Úterý 21. října 1930

Předseda (zvoní): Dále je ke slovu přihlášen p. posl. Windirsch. Dávám mu slovo.

Posl. Windirsch [německy]: Dámy a pánové! Projednávání obchodní smlouvy s Rumunskem poskytuje mi příležitost, abych promluvil několik slov o nouzi, v níž se octlo zemědělství. Projednávaný předmět hodí se k tomu dobře zvláště proto, poněvadž jsme přesvědčeni, že hlavní útraty obchodní smlouvy s Rumunskem musí nésti naše domácí zemědělství. Nouze zemědělství jest již všeobecně známou věcí. O nouzi v zemědělství mluví nejen zemědělci sami, nýbrž v novější době mluví o ní také jiné výdělečné vrstvy, tu a podíváme-li se na socialistické strany, vidíme, že i ony sem tam promluví o nouzi v zemědělství. Zmiňuji-li se však o tom, musím tu rozlišovati podle národní příslušnosti. České socialistické strany zvěděly o nouzi v zemědělství, když socialistická družstva, jimž se to dostalo kdysi zbytkových statků prostřednictvím tak zvané pozemkové reformy, počala praskati. Tehdy, když pšenice stála 200 Kč, žito 160 Kč a také ceny všech ostatních zemědělských výrobků byly rovněž nad výrobními náklady, dalo se ovšem lehce hospodařiti. Avšak v té chvíli, kdy se ukázalo, že ceny zemědělských výrobků jsou vesměs ceny ztrátové, bylo ovšem ono lehké hospodaření neobyčejně ztíženo i na statcích, které se dostaly takřka zadarmo.

Podíváme-li se pak na socialisty německé národní příslušnosti, máme v jednání sjezdu strany německých sociálních demokratů v Teplicích-Šanově neklamný důkaz, že také oni zvěděli o nouzi v zemědělství. Také oni si u lámou hlavu, jak by bylo lze této nouzi čeliti. Ovšem oni vždy činí rozdíl mezi drobnými a většími zemědělci. Myslím však, že při posuzování nouze, jíž musí zemědělství trpěti, jest skutečně velmi těžko činiti v tomto směru rozdíl z důvodů politických, neboť touto všeobecnou nouzí strádá nejen malý, nýbrž rovněž tak strádá i velký zemědělec. Proto, aby se čelilo této nouzi, bylo by nutno, aby se aspoň v těchto svízelných dobách upustilo od tohoto rozlišování, které se častokráte děje jen z důvodů politických, a aby se ukázala vážná snaha, bez rozdílů na velikost zemědělských podniků, přispěti, aby se konečně zabránilo nouzi nebo aby aspoň byla přiměřeně zmírněna. (Posl. Schweichhart [německy]: Ale také demokracii v zemědělských korporacích!) Demokracii máme nejen podle slova, nýbrž ona skutečně také existuje v oněch korporacích, jejichž úkolem jest pracovati pro zemědělství. Ostatně v nejbližší době budeme moci posloužiti po této stránce podrobnou statistikou, aby veřejnost byla poučena, že v korporacích, které jsou zde myšleny, drobní nebo střední zemědělci skutečně také převládají.

Chceme-li jednati o obchodní smlouvě s Rumunskem, řeč o tom jest vlastně jen rázu formálního, a to proto, poněvadž ve zprávě, kterou nám předložil živnostenský a zahraniční výbor, výslovně se praví, že obsah této smlouvy nabyl již platnosti 1. září loňského roku. Zatím znění smlouvy vyšlo také ve Sbírce zákonů a proto se na stavu věci nedá vůbec nic měniti, a to tím méně, když do smlouvy bylo výslovně pojato ustanovení, že tato smlouva platí prozatímně na tři léta a teprve po uplynutí těchto tří let může býti vypověděna s tříměsíční lhůtou.

Zkoumáme-li nyní tuto smlouvu s Rumunskem, a to se stanoviska zemědělského, vidíme, že se věcí měly příležitost zabývati dva výbory, v nichž však zemědělci mají malý význam. Podle našeho mínění pokládali bychom za správné, aby při projednávání tak důležitého předmětu nejen svrchu uvedené oba výbory, nýbrž zároveň i sám zemědělský výbor mohl odevzdati své votum nebo aspoň uplatniti svůj hlas. Ostatně vidíme při tom následující a jest to obava, která mne nutí, abych k této věci mluvil, že, jestliže Československo uzavře s Rumunskem obchodní smlouvu, naše zemědělství při tom pochodí velmi špatně, a to proto, poněvadž rumunské zemědělství z různých důvodů může vyráběti mnohem levněji než zemědělci v našem státě. V Rumunsku platí se méně daní, zemědělství není tak velice zatíženo jako naše, o sociálních břemenech tam nevědí vůbec nic a pokud jde o pracovní dobu, jest to tam tak, že se toho nedbá, nýbrž vždy se hledí k tomu, která práce musí býti vůbec hotova. Dále jest známá věc, že v Rumunsku netřeba vkládati kapitál do budovy, že se proto nemusí zúročiti tento náklad, u nás tak drahý, a že tedy ovšem není ani amortisace. Naše zemědělství má proto proti rumunskému již předem neobyčejně slabou posici a jen zvláštním vlivem se strany zemědělců bylo by bývalo možno dosíci, aby se náležitě přihlíželo ke slabinám, jež ovšem má postavení našeho zemědělství.

Smlouva sama není vlastně více méně nic nového, neboť smlouva o nejvyšších výhodách, která platila od roku 1921, jest nyní nahrazována řádnou obchodní smlouvou. Na počátku zprávy živnostenského a zahraničního výboru k návrhu se praví, že ustanovení této obchodní smlouvy mají býti základním pilířem našeho hospodářství. Právě tohoto poukazu chtěl bych použíti, abych uvedením několika čísel ukázal, že se zdá, jako by tento pilíř, který byl právě vystavěn, začínal praskati. Nejprve bych číslicemi státního úřadu statistického prokázal, jak velká jest hodnota dovozu obilí, ovoce, zeleniny, dobytka, potravin a dříví, které jsou do Československé republiky dováženy z Rumunska. Za obilí bylo vydáno roku 1929 asi 60 milionů, za ovoce a zeleninu 17 milionů, za dobytek 152 milionů, za potraviny 5 milionů, za dříví 17 milionů Kč. Celková hodnota agrárních a lesních výrobků dovezených r. 1929 činila 251 milionů korun. S nimi porovnávám číslice dovozu za osm měsíců od ledna do srpna 1930. V těchto 8 měsících bylo dovezeno asi za 59 milionů Kč obilí. Vidíme, že v prvých dvou třetinách tohoto roku cena dovezeného obilí rovná se tomu, co bylo do Československa dovezeno z Rumunska za celý rok 1929. Mám velmi silné tušení, že pro toto úsilí dovézti co nejvíce obilí rozhodovalo také přání a žádost spekulace dovézti na území republiky levnou pšenici - o tu jde na prvém místě - aby pak, až v polovici prosince vyprší obchodní smlouva s Maďarskem, mohla shrábnouti veliké zisky na levně dovezeném obilí. Ovoce bylo dovezeno za 4 1/2 milionů, dobytka za 130 milionů, potravin za 7 milionů, dřeva za 13 milionů korun. Celková hodnota dovezených agrárních a lesních výrobků činí v prvních 8 měsících letošního roku asi 214 milionů proti 251 milionů za celý loňský rok.

Zajímavé jest nyní pozorovati, v jaké výši se pohybovala hodnota celkového dovozu r. 1929 a v prvých 8 měsících tohoto roku. Celkový dovoz činil roku 1929 asi 472 miliony, v prvých 8 měsících 1930 373 miliony korun. Neschází tedy příliš mnoho, abychom se dostali nad celkovou sumu roku loňského. V číslici celkového dovozu činí velmi značnou položku dovážený minerální olej. Loňského z roku dovezli jsme ho podle ceny za 160 milionů, v prvých 8 měsících tohoto roku za 125 milionů korun. Z toho tedy vidíme, že přece tedy hlavní díl zboží, které se k nám dováží z Rumunska, připadá vlastně na zemědělské a lesní plodiny.

Nyní jest zajímavé porovnati s uvedenými čísly hodnoty, které činí náš vývoz do Rumunska. Roku 1929 vyvezli jsme asi za 770 milionů korun, z toho hlavně textilní zboží a železo, v prvých 8 měsících letošního roku vyvezli jsme za 401 milionů zboží. Také za tuto dobu hlavní položku činilo textilní zboží a železo.

Dámy a pánové! Pozorujeme-li nyní rozdíl mezi dovozem a vývozem za rok 1929 a za prvých 8 měsíců letošního roku, konstatujeme tuto věc: Dovoz zemědělských výrobků vzrůstá, jest na vzestupu. Na druhé straně dlužno konstatovati, že vývoz průmyslových výrobků z Československa do Rumunska jest na poklesu. Za celý rok 1929 měli jsme ještě, posuzujeme-li celkový dovoz a vývoz, plus 298 milionů korun ve prospěch československého hospodářství. V prvých 8 měsících letošního roku však toto plus vývozu kleslo již na 28 milionů Kč. Vidíme, že budou-li se věci vyvíjeti takto dále, náš obchodní poměr s Rumunskem může koncem letošního roku býti případně efektivně pasivní. Proto nechápu nyní, že páni zpravodajové na počátku zprávy uvádějí, že tato obchodní smlouva tvoří základní pilíř naší hospodářské budovy. Ovšem také to, co zde uvádím, musí se posuzovati relativně. Přece jen část našich průmyslových výrobků odchází do ciziny, našemu domácím u trhu se tím podstatně ulehčuje, ale na druhé straně jako zemědělci musíme konstatovati smutnou věc, že tento vývoz nebo obchod děje se hlavně na úkor našeho domácího zemědělského a lesního hospodářství.

Mluvíme-li o rumunské obchodní smlouvě, dlužno si při tom všimnouti ještě jedné věci. Slyšíme, že k tomu, co je zde vytištěno, byla připojena ještě také tak zvaná tajná doložka. Tato tajná doložka není snad tak tajná, aby bylo neproniklo, co obsahuje, a uslyšíme, že na základě této tajné doložky bylo zajištěno Rumunům, že mohou vyvézti do Československa 42.000 kusů hovězího dobytka a 200.000 vepřů. Zmiňuji-li se o tom, pak jest to holá skutečnost, že při jednání o této obchodní smlouvě nemohli za žádných okolností býti zástupci ministerstva zemědělství. Pochybuji o tom, neboť kdyby byli přítomni, byli by oprávněně musili protestovati proti tomu, co se požaduje od našeho zemědělství, a to tím spíše, když jest přece známo, že, pokud jde o hovězí dobytek a vepře, naši zemědělci mají tolik prodejného dobytka, že mnohý zemědělec láme si hlavu, jak by vůbec mohl své prvotřídní zboží dostati do prodeje. Pročítáme-li tuto obchodní smlouvu, jest při tom ještě dále jedna věc poněkud nápadná, že naše dřívější úsilí dosíci přiměřené celní ochrany vede ad absurdum. Uvádím to proto, poněvadž konec konců dříve, zvláště v době, kdy se projednávaly novely k celnímu zákonu, s mnohých stran spotřebitelé a vůbec různí jiní činitelé bojovali proti tomu, aby tento novelovaný celní sazebník nabyl účinnosti, a jestliže nyní porovnáme s tím skutečnost, vidíme, že vše, co v tomto oboru bylo zákonodárně vykonáno, není nic jiného než potištěný kus papíru.

Zkoumáme-li celní sazby této obchodní smlouvy, nacházíme tam sice odkaz na náš autonomní celní sazebník, ale tento autonomní celní sazebník vůbec nenabude účinnosti, a to proto, poněvadž se užívá vesměs i minimálních cel a také tato minimální cla jsou v mnoha případech změněna tím, že jsou přeměněna ve vyloženě smluvní cla. Jestliže se zde tedy mluví o celním sazebníku, jest to tedy jistě více proto, aby tím veřejnost byla po určitou dobu zaměstnána. Ve skutečnosti však v praksi vidíme, že se cel, která by měla i býti zavedena, nikdy nepoužije. (Předsednictví převzal místopředseda Taub.) Právě tak jest tomu ovšem také při těchto celních sazbách, pokud jsou obsaženy v obchodní i smlouvě s Rumunskem. Jednu věc bych zdůraznil mluvě o celních sazbách. Nebudu mluviti o clech na vepře a hovězí dobytek, nýbrž chci se jen z těchto celních sazeb všeobecně o zmíniti jen o jediném clu, a to na chmel. Pro chmel byla do této smlouvy pojata celní sazba 1500 lei při vývozu do rumunského území. Jest přirozeno, že naši chmelaři, ačkoliv vypěstovali vynikající výrobek a uvádějí jej do prodeje, při takovéto vysoké celní sazbě nikdy nebudou moci vyvézti na území rumunského království ani kilogram chmele. Zkoumáme-li celní sazby této obchodní smlouvy, působí to na nás dojmem, že vlastně také v tomto případě provozuje se hra s vážnými zájmy zemědělství. Vidíme, že ve styku s Rumunskem, pokud jde o dovoz agrárních pro duktů této země, máme nejnižší celní sazby, kdežto, jde-li o předměty potřeby zemědělství, musíme počítati s tím, že budou vždy pro ně platiti celní sazby nejvyšší. V dnešní době vzhledem k celkové situaci zemědělství v celém světě, jakož i vzhledem k nechráněnému stavu našeho domácího zemědělství, došlo k tomu, že zemědělské výrobky, pokud je prodává zemědělství samo, vesměs zlevnily. (Posl. Koudelka: Které?) Při tom jest jen smutné, že toto zlevnění nepokračuje až do nejposlednějších vrstev spotřebitelů, neboť jinak by se ne mohlo státi, že od spotřebitelů stále ještě slyšíme, že zemědělské výrobky jsou tak jako dříve nepoměrně drahé.

Bylo by konečně na čase, aby si náš ministr pro zásobování lidu po této stránce uvědomil svůj vážný úkol a aby prosadil, aby zlevnění proniklo také ke spotřebitelům. (Posl. Schweichhart [německy]: Vybudujte zemědělské družstevnictví!) K tomu účelu má ministerstvo pro zásobování lidu velmi značný aparát. Pro rok 1931 zvyšuje se v rámci státního rozpočtu, relativně posuzováno, náklad na ministerstvo pro zásobování lidu velmi značně. Ministerstvo pro zásobo vání lidu má tedy dosti prostředků, aby také v tomto směru mohlo vykonávati vliv, aby zlevňovací akce, zvláště pokud jde o potraviny, mohla se konečně také jednou projeviti u spotřebitelů.

Již dříve jsem poukázal, že cena předmětů potřeby pro zemědělství vlastně vůbec ne klesla. Kol. Koudelka byl tak laskav a otázal se mne "kterých". Nuže, nemohu vám je vypočítávati, ale upozornil bych na tuto věc. Račte se podívati do čítárny a podívejte se do včerejšího vydání časopisu "Montagsblatt für Böhmen", vyloženě liberálního časopisu. V tomto časopise se na titulní stránce uvádí, jak ceny různých průmyslových výrobků až do určitých let stoupaly, a poukazuje se k tomu, že tyto vysoké ceny ještě nyní také neustále platí. Jestliže časopis takovéto politické orientace uvádí takovéto věci, musí na tom jistě býti něco pravdy. Kol. Schweichhart byl opět tak laskav, že upozornil, že by ke zlevnění podstatně mohlo přispěti vybudování družstevnictví. Na tom jest jistě něco pravdy. Pozorujete-li však věci tak, jak jsou venku, shledáte, že všude tam, kde se mohla zemědělská družstva utvořiti, skutečně také již jsou. Posuzujeme-li však poměry na venkově s našeho německého stanoviska, přijdeme k tomu, že bydlíme v kraji, kde nemáme vlastně zemědělství, které vyrábí ve velkém. Máme vesměs drobné lidi, máme vesměs drobné zemědělce. A víte také, že tolik a tolik lidí z nich jsou samospotřebitelé a že s tím nepatrným množstvím, které jim zůstává na prodej, se nevyplácí jíti do družstva, nýbrž provádí se to tak - a to jest praktické i rozumné - že se výrobky prodávají přímo spotřebitelům. (Souhlas.)

Zkoumáme-li předloženou obchodní smlouvu s Rumunskem, zdá se mi vzhledem k poměrům v našem zemědělství, uvážím-li krisi a nouzi, kterou prožívá naše zemědělství, jen nedokonalou věcí. Domnívám se, že zůstane-li toto kusé dílo - před chvílí jsem to dokázal číslicemi - ani náš průmysl se nedožije velké radosti z této smlouvy. Chceme-li vybřednouti z této nouze, bylo by správné, abyste se již jednou obírali většími koncepcemi. A k tomu i v posledních měsících byly ukázány cesty. Četli jsme již o různých agrárních konferencích v Bukurešti, v Sinaji, ve Varšavě, jejichž konečným účelem zajisté bylo vytvořiti nejprve větší hospodářská území. A tím my v Československu trpíme především. My máme nepoměrně malé hospodářské území a musíme se snažiti vytvořiti větší hospodářské území a v jeho rámci upraviti vyrovnání mezi zemědělskými a průmyslovými výrobky. Musíme se snažiti, abychom řádně prováděnou směnou prodali vše, co máme. To jest jediná cesta, která jest schůdná a která nás při tom činí nezávislými na oné části velkokapitálu, jehož v hranicích Evropy již nemáme, nýbrž který jest za oceánem, ve Spojených Státech. Budeme-li přemýšleti sami o sobě, měli bychom v Československu po této stránce splniti velmi velký úkol, aby totiž právě bez ohledu na politické rozdíly došlo k utvoření větších hospodářských celků. To by byla ovšem věc, která by nám i v budoucnosti dovolila mnohem volněji vydechnouti. Jestliže však se spokojíme s tím, abychom uzavírali jen takovéto obchodní smlouvy, jako zde projednáváme, která vlastně již dávno platí, nikdy nedosáhneme tohoto hospodářského ozdravění, jakého potřebujeme nejen v zemědělství, nýbrž i v průmyslu v oněch částech Evropy, na kterých nám záleží.

Dámy a pánové! Nebudu již mnoho mluviti o zemědělské nouzi. Avšak mám dojem, že naše zemědělská veřejnost čeká, že tato tak neobyčejně důležitá otázka bude také jednou projednána ve zvláštní rozpravě v parlamentě. Ne, aby se nám zde hodil k projednání prostě takovýto drobet, který máme vlastně již jen spolknouti, nýbrž aby se nám skutečně také dala příležitost, abychom mluvili o všech věcech, které se nás dotýkají, a domnívám se, že po této stránce má zemědělství dosti příčiny a dostatek důvodů, aby uvedlo vše možné, co musí dojíti uznání, aby konečně naše zemědělství vybředlo ze své nouze. (Potlesk.)

Místopředseda Taub (zvoní): Slovo dále má p. posl. Horpynka. Uděluji mu je.

Posl. Horpynka [německy]: Dámy a pánové! Poslanecká sněmovna ratifikuje dnes dne 21. října obchodní smlouvu mezi Československem a královstvím Rumunským, která dne 27. června t. r. byla na Štrbském Plesu podepsána a dne 11. července již uvedena v platnost. Uvážíme-li, že mezi podepsáním obchodních smluv s jinými státy a ratifikací pražským Národním shromážděním uplynula často léta. Jest rychlost v tomto případě opravdu velice nápadná a zaslouží ještě více pozornosti, když se zjistí, že porady rozpočtového výboru o státním rozpočtu pro rok 1931 za účelem této ratifikace byly přerušeny a že předsednictvo sněmovny nedalo na denní pořad dnešní schůze ani nevyřízené body dřívějších denních pořadů. Jednu z příčin rychlé ratifikace dlužno hledati snad v tom, že tato obchodní smlouva s Rumunskem - a tu nesouhlasím s kol. Windirschem - dopadla dosti příznivě pro Československou republiku. Zatímco se na jedné straně podařilo podstatně snížiti rumunské celní sazby na většinu průmyslových výrobků, dovážených z Československé republiky, s druhé strany Rumunsko projevilo souhlas s tím, aby československé celní sazby na agrární dovozní předměty byly zvýšeny. Myslím, že se nemýlím, tvrdím-li, že ministr dr Beneš právě nyní rád by chtěl názorně demonstrovati tento úspěch své zahraniční politiky. Ministr dr Beneš se sice jako věrný sekundant Francie v Ženevě všemožně namáhal, aby zmařil úsilí Německa po úspěšnější ochraně menšin, ale když se vrátil do své vlasti, nalezl průčelí své zahraniční politiky silně poškozeno demonstracemi a kamením. Ministerská slova, že pro Československou republiku není již nerozřešené zahraničně-politické otázky, že styky se všemi státy jsou dobré a přátelské, nejsou tím nikterak potvrzena. Napětí mezi Československem a Maďarskem denně vzrůstá. Obchodní smlouva s Maďarskem byla vypovězena a při nepovolnosti zdejších agrárních vrstev ani ve prospěch zemědělství ani ve prospěch zdejšího průmyslu nebude asi vůbec obnovena, nýbrž nahrazena bezesmluvním stavem, t. j. celní válkou. Maďaři nikdy nezapomenou, že právě ministr dr Beneš používá každé příležitosti, aby jim hrozil zbraněmi. Když maďarská zahraniční propaganda dosáhne toho, že i v cizině vedoucí státníci a politikové uznají nutnost revise mírové smlouvy trianonské ve prospěch Maďarska, hned jest po ruce ministr dr Beneš s casus belli. Ale i když Maďarsko dá najevo, že usiluje o změnu své ústavy a o návrat k monarchistické státní formě, ohlašuje ministr dr Beneš ozbrojené zakročení proti Maďarsku. Co to znamená pro národ, který i při svém odzbrojení dbá o udržení své svobody a důstojenství, když mu ozbrojený stát hrozí válkou a vpádem, lze si představiti. Ještě mimo to jest právo na straně Maďarska, neboť forma ústavy, kterou si Maďaři chtějí dáti, osoba krále, kterého chtějí posaditi na svůj trůn, jest vnitrostátní věc Maďarska, do které není nic ani Československu ani některému z jeho ministrů. Právě ministr dr Beneš, u něhož se nejsilněji projevuje souverenní ješitnost, nesmí se dopouštěti takové nedůslednosti a vnitrostátní věc Maďarska označovati za případ války pro Československou republiku. My sudetští Němci můžeme upřímně před celým světem prohlásiti, že se Maďarsko nesmí spoléhati na naše sympatie, když si právě Otto z Habsburků postaví na hlavu štěpánskou korunu. Nikdy nezapomeneme, že ctižádostivá matka tohoto čekatele trůnu v období světové války pro Německo nejtěžším dovedla pohnouti posledního rakouského císaře k nabídce míru veliké Dohodě, kterážto nabídka musila ochromiti průbojnost německého vojska a připraviti německému spojenci poznání, že jest i Rakouskem zrazen a opuštěn. Přes to však budou sudetští Němci královskou otázku v Maďarsku vždy považovati za věc, která jest jedině věcí maďarského národa a do které nikomu na světě nic není. [Další věta byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 21. října 1930 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy. Viz těsnopiseckou zprávu o 73. schůzi posl. sněmovny.] Ale i poměr k Rakousku nachází ministr dr Beneš při svém návratu ze Ženevy dosti zakalený pro událost štýrskohradeckého Mayera proti 28. pěšímu pluku. Poslední politické události v Rakousku, zvláště nová Vaugoinova vláda působí ministru dru Benešovi jisté starosti. Dosti určitě lze očekávati, že nový ministr Starhemberg naprosto nebude zvlášť trpělivý k tiskovým orgánům pana ministra dra Beneše ve Vídni, které, mimochodem řečeno, vykazují stále větší hmotný i mravní schodek. Že i z Vídně vane jiný vítr, může ministr dr Beneš poznati z toho, že jeho kritisující projevy o rakouských poměrech v zahraničněpolitickém výboru posl. sněmovny, které dříve činil velmi často mnohem ostřeji a přes to bez námitek, měly nyní ihned za následek politické zakročení rakouské vlády. Hvězda Československa začíná v Rakousku pomalu, ale jistě blednouti. Poměr Československé republiky k Polsku nebyl nikdy dobrý. Nakládání, jehož se polské menšině v Československu dostává od slovanského bratrského národa, jest stále předmětem velmi ostrých útoků polského tisku. Tento poměr byl v poslední době ještě podstatně zostřen známým interviewem presidenta Masaryka, jejž povolil jistému zástupci londýnské General Press a v němž se otázky polského koridoru, do které mu, mimochodem řečeno, také naprosto nic není, poněvadž to jest věc nevyřízená mezi Německem a Polskem, dotkl ve formě, jejímž následkem byl nejen energický odpor, nýbrž přímo pusté útoky Polska proti Československu. Panu předsedovi vlády Udržalovi a některým zde zájem majícím vrstvám naprosto nepomohlo, že Udržal jako předseda vlády s tribuny posl. sněmovny desauvoval a interview označil za falešný a znovu obnovil svatost a nedotknutelnost mírových smluv aspoň pro foro interno. Major Paulsen spontánně protestoval proti vývodům předsedy vlády Udržal a v dopisu zaslaném londýnskému československému vyslanectví a ohradil se proti výtce, že by byl interview, jejž mu Masaryk poskytl, nějak zfalšoval nebo ho zneužil. To lze čísti v tisku všech států, jen nikoliv ve zdejším, poněvadž se to zde zabavuje. Tuto konfiskační praxi dodrželo bohužel i předsednictvo poslanecké sněmovny, kdy v poslední plenární schůzi překvapujícím způsobem dovolilo sice předsedovi vlády Udržalovi podati projev o Masarykově interviewu, ale pak rozpravu přímo znemožnilo, když schůzi bleskurychle ukončilo, ačkoliv nebyly vyřízeny jiné body denního pořadu, a tak stranám znemožnilo učiniti jakýkoliv projev k této jistě významné politické události. Takové jednání předsednictva sněmovny samo sebou musí vrhnouti své stíny i na rozpočtovou debatu.

Když konečně ministr dr Beneš v rozpočtovém výboru posl. sněmovny prohlásil, že jeho rozhovor s německým ministrem pro věci zahraniční dr Curtiem v Ženevě potvrdil korektní a dobré styky mezi Československou republikou a Německem a že jeho zahraniční politiku nelze naprosto označiti jako protiněmeckou, musíme jen žasnouti, odkud ministr dr Beneš béře odvahu k tomuto tvrzení. Jistě se nemůže dovolávati toho, že od r. 1926 v československé min. radě sedí stále dva němečtí ministři a z toho vyvozovati, že jeho politika nemůže býti naprosto protiněmecká, neboť němečtí ministři přece ještě proti ní nic nenamítali. Především dlužno konstatovati, že němečtí ministři nikdy nijak nebo nikde výslovně neprohlásili, že by i sebevzdáleněji souhlasili se zahraniční politikou pana ministra dra Beneše proti Německu. Naopak. Ministři Spina a Mayr-Harting vyslovili v jednom interviewu výslovně své pochybnosti proti chování ministra dra Beneše v menšinové otázce. (Posl. dr Schollich [německy: Hned dostali známku z mravů!) A když předseda vlády Udržal odpovídal na jistou interpelaci, dostalo se jim za tuto koaliční nedisciplinovanost - krásné slovo! - výtky.

Ale i kdyby tomu tak nebylo, prohlásili jsme my, sudetští Němci, několikráte před veřejností celé Evropy, že ministr dr Beneš v otázkách menšinového práva a ochrany menšin naprosto nemá práva mluviti i jménem 3 1/2 milionů sudetských Němců v Československé republice. A i kdyby v Berlíně v zahraničním úřadě převládalo mínění, že styky mezi Německem a Československou republikou jsou korektní, trvá přece po právu výčitka, že zahraniční politika dr Beneše a vnitřní politika Československé republiky jest protiněmecká, poněvadž se četná parlamentní opatření obracejí nejen proti německému národu v mezích říšských hranic, nýbrž především proti veškerému pohraničnímu a zahraničnímu němectví, zvláště však proti sudetsko-německému národnímu kmenu, majícímu 3 1/2 milionů duší.

Ministr dr Beneš nemůže přece popírati, že se politika Československé republiky vůči Německu zvláště v poslední době skládala z řetězu - mírně řečeno - nevlídností. Připomínám neblahé řešení otázky priorit v markách, které ještě dnes bude největší překážkou jednání o obchodní smlouvu mezi oběma těmito státy. (Posl. dr Hassold [německy]: Snad bychom již měli obchodní smlouvu bez této otázky!) Zcela správně! Poukazuj i na neustálé zatýkání říšsko-německých státních občanů na československé půdě, které se vždy končí těžkou ostudou pro Československou republiku, dále na mlčky trpěné prudké útoky českého tisku proti Německu. Ale vrcholu nenávistných činů bylo dosaženo v poslední době boykotovou štvanicí proti německým zvukovým filmům a při tom podnícenými protiněmeckými demonstracemi v Praze a v jiných místech republiky.

Jestliže skutečně německý ministr pro věci zahraniční dr Curtius a ministr dr Beneš v Ženevě blouznili o dobrých a korektních stycích mezi oběma státy, jsou desauováni tvrdými a nepopiratelnými fakty. Německo, které vždy velice ochotně otevíralo cestu do světa české literatuře a hudbě, ustanovovalo české umělce ve svých divadlech a operách, učinilo český zvukový film vůbec schopným života, jest vysoko povzneseno nad podezření nacionálního šovinismu v oboru kulturním.

Ale německý národ vyčerpal svou trpělivost. Nechce se již dáti od Čechů neustále urážeti a ponižovati. Proto odpovídá na poslední protiněmecké demonstrace pražské odvetnými opatřeními, hlásá boykot československých průmyslových výrobků, varuje před návštěvou československých lázní a léčebných míst atp. I když my sudetští Němci jsme těžce a bolestně postiženi těmito opatřeními Německa, musíme přece uvítati, že Německo konečně začíná spláceti Čechům stejné stejným a hájiti svou důstojnost proti [Další slovo bylo usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 21. října 1930 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučeno z těsnopisecké zprávy.] Československé republice. Můžeme s napětím očekávati, jak ministr dr Beneš po tomto zjevu bude chtíti vybudovati zase dobré a korektní styky s Německem. Rozhodně se mu to nepodaří na základě koncepce, že nyní Československá republika získá větší cenu pro francouzskou politiku, poněvadž radikalisace Německa při posledních volbách musí Německo od Francie stále více vzdalovati. Funkční význam Československé republiky pro Francii, jaký měla v prvních letech po válce, nadobro zmizel, poněvadž se dnes Německo nemusí již obávati rozličných francouzských četnických států v Evropě. Frankofilská politika dr Beneše během 12 let učinila Československou republiku v Evropě politicky bezmocnou, ale zároveň po stránce hospodářské politiky zatlačila mladý český stát do mimořádné situace.

Tak jest Rumunsko skutečně jediným státem, se kterým Československá republika má aspoň poněkud snesitelný poměr. S tímto státem má Československo nejkratší hranici. Uzavření obchodní smlouvy s Rumunskem, která mimo to obsahuje ještě několik položek výhodných pro Československou republiku, jest tedy jen laciným propagačním prostředkem pro správnost československé zahraniční politiky. Tento drobný fakt nemůže naprosto zastříti, že Československá republika se všemi svými sousedy jest ve stavu politického napětí a politického nepřátelství a ke škodě vlastní, ke škodě všech jejích obyvatelů nemá ani nejnepatrnějšího hospodářského vztahu ke svému nejbližšímu okolí.


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP