Pátek 24. dubna 1931

Dělnická mládež v Československu, rudí sportovci a tělocvikáři i trampové zorganisují masový zájezd na mezinárodní Spartakiadu v Berlíně. Dělnická mládež Československa půjde na dělnickou Spartakiadu s tím vědomím, že ona je součástkou boje za chléb a práci i v Československu, s tím vědomím, že v Československu jest již 1/2 milionu dělnické mládeže a dělnických dětí bez chleba, bez práce odsouzeno k smrti hladem, s vědomím, že miliony dělnické a malorolnické mládeže pod tíhou kapitalistického vykořisťování zmírá hlady, podvýživou a tuberkulosou.

Berlínská Spartakiada bude součástí boje rudých sportovců, tělocvikářů a trampů v Československu proti persekuci rudého sportovního a tělovýchovného hnutí, proti zákazu trampingu, proti zákazu cvičení žactva v Dělnické tělocvičné jednotě, proti předvojenské výchově, proti fašismu a sociálfašismu, proti chystané imperialistické válce [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 24. dubna 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.]

Přípravy masového zájezdu dělnických sportovců a tělocvikářů v Československu na berlínskou Spartakiadu u příležitosti 10letého trvání federace proletářské tělovýchovy musí státi ve znamení jednotné fronty dělnických sportovců a tělocvikářů v Československu a ve znamení ohromného rozmachu rudého sportovního hnutí. Voláme dělnickou mládež z dělnických tělocvičných jednot, ze Sokola, Orla, Atusu a všech měšťáckých sportovních organisací k účasti na berlínské Spartakiadě. Kdo má hlad a je vykořisťován, patří mezi nás, do jednotné proletářské fronty.

Boj proti hladu je také bojem za proletářský sport. Hladovým není možno prováděti sport a tělovýchovu. Má-li býti uplatněno heslo: ve zdravém těle zdravý duch, musíme si vybojovati větší kus chleba, musíme odstraniti kapitalistický řád, který odsuzuje miliony nás k smrti hladem. Chceme-li žít, musí kapitalismus zemřít. Dělnická mládeži měšťáckých a reformistických sportovních a tělovýchovných organisací, voláme k vám: Ven z těchto organisací, které místo chleba a práce chtějí vás nakrmiti frásemi o obraně vlasti - kapitalistického státu, kteří vás chtějí naučiti v souvislosti s předvojenskou tělovýchovou brániti milionové zisky buržoasních spekulantů s nasazením vlastního života, se zbraní v ruce proti dělnické třídě! A zvláště k vám voláme, dělnická mládeži v Dělnických tělocvičných jednotách a v Atusu: Vaši vůdcové, kteří odhlasovali gentský systém, jenž zbavil čtvrt milionu dělnické mládeže podpory v nezaměstnání, vaši vůdcové, kteří společně s měšťáky a kapitalisty ve vládě zavinili dnešní bídu a hlad, vaši vůdcové, kteří vás zradili a zaprodali kapitalismu, kteří jsou dnes milionáři, budou vás posílat na vídeňskou Olympiadu, na Olympiadu mezinárodní třídní zrady. Vyzýváme vás: odvraťte se od nich, sejměte šupiny s očí a pojďte s námi, vybudujte s námi společnou jednotnou frontu proti kapitalismu, na obranu našich životů a zdraví! Pojďte s námi na berlínskou Spartakiadu, která je součástí vašeho boje za chléb a práci, proti předvojenské výchově a proti kapitalismu! Budujte společně s námi spartakiadní výbory! Dělničtí sportovci a tělocvikáři menšinových národností, kteří stojíte v řadách měšťáckého a reformistického sportu, kteří jste českým kapitálem nejvíce potlačováni a vykořisťováni, jak po stránce hospodářské, tak i po stránce kulturní! Vaši vůdcové, exponenti německé, maďarské, slovenské, ukrajinské a polské buržoasie a velkostatkářů v úplné shodě s českými kapitalisty ždímají poslední kapku krve, vaši vůdcové vás vyzývají, abyste se zúčastnili vlasteneckých parád Sokola, slovanských skautů v Praze, Pardubicích, Plzni a Košicích, vyzývají vás k účasti na vídeňské mezinárodní Olympiadě, třídní a národnostní zrady na pracující třídě. Odvraťte se od nich, neposlouchejte hlasů těch, kteří společně s českým imperialismem provádějí plán hladu, bídy a nacionálního útlaku, pojďte s námi do jednotné fronty, připravujte s námi masový zájezd na berlínskou Spartakiadu, která je bojem za chléb a práci a zároveň také bojem proti nacionálnímu útlaku, bojem za sebeurčení národů [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 24. dubna 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.].

Pryč s politikou hladu, bídy a mezinárodního útlaku, pryč s předvojenskou výchovou, pryč se zákazem trampingu, pryč s persekucí rudého tělovýchovného a sportovního hnutí, pryč s měšťáckým a sociálfašistickým sportem! Pryč s Olympiadou třídní zrady! Ať žije berlínská Spartakiada třídního boje! Dělničtí sportovci a tělocvikáři, prvního máje do řad jednotné fronty pod prapory komunistické strany Československa! Organisujte masový zájezd dělnických sportovců, tělocvikářů a trampů na mezinárodní berlínskou Spartakiadu! Budujte spartakiadní výbory v závodech a místech! Organisujte sbírky! Do boje za chléb a práci a všechnu moc dělnické třídy na obranu Sovětského svazu! (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Dále má slovo pan posl. K. Procházka.

Posl. K. Procházka: Ujímám se slova, abych poukázal na censurní praxi u nás v Československu, co všechno dnes již hrozí naší buržoasii, před čím se dnes již třese. Tak v referátu soudr. Gottwalda, předneseném na VI. sjezdu, je konfiskován tento pasus:

"Rozklad starého, měšťácko-demokratického parlamentního systému vládnutí vede k tomu, že buržoasie se stále více snaží tento systém nahraditi systémem bezprostřední fašistické diktatury. Hospodářská krise a její politické důsledky zvětšují tak i v Československu toto nebezpečí. Buržoasie v Československu připravuje fašistickou diktaturu Především fašizací státního aparátu. V čem se to projevuje? V zostřeném teroru proti KSČ, ve stále hlubším porušování vlastních zákonů státním aparátem, v odbourávání zbytků samosprávy, v orientaci celého mocenského aparátu buržoasie na občanskou válku, ve srůstu státního aparátu s organisacemi buržoasie a sociálfašistů a pod. Zejména soustavné šlapání vlastních zákonů státním aparátem ukazuje vysoký stupeň fašisace. Ukazuje to jasněji než cokoli jiného, že buržoasii už k vládnutí nestačí její dosavadní zákony.

Leč fašisace státního aparátu sama o sobě nestačí ke zřízení fašistické diktatury. Buržoasii je nutno rozšířiti vliv na masy a utvořiti fašistické diktatuře masovou základnu."

"Leč pouze jedním prostředkem - diktaturou proletariátu. Proto nemůže býti protifašistickým heslem "zpět k měšťácké demokracii", nýbrž "vpřed k diktatuře proletariátu". To je jediné východisko. Tolik, pokud se týká nebezpečí fašistické diktatury v Československu. Hospodářská krise nezesiluje však jen všechny tendence, ženoucí k nastolení brutální fašistické diktatury, byť i cestou občanské války, nýbrž zostřuje také všechny mezinárodní rozpory a vede ve svých důsledcích k válce imperialistické." [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 24. dubna 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy. Viz těsnopiseckou zprávu o 118. schůzi posl. sněmovny.]

Na str. 69: Společně s jinými soudruhy zhotovil litografický vesnický časopis, poněvadž komunistický deník, který o případu referoval, byl konfiskován. V mnoha stech výtiscích šel vesnický časopis z ruky do ruky. Rolníci a rolnice, kteří nikdy neměli s komunistickým hnutím nic společného, rozšiřovali jej jako školení illegální pracovníci strany.

Toto všechno se dnes zakazuje, censuruje. Dále chci poukázati ještě na jednu věc. 29. března byl v Kladně propagační běh sportovců. Na tomto běhu mělo býti neseno heslo: Čtěte a rozšiřujte "Svobodu"! Toto heslo bylo však zakázáno. (Výkřiky komunistických poslanců.) Až teprve po intervenci bylo dodatečně povoleno. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Když 29. ráno se ukázalo, že do Kladna se dostavilo 500 rudých sportovců k propagačnímu běhu, snažila se policie všemi prostředky provokovati tyto sportovce. Když se nepodařilo policii vyprovokovati sportovce na ulici, vnikli do šaten a v šatnách bezdůvodně začali třískati do nahých sportovců. Vytlačili je na ulici a sportovci se musili nazí na ulicích převlékati.

Aby policie zastřela tento svůj brutální čin, snažila se hledati důvody. Hledala provinění těchto sportovců a snaží se dnes podle zákona rozpustiti čtvrtý okres Jednoty proletářské tělovýchovy v Kladně. Rudí sportovci však vidí, že dnes buržoasie vede útok na celou pracující třídu. Rudí sportovci také jako celý proletariát Československa, jako všichni dělníci 1. máje pod prapory komunistické strany dají odpověď na tento brutální zásah policie a budou demonstrovati pod prapory komunistické strany s celou dělnickou třídou u nás v Československu. (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Dále má slovo pan posl. Babel.

Posl. Babel (německy): Jestliže se dnes, místo aby se vyřizovaly naléhavější potřeby pro ohromný zástup nezaměstnaných a nouzí trpících v tomto státě, po tak dlouhé parlamentní přestávce na prvém místě opět projednávají milionové výdaje na letecké trati, není to pro nás, ve chvíli nejhorlivějších válečných příprav, nic zvláštního. Zbytečně nenařídilo ministerstvo železnic všem služebním místům, aby ihned naučila železničáře používati plynových masek a zacházeti s chlorem, jak to již bylo prakticky provedeno v Moravské Ostravě a v Praze. Jest pochopitelné, proč v této chvíli nemáte jiných starostí, než vše stavěti do služeb válečných příprav. Československo, tak jako všechny ostatní kapitalistické státy, prodělává těžkou hospodářskou krisi, která se dále zostřuje a zhoršuje. Zavření mnoha set závodů, prudký vzrůst davu nezaměstnaných a jen částečně zaměstnaných, katastrofální pokles dopravy, zvláště na československých státních drahách, pronikavě osvětluje rozsah a hloubku krise. Československá republika jako vývozní stát jest závislá na zahraničním trhu, prožívá při stále mohutněji vzrůstajícím průmyslu na celém světě především tam, kde dříve téměř žádné průmyslové zboží vyráběno nebylo, nikoliv přechodnou, nýbrž chronickou krisi, která směřuje k násilnému, novému rozdělení světa imperialistickými státy, k nimž patří také Československo, a povede především stále mocnějším vzrůstem revolučního hnutí, representovaného komunistickou a rudou odborovou internacionálu, ke smrtelné krisi kapitalistického společenského řádu.

Československá kapitalistická vláda, v níž touto dobou mají vynikající úlohu hlavy všech sociálfašistických stran, snaží se krisi překonati, a to především přesunutím všech břemen na pracující lid, zavedením ochranných cel, aby čelila zahraniční soutěži, domácí ceny udržela vysoké a zvláště opatřeními směřujícími k násilnému vynucení nových odbytišť. Všechny pokusy a soustavné kroky zmírniti krisi nebo ji překonati, jsou spojeny jednak s ohromnými daňovými slevami a subvencemi pro podniky, banky a velkostatky, na druhé straně pak se zvýšením daní, dávek a sazeb na úkor dělnické třídy a rolníků. Jsou spojeny s omezením posledních skromných práv z doby převratové, vražednými racionalisačními opatřeními ve všech závodech a úřadech, s hromadným propouštěním a trvalými útoky na mzdy dělnické třídy.

Výsledek jest ten, že vykořisťovatelé přes krisi mají své zisky i nadále a životní úroveň všech pracujících lidí v tomto státě ohromně poklesla. Výsledek jest zostření třídních rozporů v zemi samotné, které se jeví ve vzrůstajících stávkách a demonstracích.

Rovněž tak ochranná cla vedou k dalšímu zostření situace v zemi a rozpory mezi imperialistickými státy ke vzrůstajícímu nebezpečí války.

Souběžně probíhá boj o nová odbytiště a proti hrozící soutěži Sovětského svazu, který se svou pokračující industrialisací a kolektivisací zemědělství, svým dále stoupajícím vývozem ohrožuje světový trh kapitalistů. Proto v popředí všech vládních opatření právě tak, jako ve všech ostatních kapitalistických státech, stojí válečné přípravy proti Rusku, proto stoupá fašistický teror, zesiluje se mocenský aparát, proto korupce určité vrstvy vedoucích zaměstnanců státních úřadů a zcela zvláště u dopravních podniků, proto denní protisovětské štvaní v měšťáckém a sociálfašistickém tisku. Proto vidíme vybičování národních rozporů, štvaní národů proti sobě, vše, aby se umožnilo zlomiti každý odpor pracující třídy proti jejím plánům. Proto jest Československo proti každému odzbrojení a pro aktivní podporu všech snah kapitalistických států, společného útoku na Sovětský svaz.

Zvláštní kapitolou ve válečných přípravách československé buržoasie jsou československé státní dráhy. Československé státní dráhy jsou mostem mezi západoevropskými kapitalistickými státy a sovětskými hranicemi a kdyby došlo k válce proti Sovětskému svazu, budou míti vynikající úkol. A to zvláště při dnešním nejistém stavu Německa, pro politickou krisi, která se tam stále více přiostřuje a poněvadž se blíží akutní revoluční situace, československé státní dráhy jsou pro západokapitalistické státy nejpříznivějším spojením k sovětským hranicím a zároveň i spojením s Polskem, Maďarskem, Rumunskem a s největšími a s nejbližšími středisky Škodovy výroby zbraní a střeliva v Plzni a Brně.

Pro těžkou hospodářskou krisi bojují československé státní dráhy jako samostatný státní podnik s velkými potížemi a jen těžko mohou splniti všechna přání československé vlády a všech kapitalistických západních států. Každoročně odvádí se do státní pokladny z čistého zisku tohoto podniku na dávkách a daních k úhradě výdajů na militarismus a vnitřní mocenský aparát asi 1 miliarda Kč. Krisí, která již trvá plný rok, a pro vzrůstající investice na provedení čtyř diktovaných staveb nových železničních tratí na východ, stoupl schodek jen r. 1930 na půl miliardy.

Ale československá kapitalistická vláda při vzrůstajících finančních potřebách na válečné přípravy a na svůj vnitřní mocenský aparát, nemůže se vzdáti dosavadních příjmů, proto naléhá na ostřejší úsporná opatření a na lepší výnosnost československých státních drah. Proto ve státním rozpočtu pro r. 1931, přes to, že se krise dále zostřuje a že příjmy klesají, zařazuje se 3/4 miliardy čistých dávek státních drah pro státní pokladnu. Mimo to zvyšují se však investiční výdaje o plných 100% napůl miliardy. Mají-li se opatřiti tyto obrovské částky, znamená to zvýšiti zisk o 100% a nelze jich opatřiti 20%ním zvýšením sazeb z osobní dopravy, poněvadž se tím v nejlepším případě opatří o 150 milionů příjmů více, nýbrž ohromnými úspornými opatřeními na zaměstnancích a na výdajích na bezpečnost dopravy.

Že v době, kdy se horečně připravuje k válce, vykořisťovatelé tohoto státu hledají nejprve úspory na zaměstnancích a na bezpečnosti dopravy, není v kapitalistickém státě nic nového a nepřekvapuje to. Ale to, že vůdcové všech sociálfašistických stran a odborových organisací hlasovali již pro tento rozpočet a projevili plný souhlas s novými, neslýchanými útoky na životní úroveň železničářů a nyní, když byla oznámena všechna nová zhoršení, chovají se tak, jako by chtěli bojovati proti vykořisťovatelům, to jest nejen demagogie, nýbrž nová neslýchaná zrada, z níž musí členové již jen vyvoditi důsledek, který záleží v tom: Boj proti těmto zrádcům a katům proletariátu. Ven z jejich stran a odborových organisací a do komunistické strany, do revoluční odborové organisace, do Mezinárodní federace a pod jejich vedením do boje proti vykořisťovatelské třídě a proti celé pakáži zrádců.

Od r. 1921 klesá životní úroveň československých železničářů rychlým tempem, začež jsou plně odpovědni vůdci všech 23 reakčních železničářských odborových organisací proto, poněvadž oni a jejich kolegové ve stranách nejen hlasovali pro každé zhoršení novým zákonem, nýbrž každý boj železničářů znemožnili. Zákonem čís. 495 z r. 1921 ušetřila železniční správa na zaměstnancích asi 25 milionů Kč. Bylo zrušeno 20% drahotních přídavků, pensijní příspěvky zvýšeny a každému definitivnímu zaměstnanci sráženo 25% částky daní. Zákonem čís. 394 z r. 1922/1923 získala železniční správa 90 milionů. Bylo propuštěno 5000 prozatímních železničářů, daně sráženy plně (100%), ti, kdo se oženili po 1. lednu 1923 nebo jimž se narodily děti, pozbyli přídavku na ženu a na děti a stálí železničáři byli rozděleni na dvě skupiny, na provisorní a pomocné dělníky a mzda jim snížena.

Zákonem čís. 286 z r. 1924 získala železniční správa dalších 443.5 milionů Kč, vyhodila 19.000 železničářů a zrušila automatickou stabilisaci. Zákonem čís. 103 z r. 1926 a vládním nařízením čís. 15 z r. 1927 dosáhla železniční správa již úctyhodné částky 1 1/2 miliardy ročně menších osobních výdajů, takže průměrně zaměstnanci bylo proti r. 1921 ročně sraženo ze mzdy 5871 Kč, tedy asi 50%ní snížení mzdy. Postup byl zvýšen ze dvou na tři léta. Vyrovnávacími přídavky, vracením platů byla většina zaměstnanců vyloučena z postupu až do konce své služby. Činovné bylo rozděleno na skupiny A, B, C, D, a tím byly příjmy železničářů velice sníženy. Systemisací bylo tisíce služebních míst zrušeno a stabilisace učiněna závislou na kvalifikační známce "důvěry hodný". Uvedení železničáři mohou od té doby do 12 služebních let dostati bez důvodu každou hodinu 14 denní výpověď.

Jazykové zkoušky byly zostřeny a zaměstnanci, hlavně němečtí a maďarští jsou trýzněni a persekvováni. Důvěrnické výbory prohlášeny za nechráněné, bezvýznamné a bezcenné a všichni poctiví zástupci propuštěni. Pravomoci služebních přednostů a jejich platy podstatně zvýšeny a zostřen vykořisťovatelský systém. Podle tohoto zákona pracuje z 145.000 železničářů asi 100.000 za 500 Kč až 800 Kč měsíčně. Po nepodařené pasivní resistenci koncem r. 1927 dostavila se vlna teroru a hromadná propouštění všech komunistických podezřelých železničářů, takže během r. 1928 bylo bez lhůty propuštěno asi 3000 nejlepších důvěrníků, hlavně veřejně volených, a to bez jakékoliv náhrady a bez udání důvodů. Mezi nimi byli úředníci do 18 služebních let bez jakékoliv pense. Toto čištění ovšem dodnes ještě neskončilo a pokračuje se v němž týmž způsobem a zostřuje se. Zvláště po volbách do výboru do nemocenských pojišťoven, jichž se přes veškeren teror opět oficielně zúčastnila i revoluční odborová organisace, začíná nová zostřená kampaň teroru proti všem, kteří se odvážili postaviti se otevřeně za Mezinárodní federaci.

Dalšími technickými racionálními opatřeními - zavedení nové tlakové brzdy atd. začíná v posledních měsících další pokles osobního stavu. K tomu uvažte ještě úsporná opatření, způsobená krisí, která připravila již 27.000 smluvních dělníků o práci. Od skončení voleb do nemocenských pojišťoven následuje jeden útok na železničáře za druhým. Osmihodinná pracovní doba již neexistuje, místo zákonitých 192 hodin vyžaduje se měsíčně 300 až 336 hodin služby a pohrůžkami jsou také vynucovány a dosahuje se jich. Režijní výhody byly pro železničáře dnem 1. ledna 1931 téměř úplně ztraceny. Režijní uhlí bylo pro příští 4 roky zdraženo z 5 Kč na 9 Kč za 1 q, nájemné z naturálních bytů zvýšeno až o 400%. Služební oděv byl zaměstnancům ve výtopnách, dílnách a na vrchní stavbě téměř úplně odňat, pro ostatní byla prodloužena doba, po kterou jej nosí. Legitimace na režijní jízdu byly zvýšeny poplatky o tolik, že mnoho zaměstnanců se jich již úplně zřeklo. Příspěvky pro nemocenskou pojišťovnu a pensijní fond byly opět zvýšeny, práva ještě více omezena. Služebním místům nevysílají se již za scházející zaměstnance zástupci, za to musí zaměstnanci pracovati dvojnásobně.

Služební přednostové byli vybaveni širší plnou mocí a mohou každého zaměstnance ihned poslati k šéflékaři, kde ho ihned "uzdraví". "Důvěrnými" výnosy jsou služební přednostové vyzýváni, aby jakoukoliv politickou zábavu a činnost potrestali propuštěním. Na všech silničních přechodech místních drah byly zrušeny závory, takže se neustále množí neštěstí, způsobená srážkami. Na stanicích místních tratí byla zrušena noční služba. Průvodčí vlaku musí nyní vedle své kontrolní služby obstarávati i prodej jízdenek. Strážníkům trati a průvodčím byly přiděleny dvojnásobné obvody. Odpovědnost všech strojvůdců, výhybkářů, dopravních a traťových úředníků jest nekonečně stupňována. Trest stíhá trest, buď srážkou ze mzdy nebo přeložením a propuštěním. Vinou těchto poměrů množí se neštěstí. Počet smrtelných úrazů v letech 1919 až 1929, který činí 1028, bude ve dvou letech 1929 až 1930 činiti asi dvojnásobek, poněvadž se již stal denním zjevem. Ale byrokracie rozpřahuje se ještě k daleko větším ranám. Připravuje se útok také na pensijní nároky železničářů. Železniční správa zamýšlí úplně převésti provisorní zaměstnance, pokud vůbec ještě u dráhy zůstanou, do všeobecného sociálního pojištění. Toto opatření znamená, že většina železničářů úplně ztratí veškeré starobní zaopatření. Rovněž tak připravuje se útok na požitky pensistů a připravuje se unifikace pensijních platů podle pensijního zákona č. 26/1929, což znamená velké snížení dosavadních pensijních platů u všech nižších kategorií železničářských pensistů a jejich pozůstalých o více než průměrně 1000 Kč ročně. Železniční správa, aby mohla nerušeně zlomiti každý odpor zaměstnanců a provésti všechna tato opatření, zostřuje beztoho již neslýchanou persekuci každého oposičníka, zvyšuje disciplinární tresty za každé sebe nepatrnější provinění proti služebním předpisům a toto soustavné polní tažení provází překládáním a nepřetržitým propouštěním, anebo předčasným přeložením do výslužby, aby všechny váhavé zastrašila a ovládla.

Vrcholem podvodu jest návrh na převod státních drah do soukromého majetku, který hlavně podporují vůdci reformistických železničářských odborových organisací, kteří pro něj pracují. Ačkoliv v této chvíli zvýšených válečných příprav vůbec se ani nepomýšlí dáti železnice z rukou neomezené státní moci, dějí se pokusy oklamati veřejnost tím, že se zamýšlí povolati pětinu zástupců ze soukromého kapitálu. Skutečné postranní důvody jsou však ty, že správa státních drah a vláda jest nucena všechny plány dalších útoků na železničáře provésti co možno nejrychleji, což se nestane bez úplné ztráty vlivu reformistických vůdců na železnice. Proto zdánlivé zprivatisování státních drah, aby se reformističtí vůdcové mohli kdykoliv vyhnouti odpovědnosti za opatření proti železničářům a aby mohli útoky přesunouti na soukromou společnost.

Příčina tohoto katastrofálního stavu železničářů záleží v tom, že si železničáři dali všechny tyto útoky líbiti. Odpovědno za tuto porážku jest vedení Mezinárodní federace železničářů, které vstoupilo v jednotnou frontu s těmito sociálfašistickými zrádci a dalo souhlas k rozpuštění všech akčních výborů uprostřed boje.

Od této doby ztratila právě Mezinárodní federace železničářů, jako jediná revoluční organisace, v níž železničáři kladli veškeré své naděje nejvíce důvěry. Železničáři, kteří jsou organisováni ve 24 různých organisacích a z nichž třetina jest vůbec indiferentní, nemají ani dnes ještě důvěry v Mezinárodní federaci, poněvadž po této porážce, místo aby ihned zorganisovala boj proti útokům a propouštěním, zachovala se trpně a nečinně přihlížela k řádění vykořisťovatelů a sociálfašistických vůdců.

V říjnu 1930 byly organisační poměry československých železničářů takovéto: Celkový stav zaměstnanců ministerstva železnic činil 173.000 činných železničářů a 75.000 železničních pensistů, dohromady 248.000. Přes to, že bylo mnoho tisíc železničářů české národnosti propuštěno, počet českých železničářů stoupá, a to vytlačením slovenských, německých a maďarských úředníků a dosazením nových českých úředníků legionářů a bývalých vojáků. Slovenské železničáře najdeme ve většině případů ještě jen na nejhůře placených místech, především nikde na vedoucích místech. Totéž lze říci o německých a maďarských železničářích, kteří jsou stále více vytlačováni a propouštěni. Tento zjev také potvrzuje, že československá vláda se snaží zajistiti si pro případ války tak zvané spolehlivé státní občany. [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 24. dubna 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy. Viz těsnopiseckou zprávu o 118. schůzi posl. sněmovny.]

Železničáři cítí, že neudržitelné poměry na československých státních drahách musí býti napraveny. Na otázku, jak, lze lehce odpověděti, ale prakticky nedá se to tak dobře provésti. Bylo-li při analyse světové situace, hospodářské a politické situace v Československu zjištěno, že hospodářská krise není přechodná, nýbrž že jest to chronická krise kapitalismu, kterou se vykořisťovatelé snaží překonati na útraty dělnické třídy a imperialistickou válkou, pak také dělníkům musí býti ihned jasno, proč jsou inscenovány útoky na jejich životní úroveň a fašistický teror, štvanice proti Sovětskému svazu, národní štvaní a podporovány všechny fašistické snahy o diktaturu a proč se násilně brání všem jednotným bojovným opatřením proletariátu za hospodářskou úroveň života.

Rovněž tak chápeme, že vůdci všech soc. demokratických a nár. socialistických stran, kteří sedí ve vládě, dali svůj plný souhlas ke všem útokům na dělnickou třídu tím, že hlasovali pro [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 24. dubna 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] státní rozpočet, že na tom mají zájem a že proto také při pokusu, aby se překonala krise a aby kapitalistický společenský řád byl zachráněn před bídným zhroucením, táhnou do pole proti každému porušení vládních záměrů.

Činí vše možné, aby odvrátili železničáře, právě tak jako ostatní hladovějící proletariát od každého boje nebo, jestliže přes jejich hlavy propukne, aby jej obratným manevrováním nebo přímým terorem zlikvidovali. Naprosto nesprávné jest mínění, že tito také-dělničtí vůdcové železničářům nějak pomáhají, nebo to měli v úmyslu. Každá podpora těchto vůdců jejich stranami a odborovými organisacemi, ať již pouhým odevzdáním hlasů při volbách nebo členstvím, znamená souhlas s dnešními poměry a s dalším zhoršováním a rovněž tak souhlas s novým vražděním národů v zájmu peněžního žoku, především proti proletariátu Sovětského svazu. Jest pravda, že velká část železničářů stala se mnohaletým vlivem k těmto věcem lhostejná nebo se k nim chová cize a lhostejně přihlíží k řádění svých vůdců. Tak zvané nepolitické nebo křesťanské odborové spolky a odtržené odborové organisace jsou přímými nepřáteli železničářů a přívrženci buržoasie, sluhové kapitalistického společenského řádu. Jsou dalším článkem v řetězu těch, kdo maří jakoukoliv bojovnou jednotu a tím logicky umožňují provádění všech plánů [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 24. dubna 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] kapitalistických vlád.

Nemenší jest omyl oněch železničářů, kteří jdou za fašistickými odborovými organisacemi. Přísloví praví, že účel světí prostředky. Kramář a Stříbrný, tak jako hakenkrajcleři, smrtelní nepřátelé Sovětského svazu, vědí, proč tyto organisace založili. Štvaní národů slouží k tomu, aby rozvrátilo veškerou mezinárodní solidaritu pracovní třídy, která má v případě války neobyčejný význam.
Že od těchto vůdců nelze očekávati žádné pomoci a že národní fráze slouží k nachytání dělníků do sítí fašismu, o tom svědčí skutečnosti v Německu, kde není Československé vlády a kde železničáři jsou rovněž tak utlačováni a vykořisťováni svými německými rodáky. Ještě horší je to v zemích otevřeného fašismu, v Italii, v Polsku, Maďarsku, Bulharsku atd., kde se nejen revoluční proletariát krvavě pronásleduje, nýbrž kde máme nejsmutnější poměry mezi dělnickou třídou a kde není ani stopy po národních svobodách. Italie utlačuje tyrolské Němce, Poláci východní Němce, Ukrajince atd. Fašistické organisace jsou tedy zde, tak jako všude, vážným nebezpečím pro železničáře a musí býti co nejostřeji potírány a rozbity.

Jakou cestu ukazuje Mezinárodní federace? Železničáři bez rozdílu své politické a odborové příslušnosti musí poznati, že z těchto poměrů vede jen jediná cesta, to jest jednotné spojení všech železničářů v revoluční železničářské společnosti, v Mezinárodní federaci, která jest jediná železničářská organisace, která jest skutečným smrtelným nepřítelem kapitalistického společenského řádu, k jehož zničení pracuje a která bojuje za denní požadavky železničářů. Nikoliv za zeleným stolem s vykořisťovateli, nýbrž s pomocí železničářů a takovými bojovnými metodami, které zaručují, že požadavky železničářů budou skutečně splněny a všechny útoky proti nim odraženy. Jednotné spojení železničářů jest však možné bez vůdců a proti vůdcům všech těch reakčních železničářských odborových organisací, kteří jsou zásadními nepřáteli veškeré bojovné jednoty. Proto se musí železničáři předně účastniti ve všech služebních místech veřejných závodních schůzí Mezinárodní federace a pomáhati organisovati tyto schůze neúnavným poučováním každého jednotlivce podniku o nutnosti jednotného postupu, až se podaří získati většinu odborové organisace. Za druhé musí na všech schůzích mluviti o všech vadách podniku a všech požadavcích a shrnouti je v bojovný program. Program boje obsahuje: Stížnosti, přímé požadavky a přípravy k boji, aby těchto požadavků bylo dosaženo, nebo k usnesení o zahájení boje. Tyto přípravné úkoly vezme na sebe kolektivní vedení, které bude zvoleno přímo ze zaměstnanectva, akční výbor, skládající se z důvěrníků železničářů onoho služebního místa, nehledě k jejich politické nebo odborové příslušnosti a bez jakéhokoliv závazku k jejich odborovým vůdcům.


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP