Čtvrtek 25. září 1930

Ovšem státní zaměstnanci nebudou se dožebrávati almužen jako je 13. služné nebo vánoční příspěvek, jak tomu říkáte. Státní zaměstnanci postaví se do jednotné fronty všeho pracujícího lidu v Československu a budou bojovati nejen za větší krajíc chleba, nýbrž i proti persekuci po stránce sociální i kulturní, poněvadž opravdu poměry dnes jsou na psu. Mnohý z vás poslanců má možnost třeba ve vlaku mluviti se zaměstnanci. Vy ovšem řeknete, že jste od té neb oné partaje,

z vládní partaje, tak se trochu zarazí a jen vám zasalutují, ale zavolejte si je pěkně do kupé a mluvte s nimi jako lidé a ne jako jejich představení nebo poručníci, diktátoři, a ať vám řeknou, jak se dnes dívají na 13. služné.

Dnes říkají sami státní zaměstnanci, že by si to měla vláda nechati, poněvadž - již také byla o tom řeč - prý něco jest v důvodové zprávě, že bude zvýšeno nájemné z naturálních bytů, že to nemělo býti, poněvadž Bohumil Procházka nebude moci přijíti na schůze veřejných a státních zaměstnanců, aby je tam znovu klamal. Naší povinností bude, abychom odkryli tento šlendrián, který se páchá na státních a veřejných zaměstnancích.

Zvýšení nájemného v naturálních bytech jest předpokladem pro 13. služné. Státní zaměstnanci si to fakticky musí několikrát tak draze zaplatiti, aby potom dostali 450 Kč: zvýšení nájemného v naturálních bytech, zvýšená dávka z prolongací legitimací ze 7 Kč na 50 až 200 Kč, z 5 Kč na 9 Kč zvýšené režijní palivo, zredukování tak zv. vycházkového a pracovního oděvu. To na druhé straně chystáte pro státní zaměstnance. Vypočítáváte-li, že vánoční příspěvek vyplatíte v obnose 295 mil. Kč, vydřete na druhé straně na státních zaměstnancích 400 mil. Kč a 105 mil. strčíte do kapes. Tak se kalkuluje, tak se balamutí státní zaměstnanci. Napovídá se jim, co všechno dostanou, ale pak nula od nuly pojde, jako u předešlých zákonů.

I pan posl. Bergmann s této tribuny litoval, že snad to přišlo dříve ven ohledně toho zvyšování nájemného v naturálních bytech, poněvadž fakticky, jak jsem to řekl o Procházkovi, nebudou moci tito pánové přijíti před masy státních a veřejných zaměstnanců a říci, že je to vymoženost, když si státní zaměstnanci sami dovedou již dnes vypočítati, co dostanou a oč je na druhé straně okradete. Proto bude těžká posice těchto pánů, až půjdou mezi státní a veřejné zaměstnance, aby jim dokazovali, že vymohli nějaké plus pro ně a jejich rodiny. Ale nejen to, o čem jsem zde mluvil, bude k úhradě 13. služného. Velmi dobře se pamatuji, že po jaru v soc. politickém výboru, kdy tato otázka přišla na přetřes, mluvil otec železničářů, sociálfašista posl. Brodecký vřele o tom, že k úhradě 13. služného by bylo třeba, aby stát neposkytoval takové výhody v podobě snížení dělnických jízdenek zaměstnavatelům a dělníkům, nýbrž aby dělníci sami vymohli si na zaměstnavatelích, aby zaměstnavatelé byli povinni zaplatiti jízdné do toho neb onoho průmyslového střediska, odkud oni dojíždějí z venkova za prací, protože stát to nemá sanovati, ježto státu do toho nic není. Jak to dnes vypadá, vidíme sami nejlépe. Zaměstnavatel by si sháněl dělníky ze samotného města nebo nejbližšího okolí, a ti druzí na Českomoravské vysočině, na Šumavě nebo v Podkrkonoší by byli vydáni úplně na pospas smrti hladem. Pan posl. Brodecký to chce velmi rafinovaně řešiti: vzíti to jedné dělnické kategorii a dáti to druhé, tedy ne, aby zde vláda nebo železniční správa ze svých přebytků byla povinna uhraditi celou položku na 13. služné nebo příspěvek státním zaměstnancům, nýbrž mají to býti dělníci, nejvíce dělníci z průmyslu, kteří vydělají 100-150 Kč týdně, kteří mají státním zaměstnancům pomoci k úhradě 13. služného.

Takhle si to řešení představuje sociálfašista! (Posl. Kliment: Státní přebytky jsou pro zloděje!) Ano, ty jsou dávno ukradeny, schovány, o těch se nemluví, nýbrž zde si to musí zaplatiti na jedné straně zaměstnanci sami, na druhé straně pak ti, kteří jsou nejhůře placeni.

Na jednom malém příkladě je nejlépe viděti, zdali se vůbec dnes něco dává státním zaměstnancům. Je to 8hodinová doba pracovní. U provozu na železnicích vůbec od převratu neexistuje, poněvadž turnusy, které jsou sdělávány po převratě i teď, byly udělány vždy tak, aby to na pohled vypadalo jako 8hodinová doba pracovní, t. j. 192 hodin za 28 pracovních dnů. Ale to bylo jen na pohled. Prakse byla úplně jiná. Dostal jsem asi před 2 měsíci jeden turnus jízdní čety královéhradecké. Zjistil jsem, že tyto čety jízdního personálu královéhradeckého dělají ne 192 hodiny, nýbrž 300 hodin za měsíc a ve 22 pracovních dnech, jimiž probíhá turnus, musejí dělati 11 nocí.

Tedy podívejme se, jak to číselně vypadá. To znamená, že tyto jízdní čety dělají o 108 hodin měsíčně více přes čas. Kdybychom počítali jen 4 Kč za přesčasovou hodinu, přišli bychom k cifře 432 Kč, čili za rok 5184 Kč, a teď vy jim na to dáváte vánoční příspěvek, 13. služné 450 Kč. Doplaťte jim za poctivou práci a oni nebudou chtíti na vás žádné 13. služné ani žádný vánoční příspěvek, nebo jak tomu chcete říkati. (Souhlas komunistických poslanců.) Za poctivou práci poctivý plat. Máte-li zájem na tom, tak se u těchto čet můžete sami přesvědčiti, jak to vypadá. Tedy podívejme se: 5184 - 450 Kč jim na to dáte, zbývá zde nedoplatek 4734 Kč. Tolik dluhujete státnímu zaměstnanci za 1 rok. A teď to spočítejte od převratu, co jim dlužíte. Nyní přicházíte se 450 Kč jako s výsměchem pro tu bídu státních zaměstnanců. Myslím, že státní zaměstnanci, až obdrží toto 13. služné nebo vánoční příspěvek, jak tomu teď říkáte, a až jim dáte na druhé straně pocítiti to, co jsem již řekl, zvýšené nájemné v naturálních bytech, odbourání ochrany nájemníků, zvýšené režijní jízdné, prolongaci legitimací atd., vám pěkně poděkují, a my jako komunisté se přičiníme o to, aby vám nejen poděkovali, nýbrž, až se ukážete na obzoru, aby vás vypráskali, poněvadž není myslitelné, abyste stále hausírovali s dělnickou bídou, abyste chodili balamutit pracující lid, že se pro něj v tomto parlamentě něco udělalo nebo dělá. A vy fakticky pro ně děláte jen to, že jim pomáháte dříve do hrobu.

Tedy vy nedáváte státním zaměstnancům třinácté služné, nýbrž vy je pěkně okrádáte, ale budete tomu pořád pěkně říkat vánoční příspěvek. Nula od nuly konečně pojde. Jak jsem již uvedl, státní zaměstnanci jsou zadluženi dnes 400 mil. Kč. Nyní se vrhne na ně kde kdo; poštvali jste tím zemědělce na státní zaměstnance, poštvali jste na ně i ostatní dělníky, abyste tak mohli lépe lovit v kalných vodách, abyste rozrazili pracující třídu na několik směrů, ne jenom na dva, jak to dnes dokazují předvčerejší a včerejší demonstrace na pražských ulicích.

Za jásotu všech českých měšťáckých stran, za zjevného souhlasu strany českých socialistů, za skrytých sympatií československých soc. demokratů a za plné podpory měšťáckého státního aparátu, Dolejšovy a Slávikovy policie a Meissnerovy justice pořádají fašisté Stříbrného a Gajdy v Praze nacionálně-fašistické štvanice a demonstrace, zatím co tatáž společnost a její chlebodárci - Petschkové, Preissové a Weinmannové - odsuzují statisíce nezaměstnaných proletářů k smrti hladem, vyhazují tisíce dělníků ze závodů a snižují jim mzdy, týrají dělnické, malozemědělské a maloživnostenské rodiny nesnesitelnou drahotou a daněmi, chystají úplné odbourání ochrany nájemníků, zdražení železničních lístků a zvýšení daně z piva, potlačují každý projev nespokojenosti pracujícího lidu, a při tom pokoušejí se odvrátiti pozornost dělnictva, drobného rolnictva, maloživnostnictva a maloúřednictva vzájemnými nacionálními štvanicemi, aby tak připravovali otevřenou fašistickou diktaturu a přes ni novou krvavou imperialistickou válku.

Fašistické demonstrace (Výkřiky komunistických poslanců.), prováděné za zřejmého souhlasu celé vlády, tedy i německých ministrů - soc. demokrata Czecha a agrárníka Spiny (Výkřiky komunistických poslanců.) - jsou tak prostředkem, který má usnadniti buržoasii všech národností zesílený útok na žaludky, kapsy, zdraví a existence pracujícího lidu českého, německého, slovenského i maďarského, jsou to manévry buržoasie pro přípravu fašistické diktatury a občanské a imperialistické války.

Dělníci, proletářská mládeži, dělnické ženy, malorolníci a drobní živnostníci! Buržoasie a s ní spojení sociálfašističtí vůdcové mobilisují mimo svůj státní mocenský aparát své fašistické bandy proti vám, pracujícímu lidu všech národností. Pomněte Italie, Maďarska, Finska, Polska, Jugoslavie, Rumunska a jiných zemí fašistického teroru, pomněte zvěrstev fašistů v Německu! Odražte společný útok buržoasie, nacionálního a sociálního fašismu! Protestujte ve všech závodech a na ulicích proti fašistickým provokacím! Dělníci čeští i němečtí, dělníci komunističtí, českosocialističtí, soc. demokratičtí i neorganisovaní, semkněte se v závodech v pevnou jednotnou frontu proti nebezpečí fašistické diktatury! Proti fašistickým bandám utvořte všude v závodech proletářskou obranu!

Pracující lid Velké Prahy vyzýváme, aby v pátek o 1/2 8. hod. večer dostavil se hromadně na Slovanský ostrov, Žofín, a demonstroval pod hesly: Ať žije mezinárodní solidarita praeujícího lidu měst i venkova! Pryč s fašistickými a válečnými štváči! Ať žije boj za chléb a práci! Proti fašistické diktatuře (Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 25. září 1930 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy. Viz str. 94 této těsnopisecké zprávy.] (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Zierhut (zvoní): Slovo dále má p. posl. Seidl.

Posl. Seidl: Slavná sněmovno! Kdyby se v řešení platových poměrů státních zaměstnanců mělo pokračovati dosavadním způsobem, budou sbory zákonodárné i vláda nuceny se zabývati otázkou státně-zaměstnaneckou nepřetržitě, a to proto, že se nepostupuje podle řádně vypracovaného plánu, že se pracuje v příliš úzkém rámci časových otázek a že není všeobecná snaha zajistiti veřejným zaměstnancům aspoň životní úroveň z dob předválečných.

V letech konjunktury 1925 až 1928, kdy bylo možno opatřiti si potřebné hotovosti na zlepšení platů a služebních příjmů státních zaměstnanců a učitelů, byly oprávněné požadavky veřejných zaměstnanců a učitelů bývalou koalicí odsunovány a čekalo se na zázračné výsledky platového zákona, které se nedostavily, nedostavují a také nikdy nedostaví.

Platový zákon neřešil a také nevyřešil požitkový problém, a není dnes již žádným tajemstvím, že struktura platového zákona je pochybná, že neobstojí a nedá se udržeti ani morálně, ani právně. Platový zákon pomohl pouze několika stům státních zaměstnanců, tisícům ponechal jejich dřívější platy, desetitisícům zhoršil postupové a povyšovací možnosti a nejméně jednomu stotisíci státních zaměstnanců zhoršil existenční základnu, zhoršil odměnu za práci, snížil pensijní základnu i sociální platy. Jednalo-li se platovým zákonem o dosažení těchto skrytých plánů a cílů, byly také fakticky dosaženy. Bylo docíleno nového rozdělení požitků, bylo dosaženo representativních platů vedoucích vysokých úředníků, a proto je na čase jasně a otevřeně prohlásiti, že je absolutně nutným platový zákon radikálně znovelisovati, jeho celou požitkovou strukturu přestaviti, poněvadž socialisté, především pak soc. demokraté, nemohou připustiti, aby bída a nedostatek nižších a nejnižších kategorií státně-zaměstnaneckých byla stabilisována.

Odborový program státně-zaměstnanecký, vypracovaný Odborovým sdružením československým, obsahuje pro novelisaci platového zákona dva kardinální požadavky: 1. stanovení existenčního minima desetinásobkem služebních příjmů a platů předválečných, 2. vybudování řádného časového postupu (automatiky) vedle řady ostatních neméně významných požadavků, které dozrávají a jimiž se vláda musí v nejkratším čase zabývati.

Jest jen litovati, slavná sněmovno, že vláda nemá pevného programu státně-zaměstnaneckého a že většina členů vlády snad mylně se domnívá, že vyřešením otázky zrovnoprávnění pensistů, vánočních příspěvků a nové t. zv. definitivní systemisace služebních míst bude s požadavky státních zaměstnanců a učitelů na delší dobu hotova.

Nechci při této příležitosti podrobně kritisovati platový zákon a jeho provádění, poukáži pouze stručně, že po pěti letech není platový zákon dosud úplně proveden, že schází ještě přes 20 důležitých vládních nařízení a že státní zaměstnanci nemohou a nebudou také čekati dalších pět let, aby zákon platový byl konečně prováděn.

Poukazuji dále, že personální agendu proti dřívějším dobám obstarává nyní nejméně dvojnásobný počet personálních referentů proti r. 1925, tedy v dobách před účinností platových zákonů č. 103 a 104 z roku 1926, že vyřizování personálií se značně zkomplikovalo a nemožně zvolnilo, že personální agenda jest prostě neudržitelně, prostonárodně řečeno "zarestována", že veřejná administrativa těchto "novot" nesnese. Nechci mluviti podrobně o protekčním systému, který se zahnizďuje a rozleptává naši původně velmi dobrou administrativu. Systemisace služebních míst se projednává bezmála po celé dva roky a má platiti pouze 3 roky. Kdyby se mělo tímto tempem, slavná sněmovno, postupovati, bylo by nutno systemisovati "systemisační komisi", která by měla trvalé zaměstnání.

Předeslal jsme těchto několik stručných vět, aby slavná sněmovna nabyla přesvědčení, že státní zaměstnanci nejsou a nemohou býti spokojeni se stavem dneška a že ani projednávaná vládní osnova zákona o třináctém platu, pojmenovaném vánočním příspěvkem, nemůže státní zaměstnance a učitele plně uspokojiti.

Nehlásí-li se veřejní zaměstnanci, slavná sněmovno, důrazněji o svá práva dnes, činí tak pouze proto, že uznávají časovou hospodářskou tíseň státu, pokles státních příjmů a nutnost vyčkati se svými zásadními požadavky příznivější doby, pro které pak v hospodářském programu vládním budou reklamovati první místo. Čtyři léta válečná a 12 let poválečných, plných nadějí a strádání, jest doba velmi dlouhá a proto musí býti počítáno s generelní úpravou požitků státních zaměstnanců a učitelů ihned po překonání krisí, které dnes tak těžce doléhají na náš hospodářský život.

Všichni zaměstnanci státní a učitelé všech kategorií a národností uvítali s radostí zákon o zrovnoprávnění pensistů, ale také by s nemenší radostí uvítali i jeho konečné provedení. Avšak po prováděcí praksi platového zákona, která je odstrašujícím příkladem, jak se zákony prováděti nemají, má zaměstnanecká veřejnost odůvodněné obavy, aby takovéto provádění zákona nestalo se nakažlivým a v jednotlivých etapách se neprotahovalo stejně tak jako provádění zákona platového.

Poněvadž zrovnoprávnění pensistů provádí se na základě zákona platového, získají pouze pensisté kategorií vyšších. Pensisté nižších kategorií jsou postiženi stejně jako nižší kategorie platovým zákonem a jistě spojí své volání po novelisaci zákona platového se zaměstnanci aktivními.

Ještě méně nadšeni jsou aktivní státní zaměstnanci a učitelé novým zákonem o vánočním příspěvku, poněvadž seškrtává původně proklamovaný požadavek plného třináctého služného nebo celého měsíčního příjmu pouze na částky, rovnající se průměrné vánoční odměně, vyplácené v minulých letech ne sice všem kategoriím, tím méně pak všem zaměstnancům.

Výsledky zákona o vánočních odměnách přijímány jsou státně zaměstnaneckou veřejností a učitelstvem klidně bez zvláštního radostného vzrušení. Uznává se sice, že se pro zaměstnance udělalo něco, ale také se zdůrazňuje - a to plným právem - že zákon dává málo, zejména ve středních, nižších a nejnižších kategoriích, kde zimní měsíce tím důrazněji připomínají nedostatek a bídu v rodinách státních zaměstnanců a učitelů.

Hlasujeme-li pro zákon, činíme tak proto, že tento zákon o vánočním příspěvku státním zaměstnancům a učitelům znamená určitý pokrok proti stavu dnešnímu, že hlavně znamená zavedení pořádku při vyplácení dosavadních vánočních odměn, kterých se nyní dostane všem, že zaměstnanec nemusí již čekati oproti loňsku, jak o tomto vánočním příspěvku rozhodne šéf, má-li jej dostati či nikoliv a v jaké výši.

Zákon dává zaměstnanci právní nárok na určitou částku, kterou dostati musí a se kterou může bezpečně počítati, což dříve při vyplácení vánočních remunerací nebylo. Přijetím zákona o vánočních příspěvcích se ovšem nevzdáváme práva uplatňování požadavku na vyplácení plného měsíčního 13. platu, na započtení tohoto řádného požitku do pense a rozšíření 13. měsíčního platu i na pensisty, kterým dává zákon o jich zrovnoprávnění paritní právo, které bude jen tehdy úplné, když se pensistům dostane i tohoto řádného požitku, aby i oni mohli v republice prožíti veselejší vánoce.

Zákon o vánočním příspěvku je prvním v prosinci praktikovaným zákonem, který zaměstnancům něco dává. V minulosti znali státní zaměstnanci a učitelé pouze takové prosincové zákony, které jim odbourávaly jejich služební požitky. Přiznáním vánočních odměn zákonem zastavuje se podle mého názoru a obrací se do vzestupné polohy křivka služebních požitků nižších a středních kategorií zaměstnaneckých, která po plných 8 roků, od r. 1922, od vyhlášení neblaze proslulého zákona čís. 394, trvale klesala. Zákon o vánočním příspěvku je prvním klínem vraženým do platového zákona. Je jeho prvým doplňkem, poněvadž zvyšuje stálé požitky státních zaměstnanců a učitelů nad rámec platového zákona. To je stručně vypočtené plus právě projednávaného zákona o vánočním příspěvku státních zaměstnanců a učitelů.

Litujeme, že nebylo možno dosáhnouti plných 100% služného. Litujeme, že nebylo dosaženo plného 13. platu, vypláceného již od let v řadě států evropských i v soukromých službách u nás, kde se stává normální součástí smluv námezdních a služebního poměru, který se tak dobře v soukromých službách osvědčil a který považují soukromí zaměstnanci i zaměstnavatelé za vyloženou samozřejmost. Zde neměl stát jíti napřed tak špatným příkladem a k tomu ještě pozadu za soukromými zaměstnavateli, poněvadž "špatné příklady kazí namnoze dobré mravy".

Slavná sněmovno! Jest litovati dále toho, že i když bylo zmařeno naše úsilí o plnou stoprocentní měsíční částku, pro niž se nenalezla většina, nebyl uskutečněn aspoň náš návrh, aby 70%ní částka vánočního příspěvku se každoročně zvyšovala o 10% tak, aby 1. prosince 1933 bylo státním zaměstnancům a učitelům vyplaceno plné měsíční služné, které by se počínaje tímto rokem započítávalo také do pensijní základny.

Výsledek zákona je velmi oslaben zamítnutím dalšího našeho návrhu, aby minimální částka vánočního příspěvku činila 600 Kč; žel, že nebylo dosaženo plného úspěchu a že minimum činí pouze 450 Kč. Dlužno přece uvážiti, že dnešní drahota doléhá na příslušníky nižších a nejnižších kategorií státních zaměstnanců nejtíživěji, že tyto kategorie, resp. jejich příslušníci jsou v pravém slova smyslu zamořeni dluhy a že by jak vláda, tak i parlament dokumentovaly své pochopení pro nejpotřebnější vrstvy státních zaměstnanců i učitelů, kdyby nejnižší kvotu zvýšily na 600 Kč. Minimální tato částka není sice přímo zákonem zaručena, ale bude aspoň obsažena v prováděcích předpisech či v usnesení vlády.

Slavná sněmovno! Těžký a dlouhý zápas byl dále veden, má-li býti odst. 4 §u 1 z vládní osnovy vypuštěn, tak aby oba manželé, zaměstnaní ve veřejných službách, obdrželi vánoční příspěvek nezkrácený, či má-li býti tento ponechán pouze jednomu z nich. Naše strana trvala a trvá i nadále na přiznání příspěvku oběma manželům proto, aby se nerozlišovalo ocenění služby mužů a žen zaměstnaných ve státní správě, poněvadž jde fakticky o zvýšenou odměnu za práci a také jedině z tohoto titulu se tato odměna přiznává.

V dřívějších letech dostávali oba manželé vánoční odměny čili remunerace zcela bezzávadně a má-li tedy vánoční příspěvek nahrazovati tyto dřívější remunerace, ptáme se, z jakého titulu, na jakém podkladě právním a mravním odpírá se jednomu z manželů, státnímu zaměstnanci či učiteli, nárok na vánoční příspěvek? Může-li otec a děti žijící ve společné domácnosti, pokud jsou státními zaměstnanci či učiteli, dostávati nezkráceně vánoční příspěvek, proč se tak neděje u obou manželů-státních zaměstnanců či učitelů? Ohlašujeme tomuto ustanovení zákona boj a neustaneme, dokud toto porušení zásad spravedlnosti nebude novým event. zákonodárným opatřením zlepšeno.

Slavná sněmovno! Jako charakteristickou známku nálady, která panuje mezi postiženými, cituji výtah z dopisu, který rozeslán byl na všechny kluby poslanecké "Jednotou moravských učitelek". V tomto přípise, opakuji, adresovaném na veškeré kluby poslanecké, se praví mimo jiné (čte):.... "Marně; docílilo se jen zlepšení pro jednoho z manželů. To nás neuspokojuje, neboť křivda má přece býti uzákoněna vyloučením jednoho. Je to tah proti ženám, proti vdaným! Jsme velice rozhořčeny, neboť poctivě pracující učitelky jsou postaveny na roveň disciplinárně trestaným! Ani u vysokých úředníků, ani u těch, kdož se oženili bohatě, se nehledí na jejich kapsu, ale zahlídá se do kapsy dvou lidí většinou s nízkými platy! Podporuje se konkubinát, trestá se manželství! Dnes je pozdě, ale neměli nás opustiti ostatní státní zaměstnanci, chějí-li mluviti o solidaritě! Že došlo k takovému návrhu, je pro nás smutná skutečnost a budí obavy i pro budoucnost.".... Tolik z výkřiku "Jednoty moravských učitelek", ke kterému se připojují i ostatní organisace státně-zaměstnanecké, pokud ve svém středu organisují ženy výdělečně činné buď ve státních službách, či v řadách učitelů.

Zvláštní kapitolu pro sebe tvořila armáda zaměstnanců smluvních, provisorních, stálých dělníků, sil výpomocných, pomocných sil kancelářských, pokud na ně neplatí ustanovení vládního nařízení ze dne 7. června 1926, čís. 113 Sb. z. a n., z téhož roku a pokud tyto smluvní síly nejsou zařazeny do třetí platové stupnice podle téhož vládního nařízení. Jde o tisícovou armádu nejbídněji honorovaných státních zaměstnanců, o akordanty, volontéry, kancelářské praktikanty a podobné kancelářské síly, vesměs o síly, jichž služební příjem je minimální. Jsou to síly honorované měsíčně 600-700 Kč, bez ohledu na to, zda jsou svobodné či ženaté a otci několikačlenné rodiny. Tyto síly neměly býti původně pojaty do výhody. Vláda však slíbila, že se bude řešiti otázka vánočního příspěvku těmto kategoriím analogicky, usnesením vládním, což rádi kvitujeme.

Bylo-li r. 1929 na vánočních remuneracích vyplaceno okrouhlých 56 milionů Kč a vyžaduje-li nyní vánoční příspěvek celkového nákladu 298,181.800 Kč, jeví se zlepšení o 242,181.800 Kč, což je nám zárukou, že velká armáda zřízenců, podúředníků, kancelářského personálu i ostatních příslušníků nižších i středních kategorií, kteří v minulých letech nedostávali remunerací buď žádných, nebo částek směšně nízkých, budou účastni výhod tohoto zákona. Jejich nárok stává se počínaje 1. prosincem t. r. nesporným a na právním podkladu spočívajícím. Veřejní zaměstnanci očekávali vydatnější zlepšení, těšili se na plných 100% částky měsíčního přijmu a proto považují zákonem zaručenou kvotu 70% částky služného za pouhou prvou splátku na plný 13. plat, kterého se budeme houževnatě i nadále domáhati, protože je plně oprávněným požadavkem a že tvoří součást našeho pečlivě připraveného odborového programu veřejno-zaměstnaneckého, který jsme nevypracovali pouze proto, aby se o něm mluvilo na schůzích veřejných, nýbrž abychom jej houževnatě, cílevědomě, krok za krokem na půdě parlamentární uplatňovali a dobývali. Nemáme-li ještě dosti síly odborové a politické, jsme donuceni dnešními mocenskými poměry, abychom se dnes spokojili s těmito splátkami, ač by si veřejní zaměstnanci již dávno za svoji poctivou práci zasloužili, aby se jim směnky vystavené minulými vládami koaličními honorovali, a to plně a bezodkladně.

Slavná sněmovno, opakuji, že budeme hlasovati pro zákon, poněvadž znamená zlepšení dnešního stavu, ale vyhrazujeme si zlepšení projednávaného zákona na plný 13. plat pro všechny veřejné zaměstnance bez rozdílu a jeho rozšíření na státní pensisty. Podřizujeme se dnes pouze vůli majority, která další zlepšení tohoto projednávaného zákona na ten čas vylučovala. (Výborně! Potlesk.)

Místopředseda Zierhut (zvoní): Slovo dále má pan posl. Slušný.

Posl. Slušný: Ťažko mi padne súhlasiť, ale ešte ťažšie nesúhlasiť s návrhom na 13. mesačný plat štátnych zamestnancov. Ako úradník dobre poznám a cítim biedu, mizeriu štátnych zamestnancov, ktorá sa s roka na rok vždy zhoršuje, a tiež ako poslanec úzkostlive hľadím na veľkú tiesen poplatníctva a na hospodársku krízu štátu a najmä Slovenska, ktorú preživa a, nevedieť, ako vybředne z nej.

Hľadiac však na blaho štátu a na súvislosť práce úradníctva k štátu nemôžem nevyriecť, že je prepotrebné z hľadiska prospechu ľudu a štátu odpomôcť úradnickej biede, v ktorej sa už od rokov nachádza. Je treba úradníctvu zabezpečiť bezstarostnú výživu a existenciu jeho rodiny. Je treba mu dať za jeho prácu prislúchajúcu mu mzdu, aby mohlo svoje sily plnou mierou venovať sverenej mu práci pre národ a štát.

Ale ako z povahy predlohy je vidieť, vládne kruhy nemienia s úradníctvom vážne, lebo úradnícka kríza sa nedá odstrániť látaním, akým je i táto predloha, je potrebné problém ten na iný spôsob, ale svedomite riešiť. Vec táto netrpí odkladu. (Předsednictví převzal místopředseda Špatný.)

Je isté, to musí každý soznať, že úradník, keď aj samotný, bez rodiny, nemôže z terajšieho platu pri terajšej hladine cien vyžiť, tým menej živiť aj rodinu. Ráč, sl. snemovňa, sa vžiť do situácie jedného kancelárskeho pomocnika, ktorý dostane mesačně 600 Kč. Keď zaplatí za byt 200 až 300 Kč, koľko mu ostane na výživu, odev a iné potreby? Ako môže stredoškolák primerane svojmu postaveniu vyžiť z 700-900 Kč mesačného platu, ako ten vysokoškolák z 1000-1400 Kč mesačného prijmu?

Zle platené zamestnanectvo sa pomstí, ktorá pomsta stihá ľud a štát. Zle platený úradník nemá smysel pre prácu mu sverenú, jeho mysel opanúva myšlienka sebavýživy a výživa rodiny. Touto mimovoľnou myšlienkou opanovaný duch nie je možný k práci, ktorú ľud a štát od neho požaduje. Od hladného človeka nežiadajme a nečakajme dôkladnú prácu. Práca bez ducha nie je práca.

Sústrasťou hľadím najmä na nižšiu kategoriu štátneho zamestnanectva, ale zároveň ľutujem i ten ľud, ten "zdroj veškerej moci" ktorý má takých mužov pri kormidle, ktorí nevedia štátné hospodárenie doviesť do takého stavu - pri uvaľovaní tak veľkých bremien na poplatníctvo, aby ten najpotrebnejší faktor behu štátnej výkonnej agendy: zamestnanec bol spokojný, môhol bez starosti o výživu seba a svojej rodiny pracovať pre blaho ľudu a štátu.

Každý podnik pri svojom zakladaní hľadí v prvom rade zadovážiť si spoľahlivé pracovné sily, kalkuluje a hľadí dať to maximum mzdy, aby beh podniku bol dobre zabezpečený, bol solidný. Ako kalkuluje v tomto smere naša vládna byrokracia? Ustáli v prvom rade v porovnaní s niektorým cudzím štátom, ktoré sa mu najlepšie hodí, existenčné minimum, z toho strhne z úsporných dôvodov 10 až 12% na podklade takéhoto plytkého vypočítania obnos ten valorizuje.

Takto sa nesmie postupovať. Je to prinajmenej hriešny postup. Ak chceme úradníctvu pomôcť, v prvom rade je treba odstrániť dosavádne krivdy, nesrovnalosti na jednotlivcoch a niektorých kategoriách zamestnanectva popáchané a najmä krivdy úradníctva slovenského. Srovnajte položenie úradníctva slovenského s úradníctvom došlým po prevratě zpoza Moravy a musíte zbadať, že úradníctvu slovenskému sa krivdí od prevratu. Výnimku tvoria t. zv. Čechoslováci, šplhavci a karieristi. Ráčte nazrieť do šematizmu štátnych úradníkov Slovenska ktoréhokoľvek odvetvia, najdete tam krikľavé neprístojnosti, vzdor tomu, že šematizmy tie sú tendenčne nedokonale sostavené, v ktorých darmo hľadáte tie najvypuklejšie dáta, ktoré má šematizmus obsahovať, ako na pr. dátum, od kedy stojí vo verejnej službe, kde slúžil, akej národnosti a iné.


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP