Čtvrtek 26. listopadu 1931

Předseda (zvoní): Dále je k slovu přihlášen pan posl. dr Goldstein. Uděluji mu slovo.

Posl. dr Goldstein: Slavná sněmovno! Mám-li tu čest, dnes po prvé s tohoto místa k slavné sněmovně promluviti, povstala tato možnost bolestnou ztrátou, kterou utrpěl náš národ a naše strana předčasným úmrtím mého předchůdce, p. dr Ludv. Singera, o jehož úspěšné veřejné činnosti v jedné z předešlých schůzí byla učiněna vzpomínka panem předsedou.

Bude nyní mým úkolem jeho památku zachovati a v tradici jeho působnosti pokračovati a ve smyslu jeho zásad v tomto domě působiti. Ačkoliv zastupuji jeden z nejstarších národů v Evropě, jehož písemnictví jest dostatečným dokladem kultury a tradice, kterou tisícileté dějiny našeho národa vytvořily, přece cíle a úmysle naší strany representující obrodné a mladé proudy v Židovstvu, nejsou do té míry známy, abych si mohl ušetřiti aspoň několika slovy o nich se zmíniti.

Z doby liberalismu a osvícenského absolutismu zbylo mínění, že otázka židovská spravedlivě bude rozřešena, když zákonnou formou bude stanovena formální rovnoprávnost každého jednotlivého individua z celé naší společnosti.

Jednak administrativa daleko nesplnila v praxi skutečný smysl těchto nás zrovnoprávňujících zákonných předpisů, ale konečné řešení otázky židovské touto cestou nebylo splněno z toho důvodu, že za cenu formálního zrovnoprávnění individua musily se generace předcházející vzdáti nároku na zrovnoprávnění našeho společenství jakožto takového. Proto mladé proudy v Židovstvu kladou požadavek, aby židovské společenství jakožto celek bylo uznáno za rovnoprávné ve společenství národů. Žádáme, abychom jako rovnoprávní mezi rovnoprávnými mohli působiti, při čemž naprosto nechceme se vyhýbati povinnostem z toho vyplývajícím a chceme je svědomitě konati a plniti.

K tomuto stanovisku byli jsme vychováni vývojem osvobozenských snah národů dříve utiskovaných a nesvobodných a klasickým vzorem pro nás byl národ český, pro jehož osvobozovací snahy my, mladí Židé jsme měli nejenom pochopení, nýbrž vřelé sympatie, a jest naším toužebným přáním, abychom se dopracovali tak daleko, aby všichni národové, kteří svobody nabyli, pro naše snahy měli stejné sympatie jako přinášíme my snahám jejich.

Jsme povděčni, že ústava a zákony této demokratické republiky nám umožňují, abychom jakožto národní společenství, spolupracovali na výstavbě a obraně státu, který byl osvobozeným národem československým vytvořen.

Z toho všeho vyplývá naše zásadní stanovisko k rozpočtu, který jest právě projednáván, a pro který v celku budeme hlasovati, i když pokládám za svoji povinnost jakožto svědomitý zástupce zájmů skupiny, která mne sem vyslala, její odůvodněná přání a stížnosti jasně a důrazně přednésti.

Katastrofální následky světové války a doposud nenastalá konsolidace evropských poměrů mimo jiná různá neštěstí vytvořila kategorii lidí, kteří dnes bez vlasti putují všemi zeměmi a státy Evropy, aniž by měli pevného bydla a nároku na trvalé usídlení. Nejedná se mi v tomto případě o přelétavé živly, nýbrž o existence solidně založené, které dokonce již po několik desítiletí zde jsou usídleny a zapustily kořeny do půdy, na níž po desítiletí bydlí, a náhle staly se lidmi bez vlasti z toho důvodu, že právní předpisy ve své nedostatečné formulaci nebraly dostatečný zřetel na statisíce existencí v Evropě, které jsou odsouzeny plahočit se životem za ohromných omezení svých výdělečných a vzdělávacích možností, a které jsou nuceny žíti ve stálé nejistotě, takže jim scházejí veškeré předpoklady šťastného života. Právem pokládají se tito lidé za vyděděnce, a sice ve všech státech - a jejich žaloba dříve nebo později bude musit býti slyšána, aby jim bylo vráceno právo, které nezaviněným způsobem ztratili.

Cítím se jakožto zvolený zástupce těchto snah těchto nešťastníků se ujmouti se stanoviska všeobecně lidského, ale také proto, že není tajemstvím, že mnoho desetitisíců těchto existencí jest Židů. Již dlouho jest si veřejné mínění vědomo, že v této otázce musí nastati náprava. Pro Slovensko a Podkarpatskou Rus bylo již částečného ulehčení dosaženo vydáním Lex Dérer, ačkoliv i ustanovení tohoto zákona daleko nevystačí k spravedlivému řešení celé této otázky. Jaká nespravedlnost však trvá, mohu prokázati poukazem na to, že pro rok zvané země historické podobného zákona není a z tohoto důvodu jest možno, že nynější zákonný stav přivádí rozvrat do rodin, o čemž dovoluji si uvésti následující příklad: Otec rodiny zažádal před desíti lety pro sebe, svou manželku a čtyři děti o udělení státního občanství a mohl poukázati k tomu, že žije v Mor. Ostravě již od roku 1903, a že mu domovské právo bylo uděleno v březnu 1910, tedy 3 měsíce po kritickém datu 1. ledna 1910. Dvakráte byl zamítnut, až teprve třetí žádosti jeho bylo vyhověno, ale státní občanství neobdrželi všichni členové jeho rodiny, nýbrž jeden syn z tohoto beneficia byl vyloučen, a sice proto, že mezitím stal se svéprávným a nabyl doktorátu mediciny. Jeho vlastní žádost doposud vyřízena není, ačkoliv sám slouží v československém vojsku a ačkoliv má velice dobrý prospěch, nemůže býti ani povýšen proto, poněvadž nemá průkaz státního občanství. (Slyšte!) Zúmyslně volil jsem křiklavý případ a mohl bych celou řadu dalších uvésti a žádám zdvořile, aby pan ministr vnitra na to dbal, aby spravedlivým způsobem žádosti těchto nešťastníků byly rychleji a příznivěji vyřizovány. (Výborně!)

Doufám však, že veškeré strany tohoto domu, které mají za to, že dosavadní právní situace odporuje přirozenému právnímu citu, budou nápomocny k tomu, aby cestou zákonnou bylo postiženým odpomoženo, a oni přestali býti obětí libovůle administrativních úřadů. Doufám, že československá republika neopomene si získati vděčnost mnoha tisíců nevinně týraných a mučených lidí, kteří ničeho jiného nehodlají dosáhnouti, než státi se věrnými občany této republiky.

Jsme přívrženci zásady, že vládní režim má býti uplatňován v rámci přesných zákonných norem a proto budeme podporovati všechny snahy, které volné uvážení administrativních úřadů snižují na nejnižší míru. Toto volné uvážení administrativních úřadů jest a bývá ponejvíce pramenem korupce a protekcionismu, pod kterým trpíme. Přehmaty administrativy na východě republiky jsou patrny již také z převelikého počtu stížností k Nejvyššímu správnímu soudu, které ve velkém procentu positivně jsou vyřizovány. Volné uvážení těchto administrativních úřadů zvrhá se v mnohých případech v libovůli obzvláště v dobách volebního období v Podkarpatské Rusi a v praxi tamních úřadů finančních a berních jakož i v administrativě, která oprávnění zákonem příslušející neudílí, nýbrž rozdává podle politického klíče a podle protekce, na jakou žadatel se může odvolati. V tomto směru již v této debatě bylo od lidí tamních řádným způsobem na protekcionismus a korupci v Podkarpatské Rusi panující poukázáno a bohužel cítím se povinným prohlásiti, že tyto stesky jsou pravdivé.

Tato administrativa takto charakterisovaná používá nejreakcionářštějších prostředků a elementů - také u řad našeho národa - a jenom tím jest vysvětlitelné, že přes naše léta podávané žádosti o demokratisaci volebního práva do židovských obcí náprava se nestala a nemožné volební právo proti duchu ústavy stojí pod ochranou dozorčích úřadů. Doufáme, že nynější pan ministr osvěty bude míti pochopení pro naše pokrokové smýšlení a že za jeho pomoci tomuto kulturnímu skandálu bude učiněna přítrž.

Duchu této administrativy to odpovídá, že v této krajině mohl býti inscenován proces o rituální vraždě, a prosím, aby se pan ministr spravedlnosti o jeho průběh zajímal, a aby pan ministr vnitra podrobil řádné kritice činnost oněch dvou četníků, kteří inscenovali tuto kulturní hanbu. Čím dříve tento zájem povolaných pánů ministrů se projeví, tím více bude poslouženo cti a dobrému jménu této demokratické republiky.

V souvislosti s tím musím učiniti také zmínku o procesu Horákově, o kterém již bylo jednáno v debatě rozpočtového výboru a k němuž pan ministr spravedlnosti zaujal stanovisko.

Nemohu tvrditi, že všeobecný poukaz na judikaturu porotních soudů mne uspokojil, naopak musím vyzvednouti, že sedria v Prešově usnesením ze dne 2. dubna 1931, č. T1916/21/128, doporučila, jak jsem mohl zjistiti z originálních aktů u ligy pro lidská práva se nacházejících, delegaci jiného soudu s odůvodněním, že pro to mluví důvody rázu národnostního a politického, a jakožto právník zastávám stanovisko, že tam přestává objektivita justice, kde politické a národnostní momenty začínají hráti rozhodující roli. Takovéto prostředky jsou nebezpečím pro celý obor nalézání práva a takovýmto způsobem třídní, rasové, národní a jiné protivy budou míti za následek rozdílnost v nalézání práva.

Tato věc je tím povážlivější, že Nejvyšší soud rozhodnutím ze dne 15. června 1931, č. Nd IV 9/31/3, takovouto delegaci připustil s odůvodněním objektivně nepravdivým, aniž by sedrií v Prešově uvedené důvody politického a národnostního rázu, jakožto protizákonné odmítl. Rozhořčení, které také v pokrokových kruzích mimožidovských zavládlo - což k jejich cti se zadostiučiněním vyzdvihuji - není projevem neukojené tužby po pomstě. Jedná se nám o to, aby paladia justice nebylo zneužíváno k věcem, které jsou s to ve svých důsledcích otřásti základy státu. Nesmíme zapomenouti, že nesmí existovati dvojí spravedlnost, neboť právní rovnost jest základem státu. V tomto směru poukazuji na interpelaci ze dne 8. června 1920, tisk 80, a na odpověď ministra dr Markoviče z 21. srpna 1920, tisk 494, v níž náhrada a zadostiučinění pozůstalým byla slíbena, avšak tento slib dodnes čeká na svoje splnění, jako tak mnohé bezpráví datující se z oné doby.

Příklad nerovnosti před zákonem máme také v historických zemích v zákoně převzatém z pozůstalosti rakouské, podle něhož Židé jsou nuceni, když dohromady tvoří obchodní společnost, platiti církevní daň pro jinou církev, ačkoliv to odporuje principu a myšlence svobody svědomí uložené v naší ústavní listině. Tato nespravedlnost tím spíše padne do očí, když prozkoumáme předložený rozpočet v kapitole týkající se kultu a učiníme příměr, jak macešsky jest pamatováno na potřeby společnosti židovské, obzvláště v historických zemích.

Ačkoliv v předešlém roce byla pro tyto potřeby stanovena směšně nízká částka pouhých 100.000 Kč, nebylo 30.000 Kč z nich ke stanovenému účelu použito a v rozpočtu, o kterém jednáme, bylo škrtnuto 4/5, takže návrh zní na pouhých 20.000 Kč.

Srovnáme-li tyto číslice s číslicemi ostatních církví, nevím, jakého příměru mám použíti pro srovnání číslic ostatních církví s touto církví.

Nemůžeme k této nespravedlnosti s klidem přihlížeti a budem žádati od pana ministra osvěty nápravu, neboť nemáme ani teologických fakult ani seminářů ani jiných sustentací, z nichž by mohl býti vzdělán dorost našich učitelů a funkcionářů, a sice takových, kteří by jakožto zdejší státní občané byli povoláni při znalosti zdejších poměrů státi se duchovními vůdci lidových vrstev.

Z vlastních prostředků a s velikými obětmi kruhů, rekrutujících se ze středních a chudých vrstev Židovstva vydržujeme hebrejské školství na Podkarpatské Rusi, které docházejí pochvaly od všech pedagogů a inspektorů, kteří na toto školství dohlížejí.

Tamní administrativa však kooperujíc s reakcionářskými živly našeho národa, propůjčuje se k tomu, aby těmto našim snahám byly dělány co největší překážky, snahám, které nesou světlo a osvětu do tmy a zaostalosti, v níž se nalézají veliké vrstvy lidu Podkarpatské Rusi. V tomto směru neupustíme od toho, až naše zákonné nároky na vydržování tohoto národního školství ve smyslu předpisů zákona školského budou splněny.

Nedávným ministerským nařízením o změně předpisů o nedělním klidu v Bratislavě byli Židé zachovávající sobotu, uvedeni do těžké hospodářské situace, poněvadž jsou nuceni dva a půl dne v týdnu míti zavřeno. Zajisté jsem přívržencem zásady o svěcení 7. dne v týdnu, která vyšla ze sociálních zákonů mého lidu, a ničeho nehodlám podniknouti proti vymoženosti nedělního klidu zaměstnanců, ale žádám od vlády, aby vzala zřetel k zvláštním a mimořádným poměrům těchto Židů, aby nebyli vydáni nátlaku svědomí anebo vydáni zkáze a zničení své hospodářské existence. V tomto směru jest v dnešní době těžké hospodářské krise příkazem, existence udržovat a podporovat, nikoliv však je ničit.

Podobným způsobem děje se způsob povolování dovozu cizozemského a z praxe, která zavládla, vzniklo neodůvodněné ohrožení celého stavu, který nesmí proto býti méně chráněn, poněvadž k němu přináleží mnoho Židů.

Krisí, která vznikla v bankovnictví, bylo zničeno mnoho existencí zasloužilých a schopných úředníků a musím s politováním konstatovati, že v tomto směru se zálibou bylo zvoleno procento židovských bankovních úředníků, kteří toto zničení svých existencí musili vytrpěti.

Přes všechny tyto přednesené stížnosti však nebylo by spravedlivé, kdybych s povděkem neučinil zmínku o tom, že naše snažení, s úspěchem uplatňované na mezinárodním foru a vztahující se na zřízení veřejnoprávně zajištěné domoviny pro národ židovský v Palestině došlo pochopení a účinné podpory od zástupců tohoto státu. Tato účinná pomoc, která nám byla poskytnuta v dobách převratových a pozdějších, vytryskla z demokratického duchu československého národa a z pochopení boje pro zachování svébytnosti a obrody národní. Staráme se a starali jsme se o to, aby Židé z celého světa o této skutečnosti se dověděli, a mohu říci, že se nám podařilo sympatie pro tento stát a jeho národní representanty podle svých sil v těchto kruzích získati. Ze všech těchto důvodů rozhodli jsme se hlasovati pro rozpočet. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Přerušuji projednávání pořadu.

Před ukončením schůze sděluji:

Mezi schůzí byly rozdány tištěné zprávy.

Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra (čte):

1470. Zpráva výborů zahraničního a živnostensko-obchodního o vládním návrhu (tisk 1385), ktorým sa predkládá Národnému shromaždeniu k schváleniu dohoda o dalšom predlžení dodatkovej úmluvy zo dňa 21. červenca 1927 k obchodnej dohode medzi republikou Československou a republikou Rakúskou, sjednaná dňa 17. červenca 1931 a uvedená v prozatímnu platnosť vládnou vyhláškou zo dňa 20. červenca 1931, č. 119 Sb. z. a n.

1471. Zpráva výborů zahraničního a živnostensko-obchodného o vládnom návrhu (tisk 1380), ktorým sa predkladá Národnému shromaždeniu k schváleniu dohoda o predlžení dodatkovej úmluvy k obchodnej dohode medzi republikou Československou a republikou Rakúskou zo dňa 21. červenca 1927, sjednaná dňa 11. červenca 1931 a uvedená v prozatímnu platnosť vládnou vyhláškou zo dňa 14. červenca 1931, č. 112 Sb. z. a n.

1472. Zpráva výborů zahraničního a živnostensko-obchodního o vládnom návrhu (tisk 1392), ktorým sa predkladá Národnému shromaždeniu k schváleniu dodatková úmluva k obchodnej dohode medzi republikou Československou a republikou Rakúskou zo dňa 4. kvetna 1921, sjednaná dňa 22. červenca 1931 a uvedená v prozatímnu platnosť vládnou vyhláškou zo dňa 27. červenca 1931, č. 126 Sb. z. a n.

Předseda (zvoní): Posl. Štětka ve své řeči v dnešní schůzi pronesl výroky ohrožující bezpečnost státu a hrubě urážlivé, posl. Babel a Zápotocký pronesli v téže schůzi výroky ohrožující bezpečnost státu.

Předsednictvo sněmovny usneslo se podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučiti výroky tyto ze zprávy těsnopisecké.

Podle usnesení předsednictva navrhuji, aby se příští schůze konala zítra v pátek dne 27. listopadu 1931 v 9 hod. dopol. s

pořadem:

Zpráva výboru rozpočtového o vládnom návrhu (tisk 1410) štátneho rozpočtu republiky Československej a finančného zákona pre rok 1932 (tisk 1460) a rozprava o prehlásení ministra financií, učinenom vo 142. schôdzi posl. snemovne dňa 14. ríjna 1931.

Jsou proti tomuto návrhu nějaké námitky? (Nebyly.)

Není jich. Návrh můj jest přijat.

Končím schůzi.

(Konec schůze v 9 hod. 33 minut. večer.)

Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP