Sobota 28. listopadu 1931

Chci ukázati na jeden fakt, který nemůžeme nechati bez povšimnutí z toho důvodu, že žádný stát nemůže žíti jenom s ohledem na své poměry vnitřní, nýbrž musí při tom také bedlivě sledovati poměry v zahraničí. A tu máme jednoho takového souseda, který nám dal kdysi příležitost, jak jsem se v úvodu zmínil, abychom mobilisovali, souseda, který se dovolává v celém světě milosrdenství, který hlásá do světa a volá cizí diplomaty, aby je přesvědčoval, že po válce byl mírovými smlouvami zničen, že nemůže žíti, ale při tom přece vidíme, jaké ohromné sumy vynakládá na svoji armádu. Tane mi na myslí Maďarsko Rozpočet tohoto státu vykazoval r. 1931 položku 857,712.936 Kč. Děláme-li srovnání s námi, tedy má Maďarsko na této položce o 1/4 větší rozpočet než my Československo.

A nyní chci vám, dámy a pánové, ukázati, jak přímo virtuosním způsobem obchází Maďarsko ustanovení mírových smluv. Má celkem 14 různých organisací, v nichž finančně i organisačně skrývá své zbrojení. Je to stolice vítězů, národní ochrana práce, veřejná bezpečnostní služba, veřejná pořádková služba, četnictvo, jehož má skoro 12.000 osob, státní policie v počtu 11.210 osob, říční stráž v počtu 1.895 osob, letecký úřad, železniční a plavební inspektorát, státní materiální sklady, státní hřebčince, státní nemocnice, expositury sociální péče a konečně tělovýchova. V těchto resortech má Maďarsko, slavná sněmovno, ukryto dalších 35.000 vojáků s nákladem 709,674.361 Kč, sečteme-li to tedy s uvedenou položkou, celkem 1.567,387.297 Kč. Maličký sousední poražený maďarský stát, dovolávající se milosrdenství celého světa, který při každé příležitosti volá, že nikdy nám neodpustí, že územně byl zkrácen v náš prospěch! Já se táži, slavná sněmovno, jestliže máme tohoto souseda, jaký musí býti náš vojenský program a jaká musí býti naše vojenská parola pro budoucnost? Proti dobře ozbrojeným sousedům, proti nespolehlivým sousedům dobrá armáda! (Výborně!)

Slavná sněmovno! Chtěl bych se zmíniti několika slovy o otázce presenční služby vojenské. První zákon, kterým jsme upravovali otázku délky presenční vojenské služby, je z r. 1920, čís. 193. Začali jsme službou dvouletou a průběhem let dělali jsme různé změny, až zákonem č. 53 z r. 1927 ocitli jsme se při formě, kterou máme dnes, normální 18timěsíční vojenskou službu i s úlevou náhradní zálohy. Všeobecně se volá po zkrácení presenční vojenské služby. Ukazuje se jednak na poměry v zahraničí, srovnávají se s námi státy, které srovnání s námi snesou, jsme odkazováni na státy, s nimiž naše poměry srovnávati nelze. Ale hlavní důvod, který u většiny těch, kdož dnes volají po zkrácení presenční vojenské služby, je po mém soudu důvod hospodářský. 14 měsíců, 12 měsíců, slyšeli jsme docela v rozpočtovém výboru hlas 9 měsíců, a tu opravdu nevím, je-li možno vysloviti požadavek 9 měsíční vojenské služby, a tvrditi, že to s vojenskou službou a se svou armádou myslili vážně.

Zkrácení presenční služby vojenské je nutné a my k němu dospějeme možná dříve, možná později. Je si přáti v zájmu obyvatelstva, aby tato otázka, jistě palčivá, byla vyřešena v době dohledné se zřetelem na hospodářské zájmy státu, ale podtrhuji, nemůže býti řešena tak, abychom zkrátili presenční vojenskou službu bez zřetele na zdatnost, pohotovost a kvalitu naší čsl. branné moci. (Tak jest!) Doporučuji tedy více než kdekoli jinde u tohoto tématu rozvahu, klid a především jiným úzkostlivé osvědčování lásky k vlasti.

Mluvím-li o zkrácení presenční služby a přihlédnu-li k jednotlivým složkám vojenským, chci říci, že nebude to míti na různé trupy stejný vliv. Jistě jinak bude na zkrácení presenční služby reagovati pěchota, jinak útvary technické, docela jinak letectvo, které vyžaduje netoliko vypjaté inteligence vojína letce, nýbrž zvláštního úzkostlivého výcviku, a jinak bude reagovati útvar hippický, ať běží o dělostřelectvo či o jezdectvo.

Chtěl bych se zmíniti o podmínkách zkrácení presenční služby. Má-li člověk možnost sledovati výcvik nováčků v kasárnách a dívati se na ně zblízka, vidí, že nováčkovi, který prošel sportovním nebo tělovýchovným spolkem, ať běží o Sokol, Dělnickou tělocvičnou jednotu nebo jednotu orelskou, jde výcvik hračkou a že předstihuje o několik týdnů ony své kamarády z dočasného povolání, kteří tělocvičnou neprošli. Chtěl bych doporučiti po této stránce brannou předvýchovu našeho národa, ne tak, jak namnoze byla chápána, jakousi školní povinnost, vojáčkování ve školách nebo něco podobného, ale výchovu v tělocvičnách, sportovní průpravu a v těchto státotvorných tělovýchovných spolcích výchovu smyslu pro vojenskou povinnost, lásku k armádě a tím lásky k vlasti. (Výborně!)

Od tělovýchovných institucích, jež negují tento stát, ovšem toho chtíti nemůžeme.

Druhou podmínkou zkrácení presenční vojenské služby jest určitý počet déle sloužících poddůstojníků: 12.000, pak už jenom 8.000. Podle tvrzení vojenské správy je to conditio sine qua non. U déle sloužících poddůstojníků není možno zkrátiti presenční službu vojenskou. Musíme déle sloužící poddůstojníky bezpodmínečně míti. Logicky vzato, jaká z toho musí pro nás, slavná sněmovno, plynouti povinnost? Déle sloužící poddůstojníky si zaopatřiti, znamená, dáti jim na vojně takové podmínky, aby se jim na vojně aspoň trochu líbilo, když obětují kus svého života pro výcvik druhých, a dále zabezpečiti jim existenci, až jednou opustí kasárenské síně a dvory.

Měli jsme odvahu udělati v tomto směru zákon, ale neměli jsme odvahy tento zákon uskutečniti. V tomto zákoně je řada položek, kolik dostane déle sloužící poddůstojník, když nastoupí funkci, jaké bude dostávati remunerace, jakého se mu dostane zaměstnání atd. Zatím zůstali jsme, slavná sněmovno, jen u náhražkového systému. Umístili jsme letos, tuším, asi 1.000 déle sloužících poddůstojníků, ukázali jsme, že funkce déle sloužícího poddůstojníka by mohla znamenati: co nejdříve pomocí této úlohy déle sloužícího poddůstojníka dostati k jakémus-takémus zaměstnání, ke kterému by se vojín jinak nedostal. Takovým způsobem ovšem také déle sloužící poddůstojník opustí kasárna při první příležitosti, která se naskytla, proto, že není o něj náležitě postaráno. Tak bych funkci déle sloužících poddůstojníků nerozuměl.

Slavná sněmovno, jestliže jsem řekl, že zkrácení presenční služby bude míti různé vlivy na různé trupy, chci se zastaviti po stránce vybudování u dvou druhů našich zbraní.

Je to nesporně letectvo, naše zbraň budoucnosti, které po stránce výkonů civilních i vojenských musí poutati naši bedlivou pozornost a jemuž na jeho dobudování musíme dáti vše, čeho potřebuje, abychom mohli říci, že máme letectvo řádné.

Druhou zbraní, která byla dosud jakousi Popelkou, je čsl. jezdectvo. Prosím slavnou sněmovnu, aby na naši jízdu dívala se naše veřejnost a mnohý z vás pod jiným zorným úhlem než dosud. Jezdectvo je namnoze pokládáno za zbytečnou parádu, za určitou zbraň vyvýšenou aspoň o výši toho koně a sedla, ve kterém voják sedí, a není možno říci, že by se bylo jezdectvu po stránce vybavení dalo od převratu to, co mu patří. Dovolím si tvrditi, že jezdectvo u nás je po stránce vybavení poslední zbraní celé naší čsl. armády.

Dovolte, abych poukázal na poměr jezdectva k pěchotě v některých státech. Je to poražený stát Německo, u něhož poměr jezdectva k pěchotě je 1:1.05. Sousední Německo má skoro tolik jízdy jako pěchoty. Anglie 1:3.40, Francie 1:2.48, Belgie 1:3.3, Rusko 1:2.37. Vyjádříme-li to v počtu jezdeckých pluků, vidíme, že v Německu připadá 18 pluků jízdy na 21 pluků pěších, v Anglii 22 na 68, ve Francii 52 na 134, Belgii 6 na 20 a v Rusku 90 na 214.

U nás, slavná sněmovno, připadá jeden jezdecký pluk na jednu a půl pěší divise! Tento poměr je, mírně řečeno, velmi málo odpovědným. Není evropského státu, ani té Anglie, o jejíchž tankových jednotkách se tolik mluví, který by se byl zřekl jezdectva.

Sledujeme-li poválečnou literaturu, vidíme, že to byla právě jízda, která v poslední válce zasahovala tam, kde se ostatní nedostali k účinu. Uvedu jenom tři příklady ze západní fronty z r. 1918. Bylo to u Amiensu, na Marně a Chemin de Dames, kde jízda dorazila na místo průlomu vždycky daleko dříve než spojené motorisované divise. Tyto zkušenosti jsou nyní po určitém vystřízlivění dokumentárně doloženy v nejrůznějších dílech poválečné vojenské literatury a tudíž teď bylo by těžké přejíti přes ně k dennímu pořádku. Jezdectvo není možno při vypuknutí války improvisovati řekl německý generál von Seckt, a já soudím, kdyby přišel tento těžký okamžik, že i ten Seecktův názor by byl pravdivým. Je proto podle mého názoru v zájmu řádného vybavení celé čsl. armády potřebí aby se našemu jezdectvu dostalo, čeho dosud nemá, a aby bylo doplněno v tom, na čem bylo dosud zkracováno. Bylo by jistě třeba vybudovati vyšší jezdecké jednotky a opatřiti je jezdeckým dělostřelectvem. Nechci mluviti proti žádné zbrani, mám rád armádu a její jednotlivé složky, ale přece jen bych chtěl poukázati na jednu kapitolu jejího vybavení, t. j. na naše horské dělostřelectvo.

Když se dívám po našich vlastech a uvažuji, kde by se v těžkých chvílích národa našeho muselo nutně zasáhnouti, pak, odpusťte, nevidím ty nebetyčné hory, přes něž by musila býti přenášena děla na soumarech. Mně se zdá, že spíše v otázce budování horského dělostřelectva jdeme tempem určité staré rakouské alpské setrvačnosti než s ohledem na naše vnitřní čsl. poměry a tak, aniž bych chtěl horskému dělostřelectvu ublížiti, chtěl bych vysloviti požadavek, aby v tomto směru vybavování naší armády bylo tempo poněkud zpomaleno, dokud naše jízda nedostane, čeho pro svůj život potřebuje.

Chtěl bych se ještě zmíniti o zdravotní službě. Sledujeme-li úkol moderní jízdy a uvážíme-li, že ve válce by jezdectvo bojovalo v situacích velmi nejistých, buď daleko v předu nebo daleko v bocích anebo průlomech, je nutno podtrhnouti požadavek řádně vypravené zdravotní služby, aby mnoho našich chlapců pak na bojištích nekrvácelo zbytečně a zbytečně neumíralo.

Ani veterinářská služba není podle mého názoru dobře obstarána (Výkřiky posl. Tylla.) Pane poslanče, vás se ovšem nebudeme ptáti, co v těch našich vojenských věcech budeme nebo nebudeme dělat! To už bude věcí těch, kteří milují tento svůj stát a kteří ho vypraví armádou, která ten stát ochrání proti nepřátelům vnějším, a když bude třeba, také proti nepřátelům vnitřním. (Výborně! Potlesk. - Posl. Štětka: Sám byste tam nešel!) - Vás bych si ku pomoci nevzal.

Nejsme, bohužel, státem, který by vlastnil tak veliký počet koňského materiálu, abychom mohli v tomto směru hazardovat. V dalších svých vývodech dovodím, jakým způsobem remontujeme své koňstvo. Jestliže tedy takové peníze vynakládáme do zahraničí na účet našeho poplatnictva, jest bezpodmínečně nutno, aby i veterinářská služba u všech jezdeckých útvarů, a nejen u jezdeckých útvarů, nýbrž u všech hippických zbraní byla uvedena na lepší stupeň tak, abychom koňský materiál zbytečně neztráceli.

Pokud se týče ducha našeho jezdectva, tu mohu říci ze zkušenosti letošních prvých čsl. jezdeckých manévrů u Pelhřimova, že naši jezdci horlivostí dostupují namnoze elánu hraničářských praporů.

A chtěl bych ještě na něco poukázati. Bydlím v místě jezdecké posádky. Ale netoliko v těch našich Klatovech, i jinde jsem se přesvědčil, že po 13 letech republiky nikdo u nás neříká "čsl. jezdci", nikdo neříká "máme jezdecký pluk". Tak jako kdysi Mikuláš Aleš namaloval tu panenku Marii klatovskou s klatovským dragounem a věnoval tomu dragounu určité verše, tak dnes po převratě za změněných poměrů naše obyvatelstvo má své "dragouny" jako je mělo dříve. A tak se vnucuje otázka, nebylo-li by dobře tento literární, příliš knižní výraz "jezdce" odstraniti a sáhnouti trochu k té tradici a dáti název "dragounů", jako se jim kdysi pro jejich radost daly ty červené kalhoty. Ty ovšem stály peníze, ale přejmenování na dragouny by nestálo nic, a proto mám odvahu dnes při škrtání rozpočtu s tímto požadavkem přijíti.

Při rekrutování mužstva nejen k jízdě, nýbrž ke všem hippickým útvarům prosím o jedno. V zájmu vojenské služby bych prosil, aby především naše hippické pluky, jezdectvo, dělostřelectvo, vozatajstvo atd. byly doplňovány zemědělským dorostem. Sleduji tím dva prospěchy najednou: docela jinak vypadá odborné ošetření toho drahého materiálu, koně, od vojáka, který s tím koněm, abych tak řekl, vyrostl a namnoze srostl. Vždyť i ta naše moravská národní písnička mluví o lásce selských chlapců ke koňům. Docela jinak pak vypadá neodborné ošetření koně. A dále, sleduji-li vojenskou službu se stanoviska získání nových poznatků, tu přirozeně, ať už těch 18 nebo později méně měsíců vojenské služby jest pro zemědělské chlapce nejen odbytím této základní občanské povinnosti, nýbrž také příležitostí mnohému se naučiti a cenné poznatky si přinésti do svého hospodářství. Proč by tedy po přednosti - vím ovšem, že to nejde paušálně - neměly býti vojenské jezdecké útvary doplňovány z řad našeho zemědělského dorostu?

Chci se zastaviti několika slovy u otázky našich koní. Poněvadž hippické útvary bez koní nemůžeme míti, chci tvrditi, že tato otázka patří do této kapitoly. Poněvadž naše armáda potřebuje koní, chci sledovati tuto otázku s tohoto hlediska. Potřebuje jednak koní tažných, potřebuje soumarů a potřebuje koní jezdeckých. V prvních dvou kapitolách, pokud se týče koní tažných a soumarů, bychom jakž takž byli soběstační, ať již jde o chladnokrevníka nebo těžkého teplokrevníka nebo koně malé, jaké chováme u nás na Podkarpatské Rusi, plemene huculského. Hůř jsme však na tom s koněm jezdeckým, kterého u nás dosti nemáme, a kdybychom chov koní vedli tím způsobem, jako děláme dosud, neměli bychom pro nákup a doplňování koňského materiálu dosti koní a ni v dohledné době. Co tím chci říci? Máme hřebčíny s vojenskou správou, jest to naše Šumava, Houstouň, Moštětice na Slovensku, a v severních Čechách Mimoň, máme řadu státních hřebčinců ve správě ministerstva zemědělství. Nechci říci, že v otázce chovu koní u nás platí ono biblické, že dělá pravice, aby to nevěděla levice nebo naopak. Ale chtěl bych zdůrazniti požadavek, aby zde byla mezi oběma ministerstvy užší spolupráce v tom směru, aby naše hřebčíny vychovávaly nám především materiál pro plemenitbu. Uvážíme-li, že jedna koupená remonta stojí nás průměrně 6.000 Kč, a posoudíme-li cenu jednoho koně, kterou dostává náš zemědělec, chci tvrditi, že kdybychom našemu zemědělci umožnili, aby dostal za 4letého koně 6.000 Kč a měl záruku, když se zaváže k chovu této remonty pro vojenskou správu, že také od něho bude odebrána, pak se jich najde velmi mnoho, kteří jako dobří osvědčení chovatelé, kteří dovedli v minulosti chovu koní přinésti největší oběti, budou se na tento způsob chovu koní specialisovati a vojenská správa, resp. státní pokladna nebude vydávati miliony čsl. korun za hranice a našemu zemědělství v této zbědované době a v těžkých poměrech se pomůže. (Výborně!)

Nechci sledovati tuto otázku jen po stránce chovatelské, chci ji sledovati po stránce soběstačnosti, po stránce vojenské, poněvadž konec konců armády nepotřebujeme jen pro parádu. A tu se táži, co by bylo v případě válečného konfliktu, kdybychom nebyli po stránce odchovu našeho koňského materiálu soběstačni. Kde nakupujeme? Ponejvíce v Uhrách nebo Jugoslavii, od které jsme odděleni Uhrami, tedy bychom nemohli ani do Uher a tím méně do Jugoslavie. Tedy prostý ohled na zájem armády a státu velí, abychom po této stránce nastoupili cestu úplné soběstačnosti. Opatření výběru, tvrdou výchovu koně, jeho přizpůsobení požadavkům armády, která žádá, aby kůň svůj úkol plnil nejméně 10 roků, náš zemědělec československý rád splní, když se mu chov koní umožní.

Při té příležitosti mám na p. ministra určitou prosbu. My, členové branného výboru, býváme zváni na různé manévry, abychom viděli vyspělost naší armády, její zdatnost, ale často vidíme také, co bychom vidět nechtěli. Ze starého rakouského haraburdí a veteše převzali jsme ve směru vojenském dva zákony: o přechodném ubytování vojska a o přípřežích. Slavná sněmovno, mluvím-li o těchto zákonech, nechci tuto věc sledovati s našeho zemědělského stanoviska pod zorným úhlem fisku. Co náš zemědělec za to ubytování nebo přípřež dostane, i když bude nový zákon, to snadno utratí na projížďce. Ale chtěl bych spíše žádat o myšlenku nové organisace těchto dvou vojenských úkonů. Mluvím-li o té odměně, řeknu vám, že zemědělec, když jede s vojenskou přípřeží s jedním koněm, dostává za 1 km 80 haléřů, a jede-li s 2 koňmi, 1.50 Kč. Kdybychom tento příspěvek valorisovali, tedy nedospějeme k žádnému velikému obnosu. Ale běží o něco jiného. Zemědělec jest ustanoven na přípřež, po vojensku řečeno, narukuje. Má v pořádku koně, vůz, sám je dobrý kočí. Některému z těch velitelů trénu se zalíbí a dostane se mu toho vyznamenání, že zapřáhne v pátek ráno ve 4 hodiny a vrací se v úterý v noci příštího týdne z manévrů, zatím co ti, kteří měli horší materiál, vozy a koně, zůstali klidně doma a při svitu sluníčka dodělali si otavu. On však přišel až ve středu ráno, a poněvadž pršelo, otavu nesklidil. Když se proti tomu ohrazoval, bylo mu vytčeno, že je špatný vlastenec. Nevím, jestli bychom tím osvědčovali dobré nebo špatné vlastenectví, ale vím jedno, že zde není něco v pořádku. Proto prosím p. ministra, aby po stránce vojenských přípřeží a přechodného ubytování vojska, jez nám dělalo v důsledku starého zákona veliké potíže, jak je všeobecně známo na příkladě nově otevřené střelnice před 2 roky na Brdech, se zde stala náprava, která by přizpůsobovala požadavky vojenské správy nynějším poměrům.

Nyní chtěl bych říci něco o vojenských dodávkách. Chci o nich mluviti se stanoviska zemědělského. Z velikého procenta praktikuje se zásada: nejlevnější obdrží dodávku. Chci říci, že z velikého procenta ten nejlacinější není vždy nejlepším dodavatelem a přesvědčili jsme se v mnoha případech, že ti, kdož měli nejlacinější oferty, úmyslně podbízené, činili tak proto, aby se zbavili slušných konkurentů, aby potom, když opanovali pole, nedodávali na škodu svou, nýbrž na škodu vojenské správy a na škodu těch, pro které se dodávky dějí. Ať běží o seno, slámu, oves nebo o dodávky pro mužstvo, v každém případě je třeba věnovati této věci pozornost. Chci uvésti jeden klasický příklad, který přímo provokuje. Je to známá obchodní firma Zelenkova, která opět a opět pokouší se o dodávky a podbízením znemožňuje udržeti konkurenčně krok slušným konkurentům. Místo slámy a sena - budiž mi prominuto to slovo - dodává do kasáren hnůj, a já tvrdím, že i za tuto nízkou cenu je tento hnůj velmi drahý, zvláště když je dodáván za stelivo a krmivo pro koně, mezi které byla dovlečena z cizozemska choroba, která může jen zvýšit a rozmnožit další milionové škody, které jsou páchány na účet vojenské správy a našeho poplatnictva. (Tak jest!) Máme dosti institucí, slušných živnostníků i hospodářských družstev, které rády a poctivě tuto dodávku obstarají, a proto prosím, aby se na slušné dodavatele bral zřetel a s neslušnými aby se v budoucnosti nemluvilo.

Nyní chtěl bych závěrem několika slovy se zmíniti o potřebách svého kraje, poněvadž v hospodářské debatě nedostanu se již ke slovu. Podtrhuji, že běží o chudé okresy českého západu a jihozápadu ve volebním kraji plzeňském. Srovnáme-li pokrok okresů jiných, vidíme, že po této stránce jsou naše okresy namnoze hodně pozadu. A jestliže v otázce nezaměstnanosti se zvláště, a jistě velmi správně, podtrhuje kapitola produktivní péče o nezaměstnané, prosím, aby se při této příležitosti v dobách těžké krise, která zachvacuje naše chudé okresy daleko hůře než okresy jiné, okresy, v nichž v mnohých vesničkách budou míti letos v zimě producenti hlad, na účet této produktivní péče meliorovaly se naše pozemky a tím se kvalitativně i kvantitativně zaručovala lepší sklizeň na chudých políčkách rolníků českého západu a jihozápadu a aby se zabezpečili jako producenti do budoucna.

Stejně prosím, aby byla věnována pozornost všem našim vodním tokům, z nichž maličký Drnový potok, tekoucí městem Klatovy a po něm řeka Úhlava má býti prvním velkým vodním dílem toho druhu na českém západě. Dále upozorňuji příslušné úřady na tyto dva malé toky a dovolávám se pomoci všem obcím na Plzeňsku, Blatensku, Březnicku a Rokycansku. Obyvatelstvo chce práci, která je produktivní, která může občanstvu jen prospět. Proto prosím, aby mu byla tato práce dána.

Konče mám jediné vroucí přání u vědomí těžkých chvil, za kterých projednáváme rozpočet, aby všichni lidé dobré vůle a na prvém místě lidé dobré vůle v této sněmovně stali se nositeli myšlenky, že musíme napnout všechno, aby náš československý stát, naše drahá republika tuto první velikou, zatěžkávací zkoušku hospodářskou přežila ve zdraví. A s tímto přáním prohlašuji jménem svého klubu, že budeme pro rozpočet hlasovati. (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda Taub (zvoní): Dále má slovo p. posl. Liška.

Posl. Liška: Slávna snemovňa! Rozpočet na r. 1932 pojednávame v dobe vežmi vážnej, v dobe ťažkej hospodárskej krízy. Badáme ju v ťažkom dychu celého medzinárodného hospodárskeho organizmu i v jednotlivých národných hospodárstvach; prejavuje sa v pokleslej konjunkture odbytovej, v stálom vzostupe nezamestnanosti, vo vzraste počtu konkurzov a nútených vyrovnaní, vo skladoch stále sa zväčšujúcich temer pri všetkých výrobkov, v zúžovaní úverových možností, v štagnácii dopravy a v jej následkoch a konečne tiež v chorom organizme našej samosprávy.

Toto sú všetko zjavy iste povážlivé, ktoré nám môžu snadno priniesť zpätný vývoj nášho tak sžubne sa vzmáhajúceho národného hospodárstva.

Najpovážlivejším faktom však zostáva, že hospodársky život celého sveta prežíva dobu, o jakej doteraz príkladov nenachádzame, poneváč je to po prvý raz, čo porucha hospodárskeho organizmu zasiahla temer všetky hospodárstva sveta s väčšou alebo s menšou intenzitou. Zjav tento nie je ovšem nijak nápadný, ba naopak úplne pochopitežný. Je len treba uvážiť vzájomnú súvislosť záujmov moderného hospodárstva a poznáme, že dnes už sa hospodárska depresia nemôže vyskytovať ako zjav teritoriálne ojedinelý alebo na určité druhy výroby obmedzený, ale musí sa prejaviť v celom svetovom hospodárstve.

Dnes už musíme skutočne hovoriť o hospodárstve svetovom, i keď toto na vonok nejaví sa ešte ako celok riadený dákou ústrednou vôžou. Táto chýba. Ale sú tu určité faktory, účinky, ktoré prejavujú sa na všetkých stranách a ktoré - povedal by som - udávajú smer chodu a vývoju svetového hospodárstva. Takouto medzinárodnou, ba svetovou mocnosťou je na príklad kapitál.

My vieme, čo znamená obsah tohoto slova a jaká je sila prostriedku ním označeného. Ale vieme tiež, aké presuny nastaly od začiatku svetovej vojny práve v teritoriálnom rozdelení kapitálu. Kapitál a s ním samozrejme aj hospodárska moc presťahovala sa behom vojny a po nej z Europy, tohoto prvého kapitalistického kontinentu, do Ameriky, kde našiel široké fruktifikačné možnosti.

Tento svetový hospodársky presun podnietil zrýchlený vývoj priemyselného i zemedelského podnikania amerického a vývoj tamojšej výroby dosiahol tam behom krátkej doby rozmerov o mnoho väčších, než je prírastok amerického obyvatežstva a jeho spotrebitežskej sily. Následkom toho staly sa americké štáty, ktoré niekdy europský tovar dovážaly, behom niekožko rokov štátmi, ktoré svoje vlastné výrobky začali do Europy vyvážať a zabierať väčšie a väčšie miesto na svetovom trhu produktov i surovín.

A poneváč Europa, táto kolíska priemyslu, snažila sa po vojne všemožne získať zpäť všetko, čo cez vojnu ztratila, môžem povedať, že v povojnovom časenastalo medzi Europou a Amerikou to najdivšie závodenie vo výrobe priemyselnej i zemedelskej.

Svetový trh stačil nejaký čas absorbovať výsledky tohoto závodenia, aspoň dotiaž, kým sa neukojil hlad po každom tovare v povojnových rokoch. Ale potom bolo už cítiť, že tieto závody vo výrobe dlho potrvať nemôžu.

Je totiž jasné, že stále zvyšovanie výroby nemôže byť vo svetovom hospodárstve ciežom samo o sebe. A to preto nie, že ciežom výroby má byť možnosť odbytu, a preto je stupňovanie výroby len vtedy odôvodnené, keď sú splnené i absorbčné predpoklady pre vyrobené predmety, inými slovami, keď sú na ne kupci. Ak tomu tak není, dostane sa výroba do nepomeru k spotrebe, čím nastáva porucha, inflácia tovaru a zpätný vývoj. Nastáva nadvýroba.

I dnes sme svedkami tohoto zjavu, avšak terajšia nadvýroba je len relatívnou, ponevač nemožno tvrdiť, že by žudstvo nevládalo dnes spotrebovať všetko to, čo sa dnes vyrobí. Naopak, keby sme dnes chceli ukojiť potrebu celého dnešného žudstva aspoň vecmi najpotrebnejšími, ukázalo by sa, že nedisponujeme dostatočnými zásobami, čiže výroba je nedostatočná. źudstvo by vedelo ztráviť výsledky svetovej výroby, ale nemôže tak učiniť preto, že vežká časť nedisponuje protihodnotou statkov, nie je schopná kúpy.

Z tohoto je vidno, že nadvýroba, ktorá sa všeobecne udáva za príčinu dnešnej hospodárskej depresie, je len nadvýrobou relatívnou, ale nie absolutnou. A v tom je práve tragédia žudstva prítomnej doby.

Kĺúč k rozriešeniu tohoto problému vidia mnohí, ako sa zdá, v medzinárodnej obchodnej politike. Prichádza sa k poznaniu, že doterajšie prostriedky obchodne-politické nestačia novému rytmu hospodárskemu, ktorý je pomerne rychlejší. Najväčší nedostatok zdá sa vykazovať obchodne-smluvná politika, spočívajúca na doložke najvyšších výhod, ktorá

bola vyše pol storočia pilierom obchodnej politiky celého sveta. Tento "régime-égal" nevyhovuje vraj preto, že niektoré štáty prichádzajú jeho existenciou k výhodám nijak nezaslúženým a tým sa zmenšujú často draho vykúpené výhody štátov iných a preto sa volá po jeho odstránení a po zavedení iných inštrumentov, z ktorých sa zdá byť najvhodnejší systém preferenčný, spojený so zásadou reciprocity a spočívajúci na obchodne-politických dohodách regionálnych.

Celá rada t. zv. zemedelských konferencií, ktorých sme boli svedkami v minulosti, zaoberala sa týmito otázkami a snažila sa najsť formu, v ktorej by mohol byť nový systém uskutočnený. Vieme, že doterajšie výsledky sú nepatrné, ba skoro žiadne, a to preto, že tu nejde len o nahradenie doložky najvyšších výhod zásadou reciprocity, ale predovšetkým o prelomenie vyše polstoročnej tradície.

Nech je už akokožvek, je pravdepodobné, že bude treba prikročiť k zmene doterajších medzinárodných obchodne-politických zásad a že línia nových hospodárskych dohôd udaná bude snahou po vytvorení čo najširších okruhov trhových, v ktorých by cesta výrobku hatená bola čo najmenej.

Vieme, že v podstate jedná sa tu vlastne o zápas hospodárstva s výrobou priemyselnou s hospodárstvami agrárnymi. Postavenie určitého štátu bude teda určené jeho hospodárskou štruktúrou. A práve táto okolnosť sťažuje určenie pozície nášho štátu. Štruktúra hospodárstva našej republiky je totiž takého charakteru, ktorý nedovožuje, aby sme ju prehlásili za štát priemyselný a tým menej za štát agrárny. Máme značnú produkciu priemyselnú, ale i dosť rozsiahlu výrobu zemedelskú. Sme vývozným štátom priemyselným, ale exportujeme aj produkty zemedelské. V našom hospodárstve majú obidve základné složky výroby značnú dôležitosť, takže je nemožno zanedbávať jednu na úkor druhej, aby sa to neobjavilo nepriaznivo v organizme nášho hospodárskeho života.

Táto štruktúra nášho štátu stavia nás v nových prúdoch medzinárodnej obchodnej politiky do nesnadného položenia, preto že sa nachádzame medzi 2 typmi štátov, pokiaž ide o ich hospodárske záujmy. To znamená, že naše obchodne-politické záujmy vyžadujú pri svojom aplikovaní krajnej opatrnosti, ale bolo by chybou, keby sme následkom tejto veci nemali pevnej línie pri ich hájení, poneváč to by znamenalo, že nemáme obchodnej politiky vôbec.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP