Úterý 1. prosince 1931

Podobné poměry vidíme u měšťanských škol, které jsou zřizovány částečně jako pobočky ke slovenským občanským třídám - na příklad v Bratislavě 10 německých poboček ke 3 vzestupným slovenským třídám měšťanské školy - nebo se vůbec nezřizují. Žádám pana ministra, aby zde co nejdříve zjednal nápravu. I když uznávám mimořádnou práci ministerstva školství na Slovensku, přece musím prositi pana ministra, aby nedovolil, aby školní praktiky z historických zemí byly přenášeny také na Slovensko a Podkarpatskou Rus.

Právě před několika dny dostal se mi do rukou časopis "Kulturwehr", časopis pro menšinovou kulturu a politiku, domnělý orgán národních menšin Německa. V tomto časopisu se praví: "Níže uvedené vývody časopisu "Čechoslovakische Korrespondenz" osvětlují školství německé menšiny v Československu. Posl. Hodina obírá se podle této zprávy prý jen žalobami a stížnostmi na rdoušení německých škol, při čemž nelze vypátrati, odkud čerpá své vědomosti".

Oficiosní "Čechoslovakische Korrespondenz" pochybuje tedy o mých datech a úplně zapomíná sděliti, že jsem mohl prokázati lživost zpráv mnoha soukromých osob, jako učitelů menšinových škol, členů výborů a Jednot, českých školních rad, ba dokonce i zpráv úředního rázu a že jsem byl rád k disposici těmto lidem, které prý jsem urazil, aby měli před soudem příležitost zjednati si dostiučinění žalobou na mne pro urážku na cti. I dnes jsem ještě ochoten žádati, aby mne imunitní výbor ihned vydal, chce-li mne některý z těchto čestných zpravodajů, lhostejno, zda soukromého nebo úřednického rázu, pohnati před soud pro výraz, že jejich zprávy byly nesprávné nebo lživé.

Dále se tam praví: "A nyní přichází pan posl. Hodina se svým bolestínstvím a vypravuje, kde v české menšinové škole jsou děti ze smíšených manželství nebo dokonce potomci cikánů".

Takovýmto líčením snaží se poloúřední "Čechoslovakische Korrespondenz" přenésti se přes strašlivý obor českého menšinového školství a nasypati tím cizině písek do očí, že tyto žaloby, vznášené po léta jménem 3 1/2 milionů sudetských Němců, nejsou nic jiného než bolestínství a vrtochy některých německých poslanců.

Jestliže však i "Čechoslovakische Korrespondenz" sedla na vějičku takovému lživému zpravodaji, oznamuji, že teprve po dlouholeté práci bylo lze odhaliti celý ten lživý systém, jímž se v tomto státě neoprávněně pracovalo pod titulem podporování menšinového školství vlastně proti menšinám, poněvadž až do nejposlednější doby menšinové školy byly zřizovány jen pro většinový národ český.

Fanatismus v pronásledování Němců byl tak velký, že se nezastavil ani u nejvyšších míst v tomto státě a na nátlak Národních Jednot byly zasazeny německému národu se zneužitím úřední moci nejtěžší rány. Že zde pracovalo vše dohromady - při stanovisku jistých skupin Čechů, že v nejextrémnějším šovinismu a slepém fanatismu musíme hledati skutečný, ušlechtilý nacionalismus - nelze se pak diviti, jestliže dnes ještě vidíme, že korporace, jako Červeny kříž, která zajisté má plniti docela jiné úkoly než národní propagandu, propůjčuje se k tomu, aby prodejem českých sirotků německým darebákům pomáhala v soustavném počešťování.

Teprve ministr dr Dérer to byl, který se nedal zastrašiti dřívějšími, nepodařenými pokusy, a převzav ministerstvo školství, odvážnou rukou sáhl do tohoto přediva lží, aby konečně také v tomto oboru vykázal pravdě pravé místo. Jsem osobně přesvědčen, že, jak doufám, ani garda křiklounů žijících ze šovinismu nebude s to, aby odvrátila dr Dérera i v této věci od cesty, kterou jednou nastoupil. Poslanci všech českých stran, když se již nechtějí přesvědčiti sami, měli by aspoň slyšeti mínění svých českých voličů, co říkají o rozhazování státních peněz. Panu ministrovi financí doporučuji, aby v tomto oboru dal přezkoumati potřeby a pak, aby vinníky pohnal k odpovědnosti pro mrhání státním majetkem. Zde by se daly ušetřiti a opět získati miliony, kdyby nepotřebné české menšinové školy nebyly již dále zřizovány a kdyby české menšinové školy, zřízené bez náležitého podkladu, byly zrušeny.

Zahájením těchto prací mohly by různé české politické strany prokázati, jak dalece jsou ochotny pracovati k zajištění základů tohoto státu. Nejjistějším takovým základem jest mír mezi národy. Tento nejdůležitější problém tohoto státu není rozřešen a rozřešen býti musí, poněvadž právě v dobách, v nichž dnes žijeme, vzájemná důvěra jest jedinou zárukou, jak zabrániti také nejtěžším dobám a otřesům.

Pan ministr dr Dérer ohlásil pokus řešení této otázky. Ve zprávě rozpočtového výboru se praví: "V dalším výkladu obíral se ministr nejprve problémem menšinového školství. Ciferně znovu dovodil, že v celku nelze mluviti o tom, že by republika v politice školské křivdila Němcům. K požadavku národnostní autonomie ve školství odkázal, že se jím bude obírati zvláštní komise zřízená v ministerstvu školství a národní osvěty pro přípravu zákona o organisaci školské správy". K tomu bych uvedl: Ministr dr Dérer sám připustil, že jde asi o 200 až 300 takových menšinových škol. Nuže táži se, stojí tyto menšinové školy, jichž bylo založeno o 200-300 více nebo méně, za to, aby se proto situace mezi Němci a Čechy stále více a trvale otravovala? Poukazuji na sporné otázky počtu dětí, jako základu pro menšinové školy jiných národů, na sídlo menšinových škol v obcích bez náležitého počtu dětí, na problém smíšených manželství, na určení národnosti dětí, na reklamační řízení atd. - což všechno jsou věci, o kterých jsem již nesčíslněkráte velmi důkladně promluvil. Nebudu v tomto oboru uváděti již nové podrobnosti, jichž ještě velké množství čeká na své vyřízení, jako mnoho našich požadavků také v jiných oborech.

Náš šedivý vůdce Křepek citoval jednou Robespierrův výrok: "Právo jest moc". Také my, Němci, v tomto státě nežádáme nic jiného než své právo. A toto začíná se uplatňovati, ať šovinisté chtějí či nikoliv. Tlak našeho požadavku po právu pokračuje nezadržitelně vpřed. Doba pracuje pro nás, a české strany nechť přičtou samy sobě, jestliže vlastní vinou zameškají nebo neodpovědně odsunou dobu, kdy se nám stane po právu. Doba jest dosti vážná, aby Češi odhadli nutnost německé spolupráce. Ministr dr Dérer ohlašuje zřízení komise, která se má jako výsledek našeho požadavku školní autonomie zabývati návrhem zákona o organisaci školní zprávy. Povolání německých členů do této komise jistě přispěje k urychlení její práce.

Práce konaná po léta s největším napětím sil a sebezapřením, začíná se uplatňovati. Zde chci uvésti slova našeho ministra dr Spiny a jimi skončiti: "Jde ještě o to, aby na české straně zřídili protiváhu, která by byla dosti silná, aby především v nejpřirozenějších, důležitých věcech vybudovala rovnováhu spravedlnosti. Zástup Čechů, kteří se otevřeně hlásí k nutnosti úpravy národních poměrů, sice sílí a nechybí mu pochopení, neboť naší spoluprací vzrostl. Ale nedostává se mu odvahy říci své mínění ve věcech národní spravedlnosti i otevřeně proti heslům a idolům a po slovech nechati následovati činy. A viděti činy, tento požadavek stal se na naší straně po pětileté spolupráci příkazem cti a nutnosti. Budou musiti přijíti a tato chvíle přes nynější těžké hospodářské tísně, nebude se již směti dlouho odsunovati, poněvadž posice německého aktivismu, které jsou i mezinárodními posicemi státu, lze udržeti v dosavadním rozsahu a v dosavadní disciplině jen tehdy, budete-li si vědomi loyality silné menšiny, kterou nebudete moci trvale přehlížeti. Jednou jsme již tady. Před 5 lety měli jsme odvahu vyvoditi z toho nejkrajnější politické důsledky. Nyní jest věcí ostatních, aby za naší dobrovolnou spolupráci o státě následovala odvaha ke skutkům, které tím, že to budou skutky spravedlnosti, budou činy především pro stát a jeho budoucnost." (Potlesk.)

Místopředseda Taub (zvoní): Listina řečnická jest vyčerpána, kulturní a sociální část rozpočtové rozpravy jest tedy skončena.

Přistoupíme k další části podrobné rozpravy, to jest k části hospodářské a dopravní, ve které jsou obsaženy: kap. 11. Ministerstvo zemědělství, kap. 12. Státní pozemkový úřad, kap. 13. Ministerstvo průmyslu, obchodu a živností, kap. 14. Ministerstvo veřej. prací, kap. 15. Ministerstvo pošt a telegrafů, kap. 16. Ministerstvo železnic.

Kromě těchto kapitol ze skupiny I. státního rozpočtu náleží sem také skupina II. Správa státních podniků.

K hospodářské a dopravní části rozpočtové rozpravy přihlášeni jsou řečníci: na straně "proti" pp. posl. K. Procházka, Dobránsky, Geyer, dr Jabloniczky, Suroviak, Kubač, dr Hanreich, Stenzl, Jelinek, Kasper, Babel, Matzner, Śliwka, Török; na straně "pro" pp. posl. Srba, dr Zadina, Mikuláš, Petrovický, Šamalík, Wagner, Stanislav, Lanc, Staněk, Pozdílek, Vaněk, Bistřický, Bečko, Ščerecký, Malý, Křemen.

Uděluji slovo prvnímu řečníku na straně "proti", panu posl. K. Procházkovi.

Posl. K. Procházka: Jako celý rozpočet na r. 1932 tak zvláště rozpočet ministerstva veř. prací jasně ukazuje, na čí účet se chce vládnouti. Je to rozpočet třídní, zpracovaný proti dělnické třídě.

Chci se zabývati jen některými částmi tohoto rozpočtu, zvláště pokud jde o otázky hornické a hutnické. Zde se ukazuje stát jako zaměstnavatel největším vykořisťovatelem dělníků a prvým útočníkem na dělnické mzdy. Ve všech státních podnicích na severu, na Ostravsku, na Slovensku a v Příbrami jsou systematicky snižovány mzdy dělníků.

Konkrétně, co vidíme na Příbramsku? Roku 1925 vykazuje se v rozpočtu částka 18,370.000 Kč na výplatu mezd, které byly systematicky snižovány, takže r. 1931 vykazují už jen 15,576.000 Kč, tedy o 3 mil. Kč méně.

V tomto rozpočtu snižuje se tato položka o další 1/2 milonu Kč na dělnických mzdách. Naproti tomu služební příjmy pp. radů a podradů, které činily r. 1931 1,833.000 Kč, se zvyšují na 2 mil. Kč. Mimo to zvyšují se zvláštní odměny na 800.000 Kč.

Poměry dělníků v báňských a hutních podnicích jsou dnes nesnesitelné. Racionalisační systém je v těchto podnicích vyhnán na nejvyšší míru, dělníci jsou hnáni do šíleného výkonu. Správa těchto podniků útočila především na dělníky, aby se zřekli drahotního přídavku, jinak že budou propuštěni. Aby snáze docílila povolnosti dělnictva, propustila několik dělníků.

Zde by se dalo skutečně šetřit, kdyby se provedla revise zdatnosti a odbornosti všech pánů radů. Tito pánové nejsou placeni za své odborné znalosti [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 1. prosince 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy. Viz str. 104 této těsnopisecké zprávy.]

Tak jako v podnicích příbramských, projevuje se útok na mzdy dělnictva ve všech státních i soukromých podnicích, stát pak jako zaměstnavatel stojí v prvých řadách utlačovatelů.

Několika slovy chci se zmíniti o báňském dohlédacím úřadě a jeho praxi. V dnešním racionalisační systému jsme svědky toho, že nemine dne, aby na některém dole v Československu nedošlo k těžkému úrazu nebo zabití dělníka. Ani v jediném případě neshledal dohlédací báňský úřad vinu na správě závodu, ač jsou takové případy, kdy každý laik na první pohled zjistí, že dělník byl hnán do práce proti zákonu.

Vždy jest poukazováno na vinu dělníka neb nešťastnou náhodu. Na dvou případech chci ukázati na praksi těchto dohlédacích úřadů: U Pražské železářské společnosti v Kladně na dole Mayrau byl dne 24. července 1931 otráven plyny strojník Dajč z Vinařic. Proti hornopolicejním předpisům byl tento strojník sám v pracovní místnosti, kde měli býti zaměstnáni dva. Na dole Max 25. února zabili se 2 horníci Růžička a Kopecký při t. zv. šumování uhlí. Každý dělník a horník ví, že tyto případy mají na svědomí správy závodů, ale dohlédací úřad zjistil, že jsou to nešťastné náhody.

Takových případů mohl bych jmenovati ne desítky, ale sta. Jestliže členové závodní rady protestují proti těmto zjevům, jest jejich usnesení zastavováno těmito dohlédacími úřady. Při mzdovém sporu dělníků je těchto úřadů používáno jako potlačovacího aparátu dělníků, čehož jsme byli svědky v hornické stávce na Kladensku r. 1928. V tomto boji byly horníkům přes báňský úřad ve Slaném doporučovány výhrůžné dopisy a výzva k nastoupení práce. Tito úředníci jako státní zaměstnanci v dohlédacím úřadě jsou popoháněči jednotlivých společností. Stalo se již několikráte, že členové závodních rad usnesli se pořádati celozávodní schůzi dělnictva, na které mělo býti poukázáno na poměry v jednotlivých dolech, ale báňský dohlédací úřad zakázal a zastavil takovéto usnesení s odůvodněním, že závodní rady v zájmu klidu a pořádku nemají práva tyto schůze svolávati. Tak vypadá prakse těchto úřadů.

Dále chci poukázati na otázku hornického pojištění. V rozpočtu na r. 1931 se jen suše konstatovalo, že sanaci zaopatřovacího pojištění horníků nebylo dosud lze vyřešiti.

V tomto rozpočtu se znovu jen konstatuje, že konečné řešení všech otázek souvisících s touto finanční tísní, ve které se hornické pojištění nalézá, je krajně naléhavé a bude třeba provésti je pokud možno nejdříve.

Tento rozpočet jasně ukazuje, na čí účet chcete řešit otázku hornického pojištění. Že se musí provésti sanace hornického pojištění co nejdříve, jest vám všem jasno. Dnešní bratrské pokladny jsou v úplném krachu. Ve vašem návrhu, který máte uložený v šuplíku již od r. 1927, jest jasně řečeno, že sanace má býti provedena na účet horníků a pensistů.

V tomto návrhu snižujete dnešní důchody o třetinu a vyřazujete ženy z jakéhokoliv pojištění. Na zkrachované banky, militarismus, kongruu a generálské pense máte peněz dosti.

Na hornické pojištění nemáte ani haléře, ač jste vyždímali z krve a potu horníků na uhelné dávce přes 3 miliardy Kč. Těchto vyždímaných peněz použili jste na výstavbu silnic k lázeňským místům [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 1. prosince 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] nejvíce pak na výstavbu a upevnění militarismu. Jestliže máte dosti peněz na banky a různé potlačovací aparáty, musíte také míti peníze na hornické pojištění. Horníci nic na vás nežádají, jen vrácení toho, co jste vyždímali za všechna poslední léta až do dnešní doby. Za udržení a zlepšení hornického pojištění budou horníci bojovati pod vedením Rudých odboru a K. S. Č. až do konečného vítězství. (Potlesk poslanců strany komunistické.)

Místopředseda Taub (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. Srba. Dávám mu slovo.

Posl. Srba: Slavná sněmovno! Debata o hospodářské skupině ministerstev, která nyní byla zahájena, přinese nepochybně řadu stížností všech vrstev obyvatelstva. Při tom jako obyčejně strany nesocialistické budou se snažiti, aby své bolesti luštily jednostranně na účet vrstev pracujících, zapomínajíce, že stejně jako v životě mezinárodním blahobyt jednoho státu je závislý na blahobytu druhého, tak také i uvnitř státu nemůže býti zlepšeno postavení zemědělce nebo živnostníka na úkor poměrů dělnictva. Na př. pan posl. Dubický v nedávné své řeči pokusil se znovu utvrzovati mínění, že krise vznikla tím, že byla snížena kupní schopnost u zemědělců. To je názor úplně falešný. Kdyby zemědělství bylo postiženo neúrodou, bylo by možno do jisté míry to připustiti. Ale my jsme měli právě loni a předloni "katastrofální úrodu", jak se velmi přiléhavě vyjádřil při kterési příležitosti p. dr Hodža. Byla-li tedy oslabena kupní schopnost zemědělského obyvatelstva při přebytku jeho výroby, nemohlo to nastat ničím jiným, než že poklesla kupní schopnost nejširší vrstvy spotřebitelů zemědělských výrobků, t. j. našeho dělnictva doma a že druhé státy počaly prováděti tutéž pošetilou celní politiku jako my a zmenšily nebo znemožnily náš vývoz k nim. Páni zemědělci mohli by si povšimnout, že už i jiné vrstvy, podnikatelské, mají správnější názor na příčinu krise.

Tak na př. záříjové číslo časopisu "Bankéř" píše: "Bohatá žeň byla dříve vždy předzvěstí dobré hospodářské konjunktury. Platilo přece přísloví: má-li sedlák, má každý. Toto přísloví je překonáno a mohlo by se spíše nyní přesunouti na stav dělnický. Dnes platí, má-li dělník - má každý. V této pravdě skrývá se tragický osud nynější doby. Dnes neočekáváme konečného výsledku žní, abychom podle toho mohli posouditi, budeme-li s to, dobře uživiti své obyvatelstvo, nýbrž přichází otázka, je-li dána možnost vyrobené plodiny obstojně, t. j. s náležitým ziskem prodati konsumentům."

Nejsme tedy ve krisi výrobní, nýbrž ve krisi konsumní a prostředky, jichž nutno zde použíti, jsou úplně jiné, než za dob krisí z nedostatku životních potřeb.

Stejně falešně jako na krisi nazírají zástupci našeho zemědělství, nazírá na ni ostatně i náš průmyslový a bankovní svět. Je to nejlépe vidět z úplně obrácených prostředků, jakými se snaží proti ní bojovat.

Jedna z hlavních příčin a spolupříčina krisí je na př. porucha oběhu peněz a hospodářských statků vůbec. Je přece jasno, že, máme-li asi 60 miliard vkladů v peněžních ústavech a vůči nim necelých 7 miliard obíhajících peněz, nemohou hotové peníze nikdy vyplatiti těchto 60 miliard vkladů, tyto vklady možno uvolniti jen, je-li neustálý oběh peněz, takže peníze vydáváme stále a vracíme je tam, odkud vyšly. Tak jedině bylo by možno mluviti o tom, že lze realisovati úspory, které obyvatelstvo má. Ale u nás na první poplach reaguje náš vládnoucí hospodářský systém nejdříve zvýšením úrokové míry, aby průmysl a živnosti si peněz nemohly vypůjčovati a tím oběh peněz byl ztížen. Tím zároveň zvýšíme automaticky tíhu dluhů, poněvadž úroková jejich míra stoupne a zvýšíme výnos cenných papírů, čili příjem bez práce a snižujeme výnos práce a hodnoty mzdy zdražením, které vyplývá ze zvýšení úrokové míry.

Totéž platí o luštění krise různými omezujícími opatřeními a celním ochranářstvím. Logikou takového postupu by bylo, kdybychom znovu na silnicích nastavěli mýta a obcím dali právo, aby si mohla každá podle libosti vybírati dávku od cizích obchodníků.

Právě pro toto používání úplně falešných prostředků dlužno předpokládati stálé zhoršování a ještě dlouhé trvání krise. Z celkového stanoviska vzato, příčinou všech nynějších nesnází je skutečnost, že technický vývoj lidstva daleko předstihl jeho vývoj morální. My jsme se dostali technickým vývojem tak daleko, že všechny naše zemědělské potravinové potřeby a všechny naše průmyslové potřeby mohou býti klidně a snadno dosavadním technickým aparátem uhrazeny. Ale jestliže bída vzniká proto, že vládnoucí třída není schopna spravedlivě rozděliti hospodářské statky, které se dnes hromadí v ohromných přebytcích, a které by mohly býti ještě ve větším množství nezaměstnanými vyrobeny, vzniká z toho logický požadavek a logická situace, že tato třída, která dnes ovládá hospodářské statky lidstva, musí býti nahrazena třídou, která stojí morálně výše nežli třída, která dnes panuje. Touto třídou, která morálně a sociálně stojí výše, která má smysl pro celkové potřeby a pro spravedlivé rozdělení výtěžku práce je nesporně dnes dělnická třída pracující.

Nepotřebujeme žádné technické pětiletky jako hospodářsky opozdilé Rusko, těch továren, elektráren a pod. věcí v západním světě máme dostatek a lepších, ale co potřebujeme, je mravní pětiletka, která by strhla hradby omezeného sobectví mezi třídami a státy a zbudovala soustavu hospodářské a sociální spravedlnosti, pro níž technika připravila již všechny hospodářské možnosti. (Výborně!)

Zatím ovšem starosti mluvčích našich nesocialistických stran jsou docela jiné. Každý přichází s návrhy, které mají pomoci jeho skupině na úkor kohokoli jiného. Nedávno mi řekl jistý velmi vysoký úředník, který má možnost nahlédnouti podrobně do státní mašiny tónem hlubokého prsního přesvědčení: "Pane poslanče, tahle republika je k nevyžrání." To je asi tak mínění největší části našich vedoucích hospodářských činitelů. (Veselost.)

Jaké zmatené názory jsou ještě u našich měšťanských stran o hospodářských potřebách státu bylo nejlépe viděti z radostného pokřiku, který byl zdvižen nad výsledkem voleb v Anglii. Ačkoliv jsme státem notoricky a převážně vývozním a celý náš národní blahobyt je při přelidněnosti našeho státu odvislý od vývozu, převážila pošetilá třídní nenávist všechno hospodářské poznání a řada našeho buržoasního tisku jásala nesmírně nad vítězstvím konservativních elementů v Anglii. Dnes již nejásají, ale naříkají. Pan dr Viškovský jako mluvčí agrární strany prorokuje klidně zkázu celých průmyslových odvětví; patrně se domnívá, že zemědělství tím postiženo nebude. Nedovedu si představiti, jak by bylo možno, aby zemědělec prodával výhodně své výrobky nezaměstnanému dělníkovi.

Zvláště výrazným způsobem jeví se zmatek hospodářských názorů v projevech a skutečné činnosti mluvčích naší vedoucí strany agrární. Je pravda, že pan předseda rozpočtového výboru dr Černý pronesl zde nedávno řadu velmi správných názorů, ale tyto názory ve své všeobecnosti měly ráz tak asi rámcového zákona, který by měl býti teprve vyplněn. (Předsednictví převzal místopředseda Špatný.) Jenom že k tomu rámcovému zákonu, který nám zde přednesl p. dr Černý, prováděcí nařízení dělá pan kol. Staněk a komentáře k tomu dodává pan sen. Vraný ve svém "Venkovu" a "Večeru". (Výborně!) A pak se nesmíme diviti, že potom smysl toho, co na konec vyjde z rozumných řečí některých agrárních předáků, je úplný opak toho, co říkali.

Nejsme žádnými nepřáteli zemědělství... (Posl. Tůma: To je roztržka v koalici!) Máme právo i v rámci koalice vysloviti své mínění. Opakuji: My nejsme žádnými nepřáteli zemědělství, jsouce si vědomi toho, že až do poměrně značné rozlohy pozemkové zůstává zemědělec stále pracovníkem a nikoli pozemkovým kapitalistou. Jsme si toho dokonce vědomi lépe nežli sama strana agrární, která aspoň ve své hospodářské politice si neuvědomuje, že ohromná většina držitelů půdy u nás se přímo přiživuje průmyslovou prací. Mám k této věci opatřeny některé soukromé cifry vlastním sčítáním v pardubické župě. Poslední statistika z května 1930 ukazuje, že u nás máme téměř půl milionu držitelů půdy do jednoho hektaru, tedy vysloveně dělníků, a přes 700 od 1 do 5 hektarů, což činí dohromady více než 71%, čili 3/4 všech držitelů půdy vůbec. Naši oficielní agrárníci snad budou popírati, že tato druhá kategorie od jednoho do pěti hektarů zúčastňuje se nějakým výraznějším způsobem v práci průmyslové. Pan posl. Mašata jako organisátor "Domoviny" mohl by nám prozraditi, že členové mnohé skupiny t. zv. domovinářů nemohli by zaplatiti příspěvků agrární organisaci, kdyby na ně nevydělali ve fabrice.

V pardubickém okrese, který má půdu vysoce úrodnou a pro zemědělství tedy ideálně vhodnou, bylo podle sčítání z r. 1921 104.990 obyvatel a z nich příslušelo k zemědělství 39.775, ostatním povoláním 65.235, tedy procento nezemědělského obyvatelstva v tomto zemědělském kraji je 62˙13%. Kdybychom přešli k obvodům horským, shledali bychom poměry ještě daleko horší. Poznamenávám, že tyto cifry jsem si musil opatřiti soukromě, třeba z úředních pramenů, poněvadž ze záhadných důvodů z oficielních statistik státním statistickým úřadem vydávaných se nedovíme ani rozložení pozemkového majetku mezi 1 až 5 hektary, ani cifry o rozložení obyvatelstva z jednotlivých okresů. Na okrese přeloučském má naše strana výborného důvěrníka, mladého hocha, který si dal práci a sestavil statistiku o tom, jaké je složení okresu a čím se živí jeho obyvatelstvo. Zjistil, že v 49 obcích bylo r. 1930 18.394 obyvatel, z nichž mělo pozemkový majetek 2.720 domácností, bez pozemkového majetku bylo 1.552 domácností. Z toho bylo usedlostí od 8 do 15 ha jenom 226, od 15 do 30 ha 117 a nad 30 ha jen 29. Uvážíme-li, že teprve zde můžeme mluviti o velkém sedláku, je na velice úrodném okresu všeho všudy 29 větších sedláků. Z těchto 2720 držitelů půdy dle zjištění, které, jak jsem pravil, bylo provedeno dům od domu a byt od bytu, pracovalo za mzdu v jiných podnicích 1.471 osob, tedy více než polovina těchto držitelů půdy pracuje za mzdu v průmyslu a nikoli, že by bylo živo pouze ze zemědělství na okresu, kde půda jest úrodná a kde lze počítati, že i menší rozloha může člověka uživiti. Přijde-li kdo do okresu kyšperského, Ústí nad Orlicí a České Třebové, shledá tam, že chodí do práce lidé i z 20hektarového hospodářství. Na Přeloučsku přišli jsme na případy, že z 17korcového hospodářství posílají do práce. A je to něco velmi zajímavého, že z držitelů půdy daleko více než polovina je hlavním svým výdělkem odkázána na průmysl. Domnívá-li se někdo, že může pomoci našim držitelům půdy t. zv. oficielní agrární politika celní a ochranářská, je to veliký omyl. Výdělek jednoho týdne v průmyslu znamená pro toho člověka více, než může mu poskytnouti prakticky celní ochrana zemědělská za celý rok, poněvadž zpravidla ve skutečnosti výsledek svého hospodářství sám spotřebuje.

Tedy tyto skutečnosti by měly naladiti k docela jinému názoru i na zemědělské otázky naší agrární stranu; celkové její pojetí může dosud vyhověti dobře jen zcela úzce vymezené vrstvě asi desíti procent největších držitelů půdy. Zde se mohou sejíti zájmy naše se zájmy zemědělců.

Uznáváme skutečnost zemědělské krise, ale ta nemůže býti řešena na úkor pracujících tříd na venkově i ve městech. Nezapomínejme, i když zemědělec dosazuje dočasně ze svého majetku, že aspoň se nají a slušně bydlí, zatím co dělník nemá, z čeho by dosazoval, vyjma ze svého zdraví a svého života. Přece krise působí daleko katastrofálněji na toho, kdo nemá majetku, než na toho, kdo nějaký majetek má.

Zemědělská výroba je výrobou hromadných životních potřeb a její ceny i možnost odbytu jsou odvislé nikoli od příjmů úzké vrstvy bohatých lidí, kteří nemohou spotřebovati více potravin, než spotřebují dosud, nýbrž od platu dělníků a služného úředníků, kteří by mohli spotřebovati více, kdyby jim k tomu byly dány faktické možnosti. Jak tyto věci mají vliv na poměry na venkově, vidíme na př. z otázky masné. Všechna celní ochrana nemohla zde pomoci, jakmile klesl příjem širokých vrstev obyvatelstva tak, že není možno, aby konsumoval maso. V té chvíli, ačkoliv je u nás potřeba masa nepatrná, ačkoliv produkce vepřového a hovězího není nikterak přehnána, nelze odbýt dobytek a cena jeho katastrofálně poklesá. Zde ty příčinné souvislosti jsou nejzávažnějšího rázu. Také všechno, co brání prudkým výkyvům v příjmech odběratelů zemědělských výrobků, je přímo i nepřímo ve prospěch zemědělství. Na př. oč menší by byl ještě odběr potravin bez pojištění sociálního a bez pojištění v nezaměstnanosti! Dovedete si, pánové, představit, jaká situace by nastala v tom případě a jak by musila být omezena spotřeba? To jsou velké nádrže, ze kterých se napájí tok hospodářského života v dobách katastrofálního sucha, a je přímo sebevražedná demagogie, která v některých listech agrárních s oblibou se proti tomuto pojištění provádí. Mám zjištěnu řadu případů, že sedláci až 20-korcoví chodí do průmyslové práce. Četl jsem nedávno pohnutlivý článek, že není možno najíti člověka pro práci v zemědělství, zatím co sedlák posílá svou dceru do továrny, při čemž pro práci v zemědělství najímá se za ni čeleď. Prosím, zde musí býti veliká opatrnost, když pánové chtějí sevšeobecňovat některé zjevy. (Posl. dr Černý: To jsou výjimky!) Jsou to výjimky, ale charakteristické pro celý názor i na venkově na práci zemědělskou. To jsou statky poměrně velké a co působí vzrušení je to, že jde o lidi ze zemědělství, z takových statků, které mohou své příslušníky uživit, a na nás se pak přijde se stížností na nezaměstnanost. (Posl. dr Černý: S tím my nesouhlasíme!) Já o tom nepochybuji.


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP