Středa 26. listopadu 1930

Na poli živnostenské a sociální hygieny bylo by ještě velmi mnoho práce. Chci zde poukázati na zaměstnávání mladistvých. Zde jest pro ministerstvo zdravotnictví ještě velmi mnoho práce. Podívejte se jednou do živnostenských provozoven a uvidíte, jak se tam mizerně zachází se zdravím mladistvých.

Přejeme si také, aby otázka hornické nemoci v Jáchymově vstoupila do jiného stadia. Po léta se zjišťuje a studuje, aby se pomohlo. Myslím, že této nemoci, tomuto strašlivému umírání horníků v Jáchymově možno bez velikých studií a zjišťování zabrániti zkrácením pracovní doby a přiměřeným platem. Přejeme si, aby ministr zdravotnictví dal sice v těchto studiích pokračovati, ale aby byla okamžitě učiněna opatření, jež mohou chrániti život a zdraví těchto dělníků.

Na asanaci jest rovněž pamatováno částkou, která jest směšná, máme-li na zřeteli, co by se mělo udělati. Myslíme, že musí vykonati svou povinnost obce a okresy a za tím účelem zvedáme svůj starý požadavek, aby byla konečně zrušena správní reforma.

Ještě několik slov k tělesné výchově. Ministerstvo se, jak známo, jmenuje ministerstvem veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy. Mohu říci, že se pro tělesnou výchovu vlastně dělá velmi málo. U ministerstva zdravotnictví jest sice poradní sbor pro tělesnou výchovu, který koná ročně jednu nebo snad dvě schůze, ale praktického výsledku těchto schůzí není. Prostředky, jež má toto ministerstvo zdravotnictví k disposici na tak zvané tělesné otužování, 2,630.000 Kč, jsou pakatel, porovnáme-li, že ministerstvo nár. obrany dostává rovněž na tělesnou péči polovinu této částky. Musíme také říci slovo o způsobu rozdělení těchto subvencí. Jak se zdá, jsou zde již tradiční práva určitých organisací, kdežto ostatním organisacím, jež nemají na tom podílu, dostává se jen drobtů. Přejeme si, aby rozdílení těchto podpor dálo se za účasti svazů, jež konají ohromnou práci na poli tělesné výchovy. Neboť kdybychom neměli spolků a svazů, pak by Československo pravděpodobně nemělo možnost, aby se v cizině pochlubilo se stavem své tělesné kultury. Utlumíte-li práci těchto svazů, pak tělesná kultura v Československu octne se pravděpodobně v úpadku, až na několik profesionálních klubů, s nimiž se chodí a representuje po světě, jako s tělesnou kulturou a sportem. Sport má však býti v cizině zcela jinak representován a to tak, jako byl representován dělnickými sportovními spolky ve Frankfurtě, Vídni a Lipsku bez státního příspěvku, kde sta a tisíce lidí neprovozovaly sportovní modlářství, nýbrž ukazovaly sport širokých vrstev, tělesnou výchovu širokých vrstev, ne takový sport, jako footbalové mužstvo Ambrosiana ze spřátelené Italie nebo tenisové mužstvo, jež nyní jede do krajin, kde pepř roste a jež dostane za to zvláště od ministerstva zahraničí hezkou hromádku peněz. Není možno vydání kontrolovati, vidíme jen, že podpora sportu se nedává na sport širokých vrstev, nýbrž na representaci. Poukazuji zde obzvláště na kulturně nanejvýš činný sport dělnický.

Avšak stát nejen že nepodporuje tělesnou kulturu, nýbrž ji ještě ztěžuje. Pozorujeme, že sportovní spolky nejsou za svoji činnost odměňovány, nýbrž trestány. Daňové zákonodárství má hromadně příležitost, aby tyto spolky za jejich činnost utlačovalo daní ze zábav, přepychovou a obratovou daní, dávkami za úřední výkony, věc sama pro sebe, poplatkový ekvivalent, všeobecná výdělková daň, a nejnověji nová finesa berních správ: těmto spolkům se předpisuje "za podniky" ještě zvláštní výdělková daň. To jest státní podpora tělesných cvičení. Přejeme si, aby sem jednou vjelo ministerstvo zdravotnictví ostrým koštětem a vyzvalo ostatní příslušná ministerstva, aby nebrzdila tělesnou kulturu v jejím vývoji v Československu.

Pan ministr zdravotnictví slíbil tři zákony, a to jeden o zřízení cvičišť a hřišť, pak druhý o zřízení ústavu pro vzdělání učitelů tělocviku a zákon o všeobecné sportovní povinnosti. Při tomto zákonu musí dáti ministerstvo zdravotnictví velmi pozor, a my mu budeme také nápomocni, aby tam nebyla oklikami vpašována předvojenská výchova, již tak propaguje Svaz důstojníků. Stojíme na stanovisku, že u zákona o sportovní povinnosti nemá ministerstvo národní obrany co dělat, nýbrž že jest to věcí ministerstva zdravotnictví. Neboť tělesná výchova nemá směřovati k tomu, aby činila lidi zdravými, silnými a krásnými, aby jednou byli v zákopech a ve válce zničeni, rozstříleni a hubeni, nýbrž aby lidi činila silnými a krásnými, aby mohli všeho, co země skýtá, užívati všemi smysly, aby žili na zemi volně a šťastně.

Přejeme si, aby ministerstva školství a zdravotnictví spolupracovala o této výchově a budeme jim ze vší síly nápomocni, aby se ubírala cestami moderními. (Potlesk.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Dalším řečníkem jest p. posl. Fedor. (Hlasy: Není přítomen!)

Není přítomen, ztrácí slovo.

Uděluji slovo p. posl. Čižinské. (Hlasy: Není přítomna!)

Není přítomna, ztrácí slovo.

Uděluji slovo dalšímu řečníku, jímž jest p. posl. Jos. Tůma.

Posl. Jos. Tůma: Slavná sněmovno! U vědomí odpovědnosti vstupuji na tuto tribunu, abych se jako poslanec jihočeské, českobudějovické župy zúčastnil rozpočtové debaty. Připomínám, že se nechci obšírně zabývati rozpočtem, neboť to odborně a meritorně učinili zástupci našeho klubu. Chci spíše věnovati pozornost jihočeským poměrům a proto se jen stručným způsobem zmíním v několika připomínkách o položce rozpočtu ministerstva soc. péče.

Rozpočet ministerstva soc. péče, preliminovaný obnosem více než 865 mil. Kč, zabírá v sobě z poloviny položku na účely válečných poškozenců. Nám dělníkům bylo s této slavné tribuny již mnohokráte vyčítáno, jako bychom zvláště v ohledu gentského systému zatěžovali tento stát. Upozorňuji, že jen polovina stanoveného obnosu rozpočtu ministerstva soc. péče se dává na sociální úkoly vedle položky úkolů válečných poškozenců, takže tím na další sociální úkoly dává ministerstvo pouze 432,134.900 Kč.

A musím si postěžovati při rozboru rozpočtu tohoto ministerstva, na něž v těchto tíživých dobách krise a nezaměstnanosti má býti vložen veliký úkol, že položka na zprostředkování práce byla snížena o velikou částku, a to o 1,103.424 Kč (Slyšte!)

Pro krátkost vyměřené mi řečnické lhůty nemohu se šířeji zabývati rozpočtem tohoto ministerstva, ačkoli bych měl mnoho poznatků a připomínek, a jak jsem již řekl jako poslanec jihočeské župy, přikročuji, abych ventiloval a připomněl některé záležitosti Jihočeska, které jsou nutné k řešení zájmů nás všech, kteří na českém jihu žijeme.

Náš krásný český jih, snoubený valem šumavských hor, pralesů i hájů, náš český kraj prostoupený stříbrnými plesy světoznámých jihočeských rybníků, ten po staletí, co naše paměť i historie sahá, dával nám tvrdý a snad nejtvrdší život, jaký je si možno představiti pro nás malé, chudé, pracující lidi, Tento kraj dal nám Husa, Žižku, zapálil pochodeň svobody, a český jih to byl, který svobodně postavil se za právo a pravdu, abychom dodnes po minulých stoletích hrdě se vraceli nejen k těm velikánům, ale k té veliké epoše českých dějin, jak jsme ji počátkem jihočeského hnutí pro všechnu dobu českému národu vytvořili.

A k tomuto jihu, který tak milujeme, s nímž jsme srostli, chci učiniti s této tribuny několik připomínek jako první část svého referátu k rozpočtové debatě.

Na českém jihu jako v celých oblastech a krajích republiky prováděn byl jeden z největších zákonů, pro nějž netekla krev, nýbrž který zvednutím ruky zákonodárců zabíral, vyvlastňoval latifundie a královská sídla cizácké a nám nepřátelské šlechty. Tento veliký zákon, který se řadí hned k osmihodinové době pracovní a k sociálnímu pojištění, zákon o pozemkové reformě, který měl přeměniti majitele krásného našeho jihu, nebyl proveden v tom smyslu na českém jihu, aby splnil účel, k němuž byl stanoven, ve smyslu sociálním a národním.

Zase jen mimoděk připomínám - nemohu jíti do cifer a merita, abych mohl plně osvětliti nedostatky pozemkové reformy na českém jihu - že pozemková reforma provedena byla podle zaručených zpráv obvodového úřadu státního úřadu pozemkového v těchto cifrách či procentech: Na drobného přídělce dostala se kvota representující 1.39 ha půdy, na jednoho stavebníka 0.28 ha půdy, na zbytkový statek 79.48 ha půdy. (Slyšte! Slyšte!)

Nejsem nepřítelem zbytkových statků, jestliže splní úkol, k němuž byly ponechány a který na ně byl uložen, ale i když uvážíme, že dnešní doba pro pány majitele zbytkových statků není příznivá, i když namnoze jsou v tíživé situaci jako všechny výrobní třídy dnešní doby, jen pro zajímavost přináším jednu paralelu, zač a v jaké výměře byl prodán statek Lhota v okrese třeboňském, kolem něhož již jako malý hoch, dokud byl v majetku Schwarzenberkově, nejen jsem chodil, ale který z vlastních zkušeností jako rodák jihočeský znám. Tento zbytkový statek ve výměře 76 ha byl prodán čili převeden v soukromý majetek jednotlivce za částku 348.572 Kč. Připomínám jen, kdyby si dotčený majitel měl postaviti novou stodolu u tohoto velkostatku, pochybuji, že by ji postavil za obnos, který dal za pozemky i za celý souhrn velikých hospodářských budov. Když si vzpomenu, že prohlásil president stát. pozemkového úřadu p. dr Voženílek v rozpočtové debatě, že na úvěru držebnostním a provozovacím byla dána zbytkovým statkům částka 78 mil. Kč a že v téže výši počítá se s dalším přispěním zbytkovým statkům, jsem přesvědčen, že na konec budou míti tyto statky zadarmo. A tu myslím, že účel pozemkové reformy má svoji vadu v tom smyslu, jak jsem konstatoval na srovnání, jak velký příděl dostali jiní zájemci a kolik připadá v procentech na jeden zbytkový statek. S pozemkovou reformou ve směru půdy a luk budeme dodělávati na Jihočesku zábor lesů a převedení lesních enkláv z majetku Schwarzenberků a Paarů, minulé to šlechty, a má býti rozhodnuto, kdo bude vlastniti pro příště tyto lesní komplexy. Já bych varoval, aby opět protekce, která byla zřejma při provádění pozemkové reformy první etapy, projevila se v etapě druhé při rozřešení pozemkové reformy ve smyslu lesním. Připomínám, že na př. třeboňský okres, na jehož obvodu zabrány a zestátněny byly tisícové rozměry hektarů půdy a lesů, dodnes jako střed, kde pozemková reforma se prováděla, nedostal nic a já s tohoto místa upozorňuji, aby se na tento okres nezapomnělo nyní při provádění záboru revíru borkovického a revíru drachovského. A není to jen stesk projádřený náladově, když právem třeboňský lid v tomto ohledu prohlašuje, že rozřešením pozemkové reformy, jak jsem připomněl, byla na třeboňsku provedena Bílá hora po druhé, poněvadž nemůže se dovolati, aby samosprávné celky, jakým je v tomto případě okres, dostaly do majetku aspoň část lesů, které obvodově zapadají do jeho sféry a po právu měly by v jeho majetek přijíti. Táž přání můžeme připomenouti pro naši jihočeskou metropoli, kterou jsou České Budějovice. I ony žádným ještě způsobem nebyly účastny na pozemkové reformě a i za toto město, které dnes nese nejen charakter českého jihu, ale má před sebou veliké poslání hospodářské, kulturní a sociální, dovolávám se práva, aby tomuto městu byl přidělen revír Bohušovice, Kamenný Újezd, Doubravice a Olešná, poněvadž by doplnily roztrhané a nejednotné lesní hospodářství, které České Budějovice zatím a do této doby vlastní. Připomínám, že České Budějovice z velké části levně odprodaly své pozemky malým stavebníkům, aby splnily sociální poslání ve smyslu nerozřešené a ožehavé bytové otázky, takže po právu, chtějí-li použíti svých pozemků k sociálním úkolům a účelům, mělo by býti splněno jejich přání a měly by jim býti postoupeny ony lesní komplexy a revíry, jichž jména jsem uvedl.

Při této příležitosti chci upozorniti, že naprosto nejsme spokojeni se správou státních lesů, jak je prováděna oproti malým pracujícím lidem u nás na Jihočesku. Do lesů se nesmí a když, tedy na poukázky, ač dříve nechci připomínati minulých dob, jsem šťastným, že není Rakouska, že není Schwarzenberků - tomu tak nebylo.

Ale, slavná sněmovno, srovnám to v malém. Jsou-li velikými ty státy, které mají moře, poněvadž je nevyčerpatelným zdrojem ve smyslu hospodářském, jsou jistě a mají býti hospodářsky silnější místa, kde jsou lesy, poněvadž v lese chudý lid vždycky měl určitou možnost, aby si přivydělal a aby zlepšil svoje těžké postavení jako malý člověk. Proto nechápeme, proč tak striktně a záporně je vydán zákaz návštěvy lesů, nejen za účelem procházek, ale i pro zkrácení cesty, žádám, aby v tomto směru státní správa oproti našemu lidu chovala se aspoň tolik demokraticky, jak právem od státních úřadů očekáváme. (Výborně!)

Státní správa neprovádí a zakazuje prodej pařezů, zbytků lesního bohatství a lesní těžby, právě zase tím znemožňujíc, aby malý člověk těžkou prací vydobyl zbytku kmene ze země a opatřil si laciné topivo, kterého nutně potřebuje doplňkem ke své namnoze málo zaručené existenci.

Ba musím si stěžovati - nevím, proč se tak děje, a myslím, že po mé připomínce bude mi to vysvětleno - že revír kolínský užívá dvojjazyčných poukazů. Formalita, maličkost, nemající významu, řekne někdo, ale prosím, jsme tím dotčeni a pokládáme to za zbytečnost. Žádáme nápravu a myslím, když to říkám s tohoto místa, že k nápravě také dojde.

Státní správa lesů a statků odpírá prodati malým lidem trávu a stlaní a obdržel jsem již mnoho stížností na to, že příslušní činitelé nechají raději trávu a stlaní shníti, nežli by je malému zemědělci odprodali, aby jich dále použil.

Stěžuji si dále na to, že při výlovu rybníků nepostupuje se tak demokraticky a správně a nedovoluje se, jak již to bylo zvykem při pověstném "hoří!" při zakončení výlovu, aby si malí lidé sebrali zbytky ryb, které po výlovu v rybnících zůstaly, zkonsumovali je a aby také tím měli z krásy jihočeských rybníků aspoň tu maličkost.

Stěžuji si také na to, že při pronájmech honebních revírů nedává se přednost tomu, kdo nabídl víc. Zdá se, že v tomto směru projevuje se protekce, jak uvádím příkladně na zadání pachtu revíru v Kleci. Nabídka učiněná za 1200 Kč byla zamítnuta. Pacht byl dán uchazeči jaksi na konto státní správy za 500 Kč s připomínkou, že prý prvý uchazeč se neuvolil dáti nic na škodnou, kdežto ten druhý uvolil se dáti 300 Kč, tedy dal dohromady 800 Kč, a dostal revír, a ten, co dával 1200 Kč, revír nedostal.

K souhrnu této kapitoly, kterou jen listuji, knihy bychom napsali, volám, aby se urychlilo zaknihování přídělů, poněvadž náš jihočeský lid, který byl tolikráte zklamán ve své minulosti, věřte mi, obává se, aby o půdu, na které tak lpí, které si tak cení, na konec nepřišel, když nebylo by provedeno zaknihování, s nímž jsou tak velké průtahy a jež nevede ke konci.

Již jsem mluvil o jihočeských plesech, o našich světoznámých jihočeských rybnících. Bylo nadhozeno na českém jihu a víme, odkud to přišlo, že jihočeské rybníky by bylo možno vysušiti. I když víme, že to bylo řečeno politicky a agitačně, jsem si vědom, že tím nebyl míněn Rožmberk, největší a světový náš rybník, že to nebyl Svět, že to nebyl rybník Opatovický, Záblatský, Bošilecký, Horusický, ale že ten, kdo myšlenku hodil do mysli a citu jihočeského lidu, měl snad na mysli Nebesáře, rybníky podřadné, menších rozměrů, které by nepřivodily ony nedostatky, které by snad vznikly ukvapeným vysušením jihočeských rybníků.

Ale pro zajímavost, slavná sněmovno, ať ten kraj náš znáte i v těch rybnících, připomínám: Ředitelství státních lesů a statků v Třeboni má ve své správě 783 rybníky. Tím jen chci znázorniti, že jsme rybničním krajem a že jihočeské rybníky, majíce své jméno, mají je i počtem i velikostí. Sám třeboňský obvod má 302 rybníky. Tedy chápejme, když nadhodila se otázka vysušení rybníků, že snad tu působila velká početnost. Konečně problém celého jihu Čech je v tom, že nemůžeme svoje občanstvo uživiti, tak jak dnes poměry jsou projádřeny. Jestliže za Rakouska odjížděli Jihočeši za hlavním zaměstnáním do Vídně, dnes jejich směr je Praha. Pamatujeme si, že když spadla novostavba na Poříčí, byla při tom zabita pomalu jedna jihočeská ves po stránce mužů, kteří chodí do světa a v tomto případě do Prahy hledati existenci a zaměstnání. Nedivte se nám. Tím nemluvím a priori pro vysušení jihočeských rybníků. Nedivte se nám, hledáme-li možnosti, abychom tomu lidu dali chléb, poněvadž nám nemůže jenom stačiti všeobecné tajné přímé hlasovací právo. To je trochu málo pro celkový život, my to ještě musíme doplniti hospodářským životem a musíme řešit také záležitosti sociální.

Připomínám: jestliže měřily jihočeské rybníky v minulosti 79.000 ha, dnes měří obvod třeboňských rybníků 5457 ha a celý obvod správy státní na Třeboňsku 9395 ha. Tedy tu je projádřeno, že tyto rybníky se zmenšovaly a snad budou ještě zmenšovány i v budoucnu. Chci tu jen upozorniti na to, abychom ten problém řešili v každém smyslu, poněvadž jde o otázku existence našich lidí v jižních Čechách.

Jsem ještě povinen připomenout k této kapitole, že máme na Třeboňsku a v jižních Čechách t. zv. státní statky, míním tím státní pily. Stěžuji si zase s tohoto místa, že státní pily nejsou těmi podniky, jak jsme očekávali. Chci zdůrazniti, že dělník je namnoze postaven hůře ve svém zaměstnání, nežli byl dříve, a nač zvláště kladu důraz, od prvého ledna t. r. v těchto státních podnicích nemůžeme uzavříti kolektivní smlouvy a státní pila vyplácí dělnictvu mzdy o 10 hal. nižší, než mělo před 1. lednem roku minulého. A úřednictvo, které spravuje tak cenné státní statky, se domnívá, že je dvakrát zbyrokratisováno. Jednou z titulu úředníka a podruhé jako správce, který řídí vedle administrativních záležitost věci hospodářské a provoz dotyčných podniků. Tedy po této stránce je nutno, aby se stala náprava.

Vzpomněl jsem Budějovic a připomínám dále ještě pro oživení mrtvého zákona č. 77 z r. 1927, že již byl nejvyšší čas, aby byl opraven a revidován, poněvadž Č. Budějovice tímto zákonem ztratily skoro 4,500.000 Kč za 1 rok a následkem toho nemohly si vydlážditi náměstí a mnohé ulice. Dále volám, aby nebylo zapomenuto na správu silnic. Máme snad nejhorší, pokud je v republice známe. Potřebujeme provésti elektrisaci, potřebujeme práce, potřebujeme investicí, investičního programu, potřebujeme regulací, na něž snad již tento rozpočet pamatuje. Přejeme si, aby byly provedeny v největším měřítku, aby právě jihočeské rybníky nemohly namnoze vykonati zkázu zavodňováním, které pak je velkou škodou pro malozemědělce, poněvadž tam vedle zbytkařů žádné velkoagrárníky a velkosedláky nemáme.

Žádám také, poněvadž jsme byli postiženi velkou záplavou myší, aby i z tohoto důvodu dostalo se našemu kraji úlev, pokud jde o poškozené zemědělství, a očekáváme, že tento hlas nezapadne a že bude slyšen.

V druhé části, třeba už mi zbývá jen pár minut, chci říci o dnešní hospodářské a zemědělské krisi toto: Je zbytkem války, je výrazem neurovnaných poměrů nejen u nás, ale v celém světě, je to vina systému výroby, která není jen v racionalisaci, ale i systému majitele, který dnes výrobou nechce sloužiti dobře veřejnosti, nýbrž v prvé řadě svému obohacení, a konečně je to závada průmyslové výroby, která nemá porozumění pro dnešní poměry, jak se projevují na všech stranách. Chci připomenouti, že žijeme v době, která, analogicky vzato, dá se srovnati, ovšem v menší míře, s dobou, kdy se zaváděly stroje a kdy ruční výroba byla odstraňována strojem, technikou, motorem a konečně racionalisací, jak už ji cítíme ve všech oborech bez rozdílu. Z krise plynoucí nezaměstnanost je výrazem špatně rozdělených důchodů, je projevem, že se porušují sociální zákony, neboť uvědomte si: Ani jeden nezaměstnaný dělník, který bude nezaměstnán více než 6 neděl, nebude míti v příštím roce placenou dovolenou, ztratí nárok na požitky podle sociálních zákonů, stojí mimo sociální a nemocenské pojištění a hrozí mu, že přijde o všecko, co v době zaměstnanosti si vydobyl.

V otázce mezd chci připomenouti panu kol. Najmanovi ze živnostenské strany, že dělníků s 900 Kč týdenní mzdy by nám našel málo, a myslím, že se zmýlil, že měl na zřeteli dílovedoucího nebo mistra toho závodu a nikoli dělníka pracujícího za mzdu v pravém slova smyslu. Konečně opatřil jsem si cifry a mohl bych velmi názor pana kol. Najmana opraviti. Z těch tučně placených dělníků má v onom závodě jen tři, kdežto 90% dělníků onoho závodu má průměrně - ne-li méně - pouze 20 Kč denního platu, tedy 120 Kč týdně. (Výkřiky.)

Jako zástupce dřevoprůmyslového dělnictva chci připomenouti, že dřevoprůmyslu byla věnována dosud nejmenší pozornost, což se také projevuje. Stačí zase několik cifer. Uvažte, že jsme vyvezli za r. 1929 z Československa truhlářských výrobků včetně ohýbaného nábytku tak málo, že to representuje pouze něco přes 111 mil. Uvědomíme-li si, že v této položce je zahrnut ohýbaný nábytek v částce 106 mil., pak nám tu na ložnice, jídelny atd. zbývá částka 5 mil., což je asi výrobní kapacita závodu, zaměstnávajícího 100-150 dělníků. Dovolávám se v tomto smyslu větší pozornosti pro dřevoprůmysl, jehož velikou složku mám zastoupenu v župě, ať jsou to Čes. Budějovice, Lišov nebo Lednice, tedy právě místa, kde zpracování dřeva a výroba nábytku dává obživu a existenci velké části občanů v těchto místech usedlých.

V závěru chci říci toto: Jak pomůžeme k činnosti, práci, jak odstraníme nezaměstnanost? Především je záhodno, abychom urychleně připravili všecko pro stavební ruch příštího roku. (Výborně!)

Slavná sněmovno! Máme-li dnes krisi, nezaměstnanost, je to namnoze proto, že poslední stavební zákon a zvláště jeho prováděcí nařízení vešlo v účinnost tak pozdě, že se stavebník nemohl dosti dobře letošního roku rozhodnouti pro stavbu. Je třeba si uvědomiti, že musíme řešiti také krisi řemeslného dělnictva. Ty velké miliony v rozpočtu na regulace, investice atd. dají podle mého skromného názoru zaměstnání jen prvovýrobě, v tomto případě zedníkům a pomocným silám, ale jsem zvědav, kolik nám dá pan ministr železnic dělati vagonů, když bude jeho rozpočet končiti půlmiliardovým schodkem, kde najdeme zaměstnání pro řemeslné dělnictvo, zda přeneseme práci a chléb také k truhlářským stolicím, zámečnickým svěrákům, kovadlinám, slévárnám a soustruhům. Bude nutno, abychom se touto otázkou zabývali. Ministerstvo soc. péče by mělo prohlásiti mimořádnou nezaměstnanost, abychom mohli dáti další podporu těm, kteří mají hlad a trpí bídou. Tuším, že při řeči dr Kramáře byla zde učiněna poznámka, že buď dáme lidu chléb a práci, nebo že bude revoluce. Já se toho obávám.

Vážená sněmovno! Tento problém musíme rozřešiti, poněvadž je naší povinností zaopatřiti lidem práci, zaručiti klid a spokojenost těm, kteří nesou stát svou mohutností jako masa a svou prací, kterou konají pro společnost.

Dovoluji si s tohoto místa vřele poděkovati zástupcům naší strany ve vládě jak ministru dr Benešovi tak i bratru dr Frankemu, kteří stojí na zásadě politiky míru a chleba a kteří se snaží řešiti problémy dnešní doby, aby se demokracie projevila v pomoci právě těm malým, poněvadž je nutno splniti oprávněné požadavky a tužby malého pracujícího lidu. Jako zástupce strany nár. socialistické prohlašuji, že hlasujeme pro rozpočet, poněvadž řeší hospodářské a sociální záležitosti těch, kteří nám dali své hlasy a které zastupujeme. (Potlesk.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je p. posl. Halke. Uděluji mu slovo.

Posl. Halke (německy): Slavná sněmovno! Právě nyní koná se podrobná rozprava o státním rozpočtu pro r. 1931. Více než 4 neděle byl již v rozpočtovém výboru se všech stran kritisován, chválen a haněn. Podle stavu věcí a parlamentních zvyků nemůže vlastně jakákoliv nynější kritika na tomto rozpočtu nic podstatného měniti a on bude přijat tak, jak byl nyní předložen jako výsledek porad rozpočtového výboru. Doufejme, že této kritiky bude dbáno aspoň při sestavování příštího rozpočtu. Domnívám se dokonce, že jednotlivé odbory donuceny hospodářskou krisí budou musiti provésti silné změny ke snížení svých výdajů.

Jedním z hlavních úkolů vlády a parlamentu napřesrok musí býti, aby působil pokud možno ke vzájemnému vyrovnání rozličných hodnot a cen zboží. Neboť nikoliv neprávem se již několikráte poukazovalo, že hlavní příčinou všeobecné hospodářské krise jest často přímo nehorázný rozdíl v cenách zboží. Vezměme jen některé: Ceny hospodářských výrobků a strojů, umělého hnojiva, železa, uhlí, oděvních látek nebo také ceny jatečného dobytka nebo ceny mouky a pečiva, nebo příjem a nájemné nebo příjem zemědělce a ceny cizozemských zemědělských strojů. Proč asi Baťa koupil mnoho vagonů železa z Belgie? Národní hospodářství jistě na mnohých místech churaví. Obyvatelstvo právem očekává, že rozličné organisace a především zákonodárný sbor, který si zvolilo, rychle a vydatně pomohou. Ale co dělají sbory, světová hospodářská konference, Společnost Národů atd.? Ty se jen radí a stále se radí. Tisíceré ohledy na jednoho a na druhého souseda tak těžko dopouštějí, aby se přešlo k činům. Hospodářská nouze skoro všech států evropských vzrostla mezitím tak, že lidé počínají ztráceti trpělivost. Očekávají, i když nikoliv ráj, tedy aspoň aby největší a nejkřiklavější sociální nespravedlivosti a nepřístojnosti byly zrušeny a aby byla usnesena a provedena opatření ve smyslu sociální spravedlnosti.

Jest zapotřebí, aby ředitelé a generální ředitelé dostávali miliony ročního platu? Bylo mi řečeno, že se i v Ústřední sociální pojišťovně platí velmi vysoké platy, rozhodně vyšší, než jest zapotřebí. Jest nutné, aby se stavěly bankovní paláce, jako na př. nyní u Prašné brány, jejichž staveniště samo stojí nesčetně miliony, když se po léta vznášejí trpké stížnosti, že kliniky v Praze jsou ve stavu, který jest výsměchem každé sociální péče? Třebaže si na dávku z přírůstku hodnoty trpce stěžují zvláště zemědělci, provádí se to, ačkoliv v 18 případech ze sta při prodeji celých usedlostí není skutečného přírůstku hodnoty; ale zde, kde ve městech se za 1 m2 stavebního pozemku žádá a také platí 5, 10 až 15 a ještě více tisíc Kč a držitel a předcházející držitel ničím nepřispěli k takovému vzestupu hodnoty, v takových případech jest, domnívám se, že podle zásad pozemkového reformátora Damaschkeho, jen na místě řádně zasáhnouti tím spíše tehdy, když kupci asi nic na tom nezáleží, zaplatí-li za stavební pozemek o několik milionů více nebo méně. Důsledkem takových ohromných cen stavebních pozemků jest ohromné nájemné, které znovu nenáležitě zatěžuje obchod a výrobu. Bylo mi řečeno, že se za krámy ve vnitřním městě pražském žádá 40.000 až 200.000 Kč nájemného. Jak velice zatěžuje takové nájemné ceny zboží? Jde-li obchod špatně pro takové vysoké zatížení, prostě se udělá vyrovnání a ztratí na tom dodavatelé zboží. To jsou nehorázné výstřelky, které dlužno se vší bezohledností potírati. Daň ze vstupenek do biografů ke stavbě a udržování ústavů a léčeben všeho druhu, rovnoměrně a spravedlivě rozdělená, nenarazila by jistě na odpor.

Ačkoliv se zdá, že to nemá souvislosti, rád bych uvedl toto: Když se dnes všelijak vyslovují slova "samostatný zemědělec", zní to tisícům těchto tak zvaných samostatných zemědělců, našim drobným sedlákům a i větším držitelům jako výsměch. Tito samostatní jsou vyloučeni z tak četných sociálních zařízení, zatím vybudovaných. Případ nemoci, úrazu u tak zvaných samostatných znamená dnes, kdy zatím pro nastalé zadlužení samostatnost se stala fraškou, nezřídka hospodářskou zkázu, nebo osoba postižená úrazem musí zahynouti, poněvadž není peněz k jejímu vyléčení. Jiná věc, která rovněž patří do kapitoly sociální péče: Páni soc.-demokratičtí kolegové několikráte mluvili o bytové bídě městského dělnictva. Přesvědčil jsem se o tom, mnoho jest bohužel pravdou. Nyní přijďte k našim horským sedlákům v Sudetách, na Šumavě, v jiných pohorských vesnicích a srovnejte, jak oni bydlí. Tu jsou komory, v nichž se nanejvýš v létě někdy ztráví noc a které jsou často jen 6 m2 velké, jsou pojaty do bytového katastru, a za tyto komory, v nichž se nikdy nebydlelo ani bydleti nemohlo, musí beztoho chudý člověk platiti ještě domovní třídní daň se všemi přirážkami. A poněvadž, když se taková díra započítá jako obytná místnost, je nezřídka čtvrtou součástkou bytu, domovní třídní daň také brzy vzrůstá na dvojnásobnou výši. Nezbytně musí se revidovati tento katastr a jasně vyznačiti pojem "obytné místnosti" a musí se to provésti co nejdříve ve smyslu sociální spravedlnosti.


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP