Středa 5. listopadu 1930

Když jsem toto v hrubých rysech vylíčil, nesmím opominouti, abych nepojednal o hospodářských poměrech na Slovensku. V době, když šlo o to, aby Slovensko bylo připojeno k historickým zemím, byl jistě vytýčen program, jak se má se Slovenskem nakládati a jak má býti spravováno. Víme, že to byl velký finanční program ministra financí Rašína, že jste měli velký národní program, pak tu byl program pozemkové reformy a velký sociální a kulturní program, ale jistě musil přece také býti velký hospodářský program, co se má státi se Slovenskem. Připojuje-li se jedna země ke druhé, musí se také starati, jak obyvatelstvo má a bude žíti na staré hroudě. Já však prohlašuji, že hospodářská politika, která se provozuje se Slovenskem, jest zlá a špatná. Máme již vesměs prázdné továrny a v prázdných továrních místnostech se konají lidové schůze. V továrně na kůže v Liptavském Mikuláši, ve slovenském Manchestru, konala se dne 15. srpna velká protestní schůze proti hospodářskému zbídačení. Při této demonstraci v Lipt. Sv. Mikuláši projevilo se roztrpčení tamějších Slováků v úzkosti o chléb. Jděte údolím Hronu. Hernadu, Váhu, všude najdete zříceniny průmyslu. Nevím, jak dlouho budou míti slovenské strany trpělivost, aby snášely tyto věci. (Německé výkřiky: Slovenské dělnictvo!) To se také připojí. Jest to společný zájem, je-li továrna zavřena, také dělník nemá chleba. Domnívám se, že jest nejvýš na čase, aby se slovenští členové parlamentu postavili na stanovisko Slovenska a se všemi členy parlamentu ze Slovenska společně předložili vládě požadavek, aby splnila jejich hospodářské nutnosti. Neučiní-li to, učiní to venku lid sám. Situace není příznivá, k nápravě dojíti musí. Bohužel Slováci stále ještě mluví mnoho z oken. Dnes čtu interpelaci některých poslanců ze Slovenska, příslušníků agrární strany, kteří se dožadují vybudování dráhy Margecany-Červená Skála. Jaká bude odpověď? Bude postavena příštího roku a vše zůstane při starém. Proč nemají páni interpelanti odvahu svolati všechny politiky ze Slovenska, aby šli k předsedovi vlády a žádali, že se tato dráha musí stavěti ihned, že tato investice jest nutná, jinak nepovolíme rozpočet. Sotva věřím, že by se vláda mohla proti tomu uzavříti. Ale tato interpelace nemá ceny. (Německé výkřiky: Nebude strategicky tak nutná!) To je vedlejší, prozatím poskytla by stavba lidem chléb. Vždyť vojíny lze vésti i po silnici, k tomu netřeba dráhy.

Jest nutno, aby se Slovensku a slovenské otázce věnovalo více zájmu. To prohlašuji já, jako Němec ze Slovenska. Místo toho vidíme však pravý opak, že totiž otázky Slovenska jsou úplně zanedbávány a slovenští poslanci budou míti nemalou práci se svými voliči, jestliže se energicky nepostaví za tyto požadavky Slovenska. S našeho stanoviska, jako Němců, budu míti v rozpočtové rozpravě více příležitosti promluviti o těchto otázkách. Ale v této chvíli, kdy se jedná o zemědělské krisi, nemohu opominouti, abych nepromluvil o vůdčí organisaci zemědělství na Slovensku, která tam pod jménem: "Zemědělská rada" nefunguje. Menšiny na Slovensku, Němci jako Maďaři, jsou z této vůdčí organisace vyloučeny. Tato organisace stojí ministerstvo zemědělství velmi mnoho peněz. Úředníci jsou prvotřídní odborníci, ale mají svázané ruce a nemohou nic dělati, neboť mezi zemským úřadem a zemědělskou radou je konkurence, v níž dlužno hledati hospodářskou stagnaci Slovenska. Nám menšinám jest zakázáno budovati hospodářské spolky. Děje se to podle nějakého starého uherského zákona, podle něhož nesmíme zakládati hospodářských spolků. Nedostaneme žádné stanovy, ale v zemědělské radě, kde bychom měli zasedati a mohli pracovati, nemáme místa. Těmto okolnostem dlužno přičísti, že zemědělské poměry na Slovensku jsou tak bídné. Jménem své strany, která se většinou skládá ze zemědělců, musím tento návrh zákona naprosto rozhodně odmítnouti a budu hlasovati proti němu. (Souhlas.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Dále má slovo pan posl. Jiráček.

Posl. Jiráček: Slavná sněmovno! U příležitosti projednávání tak důležité osnovy o vymílání pšenice a žita a míchání mouky chci v prvé řadě poukázati na to, jak nesprávné bylo stanovisko socialistických stran r. 1926, když tehdy útočily na stranu naši, že hlasovala pro obilní cla. Naše strana tehdy otevřeně prohlašovala a prohlašuje i dnes že má zájem na tom, aby zemědělský stav byl chráněn, aby zemědělský stav požíval právě takové ochrany, jako požívá průmysl, neboť vede-li se dobře zemědělskému stavu, vede se také ostatním stavům dobře. A každou krisi, kterou prodělává zemědělský stav, prodělávají také ostatní vrstvy a třídy, prodělává ji dělník, prodělává ji průmyslník a prodělává ji také obchodník a živnostník, a můžeme říci, že na venkově se to pociťuje nejvíce. (Výborně!)

Proto naše strana má zájem na tom, aby bylo pomoženo zemědělskému stavu, aby tento stav vybředl z krise, ve které se nalézá, neboť jsem pevně přesvědčen, že tím také z krise vyjdou ostatní stavy a třídy. Naše strana vždycky chce a podporuje snahy zemědělského stavu, pokud mohou skutečně sloužiti k řešení zemědělské krise. Zemědělský stav může býti ubezpečen, že přátelství živnostenské strany je upřímné. (Posl. Mikuláš: To je labutí píseň!) To není žádná labutí píseň, ty jsi prve přednášel labutí píseň. Byl by však na velkém omylu ten, kdo by se domníval, že v době, kdy je stav zemědělský v krisi, těží snad některý stav z této krise a že snad dokonce z ní těží živnostníci, pokud se zabývají úpravou nebo prodejem potravin.

V živnostenském stavu je krise, jaké není paměti. Řada řemesel jest zničena velkým kapitálem, jako je dnes na př. stav obuvnický a krejčovský, ale i jiná a jiná řemeslná odvětví. Nevyřešená otázka ochrany nájemníků a stavebního ruchu má za následek naprostou krisi v živnostech stavebních, a tak náš stavební živnostník nemá práce, nemá výdělku a obživy. Není to však pouze otázka živnostníků a obchodníků na venkově, nýbrž i otázka živnostenského dorostu, našich učňů, dělníků, kteří nemají zaměstnání právě tak jako dělnictvo průmyslové. (Posl. Mikuláš: Musíme dojíti pro vaše kolegy, aby to slyšeli!) Jsem rád, že to slyšíte vy. (Posl. Pozdílek: Zítra to bude v novinách!) Ano. Sněmovna vůbec vypadá velmi pěkně při projednávání tak důležitého zákona jako je tento. (Výkřiky posl. Mikuláše.) Když jsi ty mluvil, také vás tu mnoho nebylo. (Výkřiky: Z toho je viděti, jak živnostenská strana řeší tuto krisi!) Původně jsem měl mluviti až zítra, ale poněvadž se někteří páni kolegové, kteří byli přihlášeni ke slovu přede mnou, dali škrtnouti - i ze řad komunistických - přišel jsem na řadu už dnes. (Výkřiky posl. Śliwky).

Místopředseda Stivín (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Jiráček (pokračuje): Také jiné druhy řemesel jsou zde bez práce. I obchody si stěžují na špatnou konjunkturu a na nedostatek odbytu. Obchody s textiliemi i prádlem plným právem poukazují, že nemají odbytu, že na zboží, jež prodávají, často prodělávají. Ke všemu pak průmysl textilní staví se stroze proti našemu obchodnictvu textilnímu a všemi prostředky sabotuje konečné vyřešení otázky paušalování daně obratové, která je přímo katastrofální pro stav textilního obchodnictva. A nejinak je tomu s řezníky a pekaři. U pekařů se poukazuje na to, oč kleslo obilí, oč poklesla mouka, ale nikdo nepoukazuje na to, oč stoupá režie, nikdo nepoukazuje na to, že daně, dávky a břemena jsou rok od roku větší, což je při výrobě nejdůležitějším činitelem, proč nemůže nastati okamžité zlevněni. Přes to, že veškerá režie stoupla několikonásobně, zlevnili pekaři ceny chleba a pečiva a konstatuji, že se tak stalo bez nátlaku se strany ministerstva zásobování.

Tak je tomu i s výrobky uzenářskými a prodejem masa. Ve své poslední řeči jsem jasně dokázal, že dávky obecní, celní, zdravotní, daň z masa jsou nejdůležitějším faktorem při zvyšování cen. Proto s podivením žasnu nad tím, jak může někdo z tohoto Národního shromáždění se najíti, kdo by napadal takovým způsobem řezníky, jako to učinil p. posl. Navrátil. Bylo by si přáti, aby p. posl. Navrátil toto své stanovisko propagoval na schůzi lidových živnostníků, poněvadž není nic horšího, než dělati jinou politiku zde ve sněmovně a jinou na voličských schůzích. Na voličských schůzích strany lidové, aby získali obchodnictvo a živnostnictvo, pravidelně tomuto lichotí a slibují mu ochranu jeho zájmů, kdežto ve sněmovně útočí způsobem, nad nímž se musí každý pozastaviti. Když na př. pan posl. Navrátil tvrdí, že husa na venkově se kupuje za 45 Kč a v Praze se prodává za 60 až 70 Kč, zapomíná, že tato husa, než byla do Prahy přivezena, musela býti nakupovačem několik neděl krmena, než se dostala do tržnice, a že nelze prostě husy, jak byly na venkově koupeny, v Praze prodávati. Když při tom nazývá hostinstvo upíry a lichváři, protože si dá za porci husy platiti 12 až 20 Kč, pak věru divíme se tomuto tvrzení. Je všeobecně známo, že Československo je nejlevnější zemí v celé Evropě a že nikde nejsou tak levné ceny v restauracích, u řezníků a pekařů, jako je tomu právě u nás v Československu. (Výkřiky.) Jen se račte podívati do Vídně a okolních států a uvidíte, kolik stojí oběd tam a kolik zde! (Hlasy: A co Bulharsko a Rumunsko?) Tam bylo dráže, nežli u nás.

Živnostník a obchodník musí platiti ohromné daně, musí nésti sociální břemena, řádně platiti personál, a to vesměs nad kolektivní smlouvu, nedostává žádných podpor a subvencí, a naproti tomu různé konsumy a jiné korporace požívají neustálých výhod.

Celá veřejnost si dnes stěžuje na sanování bank. Jak vznikly ztráty bank? Vznikly tím způsobem, že banky přestaly provozovati peněžní obchody a vrhly se na obchody zbožím. A právě ohromné ztráty na zboží byly toho příčinou, že banky bylo nutno sanovati. A u družstev není tomu jinak. Byla to spousta milionů, které musil stát věnovati na jich sanování. Panu posl. Navrátilovi je zajisté znám také jeden svaz, který ztratil na zboží a v obchodě na 40 milionů a jenž žádá nyní o sanaci. Z toho je nejlépe vidno, jak nevděčný jest obchod se zbožím a jak v důsledku toho je riskantní postavení živnostníka a obchodníka. Proto je naprosto nesprávné, a my to také důrazně odmítáme, viniti živnostníka a obchodníka z lichvy nebo z předražování, když jsme zároveň svědky toho, že nemine dne, aby denní listy na celých sloupcích nepřinášely jména těch, kteří se stali insolventními nebo upadli v konkurs. Tato černá rubrika je nejlepším důkazem blahobytu živnostensko-obchodnického stavu. (Hlasy: Pokud se to neděje z chytráctví!) To musí každý odsouditi. Ovšem, je při tom mnoho živnostníků a obchodníků, kteří se stali insolventními nebo upadli v konkurs způsobem nezaviněným.

Je to už k omrzení, máme-li stále dokazovati, kde jsou příčiny vysokých cen. Ministerstvo zásobování, pro něž pan posl. Navrátil horoval, jest úplně zbytečné a škoda těch 20 milionů, které ročně stojí. Bylo by daleko prospěšnější, kdyby se použilo tohoto obnosu k podpoře živnostenského úvěru a školství. Nechápeme, že poslanec lidové strany Navrátil štve p. ministra Bechyně proti živnostnictvu a obchodnictvu. Pan ministr zásobování měl jistě dobrou vůli, avšak musil se přesvědčiti a musí se přesvědčiti také každý jiný, že živnostnictvo a obchodnictvo nezdražuje. Důkazem toho je, zač se prodává ve výrobních družstvech uzenářských, ať dělnických nebo rolnických. (Hlasy: Před rokem jste byli pro zrušení ministerstva zásobování! Váš Ostrý v zásobovacím výboru nasadil všecky páky, aby toto ministerstvo bylo zrušeno!) Pane kolego, vy si to pletete, to nebylo v zásobovacím výboru, to bylo v ústavněprávním. V zásobovacím jsem já. (Výkřiky: Ale byl tam Ostrý!) Ale nebyl, pane kolego. (Výkřiky: Kol. Jiráčku, vždyť jste šli do voleb s programem: Zrušení ministerstva zásobování!) My jsme pro zrušení ministerstva zásobování, vždyť říkám, že těch 20 milionů je škoda. Je viděti, že špatně posloucháte. (Výkřiky.) Vy jste toho nesplnili, co jste toho naslibovali a měli jste větší politickou moc, než máme my.

Důkazem toho je, zač se prodává ve výrobních družstvech uzenářských, a to ať dělnických nebo rolnických. Dělnická družstva uzenářská i rolnická, jako je na př. "Zemka", neprodávají o nic levněji nežli uzenáři v Praze! (Výkřiky.)

Při některém zboží prodávají dokonce dráže a přece mají daleko snadnější postavení v provozu, než mají naši výrobci. Daňové zatížení oněch je daleko nižší a subvence i jiné výhody, jichž požívají, zvýhodňuje jejich posice proti našemu výrobci. Totéž jest i u pekaře. Máme na sta velikých družstevních pekáren. Jestliže se dnes vytýká pekařům, že jsou lichváři, čím by potom byly družstevní pekárny? Byly by jistě ještě většími lichváři, neboť víme, že prodávají za stejné ceny při výhodnějším svém postavení daňovém i subvenčním. Bylo by už proto na čase, aby tyto stálé výtky v tisku, na schůzích i zde v tomto Národním shromáždění na živnostnictvo a obchodnictvo přestaly. Nejlepším donucovacím prostředkem by bylo, aby družstevní podniky prodávaly levněji nežli živnostník nebo obchodník. Takovou konkurencí by vynutily snížení cen. V době však, kdy za stejné peníze, ano i dráže prodávají družstevní podniky, nežli živnosti a obchody, je to nejlepším důkazem, že výtky o zdražování proti živnostem a obchodu nejsou správné.

Pokud se týká předloženého zákona vidíme, že se béře svoboda volného obchodu konsumenstvu i živnostem. Máme za to, že míchání mouky bude prakticky těžko proveditelné, neboť sotva by někdo svou dovezenou mouku chtěl dáti míchati, když by neměl záruky, že obdrží svou mouku zpět, nehledě ani k tomu, že toto míchání mouky by nejméně zdražilo cenu mouky o 40 haléřů. (Hlasy: Vždyť oni to míchají stejně!) Pane kolego, neurážej tak živnostníky, vždyť jsi také živnostník. To je nejsmutnější, že vy živnostníci nadáváte svým vlastním kolegům a podezříváte je. To je od tebe, kolego, nehezká věc. (Hlasy: My vás jen opravujeme!) Mne nemusíte opravovati, vy toho máte sami mnoho co opravovati. (Hlasy: Mluvte pravdu a pak se nemusí opravovati! - Nalej čisté víno!) To by bylo dobré, pánové, kdybyste vy mluvili pravdu.

Kdybychom i tyto obavy přehlédli, nemůžeme věřiti, že tento zákon splní ony předpoklady, jež zemědělci od něho očekávají. Je nesporno, že zejména mícháním 75% pšeničné mouky naší s cizím 25%ním přídavkem nebudeme zde míti kvalitní suroviny pro výrobky pekařské, na něž dnešní konsum klade mimořádně vysoké požadavky. Totéž se objeví i při mouce, používané k vaření v domácnosti. Tím se může snadno přivoditi, že na místě očekávaného stoupnutí konsumu těchto zemědělských produktů a tím očekávaného stoupnutí cen dostaví se úplné zklamání. Litujeme, že zákon tento se projednává tak kvapně, že nebyli o něm slyšeni ani velmi důležití interessenti, jakými jsou pekaři. Ti by byli mohli jako praktikové přinésti nejlepší náměty k tomuto zákonu. Takto se dělá zákon bez nich, avšak následky, jež se dostaví tím, že z míchané mouky budou také horší pekařské výrobky, budou pak konsumenti přičítati nikoli zhoršené kvalitě suroviny k výrobku používané a zákonem předepsané, nýbrž výrobci samotnému. A co je na zákoně tomto nejméně potěšitelné, jsou těžké tresty za přestoupení jeho ustanovení.

Chápeme tento zákon, který je zděláván na ochranu rolnictva, a byť jeho působnost končila již 31. srpna 1931, jsme přesvědčeni, že i v této krátké době se uskuteční naše oprávněné obavy, neboť neodpomůže zemědělské krisi, poškodí však řady obchodníků, pekařů i konsumentů. (Potlesk.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Dále má slovo pan posl. Petrovický.

Posl. Petrovický: Vážená sněmovno! Myslím, že nebylo dnes potřebí mluviti zde proti zákonu mlecího zřízení, a to proto, že jsme všichni přesvědčeni, že hospodářské poměry našeho zemědělství jsou opravdu kruté, když jsme již v minulých letech pociťovali, že je třeba míti určitý ohled na naše zemědělství, a to ze zásady opravdu staré a přesvědčivé: Když má sedlák, má každý. (Hlas: To je pravda!) Vážení! Vždyť i v minulých koalicích, před volbami do zákonodárných sborů r. 1925, kdy bylo také naše zemědělství v tísni, všecky strany, i socialistické, jsme ji uznávaly a společně jsme tehdy odhlasovali zákon o klouzavých clech. Těžká byla též situace zemědělství r. 1926, kdy všeobecně se uznalo, že klouzavá cla se neosvědčila a že je proto nutno jednati o jejich reformě a zjednati tak jinou zákonnou platformu pro ochranu zemědělství. A vážení, i v dnešní době byla pohotovost všech koaličních stran taková, že všechny politické strany, tvořící tuto vládu, přispěchaly, - přáli bychom si, aby také strana republikánská byla nám nápomocnou při řešení krise v jiných odvětvích, jako my v její krisi - aby několika osnovami zemědělských zákonů tuto krisi, třeba že vědí že ji neodstraní, poněkud zmírnily a tak těžké hospodářské poměry, které dolehly na naše zemědělství, bez rozdílu ať jde o hospodářství malé nebo velké, odstranily.

Dnes se nám předkládá osnova zákona o míchání mouky, osnova šestá. Byl bych rád, aby všecky tyto osnovy, zejména první, která vstoupí v platnost 15. prosince t. r., kdy nám vyprchává obchodní smlouva s Maďarskem, přinesly našemu zemědělství opravdu užitek, zvláště pak tato osnova, od které ministerstvo zemědělství a jeho representant ministr Bradáč očekává zlepšení nynější situace. Chyba však je, že při řešení těchto zemědělských osnov nehledí se také na ostatní odbory, které nynější krisí také trpí.

Že se opravdu malým i velkým sedlákům vede zle, je nejlépe vidět na venkově. Mluvte na př. s kterýmkoliv řemeslníkem, s kolářem, kovářem, truhlářem, obchodníkem s textilním zbožím - v malých městech je to u těchto obchodníků nejvíce cítit - poznáte, že hospodářská tíseň v zemědělství zračí se všude, zvláště však u těchto malých živnostníků a obchodníků. Z počátku jsem nevěřil, že by opravdu tato zemědělská krise zasahovala tak pronikavě do řemeslnického a obchodnického odboru. Přesvědčil jsem se však sám, že dnes sedlák nejen nic nového neobjednává, nýbrž i správky odkládá. A kdo tím trpí? Řemeslník a obchodník. Ve městech je to ještě horší. Tedy je to jistě pravda, jak se říká: Nemá-li sedlák, nemá nikdo! (Výkřiky.)

Ale jděme dále. Když se předkládaly zemědělské předlohy a když se o nich jednalo, myslím, že jsme přece měli býti také slyšeni. Žádali jsme, aby se také při tom hledělo na dostavující se vleklou krisi v našem řemeslnickém a obchodnickém podnikání, ne snad tak velkou, jakou máme v zemědělství.

Vážení, osnovou o pečení chleba a nynější osnovou o semílání domácí pšenice a žita jsou dotčeny určité obory živnostenské a obchodnické. Víme určitě, že touto poslední osnovou mlynářství dotčeno nebylo. Osnovou o pečení chleba byli sice mlynáři dotčeni, ale touto osnovou budou dotčeni obchodníci, kteří dovážejí mouku, ne však ti, kteří budou dovážeti obilí. Myslím, bude-li tato osnova praktikována věcně a ve smyslu tohoto zákona, že bude dovoz mouky klesati. To je samozřejmé. Ale bude se spíše jeviti dovoz obilí. Mlynářství bylo dosud saturováno ve své práci 33%. Domnívám se, že mlynářská práce všeobecně vzroste, poněvadž zákon ukládá, zejména v tomto směru, semílati více našeho obilí, zejména pšenice 75% se žitem domácí provenience. (Předsednictví se ujal předseda Malypetr.)

Ale při tom, vážení, poukazuji tu na jednu věc. U pekařů nebude míchání. Řeklo se v jedné schůzi jistého výboru, že prý pekaři již dříve mouku míchali. Prosím, míchali ji podle dnešních poměrů tak, jaké dostávali zboží. Pekař může dělati jenom z toho, co dostává z mlýnů, a podle toho pak zpracovává tento produkt v pečivo, ať již je to chléb nebo pečivo bílé. Avšak zde je jedna věc: obchodu a mlýnům bude dovoleno míchání. V tomto zákoně je zde určitá mezera. Na příklad velkofirma Odkolkova má velký mlýn, zde to bude míchat a hned po tom bude dávat mouku do velkopekárny. Nevím, jak se na to dívají velkopekárny družstevní. Mluvilo se o ukvapenosti tohoto zákona. Uznávám, že je nutno, jestliže chceme zemědělství v této kritické době prospěti, tyto zákony projednat co nejrychleji, ale přece jenom se domnívám, že měli býti slyšeni pekaři, jejich organisace a družstevní pekárny, jak se na to dívají. Je rozdíl v tom, kde mají pekárny ve své režii a kde jsou pekárny samostatné.

Při řešení těchto zemědělských zákonů nebylo, jak jsem řekl, hleděno na některé odbory živnostenské a, řeknu přímo, na živnost řeznickou a uzenářskou. Máme živočišná cla. V důsledku jich máme dnes také rumunskou smlouvu. Rumunská smlouva mluví o určitém kontingentu. Proto je tu určité omezení ve prospěch naší produkce živočišné, která po některé stránce a zejména v určitém odvětví živočišném je snad soběstačná. Máme kontingent s Polskem a novou smlouvu s Rumunskem. Ale vidíme dnes, že při rozdělování tohoto kontingentu... (Posl. Śliwka: Kontingent nic neplatí, přes kontingent se dováží, to je kontingent pro kočku!) O té kočce nemluvte, poněvadž u vás je dávno chcíplá. (Posl. Śliwka: Dovolili jste, aby byl překračován kontingent, rozumíte? To je taková demagogie pitomá!) Žádná demagogie, s mé strany to není pitomé a jestli vy tak mluvíte, tedy já o žádné pitomosti s vámi nemluvím. (Posl. Śliwka: Dovolili jste z Polska dovážeti proti kontingentu a dělníci nemají co žrát, rozumíte!) Nemluvte tak, všichni dělníci jedí a nežerou! Jestli říkáte, že vaši dělníci žerou, tedy naši dělníci jsou lidé, kteří jedí, jsou lidé, kteří pracují ve prospěch posílení dělnických vrstev. (Výkřiky komunistických poslanců.)


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP