Pátek 5. prosince 1930

2. Zpráva výboru ústavně-právního o usnesení senátu (tisk 807) o vládním návrhu zákona (tisk sen. 319 a 334), kterým se mění zákon ze dne 23. května 1922, č. 168 Sb. z. a n. (tisk 819) [na základě §u 35 jedn. řádu].

Zpravodajem jest p. posl. dr Ivanka. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. dr Ivanka: Slávna snemovňa! Uhorský parlament r. 1912 vyniesol zákon č. 63, ktorý sa vzťahuje na mimoriadne opatrenia v prípade vojny. Tento uhorský zákon deli sa na tri hlavy. V prvej hlave tohoto zákona sú ustanovenia, že pri zodpovednosti celej vlády, vláda má právo vyslať vládnych komisarov - ovšem len v takom prípade, keď sa blíži vojna alebo keď je už vypovedená - na jednotlivé župy, alebo na viac žúp dohromady. Vládnemu komisarovi dáva do rúk vežkú, temer diktátorskú moc. Minister vnútra má právo zrušiť uzavretia municipií, tedy žúp alebo municipálnych miest. Minister vnútra má právo pre seba vyhradiť vystavovanie pasov. Vláda môže vydať zákaz obchodovať zbraňami a všeliakými súčiastkami zbraní, ako na pr. pušným prachom atď. Vláda vyhradzuje si právo upravovať ceny všetkých požívatin, ako aj iných článkov, ktoré sú predmetom obchodu. Vláda má právo snížiť ceny potravných článkov, ktoré by boly bez dôvodu zvyšované. Vláda má právo pod zvláštnú ochranu postaviť všetky úrady telegrafné, telefonné a poštové a zvláštným trestom trestať v týchto mimoriadnych prípadoch tých, ktorí zrušia tajomstvo listové alebo telegrafné. (Výkřiky komunistických poslanců.) Vláda má právo v týchto výnimečných časoch zakázať spolkáranie (Výkřiky komunistických poslanců.) lebo nepovožovať zakladanie nových spolkov a tie, ktoré sú, má právo - tu je reč o maďarskej vláde, prosím - (Výkřiky komunistických poslanců.) postaviť pod kontrolu. (Předsednictví se ujal předseda Malypetr.)

Má právo ďalej pod kontrolu postaviť shromažďovanie alebo ho nedovoliť. Vláda ponechává si právo cenzúry tisku (Výkřiky komunistických poslanců.), má právo, niektoré trestné záležitosti odňať od kompetentných súdov a prideliť ich iným súdom alebo môže vyzdvihnúť činnosť porotných súdov. Vláda má právo nariadiť moratorium a môže v týchto výnimečných prípadoch vyzdvihnúť i pôžičku na válečné ciele.

Vidíte, ctení pánovia, uhorská vláda vyhradila si tu ohromné práva, také práva, ktoré v našej demokratickej republike nemohly byť vláde ponechané a preto bola táto prvá hlava tohoto uhorského zákona zrušená naším zákonom č. 168 z r. 1922. V 3. hlave tohoto istého uhorského zákona uhorská vláda prenáša na ministra spravodlivosti právo, aby stanovil pravidlá urýchleného trestného pokračovania, rešp. stanného práva. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Náš parlament zákonom č. 168 z r. 1922 všetky tieto mimoriadne poriadky zrušil. Týmto zákonom ale neboly zrušené ustanovenia uhorského zákona, ktoré sa nachádzajú v hlave 2. V tejto sú niektoré sadzby trestného zákona zvýšené, rešp. kvalifikované sú za trestné činy také činy, ktoré trestný zákon uhorský trestnými ešte neuznal. Vieme, že môžu byť niektoré činy, ktoré v pokoji nie sú trestné, ale vo válke môžu sa stať trestnými, rešp. uhorský trestný zákon v mieru netrestá tak prísne určité zločiny, povedzme porúchanie železnice, porúchanie telegrafných a telefonných vedení alebo elektrického osvetlenia a podobných všeužitočných inštitúcí ako vo vojne. Táto hlava 2. uhorského zákona nebola naším zákonom č. 168 z r. 1922 zrušená, avšak zrušená bola vo vežkej časti zákonom na ochranu republiky.

V našom zákone č. 168 bolo vyslovené, že tento zákon bude platný len do 31. decembra 1930, a síce preto, lebo vláda mala úmysel do tohoto času predložiť snemovni návrh zákona o tisku ako aj trestného poriadku. Poneváč sa tak až do dnes nemohlo stať, nebolo na to času, vláda predkladá návrh, v ktorom žiada, aby bola platnosť tohoto zákona predlžená do 31. decembra 1933. Myslím, že nie je potrebné obširnejšie odôvodňovať toho potrebu. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Zpravodaj posl. dr Ivanka (pokračuje): Počul som niektoré výkriky pp. poslancov komunistickej strany, ktoré nenechám bez odpovedi. Upozorňujem ich len na to, že sú v Europe štáty, ktoré ačkožvek nie sú vo válečnom stave, predsa majú výnimečné poriadky zavedené a najprísnejším trestom pokutujú žudí, ktorí ani nie sú buržoasnými, žudí, ktorí ešte včera boli tiež komunistami, ktorí konali strane komunistickej dobré služby. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Zpravodaj posl. dr Ivanka (pokračuje): Potrebujem spomenúť trebárs len jedno meno, Trockého, ktorý bol s Leninom spoluzakladatežom komunizmu v Rusku a mohol bych vám ešte povedať vežmi mnoho mien, ktorí spolu s Leninem alebo Stalinem pracovali za komunistickú stranu, a ktorých dnes mimoriadnym spôsobom odstraňujú, ba odstrežujú.

Není mojou úlohou, ctená snemovňo, abysom viedol debatu so stranou komunistickou, preto končím a prosím snemovňu, aby prijala vládny návrh tak, ako bol i senátom i ústavne-právnym výborom poslaneckej snemovne prijatý. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

K této věci jsou přihlášeni řečníci. Zahajuji proto rozpravu.

Navrhuji podle usnesení předsednictva řečnickou lhůtu v trvání 30 minut. Jsou námitky proti tomu? (Nebyly.)

Námitek není, navržená lhůta řečnická je přijata.

Přihlášeni jsou na straně "proti" pp. posl. Jos. Svoboda a Sedorjak.

Dávám slovo prvému řečníku na straně "proti" p. posl. Jos. Svobodovi.

Posl. Jos. Svoboda: Vláda předkládá dnes návrh zákona, kterým se z části mění zákon z 23. května 1922 a jeho platnost se prodlužuje do konce r. 1933. Prodloužením tohoto zákona vláda zcela jasně přiznává, že počítá v dobách nejbližších s velikými sociálními bouřemi a také s možností války, především války proti Sovětskému svazu. Právě v projednávaném procesu moskevském proti škůdcům a zrádcům Sovětského svazu usvědčena je i vláda československá z aktivní účasti na chystaném válečném přepadení Sovětského svazu.

Vládním návrhem zrušují se odst. 1. a 3. zákona uherského z r. 1912. Zrušením těchto dvou odstavců zákona má býti vyvolán ve veřejnosti dojem, že se likvidují staré maďarské reakční zákony. Zatím však existuje dubnový zákon z r. 1920 o mimořádných opatřeních, který nejen že úplně nahradí odst. 1. a 3. starého maďarského zákona, ale dokonce jej předčí.

Podle zákona z r. 1920 mohou býti učiněna všechna mimořádná opatření nejen v případě války, ale za každého stavu, kdy ohrožena je republikánská forma státu, státní ústava, klid a pořádek ve státě.

V uvedeném zákoně z r. 1920 o mimořádných opatřeních obsaženy jsou všechny prostředky směřující k úplnému zrušení osobní svobody občanstva, svobody tiskové a práva spolkového.

A k tomuto zákonu z r. 1920 zcela pěkně přiléhá čl. II zákona č. 168/1922, jehož platnost se prodlužuje do konce r. 1933. Vláda může podle odst. II zákona č. 168/1922 nejen v době války, nýbrž i v době velkých sociálních zápasů zvýšiti značně tresty odsouzeným, zvlášť politickým vězňům. Může trestati každé shluknutí směřující k zabránění výkonu práce žalářem až do 5 let. To znamená, že na příklad stávkující dělníci, kteří pokusí se znemožniti stávkokazům vykonávání stávkokazecké práce, budou potrestáni pětiletým žalářem a dokonce i za stávku mohou býti dělníci trestáni žalářem až do 3 roků.

Prodloužením platnosti zákona č. 168 z r. 1922 vláda doufá, že se jí podaří zpevniti své posice a přečkati blížící se sociální bouře. Současně tím činí výjimečná opatření pro případ války. Tato zvláštní opatření prodlužují se se zřetelem na úlohu, kterou Slovensko má hráti v době války. Území Slovenska má se v budoucí válce státi hlavním bojištěm a nástupištěm v první řadě proti Sovětskému svazu.

V celku prodlužování výjimečných opatření jsou prodlužováním útoků na práva pracujícího lidu Slovenska a Zakarpatska a snahou znemožniti na těchto územích boj proti vykořisťování a imperialistické válce; a proto se budeme bít se vší rozhodností proti těmto výjimečným opatřením.

Vláda, která se domnívá, že prodloužením platnosti zákona o stanném právu a mimořádných opatřeních dnešních buržoasně socialistický režim může se zachrániti, se přesvědčí, že sebe ostřejší persekuční režim a teror jí nezachrání. Nynější vláda imperialistického Československa, jejíž neschopnost se projevuje stále více se prohlubující krisí hospodářskou, přecházející již v krisi politickou, která nemůže zabrániti rychle vzrůstající nezaměstnanosti a tím i úplné pauperisaci většiny občanstva v tomto státě, nemůže zabrániti ani důsledkům a bude zcela určitě s celým kapitalistickým systémem smetena.

Doba, ve které se tento zákon projednává, má pro pracující lid Československa historický význam. Revoluční proletariát Československa bude vzpomínati 10. výročí vyhlášení generální stávky, které se zúčastnilo 3/4 milionu pracujících dělníků. Bude vzpomínati zrady, které se na něm dopustili sociálně demokratičtí vůdci, kterou spáchali na něm takoví Hamplové, Meissnerové, Bechyňové, Soukupové a celá řada jiných. Tehdy se tito zrádní vůdcové schovali pod ochranu četnických bodáků a zcela jistě jim vyskočí husí kůže na těle při pomyšlení, že mohl by se znovu opakovati 9. prosinec, který by pro ně již tak dobře nedopadl, jako před 10 lety. V prodloužení platnosti projednávaného zákona vidí i svoji ochranu a proto s takovou ochotou pro ně hlasují.

Proletariát Československa bude vzpomínati 9. prosince zvláště proto, že tehdy byl blízek svého cíle, svrhnutí panství buržoasie a vítězství sociální revoluce. Proletariát Československa bude v den 9. prosince nejen vzpomínati, ale projeví zcela jasně a důrazně odhodlání bojovati za nový vítězný prosinec.

Jsem zmocněn, abych jménem komunistické strany Československa přečetl zde s tribuny parlamentu toto provolání: Před 10 lety, 9. prosince 1920 učinil proletariát Československa první veliký pokus o svržení buržoasní moci. Přes 3/4 milionu dělnictva vstoupilo do politické masové stávky, dělníci mnohde obsadili továrny, odzbrojovali četníky, vojáci se sbratřovali s dělníky, zemědělští dělníci a malí rolníci zabírali velkostatky. Československá buržoasie spolu se socialistickými zrádci se třásla o svoji moc. Za několik dní se jim však podařilo nápor proletariátu odraziti. Veliký pokus čsl. proletariátu anulovati buržoasní a imperialistický 28. říjen a navázati na 14. říjen, na boj za socialistickou republiku, tehdy selhal. Hlavně proto, že československému proletariátu chyběla komunistická strana. Soc. demokratická levice nedovedla vésti pohybující se masy k vítěznému boji za sovětskou moc.

Leč všechny důvody, které před 10 lety vedly čsl. proletariát k boji o moc, existují dnes ještě ve větší míře. Tehdy páni slibovali dělníkům socialisaci, rolníkům půdu. (Výkřiky komunistických poslanců.) Dnes však každý vidí jasně, že demokracie nepřinesla lidu nic jiného, než bídu, hlad, nezaměstnanost, rolníkům exekuce a fašisaci. Dnes více než kdy jindy dochází pracující lid Československa k poznání, že má-li on žíti, musí kapitalistický systém umřít. Miliony existencí pracujícího lidu měst a venkova nacházejí se dnes v rozvratu a stojí před katastrofou. Několik set tisíc nezaměstnaných dělníků a dělnic bez jakékoliv podpory a naděje na práci neví, jak se zítra nasytí. Tisíce nezaměstnaných bloudí ulicemi, jsou bez přístřeší a neví, kam v noci hlavu složit. Počet sebevražd z hladu a z bídy denně vzrůstá. Ještě větší je armáda polozaměstnaných proletářů, jimž výdělek nestačí ani na to nejnutnější. Dělníkům v závodech a na velkostatcích hrozí neustále vyhazov, jsou jim bezohledně snižovány mzdy a zvyšována výkonnost až do úpadu. Dělnické ženy v továrnách jsou stále surověji vykořisťovány, dělnické hospodyně jsou zoufalé a nevědí, jak nasytiti hladové krky v rodině. Pracující mládež je fabrikanty zneužívána k stlačování mezd dospělých a nevydělá mnohdy ani na suchý chléb. Desetitisíce domkářů a malorolníků, jimž všeobecná nezaměstnanost vzala možnost výdělku, topí se v dluzích, mají exekutora neustále na krku, jejich chaloupky přicházejí na buben. Podobně je tomu u širokých vrstev středních rolníků, jejichž majetek přechází rychle do rukou lichvářů, bank a berních úřadů. Tisíce a tisíce drobných živnostníků ve městech i na venkově je v bankrotu, statisíce zřízenců a drobných úředníků je až po uši zadluženo a vydáno všanc lichvářům. Dvojnásob, sociálně i nacionálně, jsou utlačovány pracující vrstvy potlačovaných národů. V německých, slovenských, maďarských, ukrajinských a polských oblastech zuří nejen pustý nacionální teror, ale také nezaměstnanost je větší, daně a drahota vyšší, exekuce a bankroty hojnější, bída a hlad hroznější. Při tomto všestranném hospodářském drancování městské i vesnické chudiny stoupá všude vlna politického útlaku. V závodech vládne teror a persekuce. Na každý projev odporu dělnictva odpovídají fabrikanti vyhazovem a státní aparát pendreky, bajonety a kriminálem. Na vesnice chodí s exekutory čety žandarmů. Dělníci a rolníci v armádě jsou dnes dresírováni jako v káznici. Celý státní aparát a vedle něho ilegální fašistické bandy jsou zařizovány na brutální a krvavé potlačování každého hnutí pracujícího lidu, na bezprostřední fašistickou diktaturu. A k tomu všemu vystupuje stále více do popředí příšera nové imperialistické války, hrůznější všech předešlých. Válečné štvanice namířené proti jedinému proletářskému státu, proti Sovětskému svazu jsou surovější válečných štvanic z r. 1914. Zbrojení pokračuje šíleným tempem a překročilo už daleko vše, co známe z poslední světové války. Násilím a podvodem je pracujícímu lidu vtloukána do hlav válečná šovinistická nálada a buržoasie se ze všech sil snaží zmilitarisovati všechen pracující lid, muže, ženy, starce a děti.

Takový je tedy dnes stav věci v Československu: Nebývalá nezaměstnanost, bída a hlad dělníků, hromadné kapitalistické vyvlastňování pracujících rolníků a drobných živnostníků, ruinování malých úředníků, brutální sociální, politický i nacionalistický teror s vyhlídkou na fašistickou tlupu a nová krvavá jatka imperialistické války. Pracující člověk neví dne ani hodiny, kdy bude on a jeho rodina uvržena do úplné katastrofy, kdy jeho existence bude úplně zničena. Proč je tomu tak? Proč existuje armáda nezaměstnaných, zatím co fabriky a stroje jsou nevyužity? Proč miliony lidí hladoví, zatím co sklady jsou plny zboží všeho druhu a hrstka boháčů tone v blahobytu? Proč tisíce lidí nemají střechy nad hlavou a desetitisíce bydlí v doupatech, zatím co se staví paláce a kasárny? Proč jsou pracující rolníci a drobní živnostníci vyvlastňováni, zatím co velkostatkářům, fabrikantům, bankéřům a velkoobchodníkům rostou zisky do nekonečna? Proč jsou nezaměstnaní a demonstrující dělníci biti a zavíráni, zatím co milionoví zloději běhají na svobodě? Proč se tak horečně chystá válka proti Sovětskému svazu, zatím co tento buduje socialismus?

Poněvadž vládnou kapitalisté, poněvadž stroje, fabriky, půda a banky jsou v rukou kapitalistů a velkostatkářů, kteří nevyrábějí pro potřebu, nýbrž pro zisk, poněvadž všechna moc je v rukou hrstky pánů, kteří jí využívají k vykořisťování, zbídačování a ubíjení pracujícího lidu měst a venkova, poněvadž tito páni v šílené honbě za ziskem jsou ochotni obětovati i miliony životů dělníků a pracujících rolníků.

Kapitalismus jest v krisi. Celý jeho systém dostává se do příkrého rozporu s nejživotnějšími zájmy mas. Je neschopen dáti lidem práci. Je neschopen zajistiti pracujícím chleba. Je neschopen dáti jim bydlení. Je nejen neschopen zabezpečiti zdrcující většině lidstva lidské živobytí, ale odsuzuje miliony ke stálému hladu. Další existence kapitalismu znamená pro miliony a miliony proletářů v pravém slova smyslu smrt, smrt hladem a zimou, pod bajonety žandarmů, pod knutou fašistických band, v kriminále a na bitevních polích nové imperialistické války. K tomuto konci vede skutečný program všech kapitalistických stran, sociálfašistů a fašistů všech národností.

Sociálfašisté, českoslovenští i němečtí sociální demokraté a čeští socialisté stáhli se už od začátku s buržoasií a podporovali vždy plně kapitalistický režim v Československu. Oni to byli, kteří v prosinci 1920 dali v Praze a Mostě stříleti do dělníků, oni to byli, kteří po prosincové stávce uvrhli do žaláře na 3000 revolučních bojovníků. Sociálfašističtí zbohatlí vůdcové a jejich zkorumpovaný aparát stali se součástí buržoasní třídy a jejím agentem v řadách dělnictva. Jejich program je programem kapitalistickým. Jejich dílo, toť dnešní nezaměstnanost, bída a hlad a fašistický teror. Jejich politika, toť politika katastrofy pro pracující lid. Jejich cesta, toť cesta úplného spoutání dělnické třídy, dobrovolného snášení hladu a fašistického teroru. Radí dělníkům ke třídnímu míru a spolupráci s kapitalisty, zatím co proti dělnické třídě vedou spolu s kapitalisty nejostřejší třídní válku. Hlásají stejný zájem dělníků se zájmem kapitalistů, zatím co pomáhají dělníky nestoudně vyssávati a rozbíjeti jejich třídní jednotu. Hlásají hospodářskou demokracii a podporují závodní teror. Nad zájmy pracujícího lidu staví zájmy kapitalistického státu, t. j. kapitalistické třídy. Mluví o demokracii a zavádějí fašismus. Mluví o národní svobodě a podporují nacionální útlak. Mluví o míru a připravují válku.

Fašisté čeští, němečtí i slovenští jsou druhým nástrojem buržoasie. Jejich úkolem je, pomocí sociální a nacionální demagogie odvrátiti masy od třídního boje a tvořiti úderné gardy k nastolení bezprostřední fašistické diktatury a k fysickému vyhubení nejvyspělejší části dělnické třídy. Fašismus, toť především nespoutaný krvavý teror proti pracujícímu lidu měst a venkova. Fašismus, toť ještě větší sociální a nacionální útlak mas. Fašismus, toť imperialistická válka. Fašisté organisují vzájemné šovinistické štvanice, aby rozbili mezinárodní jednotu proletariátu. Nadávají na lichvářský kapitál a jsou jím placeni. Útočí na vládu a jsou jí podporováni a s ní tajně i zjevně spolčeni. Fašisté na venek mluví o zájmech lidu a pracují všude ruku v ruce se zaměstnavatelem a státním aparátem k ubití tohoto lidu.

Fašismus a sociálfašismus nejsou tedy cesty proletariátu, nýbrž cesty buržoasie. Vedou k větší nezaměstnanosti, k větší bídě a k větší porobě pracujícího lidu.

Jediným východiskem z nouze a bídy pracujících mas je zničení kapitalistického systému. Jedinou cestou k tomu je cesta jednotné fronty dělnictva pod vedením komunistické strany a spojení dělnictva s pracujícím rolnictvem v neúprosném třídním boji proti buržoasii, fašismu a sociálfašismu. Jediným příkladem je příklad sovětského svazu.

V Sovětském svazu není nezaměstnanosti, není krise, nýbrž ohromný rozmach. Země se industrialisuje, vesnice kolektivisují, životní úroveň dělníků a rolníků rychle vzrůstá. Je tam 7hodinový pracovní den a 5denní pracovní týden, úplné a bezplatné sociální pojištění pracujících. Panuje tam nejširší proletářská, t. j. skutečná demokracie, všechny národy jsou úplně svobodny, desetimilionové masy tvoří s ohromným nadšením a elánem socialistickou společnost. Proto je zloba celého kapitalistického a sociálfašistického světa soustředěna proti Sovětskému svazu a proto tak horečně připravují proti němu válku. Právě konaný moskevský proces se sabotážníky a špiony, stojící ve službách mezinárodního kapitalismu Poincarého, Brianda, Pilsudského a Beneše, ukazuje, jak akutní je toto nebezpečí a jak naléhavá je mezinárodní obrana jediné proletářské vlasti. Proces v Moskvě přinese také důkaz [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 5. prosince 1930 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy. Viz str. 62 této těsnopisecké zprávy.] Zákaz Svazu přátel Sovětského svazu čsl. sociálfašisty je toho dalším důkazem.

Proč není v Sovětském svazu úpadek, nýbrž rozmach? Proč tam není krise, nýbrž vzestup? Poněvadž tam vládne proletariát. Poněvadž ruský proletariát spolu s pracujícími rolníky ozbrojenou pěstí svrhl kapitalistický režim. Poněvadž všechny výrobní prostředky jsou v rukou pracující třídy a nejsou spravovány pro zisk, nýbrž pro potřeby všech pracujících. Předpokladem dnešního rozmachu Sovětského svazu bylo, že tam proletariát postavil proti diktatuře buržoasie svoji proletářskou diktaturu, která je nejširší skutečnou demokracií. V moři kapitalistického rozvratu a krise stojí tak Sovětský Svaz jako maják ukazující cestu proletářům celého světa. [Další věty byly usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 5. prosince 1930 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučeny z těsnopisecké zprávy.]

Komunistická strana Československa, navazujíc na velké tradice prosincového boje z r. 1920, obhajujíc životní hospodářské, politické a národní zájmy pracujícího lidu měst i venkova, povede všemi prostředky boj za konečné osvobození čsl. proletariátu z jařma buržoasie.

Komunistická strana bojuje ze všech sil za všechna zlepšení v životě dělníků a pracujících rolníků, zlepšení, která už nyní, dokud není panství buržoasie zničeno, jsou vůbec možná a která boj proti panství buržoasie usnadní. Avšak současně prohlašuje všem pracujícím, že jedinou záchranou od bídy, hladu a katastrofy je revoluční svržení panství buržoasie a vybojování diktatury proletariátu. Proti buržoasnímu a sociálfašistickému programu nezaměstnanosti, hladu, fašistické diktatury a imperialistické války staví komunistická strana program sovětské moci. Komunistická strana Československa po dobytí moci učiní toto: Vyvlastní všechny kapitalistické velkopodniky, banky a velkoobchody bez rozdílu a bez náhrady a vrátí výrobní prostředky do rukou pracujícího lidu. Vyvlastní bez náhrady všechnu velkostatkářskou a církevní půdu, dá ji bezplatně do rukou zemědělských rolníků a pracujících dělníků a pomůže malým rolníkům sdružiti se dobrovolně v kolektivní hospodářství a používati nejmodernější strojové techniky. [Další věty byly usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 5. prosince 1930 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučeny z těsnopisecké zprávy.]

Znacionalisuje tiskárny, zmonopolisuje noviny v rukou dělnické třídy, postaví všechny prostředky duševní produkce, kino, radio, divadlo atd. do služeb výstavby proletářské kultury.

Vyvlastní velký domovní majetek. Osídlí buržoasní čtvrti proletariátem a provede velkorysý program stavby bytů.

Zruší všechny válečné dluhy a kontribuce, jakož i tajné imperialistické válečné smlouvy. Zavede 7hodinový a 6hodinový pracovní den a pětidenní pracovní týden.

Zruší všechny daně a dluhy domkářů a malorolníků, sníží daně středním rolníkům. Zavede všeobsáhlé a bezplatné sociální pojištění všech kategorií pracujícího lidu na účet podniku a státu.

Uskuteční sociální rovnoprávnost ženy i muže, provede rozhodná opatření na poli ochrany mateřství a povede plánovitý kulturní boj proti zotročení ženy. Provede odluku církve od státu, zruší všechny druhy státních podpor církvím, osvobodí školu od vlivu církve a otevře dvéře všech škol bez rozdílu příslušníkům pracující třídy.

Komunistická strana volá pracující lid Československa k boji za uskutečnění tohoto programu: chléb hladovějícím, práci nezaměstnaným, bydlení pracujícím, půdu malým zemědělcům!

Proti fašismu a sociálfašismu - bolševismus! [Další věty byly usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 5. prosince 1930 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučeny z těsnopisecké zprávy.] (Potlesk komunistických poslanců.)

Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je p. posl. Sedorjak. Dávám mu slovo.

Posl. Sedorjak (malorusky): Jménem pracujícího lidu Zakarpatské Ukrajiny a Slovenska protestuji s této tribuny co nejostřeji proti tomuto krvavému zákonu, podle něhož mnoho našich sedláků a dělníků bylo r. 1914 v obcích na haličské hranici pověšeno na šibenicích. Chci zde poznamenati, že československá buržoasie slíbila zrušiti tento zákon, ale jak vidíme, nezrušila ho, nýbrž ho ještě zhoršuje.

Nynější sociálfašistická vláda, v jejímž čele stojí sociálně-demokratičtí a národně socialističtí ministři s ministrem Meissnerem, souhlasí s usnesením tohoto krvavého zločinného zákona, a to znamená jenom, že tito lokajové buržoasie celého světa jsou ochotni přispěti vším k tomu, co ona chce učiniti.

Podle tohoto výjimečného zákona budou trestáni sedláci a dělníci za svou jak sociální, tak i národní nespokojenost nejen v případě války, nýbrž i tehdy, když existence buržoasie bude ohrožena vystoupením dělníků a sedláků, kteří za dnešní těžké hospodářské krise jsou ve strašné situaci sociálního a národního útisku, zvláště u nás na Zakarpatské Ukrajině. Buržoasie přichází s fašistickými ministry a žádá, aby tento bývalý maďarský zákon byl dnes usnesen. Posl. sněmovna hodlala ve vší tichosti prodloužiti zákon z r. 1922 o výjimečných opatřeních a stanném právu na Slovensku a Zakarpatské Ukrajině. R. 1922 říkali, že tento nehorázný zákon bude zrušen r. 1930 a ejhle, zákon ten se prodlužuje prozatím do 31. prosince 1933! Jen komunističtí poslanci postavili se na nejostřejší odpor.

Z původního maďarského zákona z r. 1912 o výjimečných opatřeních pro případ války zůstávají v platnosti všechna už učiněná opatření kromě opatření o předběžné censuře. A zůstávají v podstatě v platnosti také opatření o stanném řízení. Podle stanného práva může se stanný soud, skládající se ze 4 soudců, libovolně usaditi v kterémkoliv místě a za asistence vojska, duchovního, lékaře a kata během tří dnů a bez přerušení souditi. Uzná-li soud obviněného jednomyslně vinným, má zároveň uznati na trest smrti a smí jen tehdy, když už druzí byli popraveni, výjimečně uložiti méně účastněným těžký žalář od 5 do 20 let. Proti rozsudkům stanného soudu není opravných prostředků a trest smrti se vykoná za dvě hodiny po vyhlášení rozsudku, i když odsouzený podal žádost za milost. Toto stanné právo může býti zpravidla prohlášeno podle usnesení vlády při zločinu vzpoury, šíření vražd, zabití, loupeže, žhářství, nebezpečného poškození cizího majetku a zločinu proti veřejnému zdravotnictví. Výjimečně, t. j. ve skutečnosti obyčejně může toto hrozné stanné právo vyhlásiti zemský úřad v Bratislavě, nebo guvernér Zakarpatské Ukrajiny, ba i okresní úřad! Teprve po vyhlášení stanného práva podává se zpráva Národnímu shromáždění nebo Stálému výboru, které je mohou, pak-li chtějí, zrušiti.

Zůstávají dále v platnosti nehorázné tresty za vyzvědačství, doživotní žalář, za vybízení k neposlušnosti proti úřadům nebo za podněcování k nenávisti proti třídě, národnosti nebo náboženství pět let, za násilí proti soukromým osobám, zejména za urážky zaměstnavatele tři roky, za vybízení ke stávce a za stávkové schůze pět let, 8000 K pokuty, nyní patrně pětkrát více, za účast na stávce tři roky a 4000 K, nyní pětkrát více, za porušení telegrafu pět let a 4000 K, nyní 20.000 Kč, za výzvu k lehčímu vojenskému trestnímu činu pět let a 4000 K, nyní 20.000 Kč, i tehdy, když jde o armádu spojenců, za rozeslání trestních tiskovin bez předběžné censury tři roky a 4000 K, nyní 20.000 Kč, jestliže druhé trestní zákony nejsou ještě přísnější.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP