměrů, především obchodní válka s Maďarskem, jest následek nesprávné obchodní politiky, kterou dělaly po leta občanské strany, a hříchy páchané po leta v tomto oboru, mstí se nyní na našem hospodářství, především na našem zahraničním obchodu, na vývozním průmyslu a na politování hodných obětech hospodářské krise.

Chyby v oboru obchodní politiky začínají ihned po převratu neobyčejně nepříznivým chováním k našim nejdůležitějším sousedním státům, mimo to však také tím, že opírajíce se o přirozené bohatství tohoto státu a velký průmysl, pohlíželi jste na sousedy poněkud s vysoka a s našimi nejbližšími sousedy, kteří byli zvlášť důležitými odběrateli, nakládali jste tímto způsobem.

Bylo naprosto nesprávné, že vedoucí muži českého národa, v jejich čele zemřelý ministr dr Rašín, od počátku hájili stanovisko, že Československo jest agrární stát, že průmysl jest zbytečný a že Československo může žíti jako agrární stát. Jako agrární stát byl by tento stát politicky i ve světových dějinách úplně bezvýznamný a jest to především jiným jistě daňová síla průmyslu, která umožňuje tomuto státu, aby plnil svoje nejdůležitější úkoly. Proto otázka vývozu, otázka zahraničního obchodu, jest pro naše hospodářství a náš průmysl otázkou životní. Celní závory hned na počátku tohoto státu, trýznění při úsilí našeho průmyslu, aby navázal spojení se zahraničními odbytišti, vzbudily nechuť našich sousedů a způsobily velké potíže, které se nám staví v cestu při obnově hospodářství po světové válce. Těmito chybami pozbyli jsme jistě největší část svého přirozeného trhu, dřívějšího odbytiště ze starého Rakouska.

Agrární vliv, který jest v tomto státě bohužel ohromně veliký a neustále se projevuje opět novými výstřelky a násilnostmi, těžce poškodil a porušil naše vztahy k sousedním agrárním státům. V obchodní politice platí zásada: Chceš-li prodávati, musíš také kupovati. Naši agrárníci nechtějí to uznati a nechtějí tomu porozuměti, svým zásahem překážejí opět a opět obnovení důležitých styků uskutečněním zásady, že, chceme-li prodávati, musíme podle okolností také kupovati agrární výrobky. Také naši průmyslníci opomněli se včas postarati a v době dobré prosperity zapomněli mysliti na dobu deprese a krise. Dokud je netíží nouze a nemají potíží ve vlastní domácnosti, naši průmyslníci dopřávají zemědělství všemožné podpory pro laskavosti, kterých se jim dostává od agrárníků v boji proti dělníkům a zájmy průmyslu podřizují vždy přáním agrárníků. Když se pak dostaví následek této politiky, křičí a žádají, aby jim pomohl nejen stát, nýbrž i dělnictvo snížením mezd a ústupky.

Jak špatné jsou zahraniční styky Československa, můžeme viděti z toho, že obchodní smlouvu s Maďarskem mohli jsme uzavříti teprve roku 1927. Tak dlouho byla těžká rozladěnost v této zemi překážkou, abychom dosáhli rozumné obchodní smlouvy, odpovídající našim poměrům. A za tři roky později nemohli jsme dospěti s Maďarskem ještě ani k smlouvě o nejvyšších výhodách. Touto obchodní politikou a tímto chováním agrárních vrstev byl náš vývoz téměř zničen, náš vývozní průmysl byl nucen provésti značná omezení, především průmysl textilní, porculánový a sklářský, ale i průmysl strojařský velice trpěl těmito poměry. Zatím však uzavřelo Maďarsko smlouvy s jinými zeměmi, se zeměmi, které od něho odkoupily pšenici a dobytek a jimž Maďarsko otevřelo opět svůj trh pro průmyslové výrobky. Když roku 1930 byla vypověděna obchodní smlouva s Maďarskem, my, němečtí sociální demokrati, jsme varovali a upozorňovali, že především poslední čin, který byl učiněn před vypověděním smlouvy, proslavený zákon o mísení mouky, a později také povýšené nakládání s maďarskými vyjednavači, musí nezbytně vésti k roztržce. Varovali jsme před následky takové roztržky a před bezesmluvním stavem. Bohužel našeho hlasu nebylo dbáno a tisíce dělníků musilo to pak zaplatiti nezaměstnaností a ztrátou živobytí. Nezaměstnanost stoupla tak, že i v agrárních krajích, v krajích drobných rolníků a malodomkářů jest denním zjevem. Denní mzda po několika týdnech bezesmluvního stavu, klesla o miliony, spotřební síla tisíců pracujících lidí byla zničena.

Klesání našeho zahraničního obchodu stále ještě trvá. Roku 1931 nabylo strašlivého rozsahu. Pozorujeme-li v letech 1927 až 1931 čísla zahraničního obchodu, a to vždy jen prvých 7 měsíců, a porovnáme-li je, vidíme takovýto obrázek: nás vývoz činil r. 1927 10.183,700.000 Kč, r. 1928 11.347,700.000 Kč, roku 1929 10.877,100.000 Kč, roku 1930 9.879,200.000 Kč, r. 1931 7.485,000.000 Kč. Roku 1928 vidíme malé zvýšení, bylo to v době nejlepší konjunktury, krátce než se dostavila hospodářská krise. Pozorujeme-li bilanci zahraničního obchodu, vidíme takovýto obraz: Proti svrchu uvedeným číslicím vývozu vidíme tato čísla dovozu: r. 1927 8.866,700.000 Kč, tedy plus asi 1300 milionů, pak r. 1928 10.677,800.000 Kč, to jest plus asi 699.9 milionů, pak r. 1929 dovoz 11.585,900.000 Kč, to jest minus 708,800.000 Kč, roku 1930 9.365,100.000, to jest plus 514 milionů a v prvých 7 měsících roku 1931 dovoz 6.560,200.000 Kč, to jest plus asi 924.8 milionů. Vidíme tedy, že přebytek vývozu nad dovozem klesl v posledních 5 letech pod 1 miliardu. Pozornosti zvláště zasluhují čísla týkající se Německa a Maďarska. Náš vývoz do Německa činil 2.430,000.000 Kč, to bylo roku 1927. Od té doby klesl na 1.178,200.000 Kč. To znamená, že se náš vývoz do Německa zmenšil o 50%. Vývoz do Maďarska činil ještě r. 1927 835 milionů, od té doby klesl na 177.9 milionů, to znamená pokles o 4/5. To jest jistě důkaz, že se naše hospodářství octlo v katastrofálních poměrech, neboť obchodní bilance jest nejlepším měřítkem našeho hospodářství. Pokles vývozu znamená však zároveň také zmenšení průmyslové výroby a tím stoupnutí nezaměstnanosti. Zhoršení hospodářského stavu vyjádřeno ve světovém měřítku projevuje se 23 miliony nezaměstnaných a počítáme-li k tomu ještě příslušníky rodin těchto nezaměstnaných, můžeme zjistiti, že v průmyslovém světě jest vyřazeno z výroby a spotřeby 100 milionů lidí. To znamená tak ohromné snížení spotřeby a snížení kupní síly, že tím jest vyjádřen a odůvodněn zajisté nejpodstatnější moment naší nynější hospodářské katastrofy.

Další důležitý moment, o kterém zde jistě také musíme mluviti, a to pro požadavky, které klademe v zákonodárství a které jsme uvedli při projednávání rozpočtu, který na mnoho, mnoho jiných věcí měl dosti peněz, nikoliv však na ty, které jsou nutné k povznesení hospodářství, jest nadměrná racionalisace v našem hospodářství, jejíž strašlivé následky ukazují se také v Československu. Nechci jíti daleko, jen z nejbližšího okolí, uvnitř našeho státu chci konstatovati, že také zde racionalisace ukazuje zcela neobyčejné výstřelky. Chci uvésti jen jeden příklad, zřízení nové válcovny v Třinci na výrobu platin, která jest dnes speciálním výkonem racionalisace a automatisace. Uvedl bych, že po zřízení nové platinové válcovny v Třinci nevyrábí již jako dříve 78 až 80 dělníků 45 vagonů platin denně, dnes jest tam zaměstnáno 12 dělníků, kteří mohou vyrobiti denně neméně než 120 vagonů platin. Všude, v každém průmyslu můžeme viděti podobné následky, chtěl jsem jen na jednom příkladu ukázati, jak ohromně byly vyloučeny živé dělnické síly z výroby a tím také ze spotřeby. Tento vývoj, automatisace podniků, způsobil ještě jiné výstřelky. V nejbližších týdnech budeme se pravděpodobně musiti velmi vážně zabývati otázkou přeložení velkých podniků, důležitých pro celý okres, významných pro živobytí a zaměstnání tamějšího obyvatelstva. Příklad, který bych mohl uvésti, ukazuje, že šílenství racionalisace a soustředění provozu dospělo i u nás již k ničení kapitálu. Zastavení závodů, o které jde, a o nichž mohu uvésti autentická data, týká se spojení železárny rotavsko-nejdecké s největším závodem Báňská a hutní a. s. Rotavsko-nejdecké železárny, které ještě před rokem v plném provozu poskytovaly práci a chleba 1700 lidem, tyto železárny, jejichž nemovitosti a stroje ještě před rokem byly odhadnuty na 30 milionů, náhle zastavily práci a na ráz zničily svou hodnotu. To znamená, že železárny, které ještě včera měly cenu 30 milionů, nemají dnes téměř ceny. Přeložení závodu, vlastně zřízení nového podniku, přinutilo obě společnosti, aby vedle kapitálu, který samy investovaly, vypůjčily si u bank 120 milionů a investovaly je do tohoto podniku. Na zmodernisování staré části podniku, Karlovy Hutě, vypůjčily si 13 milionů, takže nová společnost musí od prvopočátku počítati se 133 miliony dluhů a 1400 dělníků nyní tam zaměstnaných musí ročně vydělati 18.7 milionů Kč zisku, než akcionáři a sám podnik bude míti z podnikání nějaký zisk nebo výhodu. Vidíme-li, že podniky - Rotava-Nejdek není jediný podnik - které by bylo lze ještě považovati za moderní a které mohly ještě po leta a desítiletí vyráběti, jsou zcela prostě zavřeny, celé průmyslové a hospodářské kraje přeměněny v kraje nouzové, musíme se tázati, zda nemusíme učiniti přítrž tomuto šílenému počínání kapitalistů a velkokapitálu?

Vedle racionalisace - také o tom se musíme zmíniti - musíme počítati s nadměrnou industrialisací jako s důležitým činitelem při vývoji krise. Také zde počíná zlo vlastně v době krise, kdy jednotlivé země, rozděleny frontami, musily si samy vybudovati jistá průmyslová odvětví. Předpokládalo se, že po skončení světové války, až se opět otevrou hranice, při rozumné celní a obchodní politice, přestanou se zřizovati závody, jichž není pro světovou výrobu třeba, jichž lidstvo k uspokojení svých potřeb nepotřebuje. Svou nerozumnou celní a obchodní politikou přinutili jsme mnoho průmyslových podniků, aby se vystěhovaly do ciziny, aby si tam vybudovaly nove provozovny a tak se vyhnuly trýznění. Výsledek jest ten, že máme nyní mnoho nových závodů, jejichž kapacita není nutná pro rozumnou výrobu podle potřeby, není nutná ani pro potřebu dnešního našeho hospodářství. Tato nadměrná industrialisace, zřizování nových podniků ještě se neskončilo. Nedávno, jednajíce o podnicích v Československu s ministerstvem obchodu, jsme zjistili, že kapitál a průmysl jest nejrozsáhlejším způsobem zavlékán nejen na evropské pevnině, nýbrž, že se to provádí ještě dále, že jest zavlékán do zámoří. Evropský kapitál jde do Indie, buduje tam nové velké textilní závody, aby mohl zpracovati bavlnu na místě, kde se pěstuje. Ocelárny a železárny stěhují se do Indie a nejen že tam dolují na rudu, nýbrž ji také ihned zpracovávají. V anglické Indii pracuje dnes 13 vysokých pecí, dnes jest tam zaměstnáno 3/4 milionu lidí v průmyslu železářském a ocelářském a téměř rovněž tolik v průmyslu textilním, kteří nám v Evropě dělají konkurenci. Nedávno při uvedených vyjednáváních s ministerstvem obchodu jsme zjistili, že na naší pevnině byly objednány textilní stroje za mnoho milionů korun, aby bylo lze v Indii tamější bavlnu hned přísti a tkáti a zpracovávati. Zajímavé jsou zkušenosti, kterých jsme při tom nabyli. Při tom jsme zjistili, že leckterý zákon, který byl u nás vydán na podporu hospodářství, abychom účinně působili proti nynějším kritickým poměrům, jest jen na papíře. Při jednání o zadání asi 2 1/2 tisíce stavů československému strojnímu průmyslu, tito průmyslníci žádali od vývozního oddělení ministerstva obchodu podporu. Všechna tato přání a požadavky byly zamítnuty, i když hrozilo nebezpečí, že sta dělníků přijde tím o práci, že se stům dělníků bude musiti vypláceti podpora v nezaměstnanosti, že se budou musiti vypláceti dělníkům, kteří takto ztratí práci, miliony jako podpora v nezaměstnanosti, činící trojnásobek a pětinásobek toho, co by znamenala vývozní pomoc. Máme zákon, který poskytuje vývozní záruky za zahraniční dodávky. V červnu tohoto roku jsme se usnesli k tomuto zákonu, aby byl zřízen fond. Také zde se v posledních měsících především těžký průmysl snažil, aby s podporou tohoto zákona, který byl vydán k tomuto účelu, dostal dodávky do ciziny. Také zde byla každá praktická pomoc odmítnuta, ba nebyl dán ani slib vývozní záruky s odůvodněním, že k tomuto zákonu nebylo dosud vydáno prováděcí nařízení. Výsledek jest ten, že pro lhůty, které byly zmeškány, pro zrušení dodacích smluv československý těžký průmysl ztratil asi za 370 milionů dodávek.

Další potíž, která se ukazuje zvláště v poslední době a která pravděpodobně v nejbližších týdnech způsobí další stoupnutí nezaměstnanosti, jest chování našich bank k průmyslu. Ústav, který byl před desítiletími vlastně zprostředkovatelnou mezi nadměrným ziskem vyrábějících podniků a podniky potřebujícími kapitálu, tento podnik stal se dnes vládcem, ale nejen vládcem, nýbrž i vlastníkem velké části našeho průmyslu. Banky pohltily velkou část závodů, převzaly je ve svou držbu a nyní vidíme, že banky právě z toho důvodu, poněvadž pevně uložily značnou většinu svého kapitálu, octly se snad také tím nyní v potížích, odmítají uvolniti pro průmyslové účely větší kapitály. Jest příznačné, že banky neposkytují úvěr ani velkým podnikům, které by mohly dostati dodávky. Sám ve svém povolání znám tři takové podniky, které by se byly mohly opatřiti dodávkami daleko do roku 1932, kdyby jim byly banky poskytly náležitý úvěr. Upozorňuji, že tyto tři podniky svůj úvěr u bank nepřekročily, banky odmítají však jakýkoliv úvěr i na zřejmé dodávky a prohlašují, že účty podniků musí býti kryty. Podnikům, které mají dodávky pro nezaměstnané, odpírají jakýkoliv další úvěr a známe případy, které v nejbližších měsících, budou-li se banky chovati tak jako nyní, způsobí další propuštění mnoha set dělníků. Takto samy peněžní ústavy ničí podniky jim podléhající a na nich samých závislé.

Chci ještě dále uvésti, že nynější situaci zavinila ovšem také ta okolnost, že hodnoty, získané prací z velké části se odnímají hospodářství nesprávným rozdělením příjmů. Mohl jsem si opatřiti z několika bankovních podniků data o platech jejich ředitelských sborů. Tyto číslice nebo banky jsem si rozdělil podle platů jejich ředitelů, které se pohybují mezi 300.000 a 14 milionů hrubých příjmů ročně. (Německé výkřiky: Slyšte! Slyšte!) Zjistil jsem, že ředitelské sbory našich bank, k čemuž dlužno ještě přičísti 2 tucty předních hospodářských vůdců, dohromady 345 lidí, mají 1.2 miliardy ročního příjmu, z čehož zcela určitě 1 miliardu můžeme počítati za nadměrný příjem, který se prostě hospodářství odnímá, který nemůže působiti v hospodářství jako obíhající kapitál. Na jedné straně 1 miliarda nadměrného výdělku pro 345 lidí a na druhé straně pro statisíce lidí nezaměstnanost a vůbec žádný příjem. Kdybychom tuto miliardu rozdělili a kdybychom každému našemu nezaměstnanému poskytli 4000 Kč podpory ročně, s kteroužto částkou by mohli jakž takž vydržeti lépe než s podporou nyní poskytovanou, mohli bychom ihned opatřiti příjem 250.000 nezaměstnaných. To jen tak mimochodem.

Ze všeho toho můžeme však souditi, že jako nejdůležitější činitel jest zde na místě zkrácení pracovní doby. Nechci o tom dále mluviti, poněvadž o tom zevrubně promluvil kol. Kremser, ale zkrácení pracovní doby podle několika málo příkladů, které jsem uvedl, jest jistě nezbytně nutné.

Posuzujeme-li situaci v jednotlivých průmyslových odvětvích našeho hospodářství v Československu poněkud podrobněji, můžeme zjistiti, že cesta k úlevě vede jen přes zkrácení pracovní doby, přes opětné zaměstnání sta tisíců nezaměstnaných a obnovení zničené spotřební síly těchto lidí. V hornictví máme od roku 1929 již jen 3 až 4 směny, to znamená, že horníci dostávají 60, 50 a pod 50% svého dřívějšího pravidelného příjmu, ačkoliv z hornictví od vzniku tohoto státu bylo vyřazeno hodně přes 30.000 dělníků. V živnosti stavební jest stav ještě neutěšenější. Okresy a obce, úplně ochromeny zákonem o obecních financích, nejsou naprosto s to, aby v oboru staveb, podporování staveb a staveb vůbec vykonaly něco pozoruhodnějšího. Pokladní stav těchto samosprávných svazků jest přímo strašlivý a tak soukromá stavební činnost, jakož i stavební činnost průmyslu pro všeobecnou hospodářskou krisi přestává na nejnutnějším. V průmyslu textilním máme dnes již hodně přes 220 závodů, které zastavily výrobu, a bohužel 22.000 dělníků, dostávajících podporu v nezaměstnanosti. K tomu dlužno přičísti ovšem ještě rovněž tolik tisíc těch, kdo již nárok na podporu pozbyli nebo neorganisovaných, kteří nemohou býti zachyceni. Také zde hrozí další nezaměstnanost, třeba očekávati zastavení dalších podniků. V průmyslu sklářském můžeme konstatovati, že bylo zastaveno 50% Owensových strojů, že výroba lahví byla snížena o 50%. Dále můžeme zjistiti, že průmysl vyrábějící tabulové sklo zastavil asi 80% pecí, to znamená, že pracuje již jen 5 pecí a že ve většině podniků ruční a strojová výroba jest zredukována na nejmenší míru a částečně zastavena. V průmyslu porculánovém nabyla krise zřícením anglické libry katastrofálního rozsahu a můžeme pozorovati přímo psychosu úzkosti, koupěchtivost byla úplně ubita a v průmyslu porculánovém můžeme očekávati ještě značná propouštění. V průmyslu kovovém stojí téměř všechny menší podniky, které byly pro ostatní průmysl průmyslem pomocným, a to z polovice nebo ze dvou třetin, částečně také úplně. Průmysl smaltový jest téměř zabit. Z 11 velkých smaltoven pracují dnes v Československu již jen tři, které rovněž pracují velmi zkráceně. V těžkém průmyslu v Československu musíme počítati v nejbližší době rovněž s velkými propuštěními, která byla již odborovým organisacím ohlášena a která postihnou snad 4 až 5000 dělníků. Racionalisace v cukrovarnictví způsobila, že se zaměstnává méně dělníků. Nyní však slyšíme, že mimo to ústecký cukerní průmysl zamýšlí přeložiti podnik do jiného území státu. To by znamenalo pro Ústí nad Labem nezaměstnanost pro nejméně 1000 dělníků, i když z části sezonních dělníků v průmyslu cukrovarnickém. Podobné obavy máme u velké chemické továrny v Ústí nad Labem. Také odtamtud má býti velká část přeložena do českého jazykového území. To by rovněž bylo těžkou hospodářskou ranou pro významné průmyslové město Ústí nad Labem. V kovovém průmyslu můžeme pozorovati totéž, také zde se zamýšlí přeložiti část velkých kovodělných závodů a měďáren, nebo pod záštitou našeho ministerstva národní obrany vybudovati velké kovodělné závody v Povážské Bystrici a tím ostatní měďárny v Československu úplně vyřaditi nejen z vnitřního trhu, nýbrž i z vývozu.

Tak můžeme viděti, že se hospodářská situace a krise ve všech oborech ještě více zostřuje. Mohl jsem si opatřiti čísla 47 zprostředkovatelen práce v severních Čechách a musíme konstatovati, že v době, kdy bylo propuštěno 90.000 nezaměstnaných, bylo lze opatřiti práci jen 10.000 nezaměstnaných, ovšem práci nikoliv nejlepší a pravděpodobně pro mnoho lidí také jen přechodně, takže 80.000 hlášených nezaměstnaných musilo býti při obsazování míst odmítnuto.

Jediný průmysl, kterému se asi daří, jest pivovarnictví. Smíchovský akciový pivovar, stojí to za zmínku, abychom to uvedli, roku 1928 na základě zákona o stabilisačních bilancích zvýšil bezplatným okolkováním svůj kapitál ze 4 milionů na 12, akcie z 800 Kč na 2000 Kč. Nyní slyšíme, že ve správní radě smíchovského pivovaru jsou vypracovány návrhy, jak by bylo lze zvýšiti akcie opět bezplatným okolkováním ze 2000 na 3000 a 4000 Kč. Stabilisační fond smíchovského pivovaru činí prý 42.6 milionů Kč. Dále jest známo, že dividenda za tento rok činí 1300 Kč na akcii, tedy asi 65% za 6000 akcií.

Loňského roku, v době, kdy jsme se nynější hospodářskou krisí po prve obírali ve sněmovně, vyslovili jsme naději vzhledem k usnesení o uzavření investičního úvěru, že aspoň ve státním podniku, u železnic a pošty, opatří se práce většími investicemi pro několik tisíc dělníků. Můžeme konstatovati, že se to bohužel nestalo. Při jednání o zadávání státních dodávek musili jsme zjistiti, že dodávky lokomotiv, vozů, dodávky pro pošty, dodávky pro stát zadávají se v neobyčejně omezeném rozsahu, že se nyní v době hospodářské krise zadávání státních dodávek zdržuje více než jindy a že tedy byly zmařeny naše naděje, které jsme kladli v opatření, povolená námi loňského roku. Při tom třeba se zmíniti, že ministerstvo železnic nevyvinulo náležité úsilí, aby především v konkurenčním boji mezi státními železnicemi a autobusy získalo pro sebe výnosné autobusové trati. Projednávajíce tuto otázku ve sněmovně upozornili jsme, že jest nutno snížiti železniční sazby, že jest nutno zlepšiti také dopravu větší rychlostí vlaků, výpravou vozů atd., a upraviti je tak, aby byly pro cestující příjemnější. Ani to se nestalo a můžeme konstatovati, že teprve ve chvíli, kdy se blíží zkáza, dostavuje se také uvažování a snad také rozum. Teprve nyní obírá se železniční správa otázkou snížení železničních sazeb, zvýšením rychlosti jízdy a odstraněním celé spousty jiných nedostatků.

Ze všech těchto důvodů se domnívám, že mohu skončiti tím, že smíme právem žádati, abyste měli pro všechny naše požadavky nutné porozumění. Shrnuji a prohlašuji: Žádáme zkrácenou pracovní dobu. Také v této sněmovně budeme se ze všech sil snažiti o uzákonění zkrácené pracovní doby, budeme usilovati o vydání bankovního zákona, aby nehoráznosti, které jsem zde uvedl, aby několik málo lidí mělo nadměrné milionové výdělky, byly co nejdříve napraveny, budeme usilovati o zákon o tantiemách, který by znemožnil tento nadměrný příjem. Dále žádáme snížení věku pro dosažení nebo dožití důchodů v sociálním pojištění, tímto snížením věku chceme dosíci, aby lidé mohli dříve odejíti z výroby, dále žádáme prodloužení školní doby, aby vstup mladých lidí do průmyslu byl brzděn. Žádáme, aby nouzové zákony upravily a zavedly podporu nezaměstnaných ve všeobecném smyslu, především, aby opatřeními, jichž se domáháme, opatřily více příležitostí ku práci, aby opět stoupla spotřební síla lidí, aby se zvýšila daňová způsobilost průmyslu a občanů, aby čísla uvedená ministrem financí ve státním rozpočtu na rok 1932 nezůstala opět fiktivní. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Dále je ke slovu přihlášen p. posl. Matzner. Dávám mu slovo.

Posl. Matzner (německy): Dámy a pánové! Státnická moudrost československého státu přikazuje, že na 1 vagon chlebovin sklizených v zemi smí se dovézti 5 vagonů cizích chlebovin. Mně to připadá tak, jako kdyby se radili darebáci: Jak se nejrychleji dostaneme k penězům? Státní pokladny jsou prázdné, to víme všichni. Dováží-li se cizí obilí a ještě mimo to v tomto ohromném množství, příjmy z cel za to vynášejí krásné miliony korun. To jest nejrychlejší naplnění státních pokladen tak zvanými nouzovými penězi a mimo to nejúčinnější řešení agrární krise. Schází ještě jen druhé usnesení státnické moudrosti: Sedláci z republiky, sežerte si sami sklizené obilí, vyrobené maso a tuky, my dovezeme cizí výrobky, ty nám rychle přinesou příjmy z cel, daně, dávky a sociální břemena najdeme si v Rusku, Rumunsku a Polsku.

Když jsem se před více než 1/2 rokem dověděl prostřednictvím důvěrníka, že tisíce vagonů obilí z Ruska bylo po Dunaji dovezeno do Rakouska, jižního Německa a Československa, žádal jsem od ministerstva zemědělství vysvětlení a ochrany zemědělských výrobků. Do dneška nedostal jsem zprávy. Dne 23. září t. r. dostal jsem se soukromé strany dopis tohoto znění: "Z rozličných deníků se dovídáme, že velkonákupní družstvo koupilo od jugoslávské společnosti, mající monopol na obilí, "Prizad" 5000 vagonů pšenice po 88 Kč. Když se počalo zboží dodávati, ukázalo se, že cena pšenice zatím ohromně klesla. Proto družstvo nepřijalo tohoto zboží, nýbrž nechalo dojíti k exekučnímu prodeji na bratislavské obilní burse. Při tom bylo prodáno 117 vagonů po 57.25 Kč a 583 vagony po 57.50 Kč. Lze tedy pochopiti, že zmíněné družstvo mělo při tomto obchodu neobyčejnou ztrátu, mluví se o 15 mil. Kč. Dovolujeme si zvlášť upozorniti na tuto věc. Rozhodně zdá se jistým, že družstvo, jestliže při svých spekulacích skutečně utrpělo zmíněnou ztrátu, bude se za pomoci svých politických exponentů domáhati státní subvence. V takovém případě musila by zase jednou většina poplatníků doplatiti na manipulace velkonákupního družstva."

Pohybují-li se státní opatření na této čáře, kterou jsem naznačil, nemusíme se diviti, když se všechen život a všechna činnost ve státním hospodářství dusí a ničí. Již před více než rokem jsem s tohoto místa navrhl, aby se přece hned po žních sepsalo množství sklizeného obilí a aby se především prodávalo a užívalo obilí pěstovaného ve vlastním státě. Teprve pak by se mělo uvažovati o dovozu cizího obilí. Vždyť jest dnes snadné v nejkratší lhůtě dovézti tisíce vagonů, poněvadž jest na celém světě nadvýroba.

Kdybych měl k disposici 200 minutovou řečnickou lhůtu místo tříminutové, pak bych zde uvedl velmi mnoho stížností a událostí. Takto přestávám jen na nejdůležitějších. V této zemi jest obvyklou ještě zvláštní věc, že německé zemědělství, německý průmysl a německé živnosti musí z 90% nésti hospodářskou bídu. Ó posvátná spoluvládo, jak dobře jsi se osvědčila! Zákon o míchání benzinu nepředkládá se stále ještě k usnesení. Mnoho tisíc vagonů bramborů by tím bylo spotřebováno doma a zemědělství mělo by zajištěnou možnost vyráběti. Ale s tímto zákonem nastalo ticho, jen hádka mezi stranami přehlušuje hospodářskou bídu.

Dalším, velice naléhavým zákonem byl by mléčný zákon, který již před lety ohlásil ministr pro zásobování lidu. Návrh byl již zaslán hospodářským svazům a mlékárenským družstvům, aby jej prozkoumaly a podaly posudek. Všechny vrstvy zemědělství by takový zákon uvítaly, poněvadž mléko jest dnes přece ještě stále nejlevnější, nejlepší a nejzdravější lidovou potravinou. Přes to, že by tento zákon pro každé selské hospodářství přinesl mnoho krutostí a nucených opatření, rádi bychom s ním souhlasili, poněvadž my sedláci jsme již konečně syti toho, aby se nám vytýkalo falšování mléka. Víme zcela dobře, jaké změny v jakosti mléka mohou nastati na cestě od selské usedlosti až k domácnosti spotřebitele. Před několika týdny tázal jsem se ministra pro zásobování lidu, proč tak dlouho otálí s předložením tak důležitého zákona k usnesení. Pravil, že vypukl kompetenční spor mezi ministerstvem pro zásobování lidu a veřejného zdravotnictví. Nechci rozsuzovati, které ministerstvo jest oprávněno vypracovati zákon o ochraně mléka, ale domnívám se, že jedno z obou ministerstev jest úplně zbytečné. Zdraví a dobrá, zdravá výživa měly by vždy býti pod ochranou nějakého úřadu. Tak malý stát jako Československo potřebovalo by jen polovice ministrů a ministerstev a tedy i polovici úředníků než má nyní. (Posl. Prause [německy]: Tím by se mnoho ušetřilo!) Ano, ale jest zapotřebí peněz na nákladnější věci, na vojsko a zahraniční politiku. Obyvatelstvo platící daně by takové zmenšení jen s radostí uvítalo.

Německé obyvatelstvo prosí pana ministra financí, aby skutečně provedl Švehlova slova "rovní s rovnými". Mám zde úřední dopis od obce Dolní Dlouhá Loučka u Uníčova, který zní:

"V obci Dolní Dlouhé Loučce měl řád německých rytířů velkostatek o úhrnném výměru I 218 ha. Pozemky byly co nejlépe obdělávány, ale r. 1925 byly pozemkovou reformou rozděleny mezi 15 českých kolonistů. Tito dostali pozemky za čtvrtinu skutečné hodnoty a podle výnosu ministerstva financí ze dne 25. února 1931, č. 67.663-30-III-7, byli všichni osvobozeni od pozemkové daně i s přirážkami na dobu od r. 1928 až do 1933. Obec Dolní Dlouhá Loučka ztrácí tím ročně 6630 Kč na obecních přirážkách, které byly již v letech 1928, 1929, 1930 a 1931 zařazeny do rozpočtu a nemůže tyto scházející částky jinak nahraditi. Veškeré obyvatelstvo a poplatníci obce Dolní Dlouhé Loučky jsou rozhořčeni tímto neoprávněným nadržováním kolonistům, tím spíše, že většina z nich je v docela dobrých majetkových poměrech a na jejich ostatním vystupování se nejeví žádná nouze."

Půda přidělená Čechům je nejlepší jakosti a přes to se poplatníkům ze státního národa úplně škrtají daně na 6 let.

Nyní uvádím protějšek: Zelinář Antonín Schimera v Opavě, Zelená ulice 34, zdělává 42 ary, tedy ani celou polovici hektaru. Češi v Dolní Dlouhé Loučce mají průměrně 14 1/2 ha, teda 34 1/2krát více. Berní správa pro Opavu-město vypočítala však panu Schimerovi z této malé plochy hrubý výtěžek 46.000 Kč. (Posl. dr Schollich [německy]: Nám se tedy přece dává přednost!) Při vyměřování daní, to ano. Čistý výtěžek byl mu vypočten na 20.000 Kč. Podle tohoto odhadu bylo panu Schimerovi za r. 1930 kromě pozemkové daně předepsáno ještě 600 Kč na dani výdělkové, 540 Kč na dani důchodové a 455 Kč na dani z obratu, úhrnem 1690 Kč. Kdyby se počítalo takto za celý hektar, došlo by se k tomuto výsledku: hrubý výtěžek z hektaru 109.523 Kč, čistý výtěžek 47.619 Kč, pak by se na daních předepsalo 4.025 Kč bez ohledu na odstupňování. Toto počítání jest přece čisté šílenství a domnívám se, že berní úředník, který to vypočítával, patří do blázince. (Posl. dr Schollich [německy]: Ten by se měl posaditi na tento pozemek, aby tam sám hospodařil!) Ano, tam by měl ukázati, co dovede.

Další případ, jak se v tomto státě zachází s německými poplatníky a podnikateli při zadávání dodávek a prací, jest tento: Firma G. Franke a bratří, žulové lomy v Černé Vodě, v okrese frývaldovském ve Slezsku, podala při zadávání dlažby na okresní silnici v Bludově u Šumperka nabídku na dodávku dlažebního materiálu ze žulových kamenů. Ačkoliv německá nabídka byla nejlevnější, byla přece dána přednost značně dražší nabídce jisté české firmy. Podal jsem v té věci dotaz okresnímu úřadu a dostal jsem na něj včera tuto odpověď, kterou si dovolím zde přečísti (čte):

"Na Váš dotaz ze dne 20. října 1931 se Vám oznamuje: Rozepsání a zadání zmíněné dlažby bylo provedeno na základě rozpočtu obsahujícího dodávku dlažebního materiálu a provedení dlažby a zemních prací. Firma G. Franke a bratří podala však nabídku týkající se pouze dodávky materiálu, tedy nabídku neúplnou a proto byla vyloučena z dodávacího řízení. Zdejší státní technik ještě před zadáním dlažby oznámil to také zástupci firmy. Okresní hejtman Novotný." K tomu poznamenávám, že v rozepsání výslovně bylo zdůrazněno, že dodávka dlažebního kamene může býti zadána odděleně.

Dále se ucházela táž firma o zadání žulového dláždění státní silnice v Žamberku; ačkoliv její nabídka byla nejlevnější, byl německý uchazeč vyloučen, naproti tomu byla dána přednost Čechovi, který podal značně dražší nabídku. Pražský zemský úřad vypsal dláždění státní silnice Horšovský Týn-Mariánské Lázně, šlo zde o dodávku 1600 vagonů materiálu. Kdyby bylo jen několik set vagonů zadáno německé firmě Franke, nemusilo býti 450 dělníků propuštěno, což se musilo nezbytně státi, jelikož se k ní nepřihlíželo.

Následek toho, že se nezadávají státní dodávky, byl i tak krvavý pochod smrti do Frývaldova. Když jsem se zde ve sněmovně dověděl, že si v Dolní Lipové střelba vyžádala tolik krvavých obětí, hned jsem tam jel, a zaslouží pozornosti, že příštího odpoledne, když tam byli přítomni pan zemský president a četnický generál, konala se tam schůze, na které se radili, mají-li býti připuštěni i poslanci, které sněmovna nevyslala. Šlo zde o poslance Heegera, Kunze z křesťansko sociální strany a o mne. Když si pan kol. Rýpar při této poradě stěžoval, že mají býti přibráni ještě tři další členové sněmovny, oznámil nám to pan zemský president, já jsem však prohlásil: To jest můj volební kraj a nedám se za žádných okolností odmítnouti, poněvadž zde mám právo býti při tom a musím konati svou povinnost. Bezvadní svědkové mi oznámili, že demonstrace neměla tak těžký průběh. Stěžovali si, že velitel s tasenou šavlí vystoupil před zástup a že hned na to byla do zástupu vypálena tato salva. Říká se, že nebyl dán povel ke střelbě. Ale kdo byl u vojska, ví, že skloniti tasenou šavli znamená povel ke střelbě. Proto bylo hned vypáleno asi 20 výstřelů a tak přišlo o život mnoho lidí. Podle mého soudu zavinili to především vůdcové, kteří tyto lidi vyštvali na ulici; člen sněmovny patří v čelo takových průvodů, aby zde byl člověk schopný vyjednávati. Tito lidé nesmějí býti hnáni před pušky a bodáky. (Posl. dr Schollich [německy]: To byl komunistický člen sněmovny, ti stojí vždy vzadu!) Ano, ti stojí vzadu, to jest bohužel smutné. Nejvíce však byl vinen vládní rada Jakubovský. Kdyby byl tento pán dovolil stávkujícím nebo dělníkům, aby přišli se svými přáními a stížnostmi do Frývaldova a kdyby je byl pustil na náměstí, nedával je však u Zighartic a Lipové chytati jako zajíce a do nich stříleti, nebylo by se nic takového stalo. Musíme zde žádati, aby frývaldovský okresní hejtman byl odvolán. Ať se tam posadí někdo jiný, který jest lépe seznámen s duševní orientací Němců, než může chápati Polák. Žádám, aby všichni vinníci byli přísně potrestáni a aby těžce postiženým rodinám to bylo nahrazeno a ony byly vydatně podporovány. (Potlesk.)


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP