Pondělí 30. listopadu 1931

Domnívám se, že kdybyste to dali v nějaké mírné formě, při čemž by nebyl všeobecně dotčen český ráz státu, že by Němci mnohem raději spolupracovali, než když se neustále označují jako menšina. Již jméno "menšina" znamená - a to vycítil již sám pan president státu - jistou urážku 3 1/2 mil. Němců; to přece není žádná menšina! Rád bych věděl, co by řekli páni Slováci, kdyby se 2 miliony Slováků označovali jako menšina v tomto státě.

Školský rozpočet jest v tomto znamení národní a hospodářské krise. Ale že jest ještě jiná krise, o které se nejméně mluví, jest faktem: to jest krise duševní. Politikové tohoto státu promluvili již o této duševní krisi. Slyšeli jsme již z úst pana presidenta Masaryka: "Více morálky!"; slyšeli jsme již z úst pan předsedy vlády Udržala: "Více morálky!" A pan ministr věcí zahraničních mluvil o nízkých pudech dekadentní doby. Ba, pánové, proč jest tato doba dekadentní a co znamená "dekadentní"? Řítíme se s výšiny, s mravní výše, poněvadž jsme ztratili pevnou půdu pod nohama. A ztratili jsme ji proto, poněvadž jsme se odpoutali od nejvyšších a nejdůležitějších zásad morálky. Morálka znamená zákonodárství, znamená sankci. A kdo ji jen může dáti? Člověk sám to nemůže učiniti, nýbrž dělá, co chce. Toto zákonodárství může vycházeti jen od základu, který jest mimo lidstvo, který vždy, v každé chvíli a bez zřetele k většině, může pohnati k odpovědnosti, a právě moderní doba omámená úspěchy v oboru věd a techniky, zvolila sebe, zvolila člověka jediným vládcem. A následek toho? Následkem toho jest všeobecný rozklad, jen sobectví bylo povýšeno na první základní princip a jako ultima ratio jako poslední právní prostředek - střelba ve velkém a v drobném. Jen spojení s nějakým věčným principem, který jest nad člověkem, může morálce dáti sankci a základ, a toto spojení nazýváme náboženstvím. Proto největší státníci jako Napoleon, Washington, Lincoln atd. prohlásili: "Bez náboženství zahyne každý národ a každý stát."

Nyní se táži: Jak to jest u nás po této stránce? Věrným obrazem toho jest rozpočet vyznání. Neměli by se snad ti pánové, kteří dnes tolik volají po morálce, uhoditi do vlastních prsou a říkati také mea culpa? Nezpůsobili-li vlastně oni sami, že se škola dostala do takového proudu, že se více nebo méně odvrací od morálky? Modlitba před vyučováním byla ze školy vyhozena, byly vyhozeny kříže, náboženství bylo učiněno Popelkou. Zvláště ve školách, ve kterých se především vytváří charakter, ve středních školách, stal se profesor náboženství tím posledním. Jen v nižších třídách jest náboženství povinné, ale ve vyšších nikoliv. Každý profesor, ať přednáší dějepis nebo němčinu nebo češtinu, i když není zkoušen, i když nemá dosti hodin, i učitel tělocviku jest členem komise, která prohlašuje, že abiturient jest zralý pro universitu, jen jeden nikoliv, profesor náboženství. On není v této komisi. Náboženství, které by vlastně mělo býti duchem školy, jest postaveno na poslední místo. Nepřejí si náboženství a za to se poskytuje úplná svoboda těm živlům, které úplně podkopávají mravnost. Než jsem sem přišel, abych vystoupil na řečnickou tribunu, dostal se mi do ruky časopis "Montag", ve kterém jsem četl něco velmi krásného. Mluví se zde o akci "nového školského boje". "Nový školský boj" jest organisace, která si vytýčila úkol organisovati všechny středoškoláky. K čemu? K boji proti mravnosti. Známka z mravů má býti odstraněna. Z Berlína si pozvali lékaře dr Maxe Hodanna, sexuologa, aby konal ve školách přednášky o vysvětlení pohlavních věcí; a bylo to město Praha, městská knihovna, která poskytla své místnosti pro přednáškový večer, středoškoláci a středoškolačky, ba dokonce děti byly (Výkřiky posl. Krumpeho.) zvány letáky a profesor mluvil tam o vysvětlení pohlavních věcí. Děti mu tam kladly otázky - promiňte, že o tom mluvím - jak často mají se mladiství pohlavně stýkati, co tomu říkají rodiče; a za jásotu dětí profesor prohlásil: "Do toho rodičům vůbec nic není." Vážení! Jsem vzdálen každé pruderie, jsem také pro vysvětlení pohlavních věcí, ale toto posvátné tajemství má býti mládeži oznámeno v pravé době, na pravém místě a pravým způsobem, aby toto tajemství posvátně pochopila tak, jak ono jest, a aby konečně jeho účel pochopila v posvátné obětavosti pro lid a národ a lidstvo, ale nikoliv aby jeho poslední a konečný účinek viděla jen v nejzazším působení pudů, které když se správně neovládají, snižují člověka pod zvíře. (Posl. Krumpe [německy]: K tomu je zapotřebí berlínského žida!) To jest u nás dovoleno! Prosím pana ministra školství, aby zahájil přísné vyšetřování. V Budějovicích jsme mohli čísti, že se v biografu budou hráti Nibelungové. Mládež čte nádhernou píseň o Nibelunzích již v měšťanské škole, ale viděti tento film nesměla a také se domnívám, že by neměla viděti takovou řež mezi Haagenem a Etzlem. Když však u takového filmu stojí: "Mládeži nepřístupno", pak mají býti, promiňte mi toto slovo, svinstva přístupná? (Souhlas.) Zváti 12-leté děti letáky a nikdo o tom nic neví! Tisk se rozhodl částečně pro to, jiní se tomu vyhnuli. Proč? Protože nemají odvahu podívati se věci pevně do očí. Pánové, můžete býti rozličného mínění, ba dokonce státi na úplně materialistickém a marxistickém stanovisku, ale rád bych se takového pana poslance, který úplně stojí na materialistickém a marxistickém stanovisku a který má nedotknutou dceru a nedotknutého syna, tázal: "Ruku na srdce, budeš klidně přihlížeti, když se tvůj hoch, tvé děvče, na které se díváš jako na anděla, když si tvůj chlapec - promiňte - již ve 14 letech prostituuje?" Potřebujeme zde něco takového z Berlína? Chce-li již kaziti německý lid, chce-li již konati své přednášky z brlohů v Berlíně-Moabitu, má je konati také ve zlaté Praze? Nejde zde jen o sudetsko-německý lid, nýbrž i o český lid. Mravnost jest pro oba národy základem. Nebo máme snad dojíti tak daleko, jako Římané v dobách Tacita? Když Řím stál na výši své moci, napsal Tacitus: "Řím neumírá, Řím hnije." Má se snad jednou říci: "Národ sv. Václava, národ Karla Velikého, ony neumírají, nýbrž hnijí?" Proč? Videant consules! Není-li v lidu náboženství, nač se ještě budete moci spolehnouti? Na vědu? (Posl. Krumpe [německy]: Na četníky!) Jen na četníky, jen na bodla, ale při tom zapomínáte, že ti, kdož tato bodla mají v rukou, mohou je obrátiti i proti těm, kteří jim je do rukou vložili. Nezachovává-li se věrnost Nejvyššímu, nebude zachována i nižším. Pak se s náboženstvím tak zachází v osvětovém rozpočtu! Domnívám se, že pan ministr školství byl by rád dal více, ačkoliv podle svého smýšlení není našinec. Ale když se šetří, když se semináři, který si podal žádost o kopací míč, který stojí 76 Kč, tato částka škrtne jako příliš veliké vydání, když se seminářští rektorové nechají dlouho čekati, než mohou zaplatiti drobným živnostníkům, pekaři a řezníkovi, poněvadž sami nic nemají, a když se pak prohlásí, že příště nebudeme nic platiti, ale když se v téže době strčí 30 mil. Kč do elektrisace Wilsonova nádraží a konečně se musí říci: "Ty byly marně vyhozeny", pak to jest, myslím, šetřením na nesprávném místě.

Mnozí poslanci budou potřásati hlavou nad mými vývody a mysliti si, že to nejlepší je: S náboženstvím ven, odluka církve od státu. Někteří jsou snad pro odluku církve od státu, to jsou ti docela leví, jako kdysi ve Francii, nyní v Rusku, v Moskvě, tedy největší zotročení. Jiní říkají: "Jděte a dělejte, co chcete." Při tom se zapomíná, že duší práva, duší morálky jest náboženství, že právě ti, kteří žádají odluky církve od státu a při tom se ujímají drobných lidí, dělníků a vedou boje, zapomínají, že největším nepřítelem chudých jest materialismus, který rodí jednak amerikanismus, jednak bolševismus. Nechť pánové uváží, že to bylo právě náboženství, které zlomilo otrocké řetězy, že to byla právě církev, která se vždy ujímala potlačovaných, že velicí mužové jako Menning, "kardinál dělníků", Ketteler, Vogelsang, že ti hájili práva dělníků, že právě v poslední době ti, kteří stojí na nejvyšším místě, Lev XIII., Pius XI. a u nás Kordač povznesli hlas proti materialismu. Po této stránce, moji páni sociální demokrati, podáváme vám úplně a zcela svou ruku. Domníváte-li se snad, že bude-li mládež vychovávána k náboženství, opory státu mohou býti povaleny, pak račte věděti, že to byli právě kněží - a dokazují to německé, české a slovenské dějiny - kteří v dobách nejtěžšího utlačování drželi vysoko prapor ušlechtilého nacionalismu. Oddáváte-li se snad myšlence, že odkazování na onen svět ochromuje chudé v boji o tento svět, račtež věděti, že církev byla i hlavním činitelem v péči o pozemské zájmy a že to byly právě kláštery, které nejvíce pěstovaly a rozšiřovaly pozemskou osvětu. Domníváte-li se, že by snad lidská důstojnost mohla utrpěti poukazováním na idealismus, pak odpovídám: Právě náboženství samo jediné jest tím, co chudým dělníkům udržuje poslední, co mají ještě společného s milionáři a co je staví nad milionáře: vědomí, že jsou božími dětmi a že mají nesmrtelnou duši.

Proto mohu jménem svého klubu prohlásiti, že vždy budeme vysoko třímati prapor kříže a rádi podáme ruce všem, kteří s námi budou kráčeti k tomuto vznešenému cíli. Bylo-li zde nedávno proneseno velké slovo: "U nás Slováků žije myšlenka katolického bloku", mohu jménem své strany to vysvětliti a říci: "I u nás žije tato myšlenka a žíti bude." (Potlesk.) Při tom jsme si vědomi, že tento katolický blok nikdy nebude proti oprávněným národním zájmům, že právě zdůrazňováním katolického vědomí poskytne každému národu nejsilnější oporu a spojí všechny národy v nejkrásnějším souladu. Jsme si vědomi, že jen na této cestě můžeme pracovati proti velkým krisím, ať to jest politická nebo hospodářská, nebo ať jest to duševní krise, a pracovati pro obnovu lidstva. Krise se končí vždy buď obratem nebo koncem. Buď nastane obrat k lepšímu životu nebo konec až k smrti. Lidstvo jest nyní zachváceno těmito třemi krisemi. Zde není třetího východiska. Buď konec, konec v Moskvě nebo v Novém Yorku, v dolarismu, nebo obrat a tím i život v křesťanském idealismu.

Před několika dny měl známy duchovní universitní profesor Herman Muckermann ve vídeňské Uranii přednášku, ve které vyvozoval tuto myšlenku: "Spengler nám ve své knize "Zánik západních zemí" neprokázal velkou službu. Nynější vývoj není nic jiného než výslednice složek, které se hromadily po staletí. Mezi těmito složkami jsou zlaté žíly a životní prameny a naším úkolem jest jen otevříti tyto zlaté žíly, čerpati z těchto životních pramenů." Ať to jest národ německý nebo český, každý má nádhernou minulost a nejnádhernější doby byly ty, ve kterých panoval idealismus, sklon k onomu světu. Chceme zase čerpati z těchto pramenů a pak se nebudeme musiti obávati krisí. Na vás jako zákonodárcích záleží, abyste shromáždili tyto síly, abyste z těchto životních pramenů čerpali novou sílu a ve společné práci mezi Němci a Čechy, ve spravedlnosti na základě idealismu pracovali pro šťastnější dobu tohoto státu a pro šťastnější dobu celého lidstva. (Potlesk.)


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP