Středa 1. července 1931

Předseda (zvoní): Dále je ke slovu přihlášena pí. posl. Čižinská. Dávám jí slovo. (Hlasy: Není přítomna!)

Není přítomna, ztrácí slovo.

Dalším přihlášeným řečníkem je p. posl. Barša. Dávám mu slovo.

Posl. Barša: Nebudu se zabývati předlohou, o které dnes již předřečník mluvil. Chci dnes zmíniti se o jiné věci. Dnes právě, kdy koná se proces s uvězněným posl. Majorem, kdy dělnictvo ve všech průmyslových střediscích i na vesnicích bouří se a protestuje proti dnešnímu zřízení, přichází nová událost, totiž snížení mezd zemědělským dělníkům usnesené v poradním sboru, a to česáčům chmele, dělníkům v cukrovarech a dělníkům žňovým. Chamtivost agrárních magnášů nezná mezí. Přes to, že přiznalo se, že mzdy zemědělského dělnictva jsou nejhorší, dochází v zemském poradním sboru znovu ke schválení snížení mezd, k čemuž dali souhlas zástupci, kteří ještě mají tolik smělosti mluviti před dělnictvem, že jsou jeho zástupci. Což se domníváte, že to dělnictvo, tito zemědělští otroci budou mlčet neustále ke snižování své životní úrovně? Na koho se bude svalovat vina, budou-li se dělníci znovu brániti proti snížení své životní úrovně? Zde v zákulisí přichází k poradám a dohadům o uskutečnění obilního monopolu, aby tak byly zajištěny ceny obilnin, abyste upevnili ještě více drahotu. Snižujete zemědělcům mzdy, těm, kteří dřou za hubenou mzdu. Na tyto útoky na životní úroveň pracujícího lidu, na brutalitu, se kterou snižování mezd přichází, odpovídá se střílením bránících se hladových dělníků, a na toto střílení odpovídá již také cizina. Po boku dělnictva, které protestuje proti brutalitě, řadí se protesty z kruhů kulturních pracovníků nejen Československa, nýbrž ozývají se již i kruhy kulturních pracovníků cizích. Chceme-li však tyto protesty otisknouti, jsou od A až do Z konfiskovány. Tím, pánové, nesmažete ostudu, nesmažete prolitou krev dělníků, různé aféry korupční, neboť se přičiníme, aby cizina byla zpravena o poměrech v Československu. Jistě že ti, kteří se domnívají, že u nás je demokracie, že u nás je svoboda a tak dále, se podivují, když jsou konfiskovány jejich protesty proti vražděni, proti žalařování, protesty, v nichž se žádá propuštění posl. Majora, protesty, které vznášejí i význační kulturní pracovníci, jako Romaine Rolland.

Při návštěvě zástupce z kulturních kruhů Československa u známého světového spisovatele Romaina Rollanda vyslovil se tento o událostech z poslední doby, o událostech v Košútech: "U nás stále častěji slyšíme výkřiky proti teroru nejenom z kolonií, nýbrž i z centra Evropy." Z našeho - i z tisku měšťáckého - je již dobře známo, že skupina slovenských kulturních pracovníků, sdružená kolem "Davu", pozvala po košútských událostech na Slovensko Romaina Rollanda, aby se sám přesvědčil o tom, co se může díti ve střední Evropě r. 1931, v místech, která jsou hrdě nazývána ostrovem klidu, pořádku a demokracie. Upozorňujeme, že iniciativa k tomuto podniku vyšla z kruhů slovenských kulturních pracovníků, neodvislých na komunistické straně Československa; ti také zařídili všechno ostatní. Komunistická strana na celé akci má podíl jenom potud, že slovenským kulturním pracovníkům dala ochotně k disposici svůj tisk pro zprávy, týkající se této akce. Pokládáme za potřebné zdůrazniti tyto okolnosti především proto, že měšťácký tisk, jmenovitě maďarský tisk na Slovensku, zde pak "Reforma"; "České Slovo" i "Národní Listy" píší, že se zde jedná o akci komunistické strany. Takovýmto psaním chtějí tyto listy vzbudit především dojem, že je to pouze komunistická strana, která má zájem na tom, aby košútské výstřely nezanikly bez ozvěny, ale že všechno ostatní je docela uspokojeno nějakým prohlášením ministra Slávika.

Včera jsme obdrželi z redakce slovenského "Davu" dopis, v němž se nám kromě jiného sděluje: "... pověřili jsme našeho pařížského spolupracovníka, aby náš dopis psaný Romainu Rollandovi, jakož i zprávu o Košútech a o všem, co po 25. květnu následovalo, osobně doručil Romainu Rollandovi. Dnes dostáváme od něho první zprávu. Dáváme vám ji k disposici jednak proto, že veřejnost nejenom na Slovensku, nýbrž i v celé republice s velkým zájmem očekává slovo Rollandovo, jednak proto, že řada listů, aniž má po ruce konkretní fakta, začíná s jménem Rollandovým provádět obvyklou tatarskou kampaň..." - Zprávu pařížského spolupracovníka "Davu" uveřejňujeme bez změny.

Dnes dostáváme od něho první zprávu. Píše: Dnes jsem byl přijat ve švýcarském Villeneuve Romainem Rollanden. Podle vašeho příkazu tlumočil jsem mu žádost "Davu" a přání s ním sympatisujících spisovatelů a kulturních pracovníků slovenských, aby se přišel na Slovensko podívat, aby přijel do Košút, kde podle slov ministra Slávika "měla býti dne 25. května prohlášena revoluce" a to pokud možno v době, kdy bude konán v Bratislavě proces s posl. Majorem. Nalezl jsem Romaina Rollanda v rekonvalescenci. Romain Rolland mne požádal, abych vám vyřídil prosbu, aby byl omluven, že mu mimořádnou shodou neblahých okolností není naprosto možno, aby v této době na Slovensko přijel, jednak proto, že právě před několika dny mu zemřel otec, a jednak jeho zdravotní stav, rekonvalescence po zánětu plic, mu nedovoluje vydati se na delší cestu.

Z tohoto důvodu byl nucen dokonce odložiti o několik týdnů cestu do Sovětského svazu, na niž se již chystal a k níž přijal pozvání od sovětských spisovatelů již před delším časem. Nicméně Romain Rolland projevil velice živý zájem o stav Slovenska, o samotné košútské události, jakož i o vše, co se o košútských událostech na Slovensku a v celé republice v souvislosti se svatodušní střelbou stalo. Vyložil jsem mu veškeré události ve smyslu oné zprávy, která je uveřejněna v "Davu" a s níž podstatně souhlasí veškeré zprávy, jak je přinesly komunistické listy v Československu. Romain Rolland se netajil podivením a překvapením nad těmito věcmi. Vyslovil, že studuje nyní režimy v koloniálních zemích: v Číně, Indočíně a jinde, a přislíbil vřadit také Slovensko mezi země, jimž věnuje nyní svou pozornost. Zároveň slíbil organisovati akci v kruzích mezinárodních intelektuálů, která před světem přibije na pranýř to, co se v Košútech a nejenom v Košútech, nýbrž od Krompachu až k Duchcovu stalo a co se má při soudních dozvucích košútského případu státi.

Režim na Slovensku, jakož i v celé republice není Romainu Rollandovi docela neznám. Rolland má v Čechách několik přátel, s nimiž je od dob svého pobytu v Praze před několika lety v trvalém styku korespondencí, a je tudíž o poměrech v demokratické a humanitní republice Československé informován dobře. Svého času měl značnou důvěru a sympatie zvláště k některým vedoucím osobnostem republiky, od nichž doufal, že skutečně udělají z této země opravdový ostrov klidu, pořádku a demokracie. Po mé zprávě, která byla jen jakýmsi významným doplňkem k jeho zprávám předešlým o režimu v Československu, netajil se svým trpkým zklamáním. Řekl, doslovně: "Vím, že se Československo vyvíjí způsobem velmi překvapujícím a že stále častěji slyšíme výkřiky proti teroru a za spravedlivost nejen z afrických a asijských kolonii francouzských, nýbrž i z tohoto centra Evropy." Nemohl jsem si ani dobře zaznamenati tento výrok jeho, když mě překvapuje Rolland touto otázkou: "A co říká ke všem těmto událostem pan president?" Na tuto otázku, v níž je obsažen dotaz o poměru presidenta Masaryka, k němuž před tím se Rolland netajil svými sympatiemi, dal jsem sice přesnou a jasnou odpověď, má-li však býti můj dopis publikován veřejně, nemohu ji uvésti ze známých důvodů. Když jsem opouštěl pracovnu Romaina Rollanda, dostalo se mi opětovně ujištění, že ke všem křiklavým událostem, pečlivě zakrývaným lesklými frázemi o klidu a pořádku, ke Košútám, K Duchcovu a k režii soudních procesů nebude mlčet a vyzve všechny své přátele k energickému protestu." To znamená, že právě včera, kdy byl zahájen proces a ještě před tím kruhy kulturních pracovníků, kteří jistě nemají nic společného s komunistickou stranou, pozastavují se nad režimem, nade všemi událostmi, které v Československu se odehrávají. Jest přímo hanbou a ostudou, jestliže do dělníků, kteří vydělávají 2.50 Kč, 7 Kč, 9 Kč denně, při jejich obraně za uhájení holé existence se střílí. Jistě že tyto události vyburcují každého svědomitého člověka.

Nejsou to jen protesty dělníků, nýbrž i protesty organisací, sdružujících miliony dělníků a kulturních pracovníků. Právě před procesem byly odeslány telegramy z ciziny na státní návladnictví do Bratislavy, kde se protestuje proti věznění posl. soudr. Majora: "Protestujeme co nejostřeji proti policejnímu krveprolití demonstrujících dělníků v Košútech a žádáme okamžité propuštění vůdce a posl. Majora. [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 1. července 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy. Viz těsnopiseckou zprávu o 135. schůzi posl. sněmovny.] Jménem 140.000 revolučních volnomyšlenkářů Německa." - "Jménem 4 1/2 mil. proletářských bezvěrců 14 zemí vznášíme plamenný protest [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 1. července 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] při čemž žádáme okamžité jeho propuštění. Exekutiva internacionály proletářských bezvěrců, Berlín." - "Žádáme jménem přidružených 250.000 členů proletářských kulturních organisací přísné potrestání všech vinníků košútského krveprolití, okamžité propuštění soudr. Majora. [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 1. července 1931 podle § 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] Zájmové sdružení dělnické kultury Ifa, Německo."

Jistě že tyto zprávy, tyto protesty znamenají, že již o události zajímají se všude, že nebudou mlčet i k dalším věcem, které se v Československu budou odehrávati, obzvláště v této době, kdy znovu se přichází se snížením mezd v zemědělství.

A opět jeden protest, který byl konfiskován, protest kulturních pracovníků slovenských (čte):

"Slovenský spisovateľ a vzdelanec nemôže mlčať, keď jeho svedomie zasiahne rana, výstrely v Košútoch nutia nás poukázať na to, ako sa chce u nás riešiť sociálna otázka.

Konštatujeme, že maloroľnický ľud v boji o zlepšenie svojich hospodárskych a kulturných pomerov, o zvýšenie neslýchane nízkej mzdy a odstranenie najkrikľavejších spôsobov vykoristovania, nie div, že siaha k stávke a verejnej manifestacii, jediným to možným prostriedkom na vymáhanie svojich práv a mzdových požiadavkov. Chcieť ho obrať i o tieto prostriedky, znamená uvrhnúť ho v biedu a neľudskú závislosť od zamestnávateľa. Naproti tomu fakt je, že proti zemedelskému robotníctvu, chcejúcemu sa shromáždiť na ochranu svojej existencie, bola vyslaná ozbrojená moc, ktorá nielen že mu shromaždenie nepovolila, ale na rozkaz použila k tomu zbrane, vystrelila na bezbranný ľud a tak vyliala ľudskú krv.

Nechceme predbiehať súdnemu vyšetrovaniu, ni potlačovaniu mimoúradných zpráv o košútskych událostiach, znemožnenie zistenia objektivnej pravdy (prípad Ligy na ochranu ľudských práv, obhájcov a novinárov) a uverejnovanie len úradných zpráv, utvrďujú nás v presvedčení, že ide o činnosť smerujúcu k zastieraniu skutočnosti. To všetko vedie nás k rozhorčenému protestu práve v dobe, keď košútske udalosti prichádzajú pred súd trestný a široký súd medzinárodného fóra. Považujeme za svoju povinnosť vyhlásiť: Nesúhlasíme s týmito methodami, protestujeme proti tomu, aby vina za košútske události bola svaľovaná na nevinných, mrtvých či živých, žiadame, aby potrestaní boli praví vinníci, ti, ktorí pracujúci ľud udržujú v nezaslúženej biede, ti, ktorí ho zneužívajú, ti, ktorí proti hladajúcim vysielajú ozbrojenú moc, ti, ktorí zapríčinili, aby tiekla nevinná ľudská krv."

Následuje 11 podpisů, a to: Dr Dušan Makovický, Josef Rybák, Milo Urban, Peter Jílemnický, Hana Gregorová, Josef Gregor Tajovský, Emil Boleslav Lukáč, Ivan Horváth, Daniel Okáli, Ján Poničan, Peter Denk.

Mezi těmito, kteří protestují, je i známý světový francouzský spisovatel Romain Rolland.

Co znamenají tyto protesty, co znamená, jestliže dnes už i tyto protesty tak význačných světových spisovatelů jsou konfiskovány? To znamená fakticky, že všechno to, co se u nás v Československu odehrává, má býti před cizinou i před místním občanstvem utajeno, aby tak nebyl činěn tlak na vládnoucí v tomto státě, aby skutečné dnešní poměry, ve kterých se ocitla pracující třída, nebyly už zhoršovány. Co znamenají tyto protesty jak kulturních pracovníků, tak i masových proletářských organisací? Znamenají, že vychvalovaná čsl. demokracie, že vybájený ráj československý jest odhalen v cizině činy dnešní vlády, která nechává stříleti do hladových dělníků. Poměry v Československu přirovnávají dnes kulturní pracovníci v cizině již k poměrům v koloniích a v polokoloniích, jako jsou Čína, Indie atd. Ale jestliže již zúčtovali koloniální otroci s vrahy v Číně, tak přijde i doba súčtování s vrahy a utiskovateli pracujícího lidu i u nás v Československu. (Potlesk komunistických poslanců.)

Předseda (zvoní): Dále je ke slovu přihlášen pan posl. Böhm. Dávám mu slovo.

Posl. Böhm (německy): Slavná sněmovno! Odchýlím se dnes od denního pořadu a budu se zabývati problémem, dožadujícím se řešení, otázkou, na jejíž rozřešení čekají miliony lidí. Tisíce rolníků a drobných rolníků volá po pomoci parlamentu.

Plnou hlavu starostí, sehnut těžkou prací, stojí tu dnes zemědělec a drobný rolník před dozrávajícími poli, nevěda, zda výtěžek žně roku 1931 přinese mu mzdu, která by mu umožnila, aby mohl splniti své závazky ke státu a veřejnosti, ke svým pomocníkům a která by mu umožnila živobytí, důstojné člověka podle pojmů 20. století. Jest ještě velmi nejisté, zda ony vrstvy, které velmi zřídka přijdou ve styk se skutečným zemědělstvím a jimž se ještě nenaskytla příležitost, aby se podívaly, jak se za prudkého slunečného úpalu řine s čela pot zemědělským pracovníkům, zda dojdou k nutnému porozumění a zda povolením opatření, která by upravila a omezila příliš velký dovoz a tím umožnila stabilisaci a zlepšení obilních cen, chtějí pomoci zemědělství. Nynější stav zemědělství nás učí, že přes platné zákony na ochranu zemědělství ještě se nepodařilo zajistiti mu náležitý úspěch jeho píle a práce. Při tom musíme upozorniti, že zákonná ustanovení na ochranu zemědělské výroby z r. 1930 nepatrným porozuměním nezemědělských vrstev byla zředěna a že jsme je navrhovali již před 1 1/2 rokem účinnější formou. Příznačné jest, že vinníci, kteří při vnitřních jednáních naše návrhy oslabili, jak jen mohli - jiní vystupovali přímo jako odpůrci námi navrhovaných opatření a lidové strany, které se zvláště nyní vyznamenávají příkrými pomluvami a zkreslováním věci, viz "Deutsche Presse" ze dne 23. a 24. června, chovaly se ke krisi naprosto netečně - hrají si dnes na soudce. Také naše zahraniční politika nebyla a není naprosto taková, aby pomohla zemědělství, a pan ministr zahraničí Beneš musil dne 23. dubna v zahraničním výboru odmítnouti s hospodářského stanoviska celní unii Rakouska s Německem, poněvadž by se tím bylo zemědělství dostalo ochrany v příliš velkém rozsahu. Životní úroveň vesnice, která úzce souvisí s povážlivým útěkem z venkova, nemá se tedy podle tohoto mínění povznésti za žádných okolností. Víme již, že za nadměrný dovoz polských vepřů v uplynulých létech, za tajnou doložku v rumunské obchodní smlouvě, jíž se Rumunsku povoluje mimo smlouvu dovoz 200.000 vepřů, děkujeme naší zahraniční politice. Není nám neznámo, že jugoslávská obchodní smlouva nedbala nouze zemědělství a obáváme se, že při uzavření obchodní smlouvy s Maďarskem bude zemědělství opět poškozeno. Co slíbil v Bukurešti pan ministr věcí zahraničních Beneš Rumunsku a Jugoslavii, nevíme; ale, uvážíme-li převážně zemědělský ráz obou států, může jíti opět jen o přiznání většího odbytu zemědělských výrobků v Československu. Musíme odmítnouti hospodářské spojení dolních dunajských států a Polska. Zemědělská výroba byla by nesmírně porušena v celní unii zemědělských států. Potřebujeme hospodářský svazek, kde by zemědělství a průmysl byly poměrně stejně rozděleny a tím se umožnil odbyt. Ceny mléka a másla, jmenovitě také ceny dobytka r. 1931 opět klesly, dosáhly nejnižšího stavu od mnoha let a jsou opět horší než v nejnepříznivějších létech doby předválečné. Pokud jde o výrobu obilnou, stal se československý zemědělec r. 1930 předmětem spekulace bursovních spekulantů, kteří dovedli důkladně využíti pro sebe vynikající zdatnosti a píle sedláků a drobných rolníků. V měsících září, říjnu a listopadu loňského roku bylo dovezeno, jmenovitě z Maďarska, ohromné množství obilí a mlýnských výrobků. Nízké clo z r. 1926 a příznivé ceny za hranicemi lehce umožnily spekulantům tento nadměrný dovoz. Závazky, které má každý zemědělec ke konci roku, donutily ho, aby obilí prodal v pozdním podzimu 1930 za nejnepříznivějšího vývoje cen. Tehdejší cena obilí činila polovici výrobních nákladů; uskladněné, příznivě zakoupené a dovezené obilí spekulanti zadrželi. Jako jediní, kdož ovládali domácí trh po uplynutí obchodní smlouvy s Maďarskem, na jaře 1931 zvýšili ceny obilí, z čehož mělo prospěch jen velmi málo pěstitelů obilí, poněvadž přebytečné obilí bylo již prodáno nebo pro nízkou cenu zkrmeno. Celní přirážky byly ihned sníženy o 25 Kč na 100 kg a ihned se změnil poměr mísení. Sociální demokrati již tenkráte volali po snížení ceny obilí, která nedosáhla ještě výše výrobních nákladů. Po prvé byla v Československu prodávána za hluboce snížené ceny ruská pšenice. Jak jsme se dověděli, jest dalších 2000 tun ruské pšenice na cestě do Prahy a v létě má se ještě dovézti do Československa 600 vagonů pšenice z Ruska. Při tom bylo také prozrazeno, že kupcem jest jisté pražské nákupní družstvo. Jest oprávněna otázka, který svaz nákupních družstev dováží tuto ruskou pšenici za hluboce sníženou cenu na škodu domácího zemědělství z onoho státu, který má spadeno na zničení evropských trhů, ba evropského hospodářství. Byli to opět spekulanti a keťasi, kteří se odvážili dne 7. června postaviti se proti zavedení pevných cen, poněvadž pak by již nemohli zastříti lichvářské zisky, jichž dosáhli využivše bezohledně rolníkova potu a píle. Oprávněný hněv musí se zmocniti praktických sedláků a drobných rolníků, vidíme-li, že se určitý druh lidí opět hledí zaříditi na keťasování s obilím, jako se sklizní loňského roku. Vnitropoliticky vedle známé ostudné aféry, která byla zakončena v pátek minulého týdne, poslední týdny stojí ve znamení vyjednávání o zajištěné zhodnocení obilní sklizně 1931, aby mohla býti prodána aspoň za poněkud přijatelné ceny, tím, že by se upravil a omezil dovoz. Tak jako dříve jsme toho mínění, že vhodným zvýšením našich obilních cel a setrváním na zákoně o přimílání a mísení bylo by lze upraviti zhodnocení blížící se sklizně způsobem, pro naši obilní produkci přijatelným. Za nynějšího politického vývoje a nepochopitelného stanoviska různých stran k samozřejmým životním požadavkům zemědělství není však možno dosíci zvýšení obilních cel, tak jako to provedly sousední státy a jmenovitě Rakousko a Německo v poslední době. Z těchto předpokladů vycházelo asi také ministerstvo zemědělství, když předložilo ministerské radě návrh zákona o ústředně pro dovoz obilí. Tento návrh obsahoval úpravu obchodu s obilím, jmenovitě dovozu obilí, mouky a mlýnských výrobků na ochranu naší domácí obilní výroby a jako další cíl měl také na mysli stabilisaci a zlepšení obilních cen na podkladě výrobních nákladů v našem státě. Úpravou obchodu s obilím podle tohoto zákona mělo se především zabrániti, aby se do Československa nedováželo nadměrně veliké množství cizího obilí a mlýnských výrobků, daleko přesahující míru potřeby. Takovéto neodůvodněné dovozy tlačí na ceny a vedou ke spekulacím na útraty výrobců a spotřebitelů, jak jsme to loňského roku tak nápadně viděli. Tato ústředna pro dovoz obilí byla by doplňujícím opatřením dosavadních celních a obchodně-politických práv, nebyla by nikterak umožnila, aby nynější obilní a moučná cla byla zrušena, nebo dokonce aby byl zrušen zákon o mísení a přimílání jako zbytečný. S čistě hospodářského stanoviska naši zemědělci byli by mohli míti vážnou pochybnost o takovýchto státních zařízeních, zvláště po zkušenostech s obilními ústavy za války a po válce a proto se tedy k zavedení takovýchto zřízení chovali velmi opatrně. Také zamýšlený úřad pro dovoz nebo projednávaná komise může býti pokládána jen za přechodné výjimečné opatření, které musí býti časově omezeno. Návrh zákona, ať již o dovozní ústředně nebo komisi, došel by tedy našeho souhlasu jen proto, poněvadž, uvážíme-li dnešní poměry, není jiné možnosti k zajištění zhodnocení sklizně 1931. K takovémuto omezení dovozu při poněkud dobré vůli naší zahraniční politiky bylo by mohlo již dávno dojíti podle čl. 8 novely k cel. zák. z r. 1926. Článek 8 ustanovuje, že stát může omeziti nebo uzavříti dovoz výrobků, je-li existence výrobního odvětví ohrožena. Že tomu tak jest u zemědělství již dvě léta a že se toto udržuje při životě jen hypotekárními úvěry a velmi skromným způsobem života, o tom musí i příslušní činitelé v tomto státě již dávno věděti. Zní to přímo neuvěřitelně, jestliže nezemědělci a jmenovitě tisk vytýkají zástupcům zemědělství v parlamentě, že agrárníci působí na celou obchodní politiku a že ji ovládají na škodu jiných stavů. Kdyby tomu tak bylo, pak by bylo nemohlo dojíti ke zhoršení poměrů v zemědělství. Úřad pro dovoz, při nynějším vyjednávání nazývaný komisí, musil by se vzhledem k dumpingovým nabídkám ciziny zabývati úpravou dovozu pšenice, žita, ječmene, ovsa a kukuřice. K úpravě dovozu ovsa musí dojíti ve zvláštním zájmu drobného zemědělství, k úpravě hospodaření s kukuřicí musí dojíti s ohledem na Slovensko. Různé státy uvažovaly sice již o takovýchto organisacích, ale nezavedly jich, nýbrž vytvořily celní soustavu zvláště přizpůsobenou době krise, což naše nezemědělské vrstvy dosud znemožňovaly. V rámci úřadu nebo komise pro dovoz obilí bylo by lze u nás při účelné organisaci stabilisovati na žádoucí výši domácí ceny obilí a mouky proti všem obchodně-politickým a jiným vlivům ciziny. Zemědělcům, mlynářům a obchodníkům bylo by možno zabezpečiti spolehlivou kalkulaci, vybudovati hospodářskou prodejní organisaci a omeziti zbytečné převážení. Především jest nutno, aby byla zřízena levná správa a musilo by se zabrániti zřízení mnoha nových zásobovacích úřadů. Rozhodující vliv praktického zemědělství a zemědělských družstev musí býti nejvyšší zásadou národohospodářského uznání, má-li toto opatření znamenati především pomoc hospodářství. Má-li úřad nebo komise pro dovoz splniti svůj účel, musily by býti zřízeny bez jakékoliv úřední těžkopádnosti.

Musil by býti vykonáván přísný dozor a kontrola v pohraničních stanicích a odevzdání k dopravě povoleno jen tehdy, kdyby byla zásilka opatřena povolovací doložkou komise. Vývozní obchod s obilím, rovněž i obchod s obilím doma nemusí býti tímto úřadem pro dovoz dotčen; neboť mohla by se tím porušiti velmi cenná obchodní spojení zemědělských družstev a obchodníků s obilím. Upozorňuji při tom především na dlouholetý vývoz ječmene do Německa. Úřad nebo komise pro dovoz obilí měla by především za účel odvrátiti příliv cizího obilí a podle potřeby upraviti dovoz, byla by to tedy organisace dovozu. Vybudování zemědělských skladišť, jmenovitě značné rozšíření skladišť má pro budoucnost velký význam pro hospodaření s obilím a státní podpory našeho družstevnictví jest třeba více než kdy jindy. Poněvadž úřad pro dovoz má v úmyslu nijak nezasahovati do domácího obchodu, jest nepochopitelné, proč se zástupci průmyslu, zvláště však živnostenského stavu, jakož i drobného obchodu, brání proti tomuto zařízení, když pro zemědělství úprava dovozu obilí znamená životní otázku. Kupní síla zemědělství projevuje se u průmyslu a živností velmi silně a dnešní krisi průmyslovou musíme označiti především za následek poklesu kupní síly zemědělství. Továrny na hospodářské stroje Bächer a Pranzner v Roudnici musily v posledním roce propustiti dvě třetiny dělnictva, poněvadž pokles kupní síly zemědělství nedovoluje investice koupí nových strojů. Povolovací řízení, které nám nabízí ministerstvo obchodu, musíme odmítnouti jako nedostatečné, poněvadž rozhodování o tak důležitých věcech má býti vloženo do rukou ministerského úředníka. Příznačné jest, že ty vrstvy, které dnes, když vešel ve známost návrh zákona o zřízení úřadu pro dovoz obilí, náhle vystoupily jako obhájci hospodářské svobody, na druhé straně zavedly řadu soukromých monopolů a jsou nositeli škodlivých trustů a kartelů průmyslu. Vybudovaly železářský kartel a kartel výroby drátu atd. a trusty a kartely ovládají tvoření cen až do nejjednoduššího nářadí; nedbají tíživého stavu pracujících lidí a vykořisťují dále. Jest to opět pan Hodáč, který upírá zemědělství mzdu za jeho namáhavou práci, za to se však stará, aby průmysl, spojený ve trusty a kartely, mohl shrábnouti milionové zisky na škodu národního hospodářství. Zvláště jest nutno, aby se v souvislosti s úpravou dovozu obilí a mlýnských výrobků konečně jednou stanovil výdělek překupnický, aby nedocházelo ke zbytečnému zdražení na útraty výrobců a spotřebitelů. Máme vůbec příliš mnoho obchodníků a kupců; dnes se obchoduje s nejrůznějšími věcmi, bez jakéhokoliv živnostenského oprávnění, jmenovitě však se zemědělskými výrobky. Pro velký počet obchodníků snižuje se obrat jednotlivců a tím ovšem musí se zvýšiti překupnický zisk. Především dlužno přísně dbáti, aby bylo vyloučeno pokud možno nejvíce zdražující překupnictví. Nedovedeme pochopiti, že v době nouze výrobců i spotřebitelů zabývá se ministerstvo obchodu myšlenkou vydati výnos, který má omeziti porážení dobytka a prodej masa zemědělci. Všude jsou podněcováni k racionalisaci hospodářského provozu a jestliže chtějí v oboru živočišné produkce přistoupiti k racionálnímu zhodnocení svých výrobků, vpadá se jim do zad. Domácí výsek masa jest činem svépomoci, ke kterému se sahá jen tehdy, není-li možný odbyt jako v dnešní době, kdy se platí 5 Kč za kg živé váhy vepřů. Ministerstvo obchodu zamýšlí pravděpodobně stanoviti pro porážku a výsek masa doma tak tíživé podmínky, aby zemědělci přestali porážeti. Musíme nezbytně žádati, aby ministerstvo obchodu nevydalo svého výnosu bez předchozí dohody s ministerstvem zemědělství a čelnými zemědělskými organisacemi, aby opět nedošlo ke zmatku jako s výnosem z 19. května 1931 o povolovacím řízení pro vývoz ovoce a propůjčení všeobecného práva k vývozu vývozní společnosti. Tento výnos jest zničující ranou proti našim ovocnářům, kteří v době nouze mají býti vydáni na pospas několika málo spekulantům s ovocem. Ministerstvo obchodu přes neustálý náš odpor a přes odmítavé stanovisko oprávněných daně platících ovocnářů neuznalo ještě za nutné odvolati tento útok na existenci našich ovocnářů a ministerstvo zemědělství nechť vymůže volný vývoz ovoce družstvům ovocnářů a obchodu, oprávněnému spolupracovati s ovocnáři. Cenu obilí lze stanoviti u žita a pšenice podle výrobních nákladů a při tom cena chleba a bílého pečiva nemusí zatížiti spotřebitele více. Výdělky zpracovávajících živností a družstev musí býti do krajnosti omezeny v době, kdy zemědělec a drobný rolník musí již 18 měsíců prodávati své výrobky pod výrobními náklady a spotřebitel nemůže nalézti výdělku. Pěstování obilí, které má býti úpravou dovozu zachováno pro budoucnost, rozhoduje také o osudu horských rolníků zabývajících se chovem dobytka a vepřů. Že bylo chováno veliké množství vepřů, což způsobilo nepřetržitý pokles cen vepřů, kterážto cena činí dnes polovici výrobních nákladů, příčinu toho dlužno hledati v tom, že loňského roku pro nízkou cenu obilí byla obilní sklizeň většinou zkrmena a tímto způsobem vzrostla pěstitelům dobytka a vepřů, jmenovitě drobným rolníkům a pěstitelům obilí silná konkurence. Zkušenosti z r. 1930 dostatečně poučily, že všechna odvětví zemědělství vyžadují stejné ochrany, poněvadž jednostranným hájením zájmů ihned nastane přeměna a tím jest umožněna v nejkratší době nadprodukce. O stanovení směrných cen v návrhu zákona o úřadu pro dovoz obilí rozpoutal se po několik týdnů krutý boj. Jde o ceny, za které se má uvésti do obchodu doma obilí, dovezené z ciziny. Co si zde dovolil pan ministr zásobování Bechyně, jako zástupce sociálně-demokratických stran, jest přímo pobuřující. Zemědělcům připouští ceny, které jsou o 25% pod výrobními náklady, tak na příklad u žita 1.37 Kč za kg, kdežto výrobě chleba a bílého pečiva počítá 20%ní výdělek. Není nám neznámo, že jeho rádcem jest pan Lustig ze socialistické Velkonákupní společnosti, která jest jmenována také v souvislosti s dovozem ruské pšenice za hluboko snížené ceny, a my také víme, že pan ministr zásobování se nesnaží tímto počínáním hájiti zájmů dělnictva, nýbrž především velkých socialistických zřízení jako pekáren, konsumních družstev, prodejních domů a podobně, při kterýchžto zařízeních dělníci nemohou však naprosto obstarati levné nákupy. Správní náklady a nadměrné platy vedoucím osobám zaviňují vysoké prodejní ceny. Zde zvlášť platí příznačný výrok, který mi řekl jeden soukromý pekař: My pekaři jsme rádi, že byly zřízeny dělnické pekárny, poněvadž nám udržují ceny, jinak byli bychom musili již dávno sleviti na chlebu i na houskách. Roku 1925, v době, kdy ceny obilí silně poklesly, jednalo se v ministerstvu zásobování o snížení cen chleba a bílého pečiva. Soukromí pekaři hlasovali pro snížení, kdežto zástupci dělnických pekáren to odmítli. (Německé výkřiky: Slyšte! Slyšte!) Dne 6. listopadu 1930 prohlásil pan ministr Bechyně v zásobovacím výboru, že se strádajícímu zemědělství musí něco dáti. "Prager Presse" toto prohlášení velice nafoukla a my musíme tento obrat ministra zásobování pro odpor, který vykonával při všech zákonech na ochranu zemědělské výroby, pociťovati jako výsměch. Příslušné clo na máslo a mléko znemožnil, základní cenu při celních přirážkách pro vepře a hovězí dobytek snížil, naše návrhy z 10. ledna 1930, které mohly přinésti včasnou pomoc zemědělství, označil za netrpělivost zástupců zemědělství, kteří ztratili spojitost se spotřebiteli a přehlížejí celní a obchodně-politické následky. Pan ministr Bechyně se neustále snaží prokázati, že zemědělství dovede ještě člověka uživiti. Při stanovení směrné ceny pro prodej obilí u nás nesmí se především kalkulovati s cenou chleba počítanou s 20%ním výdělkem, nýbrž za podklad kalkulace musí se vzíti výrobní náklady. Bez jakéhokoliv odůvodnění a neprávem bylo již kdysi sraženo 11% ze základní ceny při usnášení zákona o celních přirážkách a jest neuvěřitelné, že přes to, že se zhoršil hospodářský stav v zemědělství během posledních šesti měsíců, nechtějí se dnes již nechati platiti tenkráte povolené směrné ceny. Neustále se poukazuje na hanebnou cenu 80 haléřů na podzim 1930 a těmito almužnami a drobty chtějí se vynutiti nízké směrné ceny. Cenami 1.65 Kč za žito, cenou nižší než 1.85 Kč za pšenici, cenou nižší 1.65 Kč za ječmen a cenou nižší 1.45 Kč za oves se zemědělství nikterak nepomohlo. Zástupci průmyslu a socialistické strany odepřeli zemědělství tyto výrobní náklady a proto vyjednávání uvázlo. Tuto almužnu odmítáme; demagogie a surový výsměch těch, kteří dosud neztratili ani slova proti chování průmyslového rytíře pana Hodáče a sociálních demokratů při vyjednávání o zajištění sklizně 1931, činí zástupce zemědělství odpovědnými za rozbití vyjednávání, poněvadž tuto almužnu odmítli. Při tom dlužno upozorniti na vyjednávání o takovýchto zařízeních, vedených kdysi v Německu, Rakousku a Švýcarsku. Německo ustanovilo se souhlasem socialistů směrnou cenu pro pšenici 208 Kč a pro žito 184 Kč; základní cena při projednávání otázky obilního monopolu v Rakousku činila u pšenice 218 Kč a u žita 190 Kč. Svrchu uvedené ceny a požadované ceny jsou minimální ceny, má-li se zemědělství, v posledních dvou letech těžce zadlužené, aspoň poněkud udržeti. U něho nelze mluviti o snížení režie, která byla kdysi za příznivějších příjmových poměrů ustálena. Ceny předmětů spotřeby zůstaly stejné, daně nebyly sníženy, mzdy pocházejí z doby, kdy ceny obilí a dobytka byly dvojnásobné. Naprosto nechceme platiti své dělníky, kteří s námi společně konají namáhavou práci a kteří patří k nám, méně, než přes to se nám musí na druhé straně přijatelnými cenami našich výrobků také umožniti, abychom mohli náležitě platiti. Tuto skutečnost nezmenšené režie pociťuje zemědělec v dnešní době dvojnásobně těžce. Před několika dny bylo mi nezemědělci vytčeno, že před dvěma lety byli bychom mohli dostati takovýto úřad pro dovoz obilí s lepšími směrnými cenami. Tato výtka jest naprosto neodůvodněná, poněvadž socialisté při zavedení obilního monopolu žádali úplné zrušení cla, levný prodej dovezeného obilí, aby bylo ministerstvo zásobování vybudováno v trvalou instituci s nemírným vlivem v zastoupení pana Lustiga. Z těchto důvodů byli jsme povinni před 16 měsíci obilní monopol odmítnouti. Před dvěma lety nebylo o takové úpravě dovozu obilí vůbec ještě řeči. V souvislosti s úpravou dovozu obilí a mlýnských výrobků musí býti také provedena úprava domácího odbytu. To jest úkolem zemědělských družstev. Po této stránce učinil již Svaz družstev v Brně náležitá opatření a také svazy družstev v Praze budou jistě následovati tohoto příkladu, aby náhlým zaplavením domácího trhu nebyla produkce obilí poškozena. Zemědělcům bude uložena povinnost, aby po žních ohlásili veškeré své přebytky obilí, kdežto skladiště bude jich požadovati tak, aby po celý rok týdně a měsíčně dostávalo se spotřebitelům stejného množství. Svaz družstev poskytne skladištím, v něm sdruženým, potřebné úvěry, aby bylo lze zemědělcům při ohlášení poskytnouti 30%ní splátku. Při dodání obilí bude pak oceněna jakost a výše dalších platů závisí na tomto ocenění. Koncem roku bude provedeno vyúčtování podle dosaženého ročního průměru. Rozdělením obilí podle jakosti bude lze vyhověti požadavkům pekařů a mlynářů. Mají-li býti u nás učiněna potřebná a naléhavě nutná opatření v zájmu zemědělství, musí se konati nejdříve jednání trvající týdny a měsíce a tímto zdlouhavým projednáváním usnesené zákony často ztratí svou cenu, poněvadž nabyly účinnosti příliš pozdě. Ukazuje se to opět také při jednání o úpravě a omezení dovozu obilí a mlýnských výrobků, kde nezemědělské vrstvy nejprve odmítly způsob úpravy, pak zemědělství nepovolily výrobní náklady a nakonec se dožadují zařízení, v němž vliv zemědělství má býti pokud možno nejvíce vyloučen. Působí to dojmem, jako by jednání o zajištění sklizně 1931 mělo býti vůbec rozbito a my měli býti odbyti povolovacím řízením. Zákon o mísení mouky a nuceném přimíchávání musí býti prodloužen, poněvadž zrušení tohoto zákona zničilo by většinu naší práce pro zemědělství r. 1930. Velkou pomocí pro domácí zemědělství by bylo, kdyby konečně naši spotřebitelé ukázali větší vážnost k domácí produkci. Katastrofální ceny dobytka, které v posledním čtvrtletí klesly až na polovici výrobních nákladů, vyžadují ještě úpravy dobytčích cel, usnesených před rokem, o jejichž účinnosti jsme na tomto místě již kdysi pochybovali a která jako přirážková cla zhola nesplnila účelu. Rozvrat ceny mléka a másla nutí, aby mlékárenské výrobky byly náležitě chráněny před zahraniční konkurencí a tím bylo umožněno zdravé tvoření cen a opatřen odbyt. Rolník a drobný rolník může se po léta udržovati již jen tím, že žije ze substance svého majetku a se ženou a dětmi pracuje beze mzdy. Otroctví moderního druhu, které vede k jisté záhubě. Doba pokročila, zajištění zhodnocení sklizně zákonnými opatřeními naléhá, mezi Kralupy a Roudnicí vidíme, že již začínají žně zimního ječmene, po němž v osmi dnech dojde ke kosení žita. Se stanoviska celního a obchodně-politického vyřízení nic nepřekáží a při poněkud dobré vůli bylo by bývalo možné již dříve, poněvadž zřízením úřadu pro dovoz platné obchodní smlouvy nebyly by nijak dotčeny. Kdyby se nemělo podařiti zajištěním zhodnocení sklizně dosíci zlepšení a stabilisace obilních a dobytčích cen, musili bychom my praktičtí rolníci odejíti na prázdniny s bolestnými pocity a nesmírně nespokojeni. Přijdeme-li domů s holýma rukama, nebudeme tím vinni my, neboť po dvě léta se neustále snažíme zákony pomoci zemědělství.

Odpůrci zemědělství byli silnější, přešli přes nutné životní požadavky zemědělství, dobyli Pyrrhova vítězství, z něhož se nemohou radovati. Ohroziti nejlepší oporu každého národa, každého státu, zemědělství, svědčí o málo státnické moudrosti, nýbrž jest to diktát krátkozrakých stranicko-politických snah.

My, poslanci a senátoři Svazu zemědělců, kteří se po dvě léta nepřetržitě namáháme uchrániti zemědělskou výrobu zákonnými předpisy, abychom zajistili rolníkům a drobným rolníkům živobytí, kteří jsme ochotně poskytli jiným stavovským vrstvám, co přispělo ke zlepšení jejich životního stavu, pozbyli jsme veškerého zájmu na vládní většině, v níž se zástupci sociálních demokratů, průmyslu a obchodu chovají k životním zájmům zemědělství tak odmítavě, jako při jednání o zajištění zhodnocení sklizně 1931 a podle toho se budeme také nadále chovati.

Jestliže se ještě odhodláváme k další spolupráci, činíme to jen proto, abychom zájmy zemědělství, které jsou také zájmy národa, nevydali úplně na pospas odpůrcům zemědělství. (Potlesk.)


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP